ZEMEKLIC_zlom_2.QXD_Sestava 1 3/1/17 8:20 AM Stránka 7
Rodn˘m krajÛm tatínka a maminky, Kbelnici a Vrãeni, vûnuji tuto knihu, kterou jsem napsal ve vzpomínkách na radosti mládí pod Zelenou horou a pod ·tûdr˘m, pod Kbelnickou skálou a pod Radyní, kde jsem v dûtsk˘ch hrách za humny poprvé spatfiil spanilou tváfi vlasti a v její záfii pochopil slova národní hymny zemû ãeská domov mÛj.
ZEMEKLIC_zlom_2.QXD_Sestava 1 3/1/17 8:20 AM Stránka 9
Pfiedmluva pro malé stejnû jako pro velké Tato kniha byla dfiíve vypravována, neÏli napsána. „Zemûklíã“ je kytice fiíkadel, básniãek, pohádek a ãtení, která vznikala bûhem dvaceti let, jeÏ jsem proÏil doma v západoãeském kraji a na pouti kfiíÏem kráÏem po vlastech ãesk˘ch. Vypravoval jsem tyhle pfiíbûhy pasáãkÛm za humny, polozapomenuté drobotinû na pfiedmûstí a na táãkách u pfiátel ve mûstû, prostû v‰ude a vÏdy, kdyÏ dûti fiíkávaly: „Povídej nám nûjakou pohádku nebo nám zazpívej nûjakou písniãku.“ Nejvíce jsem vyprávûl dûtem, na jejichÏ otázky vût‰inou nikdo neodpovídal nebo na které mûli rodiãe obvykle málo ãasu. âasto jsem se díval na mûstské dûti, hrající si na zaprá‰eném dvorku. Ani pampeli‰ky tu nebylo. Jenom vrabci tu cvrlikali. Dívky pfievlékaly mlãky panenky a chlapci hádali podle zvukÛ z ulice, jakou znaãku má auto projíÏdûjící kolem. Vzpomnûl jsem si na vesnici a bylo mi tûch dûtí hrajících si mezi kameny líto. Pomalu ani nebudou vûdût, jak vypadá je‰tûrka, ale zato budou znát dokonale v‰echny stroje. Ta velká touha po vûdûní, zraãící se v oãích dûtí, mû k nim pfiivedla a já poznal, Ïe není velkého nebo malého, Ïe je jenom srdce. Dítû zachycuje dychtivû nová slova, podobnû jako zkypfiená zemû pfiijímá zrna. My‰lenky rozkvétají z dobrého slova, které vzklíãilo a vyrostlo v dûtské du‰i, jako lístky na kvûtu, jenÏ se plnû rozvíjí, a kdyÏ dozraje, kdyÏ se jeho ãas naplní, ti‰e opadá. Ale to neznamená, Ïe je konec Ïivotu, naopak: jeho plod se rozvírá, a jakmile zafouká vítr, vydává semínka na v‰echny strany, 9
ZEMEKLIC_zlom_2.QXD_Sestava 1 3/1/17 8:20 AM Stránka 10
semínka tu poletují sem tam, aÏ kaÏdé zapadne na svoje místo a tam vyroste a zase potû‰í oãi nûjakého poutníka. Tak je to s vámi, milé dûti. Vy zrovna tak pfiijímáte vysvûtlení od velk˘ch lidí a ukládáte si je do du‰e, a kdyÏ dorostete, zase je odevzdáváte tûm, kdo se ptají, kdoÏ touÏí po vûdûní, jako vy jste touÏily ve svém raném mládí. „Zemûklíã“ je mostem mezi vesnicí a mûstem a naopak. Dûti po nûm chodí sem a tam a potkávají se. ·koláci z mûsta, ktefií jdou do pfiírody, mají stejnû dychtivû rozevfiené oãi, aby do nich pojali v‰echnu krásu na‰í zemû, jako ti ‰koláci z vesnice, ktefií zase vyvalují oãi na vymoÏenosti mûsta, na ‰iroké chodníky a nesãetné tramvaje. Mezi dûtmi nejsou Ïádné rozdíly, v‰echny, aÈ je to dítû sedláka, dûlníka nebo úfiedníka, milují stejnû zemi, jaro, léto, podzim, zimu, v‰echny mají stejné otázky, v‰echny