0037764

zlom_lobkowiczove_001-160_ok_Sestava 1 19/01/17 10:30 Stránka 3

Pavel Juřík

LOBKOWICZOVÉ Popel jsem a popel budu

KNIŽNÍ KLUB

zlom_lobkowiczove_001-160_ok_Sestava 1 19/01/17 10:30 Stránka 4

@ Pavel Juřík, 2017 All rights reserved ISBN 978-80-242-5429-6

zlom_lobkowiczove_001-160_ok_Sestava 1 19/01/17 10:30 Stránka 5

Tuto knihu věnuji své manželce Simoně a dcerám Terezce a Kačence. Autor

zlom_lobkowiczove_001-160_ok_Sestava 1 19/01/17 10:30 Stránka 7

OBSAH Úvodní slovo . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10

DĚJINY RODU LOBKOWICZŮ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13 POČÁTKY RODU . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14 Erb rodu Lobkowiczů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14 Počátky rodu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15 Zakladatel Mikuláš zvaný „Chudý“ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 16 Politický a majetkový vzestup pana z Lobkowicz . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17 Mikuláš z Lobkowicz a Dekret kutnohorský . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 18 Dekret kutnohorský . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 18 HASIŠTEJNŠTÍ Z LOBKOWICZ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 19 Starší větev Hasištejnských z Lobkowicz . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 20 Velký humanista Bohuslav Hasištejnský . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 21 Mimořádně cenné fresky a náhrobky Hasištejnských z Lobkowicz ve františkánském klášteře v Kadani . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 22 Bavorská větev Lobkowiczů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 26 Mladší větev Hasištejnských z Lobkowicz . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 26 Větev údlická . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 26 Větev líčkovská . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 26 Větev pětipeská . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 28 Větev valečská . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 28 POPELOVÉ Z LOBKOWICZ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 29 Nevěra ve vyšších kruzích . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 30 Jan mladší Popel – zakladatel zbirožské větve rodu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 30 Boj o prvenství Rožmberků . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 30 Úspěšný politik Ladislav II. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 31 Ladislav IV. mladší . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 32 Svatý Jan Sarkander . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 33 Velký intrikán Jiří Popel z Lobkowicz . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 34 Vražedné dědictví . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 37 Zkušený politik a vlastenec Zdeněk Vojtěch . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 40 Tridentský koncil a obnova katolické církve . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 42 Nečekaný vzestup do úřadu nejvyššího kancléře . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 42 Vydání Rudolfova Majestátu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 43 Španělský vyslanec de Oñate . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 44 Volba Ferdinanda Štýrského českým králem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 45 Polyxena z Lobkowicz . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 46 7

zlom_lobkowiczove_001-160_ok_Sestava 1 19/01/17 10:30 Stránka 8

Pernštejnský salon . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 47 Doba po Bílé hoře . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 48 Pražské Jezulátko . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 48 Kostel Panny Marie Vítězné a klášter bosých karmelitánů v Praze . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 50 Vzestup a pád knížete Václava Eusebia . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 50 Bitva u sv. Gotthardu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 53 Volba Leopolda I. císařem roku 1657–1658 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 54 Kníže Ferdinand August . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 56 Eleonora Alžběta z Lobkowicz a Adam František ze Schwarzenbergu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 59 Od církevní kariéry k vojenské . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 60 Bitva u Bělehradu 1717 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 60 ROUDNICKÁ PRIMOGENITURA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 61 Kníže Filip Hyacint . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 61 Kníže Ferdinand Filip Josef . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 61 Kníže Josef František Maxmilián . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 63 Kníže Lobkowicz a Ludwig van Beethoven . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 64 Pokračování roudnické primogenitury . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 65 Zalesnění hory Říp . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 66 Kníže Ferdinand Zdeněk a vznik ČSR . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 69 Ve službách republiky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 70 Návrat do vlasti a druhá emigrace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 72 Současná generace v České republice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 73 Křimická větev . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 73 Dolnobeřkovická větev . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 77 Mladší synové knížete Josefa Františka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 78 Potomci prince Maria Ferdinanda . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 79 MĚLNICKÁ SEKUNDOGENITURA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 80 Vojevůdce kníže Jan Jiří Kristián . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 80 Obležení a vysvobození Prahy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 82 Zapomenutá bitva u Žďáru . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 83 Bitva u Zahájí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 84 Knížecí mouřenín Angelo Soliman . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 85 Kníže Josef Maria Karel . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 85 Kníže August Josef Antonín . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 86 Propojení Vltavy s Dunajem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 88 Budějovický hejtman . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 88 Mladší synové knížete Antonína Isidora . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 89 Kníže Jiří Kristián a doba národnostních problémů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 90 Boj o česko-rakouské vyrovnání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 92 Fundamentální články . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 93 Punktace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 94 Dědicové knížete Jiřího Kristiána . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 95 Kněžna Josefa . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 96 Evropský závodník . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 96 8

zlom_lobkowiczove_001-160_ok_Sestava 1 19/01/17 10:30 Stránka 9

Pokračování mělnické sekundogenitury . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 98 Kníže Otakar . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 99 Otakarovi bratři . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 100 Jak zámek Drahenice vstal z popela . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 100 Současná generace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 101 Závěr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 103

VYBRANÁ SÍDLA RODU LOBKOWICZŮ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 105 Lobkovice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 106 Roudnice nad Labem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 107 Chrám Narození Panny Marie a augustiniánský klášter . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 109 Zámecká jízdárna . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 109 Mělník . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 110 Mělnické vinařství . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 114 Bílina . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 115 Dolní Beřkovice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 116 Hasištejn . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 117 Holešov . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 117 Hořín . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 121 Chomutov . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 122 Jezeří . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 124 Hudební tradice na zámku Jezeří . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 128 Kadaň . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 128 Františkánský klášter . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 130 Křimice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 130 Kostel Narození Panny Marie v Křimicích – pohřební kaple Lobkowiczů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 132 Nelahozeves . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 132 Praha . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 134 Rok 1989 – pád Berlínské zdi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 139 Střekov . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 140 Vysoký Chlumec . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 141 Vídeň . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .142 LOBKOWICZOVÉ – ZJEDNODUŠENÝ RODOKMEN

...............................................

146

Použitá literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 156 Zdroje obrázků . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 157 Poděkování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 158

