Agatha Christie
TŘI
SLEPÉ MYŠKY
K N I Ž N Í K LU B
Tri_slepe_mysky_(velky_format)_06_(imprimatur).indd 3
9.2.2016 9:25:57
PŘEDMLUVA REDAKCE
Soubor povídek nazvaný podle titulní z nich v této podobě nikdy v originálu nevyšel – nesestavila jej ani Agatha Christie, ani její britští či američtí editoři po spisovatelčině smrti. Texty sem zařazené pojí fakt, že nebyly zveřejněny v době svého vzniku, ať už to bylo na výslovné přání autorky, nebo zasáhly vnější, vydavatelské či cenzorské okolnosti. Vícero z nich tak zůstalo ukryto před čtenáři i několik desítek let. Pětici detektivních případů otevírají Tři slepé myšky (1950), původní prozaická podoba divadelní hry Past na myši, jednoho z nejznámějších a nejúspěšnějších dramatických kusů na světě. Nepřetržité, více než šedesátileté uvádění této hry v Londýně nepředpokládal nikdo včetně Agathy Christie – když v padesátých letech zakázala vydání Tří slepých myšek v Anglii, aby tím zabránila vyzrazení zápletky (o totéž jsou dodnes žádáni diváci na konci představení), netušila, jak dlouho bude tento pokyn muset být v její rodné zemi akceptován. Zákaz (5)
Tri_slepe_mysky_(velky_format)_06_(imprimatur).indd 5
9.2.2016 9:25:58
AGAT HA C HR I S T I E
neplatil pro Spojené státy, tam – a pochopitelně v jiných jazycích i po celém světě – mohou Tři slepé myšky vycházet bez omezení. Povídky Únos Kerbera, Příhoda s míčkem pro psa a Případ domovníkovy manželky objevil archivář doktor John Cur ran během prozkoumávání více než sedmi desítek zápisníků Agathy Christie, kam si poznamenávala zápletky, postavy, scény a rozuzlení svých detektivek. Probádání těchto materiá lů se autorčini dědicové dlouho bránili, výsledky Curranovy práce, jež shrnul ve dvojici knih Utajené zápisníky Agathy Christie (2009) a Promyšlené vraždy Agathy Christie (2011) však konečně umožnily odhalit jak specifika tvorby této fenomenální spisovatelky, tak tři nové, dosud neznámé autorčiny texty: nikdy nepublikovanou verzi povídky Únos Kerbera (v Herkulovských úkolech pro Hercula Poirota z roku 1947 vyšel naprosto jiný příběh), nevydanou Příhodu s míčkem pro psa, později Christie přepracovanou do podoby románu Němý svědek (1937), nicméně s řadou odlišností; a Případ domov‑ níkovy manželky, povídkový předobraz detektivky Nekonečná noc (1967), v jiné verzi, než jak vyšel v Posledních případech slečny Marplové (1979). Brilantní rozklad geneze těchto tří textů a všech jejich souvislostí s dílem Christie podává Cur ran ve výše zmíněných publikacích (česky vyšly v letech 2010 a 2012 včetně prvního vydání všech tří povídek). Greenshoreská kratochvíle se v Británii dočkala prvního vydání až v roce 2014, téměř čtyřicet let po smrti Agathy Christie. Ač zápletku tohoto Poirotova případu známe z románu Hra na vraždu (1956), má i publikování této novely své opodstatnění: znalci románu si mohou porovnáváním doslova vychutnat detailní nuance tvůrčího procesu autorčina génia, neznalci pak další mistrovskou detektivku této legendy světové literatury. Novelu doplňuje předmluva vnuka Agathy Chris(6)
Tri_slepe_mysky_(velky_format)_06_(imprimatur).indd 6
9.2.2016 9:25:58
TŘI SLEPÉ MYŠKY
tie s množstvím postřehů o reálných předobrazech prostoru, v němž se příběh odehrává, a doslov Johna Currana s precizní analýzou a mnoha zajímavostmi ze zákulisí vzniku textu. Věříme, že ač tento soubor Agatha Christie sama nikdy nesestavila, snad by s naším záměrem umožnit českým čtenářům užít si četby této pětice textů, demonstrujících opět její spisovatelské umění, souhlasila.
(7)
Tri_slepe_mysky_(velky_format)_06_(imprimatur).indd 7
9.2.2016 9:25:58
Slepé tři myšičky utíkají utíkají Selka jen jak je zahlídla nožem jim ocásky ušmikla No to vám byla podívaná na myšičky
Tri_slepe_mysky_(velky_format)_06_(imprimatur).indd 9
9.2.2016 9:25:58
Tři slepé myšky Bylo hodně chladno, obloha potemněla a ztěžkla zadržovaným sněhem. Muž v tmavém kabátě, se šálou omotanou přes ústa a kloboukem naraženým do čela, prošel po Culver Street a vystoupil po schodech k číslu 74. Stiskl zvonek a slyšel, jak se rozcinkal v suterénu. Paní Caseyová měla právě ruce namočené ve dřezu a myla nádobí. Trpce si ulevila: „Zatrápenej zvonek, chvilku klid tady není.“ S lehkým sípáním zdolala schody ze suterénu a otevřela. Muž, jehož silueta se zřetelně rýsovala proti nízkému nebi, se šeptem zeptal: „Paní Lyonová?“ „První patro,“ informovala ho paní Caseyová. „Můžete jít nahoru. Čeká vás?“ Muž pomalu zavrtěl hlavou. „No, jděte tam a zaklepejte.“ Sledovala, jak stoupá po schodech s ošuntělým kobercem. Později tvrdila, že „z něj měla moc divnej pocit“. Ve skutečnosti si však jen pomyslela, že musí být nejspíš hodně ( 11 )
Tri_slepe_mysky_(velky_format)_06_(imprimatur).indd 11
