ParizskeRekviemKor1
8/1/16 9:31 AM
Stránka 7
KAPITOLA I.
La traviata
Ú T E R¯ 6 . Z Á ¤ Í 1 8 8 7 BERLÍN
Adrien de Gresset si znovu pfieãetl telegram, kter˘ mu hotelov˘ sluha pfiinesl na podnose spolu s ranní kávou. Vyhledat Dietze. Stop. Vec predat v Parizi 21, rue Saint-Honore. Stop. Specha. Stop. Jméno odesílatele chybûlo, ale mlad˘ ‰lechtic vûdûl zcela jistû, kdo jím je. Nemûl v‰ak ani nejmen‰í tu‰ení, o co je Ïádán. Karl Dietz byl Adrienovi de Gresset pfiedstaven asi pfied t˘dnem spolu s dal‰ími ministersk˘mi úfiedníky, dÛstojníky a jinou berlínskou smetánkou pfii soirée mladé paní Ernestiny Grünbaumové, sopranistky nûmecké Státní opery. Od té doby se s tímto nenápadn˘m, asi ãtyfiicetilet˘m úfiedníkem uÏ nesetkal. Vlastnû ho skoro neznal. Adrien de Gresset, osmadvacetilet˘ pohledn˘ aristokrat z jihu Francie, se v Berlínû ocitl spí‰e proti své vÛli kvÛli jist˘m ménû v˘znamn˘m diplomatick˘m záleÏitostem, které mûl dojednat jménem francouzského ministerstva zahraniãí, a uÏ se nemohl doãkat, aÏ odsud zase zmizí. ·koda, jeho pronikavé ‰edé oãi, husté vlnité, skoro ãerné vlasy a na urozeného ãlovûka snad aÏ pfiíli‰ snûdá pleÈ pfiíjemnû dráÏdily fantazii nejedné ctihodné BerlíÀanky. On uÏ v‰ak nûkolik dní nemûl stání, tohle mûsto ho zaãínalo nudit, takÏe telegram jeho odjezd jen trochu popohnal.
7
ParizskeRekviemKor1
8/1/16 9:31 AM
EMMA
Stránka 8
R I E D O VÁ
OdloÏil ‰álek a zkontroloval své zlaté hodinky. Deset minut po deváté. Zazvonil na hotelového sluhu a poÏádal ho, aby mu sehnal droÏku a zjistil Dietzovu adresu. Oblékl si pfies svûtle‰ed˘ oblek plá‰È a pfied zrcadlem si upravil ãernou vázanku. Hotelov˘ sluha pfiinesl adresu Karla Dietze a Adrien de Gresset ho upozornil, Ïe se kveãeru chystá odjet a Ïe si své zabalené kufry vyzvedne v hotelu, aÏ se vrátí z pochÛzek. Pak vyrazil droÏkou berlínsk˘mi ulicemi k úfiedníkovû moderní vile, nepfiíli‰ vzdálené od centra mûsta. Jako v lehce zamÏen˘ch zrcátkách se ve Sprévû a v oknech vysok˘ch domÛ hravû odráÏelo slabé záfiijové slunce. Berlín, mûsto cetek i pravého zlata, vfiel neklidem a stavebním ruchem. Nikdo, kdo jím tfieba i jen projíÏdûl, nemohl pochybovat o jeho skvûlé budoucnosti – py‰né novostavby záfiily bíl˘m kamenem, mramorem, bronzem a mûdí, v‰ude vyrÛstaly nové podniky a obchody, sjíÏdûli se sem umûlci snad z celé Evropy a ulicemi proudili dobfie Ïivení a dobfie odûní lidé. Chudoba zÛstávala skrytá kdesi na okraji, aby nelezla nikomu na oãi. Rozhodnû bylo témûfi nemoÏné zahlédnout ji z okénka ãerné droÏky cestou z pfiepychového hotelu do nové vily jednoho z vysoce postaven˘ch státních úfiedníkÛ. Bledá sluÏebná uvedla Adriena de Gresset do pfiijímacího pokoje, zafiízeného v tmavomodré barvû a vyzdobeného nepfiíli‰ originálními loveck˘mi obrazy. V gigantické váze z mí‰eÀského porcelánu, postavené na ebenovém stolku uprostfied místnosti, sklánûly své hlavy pod tíhou okvûtních lístkÛ bílé a rÛÏové pivoÀky. Adrien hofiel zvûdavostí, co mu má b˘t pfiedáno. Av‰ak minuty ubíhaly a pan Dietz stále nepfiicházel. Adrien pomalu pootevfiel ãerné dvoukfiídlé dvefie a vyhlédl do chodby. Vidûl sluhu, jak sná‰í z patra do haly sbalené kufry. Spatfiil na schodech dlouhou sukni sluÏebné, ti‰e zavfiel dvefie a couvnul zpût do místnosti. Bledé dûvãe ve‰lo.