9

zlom_lobkowiczove_001-160_ok_Sestava 1 19/01/17 10:30 Stránka 10

ÚVODNÍ SLOVO Sedm století známé historie rodu Lobkowiczů je skutečnou procházkou českými a středoevropskými dějinami. Od nezámožného rodu ze severních Čech se během jednoho století zařadil mezi nejvýznamnější panské rody. Na začátku 15. století se písař královské mincovny v Kutné Hoře Mikuláš zvaný „Chudý“ z Lobkowicz († 1435) stal jedním z důležitých spolupracovníků českého krále Václava IV., který ho za věrné služby odměnil značným majetkem. Mikulášovými syny se rod rozdělil na větev hasištejnskou a popelovskou. Z pánů Hasištejnských z Lobkowicz připomeňme významného diplomata Jana II. (1450–1517) a především pak Bohuslava (asi 1461 – 1510). Ten procestoval velkou část východního Středomoří, navštívil Svatou zemi a o svých cestách napsal knihu. Po celé Evropě ale proslul jako jeden z největších humanistů a spisovatelů, jehož knihy byly ve své době známy po celém kontinentu. Čtenáři obdivovali i jeho brilantní latinu. Dodnes žijící větev Popelů z Lobkowicz se v průběhu staletí rozdělila na větve bílinskou, chlumeckou, zbirožskou, duchcovskou, horšovotýnskou a další. Z mladší chlumecké větve vzešly dnešní roudnická primogenitura a mělnická sekundogenitura. Z roudnické primogenitury se dále oddělily větev dolnobeřkovická a křimická. Z větve Popelů z Lobkowicz vzešlo několik desítek významných osobností. Kromě intrikána rudolfínského dvora Jiřího staršího (1540–1607/13) to byl zejména nejvyšší hofmistr Zdeněk Vojtěch (1568–1628). V roce 1624 byl povýšen do knížecího stavu a stal se prvním z celkem šestnácti Lobkowiczů, kterým byl udělen Řád zlatého rouna (nejvíce ze všech rodů v Čechách). S manželkou Polyxenou Rožmberskou z Pernštejna si výborně rozuměl. Byla to ona, kdo stál při vzniku slávy Pražského Jezulátka, které do Čech přinesla ze Španělska již její matka. Jejich jediný syn Václav Eusebius (1609–1677) zajistil pokračování rodu Lobkowiczů, ale v roce 1674 se díky dvorským intrikám dočkal pádu z vrcholu moci až do domácího vězení. Z dlouhé řady vojáků a vojevůdců uveďme alespoň dva polní maršály: Josefa Antonína (1681–1717) a Jana Jiřího Kristiána (1686–1753). Lobkowiczové také podporovali umění a umělce. Např. kníže Josef František Maxmilián (1772–1816) vyplácel vysokou apanáž hudebnímu skladateli Ludwigu van Beethovenovi, aby se mohl věnovat jen komponování. Za to mu skladatel v roce 1804 věnoval slavnou 3. symfonii e-moll Eroica, která pak poprvé zazněla v Lobkowiczkém paláci ve Vídni. Z mecenášů nesmíme zapomenout na prince Františka Jiřího a jeho sestru Marii Helenu, kteří v Praze vybudovali Nemocnici pod Petřínem. Dobu národnostních sporů na konci monarchie se snažil řešit nejvyšší zemský maršálek Království českého kníže Jiří Kristián (1835–1908), který se aktivně účastnil jednání o tzv. česko-rakouském vyrovnání. Tento slibný krok nakonec císař pod tlakem rakouských Němců a Maďarů odvolal. Lobkowiczové, podobně jako Schwarzenbergové, Salmové nebo Šternberkové a další šlechtické rody, patřili k prvním a nejvýznamnějším investorům do průmyslu v českých zemích. Např. v roce 1835 kníže Ferdinand Josef vybudoval Bílině největší cukrovar v monarchii. Kníže Jan Karel z křimické větve investoval do týnecké kameniny. V Polabí Lobkowiczové rozvíjeli vinařství. Na většině panství (velkostatků) budovali nebo modernizovali pivovary. Krátce po vzniku republiky v lednu roku 1919 rozhodl 10. panující kníže Ferdinand (1858–1938) o nahrazení jména Lobkowitz nejstarší známou staročeskou verzí Lobkowicz. Jeho syn Maxmilián 10

zlom_lobkowiczove_001-160_ok_Sestava 1 19/01/17 10:30 Stránka 11

Ervín (1888–1967) se stal československým diplomatem ve Velké Británii. Za 2. světové války zde byl velvyslancem exilové vlády. Také Lobkowiczové zažili perzekuci obou totalitních režimů. Nacisté na jejich majetek uvalili nucenou správu, protože se v letech 1938–1939 přihlásili k oběma prohlášením šlechty o věrnosti českému národu. Po „Vítězném únoru“ v roce 1948 byl jejich majetek postupně znárodněn. Ti ze členů rodu, kteří neemigrovali, byli pronásledováni a vytlačeni na okraj společnosti. Po sametové revoluci se Lobkowiczové znovu zapojili do politického života: Jaroslav Lobkowicz (* 1942) byl zvolen zastupitelem města Plzně a poslancem, Michael Lobkowicz (*1964) byl jmenován ministrem obrany. Jaroslavův mladší bratr František (* 1948) se stal biskupem ostravskoopavské diecéze. Téměř všechna znárodněná sídla Lobkowiczů byla v době jejich restitucí po roce 1992 v neutěšeném stavu. Některé zámky (např. Křimice, Hořín) byly těžce poškozeny léty bez údržby, nevhodným využitím a vandaly. Lobkowiczové se přesto pustili do jejich obnovy, která v některých případech bude trvat desítky let (např. Roudnice nad Labem, Hořín, Křimice), protože to chápou jako svůj závazek vůči předkům, svým potomkům i české zemi. Nesmírně cenné lobkowiczké sbírky obrazů, soch, zbraní a nábytku jsou přístupné veřejnosti v Lobkowiczkém paláci na Pražském hradě a na zámcích v Mělníku a Nelahozevsi. Mimořádný kulturní rozhled a mecenát Hasištejnských z Lobkowicz ukazují nedávné objevy a restaurování fresek z přelomu 15. a 16. století v klášteře Čtrnácti svatých pomocníků v Kadani. Tato národní kulturní památka svou celkovou hodnotou architektury a uměleckých děl usiluje o zařazení na seznam světového kulturního dědictví UNESCO. Již v roce 36 před n. l. napsal slavný římský politik a spisovatel Cicero nesmrtelnou větu: „Historia est testis temporum, lux veritatis, vita memoriae, nuntia vetustatis“, kterou překládáme jako: „Dějiny jsou svědectvím času, světlem pravdy, živou pamětí, učitelkou života, zvěstovatelkou dávných dob.“ Znovu se o její pravdivosti můžeme přesvědčit při studiu historie rodu Lobkowiczů. Autor

11

zlom_lobkowiczove_001-160_ok_Sestava 1 19/01/17 10:30 Stránka 13

DĚJINY RODU LOBKOWICZŮ

zlom_lobkowiczove_001-160_ok_Sestava 1 19/01/17 10:30 Stránka 14

POČÁTKY RODU Erb rodu Lobkowiczů

postavení Mikuláše I. jako nejvyššího písaře Království českého. Dne 3. srpna 1459 vydal císař Fridrich III. v Brně listinu pro bratry Mikuláše II. Hasištejnského a Jana Popela z Lobkowicz, kterou byli povýšeni do stavu říšských svobodných pánů (baronů) a byl jim polepšen erb. Od té doby všechny větve Lobkowiczů používaly čtvrcený štít, jehož 1. a 4. pole neslo původní rodový erb a ve 2. a 3. stříbrném poli byla kosmo černá orlice se zlatou zbrojí a zlatým perizoniem (páska v podobě půlměsíce směřující hroty vzhůru umístěná na prsou ptáka, nejčastěji orla nebo orlice). Černou orlici ve stříbrném štítě Lobkowiczové získali po vymřelém rodu pánů ze Žirotína (hrad Žirotín u Loun), neboť manželkou Mikuláše II. Hasištejnského z Lobkowicz byla Žofie ze Žirotína, poslední členka rodu. K dalšímu tzv. polepšení erbu došlo v 17. a 18. století. Nejvýznamnější změnu přinesl majestát císaře Ferdinanda II. ze 17. srpna 1624, kterým povýšil Zdeňka Vojtěcha Popela z Lobkowicz do knížecího stavu ve Svaté říši římské. O několik týdnů později, 23. září 1624, mu potvrdil knížecí stav také v Království českém. Lobkowiczové si od té doby mohli klást na štít knížecí korunu a za něj knížecí plášť. Současně mu císař udělil mu titul „vladař domu lobkovického“. Tuto výsadu získalo jen několik dalších českých šlechtických rodů: Rožmberkové, Valdštejnové (Albrecht z Valdštejna), Černínové (vladař domu hradeckého a chudenického). Za Václava Eusebia 2. knížete z Lobkowicz byl vývoj rodového erbu dokončen. Z roku 1639 je zachován otisk jeho pečeti, na které je původní čtvrcený knížecí erb doplněn o střední štítek se zubří hlavou (po jeho matce Polyxeně rozené z Pernštejna). Další změnu přineslo privilegium císaře Ferdinanda III. z 23. srpna 1641, kterým povýšil říšská panství Neustadt an der Waldnaab a Störnstein (získaná již Ladi-

Původním rodovým erbem Lobkowiczů byl stříbrný štít s červenou hlavou štítu a klenotem červeného obráceného klobouku se stříbrným perem. V takové podobě se lobkowiczký znak objevuje na nejstarší známé pečeti Mikuláše I. z Újezda a z Lobkowicz, zvaného Chudý, z roku 1425. Od té doby se erb Lobkowiczů změnil ještě několikrát. Stříbrné pero snad odkazuje na

V roce 1459 císař Fridrich III. v Brně polepšil erb Lobkowiczů, který pak tvořil čtvrcený štít, jehož 1. a 4. pole bylo stříbrné s červenou hlavou a ve 2. a 3. stříbrném poli byla kosmo černá orlice se zlatou zbrojí a zlatým perizoniem (zděděná po vymřelém rodu pánů ze Žirotína). Vyobrazení erbu z roku 1594.