9.2.2016 9:25:59
AGAT HA C HR I S T I E
o šklivě nachlazený, když sotva šeptá – no a není divu, v tom hle počasí. Když muž zahnul za roh ke druhým schodům, začal si pískat. Byly to „Tři slepé myšky“. Molly Davisová ustoupila pár kroků do silnice a podívala se na novou tabuli u brány: U KLÁŠTERNÍ STUDNY PENZION
Pochvalně kývla. Skutečně, vypadalo to docela profesionálně. Nebo, řekněme, skoro profesionálně. N ve slově PENZION sice bylo maličko nakřivo a poslední písmena slova STUDNY snad byla trochu příliš natlačená k sobě, ale celkem vzato odvedl Giles úžasnou práci. Její manžel je skutečně šikovný. Zvládne spoustu věcí. Stále ještě ji nepřestával překvapovat. Řekl jí o sobě tak málo, že teprve pomalu a postupně poznávala, jak rozmanité jsou jeho schopnosti. Tvrdí se ostatně, že každý, kdo kdy sloužil u vojenského námořnictva, je svým způsobem všeuměl. No, při tomhle novém dobrodružství bude Giles všechno to své nadání potřebovat. Co se týče vedení penzionu, člověk by stěží našel větší zelenáče, než je ona a Giles. Ale bude to zábava. A navíc to vyřeší problém s bydlením. Byl to Mollyin nápad. Když teta Katherine zemřela a právníci Molly informovali, že jí odkázala sídlo zvané U Klášterní studny, přirozená reakce mladého páru byla – prodat. Giles se ptal: „Jaké to tam je?“ a Molly odpověděla: „Ale, takový obří barák plný staromódního, nudného viktoriánského nábytku. Docela hezká zahrada, ale po válce hrozně zanedbaná, zbyl tam jen jeden starý zahradník.“ ( 12 )
Tri_slepe_mysky_(velky_format)_06_(imprimatur).indd 12
9.2.2016 9:25:59
TŘI SLEPÉ MYŠKY
Rozhodli se tedy dům nabídnout k prodeji a nechat si jen tolik nábytku, aby jím vybavili malý domek nebo byt pro sebe. Ukázalo se ale, že to má háček, nebo spíš dva. Především nebyly k sehnání vůbec žádné malé domky ani byty, a pak, nábytek byl obrovský. „No nic,“ prohlásila Molly, „tak se asi budeme muset zbavit všeho. Doufám, že se to prodá.“ Právník je ujistil, že dnes se prodá cokoli. „Někdo to velmi pravděpodobně koupí jako hotel nebo penzion,“ pokračoval, „a v tom případě bude rád, když dostane i všechen nábytek. Naštěstí je dům ve velmi dobrém stavu. Nebožka slečna Emoryová nechala těsně před válkou provést rozsáhlou opravu a modernizaci a od té doby dům příliš nezchátral. Ano, skutečně, je v dobrém stavu.“ A v té chvíli Molly dostala ten nápad. „Gilesi,“ prohlásila, „co kdybychom z toho penzion udělali my sami?“ Její manžel se zpočátku díval na ten nápad s nedůvěrou, ale Molly trvala na svém. „Nemusíme mít moc hostů – aspoň zpočátku ne. Udržovat ten dům není těžké – v pokojích je teplá a studená voda, ústřední topení, v kuchyni plynový sporák. A mohli bychom chovat slepice a kachny a mít vlastní vajíčka, a pěstovat zeleninu.“ „A kdo by zastal všechnu tu práci – není dneska hodně těžké získat služebnictvo?“ „No, tu práci bychom museli zastat my. Ale většinu toho bychom dělali tak jako tak, ať bychom žili kdekoliv. Pár lidí navíc už zas tolik práce nepřidělá. Až to trochu rozjedeme, nejspíš se nám podaří sehnat nějakou paní, aby chodila přes den pomáhat. Kdybychom tam měli řekněme pět lidí a každý by platil sedm guinejí týdně –“ Molly se odebrala do říše poněkud optimistické mentální aritmetiky. ( 13 )
Tri_slepe_mysky_(velky_format)_06_(imprimatur).indd 13
9.2.2016 9:25:59
AGAT HA C HR I S T I E
„A představ si, Gilesi,“ dodala pak, „byl by to náš vlastní dům. A naše vlastní věci. Zatím mi připadá, že může trvat roky, než najdeme nějaké to bydlení.“ Giles musel připustit, že tohle je pravda. Od svého spěšného sňatku měli tak málo času pro sebe, že se oba nemohli dočkat, až budou konečně mít svůj domov. A tak se pustili do toho velkého experimentu, podali inzeráty do místních novin i do Timesů a přišlo několik odpovědí. Dnes tedy měl přijet první host. Giles vyrazil časně ráno autem na druhý konec hrabství, aby se pokusil získat pletivo z armádních zásob, inzerované k prodeji. Molly prohlásila, že musí ještě zajít pěšky do vesnice pro nějaké poslední nákupy. Jediné, co se nevyvedlo, bylo počasí. Poslední dva dny byla nepříjemná zima a teď ještě začínalo sněžit. Molly spěchala po cestě a veliké vločky se jí jako peříčka snášely na ramena nepromokavého pláště a na zářivé kudrnaté vlasy. Předpovědi počasí byly krajně truchlivé, čekalo se husté sněžení. Molly jen doufala, že nezamrznou trubky. Byla by škoda, kdyby se hned na začátku všechno pokazilo. Podívala se na hodinky. Touhle dobou normálně mívají svačinu. Bude už Giles zpátky? A bude se divit, kde je ona? „Musela jsem ještě jednou do vesnice, na něco jsem zapomněla,“ řekla by mu. A on by se zasmál a zeptal se: „Ještě nějaké konzervy?“ Konzervy, to byl takový jejich soukromý vtip. Po konzervovaných potravinách se sháněli všude možně. Spižírna teď byla docela slušně vybavená pro případ neočekávaných událostí. Molly se zaškaredila na nebe. Je dost dobře možné, že ty neočekávané události brzo nastanou. Dům byl prázdný, Giles se ještě nevrátil. Zašla nejdřív do kuchyně, pak nahoru. Obhlédla čerstvě nachystané poko( 14 )
