001-003 Navraty domu_Sestava 1 1/16/17 3:04 PM Strรกnka 3
DEBBIE MACOMBEROVร
, Navraty domu
Návraty domů jsou beletrie. Jména, postavy, místa a příhody jsou dílem autorčiny představivosti nebo jsou použity smyšleně. Jakákoli podobnost se skutečnými událostmi, místy nebo lidmi, žijícími či mrtvými, je zcela náhodná.
LAST ONE HOME Copyright © 2015 by Debbie Macomber All rights reserved Translation © Ivana Nuhlíčková, 2017 ISBN 978-80-249-3052-7
Navraty_domu.indd 4
9.1.2017 12:03:14
Milí přátelé, moc ráda se s vámi podělím o svůj nový román Návraty domů. Stejně jako sestry v této knize jsem si i já jako malá hrála u nás v parku s kamarády na schovávanou, patří to mezi moje nejkrásnější vzpomínky z dětství. A stejně jako hlavní postava Cassie jsem se často tiskla mezi silné větve hustého křoví, aby mě nikdo neviděl. Vždycky jsme si hráli až do setmění a čekali, až se rozsvítí světlo na verandě, to byl signál našich rodičů, že se máme vrátit. Potom jsme se rozběhli domů. V tomto románu se Cassie jako dospělá odcizila své rodině. Na začátku děje je neviděla už třináct let. Představa návratu domů jí připadá téměř nemožná, ale právě po tom touží ze všeho nejvíc. Myslím, že takovým pocitům všichni rozumíme. Když jsem vyrůstala, neměla jsem sestru, ale měla jsem spoustu bratranců a sestřenic, s nimiž jsme si byli velice blízcí, a nedokážu si představit, že bych s kýmkoli z nich ztratila kontakt. Nyní prosím otočte stránku a seznamte se s nejsilnější z hrdinek, o nichž jsem zatím psala. Cassie dychtí vyprávět svůj příběh a doufám, že vy jste stejně dychtiví si ho přečíst. Vaše
P. S.: Reakce od čtenářů patří k tomu nejpříjemnějšímu, co jako autorka zažívám. Můžete se ozvat prostřednictvím webové stránky DebbieMacomber.com nebo na Facebooku, pokud byste raději napsali dopis, adresa je: P. O. Box 1458, Port Orchard, Wa 98366 P. P. S.: Zvláštní dík patří společnosti Habitat for Humanity za jejich podporu a ochotu odpovídat na nekonečné množství mých otázek.
Navraty_domu.indd 5
9.1.2017 12:03:14
Robertě Stalbergové, milé přítelkyni, spoluautorce, pletařce, společnici na cestách a parťačce při vymýšlení zápletek
Navraty_domu.indd 7
9.1.2017 12:03:14
Prolog
pro desetiletou Cassie nejoblíbenějším ročním obdobím. V Larsonově parku kousek dál v ulici bylo hřiště, kde se se sestrami scházely za chladných podvečerů s ostatními dětmi z okolí. Nejčastější zábavou po večeři byla hra na schovávanou, obrovský kaštan uprostřed parku používaly jako pikolu. „Před pikolou, za pikolou nikdo nesmí stát, nebo nebudu hrát,“ zavolala dvanáctiletá Karen. Byla to Cassiina starší sestra a byla opravdu šikovná. Cassie se snažila nesmát. Našla si dobrou skrýš – o jejím tajném místě v hustém křoví, které sahalo až k zemi, nikdo nevěděl. Ten den bylo spalující horko, ale teď už chladivý větřík povlával listy. Když Cassie zavřela oči, slyšela, jak stromy zpívají jeden druhému. Cassie byla drobná a dokázala se vmáčknout mezi silné větve křoví a schovat se tak, že ji nikdo neviděl. Zůstala bez hnutí, v pozadí slyšela jen cvrčky. V nose ji šimrala vůně čerstvě posečeného trávníku, to by mohlo všechno pokazit. Nejlepší na její skrýši bylo, že mohla vykukovat a sledovat, až Karen odběhne od kaštanu. Zábava a hry se sestrami a kamarády byly dokonalým zakončením dne, který považovala za nejlepší ve svém životě. Ten den odpoledne zaparkoval před jejich domem velký LÉTO VŽDYCKY BÝVALO
9
Navraty_domu.indd 9
9.1.2017 12:03:14
náklaďák. Přivezl piano, o němž Cassie snila od chvíle, kdy začala před dvěma lety chodit na hodiny. Její učitelka paní Schneiderová povzbuzovala rodiče, aby do piana investovali. Podle učitelky měla Cassie hudební talent. Moc ráda sedala u piana fascinovaná zvukem každé klávesy i tím, co se jí odehrávalo v hlavě, když slyšela v rádiu nějakou píseň. Paní Schneiderová tvrdila, že Cassie se narodila s absolutním hudebním sluchem. Holčička netušila, co to znamená, myslela si, že se jedná o její schopnost najít ty správné klávesy a zahrát písničku, kterou slyšela, bez not. Jediným nástrojem, na němž mohla cvičit, bylo ale bohužel jen staré piano ve školní tělocvičně, které bylo dostupné pouze po vyučování, jindy ne. Paní Schneiderová si byla jistá, že by se Cassie výrazně zlepšila, kdyby měla vlastní nástroj. Piana byla ale moc drahá a maminka jí vysvětlila, že rodina si tak obrovský výdaj nemůže dovolit. Tatínek ale nakonec maminku přemluvil. Tvrdil, že najdou nějaký způsob, jak za nástroj zaplatit, a také to splnil. Našel program nákupu nástroje na splátky a zavázal se, že z už tak napjatého rozpočtu uberou ještě dvacet pět dolarů měsíčně. Když stěhováci dopravovali piano do domu, Cassie jen stěží ovládala radost. Posadila se a hrála až do večeře, nakonec ji od piana musela maminka vyhnat, protože ten večer prostírala stůl. Bylo těžké se od piana odtrhnout a jít si hrát, ale dům byl rozpálený a chladný večerní vzduch ji lákal. Rodiče seděli uprostřed altánu, který tatínek postavil, popíjeli kávu a park měli na dohled. K večerní hře na schovávanou se scházely děti z celého okolí. Mohly si hrát, dokud se nesetmělo a nerozsvítila se světla na verandách. To byl signál, že nastal čas vrátit se domů a chystat se do postele. 10