14

zlom_lobkowiczove_001-160_ok_Sestava 1 19/01/17 10:31 Stránka 15

stříbrné s černou kosmo postavenou orlicí se zlatou zbrojí a perizoniem. Hlavní štít: 1. pole zlaté s černou zubří hlavou se zlatou houžví v nozdrách (Pernštejnové), 2. pole červené s rostoucím andělem ve zlatém oděvu a zelenými křídly (vévodství zaháňské), 3. pole modré se stříbrným trojvrším a třemi zlatými hvězdami (okněžněné říšské hrabství Sternstein), 4. pole modré se zlatým korunovaným dvouocasým lvem s červenou zbrojí, 5. pole zlaté s třemi černými kůly, 6. pole zlaté s černou slezskou orlicí. Rodovým heslem jsou slova: „Popel jsem a popel budu.“ Zřejmě poukazuje na rodové sídlo Popelov a pomíjivost lidského života (text Bible: „Pamatuj, že jsi prach a v prach se obrátíš.“). Je to také jediné rodové heslo v českých zemích, které se vždy psalo pouze a výhradně česky. Podoba erbu knížat z Lobkowicz po jeho posledním polepšení koncem 18. století.

Počátky rodu slavem II. z Lobkowicz) na okněžněné říšské hrabství Sternstein (tři zlaté hvězdy nad stříbrným trojvrším a tři černé kůly). Obě nová pole známe z pečetí Václava Eusebia knížete z Lobkowicz od roku 1642. Dne 21. července 1646 Václav Eusebius koupil od císaře Ferdinanda III. jako léno slezské vévodství zaháňské (německy Sagan, polsky Żagań). Tím se do erbu Lobkowiczů dostal vyrůstající zlatý anděl v červeném poli a slezská orlice. Mimořádné zásluhy knížete Václava Eusebia ocenil císař Ferdinand III. v roce 1651 dalším polepšením jeho znaku o zlatého lva v modrém poli. Od té doby se erb Lobkowiczů již nezměnil, i když koncem 18. a začátkem 19. století přišli o vévodství zaháňské (1785) a okněžněné říšské hrabství Sternstein (1807). Ztrátu vévodského titulu nahradil Lobkowiczům majestát císaře Josefa II. z 3. května 1786, kterým byla hodnost přenesena na panství Roudnice nad Labem. Prvním vévodou z Roudnice se stal Josef, 7. kníže z Lobkowicz. Heraldický popis současného erbu Lobkowiczů je tento: štít jednou polcený a dvakrát dělený se středním štítkem. Střední štítek je čtvrcený: 1. a 4. pole stříbrné s červenou hlavou, 2. a 3. pole

Rod Lobkowiczů sice nepatří mezi nejstarší české a moravské šlechtické rody, zato bezesporu náleží mezi rody nejvýznamnější. Ačkoliv do historie vstoupil až počátkem 15. století jako poměrně chudý rod, brzy se zařadil mezi nejzámožnější. Jméno „Lobkowicz“ je nejstarší známou staročeskou verzí rodového jména. V dalších staletích se pak používaly jeho různé varianty, podle vkusu pisatele dokumentu nebo vlivu němčiny, takže tento rod známe i pod jmény „z Lobkowic“, „z Lobkowitz“ nebo v novodobé verzi „Lobkovic“. Od 19. ledna 1919 rod používá původní českou verzi svého jména „z Lobkowicz“, a to rozhodnutím vladaře domu lobkowiczkého knížete Ferdinanda Zdeňka (1858–1938). První písemné zprávy o předcích rodu Lobkowiczů pocházejí až z konce 14. století. Tím prvním byl nezámožný zeman Martin (neboli Mareš), který vlastnil ves a statek Újezd na Českolipsku. Dále o něm víme jen to, že měl syny Blažeje († okolo 1397), Václava a nejmladšího Mikuláše († 1435). Nejstarší Blažej zdědil otcův majetek vsi Újezd a Obříství a zemřel pravděpodobně bezdětný. 15

zlom_lobkowiczove_001-160_ok_Sestava 1 19/01/17 10:31 Stránka 16

artistiky neboli sedmi svobodných umění). Avšak ještě než přijal svěcení na kněze, stal se jediným mužem rodu, který se mohl stát jeho pokračovatelem, protože nejstarší bratr zemřel a prostřední již byl knězem. Proto přípravu na církevní dráhu ukončil a nepřijal svěcení. Protože byl vzdělaný a zřejmě ambiciózní i schopný, podařilo se mu pravděpodobně získat nějakou písařskou práci na královském dvoře. Zde si ho oblíbil král Václav IV., který ho v roce 1401 jmenoval písařem urbury v královské mincovně v Kutné Hoře (urbura – právo panovníka na část výtěžku z těžby kovů, tuto agendu zajišťovali urburní písaři). Zde si Mikuláš jistě vybudoval užitečné kontakty a také příjem z platu vylepšil jeho finanční situaci. Nejpozději v roce 1407 se stal majitelem vesnice Milčeves na Žatecku s patronátním prá-

Jak bylo tehdy obvyklé, oba mladší bratři měli získat obživu službou v církvi. Prostřední Václav byl vysvěcen na kněze a od roku 1374 byl plebánem v Pavlovicích. V roce 1401 toto beneficium vyměnil za faru v Drchlavě, ležící nedaleko kolébky rodu v Újezdu. Nejmladšího Mikuláše ale čekala jiná budoucnost.

Zakladatel Mikuláš zvaný „Chudý“ Nejmladší z bratrů, Mikuláš zvaný „Chudý“, se připravoval na církevní dráhu. Víme o něm, že studoval na pražské univerzitě, kde získal titul bakaláře artistiky (první stupeň studia na fakultě

Mikuláš zvaný „Chudý“ z Újezda, pozdější první pan z Lobkowicz, začal svou úspěšnou kariéru jako písař urbury v královské mincovně v Kutné Hoře. V lednu 1409 se významně podílel na vydání Dekretu kutnohorského. Na snímku Vlašský dvůr v Kutné Hoře.