8
ParizskeRekviemKor1
8/1/16 9:31 AM
Stránka 9
PA ¤ Í Î S K É
REKVIEM
„Pán se omlouvá, ale nemÛÏe vás pfiijmout,“ pravilo nûmecky, oãi sklopené. „Ani nyní, ani pozdûji. ¤íkal ale, Ïe sly‰el, Ïe jste velk˘ pfiíznivec opery. Doporuãuje vám, aÈ se ráãíte jít podívat na Traviatu.“ Poslední dvû vûty dívka odfiíkala jako nauãené zpamûti, naãeÏ se nervóznû uklonila a odbûhla pro AdrienÛv plá‰È a cylindr, aniÏ ãekala, zda host nebude mít nûjaké pfiání, dotaz nebo vzkaz, jak by za bûÏn˘ch okolností velela slu‰nost. Adrien svra‰til oboãí. Atmosféra v domû se mu zdála pfiinejmen‰ím podivná. KdyÏ byl tak neãekanû odbyt v Dietzovû vile, nastoupil opût do droÏky, která na nûj ãekala pfies ulici. „Dorotheenstrasse!“ zavolal na droÏkáfie a vÛz se rozjel. Adrien upfiímnû pochyboval, Ïe by mu Karl Dietz skuteãnû navrhoval náv‰tûvu opery, která mûla derniéru pfiedchozího dne. ZároveÀ mûl nejasn˘ pocit, Ïe mu kdosi na veãírku krásné paní Ernestiny, pfiezdívané Tina, nûkdy nad ránem sdûloval, Ïe mladá zpûvaãka je uÏ nûjakou dobu milenkou jednoho z pfiítomn˘ch pánÛ. Adrien si nebyl zcela jist, Ïe ‰lo o Dietze, nicménû právû Tina ztvárnila na jevi‰ti Violettu, hlavní postavu Verdiho opery. Jedinû Tina Grünbaumová mÛÏe b˘t „traviatou“. Adrien se u‰klíbl. Má-li tohle b˘t nûjak˘ zastírací manévr, je dost mizern˘, pomyslel si. Ve ãtvrtém patfie honosného ãinÏovního domu poblíÏ hlavní tfiídy Pod Lipami zazvonil Adrien na zvonek. „Já otevfiu, Lízo!“ usly‰el zpoza dvefií zpûvaããin pronikav˘ hlas. „Pojìte dál, pfiíteli,“ usmála se na nûj rusovlasá diva ãarovnû, kdyÏ otevfiela, „Karl fiíkal, Ïe se zastavíte.“ Ernestinû, nevysoké, krásné dámû pln˘ch tvarÛ, bylo necel˘ch tfiicet, ale v‰ichni jí hádali nejménû o pût let ménû. Kamkoliv ve‰la, hned k sobû poutala zvûdavé pohledy. Okrouhlou tváfií, kulat˘ma dûtsk˘ma oãima a dokonalou pletí pfiipomínala roztomilou porcelánovou panenku. Její nazrzlé kadefie se saténovû leskly. Poslední dva roky patfiila k nejobsazovanûj‰ím
9
ParizskeRekviemKor1
8/1/16 9:31 AM
EMMA
Stránka 10
R I E D O VÁ
zpûvaãkám v císafiství a svou slávu si uÏívala s patfiiãn˘m potû‰ením. Její manÏel, nadporuãík Grünbaum, slouÏil kdesi u Mnichova. Jakási zvlá‰tní náhoda tomu chtûla, Ïe byl velmi ãasto posílán na místa vzdálená mûstÛm, kde zrovna jeho choÈ získala angaÏmá. To odpoledne v jejím pfiepychovém bytû Adriena poprvé napadlo, Ïe by to nemusela b˘t tak docela náhoda, kdyÏ Karl Dietz pracuje na ministerstvu války. „Následujte mû prosím, pane de Gresset, nemáme mnoho ãasu!“ drmolila sv˘m sladk˘m hlasem Tina. „Za chvíli mi zaãíná zkou‰ka v divadle.“ Vedla svého náv‰tûvníka rozlehl˘m apartmá do zadního salonu. Cel˘ její byt byl zafiízen na samé hranici mezi elegancí a k˘ãem v odstínech rÛÏové a bílé, s detaily proveden˘mi ve zlatû. Zavfiela a zamkla za nimi dvefie. PÛsobila v ‰atech pudrové barvy a se sedmi ‰ÀÛrami perel kolem krku jako sen – jemná a líbezná. A pfiece se vyãkávajícímu Adrienovi zdála zvlá‰tnû nervózní. Zpûvaãka odklopila jeden ze sv˘ch mnoha portrétÛ v pozlaceném rámu a odemkla mal˘m klíãkem trezor schovan˘ za ním. Z trezoru vyndala jedinou vûc, která v nûm byla uloÏena – ebenovou skfiíÀku vykládanou perletí. PoloÏila ji na kulat˘ stÛl uprostfied místnosti a otevfiela. Ve skfiíÀce, vyloÏené ãerven˘m sametem, se nacházely desky potaÏené leskl˘m tyrkysov˘m hedvábím. V nich byly svázané jakési listy papíru. Tina pozvedla pomnûnkové oãi k Adrienovi. Mlad˘ muÏ popo‰el blíÏ ke stolku a sklonil se nad skfiíÀkou. V tu chvíli stála zpûvaãka u nûho tak neodolatelnû blízko, aÏ cítil dráÏdivou vÛni drahého parfému, kter˘m d˘chala její pleÈ. Tininy jemné bûlostné ruce opatrnû vyjmuly desky ze skfiíÀky a rozvázaly ozdobné tkanice po jejich stranách. „Perské miniatury,“ pronesla Tina tajemnû a oãi jí záfiily. „·estnácté století. Kompletní album. Vidíte ty barvy? Nádherné, Ïe?“ Adrien mlãel.