Navraty_domu.indd 10
9.1.2017 12:03:14
Cassie se vrtěla a hrozně se jí chtělo kýchnout. V tu chvíli zahřmělo. Bouřky z vedra nebyly v tomto ročním období nic výjimečného. „Před pikolou, za pikolou nikdo nesmí stát, nebo nebudu hrát,“ zavolala Karen znovu. Cassie zahlédla, jak se několik kamarádů žene ke stromu. Když viděla, že je vzduch čistý, vyběhla ze své skrýše a rozběhla se. Karen si jí ale okamžitě všimla a vyrazila za ní, pronásledovala ji s takovým odhodláním, že Cassie málem upadla. Kdyby se dostala ke kaštanu dřív, než se jí Karen dotkne, byla by v bezpečí. Kličkovala přes trávník, zahýbala a snažila se vyhnout sestřině natažené paži. Byla už jen kousek od stromu, ale ztěžka oddechovala. Koutkem oka zahlédla nejmladší sestru Nichole, jak se vynořila ze své skrýše za větví a rozběhla se také ke stromu. Snažila se běžet co nejrychleji a dostat se tam první. Cassie se to málem povedlo, jenomže Karen na ni byla příliš rychlá. Už se chystala natáhnout a dotknout se stromu, když ji Karen plácla po rameni. Cassie byla chycena. Všechny tři sestry padly na trávník a upíraly pohled na tmavnoucí oblohu. Držely se za břicho a lapaly po dechu. V ulici se jedno po druhém rozsvěcela další světla na verandách. Brzy už jejich kamarádi směřovali k domovu, až pod kaštanem zůstala jen Karen, Nichole a Cassie. Cassie přetékalo ve světle dokonalého dne srdce štěstím. To se jí rozlilo na tváři v podobě širokého úsměvu, natáhla ruce do stran a dotkla se sester. Chtěla s nimi sdílet radost. Tatínek stál uprostřed altánu a zavolal, všechna tři děvčata vyskočila. Karen vykřikla: „Kdo je poslední doma, prohrává.“ Karen i Nichole rychle vystartovaly, ale Cassie se jim držela těsně v patách.
11
Navraty_domu.indd 11
9.1.2017 12:03:14
První kapitola
u obvodního soudu v Seattlu neuvěřitelně štíhlá žena a třásla se jako osika. Když do jednací síně vešel soudce a měli vstát, Maureen se sotva zvládla postavit na nohy. Cassie ji objala kolem pasu a pomohla jí postavit se. Maureen byla kost a kůže, byla tak hubená, že Cassie cítila její žebra. Kdysi vypadala stejně. Stejně jako Maureen zažila bití, týrání, byla emocionálně zlomená. „Vedeš si skvěle,“ zašeptala Cassie. Chápala, kolik odvahy Maureen stálo, aby šla proti manželovi svědčit. Cassie seděla v podobné jednací síni na Floridě, ale byla tam tehdy sama. Když pomalu kráčela na místo pro svědky, její manžel Duke na ni upřeně zíral. Tmavé oči mu přetékaly nenávistí. Ty oči říkaly, že pokud k tomu dostane příležitost, zabije ji. Málem se mu to povedlo. Byli manželé teprve několik měsíců, když ji Duke uhodil poprvé. Měl v sobě několik piv, přišel domů a zjistil, že Cassie nemá hotovou večeři. Aby jí ukázal, jak je zklamaný, uštědřil jí políček. Cassie zůstala jako opařená. Její otec na matku, na ni ani na sestry nikdy nevztáhl ruku. Zděšeně si přiložila dlaň na tvář a netušila, co si o tom má myslet. Byl to první z řady políčků. Mnoho dalších následovalo. Cítil se hrozně, že dokázal ublížit ženě, kterou miluje VEDLE CASSIE CARTEROVÉ SEDĚLA
13
Navraty_domu.indd 13
9.1.2017 12:03:14
víc než svůj život. Schoval si tvář do dlaní a rozplakal se, prosil ji o odpuštění. Ironií bylo, že to byla ona, komu bylo ublíženo, kdo omlouval jeho vztek a uklidňoval ho. Bylo to opravdu šokující, když o tom uvažovala. Duke ji udeřil, a ona se omlouvala. Jak roky míjely, políčky přecházely v bití a bití v týrání. Když ji mlátil naposledy, viděla ten pohled v jeho očích, tentýž, který na ni upíral později v soudní síni na Floridě. Ten pohled jasně říkal, že její dny jsou sečteny. Zaplatí za to, co udělala. Když do ní Dukovy pěsti bušily naposledy, Cassie děsil chladný pohled manželových očí. Nezastavil by se, dokud by ji nezabil. To bylo naprosto jasné. V tu chvíli, kdy lapala po dechu, pochopila, že zemře. Na okamžik ztratila vědomí. Když se znovu probrala, slyšela ho, jak se probírá zásuvkami v kuchyni. Okamžitě pochopila, že hledá nůž. Hnaná adrenalinem a otupělá strachem se nějak dostala do dceřina pokoje a zatarasila dveře, zapřela kliku židlí. Vzala sedmiletou Amiee a utekly oknem. Nestihla si vzít kabelku, doklady ani peníze. Neměla žádné přátele, žádné prostředky. Měla jen dceru a to, co měly na sobě. Cassie toho ale víc nepotřebovala. Jediná cenná věc, která vzešla z jejich manželství, byla dcera. Uchýlily se do azylového domu pro ženy, tam se jim dostalo pomoci a střechy nad hlavou. Duka uvěznili a odsoudili na půl roku do vězení. Cassie těch šest měsíců využila k tomu, aby si dala život do pořádku. A aby se pokusila vrátit k normálnímu životu, jaký nechala za sebou. Nejtěžší nakonec nebylo odejít od Duka, nejhorší bylo, že neměla žádnou podporu od rodiny. Byla na všechno sama, bez rodičů, bez sester. Musela to zvládnout, a nakonec to dokázala. „Co když mi soudce nebude věřit?“ zeptala se Maureen 14