16

zlom_lobkowiczove_001-160_ok_Sestava 1 19/01/17 10:31 Stránka 17

Své vojenské zkušenosti Mikuláš z Lobkowicz uplatnil hned na začátku února 1421, když porazil odbojné město Žatec, jehož husitská posádka plenila okolí. O půl roku později se zapojil do vojenského tažení proti příznivcům radikálního husitského kazatele Jana Želivského, kteří se snažili dobýt katolická města Bílinu a Most. K Mostu přitáhlo vojsko míšeňských markrabat, kteří tuto oblast považovali za sféru svých zájmů a také za předpolí pro připravovanou křížovou výpravu. Most se katolíkům podařilo ubránit, zatímco Bílina byla v červenci dobyta. Na konci své politické kariéry byl Mikuláš králem (od roku 1433 císařem) Zikmundem Lucemburským zapojen do příprav církevního koncilu v Basileji. V květnu 1431 přijel společně s karlštejnským purkrabím Zdislavem Tluksou z Buřenic do Prahy, aby pozvali husity na jednání se Zikmundem do Chebu. Zikmund si přál vyřešení jak papežského schizmatu, tak občanské války v českých zemích. Byl proto připraven k ústupkům. Jednání se ale vlekla až do roku 1436. Toho se však nyní bohatý rytíř Mikuláš z Lobkowicz již nedožil, protože nejpozději na jaře roku 1435 zemřel. Již 17. dubna 1420 mu římský a český král Zikmund Lucemburský převedl jeho zástavní práva k hradům a panstvím Přimda, Most a Nový Hrad na jihočeský hrad Hluboká. Tato zástavní práva získal jako protihodnotu k nákladům, které pan Mikuláš vynaložil na financování vojenských oddílů ve prospěch krále. Za držení Hluboké měl Mikuláš platit královské pokladně 300 kop grošů pražských ročně. Z 2. března 1421 se dochovala listina vydaná králem v Čáslavi, podle které Mikuláš z Lobkowicz získal platy a vsi, které byly v majetku klášterů v Praze Na Zderaze a Na Slovanech, v Sedlci u Kutné Hory, ve Zbraslavi, v Ostrově u Davle a v Oseku. Od října 1420 a ledna 1421 měl potvrzeno i držení hradu Hasištejn. Svým dědicům tedy mohl odkázat již značný majetek. S první manželkou Annou z Nechvalic měl syny Mikuláše II. († 1462) a Jana I. († 1470) a dceru Annu. S druhou manželkou paní Žofkou (Žofií

vem (právo jmenovat kněze) ke kostelu sv. Václava v nedaleké Radíčevsi. Brzy získal i ves a tvrz Neratovice a v roce 1409 i sousední Lobkovice. Podle posledně jmenované vsi se začal nazývat „z Lobkowicz“. Ve zdejším kostele sv. Václava svému bratru Václavovi zřídil prebendu oltářníka (placená církevní funkce).

Politický a majetkový vzestup pana z Lobkowicz Král Václav IV. si vážil věrných služeb Mikuláše z Lobkowicz a v roce 1417 ho ocenil udělením prestižního a výnosného úřadu nejvyššího písaře Království českého. Jeho důvěra byla tak velká, že za domácí války Jindřicha z Plavna byl v únoru 1418 vyslán na pomoc pražskému a chebskému vojenskému oddílu, které obléhaly Jindřichův hrad Hasištejn. Mikulášovi se podařilo hrad dobýt, pán hradu byl odveden do Prahy, kde se králi podrobil a byl pak až do královy smrti (16. srpna 1419) uvězněn na Staroměstské radnici. Nejvyšší písař Mikuláš z Lobkowicz 14. května 1418 získal od krále hrad a panství Hasištejn za 4 000 kop grošů pražských do zástavního držení s podmínkou, že hrad zůstane vždy otevřen pro českého krále. Pokud by král do konce svého života Hasištejn nevyplatil, měl připadnout jeho současnému držiteli jako léno. Kromě podílu na vojenském zásahu ve válkách domácí šlechty král Václav IV. pověřoval pana Mikuláše i různými diplomatickými úkoly. Např. v červnu 1419 se v Mostě zúčastnil jednání o uzavření příměří s markrabětem míšeňským. Když Václav IV. zemřel, zůstal Mikuláš na straně královny-vdovy Žofie a v listopadu 1419 o něm víme, že se přidal na stranu Václavova dědice, mladšího bratra Zikmunda Lucemburského (1368–1437). Patřil mezi ty české pány, kteří se pokusili o blokádu Prahy, která byla proti Zikmundovu přijetí za českého krále. Když byl Zikmund 28. července 1421 na Pražském hradě korunován na českého krále, udržel si Mikuláš úřad nejvyššího písaře. Údajně byl také při korunovaci pasován na rytíře. 17

zlom_lobkowiczove_001-160_ok_Sestava 1 19/01/17 10:31 Stránka 18

Někdy v roce 1408 se na Mikuláše z Lobkowicz obrátil mistr Jan Hus (1369–1415) s prosbou, zda

by využil svého vlivu na krále Václava IV. a pomohl ho přesvědčit k zásadní změně právních poměrů na pražské univerzitě. Tuto změnu nenavrhoval Hus sám, ale ve spolupráci s Jeronýmem Pražským (1380–1416) a Janem z Jesenice († asi 1420). Z mezinárodní univerzity, jak ji ustanovil král Karel IV., se měla stát univerzita česká tím, že ze čtyř hlasů měl český národ získat tři, zatímco dosud tyto hlasy držely univerzitní národy bavorský, saský a polský. „Národy“ na středověkých univerzitách byly spolky sdružující studenty a eventuálně profesory podle země jejich původu. Po společném nátlaku Lobkowicze, Jana Husa a Jeronýma Pražského král Václav IV. vydal požadovaný dekret 18. ledna 1409 ve Vlašském dvoře v Kutné Hoře – proto je nazýván Dekretem kutnohorským. Mikuláš z Lobkowicz byl pravděpodobně jedním z autorů textu dekretu i jeho vykonavatelem. Když se zástupci bavorského a saského národa odmítali dobrovolně poddat královu rozhodnutí, blíže nespecifikovaný pan Mikuláš z pověření krále v doprovodu staroměstských konšelů a zbrojnošů vstoupil na výsostnou půdu univerzity a odebral rektorovi Henykovi z Baltenhagenu univerzitní pečeť, matriku a klíče od pokladny a knihovny a ustanovení dekretu kutnohorského vykonal.

DEKRET KUTNOHORSKÝ Vydání dekretu souviselo s potřebou krále Václava získat podporu české části univerzity pro svůj postoj k řešení papežského schizmatu. Ten se měl, podle rozhodnutí kardinálů z jara 1408, projednávat na koncilu v Pise v březnu 1409. Církevní sněm měl volbou nového papeže vyřešit schizma (tedy existenci více papežů najednou) a zároveň podpořit Václava, jenž chtěl opět získat římskoněmecký trůn, o který přišel svou pasivitou v roce 1402, kdy byl sesazen a nahrazen římským králem Ruprechtem Falckým. Protože se římský král Ruprecht i pražský arcibiskup Zbyněk Zajíc z Házmburka stavěli na stranu římského papeže Řehoře XII., požádal Václav IV. pražskou univerzitu, aby vydala stanovisko k účasti na koncilu v Pise. Doufal, že získá podporou respektované instituce, a posílí tak svůj hlas při dalších jednáních. Němečtí mistři a studenti se ale postavili proti králi Václavovi IV. Pokud by ho totiž podpořili, římský král jim hrozil sankcemi po jejich návratu do Německa.