Tri_slepe_mysky_(velky_format)_06_(imprimatur).indd 14
9.2.2016 9:25:59
TŘI SLEPÉ MYŠKY
je. Paní Boyleová v jižní ložnici s mahagonovým obložením a postelí s nebesy. Major Metcalf v modrém pokoji s dubovým obkladem. Pan Wren ve východním pokoji s arkýřovým oknem. Všechny pokoje vypadaly moc hezky – a navíc, teta Katherine měla velké zásoby nádherného ložního prádla. Molly uhladila přehoz na posteli a vrátila se zase dolů. Byla už skoro tma. Dům jí najednou připadal velice tichý a prázdný. Stál na samotě tři kilometry od vesnice – nebo, jak Molly říkávala, tři kilometry od čehokoli. I dřív tu bývala často sama – ale ještě nikdy předtím si to tak silně neuvědomovala. Vířící sníh měkce bubnoval do oken. Vydával šepotavé, tísnivé zvuky. Co když se Giles nedostane zpátky – co když bude tolik sněhu, že auto neprojede? Co když tady Molly bude muset zůstat sama – možná několik dní? Rozhlédla se po kuchyni – byla to velká, přívětivá kuchyň, která jako by si říkala o velkou, přívětivou kuchařku, která by kralovala v čele kuchyňského stolu a rytmickým pohybem čelistí žvýkala ovesné sušenky a zapíjela je černým čajem. Vedle ní by měla z jedné strany sedět vysoká postarší pokojská a z druhé kulatá, růžolící služka, a z opačného konce stolu by měla své nadřízené ulekaným zrakem pozorovat kuchtička. Ale místo toho tu byla jen ona, Molly Davisová, v roli, která se jí nezdála příliš přirozená. V té chvíli jí celý život připadal neskutečný – i Giles jí připadal neskutečný. Hrála roli. Všechno to byla jen hra. Kolem okna se mihl stín. Trhla sebou – sněhem se blížil nějaký cizí muž. Zarachotil postranní vchod. Cizinec stál v otevřených dveřích, setřásal ze sebe sníh. Cizinec, který vešel do prázdného domu. A pak se náhle iluze rozplynula. „Gilesi!“ vykřikla. „To jsem ráda, že jsi přijel!“ ( 15 )
Tri_slepe_mysky_(velky_format)_06_(imprimatur).indd 15
9.2.2016 9:25:59
AGAT HA C HR I S T I E
„Ahoj, miláčku! Strašné počasí! Panebože, jsem úplně zmrzlý.“ Zadupal a dýchl si na ruce. Molly automaticky sebrala kabát, který jako vždycky odhodil na dubovou komodu. Pověsila ho na ramínko a z nacpaných kapes vytáhla šálu, noviny, klubko provázku a ranní poštu, kterou tam bez ladu a skladu zastrčil. Odnesla to do kuchyně, rozložila věci na příborník a postavila na čaj. „Dostals to pletivo?“ zeptala se. „Byls tam strašně dlouho.“ „Nebyl to ten správný druh. Nehodilo by se nám. Pak jsem jel ještě do jednoho skladu, ale ani tam jsem nepořídil. A co tys celý den dělala? Nikdo ještě nepřijel, předpokládám?“ „Paní Boyleová stejně dorazí až zítra.“ „Ale major Metcalf a pan Wren tu měli být dnes.“ „Major Metcalf poslal zprávu, že taky přijede až zítra.“ „Takže večeřet budeme jen my a pan Wren. Jaký myslíš, že je? Já bych ho odhadl na státního úředníka v penzi, takový ten korektní typ.“ „Ne, myslím, že to je umělec.“ „V tom případě bychom asi měli radši chtít týdenní nájem předem,“ podotkl Giles. „Ale ne, Gilesi. Všichni přijedou se zavazadly. Když nezaplatí, tak jim ta zavazadla nevydáme.“ „A co když v těch zavazadlech budou mít kamení zabalené v novinách? Přiznejme si to, Molly, ani jeden nevíme, co takovýhle podnik obnáší. Doufám, že si nikdo nevšimne, co jsme za zelenáče.“ „Paní Boyleová určitě ano,“ podotkla Molly. „Ona je ten typ.“ „Jak to víš? Přece jsi ji neviděla, ne?“ Molly rozložila na stůl noviny, donesla sýr a pustila se do strouhání. ( 16 )
Tri_slepe_mysky_(velky_format)_06_(imprimatur).indd 16
9.2.2016 9:25:59
TŘI SLEPÉ MYŠKY
„Co to bude?“ ptal se jí manžel. „Velšské tousty,“ informovala ho. „Pomazánka ze strouhanky a bramborové kaše a kousilínek sýra na zapečení, aby to ospravedlnilo ten název.“ „Ty jsi ale mazaná kuchařka,“ pochválil ji obdivně manžel. „Já nevím. Jedno po druhém zvládnu. Ale dát to všechno dohromady mi dělá potíže. Nejhorší je snídaně.“ „Proč?“ „No protože se musí dělat moc věcí najednou – vejce a slanina a teplé mléko a káva a topinky. Mléko uteče, nebo se spálí topinky, nebo se vejce převaří a jsou natvrdo. Člověk musí skákat jako opařená kočka, aby to všechno uhlídal.“ „To se zítra ráno budu muset nepozorovaně připlížit dolů a podívat se, jak taková opařená kočka vypadá.“ „Voda se vaří,“ upozornila Molly. „Mám odnést čaj do knihovny a pustit rádio? Za chvilku budou zprávy.“ „Vzhledem k tomu, že zřejmě budeme trávit skoro všechen čas v kuchyni, měli bychom si asi pořídit rádio i sem.