Navraty_domu.indd 14
9.1.2017 12:03:14
šeptem. Hlas se jí třásl tak, že slova byla jen stěží srozumitelná. „Má zprávu od policie,“ ujistila ji Cassie. „Já... já nevím, jak to zvládnu.“ Maureen se začala znovu třást, bylo to snad ještě horší než předtím. „Lonny mi nechce ublížit... On se jen nedokáže ovládnout, je příliš temperamentní, víš, občas se mu to vymkne z rukou. Neví, co dělá. Nemůže si pomoct.“ „Maureen, tohle už jsme probíraly. Není tvoje vina, že tě manžel bije. Ty jsi nic špatného neudělala.“ Cassie tenhle směr uvažování znala – kdyby byla lepší manželka, lepší hospodyně, lepší matka, Duke by se nerozčiloval. Všechno se to děje kvůli jejím selháním. Až později s odbornou pomocí a s velkou trpělivostí přijala skutečnost, že to není její vina. Ona neudělala vůbec nic, čím by si zasloužila Dukovo bití. „Ale...“ „Byla jsem provdaná za muže, který mě bil,“ připomněla jí Cassie, „taky jsem si myslela, že je to moje vina. Kdybych nedala do sendviče se šunkou místo majonézy hořčici, nebil by mě. Měla jsem si to pamatovat. Jak jsem mohla být tak hloupá? Maureen, přemýšlej o tom. Ty bys dokázala své dceři vrazit za něco takového jednu pěstí?“ „Ne, nikdy... Nikdy bych žádné ze svých dětí neuhodila.“ „Děti si to nezaslouží, a nezasloužila sis to ani ty.“ Maureen na ni upřela vytřeštěné prázdné oči. I Cassie mívala takhle otupělý beznadějný pohled. „Budu tady,“ slíbila vyděšené ženě. „Neopustím tě. Jakmile skončíme, odvezu tě zpátky do azylového domu.“ Maureen svírala ruce tak pevně, až jí zbělaly prsty. „Zvládnu to.“ „Ano, zvládneš,“ ujistila ji Cassie a jemně stiskla její hubené tělo. „Mysli na děti.“ 15
Navraty_domu.indd 15
9.1.2017 12:03:14
Maureen na chvíli zavřela oči a přikývla. „Pokud existuje nějaká spravedlnost, Lonnyho zavřou,“ ujistila ji Cassie. „Ale co potom budu dělat?“ „V azylovém domě ti pomůžou najít práci a bydlení.“ Cassie tohle s Maureen procházela už mnohokrát, ale ta křehká duše to potřebovala slyšet znovu. „To papírování...“ „S vyplňováním formulářů ti pomůžu, Maureen.“ Cassie chápala obavy druhé ženy. Jiným to může připadat naprosto jednoduché, takové drobnosti jako vyřídit si řidičský průkaz nebo vyplnit žádost o práci, ale vypadají v takové chvíli nepřekonatelně. Duke odmítl dovolit Cassie řídit. Byla to jedna z věcí, kterými ji ovládal. Kdyby měla přístup k autu, mohla by ho opustit. Když se vzali, měla řidičský průkaz, ale ten už dávno propadl, navíc byl z jiného státu. Duke ji izoloval od rodiny a přátel, to byla jedna z prvních věcí, které udělal, odvedl ji ze Spokane až na Floridu, kde podle něho byly lepší pracovní příležitosti. Žádná práce se sice nikdy neobjevila, ale alespoň se mu podařilo ji dostat co nejdál od rodiny, přátel a všeho, co znala. Ten, kdo nebyl obětí domácího násilí, nemůže pochopit váhání svědčit, aby se agresor dostal za mříže. Jen ti, kdo tou hrůzou prošli, vědí, jakou to chce odvahu, jaké odhodlání, pevnou vůli a nervy vyžaduje postavit se před soud a přiznat, co prožili. Když Maureen zavolali na místo pro svědky, Cassie zadržela dech. Jakmile mladá matka váhavě vstala, posunula se až na okraj dřevěného sedadla. „Nedívej se na Lonnyho,“ radila jí Cassie a jemně stiskla druhé ženě ruku, když se kolem ní protahovala. „Kdyby ses potřebovala na někoho dívat, soustřeď se na mě.“ Maureen byla smrtelně bledá a její přikývnutí bylo sot16
Navraty_domu.indd 16
9.1.2017 12:03:14
va patrné. Zdálo se, že ujít tu krátkou vzdálenost od sedadel v soudní síni k místu pro svědky jí trvalo snad půl hodiny. Naštěstí se držela Cassiiny rady, sklopila pohled a směrem k manželovi se vůbec nedívala. Soudce musel Maureen dvakrát požádat, aby hovořila hlasitěji, protože ji nebylo slyšet. Cassie by nejradši radostně vykřikla, když Maureen napřímila odhodlaně ramena. Pohlédla přímo na soudce a zřetelně řekla: „Prosím, nedopusťte, aby mi znovu ublížil.“ Potom vstala a chystala se odejít. Lonny vyskočil, zařval a vyrazil směrem k ní. Maureen vykřikla a dva příslušníci soudní stráže spěchali Maureenina manžela uklidnit. On přitom chrlil nadávky a výhrůžky. Soudní síní se ozval ostrý jednoznačný úder soudcova kladívka. „Klid,“ požádal. „Klid v soudní síni.“ Maureen se rozběhla k místu, kde na ni čekala Cassie. Ta ji okamžitě objala a vedla ji ze síně. Poskytla svědectví a nic dalšího se od ní nechtělo. Cassie si byla jistá, že Lonnyho výbuch mu v soudcových očích nepomůže. Obhájce se s Cassie spojí později, až si promluví s Maureen. Ten případ byl naprosto jasný a nebyl důvod k obavám, že by Lonny unikl žaláři. Cassie jako pomocnice oběti měla za úkol ji dopravit k soudu a zpátky do azylového domu, kde Maureen se dvěma dětmi momentálně bydlela. Vedla roztřesenou mladou ženu přes parkoviště. Teď to všechno dělala Cassie jako dobrovolnice. Prošla výcvikem a jednoho dne, pokud Bůh dá, bude mít možnost získat na vysoké škole diplom ze sociální práce a trestního práva. To byl pro ni ale zatím jen sen. Maureen nepromluvila, dokud neseděly v Cassiině autě. Jakmile si zapnula bezpečnostní pás, povzdechla si, jako by se konečně dokázala nadechnout. 17