Za této situace se skupina reformních učenců setkala s králem a jednala o řešení problému. Zatupovali je Jeroným Pražský a právník Jan z Jesenice, Jan Hus se pro nemoc zúčastnit nemohl. Nevíme, kdo navrhl změnit poměr hlasů, zda univerzitní mistři, nebo král, výsledkem ale bylo vydání Dekretu kutnohorského dne 18. ledna 1409. Dne 16. května 1409 odešla značná část především německých mistrů a studentů z univerzity (okolo 800 osob, tedy 80 % mistrů a studentů), protože nesouhlasila s novými poměry, a vstoupila do univerzit ve Vídni, Krakově, Heidelbergu, Kolíně nad Rýnem, Erfurtu nebo do právě vznikající univerzity v Lipsku. Současně začaly zahraniční univerzity bojkotovat pražskou univerzitu, která časem svou kvalitou klesla na provinční úroveň. Pro další fungování univerzity bylo důležité i to, že nyní každý nový rektor musel slíbit věrnost českému králi. Prvním rektorem, který tento slib skládal, byl na podzim roku 1409 mistr Jan Hus.

z neznámého rodu) neměl asi žádné potomky. Nejpozději na jaře roku 1435 Mikuláš „Chudý“ z Lobkovic zemřel a byl pohřben v kostele sv. Mikuláše v Přísečnici v západních Čechách. Toto horní městečko bylo součástí hasištejnského panství a Lobkowiczům patřilo do roku 1533. Několik let po jeho smrti drželi oba bratři majetek společně „v nedílu“ a titulovali se v různých obměnách přídomků „z Lobkowicz, na Hasištejně a na Hluboké“. Poté si roku 1440 společný majetek rozdělili, a tím se rod rozdělil na dvě hlavní větve: Hasištejnské z Lobkowicz a Popely z Lobkowicz. S návrhem přišel Mikuláš II., který mladšímu bratrovi Janovi navrhl, aby si sám vybral, kterou část majetku bude chtít. Jan si vybral hrad Hluboká, Neratovice, Tuháň, Třeboradice, Počernice a další vsi a dům s vinicemi v Praze. Na Mikuláše zbyla panství a hrad Hasištejn, Prunéřov, Údice, Milčeves, Radíčeves, Třebušice a další vsi a dům na Starém Městě Pražském.

Mikuláš z Lobkowicz a Dekret kutnohorský

18

zlom_lobkowiczove_001-160_ok_Sestava 1 19/01/17 10:31 Stránka 19

my tedy, považujíce za nespravedlivé a značně nevhodné, aby z prospěchu obyvatel, kteří po právu na něj mají nárok, těžili nadměrně cizinci a přistěhovalci, a oni pak aby se cítili být utiskováni nedostatkem a nevýhodami, přikazujeme vám mocí tohoto listu mocně a přísně, chtíce tak rozhodně míti, abyste ihned, jak jej spatříte, bez všelikého odporu a zdráhání připustili národ český vším způsobem ke třem hlasům při veškerých poradách, soudech, zkouškách, volbách a jakýchkoli jiných jednáních řečené univerzity podle vzoru zřízení, kterému se těší národ francouzský na univerzitě pařížské a jehož užívají ostatní národy v Lombardii a v Itálii, a ponechali jej od této chvíle na věčné časy klidně užívat a těšit se z výsady těchto hlasů, nečiníce jinak, ačli se chcete vyvarovat našeho nejprudšího hněvu. Dáno na Horách Kutných, osmnáctého dne měsíce ledna, v čtyřicátém šestém roce naší královské vlády v Čechách, v říši římské pak v třicátém třetím. Důstojným rektoru a celé univerzitě pražské, nábožným našim milým.

TEXT DEKRETU: Václav, z milosti boží král římský, vždy rozmnožitel říše, a král český Důstojní nábožní milí! Ačkoli jsme všeobecně povinní dbát o prospěch všech lidí, přece jen nesmíme jim být nakloněni natolik starostlivě, že by snad podléhal škodě a újmě prospěch těch, kteří jsou k nám těsně připoutáni příhodností míst, časů nebo některými jinými okolnostmi. I když totiž každý člověk je povinen milovat každého člověka, přece jen je potřebí, aby samo toto milování vycházelo toliko z náklonnosti náležité; dávat přednost v lásce cizinci před domácím je proto zvrácením náležité náklonnosti, ježto pravá láska začíná vždy u sebe sama a potom se přenáší na potomky podle příbuzenství. Protože pak národ německý, který nemá vůbec žádného obyvatelského práva v Českém království, v rozličných záležitostech na pražském vysokém učení si osvojil k užívání tři hlasy, jak nás o tom došla věrohodná zpráva, a poněvadž národ český, téhož království pravý dědic, těší se a užívá toliko jednoho hlasu,

HASIŠTEJNŠTÍ Z LOBKOWICZ

kowiczové jejich erb (černá orlice), který se stal součástí jejich rodového znaku. Hrad Žirotín u Loun (dnes trosky) zdědili Házmburkové. Mikuláš II. musel prokázat politickou obratnost v době vlády Jiřího z Poděbrad. Nejprve se koncem 40. let 15. století stal jeho spojencem, když se přihlásil do Jednoty poděbradské. Za tuto podporu na něj zemský správce převedl zástavu hradu Kadaň. Pak ale Mikuláš v srpnu 1449 přešel na druhou stranu a stal se členem Jednoty strakonické. Dne 12. března 1450 město Kadaň uzavřelo, po vzoru svého zástavního pána, spojenectví na dobu tří let s Českými Budějovicemi a Plzní a se saským kurfiřtem. Za podporu nepřátelské strany se Mikuláš dočkal dobytí své tvrze Lobkovice vojskem Jiřího z Poděbrad. Slíbená pomoc ze Saska nedo-

Starší z Mikulášových synů Mikuláš II. († 1462) se stal zakladatelem hasištejnské větve rodu Lobkowiczů, která sice neměla dlouhého trvání, ale někteří její příslušníci se významně zapsali do našich politických i kulturních dějin. V době Vánoc roku 1439, v čase bezvládí po smrti krále Albrechta, Mikuláš II. uzavřel s dalšími českými pány a rytíři krajů litoměřického a žateckého na dva týdny příměří s Alešem ze Šternberka a z Křivoklátu a s bratry Plichtou a Jaroslavem ze Žirotína. Pro dějiny Lobkowiczů je důležité, že starý český rod Žirotínů (nikoliv Žerotínů) byl jejich sousedem. V roce 1440 se pan Mikuláš oženil s Žofií ze Žirotína, které dal roku 1442 zapsat věno ve výši 300 kop grošů českých. Protože paní Žofie byla poslední členkou rodu Žirotínů, zdědili Lob19

zlom_lobkowiczove_001-160_ok_Sestava 1 19/01/17 10:31 Stránka 20

Starší větev Hasištejnských z Lobkowicz

razila a Jednota strakonická byla poražena. Dalším trestem pro pana z Lobkowicz bylo poplenění jeho panství Hasištejn. Vojenská a politická situace donutila Mikuláše II. přidat se v roce 1452 na stranu Jiřího z Poděbrad a patřil mezi ty pány a rytíře, kteří ho zvolili zemským správcem. O tři roky později v září 1455 Mikuláš II. z Lobkowicz jednal jako jeden ze zmocněnců zemského správce Jiřího z Poděbrad v Mostě o urovnání sporu města s jeho zástavním pánem, kterým byl saský kurfiřt. Jednání nebyla úspěšná a po letních bojích a novém jednání o míru vyhořelo téměř celé město Most. Nakonec ho 8. září dobylo vojsko Jiřího z Poděbrad. V roce 1454 Mikuláš II. vrátil králi Ladislavu Pohrobkovi město a hrad Kadaň, které držel v zástavě, a prominul královské komoře zbývající částku zástavní sumy ve výši 1 500 kop grošů pražských. Za to získal od krále 3. září zápis sumy 1 000 kop grošů pražských na Chomutově a Blatnu. Po smrti krále Ladislava získal Mikuláš 17. května 1459 od nového českého krále Jiřího z Poděbrad mimořádné privilegium na svobodné dolování (včetně zlata) v okruhu tří mil od hradu Hasištejna. Toto privilegium se týkalo především panství Přísečnice a bylo potvrzováno dalšími panovníky. Hasištejnští z Lobkowicz těžili stříbro a další rudy i na jiných místech (např. Hora Svatého Šebestiána, Místo, Výsluní). Krok po krůčku budovaná mocenská a majetková pozice rodu Lobkowiczů dosáhla dalšího významného milníku dne 3. srpna 1459. V průběhu politických jednání císaře Fridricha II. s králem Jiřím z Poděbrad byl Mikuláš II. z Lobkowicz císařem odměněn za podporu tak, že byl přijat do říšského panského stavu a jeho erb byl polepšen. Když Mikuláš II. 8. července 1462 zemřel, zůstali po něm čtyři nezletilí synové: Jan (1450–1517), Mikuláš III. († 1499), Jaroslav († 1486–1490) a Bohuslav (asi 1461 – 1510). Jejich poručníkem se do zletilosti stal jejich strýc Jan I. Popel z Lobkowicz. Nejstarší Jan je v této době uváděn již jako účastník smluv, musel být proto již zletilý nebo byl zletilým prohlášen tím, že mu král „propůjčil léta“.