stejnû touÏí odhalit tajemství vûcí kolem sebe. O prázdninách se dûti sbliÏují a poznávají, kdyÏ bûhají naboso v trávû a pfiátelí se se zemí, vodou, ãist˘m vzduchem a s obláãky nad jejich hlavami, kdyÏ poskakují jako hfiíbata k modrému obzoru, kter˘ je k sobû láká, jako lákal nás v domnûní, Ïe je tam konec svûta. BûÏíte, uháníte, sotva dechu popadáte, pak dobûhnete – a najednou vidíte, Ïe tu nic nekonãí, Ïe se zemû dál vlní, stoupá a klesá, Ïe rozpíná náruã k nebesÛm, k polím a k lesÛm, aÏ vám z té krásy oãi pfiecházejí, ale najednou se vám zachce domÛ. Ta velká, neznámá dálka vás vydûsila a mimodûk se ohlíÏíte po ruce tatínka nebo maminky, po kamarádovi. Tak je vám pfii první velké procházce v dûtství. Také nikdy nezapomenete na první líbezn˘ kvût fialky, kter˘ jste nalezli po dlouhém hledání zjara. Jak jste ‰li po pû‰inû mezi stránûmi, za písní skfiivana, a jak na vás zavolala sladká vÛnû. OhlíÏíte se, odkud 10
ZEMEKLIC_zlom_2.QXD_Sestava 1 3/1/17 8:20 AM Stránka 11
pfiichází, ale nevidíte nic, jenom zahnûdlou zem, z níÏ tryskají ‰ípy trávy – ale odkud se vzala ta vÛnû? Skláníte se k zemi, hledáte, pak si kleknete a musíte se shrbit pod kefie, a zãistajasna tam najdete fialku. Rozvírá svoje plaché oãko pod ‰ípkov˘m kefiem, ta jarní fialka, a kdyÏ si ji chcete utrhnout, musíte si dát pozor, abyste se nezranili o trny. Je vám divnû u srdce, kdyÏ si ten prostink˘ kvût poloÏíte do dlanû a pfiivoníte k nûmu. Na tu vÛni pak vzpomenete v dospûlosti, kdyÏ vzpomínáte na maminku. Tu vÛni ucítíte znovu, kdyÏ pochopíte slova na‰í národní hymny. Ta spanilá tváfi fialinky, kvetoucí a vonící pod trny, to je tváfi na‰í zemû, na‰í vlasti, jejíÏ krása i neporazitelná síla je skrytá a zjevuje se jenom tomu, kdo se k ní pokornû skloní, kdo má oãi k vidûní a u‰i po skfiivanãímu k sly‰ení. Nad tou fialkou se rozpomeÀte, Ïe kaÏdá i na pohled nepatrná vûc je krásná a uÏiteãná, jenÏe se jí musí porozumût a trpûlivû ãekat, jenÏe se musí umût v prav˘ ãas probudit a pouÏít. Rodiãe kolikrát hledají vhodná slova, aby vyjádfiili svoje zku‰enosti i to, co cítí, kdyÏ odpovídají na otázky svého dítûte. Odpovídal jsem kolikrát za nû, a tak vznikly pohádky „Jak se narodil chléb“, „Jak se narodilo mléko“, v nichÏ se dítû dovídá, jak roste zrno a jakou to dá práci, neÏ se ocitne na stole chléb a hrneãek mléka, co v‰echno musí ruce a nohy udûlat, neÏ nám maminka ten kaÏdodenní pokrm podá. Ale jsou tu také veselé pfiíbûhy o broucích, kvûtinách, o Ïivotû zvífiátek a strastech mot˘lÛ. Pamatoval jsem i na ty nejmen‰í dûti, které se právû nauãily mluvit a chtûjí odfiíkávat básniãku. Zemûklíã je rozdûlen na ãtyfii díly: Jaro, Léto, Podzim, Zima. V kaÏdém dílu je obsaÏeno v‰echno, co tato roãní doba pfiiná‰í dûtem. Kromû veselého ãtení je tu i váÏnûj‰í povídání, jsou tu odpovûdi na mnohé otázky, které pokládají malí velk˘m. Mal˘ ãtenáfi sdílí pfii takov˘ch rozhovorech s velk˘m ãlovûkem svoje 11