10
ParizskeRekviemKor1
8/1/16 9:31 AM
Stránka 11
PA ¤ Í Î S K É
REKVIEM
„Víte, co s nimi máte udûlat?“ otázala se zpûvaãka. „Odvézt je do PafiíÏe a pfiedat je v rue Saint-Honoré,“ odvûtil struãnû. „Pfiesnû. Tam vám vydá ten, komu je dáte, listinu potvrzující jejich pfiedání. Tuto listinu odevzdáte jistému pafiíÏskému advokátovi, jehoÏ jméno a adresa na ní budou napsány. Na jejím základû onen advokát nechá odeslat ze svûfieneckého úãtu, kter˘ zfiídil, sedmdesát pût tisíc frankÛ na úãet Kapitána a sedmdesát pût tisíc na kter˘koliv úãet, kter˘ mu udáte. To bude va‰e odmûna.“ ·ek by byl pfiíjemnûj‰í, ale moÏná by vzbudil vût‰í pozornost, uvaÏoval Adrien. „Rozumíte v‰emu?“ otázala se Tina. „Nedûlám to poprvé.“ Tina se la‰kovnû zasmála. „Já ano.“ Diplomatická imunita ponechávala Adrienova zavazadla obvykle z dosahu oãí pohraniãní stráÏe. Vût‰inou se jejím pfiíslu‰níkÛm zdálo nepfiimûfienû dotûrné ‰acovat urozeného zástupce jiné mocnosti. Díky tomu si uÏ nemálo cenn˘ch pfiedmûtÛ pochybného pÛvodu na‰lo svou cestu k francouzsk˘m sbûratelÛm. Pfievoz persk˘ch miniatur pfies hranice vypadal tudíÏ jako rutinní záleÏitost. Adrien de Gresset uchopil ‰tÛsek listÛ, vonící star˘m papírem, a letmo je prohlédl. Do té míry, nakolik to mohl posoudit, se mu zdály v pofiádku. Prohlédl si také ebenovou schránku. Podobn˘ch uÏ pár vidûl. Pfiik˘vl. Tina Grünbaumová neobratnû zavazovala ‰ÀÛrky na deskách. SloÏila je zpût do skfiíÀky, zavfiela ji a zajistila dvûma ploch˘mi stahovacími fiemeny, aby se snadno nesla. Adrien de Gresset od ní skfiíÀku pfievzal. Jejich ruce se na okamÏik dotkly. Pohlédla do jeho svûtle‰ed˘ch oãí, tak palãivû svítících ve snûdé tváfii. „Kdy odjíÏdíte, mÛj mil˘?“ otázala se zvlá‰tnû pfiidu‰en˘m hlasem. „Dnes veãer, madame.“
11
ParizskeRekviemKor1
8/1/16 9:31 AM
EMMA
Stránka 12
R I E D O VÁ
„·koda, budete na berlínsk˘ch veãírcích chybût,“ usmála se. „Tudy, prosím.“ Následoval ji k v˘chodu. V hale na nû ãekala stará sluÏebná s jeho kloboukem a plá‰tûm. Adrien si nasadil klobouk, pfiehodil plá‰È pfies paÏi a obrátil se naposledy k Tinû. Stála proti nûmu pod svou podobiznou v Ïivotní velikosti, která ji zobrazovala v kost˘mu Brunhildy, a nûÏnû se usmívala. Opûtoval její úsmûv. „Na va‰e ztvárnûní Violetty v Traviatû nikdy nezapomenu, madame. Byla jste úchvatná.“ „Dûkuji,“ zap˘fiila se diva. Lehce se jí uklonil. „Na shledanou, madame.“ Rezervoval si pro sebe celé lÛÏkové kupé, v nûmÏ se okamÏitû po nastoupení do vlaku uzamkl. SloÏil pod sedadlo své pfiíruãní zavazadlo, ve kterém se nacházely i perské miniatury od paní Tiny. Opfiel se vstoje o otevfiené okno a pfiem˘‰lel. Stmívalo se. Musím se mít na pozoru. Od jara byly diplomatické vztahy mezi Nûmeck˘m císafistvím a Francií na bodu mrazu. Samozfiejmû kaÏd˘ pfiedpokládal, Ïe francouzská tajná sluÏba má své lidi v Nûmecku, tak jako Nûmecko mûlo své ‰piony po celé Francii, ale zabednûnost, s níÏ se nechávali francouz‰tí vyzvûdaãi opakovanû odhalit, byla ohromující. Nûmecké císafiství tím získávalo cennou moÏnost tváfiit se uraÏenû a vyÏadovat kompenzace. Kdyby mû chytili, nov˘ ministr zahraniãních vûcí by moÏná uvítal pfiíleÏitost ukázat císafiskému dvoru vstfiícnou tváfi tím, Ïe vydá nûmecké policii nûjakého francouzského obãana, kter˘ se zapletl s pa‰ováním… Adrien zavfiel okno a posadil se. Vlak se rozjel. Zlatavá svûtla se míhala za sklem, naãeÏ vlak vyjel z mûsta a ponofiil se do ztemnûlé krajiny. Mlad˘ ‰lechtic si zapálil cigaretu a s úlevou nûkolikrát vdechl a vydechl ‰tiplav˘ koufi. S nepfiítomn˘m v˘razem se opfiel do sedadla. KdyÏ se ocital mimo
12
ParizskeRekviemKor1
8/1/16 9:31 AM
Stránka 13
PA ¤ Í Î S K É
REKVIEM
ru‰nou spoleãnost, tedy mimo prostfiedí, které jinak bylo jeho extrovertní povaze nejvlastnûj‰í, objevoval se na jeho tváfii váÏn˘, skoro melancholick˘ v˘raz. Maska nezúãastnûného dandyho byla náhle pryã. ZÛstal jen ustaran˘, znepokojen˘ pohled ãlovûka ponofieného hluboko do svého nitra. Jako by toho zaÏil víc, neÏ by u zh˘ãkaného bonvivána kdokoliv pfiedpokládal. Uliãkou procházel ãí‰ník s obãerstvením. Adrien odemkl dvefie kupé a poÏádal ho o lahev portského a sklenku. „Jen jednu sklenku?“ „Jak vidíte,“ opáãil Adrien stroze. âí‰ník mu otevfiel lahev. Adrien zaplatil a zavfiel dvefie, tentokrát je v‰ak nezamykal, odhodlán poãkat na kontrolu jízdenek. Otevfiel si Huysmansovo dílko Naruby, upíjel portské a ãetl. S klesající hladinou v lahvi se kniha stávala v jeho oãích ãím dál ménû zmatenou a rizika jeho aktivit ménû a ménû podstatná. KdyÏ byla lahev prázdná, zatáhl závûsy kupé a chystal se ke spánku. Zhasnul a ulehl, spánek v‰ak nepfiicházel. Nechával se hypnotizovat rytmick˘m hukotem vlaku a pravideln˘mi údery praÏcÛ. Jen v˘jimeãnû svûtla nádraÏí, která vlak míjel, naru‰ovala pfiítmí v kupé jako ‰vihnutí zlat˘m biãem. Nakonec pfiece jen musel usnout, protoÏe ho ráno vzbudilo svítání za oknem vlaku. Zastavili na hranicích. âekali tam asi tfii ãtvrtû hodiny, coÏ Adrien vyuÏil k tomu, Ïe se oblékl a objednal si od procházejícího ãí‰níka kávu a ranní tisk, nûmeck˘ i francouzsk˘. Unaven˘ kontrolor mu orazítkoval pas, zavazadla vidût nechtûl. âí‰ník pfied Adriena postavil lákavû vonící kávu a sloÏené noviny a ode‰el. Adrien pozvedl ‰álek k ústÛm a zbûÏnû prohlédl titulní strany novin. Pak ‰álek opût zvolna odloÏil, aniÏ se napil. O kávu v té jediné vtefiinû, kdy pohlédl na pfiední stranu nûmeckého listu Berliner Tageblatt, ztratil zájem. Karl Dietz pfiedchozího dne zemfiel. Adrienovi de Gresset se rozbu‰ilo srdce. Karl Dietz byl v poledne nalezen mrtev ve své vile a policie tají, jak zemfiel.