Navraty_domu.indd 17
9.1.2017 12:03:14
„Tys to zvládla,“ pochválila ji Cassie. „Ano, to nejhorší mám za sebou.“ Cassie neměla to srdce jí vysvětlovat, že tohle byl teprve začátek. Když někdo zažíval celé roky bití, i nejjednodušší rozhodování je pro něho obrovská zátěž. Maureen a její děti budou potřebovat pomoc i terapii. Naštěstí už je Maureen členkou podpůrné skupiny. Cassie se s ní zúčastnila několika sezení, aby ji podpořila. Maureen jen beze slova poslouchala, ačkoli několikrát přikývla. Lacey Wilsonová, která skupinu vedla, odváděla skvělou práci při směřování hovoru. Ženy, jež tam chodily, byly na různé úrovni procesu vyléčení. Dojely k azylovému domu a Cassie doprovodila Maureen dovnitř. Podívala se na hodinky a zjistila, že přijde pozdě do práce. Zdálo se, že Maureen ji nebude chtít pustit. „Uvidíme se večer?“ zeptala se a kráčela za Cassie zpátky ke dveřím. Cassie věděla, že ji Maureen potřebuje, ale poskytla by druhé ženě jen medvědí službu, kdyby dopustila, aby na ní začala být závislá. Maureen se postavila do dveří a pohledem žadonila, aby s ní Cassie zůstala. „Zajdu za tebou později,“ ujistila ji. „Slibuješ?“ Žena zněla nejistě, vyděšeně, bylo jasné, že strádá, dívala se na Cassie velkýma očima plnýma strachu z neznáma, strachu z budoucnosti. I o tom Cassie věděla své. Opustit Duka vyžadovalo obrovskou odvahu, jenomže stejné odhodlání potřebovala i k tomu, co následovalo. „Slibuješ?“ zopakovala Maureen. „Slibuju, ale teď musím do práce.“ Cassie pracovala, aby se postarala o sebe a o Amiee. Působila jako kadeřnice v salonu v příjemné čtvrti Kent na jihu Seattlu. Azylový dům ji podporoval, když získávala potřebnou kvalifi kaci, na oplátku ona v azylovém domě uklízela a vařila. Po rozvodu jí trvalo pět let, než se dostala z té hrůzy, v jaké žila, když 18
Navraty_domu.indd 18
9.1.2017 12:03:14
byla provdaná za Duka. Naštěstí se od toho strašného dne, kdy proti němu svědčila v soudní síni na Floridě, neozval ani neobjevil. Když Cassie dorazila do práce, všechna křesla v kadeřnictví Goldie Locks byla obsazena, jedinou výjimkou bylo to její. Pracovala tu jako samostatně výdělečně činná osoba a majitelce salonu Terese Sanchezové platila nájem. Znamenalo to, že si musela platit vlastní přípravky, organizovat si program, budovat si klientelu, a co bylo nejobtížnější, musela si dávat stranou peníze, aby každé čtvrtletí zaplatila státní daň z podnikání a federální daň z příjmu. „Paní Belcherová se přišla nechat ostříhat,“ oznámila jí recepční Rosie, když se Cassie natahovala pro ochrannou zástěru. Zapnula zip a vzala si z mísy uprostřed stolu banán. To jí bude muset místo oběda stačit. Slyšení se protáhlo déle, než očekávala. „Přišel ti dopis,“ prohodila Rosie, když Cassie loupala banán. „Sem? Vážně?“ „Ta obálka je nadepsaná rukou a razítko má ze Spokane. Znáš tam někoho?“ Cassie ztuhla. Jediný člověk, který jí mohl psát z Columbie, byla její starší sestra Karen. Když se Cassie přestěhovala do Kentu, žila krátce v azylovém domě, kde byla momentálně ubytovaná Maureen s dětmi. Ozvala se starší sestře ve Spokane, ale vysvětlila jí, že je to jen dočasná adresa. Kdyby se s ní Karen chtěla nebo potřebovala zkontaktovat, nejlepší bude využít adresu kadeřnictví, kde pracuje. Zatím se však Karen neozvala. Přes veškerou snahu dát se s rodinou znovu dohromady měla Cassie vztah se sestrami jen velice vlažný. Po dramatické hádce s rodiči a starší sestrou Cassie utekla a provdala se za Duka. Nikdy jí neodpustili, že odešla, ani se nesmířili 19
Navraty_domu.indd 19
9.1.2017 12:03:14
se způsobem, jakým to udělala, vadilo jim také, že se později neozvala. Ale věděli toho jen málo... „Je vzadu. Mám ti ho přinést?“ zeptala se Rosie. „Teď ne.“ Překvapilo ji, jak klidně odešla. Kousek banánu jako by jí uvízl v hrdle a vyžadovalo neuvěřitelnou snahu, aby dokázala polknout. Cassie netušila, co by jí sestra mohla chtít. Když se ale zamyslela, už si to představit uměla. Karen dělala všechno správně. Po maturitě šla na vysokou, vdala se a měla dvě dokonalé děti. Zůstala ve Spokane a pomáhala rodičům. Otec zemřel nečekaně na prasklé mozkové aneuryzma jen pár týdnů poté, co se Cassie osvobodila od Duka. Neměla vůbec žádné peníze, žila v azylovém domě a bylo nepředstavitelné, že by jela domů na pohřeb. Matka a sestry zůstaly samy a v šoku. Cassie byla příliš hrdá na to, aby vysvětlovala, jak žije. Celá její rodina věděla, že odešla od Duka a že je na Floridě. Když otec zemřel, nikdo jí nenabídl, že by jí zaplatil cestu domů, proto zůstala na Floridě a poplakala si, protože tatínka měla velmi ráda, ale už skoro osm let ho neviděla ani s ním nehovořila. Cassie s otcem si byli vždycky velice blízcí. Ze tří dcer byla jeho nejoblíbenější. Byl hrdý na to, čeho dosáhla, na její známky, na čtyřleté stipendium, které získala po maturitě. A potom to všechno kvůli Dukovi zahodila. Otec se nikdy nepřenesl přes to, že se otočila zády ke všem možnostem a provdala se za Duka. Její sestry také. „Cassie?“ probrala ji z úvah Rosie. „Paní Belcherová už čeká.“ „Ano... Promiň.“ „Zdálo se, jako bys byla někde daleko.“ „To jsem taky byla,“ přiznala a přiměla se k úsměvu. Odešla z šatny, banán tam nechala, a vyzvedla paní Belcherovou, která si při čekání četla nové číslo časopisu People. 20