ZEMEKLIC_zlom_2.QXD_Sestava 1 3/1/17 8:20 AM Stránka 12
názory, vzájemnû se doplÀují a poznávají se tu v radostné harmonii. Jak jsem fiekl, „Zemûklíã“ je mostem mezi vesnicí a mûstem a naopak. Vzpomínám, jak mnû pfiítel vyprávûl o svém tatínkovi, kter˘ nebyl v Ïádném spolku, protoÏe byl pfiedsedou, pokladníkem a jednatelem své devítiãlenné rodiny. Byl jenom prost˘m kameníkem. Dfiel od rána do veãera, ale pfiece na‰el po práci chvilku, ve které odpovídal na otázky sv˘ch dûtí. Jednou v nedûli ‰ly dûti s otcem na procházku. ·ly kolem zahrady, kde se bûlaly kamenné sochy. Jedno z dûtí se ptalo tatínka, kdo ty sochy dûlal? A kdyÏ usly‰elo, Ïe sochafi, ptalo se: „Co je to sochafi?“ Otec dítûti odpovûdûl: „V kaÏdém kamenu je zaãarovan˘ nûjak˘ spící andûl. Sochafi je ãlovûk, kter˘ musí opatrnû tlouct silnû i lehce kladivem a dlátem tak dlouho, aÏ toho andûla probudí a vysvobodí jej z kamene na svûtlo boÏí.“ Milí chlapci a dûvãata, pojìme si slíbit, Ïe budeme spolu s rodiãi probouzet ve vûcech kolem nás spící andûly. Rodiãe, najdûte si ãas pro svoje maliãké a ãtûte si s nimi. Podáváme vám s pfiítelem Ladou „Zemûklíã“, kter˘m se nauãíte odmykat neviditelnou bránu krásy na‰í vlasti. V Praze v fiíjnu 1940
ZEMEKLIC_zlom_2.QXD_Sestava 1 3/1/17 8:20 AM Strรกnka 13
ZEMEKLIC_zlom_2.QXD_Sestava 1 3/1/17 8:20 AM Stránka 15
Dûti, pojìte, udûláme si sluníãko Obãas zaslechnete, jak lidé fiíkají: „Bfiezen – za kamna vlezem.“ A ono je to pravda, viìte? V bfieznu uÏ vidíte na rozích babiãky s fialkami a snûÏenkami, ale jaro se teprve protahuje za bÛhvíkolika horami a fiekami, a tak musíme je‰tû nûjak˘ ten den poãkat, aÏ se protáhne docela, promne si oãi a k˘chne! Jakmile jaro k˘chne, hned se dají v‰ichni ptáci do zpûvu! Hepãí! a uÏ se zazelenají louky, rozbublají se potÛãky, my svlékneme zimníky, vytáhneme kuliãky a káãi, fazole a míãe a budeme veselí jako ten pejsek v písniãce „Skákal pes pfies oves“. 15
ZEMEKLIC_zlom_2.QXD_Sestava 1 3/1/17 8:20 AM Stránka 16
A protoÏe se je‰tû nemÛÏeme rozbûhnout tak, jak bychom chtûli, protoÏe je‰tû fouká studen˘ vítr, ale my bychom radûji tepl˘, víte, co udûláme? Udûláme si sluníãko! Z ãeho? Z papíru. Jak? Takhle: Napfied si nakreslete na tvrd˘ papír takové sluníãko, jaké vám namaloval malífi Josef Lada. Dejte si záleÏet, aby se to sluníãko usmívalo tak, jako se usmívá na na‰em obrázku. A kdybyste chtûli mít sluníãko opravdické, takové, které pûknû hfieje, vezmûte barviãky a ‰tûtec a dejte se do barvení. Namalujte mu obliãej takovou barvou, jako vidíte na pomeranãi, oãiãka zlatá, ústa ãervená, vlásky stfiíbrnou barvou, kfiidélka zelenou, ruãiãky jako sedmikrásky, tûlíãko modré, tak modré, jako b˘vá nebe modrouãké o prázdninách, kdyÏ se koupáte v potoce a náhodou se podíváte k nebi. NoÏiãky vybarvíte stfiíbrnou barvou, botiãky ãervenou, a uÏ se na vás bude smát, jako kdyÏ se díváte