“ „Ano. Kuchyně jsou moc příjemné. Tuhle miluju. Myslím, že to je nejhezčí místnost v domě. Ta kredenc a ty talíře! A pocit přepychu, který člověku dává ta obrovská plotna. Hrozně se mi líbí, i když jsem pochopitelně ráda, že na ní nemusím vařit.“ „Myslím, že tam by se za den spálil celoroční příděl uhlí.“ „To skoro jistě. Ale představ si ty veliké pečeně, které se v ní dělávaly – celé svíčkové, jehněčí kýty. Obrovské měděné hrnce plné domácího jahodového džemu, do kterého se sypaly hory cukru. Jaká krásná a příjemná doba byla ta viktoriánská éra! Jen se podívej na ten nábytek nahoře, veliký, důkladný a trochu zbytečně ozdobný – ale tak strašně pohodlný! A spousta prostoru na oblečení, jaké se tehdy nosilo, a každá zásuvka jezdí úplně lehce. Pamatuješ se na ten moderní byt, ( 17 )
Tri_slepe_mysky_(velky_format)_06_(imprimatur).indd 17
9.2.2016 9:25:59
AGAT HA C HR I S T I E
který jsme si pronajali? Všechno bylo vestavěné a posuvné, až na to, že se nikdy nic neposouvalo – každou chvilku se něco zaseklo. A dveře stačilo zaklapnout – až na to, že nikdy nezůstaly zavřené, nebo když už se zavřely, tak zas nešly otevřít.“ „Ano, tyhle věci jsou nejhorší. Když se rozbijí, je člověk nahraný.“ „Tak pojď, poslechneme si zprávy.“ Zprávy začaly obsáhlým pochmurným varováním před počasím, následovalo několik zahraničních záležitostí, které se jako obvykle nikam neposunuly, vášnivé hádky v parlamentu a vražda na Culver Street v londýnském Paddingtonu. „Br,“ otřásla se Molly a vypnula rádio. „Jedna hrůza za druhou. Rozhodně nehodlám znova dokola poslouchat výzvy k šetření palivem. Co od nás čekají, že budeme mrznout? Asi jsme neměli zkoušet otevírat penzion v zimě. Měli jsme počkat do jara.“ Odlišným tónem pak dodala: „To by mě zajímalo, jaká byla ta zavražděná žena.“ „Paní Lyonová?“ „Tak se jmenovala? To by mě zajímalo, kdo ji mohl chtít zavraždit a proč.“ „Třeba měla pod parketami schovaný poklad.“ „Říkali, že policie by ‚ráda vyslechla‘ muže, kterého viděli v okolí. Myslíš, že to znamená, že je vrah?“ „Nejspíš ano. Tohle je jen taktní způsob, jak to vyjádřit.“ Ozvalo se ostré zazvonění, až oba nadskočili. „To bylo u hlavního vchodu,“ prohlásil Giles. „Vejde – vrah,“ dodal poněkud nejapně. „Kdyby to byla hra, tak by to tak určitě bylo. Pospěš si. Teď uvidíme, kdo ho odhadl líp, jestli ty, nebo já.“ Do otevřených dveří vběhl muž a s ním sněhový vír. Molly stála ve dveřích knihovny a viděla z příchozího jen siluetu rýsující se proti bílému světu venku. ( 18 )
Tri_slepe_mysky_(velky_format)_06_(imprimatur).indd 18
9.2.2016 9:25:59
TŘI SLEPÉ MYŠKY
Jak podobní si jsou všichni muži v téhle livreji civilizace, pomyslela si. Tmavý kabát, šedý klobouk, šála kolem krku. Vzápětí už Giles zavřel dveře před živly, pan Wren odložil kufr, odmotal si šálu a odhodil klobouk – zdálo se, že všechno najednou – a přitom mluvil. Měl vysoký, skoro hádavý hlas a ve světle haly se ukázalo, že je to mladý muž s hřívou světlých, sluncem vybělených vlasů a s bledýma neklidnýma očima. „To je hrůza,“ hlásal. „Anglická zima v nejhorší podobě – jako vystřižená z Dickense – Scrooge a malý Tim a vůbec. Člověk musí být zdravý jako býk, aby to všechno vydržel. Nemyslíte? A já jsem se sem navíc trmácel přes celou zemi až z Walesu – strašná cesta. Paní Davisová? Je mi velikým potěšením!“ Popadl Mollyinu ruku do kostnatého sevření a krátce ji stiskl. „Jste úplně jiná, než jsem si vás představoval. Víte, maloval jsem si řekněme vdovu po indickém generálovi. Celou zachmuřenou, pravou memsahib – a tady že to bude samá Indie – víte, viktoriánská Indie – takové ty – jak se to jmenuje – z Benáresu? Ale tohle je božské, prostě božské – nemáte tu voskové květiny? Nebo vycpané rajky? Ne, tady se mi prostě bude hrozně líbit. Víte, já jsem se bál, že to tu bude působit strašně upjatě – předpotopní anglický venkov – buď to, nebo ta benáreská mosaz. A ona je to tady taková nádhera – pravá viktoriánská úctyhodnost. Řekněte mi – nemáte tady náhodou takový ten nádherný příborník – mahagonový – červenavý mahagon s vyřezávaným ovocem?“ „Náhodou máme,“ odpověděla Molly, která pod tím přívalem slov sotva popadala dech. „Ne! Můžu ho vidět? Hned? Tady?“ Jeho prudkost byla až znepokojivá. Vzal za kliku jídelny a rozsvítil. Molly ho následovala. Koutkem oka zahlédla Gilesův nesouhlasný výraz. ( 19 )
Tri_slepe_mysky_(velky_format)_06_(imprimatur).indd 19
9.2.2016 9:25:59
AGAT HA C HR I S T I E