Jan II. Hasištejnský z Lobkowicz (1450 až 1517) založil starší větev Hasištejnských z Lobkowicz, zvanou také Obříství. Ačkoliv byl katolíkem, podporoval Jiřího z Poděbrad proti králi Matyáši Korvínovi. Dne 10. srpna 1469 byl králem Jiřím jmenován doživotním hejtmanem města Kadaně. Kadaňským měšťanům král nařídil, aby „…Jana z Lobkovic jakožto hejtmana našeho poslušni byli, slušně se k němu jakožto k našemu hejtmanu i jeho dědicóm majíce tak a potud, jakož svrchu psáno jest“. Složité postavení Lobkowiczů na česko-saské hranici dokládá situace z prosince 1477, kdy císař Fridrich III. zaslal Janovi list, ve kterém ho vyzýval, aby podpořil uherského krále Matyáše Korvína, kterému císař udělil „uprázdněné“ české země v léno. Jan ale podporoval i nadále krále Vladislava Jagellonského. V této době se jednalo o možném sňatku českého krále s bohatou Marií Burgundskou (ačkoliv se již dříve ucházel o ruku Barbory Hlohovské), jenž by do rukou českého panovníka přinesl i titul vévody lucemburského, který od roku 1477 držel jen titulárně. Při diplomatických jednáních Jan II. Hasištejnský z Lobkowicz navštívil jako člen poselstev Trevír a o deset let později i Řím. Tato druhá diplomatická mise je zajímavější. V červnu 1487 byl králem Vladislavem Jagellonským poslán společně s Půtou Švihovským z Rýzmberka, aby za krále složili slib věrnosti papeži, jako nutný předpoklad k papežskému uznání Vladislavova českého královského titulu. Cíl byl splněn a pan z Lobkowicz nezapomněl ani na své zájmy. Zajistil si totiž u papeže Inocence VIII. vydání dvou privilegií týkajících se města Kadaně. Listina z 18. června zplnomocnila kadaňského faráře přijímat zpět do katolické církve zbloudilé a upřímně litující „kacíře a odpadlíky“ a udělovat jim rozhřešení. Pokud by byl nad kacíři vyhlášen interdikt, neměl se týkat královského města Kadaně. Druhá papežova listina dala nově Lobkowiczi budovanému františkánskému kláš20

zlom_lobkowiczove_001-160_ok_Sestava 1 19/01/17 10:31 Stránka 21

ván do výboru, který připravoval nový horní řád pro doly v Kutné Hoře a Jáchymově. Šebestián neměl mužské dědice, pouze dceru Anežku († před 1584), která se provdala za Jindřicha z Gutštejna na Příbrami a Nepomyšli.

teru Čtrnácti sv. pomocníků právo udělit odpustky poutníkům, pokud klášter navštíví ve dnech svatého Jiří, Víta a Kryštofa. Stejně jako jeho nejmladší bratr Bohuslav se i Jan vydal na dobrodružnou cestu po Středomoří. S Jetřichem z Gutštejna navštívil Benátky a Dalmácii a přes řecké ostrovy se vydal do Svaté země. Své zážitky popsal ve spise Od vysoce urozeného pana Jana z Lobkowicz a na Hasištejně s tovaryšem svým vysoce urozeným panem Jetřichem z Gutštejna do Jeruzaléma k svatýmu hrobu Pána Ježíše Krista, Spasitele našeho, léta 1493 začatý a šťastně vykonaný putování. Pro svého jediného syna Jaroslava sepsal poučení, jak má jednat, s názvem Pravdivý český mentor urozený pán pán Jan z Lobkowicz a Hasištejna etc. toto synu svému panu Jaroslavovi dal k správě a naučení, co činiti a co nechati a kterak se v čem zachovati má. Toto poučné dílo vyšlo v roce 1796 i tiskem. Jan II. Hasištejnský z Lobkowicz se oženil s Kunhutou z Ronova († 1479), se kterou neměl děti, a teprve druhé manželství s Magdalenou z Törringu († 1476) bylo obdařeno třemi dětmi (syn a dvě dcery). Jeho dědicem se stal syn Jaroslav II. (1483–1529). Ten měl s Markétou z Plavna sedm dětí, z toho šest synů (čtyři z nich zemřeli v dětství). Jaroslavovi synové Jindřich (1506–1578) a Šebestián (1511–1587) byli velmi vzdělaní. Jindřichovi potomci se na začátku 17. století vystěhovali z Čech (viz bavorská větev str. 26). Šebestián finančně podpořil vydání spisů svého učeného prastrýce Bohuslava. Také zdědil část jeho hasištejnské knihovny, kterou nakonec prodal Bohuslavu Jáchymovi Hasištejskému z Lobkowicz (1546–1605). V roce 1547 se Šebestián zúčastnil povstání stavů proti králi Ferdinandovi I., který ho za to odsoudil ke ztrátě majetku. Šebestián ale prohlásil, že majetek koupil a zvelebil z půjček svých přátel, kteří tak o své peníze přijdou, a proto raději přijde o hlavu. Král mu pak uložil jen menší finanční pokutu a domácí vězení a nakonec mu odpustil. Díky svým zkušenostem a vzdělání byl v roce 1580 na českém zemském sněmu jmeno-

Velký humanista Bohuslav Hasištejnský Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic (asi 1461 až 1510), nejmladší syn Mikuláše II., byl předurčen pro církevní dráhu, jak tehdy bylo u nejmladších synů obvyklé. Narodil se i zemřel na hradě Hasištejn u Kadaně. Patří mezi nejvýznamnější osobnosti rodu Lobkowiczů a nejpřednější humanistické evropské básníky a spisovatele své doby. V mládí byl vychován jako utrakvista, ale díky studiím na univerzitách ve Štrasburku, Bologni (roku 1475 zde přerušil studia, která dokončil roku 1482, když získal doktorát z církevního práva) a Ferraře se nechal přesvědčit ke konverzi na katolickou víru a tuto víru pak upřímně vyznával. Kněžské svěcení ale nepřijal. Na studiích se seznámil s mnoha českými i cizími šlechtici, např. s Petrem IV. z Rožmberka (1462–1523), kterému později věnoval spis o úloze vládce. Když se roku 1483 vrátil ze studií do Čech, získané vzdělání mu otevřelo dveře ke jmenování do funkce vyšehradského probošta a tedy i s ním spojeného úřadu kancléře království českého. Stal se sekretářem a dvořanem krále Vladislava Jagellonského. Na začátku jara roku 1490 se pan Bohuslav vydal na dlouhou poznávací cestu, která měla původně vést až do Indie, což ukazuje na znalosti a zájmy mladého humanisty. Společně se svým přítelem Friedrichem Buserem se plavil přes Bavorsko do Janova a Říma. Pak se v Benátkách nalodil na koráb, kterým se vypravil podél Dalmácie do Řecka. Přes Rhodos a Krétu dorazil do Sýrie, odkud se vydal do Svaté země a Egypta. Koncem roku se vydal na cestu kolem Malé Asie po řeckých ostrovech v Egejském moři. Pak zamířil na Sicílii, odkud se chtěl přeplavit do Tunisu. Měl v úmyslu navštívit zbytky starověkého 21