na kvetoucí louku. A jak to udûláte, aby mu z ruãiãek létaly kvûtiny a aby se mu noÏiãky míhaly jako letící slunéãko sedmiteãné? To musíte v‰echno pozornû vystfiíhat, tûlíãko dobfie sloÏit, provázkem pevnû svázat, aby se vám nerozuteklo – a co bych vám to povídal, v‰ak se podívejte na obrázek a poraìte si sami. AÏ budete mít sluníãko hotové a uvidíte z okna, Ïe venku je‰tû fouká vítr a Ïe se lidé v zimnících krãí a pospíchají domÛ, zatáhnûte za provázek a uvidíte, jak se mu budou z ruãiãek sypat sedmikrásky a jak mu budou z noÏiãek vyletovat slunéãka sedmiteãná! Kdo z vás je hodn˘, tomu ukáÏou cestiãku do nebíãka, kdo zlobí maminku nebo tatínka, tomu ukáÏou zablácenou cestu do pekla!
16
ZEMEKLIC_zlom_2.QXD_Sestava 1 3/1/17 8:20 AM Stránka 17
Jaro Vyspalo se slunce, hurá! alou! ven! Prosím, tam je vr‰ek snûhem obalen. Stomílové boty natáhlo si hned, zamÏikalo okem, v‰e je sam˘ kvût. Boty tlaãí, co pak? Raz! dva! uÏ jsem bos! Spfiátelím se s trávou, juch! jsem jak ten kos!
Co je to Zemûklíã? KdyÏ jsme je‰tû neumûli ãíst, vym˘‰leli jsme si nová slova a dávali jsme si jiná jména, neÏ jsme sl˘chali ve vesnici u dûdeãka, pod Kbelnickou skálou. Tak jsme si vymysleli hru na Adama. Sedli jsme si dokoleãka, jeden se postavil doprostfied a zaãal odfiíkávat zbrusu nové fiíkadlo, které si právû vymyslel. Tfiebas takovéhle: Anka, laÀka, Adame, padla baÀka na kámen. Kamínek si poskoãil, dÏbánek vína natoãil. 17
ZEMEKLIC_zlom_2.QXD_Sestava 1 3/1/17 8:20 AM Stránka 18
Na koho padlo poslední slovo fiíkadla, ten musel hned vyskoãit a zatoãit se na jedné noze tfiikrát dokola. Potom si sedl na bobek a musel vypravovat nûco, co jsme je‰tû jakÏiv nesly‰eli. Vystfiídali jsme se v‰ichni. Kdo mluvil, byl Adam, a první slovo, které vyslovil, muselo b˘t jako z ráje. Vzpomínám si na nejkrásnûj‰í slovo na‰eho dûtství za humny: Zemûklíã. A víte co? Zahrajeme si teì na Adama, ano? Já budu jako Adam sedût na bobku, vy si sednete v kruhu kolem mne a budete se mû ptát: ¤ekni nám, Adame, co je to Zemûklíã? A já si jako zaãnu hladit vousy aÏ na zem, abych vypadal hodnû dÛstojnû, a promluvím hlubok˘m hlasem, jako jsme mluvívali u nás na pastvû: „Hehehe! Ptáte se mne, dûtiãky bekané, co je to Zemûklíã? Hehehe! Vy se mne ptáte, dûtiãky nynané, od ãeho je ten Zemûklíã? Sly‰te a posly‰te: Zemûklíã je slovo, které jsem si právû teì, v tomto okamÏiku, vymyslel. A proã jsem si Zemûklíã vymyslel? PonûvadÏ jsem Adam. Stejnû jako Adam chodím po zemi a pofiád hledám klíã od ztraceného ráje. Dívám se do zemû a hledám klíã: Zemûklíã... uÏ mi rozumíte? A pomÛÏete mi ten Zemûklíã hledat?“ A vy sborem odpovíte: „PomÛÏeme!“ Já, Adam, mluvím dál: „Tak dobfie! Ale napfied vám musím povûdût, jak to vlastnû s tím Zemûklíãem je. Víte, Ïe se Zemûklíã kaÏd˘ rok z jara objeví na zemi a na podzim se najednou ztratí? A víte, kam se ztratí?“ „Nevíme, Adame!“ „Tak já vám to, dûtiãky, povím: Ztratí se do slunce!“ „Ale jakpak se mÛÏe ztrácet do slunce, kdyÏ nemá nohy, a slunce je aÏ v nebi, do kterého je‰tû nikdo nedobûhl?“ „Jak se mÛÏe ztrácet Zemûklíã do slunce? Jednodu‰e. Slunce si ho vytáhne samo k sobû. A víte, jak si ho pfiitáhne? Napfied 18