Navraty_domu.indd 20
9.1.2017 12:03:15
„Už nikoho z těch lidí neznám,“ prohodila, když vzhlédla ke Cassie. „Kdo vůbec jsou ty hvězdy?“ Zavrtěla hlavou a časopis odložila. Cassie vedla zákaznici ke svému křeslu, přehodila starší ženě přes ramena ochrannou pláštěnku a vzadu ji sepnula. „Doufám, že jsem vás nenechala čekat dlouho,“ omlouvala se. „Ale vůbec ne,“ ujistila ji paní Belcherová. „Jsem ráda, že jste na mě měla čas. Vždycky máte plno, Cassie. No, podívejte, jak mám ty vlasy přerostlé. Jsem z toho zoufalá. Vůbec nic se s tím nedá udělat. Manžel mi dnes ráno řekl, že vypadám jako nějaký chundelatý pes. A má pravdu.“ Cassie se zadívala staré paní do očí v zrcadle a usmála se. „Za chvilku to bude v pořádku. Nejdřív vám ale vlasy umyjeme.“
K DOPISU OD SESTRY se Cassie dostala až kolem páté. Chvíli
si prohlížela obálku, než našla odvahu ji otevřít. Uvnitř byl jediný list papíru. Rosie sledovala, jak Cassie dopis pročítá. Netrvalo jí to dlouho. „Tak co?“ zeptala se. Recepční byla sestřenice majitelky salonu a ani v nejmenším se nerozpakovala klást osobní otázky. „Je to poprvé od rozvodu, co se mi Karen ozvala,“ přiznala a stále nemohla od papíru odtrhnout pohled. „Myslíš, že to chce tvoje sestra dát do pořádku?“ zeptala se Rosie a sklopila pohled k papíru, jako by doufala, že si bude moct pár řádek přečíst. „Nevím.“ Cassie se nechtěla vzdát naděje. Rosie vykulila výrazné tmavé oči. „Ty se na ni zlobíš?“ „Nikdy jsem se na ni nezlobila,“ vysvětlila Cassie. Když odešla z azylového domu, jako první ji napadlo vrátit se domů. 21
Navraty_domu.indd 21
9.1.2017 12:03:15
Kontaktovala rodinu, potřebovala finanční pomoc. Jenomže Sandra Judsonová, Cassiina matka, byla tak zasažena žalem po manželově náhlé smrti, že požádala Karen a Nichole, aby sestře odpověděly. Za obě to vyřizovala Karen, oznámila jí, že nikdo z nich na tom není finančně tak dobře, aby jí mohl pomoct. Manžel Karen byl právě nezaměstnaný a měli problémy vyjít. Nichole byla čerstvě vdaná a nebyla na tom tak, aby mohla někomu půjčovat peníze. Mezi řádky Cassie četla, že se do toho průšvihu dostala sama, tak se musí dostat i z něho. Matka musela v té době jednat s pojišťovnou a právníky. Otcova smrt byla naprosto nečekaná, i ona se ocitla ve finanční tísni. Když se Cassie postavila rodině a provdala se za Duka, otec předpovídal, že se zanedlouho připlazí domů po kolenou. Tehdy se na něho zlobila a měla hrozný vztek. Potom jí ale došlo, že měl pravdu – do toho maléru se dostala sama. Takže se bude muset postarat i o to, jak z té bryndy ven – bez pomoci své rodiny se snažila několik let, vykonávala nejrůznější zaměstnání, žila ze sociální podpory v sociálním bytě a nakonec získala certifi kát jako kadeřnice a kosmetička. Teprve tehdy, po roce práce na Floridě, měla dost peněz na to, aby se odstěhovala na západní pobřeží. Z bezpečnostních důvodů si vybrala Seattle. Kdyby ji Duke někdy hledal, určitě se po ní bude shánět ve Spokane, ne v jižním Seattlu. Sice se tvářila hrdinsky, ale ranilo ji, že ji rodina opustila. V letech, kdy žila s Dukem, stále živila naději, že kdyby našla odvahu odejít, mohla by se na ni spolehnout. Ale byl to jen planý sen. Byla bláhová a zdálo se, že v očích rodiny je to, co udělala, neodpustitelné. Cassie žila ve státě Washington už dva roky a bylo to poprvé, co se jí některá ze sester ozvala. 22
Navraty_domu.indd 22
9.1.2017 12:03:15
Měla pocit, jako by ji dopis pálil v prstech. Na tuhle chvíli čekala dlouho. Když utekla s Dukem, bylo jí osmnáct a byla těhotná. Teď je jí třicet jedna a na ten věk má opravdu hodně zkušeností.
23
Navraty_domu.indd 23
9.1.2017 12:03:15
Druhá kapitola
CASSIIN MALÝ TŘÍPOKOJOVÝ BYT byl kousek od školy, kam
Amiee chodila do sedmé třídy. Jen stěží se jí chtělo uvěřit, že její dvanáctiletá dcera už je na druhém stupni. Když skončila s poslední zákaznicí, cítila velkou únavu. Byla na nohou od čtyř ráno, ten den byl náročný fyzicky i emocionálně. „Uvařila jsem večeři,“ oznámila Amiee hrdě, když Cassie vešla do dveří. „Skvělé, co máme? Cordon bleu? Biftek? Neříkej, žes připravila mé nejoblíbenější jídlo... Lasagne.“ „Mami,“ zasténala dcera. „Nic z toho uvařit neumím. Udělala jsem dušeného tuňáka, jen jsem to musela zvládnout na sporáku, protože trouba nefunguje.“ Cassie si už stěžovala u domácího, ale stejně to nebylo nic platné. Sporák byl v hrozném stavu, v koupelně kapal kohoutek a teplá voda tekla jen občas, bez varování přecházela ve studenou, většinou ve chvíli, kdy měla Cassie ve vlasech šampon. „Viděla jsem ten recept na YouTube a vypadal docela jednoduše,“ vysvětlovala Amiee a míchala obsah hrnce. Zářila pýchou, že dokáže připravit večeři, a Cassie byla nadšená, že se do toho dcera pustila. Cassie se svezla na pohovku, zula si boty a masírovala si 24