Pan Wren přejel dlouhými prsty po bohatě vyřezávaném příborníku a obdivně přitom povykoval. Pak se káravě podíval po hostitelce. „A veliký mahagonový jídelní stůl tu nemáte? Místo toho jen malé stolečky?“ „Mysleli jsme, že hostům to tak bude milejší,“ vysvětlila Molly. „Ale ovšem, samozřejmě, máte naprostou pravdu. Nechal jsem se unést duchem doby. Samozřejmě, kdybyste tu měli velký stůl, musela by u něj sedat opravdová rodina. Přísný pohledný otec s plnovousem – plodná, poněkud odkvetlá matka, jedenáct dětí, přísná guvernantka a někdo, komu by se říkalo ‚chudinka Harriet‘ – chudá příbuzná, která dělá děvče pro všechno a je velice vděčná, že našla dobrý domov. Podívejte se na ten krb – představte si ty plameny, jak čas od času vyšlehnou tak, že chudince Harriet naskáčou na zádech puchýře.“ „Odnesu vám kufr nahoru,“ vložil se do toho Giles. „Východní pokoj?“ „Ano,“ potvrdila Molly. Pan Wren znova vyběhl do haly a Giles zamířil nahoru. „Je tam postel s nebesy a na ní chintzové závěsy s růžičkami?“ „Ne, není,“ odsekl Giles a zmizel za ohybem schodů. „Myslím, že vašemu manželovi se líbit nebudu,“ prohlásil pan Wren. „Kde sloužil? U námořnictva?“ „Ano.“ „Já jsem si to myslel. Jsou mnohem méně tolerantní než pozemní vojsko a letectvo. Jak dlouho už jste svoji? Milujete ho hodně?“ „Asi byste si rád prohlédl svůj pokoj, ne?“ „Ano, ovšem, to ode mě bylo impertinentní. Ale oprav( 20 )
Tri_slepe_mysky_(velky_format)_06_(imprimatur).indd 20
9.2.2016 9:26:00
TŘI SLEPÉ MYŠKY
du mě to zajímalo. Víte, mně přijde hrozně zajímavé vědět o lidech co nejvíc. Co cítí, co si myslí, nejen kdo jsou a co dělají.“ „Předpokládám,“ nasadila Molly významně zdvořilý tón, „že jste pan Wren?“ Mladík se zarazil, zajel si oběma rukama do vlasů a zatahal za ně. „Ale to je hrůza – na nejdůležitější věci vždycky zapomínám. Ano, jsem Christopher Wren – nesmějte se, prosím. Moji rodiče byli romantický pár. Doufali, že se stanu architektem. Takže si mysleli, že pokřtít mě Christopher bude geniální nápad – jako bych už to měl napůl doma, víte?“ „A jste architekt?“ zeptala se Molly a proti své vůli se usmála. „Ano, jsem,“ prohlásil triumfálně pan Wren. „Přinejmenším skoro. Nemám ještě uzavřenou kvalifikaci. Ale celkem vzato jsem pozoruhodný příklad, že přání může být otcem myšlenky. I když, popravdě, to jméno mi bude spíš na překážku. Nikdy nebudu ten Christopher Wren. Ovšem Prefabrikovaná hnízdečka Chrise Wrena se možná proslaví.“ Giles se vrátil dolů a Molly řekla: „Ukážu vám teď váš pokoj, pane Wrene.“ Když se za pár minut vrátila, Giles se zeptal: „Tak co, líbil se mu ten hezký dubový nábytek?“ „Strašně stál o postel s nebesy, tak jsem mu místo východního pokoje dala růžový.“ Giles zavrčel něco nesrozumitelného, co končilo „… nevycválaný spratek.“ „Tak podívej, Gilesi,“ pokárala ho Molly přísně. „Tohle není večírek s pozvanými hosty. Tohle je obchod. Jestli se ti Christopher Wren líbí nebo ne –“ „Nelíbí,“ ujistil ji Giles. ( 21 )
Tri_slepe_mysky_(velky_format)_06_(imprimatur).indd 21
9.2.2016 9:26:00
AGAT HA C HR I S T I E
„ – není podstatné. Platí sedm guinejí týdně a to je všechno, na čem záleží.“ „Když zaplatí, tak ano.“ „S platbou souhlasil. Máme jeho dopis.“ „Přenesla jsi mu ten kufr do růžového pokoje?“ „Nesl si ho pochopitelně sám.“ „Jako pravý kavalír. No, nepředřela by ses. Kameny zabalené v novinách v něm určitě nejsou. Je tak lehký, až mám dojem, že v něm nejspíš nic nemá.“ „Pšt, jde sem,“ varovala Molly. Christophera Wrena uvedli do knihovny, která vypadala podle Mollyina názoru velice pěkně – veliká křesla a oheň v krbu. Informovala návštěvníka, že večeře se bude podávat za půl hodiny. Na jeho otázku dodala, že je zatím jediný host v domě. V tom případě, navrhl Christopher, co kdyby šel raději do kuchyně a Molly pomohl? „Můžu vám udělat omeletu, kdybyste chtěla,“ nabídl se. Dění se tedy přeneslo do kuchyně a Christopher pomohl umýt nádobí. Molly měla pocit, že pro konvenční penzion to není ten správný začátek – a Gilesovi se to nelíbilo ani trochu. No nic, pomyslela si, když usínala, zítra přijedou ostatní a všechno bude jiné. Ráno přineslo potemnělou oblohu a sníh. Giles se tvářil zachmuřeně a Molly se svíralo srdce. V tomhle počasí bude všechno hrozně těžké. Paní Boyleová dorazila v místním taxíku s řetězy na kolech a řidič přinesl pesimistické zprávy o stavu silnice. „Do večera se nadělají závěje,“ prorokoval. Paní Boyleová sama pochmurnou náladu nijak nevylepšila. Byla to mohutná, respekt vzbuzující žena zvučného hlasu ( 22 )
Tri_slepe_mysky_(velky_format)_06_(imprimatur).indd 22
9.2.2016 9:26:00
TŘI SLEPÉ MYŠKY