ZEMEKLIC_zlom_2.QXD_Sestava 1 3/1/17 8:20 AM Stránka 19
pfiiletí babí léto, omotá v‰echny krásy zemû kolem neviditelného Zemûklíãe, a kdyÏ je klubíãko hotové, vítr se rozbûhne k slunci a podá mu do ruãiãek konec toho stfiíbrného provázku, kterému lidé fiíkají babí léto. A jak má slunce provázek v ruce, hej! rup! uÏ má Zemûklíã v sobû... A hned na nás zaãne sahat bezzubá tma, ‰típe nás sníh, fouká nám do zad studen˘ vítr a bodá nás do prstÛ mráz tak o‰klivû, Ïe necháme hledání Zemûklíãe, zalezeme ke kamnÛm a ‰kemráme, aby nám maminka udûlala hodnû horké kakao nebo ãaj. A jen nám maminka podá hrníãek, obejmeme ho dlanûmi a nejradûji bychom do nûho strãili celou hlavu, d˘chá tak teple a mile jako slunce na chudobku. A najednou jsme jako ta chudobka, a ten hrníãek s kakaem od maminky je jako slunce, rozumíte? Potom zase musíme dlouho ãekat ve tmû, neÏ bude nadûlovat Mikulበa JeÏí‰ek a neÏ pfiijdou Tfii králové, a pak o Hromnicích posloucháme, jestli skfiivánek vrzne, a on vrzne, i kdyÏ mrzne, protoÏe lidé odpradávna fiíkají: O Hromnicích musí skfiivánek vrznout, i kdyby mûl zmrznout. A jen skfiivánek vrzne, kuk! uÏ na nás slunce ‰ibalsky mrká. A víte, co to znamená?“ „Co, Adame?“ „Jak slunce zaãne mrkat a jak se zaãne usmívat, zaãne mu z pusy vykukovat Ze...mû...no, dofieknûte to!“ „Zemûklíã.“ „Dobfie! Je vidût, Ïe jste jedli vtipnou ka‰i. Zemûklíã. Uhodli jste to správnû. Jen se Zemûklíã slunci zabl˘skne mezi zoubky, hned je na‰e zemû na nohou a mal˘, velk˘, mlad˘, star˘, v‰ecko natahuje ruce po Zemûklíãi. I kapr vyskakuje z vody, i mot˘l se Ïene s vûtrem po Zemûklíãi. Rezav˘ pluh a r˘ãe se také vypínají, a kdyÏ slunce vidí, Ïe uÏ je v‰echno pfiipravené, rozesmûje se na celé kolo, zamává milionem ruãiãek a z nich vyletí Zemûklíã. Tady je! Honem, chyÈte si ho! Pluh, r˘ã, ptáci, zvífiata – v‰ichni se pfiiÏenou k Zemûklíãi na zemi. O-de-my-kej-te! V‰echny ruce 19
ZEMEKLIC_zlom_2.QXD_Sestava 1 3/1/17 8:20 AM Stránka 20
radostnû zachytí Zemûklíã, pozor! O-de-my-kej-te! Jen jednou jsme Zemûklíãem otoãili a uÏ lezou ze snûhu snûÏenky, otoãili jsme podruhé, a uÏ vykukují podlé‰ky, fialky, osení a petrklíãe... Pssst! Otáãíme Zemûklíãem potfietí. Jééé! Tady vykukuje hlava je‰tûfiiãky, tu je zlatohlávek, a tamhle letí otakárek fenyklov˘ a podívejte se, uÏ kvetou tfie‰nû, hru‰nû a jablonû. A na‰e babiãka si zpívá.“ A vy, milé dûti, voláte: „Adame, ukaÏ nám ten Zemûklíã!“ A já, Adam, odpovídám: „Tak si pûknû kleknûte do trávy, ale nedívejte se vpravo ani vlevo, ani nahoru. Jen do zemû se dívejte, tfieba jako kdyÏ se modlíte, tam, kam právû sletûlo slunéãko sedmiteãné... UÏ vidíte Zemûklíã?“