Navraty_domu.indd 24
9.1.2017 12:03:15
chodidla, až je zase cítila. Při příští výplatě si musí pořídit nové boty. Tyhle jsou hrozně nepohodlné. „Jak to zvládla Maureen u soudu?“ zeptala se Amiee a dál míchala obsah hrnce. „Velice dobře.“ Krátce před odchodem ze salonu se Cassie od právníka dozvěděla, že Lonnyho odsoudili na rok do vězení a k pokutě pět tisíc dolarů. Nějakou dobu Maureen trápit nebude. „Maureen a děti jsou v bezpečí.“ Amiee si matku důkladně prohlížela. „To je dobře! Ne?“ „Velmi dobře.“ Cassie si položila nohy na konferenční stolek, opřela se a na chvíli zavřela oči. Nemohla si ale dovolit usnout, i když to byla velmi lákavá myšlenka. Po večeři zajede navštívit Maureen a potom pomůže Amiee s úkoly. „Co bylo dnes ve škole?“ „Všechno v pořádku, myslím.“ „Stalo se něco důležitého?“ Amiee pokrčila rameny. „Vlastně ani ne. Claudia postovala na Facebook ošklivou fotku Bailey, ta se strašně vztekala a chtěla, abych se přidala na její stranu. Neudělala jsem to a Bailey potom napsala na Twitter hnusný komentář o Claudii, který se rozšířil po celé škole, pak se do toho vložila paní Sampsonová a zavolala si obě matky do školy.“ Zarazila se a zhluboka si povzdechla. „Chceš to slyšet dál?“ „Vlastně ani ne.“ „To se ti nedivím. Bylo to hustý.“ „Hustý?“ „Povedený. Hustý může znamenat spoustu věcí, mami, je to daleko víc než jen... hustý.“ „Dobře. Není jednoduché se v tom vyznat,“ prohodila Cassie a ze všech sil se snažila nesmát, protože dcera mluvila naprosto vážně. „Mám Claudii ráda, ale Bailey je moje NK.“ „Tvoje co?“ 25
Navraty_domu.indd 25
9.1.2017 12:03:15
„Moje NK. Nejlepší kámoška, chápeš?“ „Aha.“ Bylo čím dál obtížnější držet s dcerou krok. Amiee vytáhla ze skříňky dva různé talíře, postavila je na stůl a doprostřed položila pekáč s jídlem. „Můžeme jíst?“ „Samozřejmě, moc ráda.“ Polovina banánu k obědu nebyla příliš a Cassie měla hrozný hlad. Přesunula se ke stolu a všimla si, že dušený tuňák připomíná spíš hustou polévku. Už od mládí jí tuňák z konzervy moc nechutnal, ale neměla to srdce se o tom zmínit a kazit Amiee radost. Dceřiným nejoblíbenějším jídlem bylo ale stejně kuře z KFC, Cassie by přísahala, že Amiee by klidně snědla sama celý kyblík, kdyby mohla. Seděly proti sobě a po krátké modlitbě si Cassie nabrala na talíř. „Vypadá to dobře.“ „Mami, to nemusíš říkat, ta omáčka je nějaká řídká a nudle jsem rozvařila. Vypadá to příšerně, ale alespoň jsem to zkusila.“ „Zlato, přišla jsem domů k hotové večeři; na nic si stěžovat nebudu. Kromě toho, možná to na pohled nevypadá moc vábně, ale chutná to skvěle.“ Trochu přeháněla, ovšem opravdu jen málo. Amiee se snažila nedat najevo radost. „Tak,“ prohodila a podívala se přes stůl na maminku. „Jak bylo v práci?“ „Dobře.“ „Promiň, mami, ale nemůžeš odpovídat jednoslovně, vzpomeň si na to pravidlo. Musí to být víc než jen dobře nebo v pohodě. Musíme spolu mluvit. Neříkalas to?“ „Máš pravdu.“ Amiee jí pohrozila ukazováčkem. „Žádné jednoslovné odpovědi, mami.“ „Dobře, dej mi chvilku, rozmyslím si to. Přišla jsem pozdě, paní Belcherová už na mě čekala, ale nevadilo jí to. Jo, a přišel mi dopis od sestry.“ Nebyla chyba se o tom zmiňovat, zvlášť když byl napsaný tak odtažitým tónem? 26
Navraty_domu.indd 26
9.1.2017 12:03:15
Amiee se okamžitě rozzářila. „Od které?“ „Od Karen.“ „To je ta, která bydlí ve Spokane?“ Cassie přikývla. Její dceru tety, strýcové, bratranci a sestřenice, s nimiž se nikdy nesetkala, fascinovali. Karen bydlela nedaleko od domu, kde vyrůstaly, Nichole žila v Portlandu v Oregonu. „Co psala?“ vyptávala se Amiee rozrušeně. Cassie zalitovala, že se o tom dopisu zmiňovala. Dcera nemůže pochopit vztahy mezi ní a jejími dvěma sestrami. Navíc by bylo příliš obtížné to vysvětlit. „Nic moc,“ zamumlala a doufala, že se vyhne podrobnostem. „Nepřijede nás navštívit? Protože by mohla spát v mém pokoji a seznámila bych se s bratrancem a sestřenicí, oni by mohli spát na gauči a já bych spala ve spacáku na zemi, mohli bychom se dívat na filmy, dát si popcorn, zůstat dlouho vzhůru a konečně se poznat. Sestřenice to dělají, víš. Bailey má sestřenici v Gig Harboru a tráví u ní spoustu víkendů. Jsou NK. Nebylo by hustý mít sestřenici, která je tvoje NK?“ Všechno to vychrlila jedním dechem. „Tvoje nejlepší kámoška?“ dobírala si ji Cassie. „To by bylo fakt hustý,“ prohodila Amiee s povzdechem. Cassie si moc přála, aby byl život tak jednoduchý. Nechtěla brát dceři iluze, snažila se najít výmluvu, proč se rodiny nemůžou setkat. „Moje sestra Karen má bohužel velice důležitou práci, pracuje pro firmu, která kontroluje realitní trh, nemůže si vzít volno, takže nejspíš v dohledné době do Seattlu nepřijede.“ „Aha.“ Amiee zklamaně poklesla ramena. „A co v tom dopise psala?“ Možná je chyba se o tom zmiňovat, ale Cassie to dceři řekla. „V zásadě píše, že pro mě něco má, jenže neupřesnila co, mám jí prý zavolat, protože ztratila mé telefonní číslo.“ 27
Navraty_domu.indd 27
9.1.2017 12:03:15