a velitelského chování. Její přirozeně agresivní povahu ještě posílila válečná kariéra plná neutuchající, bojovné užitečnosti. „Kdybych se nedomnívala, že tohle je zavedené zařízení, nikdy bych nepřijela,“ prohlásila. „Pochopitelně jsem předpokládala, že jde o plně fungující penzion, vedený na základě vědeckých poznatků.“ „Samozřejmě tu nemusíte zůstat, pokud nejste spokojená, paní Boyleová,“ prohlásil Giles. „Ovšemže nemusím. Taky by mě to ani nenapadlo.“ „Nepřejete si zavolat taxi, paní Boyleová?“ pokračoval Giles. „Silnice nejsou ještě nesjízdné. Pokud jste přijela na základě nedorozumění, bylo by možná lepší, abyste se ubytovala jinde.“ Pak dodal: „Měli jsme tolik zájemců o pokoje, že vaše místo snadno zaplníme – ostatně v budoucnu budeme za pokoje účtovat vyšší sazby.“ Paní Boyleová ho sjela pohledem. „Rozhodně nehodlám odjet, dokud nevyzkouším, jaké to tady je. Možná byste mi mohl donést větší osušku, pane Davisi. Nejsem zvyklá utírat se kapesníkem.“ Paní Boyleová odešla a Giles se za jejími zády zazubil na Molly. „Miláčku, byl jsi úžasný,“ pronesla Molly obdivně. „Jak ses nedal!“ „Takovéhle typy toho rychle nechají, když se jim někdo postaví jejich vlastními zbraněmi.“ „No nazdar,“ uvědomila si Molly, „to jsem zvědavá, jak bude vycházet s Christopherem Wrenem.“ „Nebude,“ podotkl suše Giles. A skutečně, ještě to odpoledne podotkla paní Boyleová k Molly zřetelně nesouhlasným tónem: „Podivný mladý muž.“ Dorazil pekař, který připomínal spíš člena polární výpravy, ( 23 )
Tri_slepe_mysky_(velky_format)_06_(imprimatur).indd 23
9.2.2016 9:26:00
AGAT HA C HR I S T I E
a varoval, že příští dodávka, plánovaná za dva dny, se možná neuskuteční. „Už se skoro nedá jezdit,“ ohlásil. „Doufám, že máte zásoby.“ „Ale jistě,“ kývla Molly. „Konzerv je tu dost. Ale možná bych si měla pro jistotu vzít víc mouky.“ Neurčitě si vzpomněla, že Irové pečou něco, čemu říkají sodový chleba – s jedlou sodou místo droždí. Když bude nejhůř, asi by ho zvládla. Pekař přivezl také noviny a Molly je rozložila v hale na stole. Zahraniční otázky pozbyly na důležitosti. První stranu zabralo počasí a vražda paní Lyonové. Molly zrovna hleděla na rozmazanou fotografii mrtvé ženy, když se za ní ozval hlas Christophera Wrena: „Dost hnusná vražda, nemyslíte? Taková fádní žena v tak fádní ulici. Člověk má pocit, že za tím musí být něco víc, ne?“ „Nepochybuji,“ vložila se do toho povýšeně paní Boyleová, „že ta ženská dostala jen to, co si zasloužila.“ „Ano?“ Pan Wren se k ní obrátil s okouzlující dychtivostí. „Takže vy se domníváte, že jde o sexuální zločin?“ „Nic takového jsem nenaznačovala, pane Wrene.“ „Ale byla přece uškrcená, ne? To bych rád věděl –“ napřáhl před sebe dlouhé bílé ruce, „jaké by to bylo někoho uškrtit.“ „No tak, pane Wrene!“ Christopher k ní přistoupil blíž a ztišil hlas. „Přemýšlela jste někdy o tom, paní Boyleová, jaké by to bylo, kdyby vás někdo škrtil?“ „No tak, pane Wrene!“ zopakovala paní Boyleová ještě pohoršeněji. Molly spěšně začala číst: „‚Muž, jehož by policie ráda vyslechla, měl na sobě tmavý kabát a světlý klobouk typu homburg, byl střední výšky a na krku měl vlněnou šálu.“ ( 24 )
Tri_slepe_mysky_(velky_format)_06_(imprimatur).indd 24
9.2.2016 9:26:00
TŘI SLEPÉ MYŠKY
„Takže vypadal jako každý druhý,“ podotkl Christopher Wren a zasmál se. „Ano,“ kývla Molly, „jako každý druhý.“ Inspektor Parminter řekl ve své kanceláři ve Scotland Yardu detektivu seržantu Kaneovi: „Tak, a teď si poslechnu ty dva dělníky.“ „Ano, pane.“ „Jací jsou?“ „Vypadají na slušné chlapíky. Trochu pomalejší reakce. Spolehliví.“ „Dobře,“ kývl inspektor Parminter. Za chvilku do jeho kanceláře vstoupili dva rozpačití muži ve svátečních šatech. Parminter je rychlým pohledem odhadl. Uměl velmi dobře uklidňovat svědky. „Pokud to dobře chápu, domníváte se, že možná máte informace, které by mohly být užitečné v případu Lyonová,“ řekl. „Díky, že jste s tím přišli. Posaďte se. Kouříte?“ Počkal, než si vzali nabízené cigarety a zapálili si. „Hrozné počasí, viďte?“ „To je, pane.“ „Tak tedy – povídejte.“ Oba muži se po sobě podívali; vypravování byl zřejmě pro ně obtížný úkol, který je uváděl do rozpaků. „Mluv ty, Joe,“ vybídl větší z nich. Joe se do toho tedy pustil. „Totiž ono to bylo takhle. Došly nám sirky, víme?“ „Kde to bylo?“ „V Jarman Street – dělali jsme tam – plynový potrubí.“ Inspektor Parminter kývl. Později si zjistí přesný čas a místo. Věděl, že Jarman Street je velmi blízko Culver Street, kde se odehrála ta tragédie. ( 25 )
Tri_slepe_mysky_(velky_format)_06_(imprimatur).indd 25
9.2.2016 9:26:00
AGAT HA C HR I S T I E