13
ParizskeRekviemKor1
8/1/16 9:31 AM
EMMA
Stránka 14
R I E D O VÁ
Spekuluje se o vraÏdû ãi sebevraÏdû, mohlo v‰ak také jít o pfiirozenou smrt. Personál se v dobû Dietzova skonu nacházel na cestû na nádraÏí spolu s Dietzov˘mi zavazadly – nikdo neví, kam se úfiedník chystal, ani proã nehodlal pouÏít svÛj vlastní koãár. Ani slovo o Tinû nebo o Adrienovi, ani slovo o persk˘ch miniaturách. To byla pro Adriena samozfiejmû úleva, ale ne dostateãná. Stále je‰tû tu zÛstával onen nepfiíjemn˘ fakt, Ïe nûkdo moÏná zemfiel kvÛli zásilce, která se nyní nacházela pfiímo pod Adrienov˘m sedadlem. Vûdût tak alespoÀ, jak zemfiel! pomyslel si. Zda byl zavraÏdûn, nebo ne… Ale i kdyby byl, nemuselo to pfiece vÛbec souviset s tûmi miniaturami, snaÏil se Adrien sám sebe marnû uklidnit. Potom si uvûdomil ten nejpalãivûj‰í problém na obzoru a polilo ho horko. Musel zemfiít jen krátce po tom, co jsem od nûho ode‰el. Skoro by se pfii vnûj‰ím pohledu mohlo zdát, Ïe jsem…, Ïe to já… Náhle dostal chuÈ objednat si dal‰í portské. Odolal jí a radûji s ú‰klebkem vypil chladnoucí kávu. âím více o své situaci pfiem˘‰lel, tím spí‰ nab˘val dojmu, Ïe nemÛÏe dûlat nic jiného neÏ pokraãovat dál podle Kapitánov˘ch instrukcí a ãekat, jak se vûci vyvinou. Cokoliv jiného bylo pfiíli‰ riskantní a mohlo by to k nûmu zbyteãnû upoutat pozornost. Po pfiíjezdu do PafiíÏe se dal odvézt z nádraÏí rovnou ke svému starému pfiíteli doktoru Bonnotovi.
S T ¤ E DA 7 . Z Á ¤ Í 1 8 8 7 PA ¤ Í Î
Tfii velmi rÛzní muÏi, doktor René Bonnot, Adrien de Gresset a profesor Frédéric Sérier, se sklánûli nad persk˘mi miniaturami rozloÏen˘mi na velkém dubovém stole v jídelnû doktora Bonnota. Profesor vytáhl lupu a peãlivû zkoumal jednotlivé listy,
14
ParizskeRekviemKor1
8/1/16 9:31 AM
Stránka 15
PA ¤ Í Î S K É
REKVIEM
aniÏ se jich dotkl. Po chvíli opatrnû zvedl ze stolu ebenovou skfiíÀku a pozornû si ji prohlédl. Pak uchopil tyrkysové desky a nûkolikrát je obrátil v otekl˘ch chvûjících se prstech a odloÏil je zpût na stÛl. „Kompletní muraqqa neboli album persk˘ch miniatur, pánové,“ pravil zvolna profesor s hlavou sklonûnou a prohrábl si pro‰edivûlé vousy. „Velmi staré. Datoval bych je do druhé poloviny ‰estnáctého století. Pozoruhodná, krásná barevnost. Velmi dobré i v detailu. Podle stylu by to mohl b˘t Aqa Mirak a jeho dílna. To v‰e je samozfiejmû mÛj první dojem, jakékoliv pevné závûry by si Ïádaly hlub‰í zkoumání. Co byste o nich rád vûdûl, pane de Gresset?“ Star˘ profesor si Adriena mûfiil pfies zlaté obrouãky sv˘ch kulat˘ch br˘lí. „Jakou mají hodnotu?“ otázal se Adrien. „Nemalou. Aqa Mirak je jedním z nejvíce cenûn˘ch persk˘ch umûlcÛ. Jde o krásné album. Cena by se li‰ila sbûratel od sbûratele.“ „Odhadem by to mohlo b˘t kolik?“ „Kdyby byly v originálním pouzdfie, odhadoval bych jejich cenu tfieba aÏ na tfiicet tisíc, takto spí‰ na dvacet aÏ pûtadvacet.“ „Nejsou v originálním pouzdfie?