„A už jsi jí volala?“ „Zatím ne.“ „Mami,“ zasténala dcera. „Na co čekáš? Zavolej své sestře!“ „Zavolám, neboj.“ Cassie si to potřebovala rozmyslet, než vytočí číslo. Vztahy v jejich rodině nejsou jednoduché. Nepomohlo ani, že Karen naprosto jasně naznačila, že pokud jde o ni, Cassie spálila ve vztazích s rodinou všechny mosty. „Tak jí zavolej, mami,“ dožadovala se Amiee. „Proč váháš? Vždyť je to tvoje sestra. Tak to udělej.“ „Ale Karen teď nejspíš přišla z práce a připravuje večeři. Její dceři je teprve deset a možná není v kuchyni takovou pomocnicí, jako jsi ty,“ prohodila s úsměvem. „Mohly bychom ji navštívit?“ pokračovala dcera. Tohle byla také zapeklitá otázka a Cassie si musela dávat dobrý pozor, jak odpoví. „Obávám se, že nějakou dobu ještě ne. Naše auto je staré a ojeté, cestu do Spokane by nezvládlo.“ Amiee okamžitě znervózněla. „Nesnáším to auto,“ vyhrkla. „Je tak staré, že patří do muzea. Nejspíš bychom ho mohly prodat za spoustu peněz jako starožitnost.“ „Vozí mě do práce a zpátky, tak si nestěžuju.“ Vzhledem k tomu, že auto mělo najeto téměř čtyři sta tisíc kilometrů, měla starost, jak dlouho její honda ještě vydrží. Byla přesvědčená, že funguje jen díky zásahu z nebes. „Zavolej své sestře, mami. Prosím.“ Amiee sepnula ruce, jako by se v kostele modlila. „To není správné, že jsem nikdy neviděla svoji sestřenici a bratrance.“ „Tak dobře.“ Cassie z hloubi duše toužila se sestrou mluvit, ale měla z toho obavy. Zatím dávala Karen jasně najevo, že si chce udržet odstup. Dopis, který dostala, nebyl napsaný z lásky. Nebyla si jistá, co sestru k napsání dopisu přimělo, ale na to brzy přijde. 28
Navraty_domu.indd 28
9.1.2017 12:03:15
I teď, po všech těch letech, si Cassie dobře pamatovala na hádky s Karen. Bylo to pořád stejné. Maminka Karen řekla, aby připravila večeři, aby Cassie mohla cvičit na piano. Později, když Nichole prostřela a potom i uklidila stůl, tatínek požádal Karen, aby umyla nádobí, zatímco mu Cassie zahraje. Tvrdil, že když ji poslouchá, pomáhá mu to uvolnit se. Ten večer se Karen s Cassie hrozně pohádaly. „Jsi příšerně rozmazlená.“ Karen po ní vrhala ta slova jako nadhazovač míče. „Nejsem,“ ohradila se. „Ale jsi. A nemysli si, že ti pomůžu s učením na ten test z matiky. Když jsi tak chytrá, určitě si na to přijdeš sama. Nebo zaběhni za tátou, ať ti pomůže. Stejně tě má nejradši.“ „Tak to není,“ bránila se Cassie, v hloubi duše však věděla, že je to pravda. Otec jí dokonce slíbil medailonek, který patřil k rodinnému dědictví, dostal ho od jejich babičky. „Myslíš, že jsi něco víc, protože umíš hrát na piano.“ „Ty si myslíš, že jsi nejlepší ze všech, protože máš řidičák,“ odsekla Cassie. A takhle to šlo stále dokola, až už na sebe ječely. Nakonec se do hádky vložil otec. Už tehdy, když byly ještě puberťačky, byly jejich vztahy hodně napjaté. Od těch pohádkových letních večerů, kdy si jako děti hrávaly v parku, to šlo z kopce. A v následujících letech se to nezlepšilo. A ani tyto divoké výměny názorů nebyly nic ve srovnání s tím, k čemu došlo, než Cassie utekla z domova. „Mami?“ vytrhl ji z myšlenek hlas Amiee. „Jsi v pohodě?“ „Samozřejmě,“ ujistila Cassie dceru, nabrala si další sousto a s chutí se do něj pustila. Kdyby žila jejich matka, možná by se vztahy mezi sestrami urovnaly. Bohužel krátce po smrti jejich otce diagnostikovali 29
Navraty_domu.indd 29
9.1.2017 12:03:15
mamince rakovinu plic. Kouřila, co se Cassie dokázala rozpomenout, znala zdravotní rizika, ale ignorovala je. Když se Cassie učila na Floridě na kosmetičku, Karen ji kontaktovala a sdělila jí, že maminka je vážně nemocná. Nějakou dobu jí sestra psala strohé zprávy o léčení a stavu matky. Cassie posílala povzbudivé vzkazy a dostala dva nebo tři krátké dopisy od maminky. Jenomže chemoterapie a ozařování vysály ze Sandry všechnu sílu. Cassie chtěla mamince zavolat, ale Karen dala jasně najevo, že slyšet ji v takovém stavu by matku spíš rozrušilo, než uklidnilo. Cassie si stejně nebyla jistá, co by jí povídala. Duke byl ve vězení. Pokusil se ji zabít a ona jen tak tak utekla. To opravdu nebylo téma, jaké by maminka musela snášet. A potom už bylo pozdě. Maminka zemřela a ona si nemohla dovolit jet ani na pohřeb. Žily tehdy z ruky do úst – a převážně to tak stále je. Amiee zasunula židli zpátky a podala matce telefon. „Zavolej své sestře.“ Cassie po přístroji váhavě sáhla a vytáhla dopis, v němž bylo číslo uvedené. Po třetím zazvonění se ozval dívčí hlas. „Haló.“ „To je Lily?“ ujistila se Cassie a nutila se do veselého tónu. O sestřině životě toho věděla jen velice málo, ale byla si jistá, že Karen a Garth mají dvě děti, Lily je starší a jejich syn, o pár let mladší, dostal jméno po otci a říkají mu Buddy. „Ano.“ Desetiletá holčička zněla skepticky. „Tady tvoje teta. Jmenuju se Cassie.“ „Nemám žádnou tetu Cassie.“ Toto sdělení ji nijak nepřekvapilo. Karen se očividně neobtěžovala s vysvětlením, že má dvě sestry. „Lily, kdo to volá?“ Cassie zaslechla, jak na holčičku někdo mluví. Znělo to jako její sestra. „Někdo tvrdí, že je naše příbuzná.“ 30