zlom_lobkowiczove_001-160_ok_Sestava 1 19/01/17 10:31 Stránka 22

MIMOŘÁDNĚ CENNÉ FRESKY A NÁHROBKY HASIŠTEJNSKÝCH Z LOBKOWICZ VE FRANTIŠKÁNSKÉM KLÁŠTEŘE V KADANI Město Kadaň bylo přirozeným centrem panství Hasištejnských z Lobkowicz v severních Čechách. Nedaleko se nacházel hrad Hasištejn, zámek v Chomutově a další statky této rodové větve. Františkánský klášter Čtrnácti svatých pomocníků má několik prvenství – např. poprvé v Čechách v něm byla použita tzv. sklípková (diamantová) klenba. Nedávno provedený průzkum v klášteře přinesl objev mimořádně kvalitních fresek z přelomu 15. a 16. století s portréty členů rodu Hasištejnských z Lobkowicz. Klášter byl v majetku rodu od roku 1481. Jeho stavbu finančně podpořil Jan II. Hasištejnský z Lobkowicz (1450–1517) společně s bratrem Bohuslavem (asi 1461 – 1510). V červnu 1534 byl v Kadani uzavřen tzv. Kadaňský mír mezi katolíky a luterány ve Svaté říši římské. V klášterním chrámu Čtrnácti svatých pomocníků se konala slavnostní bohoslužba a v klášterní zahradě hostina. Někdy v letech 1564–1567 sem vykonala pouť manželka Vratislava z Pernštejna, původem Španělka Maria Maxmiliana Manrique de Lara v doprovodu asi šedesáti šlechtičen (část pouti vykonaly bosy). V říjnu 1742 byl klášter svědkem bojů francouzských vojáků, kteří se v kostele zabarikádovali, s císařskou armádou. Vstupní vrata dodnes nesou stopy střelby. V roce 1771 františkáni v klášteře zřídili lékárnu a ošetřovna byla vybavena chirurgickými nástroji – to za josefínských reforem zachránilo klášter před zrušením. V roce 1950 byl klášter Státní bezpečností

uzavřen. Po roce 1990 se jeho majitelem stala litoměřická diecéze. Ta dala klášter do užívání městu Kadani, které zde zřídilo muzeum. Od roku 1995, kdy byl klášter prohlášen za národní kulturní památku, v něm probíhají nákladné rekonstrukční práce. Cenná památka byla otevřena veřejnosti a od roku 2014 usiluje o zařazení na seznam památek světového dědictví UNESCO. Lobkowiczové ve františkánském klášteře vybudovali soukromou kapli s gotickou sklípkovou klenbou a pravděpodobně si zde budovali i svou nekropoli, jakou měli např. Rožmberkové ve Vyšším Brodě. Naznačovala by to nákladná architektura kostela i kláštera, jejich náhrobky a také nedávno objevené a restaurované fresky v presbytáři klášterního kostela. Patrně nejvýznamnějším náhrobkem je tumba diplomata a cestovatele do Svaté země Jana II. (1450–1517), dílo vynikajícího saského kameníka Ulricha Creutze, který vytvořil řadu děl ve Švábsku, Sasku a v Čechách. Šlechtic je na ní zpodobněn dvakrát: jako usmívající se kostra s vypadanými zuby a s hadem, vyjadřující pomíjivost pozemského života, a jako rytíř oděný do slavnostní zbroje, očekávající vzkříšení a poslední soud a po něm život věčný. V roce 2016 byl náhrobek restaurován. V klášterním kostele dále nalezneme náhrobky Mikuláše II. Hasištejnského z Lobkowicz († 1462), nacházející se v předsíni kostela, kam byl po roce 1481 přesunut kostela v Přísečnici, či Janova synovce Václava Hasištejnského z Lobkowicz († 1520) v rytířské zbroji. Teprve nedávné restaurátorské práce odhalily dosud neznámé fresky na jižní stěně presbytáře klášterního kostela

Jednou z cenných památek na rod Lobkowiczů ve františkánském klášteře Čtrnácti svatých pomocníků v Kadani jsou fresky v presbytáři klášterního kostela – scéna Ukřižování se sv. Janem Evangelistou (vpravo jako sv. Josef z Arimatie vyobrazen Jan II. Hasištejnský z Lobkowicz).

Jaroslav II. z Lobkowicz je na fresce v presbytáři klášterního kostela Čtrnácti svatých pomocníků vyobrazen se syny Jindřichem a Šebestiánem při diskusi se svatou Barborou a svatou Kateřinou. Autor souboru fresek pocházel z dílny Lucase Cranacha staršího.

22

zlom_lobkowiczove_001-160_ok_Sestava 1 19/01/17 10:32 Stránka 23

(po odkrytí až 14 vrstev maleb). Původní fresky z přelomu 15. a 16. století zobrazují několik generací pánů Hasištejnských z Lobkowicz. Jejich autor pocházel z malířské dílny Lucase Cranacha staršího, což ještě zvyšuje umělecko-historickou hodnotu tohoto díla. K velkému překvapení badatelů nedávno odhalené a restaurované fresky ukázaly, že jejich hlavní postavou z rodu Hasištejnských z Lobkowicz je pan Jaroslav II. (1483–1529), u kterého se dosud nepředpokládalo větší zapojení do stavebních a uměleckých aktivit ve františkánském klášteře (na rozdíl od jeho otce Jana II.). Fresky vznikly v nábožensky zjitřené době. V roce 1524 se v Kadani konala provinční kapitula českých františkánů, na které kadaňský františkán a lektor Diviš z Krupky vystoupil s reformními tezemi, za které ho jeho nadřízení chtěli dát zatknout. Zachránil se útěkem na hrad Hasištejn, kde mu úkryt poskytl Vilém Hasištejnský z Lobkowicz († 1565), který v roce 1525 na zemském sněmu v Praze veřejně přestoupil od katolické k utrakvistické církvi. Většina kadaňských měšťanů v roce 1530 přestoupila na utrakvismus také. V této nábožensky napjaté době byly ve 20.–30. letech 16. století v presbytáři klášterního kostela vymalovány jedinečné fresky Ukřižování a Oplakávání Krista s vedutou kadaňského kláštera františkánů a nedalekého hradu Hasištejna. Znázornění Božího hrobu v sousedství kláštera v Kadani může odkazovat na pouť Jana II. do Jeruzaléma. Je možné, že zdejší klášter od Jana II. dostal i nějaké cenné relikvie, které si přivezl ze Svaté země. Možná, že byly uloženy v nádherné dvoulodní místnosti v prvním patře, sklenuté sklípkovou klenbou, jejíž účel neznáme. Kapitulní síní nejspíš nikdy nebyla (tou byla asi dnešní sakristie), možná byla kopií jeruzalémského večeřadla (coenaculum) a byly zde uloženy cenné relikvie. Jedinečné je, kolik vymalovaných postav na freskách má konkrétní tváře pánů Hasištejnských z Lobkowicz. Ať již to je Jan II. jako svatý Josef z Arimatie, Jaroslav II. se syny Jindřichem a Šebestiánem nebo snad i Šebestián ve zralém věku, zpodobněný jako biblický král David. Jan II. ve scéně Oplakávání se jako svatý Josef z Arimatie naklání ke svatému Nikodémovi, jako by sděloval synovi Jaroslavovi II. tajemství Kristovy smrti. Mezi postavami členů rodu nalézáme na scéně s Pannou Marií a sv. Markétou i Markétu z Plavna, manželku Jaroslava II. Tato freska byla později překryta malbou s aliančním znakem Lobkowiczů a Vitzthumů, která byla při restaurování fresek z části ponechána. Cenné nejsou fresky jen jako celek, jedinečné jsou i jako portrétní galerie Hasištejnských z Lobkowicz, která nemá v Čechách obdoby. Průzkum maleb přináší další nové objevy. Restaurátorské práce zde proto budou pokračovat.