“ pozvedl Adrien oboãí. „Ta ebenová skfiíÀka je zcela jistû evropské v˘roby,“ povzdechl si profesor. „U desek nevím, ale pÛvodní nejsou. Kde jste k tûm miniaturám pfii‰el?“ „Zdûdil jsem je po svém otci,“ zalhal Adrien klidnû. „Asi je prodám.“ „Kdybyste potfieboval sehnat kupce, rád vám pomohu, mlad˘ muÏi,“ usmál se profesor Sérier vlídnû. „Pfiátelé doktora Bonnota jsou i m˘mi pfiáteli.“ „To je od vás nesmírnû laskavé, profesore. Chci si ale celou tu vûc je‰tû nechat projít hlavou.“ „Dûkuji, Ïe jste se uvolil k náv‰tûvû tak rychle, Frédériku,“ pronesl doktor Bonnot vfiele a poplácal profesora Sériera po zádech, kdyÏ ho vyprovázel ke dvefiím. Adrien de Gresset na
15
ParizskeRekviemKor1
8/1/16 9:31 AM
EMMA
Stránka 16
R I E D O VÁ
nûj zatím ãekal v jídelnû a koufiil u okna. Doktor Bonnot se s pfiítelem dlouze a srdeãnû louãil v hale. Adrien mûl díky tomu dost ãasu pfiem˘‰let. „Tak co?“ zeptal se doktor Bonnot váÏnû, kdyÏ se opût vrátil do jídelny. „Je to ãím dál podivnûj‰í, René.“ Adrien típl cigaretu do ozdobného popelníku z tepaného stfiíbra, leÏícího na jedné z komod. „Ta cena neodpovídá. Mám slíbeno sedmdesát pût tisíc. Obávám se ale, Ïe kdyÏ se v tom zaãnu hrabat, nedostanu svÛj podíl. âert aby je spral v‰echny!“ Doktor Bonnot nalil do malé brou‰ené sklenky temnû zlat˘ koÀak a podal ji beze slova svému hostu, pak nalil i sobû. Pfievaloval ostr˘ a zároveÀ jemn˘ destilát na jazyku a potutelnû Adriena sledoval. René Bonnot byl muÏ o dobr˘ch dvacet let star‰í neÏ Adrien. Hezk˘, urostl˘, s ‰ed˘mi krátce zastfiiÏen˘mi vlasy a úhledn˘m knírem v oválné tváfii. Jeho úzké oãi se zdály otcovsky laskavé, jeho úsmûv vzbuzoval dÛvûru. Vypadal jako vzor ctihodnosti, tváfi, jíÏ by kaÏd˘ rád dal ve volbách svÛj hlas. „Co tedy hodlበdûlat?“ „To, co bylo v instrukci,“ pokrãil rameny Adrien. „Neví‰, kdo bydlí v rue Saint-Honoré 21?“ „Vím.“ Adriena to nepfiekvapilo. Ve vy‰‰í spoleãnosti se René Bonnot, lékafi tûch nejbohat‰ích, orientoval perfektnû a nikdo jin˘, neÏ nûkdo velmi majetn˘ a vlivn˘, na podobné adrese ani bydlet nemohl. „Prozradí‰ mi to?“ „Jedna pozoruhodná dáma…“ „Dal‰í dáma?! Zatracenû, to Kapitánovi nestaãila Ernestina? Kolik Ïensk˘ch chce do sv˘ch záleÏitostí je‰tû zatáhnout!“ „Hm, mám dojem, Ïe vÏdy povaÏoval Ïeny za ménû nápadné prostfiedníky,“ povzdychl si doktor Bonnot. „V jistém smyslu je nepouãiteln˘…“ „Kdo je to?“
16
ParizskeRekviemKor1
8/1/16 9:31 AM
Stránka 17
PA ¤ Í Î S K É
REKVIEM
„Stejnû se to brzy dozví‰, pokud jsi odhodlán ty miniatury pfiedat. A to bych ti vfiele doporuãoval, mÛj mil˘ mlad˘ pfiíteli. Nerad bych tû vidûl zítra plavat v Seinû s prostfielenou hlavou.“ „Mበsamozfiejmû pravdu, René, je‰tû dnes veãer ji uvidím, ale i tak bych ti byl vdûãn˘, kdybys mi prozradil, o koho jde.“ René Bonnot upfiel zamy‰len˘ pohled na svého druha. Pak vyslovil její jméno.
17
ParizskeRekviemKor1
8/1/16 9:31 AM
Stránka 18
KAPITOLA II.