Navraty_domu.indd 30
9.1.2017 12:03:15
Za pár vteřin si nejstarší ze sester vzala od dcery telefon. „Cassie?“ „Ahoj.“ Snažila se mluvit klidně, nechtěla, aby Amiee věděla, jak je pro ni tento hovor obtížný. Dcera stála vedle ní a nadšeně poslouchala. „Dostala jsem tvůj dopis,“ pokračovala Cassie. „A tak jsi zavolala.“ Karen jako by hovořila s některým ze svých klientů, vyjadřovala se rázně a věcně. „Ano...“ „Řekni jí, že máš mobil,“ radila Amiee. „Nadiktuj jí číslo, aby ti mohla kdykoli zavolat.“ Cassie ji odbyla mávnutím ruky. „Jak se ti daří?“ zeptala se Karen s upjatou slušností. „Dobře. Vedeme si s Amiee dobře.“ Její odpověď zněla stejně upjatě. „Rozvod už je u konce?“ Cassie se nadechla, aby se zklidnila. „Ano, proběhl už před čtyřmi a půl lety.“ Nechtěla skrývat nic, co už má za sebou. „V tom dopise píšeš, že pro mě něco máš.“ „To je pravda. Od mamčiny smrti uběhlo už skoro osmnáct měsíců.“ Cassie se stáhlo hrdlo. Oba její rodiče zemřeli dřív, než poznali svoje nejstarší vnouče. „Dům je konečně prodaný,“ pokračovala Karen. „Je mi líto, že jsem nemohla víc pomoct.“ Cassie trápilo, že břemeno péče o rodiče i majetek dopadlo na její dvě sestry. „Stejně jsem neměla jinou možnost. Když táta tak neočekávaně zemřel, nezanechal nic, co by naznačovalo, jaké má s domem plány. Dělala jsem, co jsem mohla, abych mamince pomohla, ale nebyla ve stavu dělat důležitá rozhodnutí a potom sama velmi rychle odešla. Můžu ti říct, že posledních pár let bylo náročných.“ 31
Navraty_domu.indd 31
9.1.2017 12:03:15
Pro Cassie a Amiee to taky nebyla procházka růžovým sadem. „Každopádně, psala jsem, abych ti oznámila, že jsem nechala uskladnit nějaký nábytek po našich. Rozhodly jsme se s Nichole, že si můžeš vzít, co chceš. My jsme si vybraly, o co jsme stály, co si neodvezeš ty, půjde charitě.“ Cassie nebyla mocna slova. Oči jí neočekávaně zalily slzy. „Ty bys byla ochotná mi některé z těch věcí dát?“ vypravila ze sebe a jen stěží mohla uvěřit, že by jí Karen nabídla něco z toho, co kdysi patřilo rodičům. „Ano. Už tam není nic, o co bychom měly zájem.“ „Maminčina jídelna?“ Některé z nejdražších vzpomínek souvisely s tím, jak o svátcích seděli kolem stolu, maminka vytáhla lepší porcelán a používali látkové ubrousky. „Jo, je tam. Je trochu opotřebovaná, některé židle jsou polámané.“ Cassie se neodvažovala zeptat na piano. To bude určitě dávno pryč, nejspíš ho prodali, když utekla s Dukem. „Děkuju ti.“ Cassie se snažila nedat najevo dojetí. Když znovu promluvila, sestřin hlas zjihl. „Jsme s Nichole vdané a máme rodiny.“ Cassie to rýpnutí neuniklo. Její sestry jsou daleko lepší než ona, která je případ pro sociálku. Ale bylo jí úplně jedno, co si o ní myslí. Do očí jí vhrkly slzy. Amiee běžela do koupelny a vrátila se s hrstí papírových ubrousků. „Nevím, co říct,“ prohodila Cassie zajíkavě. „Překvapuje mě to a jsem ti velice vděčná.“ „Ano, no...“ Zdálo se, že Karen také hledá slova jen velice obtížně. Cassie si vzala od dcery ubrousek a otřela si oči. „No,“ pokračovala Karen už zase upjatě, „kdy si můžeš ten nábytek vyzvednout?“ Cassie poklesla ramena. „Já... Nevím.“ Se svou hondou 32
Navraty_domu.indd 32
9.1.2017 12:03:15
se do Spokane dostane jen těžko a neznala nikoho, kdo by měl náklaďák. „Zaplatila jsem ve skladu nájem na dva měsíce dopředu, ale nemůžu ho platit donekonečna, Cassie.“ „Samozřejmě. Najdu způsob, jak si ty věci vyzvednout.“ Byla odhodlaná pohnout nebesy, aby cestu zrealizovala. „Dobře. Dej vědět, až se rozhodneš, ale musíš mi to sdělit s dostatečným předstihem. Buddy je teď na jaře v basebalovém týmu a Lily bere hodiny klarinetu a tance. Popravdě nemám moc volných víkendů.“ „Dám ti vědět, jakmile budu mít jasno.“ Srdce jí rozrušeně bušilo. „Děkuju ti.“ „Ano... Promiň, že už budu končit, ale musím dát na stůl večeři.“ „Zůstaneme v kontaktu,“ řekla Cassie a zavěsila. Amiee se na ni s očekáváním zadívala. Cassie k sobě dceru přivinula. „Máme nábytek, Amiee, nábytek po mých rodičích.“ Vzala dceru za ruce a zatočily se spolu po kuchyni. Tohle byla ta nejlepší zpráva, jakou Cassie dostala od chvíle, kdy Duka Cartera obvinili.
33
Navraty_domu.indd 33
9.1.2017 12:03:15
Navraty_domu.indd 311
9.1.2017 12:03:29
N ÁV R A T Y D O M Ů Debbie Macomberová Z anglického originálu Last One Home, vydaného nakladatelstvím Ballantine Books, an imprint of Random House LLC v New Yorku v roce 2015, přeložila Ivana Nuhlíčková Obálku podle dodaného layotu zhotovila Jana Šťastná Redigovala Marie Kejvalová Odpovědná redaktorka Anna Urbanová Technický redaktor Jiří Staněk Počet stran 312 Vydala Euromedia Group, a. s. – Ikar, Nádražní 30, 150 00 Praha 5 v roce 2017 jako svou 8873. publikaci Sazba TYPA, spol. s r. o. Tisk TBB, a. s., Banská Bystrica Vydání první Naše knihy na trh dodává Euromedia – knižní distribuce, Nádražní 30, 150 00 Praha 5 Zelená linka: 800 103 203 Tel.: 296 536 111 Fax: 296 536 246 objednavky-vo@euromedia.cz
Knihy lze zakoupit v internetovém knihkupectví www.bux.cz.
Navraty_domu.indd 312
9.1.2017 12:03:29