Naboso Kdo z vás by se netû‰il na chvíli, kdy se bude moct vyzout z bot a rozbûhnout se trávou k modrému obzoru? Bosky! Kdo je‰tû nezkusil bûhat bosky, to není pofiádn˘ kluk, to není správná holãiãka! To patfií k mládí, chodit bos, jakmile to jde. My jsme vÏdycky uÏ v pfiedjafií ãekávali na první sluneãn˘ den, a jakmile slunce vykouklo z mrakÛ, roz‰nûrovali jsme boty a hurá! chyÈte si mû! Kdo bude dfiív tam u toho topolu! Bylo to jako závody v bûhu, i kdyÏ nikdo nesoudcoval, nikdo nebodoval. Dûlali jsme si soudce v‰ichni sami mezi sebou a byli jsme k sobû spravedliví, i kdyÏ jsme se pohádali, kdo o krok dfiíve dobûhl na urãené místo, ale nakonec se pfiece jenom pfiiznalo vítûzství tomu, kdo bûhal bosky nejrychleji. 20
ZEMEKLIC_zlom_2.QXD_Sestava 1 3/1/17 8:20 AM Stránka 21
Sly‰el jsem jednou krásn˘ v˘raz, kter˘ vyjadfioval jarní radost z chÛze bos˘ma nohama po zemi. Bylo to slovenské dûvãe, které pravilo, Ïe nejradûji chodí v andûlsk˘ch botách. Ta dívka, jmenovala se Anka, mûla tak nevinné modré oãi a rÛÏové tváfie, byla ãervená jako svûÏí rÛÏe a vlasy jí vonûly lesem, takÏe skuteãnû vypadala jako andûl. Podíval jsem se na její nohy, byly silné, prsty na nich rovné, nezmrzaãené úzkou obuví, a jak ‰ly, bylo na nich vidût, Ïe jsou zvyklé nosit bfiemena, ale pfiesto se dot˘kaly zemû lehce, jako v tanci. Andûlské boty... Zkuste, dûti, chodit v andûlsk˘ch botách! Tím myslím vás, které jste je‰tû nezkusily chodit bosy v trávû. Jaká je to jen v zemi radost, Ïe se pfiená‰í do bos˘ch nohou dûtí, takÏe se samy od sebe rozbûhnou a dovádûjí jako mot˘li? Zeptejte se nûjakého kluka, proã bûÏí?! Vyvalí na vás oãi, co je to za divnou otázku, popotáhne nudliãku nebo ji otfie o rukáv a po chvilce rozpakÛ fiekne: „Já nevím.“ A hop! a bûÏí dál s vûtrem o závod. KdyÏ bûÏíte bosky v trávû, v celém tûle se ozve zvlá‰tní síla – kdo nevûfií, aÈ to zkusí! Ale dejte si pozor, abyste nezakopli palcem o kámen nebo nevletûli do kopfiiv. Musíte se umût pfiená‰et pfies pfiekáÏky jako pták, musíte se nauãit v bûhu rychle myslet a okamÏitû se rozhodovat – to je ta nejlep‰í ‰kola Ïivota: ‰kola bosky, a kdo ji nevychodí dnes, mûl by ji vychodit hned zítra, abyste v‰ichni poznali sílu zemû, která se do vás skrz bosé nohy pfiená‰í. Pfiedstavte si, Ïe by tfieba náhle na rychlosti va‰ich nohou záviselo zdraví va‰í maminky, která by rychle potfiebovala lékafie. I kdybyste byli obutí, bûÏeli byste lehce, jako naboso, protoÏe byste cítili, Ïe kaÏdá vtefiina je drahá, Ïe mÛÏete aspoÀ jednou nûãím oplatit maminãinu neskonale obûtavou lásku. A jistû byste rádi pomohli i tatínkovi, kdyby vás poÏádal, 21
ZEMEKLIC_zlom_2.QXD_Sestava 1 3/1/17 8:20 AM Stránka 22
abyste mu pokud moÏno rychle dobûhli nûkam s nûjak˘m vzkazem? VÏdyÈ tatínek a maminka jsou va‰i nejlep‰í pfiátelé. KdyÏ bûháte naboso, cviãíte se v bûhu, abyste jim mohli co nejrychleji pomoct, pokud bude potfieba!