Sestra O PùT DNÍ POZDùJI PONDùLÍ 12. ZÁ¤Í 1887 PA ¤ Í Î
Sotva zaschlá tiskafiská ãerÀ a ãerná káva, ãerná k ãerné, její rituál. Tak jako kaÏdého jitra, i v onen den se Nathalie Airellová sklánûla nad ranním vydáním novin a popíjela kávu. Na stole vedle kvûtovaného ‰álku leÏely laciné hodinky na fietízku, které mívala mademoiselle Airellová vÏdy u sebe. Místnost kolem pÛsobila podivnû pustû, jako by se její obyvatelka právû nastûhovala, coÏ bylo ov‰em jen klamné zdání, neboÈ Nathalie Ïila v tomto malém bytû uÏ tfietím rokem. Pouze si pfiíli‰ nepotrpûla na drobnosti, které ãiní i chudé pfiedmûstské byty útuln˘mi. Strohost jejího pfiíbytku, sestávajícího z pokoje a kuchyÀky, do níÏ se vcházelo rovnou z pavlaãe, jí zcela vyhovovala. Nathalie Airellová ãítala noviny kaÏd˘ den, aãkoliv v nich nevûfiila ani jedinému slovu. Noviny pro ni nebyly ani tak obrazem skuteãného svûta, spí‰ pfiedstavovaly obraz svûta v hlavách lidí kolem ní. V tûch ustaran˘ch, uspûchan˘ch, prospûcháfisk˘ch hlavách otcÛ od rodin, sedfien˘ch hospodynûk, ctihodn˘ch matron a dobfie Ïiven˘ch zbohatlíkÛ. V hlavách, jimÏ se marnû snaÏila porozumût. Usrkla nakysle hofikou kávu, uhladila stránku deníku a pozvedla si ji blíÏ k oãím, aby si lépe prohlédla oti‰tûnou fotografii. Jednalo se o snímek mrtvého muÏe, kterého v nedûli kolem poledne vylovili ze Seiny nûkde u pont d’Austerlitz. Nathalie
18
ParizskeRekviemKor1
8/1/16 9:31 AM
Stránka 19
PA ¤ Í Î S K É
REKVIEM
byla pfiesvûdãená, Ïe toho muÏe zná. Na okamÏik se zamyslela. Fotografie nebyla pfiíli‰ kvalitní a mrtví si mohou b˘t navzájem pfiekvapivû podobní, a pfiesto si byla témûfi jistá, Ïe jde o Christopha, dávného kumpána jejího bratra. Vstala, umyla hrnek, povûsila si své hodinky na ÏivÛtek prost˘ch ‰atÛ smetanové barvy a pfiehodila pfies sebe plá‰È. Bohaté plavé vlasy, svinuté do jednoduchého uzlu v t˘le, zakryla slamûn˘m kloboukem s krátk˘m závojem pfies oãi. Dnes vyráÏela o nûco dfiíve neÏ obvykle. Sebûhla tfii poschodí do pfiízemí a pro‰la dvorem na ulici. Tam zahnula do jedné z vedlej‰ích uliãek. Mûsto se právû probouzelo a ‰ed˘m záfiijov˘m ránem se neslo halasení podomkÛ, fiehtání koní a cinkání plechov˘ch konví a vûder, ve kter˘ch hospodynû a sluÏky nosily vodu. Nathalie se zastavila pfied ‰pinavou v˘lohou vete‰nictví, jeÏ byla v tuto brzkou hodinu dosud zakrytá rezavou mfiíÏí. Na opr˘skan˘ch dvefiích visela cedulka „Zavfieno“. Nathalie nicménû zaklepala a vyãkávala. Dvefie se skuteãnû pomalu otevfiely a vykoukl star˘ shrben˘ muÏ, s velmi vyhublou, nepfiíjemnû ‰piãatou tváfií a impozantním nosem. „Tady to máte, mademoiselle,“ zabruãel stafiík a vrazil dívce do ruky nevelk˘ pfiedmût, peãlivû zabalen˘ v ãerné látce a ovázan˘ provázkem. „Dûkuji.“ Nathalie mu vsunula ‰kvírou ve dvefiích do nastavené dlanû bankovku. Dvefie se zaklaply, dívka schovala balíãek do své objemné koÏené bra‰ny a pokraãovala smûrem k centru mûsta. Musela se dostat z chudého desátého obvodu, kde bydlela, aÏ na lev˘ bfieh fieky k dívãímu lyceu Fénelon, kde uãila biologii, chemii a hygienu. Cesta to byla dlouhá, ale Nathalie si nikdy nebrala droÏku a kaÏdé ráno chodila pû‰ky. Nathalii Airellové bylo tfiiadvacet let a pocházela z jihu Francie, z departmentu Aude, kousek od Narbonne. Snad proto, Ïe byl její otec Georges Airelle pÛvodem z Normandie, vyhlíÏela Nathalie úplnû jinak, neÏ obvykle Ïeny z jejího kraje vypadají. Nebylo v ní pranic z mûkkosti a vfielosti jiÏansk˘ch Ïen. Vysoká,
19
ParizskeRekviemKor1
8/1/16 9:31 AM
EMMA
Stránka 20
R I E D O VÁ
‰tíhlá dívka s vlasy barvy zralé p‰enice mûla svûtlou, medovû nazlátlou pleÈ, v létû plnou drobn˘ch rezav˘ch pih, a její oãi modfie záfiily pod závojem. Pohybovala se rychle, vzpfiímenû a s jak˘msi vnitfiním odhodláním. Nikdy si nepotrpûla na ‰perky ani na módu a i nyní se odmítala pfiizpÛsobit obfiím módním turn˘rám, kter˘mi vycpávaly své suknû ostatní PafiíÏanky, takÏe nosila ‰aty vzadu jen mírnû zfiasené. Byla to krásná dívka, dokonce velmi krásná, ale muÏi se jí obvykle vyh˘bali – snad pro její pfiísn˘ pohled, nebo moÏná tu‰ili, Ïe Nathalie je v mnohém zcela jiná, neÏ se od dívek oãekávalo. „Mademoiselle Airellová! Nathalie!“ zaslechla za sebou znám˘ hlas. Ode zdi budovy na rohu rue de Jardinet se odlepila hubená postava v barevn˘ch ‰atech s hlubok˘m dekoltem a pfiispûchala k pfiekvapené Nathalii. Dívka, jejíÏ existenci Ïádná slu‰ná Ïena ani nepfiipou‰tí, natoÏ aby s ní prohodila jediné slovo. I v tom se Nathalie li‰ila. „Dobré ráno, Camillo.“ Bledá, silnû, aÏ vulgárnû nalíãená Camilla s ãervenou látkovou rÛÏí ve vlasech a Ïlut˘m klobouãkem nedbale v ruce se pla‰e usmála. „Myslela jsem, Ïe nikdy nevstávበpfied polednem,“ dodala Nathalie. „âekala jsem na tebe, ne‰la jsem kvÛli tomu spát.“ Pod oãima mûla skuteãnû váãky z nevyspání, které její rozmazané ãerné líãidlo je‰tû zv˘razÀovalo. „MÛÏeme jít nûkam stranou, jestli nechce‰, aby tû se mnou vidûli…“ „To je v pofiádku. Copak potfiebuje‰?“ Nathalie mûla naspûch. Vyuãování sice zaãínalo aÏ za hodinu, ale tou dobou uÏ mûla b˘t tfiída vytopená, coÏ patfiilo k odpovûdnosti vyuãujících. Vûdûla, Ïe kdyÏ nezatopí v kamnech vãas a nûkdo se to dozví, bude mít problémy. „Jde o tvou sestru, Nathalie. Suzanne je uÏ dva dny v PafiíÏi a bydlí u madame Odetty. ¤íkala jsem si, Ïe bys to asi mûla vûdût… VÏdycky jsem tû mûla ráda, Nathalie. Tebe i Julesa. Tak jsem ti to pfii‰la fiíct…“ Umlkla, velké oãi nervóznû sklopené.