„Došly vám sirky,“ zopakoval povzbudivě. „Jo. Já jsem dobral krabičku a Billovi nemakal zapalovač, tak jsem se zeptal nějakýho chlápka, co šel kolem: ‚Nemáte náhodou sirku, pane?‘ Nic mě v tý chvíli nenapadlo, depá. Prostě šel kolem – jako spousta jinejch – tak jsem se ho náhodou zeptal.“ Parminter znova kývl. „Tak nám tu sirku dal. Nic neřek. ‚Hnusná zima,‘ povídá mu Bill, a on vodpoví tak jako šeptem: ‚Jo, to je.‘ Říkal jsem si, že je pěkně nastydlej. Rozhodně byl nabalenej jako pumpa. ‚Díky, pane,‘ povídám a vracím mu krabičku, a on mete pryč. Žene si to tak rychle, že než si všimnu, že mu něco upadlo, je už skoro pozdě ho volat zpátky. Byl to takovej notejsek, asi mu vypadnul z kapsy, když tahal ty sirky. ‚Hej, pane,‘ volám za ním, ‚něco vám upadlo.‘ Ale nezdálo se, že by mě slyšel – jen přidal do kroku a zmizel za rohem, žejo, Bille?“ „To je fakt,“ potvrdil Bill. „Uháněl jak zajíc.“ „Zahnul do Harrow Road a tam bysme ho už nedohonili, zvlášť když tak letěl. A stejně už bylo pozdě. A byl to jen takovej notejsek, ne peněženka nebo něco takovýho – tak to třeba nebylo důležitý. ‚Divnej chlap,‘ říkám já, ‚klobouk naraženej do očí, kabát zapnutej až kam – jak nějakej lump ve filmu,‘ povídám Billovi. No že je to tak, Bille?“ „Jo, to jsi řek,“ potvrdil Bill. „Je to zvláštní, že jsem to tak zrovna řek, i když v tý chvíli mě vážně nic nenapadlo. Myslel jsem si, že spěchá domů, no a ani jsem se mu nedivil. Psí zima!“ „Psí zima,“ potvrdil Bill. „Tak povídám Billovi: ‚Pojď, mrknem na ten notejsek, jestli je to něco důležitýho.‘ Votevřu to, kouknu dovnitř. ‚Jen pár adres,‘ povídám. ‚Culver Street sedmdesát čtyři a pak nějakej další barák, podle ména venkovský sídlo.‘“ ( 26 )
Tri_slepe_mysky_(velky_format)_06_(imprimatur).indd 26
9.2.2016 9:26:00
TŘI SLEPÉ MYŠKY
„Snobácký,“ dodal Bill s nesouhlasným odfrknutím. „‚Culver Street čtyřiasedmdesát,‘ povídám Billovi, ‚to je tady za rohem. Až to tu zabalíme, vezmem to tamtudy‘ – a pak koukám, že nahoře na jedný stránce je něco napsaný. ‚Co je tohle?‘ povídám Billovi. ‚Tři slepý myšky – to musí bejt cvok, ten chlap,‘ povídá on – a zrovna v tý chvíli, pane – vážně, zrovna v tý chvíli slyšíme nějakou ženskou ječet: ‚Vražda!‘ někde kousek odtamtud!“ Joe se odmlčel, aby nechal svůj umělecký vrchol náležitě vyznít. „Ta ječela, co?“ pokračoval pak. „‚Koukni,‘ povídám Billovi, ‚běž to vomrknout.‘ No a když se vrátil, povídá, že tam je dav lidí a policie a že tam nějaký ženský podřízli krk nebo ji uškrtili a že ji našla bytná a ta že tak křičela a volala policii. ‚Kde to bylo?‘ ptám se. ‚Na Culver Street,‘ on na to. ‚A číslo?‘ ptám se já, a on, toho že si nevšim.“ Bill si odkašlal a rozpačitě zašoupal nohama jako někdo, kdo se v něčem neosvědčil. „Tak já povídám: ‚Zastavíme se tam a zjistíme to,‘ no a pak koukáme, že to je číslo čtyřiasedmdesát. Tak jsme vo tom mluvili a Bill povídá: ‚Možná, že ta adresa v notýsku s tím nemá co společnýho,‘ a já na to, že možná ale má, no a když jsme to probrali a když jsme si přečetli, že policie chce vyslechnout chlápka, co asi tou dobou vodcházel z domu, tak jsme přišli sem a zeptali jsme se po tom pánovi, co ten případ vyšetřuje, a doufáme, že jsme vás nezdržovali zbytečně.“ „Zachovali jste se velice správně,“ ujistil je Parminter. „Donesli jste ten notýsek s sebou? Děkuji. A teď –“ Začal jim rázně, profesionálně klást otázky. Zjistil místa, časy, data – jediné, co nezískal, byl slušný popis muže, který notýsek upustil. Ten, který dostal, se shodoval s tím, který mu ( 27 )
Tri_slepe_mysky_(velky_format)_06_(imprimatur).indd 27
9.2.2016 9:26:00
AGAT HA C HR I S T I E
už dala hysterická bytná – klobouk stažený do očí, kabát zapnutý ke krku, šála omotaná kolem spodní části obličeje, hlas, který jen šeptal, ruce v rukavicích. Když muži odešli, zůstal sedět a hleděl na notýsek, který ležel otevřený na stole. Brzo ho předá příslušnému oddělení, kde zjistí, zda vydá nějaké otisky prstů. Teď se ale soustředil na dvě adresy a řádku drobného písma u horního okraje stránky. Otočil se, když do kanceláře vstoupil seržant Kane. „Pojďte sem, Kane. Podívejte se na tohle.“ Kane mu nahlédl přes rameno a tiše hvízdl, „‚Tři slepé myšky!‘ No ať se propadnu!“ „Ano.“ Parminter otevřel zásuvku a vytáhl menší list papíru, který položil na stůl vedle notýsku. Našli ho pečlivě připíchnutý na těle mrtvé ženy. Stálo na něm: Tohle je první. Pod slovy byla dětinská kresba tří myšek a pár not. Kane tiše zahvízdal melodii. Slepé tři myšičky utíkají – „To je určitě ono. To je ta jeho melodie.“ „Bláznivá věc, co, pane?“ „Ano.“ Parminter se zamračil. „Oběť identifikovali s úplnou jistotou?“ „Ano, pane. Mám zprávu od daktyloskopů. Paní Lyonová, jak si říkala, byla ve skutečnosti Maureen Greggová. Pustili ji z Holloway před dvěma měsíci, kdy jí skončil trest.“ „Nastěhovala se na Culver Street sedmdesát čtyři a říkala si Maureen Lyonová,“ rekapituloval zamyšleně Parminter. „Občas trochu popíjela a jednou nebo dvakrát si přivedla domů muže. Nezdálo se, že by se někoho nebo něčeho bála. Není důvod k domněnce, že by si připadala ohrožená. Muž zazvonil, ptal se po ní a bytná mu řekla, ať jde nahoru do prvního patra. Popsat ho nedokáže, jen že byl prostřední výšky ( 28 )
Tri_slepe_mysky_(velky_format)_06_(imprimatur).indd 28