Apríl Vy‰lo slunce nade mraky, nesmûle se plouÏí, jako by se bálo ‰lápnout na zem plnou louÏí.
22
ZEMEKLIC_zlom_2.QXD_Sestava 1 3/1/17 8:20 AM Stránka 23
Hezky se mu ukloÀte: Vítáme tû, Slunce! pojì jen dále, ustelem ti pûknû ve ‰katulce. Dáme si tû na provázek, ale hodnû krátk˘, aby jsi nám neuteklo za ty dálné mraky. Pak nám bude‰ hezky svítit, kdy budeme chtít, paneãku, to si pak budem pfienádhernû Ïít! Pfiivedem ti kamarády: slunce sedmiteãné, vãelku s medem, mot˘l snese nápoj s dráhy mléãné. AÏ si u nás zase zvykne‰, slíbí‰ vûrnou lásku, pustíme tû ze ‰katulky, kam chce‰ na procházku. Bez provázku mÛÏe‰ bûhat, po tom svûtû milém, jen nás nikdy nesmí‰ vyvést: blázniv˘m aprílem!
23
ZEMEKLIC_zlom_2.QXD_Sestava 1 3/1/17 8:20 AM Stránka 24
Tajemství nepatrného kvítku jménem podlé‰ka Znáte tu modrou kvûtinu, které se fiíká podlé‰ka? Kdo z vás ji nezná, aÈ se podívá na obrázek. Na nûm spatfiíte její oãko, které se dÛvûfiivû rozvírá k nebi. Jenom si pfiedstavte, Ïe je jasnû modré, a Ïe se ve vlahém vûtru kolébá sem tam a naslouchá tiché ukolébavce, kterou mu zpívá matka Zemû. Podlé‰ka, podlí‰ka nebo téÏ jaterník, latinsky Anemonehepatica (ãti hepatyka), pfiiná‰í hned po bílé snûÏence první pozdravy jara a zvûstuje dûtem sv˘ma modr˘ma oãima, Ïe uÏ pukly po celé zemi ledy a Ïe uÏ se k nám vracejí vla‰tovky a pfiiná‰ejí v zobáãku modrou oblohu z jihu. Je to na‰e nejmilej‰í jarní kvûtina, která rozvíjí své nûÏné korunky v hájích a lesích uÏ v bfieznu a dubnu. Roste v rovinách i vy-
ZEMEKLIC_zlom_2.QXD_Sestava 1 3/1/17 8:20 AM Stránka 25
soko v horách a najdete ji v celé Evropû, ve stfiední Asii i v Severní Americe. Musím vám povûdût, co nám o jaterníku povídala babiãka ·petová. Kdo je to babiãka ·petová? UÏ jí není, uÏ se jistû rozpadla v prach a popel. Ale já vám ji v téhle vzpomínce pfiiblíÏím z prachu zemû jako ãarovn˘m proutkem, podívejte se: Je to babiãka v kvûtovaném ‰átku, sch˘lená k zemi, opírá se o sukovitou hÛl, ale oãi jí vesele bl˘skají, je samá písniãka a ke v‰emu umí fiíct nûjakou prÛpovídku, protoÏe vyrostla tam dole na Miroticku, v Al‰ovû kraji, na‰li byste ji ve „·palíãku“ nejen nakreslenou, ale ve v‰ech písniãkách a pfiíslovích, a proto pro mû není prach a popel. Proto ji vidím jako Ïivou pfied sebou, vÏdyÈ pro mû v mém dûtství tolik znamenala, darovala mi tolik krásy do Ïivota na pastvách, kdyÏ jsem se s ostatními dûtmi krãil pod mezí k jejím tepl˘m sukním jako kufiata kolem kvoãny a naslouchali jsme jejímu vypravování, které