20
ParizskeRekviemKor1
8/1/16 9:31 AM
Stránka 21
PA ¤ Í Î S K É
REKVIEM
„Dûkuji, Camillo, ani neví‰, jak jsem ti zavázaná. Kdybys cokoliv potfiebovala, cokoliv, ví‰, Ïe mÛÏe‰ za mnou pfiijít.“ „Nevidûla ses v poslední dobû s Julesem?“ Camilla pozvedla k Nathalii nejist˘ pohled. „Ne, svého bratra jsem nepotkala uÏ víc neÏ rok. Nejsme si moc blízcí. To ostatnû bohuÏel platí i o Suzannû.“ Rozlouãily se a Nathalie se rozebûhla k honosné budovû lycea Fénelon, aby stihla zatopit pfied hodinou chemie, kterou vyuãovala dívky nav‰tûvující ãtvrt˘ roãník onoho prestiÏního ústavu, zaloÏeného pfied ãtyfimi lety jako jedno z prvních dívãích lyceí v zemi. „Dobr˘ den, sleãno Airellová,“ pozdravil ji je‰tû na chodbû pfied uãebnou Mathieu Louvet. „Dobr˘ den, pane Louvete,“ usmála se Nathalie pfiívûtivû. Vûdûla, Ïe na ni Mathieu Louvet kaÏdé ráno ãeká, aby ji jakoby náhodou potkal pfied její tfiídou nebo u jejího kabinetu a mohl ji pozdravit. „UÏ jsem zatopil i u vás, jestli to nevadí, sleãno,“ fiekl trochu zajíkavû. „Naopak, dûkuji, pane Louvete,“ odvûtila. „Snad budu mít moÏnost vám to nûkdy oplatit.“ Vídali se uÏ tfii roky skoro kaÏd˘ den a monsieur Louvet, mlad˘ uãitel literatury, se za tu dobu jen tfiikrát osmûlil k del‰ímu rozhovoru. I nyní cítila Nathalie jeho rozpaky na délku celé chodby. V nûãem ji tato jeho nejistota dojímala, v nûãem ji naopak dráÏdila, rozhodnû jí v‰ak byl sympatick˘. Jakmile skonãilo vyuãování, kdosi ti‰e zaklepal na dvefie Nathaliina kabinetu. „Dále,“ zavolala Nathalie, upravující si pfied zrcadlem klobouk. V‰e uÏ mûla sloÏené v bra‰nû a chystala se k odchodu. „Dovolíte, abych vás doprovodil, sleãno Airellová?“ navrhl jí Mathieu Louvet. Stál ve svém hnûdém obleku a modré vázance ve dvefiích úzké místnosti plné skfiíní s laboratorním sklem a chemikáliemi,
21
ParizskeRekviemKor1
8/1/16 9:31 AM
EMMA
Stránka 22
R I E D O VÁ
neobvykle vysok˘, vyhubl˘ mlad˘ muÏ s hnûd˘mi, trochu rozcuchan˘mi vlasy a mandlov˘ma, zvlá‰tnû zasnûn˘ma oãima za kulat˘mi obrouãkami br˘lí. Nathalie k nûmu pfiistoupila blíÏ a pátravû na nûho upfiela oãi. Mathieu uhnul pohledem. Povzdechla si. Zrovna dnes sebere odvahu a pfiijde se zeptat, zrovna dnes, kdyÏ ho budu muset odmítnout, pomyslela si. Ne, na dne‰ek uÏ má dost jin˘ch, ménû pfiíjemn˘ch povinností. „Omlouvám se, pane Louvete, ale musím va‰i nabídku odmítnout, dnes mám bohuÏel nûco v plánu a tam mû nemÛÏete doprovázet. Zítra…“ „Ne, já se omlouvám, sleãno, nechtûl jsem se vnucovat. PromiÀte,“ Mathieu Louvet rozpaãitû couval ze dvefií, ale Nathalie ho na poslední chvíli chytla za rukáv. „Prosím, nevykládejte si mé odmítnutí ‰patnû, pane Louvete, opravdu bych byla za va‰i spoleãnost ráda, ale dnes to skuteãnû není moÏné. NesnaÏím se vás jen nûjak zdvofiile odb˘t… Prostû zítra. Ano?“ Mathieu Louvet byl jejím chováním – nikoliv poprvé – zmaten˘ a trochu vystra‰en˘; zdvofiile se rozlouãil a ode‰el. Chvíli po nûm vy‰la z budovy i Nathalie a dala se pû‰ky smûrem na sever pfies Seinu. Nebyla vzdálená od ‰koly je‰tû ani kilometr, kdyÏ se zastavila a ohlédla s takovou rozhodností, aÏ v Louvetovi hrklo. „Vy mû sledujete, pane Louvete? Prokrista, proã?“ Vy‰el zpoza rohu a Nathalie popo‰la o nûkolik krokÛ zpût k nûmu. „PromiÀte,“ svûsil muÏ hlavu, cel˘ rozechvûl˘ rozpaky, „zdálo se mi, Ïe se chováte zvlá‰tnû a vzbudila jste mou zvûdavost. Také jsem mûl o vás trochu strach…“ „OkamÏitû se otoãte a jdûte pryã, sly‰íte?! OkamÏitû!“ pravila Nathalie prudce. „VÏdyÈ je to tak poniÏující.“ Mathieu Louvet chtûl nûco fiíct, ale rozmyslel si to, smutnû se otoãil a odcházel. Nathalie je‰tû chvíli vyãkávala a pak zamífiila do osmnáctého obvodu, kde se mezi kabarety, tanãírnami,
22