Mimořádně cennou architektonickou památkou je místnost v prvním patře, sklenutá sklípkovou klenbou na dva sloupy. Někdy se mylně považovala za kapitulní síň, její skutečný účel neznáme.

V presbytáři klášterního kostela se nachází několik cenných náhrobků Hasištejnských z Lobkowicz. Je to především náhrobek Jana II., složený ze dvou částí – jedné s lidskou kostrou s usmívající se lebkou s vypadanými zuby a hadem a druhé s portrétně vykreslenou tváří a částečně pozlacenou zbrojí.

23

zlom_lobkowiczove_001-160_ok_Sestava 1 19/01/17 10:32 Stránka 24

byl v letech 1493–1497). Záhy se objevila další příležitost postoupit v církevní hierarchii, když panu Bohuslavovi byla nabídnuta možnost stát se koadjutorem (zástupcem) arcibiskupa vratislavského. Ani tentokrát úřad nezískal. Tyto neúspěchy a poměry v katolické církvi Bohuslava rozladily a zvýšily jeho kritický postoj ke katolické církvi (zejména kupování úřadů). Rozhodně se bránil získat některý z církevních úřadů nečestným způsobem (např. úplatky). Po neúspěšných pokusech o církevní kariéru se roku 1503 uchýlil na svůj hrad Hasištejn, kde pokračoval v budování proslulé knihovny, která patřila k největším a nejlepším nejen v českých zemích, ale i v celé Evropě. Měla na svou dobu ohromný rozsah 620 svazků. Sbíral díla zejména antických a humanistických autorů, ale i odborné knihy (např. o matematice či astronomii). Doplnil ji i o mapy a různé přístroje. Pokračoval i ve své literární činnosti. Psal výhradně latinsky, naprosto brilantní latinou, kterou mnozí z jeho čtenářů obdivovali. Česky nepsal, protože češtinu považoval za barbarský jazyk. Šíře jeho tvorby byla značná a zahrnovala ódy, elegie, epigramy, veršovaná poslání i satiry. Některá svá díla předával jen svým nejbližším přátelům, protože se jednalo o osobité a trefné postřehy a kritiky politických a náboženských poměrů (např. pohusitské uspořádání Čech, obava z tureckého nebezpečí), které působí ještě dnes velmi autenticky a současně. Jeho práce byly tištěny po celé Evropě. Některá díla podepsal jako „Český Odysseus“ či „Plinius mladší“. Hlavními díly Bohuslava Hasištejnského jsou: Satira k sv. Václavu – rozebírá vady svých současníků. Žaloba k sv. Václavu na mravy Čechů – vytýká šlechtě její způsob života De situ Pragae et incolentium moribus – O položení Prahy a mravech jejích obyvatel List Petrovi z Rožmberka De miseria humana – O lidské bídě, básně De avaritia – O lakomství, básně Traktát o lidské ubohosti – rozebírá záporné vlastnosti lidí Anály Království českého – dílo se nedochovalo.

Bohuslav Hasištejnský z Lobkowicz († 1510) byl jedním z největších a nejznámějších humanistů své doby. Proto je znázorněn s vavřínovým věncem na hlavě. (Jan Vilímek)

Kartága. Nevíme, co ho přimělo změnit plány, ale ze Sicílie cestoval do Benátek, kde ho zastihla zpráva správce jeho knihovny Štěpána Pisona, který ho informoval o možnosti získat úřad olomouckého biskupa. Bohuslav Hasištejnský z Lobkowicz se proto vydal na cestu zpátky do Čech. Mezitím papež Inocenc VIII. jmenoval olomouckým biskupem kardinála Ardicina della Porta. Nový biskup i papež však zanedlouho zemřeli, a proto olomoucká kapitula zvolila nového biskupa. Jednomyslně si vybrala Bohuslava Hasištejnského z Lobkowicz. Nový papež Alexander VI. Borgia (jeden z nejkontroverznějších papežů, který poškodil pověst papežství) ho ale nepotvrdil a zvolil kuriálního diplomata a kardinála Jana XV. Borgiu (1446–1503), který stejně jako jeho předchůdce nikdy Olomouc nenavštívil (biskupem 24

zlom_lobkowiczove_001-160_ok_Sestava 1 19/01/17 10:32 Stránka 25

Nejpozději v první třetině roku 1499 zemřel Mikuláš III. Hasištejnský, neboť se v královské listině ze 4. května uvádí, že je nutné zaopatřit jeho pozůstalé potomky. Po Mikulášově smrti se Bohuslav Hasištejnský odhodlal požádat krále jménem svým i svého bratra Jana o upevnění nabytého postavení v Kadani tím, že by rovněž Janovi a Mikulášovi potomci měli doživotní účast na kadaňské zástavě. Tomu se kadaňští měšťané pochopitelně bránili. Král Vladislav zvolil kompromis tak, jak to dělal velmi často. Prodloužil platnost zástavy po Janově smrti také na dobu života další generace a ponechal na svébytném rozhodnutí rodu, kdo bude nositelem uvedených práv, zda všichni společně, nebo jestli zvolí jiné řešení. Vyplácet je neměl nikdo jiný než český král a měl tak učinit s roční výpovědní lhůtou pouze hromadně za celé město i hrad, nikoliv za jednu či druhou součást zástavy, což si Bohuslav výslovně vyžádal. V květnu 1511 došlo ve vztahu ke královskému městu Kadani k obratu. Král Vladislav se s měst-

Bohuslav Hasištejnský z Lobkowicz nebyl jen vynikající literát a vzdělanec, ale také velmi praktický člověk. Dokázal nejen dobře spravovat své majetky, ale také přestavět a zdokonalit opevnění sídelního hradu Hasištejna. Byl posledním zde trvale sídlícím majitelem hradu. V červnu 1490 si bratři rozdělili rodinný majetek. Nejstarší Jan získal Obříství v Polabí, které se stalo jeho hlavním sídlem, a k němu připojil blízkou Libiš a Kly a další vsi. Jan si také ponechal hejtmanství nad Kadaní a patronátní právo nad klášterem klarisek v Panenském Týnci u Loun, které zdědil přes otce od rodiny své matky, pánů že Žirotína. Mikuláš III. zdědil Údlice s tvrzí, která byla jeho sídlem, dále pak např. Přísečnice, Kýšovice, Sobětice a další. Bohuslav obdržel část Března, Kralupy a Zásadu a některé další statky. Bratři se spravedlivě podělili tak, aby každý získal statky v úrodné nížině i v horách (kde byly lesy se zvěří a dostatkem dřeva na otop).

V roce 1490 se Bohuslav Hasištějnský z Lobkowicz vydal na dobrodružnou cestu do Svaté země (na obrázku pohled na Jeruzalém od Conrada Grünenberga z roku 1487).

25

zlom_lobkowiczove_001-160_ok_Sestava 1 19/01/17 11:02 Stránka 160

Pavel Juřík

LOBKOWICZOVÉ Popel jsem a popel budu Text Pavel Juřík Fotografie viz Zdroje obrázků Obálku navrhla Veronika Lahodná Redigovala Jana Jůzlová Odpovědná redaktorka Petra Diestlerová Technický redaktor David Dvořák Počet stran 160 Vydala Euromedia Group, a. s. – Knižní klub v edici Universum, Nádražní 30, 150 00, Praha 5, v roce 2017 jako svou 8899. publikaci Sazba Veronika Lahodná Tisk TBB, a. s., Banská Bystrica Vydání první www.universum.cz Naše knihy na trh dodává Euromedia – knižní distribuce, Nádražní 30, 150 00 Praha 5 Zelená linka: 800 103 203 Tel.: 296 536 111 Fax: 296 536 246 objednavky-vo@euromedia.cz Knihy lze zakoupit v internetovém knihkupectví www.bux.cz.