se nám vtisklo nezapomenutelnû do du‰e. Tahle milá babiãka ·petová nám vypravovala o jaterníku podobnû jako o jin˘ch jarních kvûtech, jejichÏ léãivá tajemství znala a které trhala, su‰ila a pak darovala nemocn˘m lidem, kter˘m ráda pomáhala. Babiãka ·petová svatosvatû vûfiila, Ïe podlé‰ka má v sobû ãarodûjnou moc a Ïe dovede vyléãit nemocné oãi. JenomÏe taková ãarovná podlí‰ka se nesmí trhat holou rukou, fiíkávala tajemnû, to se musí ruka ovinout bíl˘m ‰átkem a prsty se nesmí toho nevinného kvítku ani kapánek dotknout. KdyÏ se takhle podafií podlé‰ku utrhnout, potfiou se jejím kouzeln˘m kvûtem tfiikrát oãi a pfii kaÏdém potfiení se musí fiíkat tohle fiíkadlo: Podlíska, podlíska, podlíska, tebe nebolejí oãiãka, ale mû oãiãka bolejí: v‰ak ony se do rána zhojejí. 25
ZEMEKLIC_zlom_2.QXD_Sestava 1 3/1/17 8:20 AM Stránka 26
KdyÏ nám tohle babiãka ·petová fiíkávala, smávali jsme se a fiíkali, Ïe to není moÏné, aby mûla podlé‰ka takovou moc, ale ona se velice rozzlobila, kdyÏ to sly‰ela, a zvolala: „Pamatujte si, vy nevûfiící dûti, Ïe uÏ Kristus Pán fiíkával: âlovûãe, vûfi, víra tvá tû spasí... V‰ak vy si na mû jednou vzpomenete, aÏ uÏ tu nebudu, aÏ bude z mého srdce tráva rÛst.“ Mám na stole kytiãku podlé‰ek. Koupil jsem je od babiãky, kterou jsem náhle uvidûl na Národní tfiídû u Národního divadla. Jak jsem se pfied chvílí do tûch modrav˘ch kvûtÛ zadíval, kde se vzala, tu se vzala, stála pfiede mnou sehnutá babiãka ·petová a usly‰el jsem její hlas: Podlíska, podlíska, podlíska, tebe nebolejí oãiãka... SkloÀte se, miláãkové, k podlé‰ce a ti, které bolejí oãiãka, ale nevûfií v její kouzelnou moc, aÈ si znovu s maminkou a tatínkem pfieãtou zkazku o babiãce ·petové z Al‰ova kraje, která vyrostla z ãeské zemû jako ten kvût, jenÏ vÏdy z jara nám zjevuje tajemství, pod nímÏ pukají ledy...
Dvû mot˘lí fiíkadla Chlapec v âechách volá: Hola, poãkej, mot˘lku, pÛjã mi svoji ko‰ilku! Já bych ti ji, chlapãe, dal, ty bys mnû ji roztrhal. Ko‰ilku mám jedinou, v‰ím je mi, i pefiinou. Lep‰í nûco neÏli nic, nedám – ani za tisíc!
26
ZEMEKLIC_zlom_2.QXD_Sestava 1 3/1/17 8:20 AM Stránka 27
A dûvãátko na Hané: Motélo, motélo, moce‰* se moc veselo. Dé mnû také tro‰ko vina, vonyho jak rozmarina. Tfiebas maló kapiãku: pro nemocnó mamiãko. *(moce‰ = motá‰)
Kdo si chce udûlat pí‰Èalku?
ic na svûtû tak nepotû‰í jako to, co si ãlovûk udûlá sám. Kdo má peníze, mÛÏe si koupit, co se mu zlíbí, tfieba zlaté tkaniãky do bot nebo stfiíbrn˘ hfieben, ale kdo nemá peníze, musí si 27