ParizskeRekviemKor1
8/1/16 9:31 AM
Stránka 23
PA ¤ Í Î S K É
REKVIEM
hospodami s dámskou obsluhou a jin˘mi pochybn˘mi podniky nacházel i maison close, nevûstinec, patfiící madame Odettû. Opravdu nechtûla, aby ji zrovna tam vidûl Mathieu Louvet vejít. Zazvonila. „âím poslouÏím, sleãinko?“ otázala se madame Odette lhostejnû ‰kvírou ve dvefiích. „Jsem Nathalie Airellová a jdu nav‰tívit svou sestru Suzannu,“ pravila Nathalie pevnû. „Aha, sestru. Pojìte dál, bydlí v podkroví.“ Madame Odette byla asi ‰edesátiletá kyprá Ïena, kterou roky kadefiení a odbarvování na kfiiklavû rezavou barvu pfiipravily témûfi o v‰echny vlasy, coÏ fie‰ila tím, Ïe své kratiãké, pocuchané vrkoãe doplÀovala nápadn˘mi pfiíãesky. Její obleãení a líãení tvofiily zvlá‰tní kombinaci pfieplácanosti a nedbalosti a z kaÏdého jejího pohybu ãi‰ela únava. Nathalie vystoupala po úzk˘ch schodech zadního traktu budovy do podkroví, kde se snad ve v‰ech pafiíÏsk˘ch domech nacházejí nejnuznûj‰í komÛrky pro sluÏky. Zaklepala na opr˘skané dvefie a ve‰la. „Nathalie! Co tu dûlá‰?!“ vykfiiklo místo pozdravu dûvãe, sedící na posteli jen v korzetu a ‰iroké spodniãce. Dvacetiletá Suzanne byla podobnû jako její sestra svûtlovlasá a modrooká, jen o málo men‰í a s oblej‰ími tvary. Byly si velmi podobné, av‰ak v tom podstatném, ve své povaze, se Suzanne od Nathalie naprosto li‰ila. Právû její citlivá, jemná a rozmarná nátura se projevovala i navenek ve vláãnosti a Ïenskosti jejích pohybÛ, roztomilém pomrkávání a ve v˘razné jiÏanské intonaci. „Myslela sis, Ïe pfiijede‰ do PafiíÏe a já se to nedozvím?“ opáãila Nathalie pfiísnû a zavfiela za sebou dvefie. Nestála o to, aby jejich rozhovor nûkdo sly‰el. „Proã jsi mi nedala vûdût?“ „Nechtûla jsem tû vidût!“ „Proã?“ otázala se Nathalie, ale nedostala Ïádnou odpovûì. „Suzanno! Tady nemÛÏe‰ zÛstat. T˘den na téhle adrese ti navÏdy uzavfie dvefie do v‰ech slu‰n˘ch domácností v PafiíÏi.“
23
ParizskeRekviemKor1
8/1/16 9:31 AM
EMMA
Stránka 24
R I E D O VÁ
„Je to tu levné a ãást nájmu si mÛÏu odpracovat…“ „Odpracovat?!“ „Uklízím v pokojích.“ „To je ale pfiesnû podle plánu paní Odetty!“ pfiisedla si Nathalie k dívce na postel. „První t˘den bude‰ uklízet, pak rozná‰et pití do pokojÛ, a neÏ se nadûje‰, napadne tû, Ïe to, co si vydûlበza t˘den, si ostatní dûvãata vydûlají za hodinu. A v tu chvíli jsi její.“ „Chce‰ fiíct, Ïe se tu ze mû stane…?!“ „Dûvka? Ne, to jsem nechtûla fiíct, Suzanno, uklidni se.“ Nathaliin hlas byl pfiekvapivû mírn˘, zatímco Suzanne mûla slzy na krajíãku. „Jen si uvûdom, Ïe kdyÏ tu bude‰ bydlet, ztratí‰ ve‰kerou nadûji na dobr˘ sÀatek.“ „Kdo fiíkal, Ïe se chci vdávat!“ „Chce‰ se vdát, mít dûti a spofiádanou domácnost,“ vypoãítávala Nathalie se zvlá‰tním smutkem v hlase a obû vûdûly, Ïe má pravdu. Objala svou mlad‰í sestru. „Pojì bydlet ke mnû, Suzanno.“ „Sly‰ela jsem, Ïe tvÛj byt je pfií‰ern˘, Ïe vypadá jako dvû propojené prázdné skfiínû vybavené postelí,“ zavzlykala Suzanne a pfiitiskla svou mokrou tváfi na Nathaliino rámû. „Tak zlé to není,“ odporovala jí Nathalie, i kdyÏ v duchu pfiipou‰tûla, Ïe ten popis docela sedí. „Rozhodnû je tam víc místa neÏ zde.“ To ov‰em nebylo pfiíli‰ obtíÏné. „Mám strach, Ïe se budeme pofiád hádat, Nathalie. Nikdy jsme se v niãem neshodly,“ pfiipomínala jí Suzanne. „Ne, bude to dobré. Potfiebuji u sebe nûkoho, jako jsi ty. Opravdu.“ „Ví‰, tak trochu jsem ti chtûla dát vûdût, Ïe jsem zde, ale nechtûla jsem ti b˘t na obtíÏ,“ usmála se Suzanne nûÏnû a omluvnû sklopila oãi. „Nikdy jsi nestála o mou spoleãnost a já jsem se ti nechtûla vnucovat, Nathalie.“ „Mám tû ráda, Suzanno, jsme pfiece jedna rodina. A nemáme uÏ skoro nikoho jiného.“ Nikoho kromû Julesa. „V‰echno
24