9.2.2016 9:26:00
TŘI SLEPÉ MYŠKY
a že se zdálo, jako by byl silně nachlazený a přišel o hlas. Znova se vrátila do svého bytu v suterénu a neslyšela nic podezřelého. Kdy muž odcházel, neví. Asi deset minut po jeho příchodu své nájemnici nesla čaj a našla ji uškrcenou. To nebyla náhodná vražda, Kane. Byla pečlivě naplánovaná.“ Chvilku mlčel a pak se zeptal: „Kolik asi může v Anglii být domů, kterým se říká U Klášterní studny?“ „Možná jen jeden, pane.“ „To bychom měli příliš velké štěstí. Ale pusťte se do toho. Nesmíme ztrácet čas.“ Seržant se zamyšleně zahleděl na dva zápisy v notýsku – Culver Street 74, U Klášterní studny. „Takže vy myslíte –“ „Ano,“ odpověděl okamžitě Parminter. „Vy ne?“ „Může být. U Klášterní studny – kde to bylo – víte, pane, přísahal bych, že jsem na to jméno nedávno někde narazil.“ „Kde?“ „Na to se právě snažím vzpomenout. Počkat – noviny – Timesy. Na zadní straně. Momentík – hotely a penziony – vteřinku, pane – jsou staré, luštil jsem křížovku.“ Odběhl a za chvilku se triumfálně vrátil: „Tady je to, pane, vidíte?“ Inspektor se podíval, kam mu seržant ukazoval. „U Klášterní studny, Harpleden, Berkshire.“ Přitáhl si telefon. „Dejte mi policii hrabství Berkshire.“ S příjezdem majora Metcalfa zavládla u Klášterní studny běžná rutina. Major Metcalf ani nenaháněl hrůzu jako paní Boyleová, ani se nechoval tak nevypočitatelně jako Christopher Wren. Byl to netečný muž středního věku, úpravného vojáckého vzhledu, který sloužil většinou v Indii. Pokoj a jeho zařízení se mu zřejmě líbily, a ačkoli on a paní Boyleová ne( 29 )
Tri_slepe_mysky_(velky_format)_06_(imprimatur).indd 29
9.2.2016 9:26:00
AGAT HA C HR I S T I E
měli přímo společné známé, znal v Púně nějaké příbuzné jejích přátel – „z té yorkshirské větve“. Jeho zavazadla, dva těžké kufry z vepřovice, uspokojila i Gilesovu podezíravou povahu. Popravdě řečeno, Molly a Giles neměli moc času o svých hostech přemítat. Společnými silami úspěšně uvařili, naservírovali a snědli večeři a umyli i nádobí. Major Metcalf pochválil kávu a Giles s Molly si šli lehnout unavení, ale s pocitem triumfu – dokud je ve dvě ráno nevzbudil naléhavý zvuk zvonku. „Kruci,“ ulevil si Giles, „to je u hlavních dveří. Co pro boha –“ „Honem,“ vybídla ho Molly, „jdi se kouknout.“ Giles se po ní vyčítavě podíval, ale hodil přes sebe župan a sešel po schodech. Molly slyšela, jak odemyká, a pak se ozvaly nějaké tiché hlasy v hale. Nakonec jí zvědavost nedala, vstala a kradmo vykoukla na schody. Dole v hale Giles pomáhal ze zasněženého kabátu cizímu vousatému muži. Tu a tam se k ní donesl útržek hovoru. „Brr.“ Znělo to výbušně, cize. „Prsty mám tak zmrzlé, že je necítím. A nohy –“ Ozvalo se dupání. „Pojďte semhle.“ Giles otevřel dveře knihovny. „Je tu teplo. Nejlepší bude, když počkáte tady, než připravím pokoj.“ „Mám skutečně štěstí,“ pronesl návštěvník zdvořile. Molly zvědavě vykoukla skrz zábradlí. Viděla postaršího muže s malou černou bradkou a obočím jako Mefisto. Na spáncích byl prošedivělý, pohyboval se ale mladistvě a pružně. Giles za ním zavřel dveře knihovny a vyběhl po schodech. Molly se zvedla ze dřepu. „Kdo to je?“ chtěla vědět. „Další host,“ zazubil se Giles. „Převrátil auto v závěji. Povedlo se mu dostat ven a pokračoval pěšky po silnici ( 30 )
Tri_slepe_mysky_(velky_format)_06_(imprimatur).indd 30
9.2.2016 9:26:00
TŘI SLEPÉ MYŠKY
dál, jak se dalo – pořád ještě je tam příšerná chumelenice – a cestou uviděl naši ceduli. Říkal, že to bylo jako vyslyšená modlitba.“ „Myslíš, že je – že je v pořádku?“ „Miláčku, tohle není zrovna noc, v jaké by měl chuť obcházet nějaký lupič.“ „Je to cizinec, viď?“ „Ano. Jmenuje se Paravicini. Viděl jsem jeho peněženku – myslím, že mi ji ukázal schválně – a je úplně nacpaná bankovkami. Který pokoj mu dáme?“ „Zelený. Je uklizený a připravený. Stačí jen povléknout postel.“ „Asi mu budu muset půjčit pyžamo. Všechny věci má v autě. Říkal, že musel vylézt okénkem.“ Molly donesla povlečení a ručníky. Jak spěšně povlékali, Giles podotkl: „Pěkně tam chumelí. Zasněží nás to tu, Molly, úplně odřízne. Svým způsobem je to vzrušující, nezdá se ti?“ „Já nevím,“ odpověděla Molly pochybovačně. „Myslíš, že dokážu upéct sodový chleba?“ „Samozřejmě že dokážeš. Ty dokážeš všechno,“ ujistil ji loajální manžel. „Nikdy jsem chleba péct nezkoušela. Člověk ho považuje za samozřejmost. Chleba je buď čerstvý, nebo tvrdý, ale pořád je to věc, kterou vozí pekař. Ale když tu zapadáme, pekař nepřijede.“ „Ani řezník, ani pošťák. Nebudou noviny. A nejspíš ani telefon.“ „Jen rádio, které nám bude radit, co dělat.“ „No, aspoň že elektřinu si vyrábíme sami.“ „Zítra zase musíš spustit generátor. A ústřední topení musíme pořádně nakládat.“ ( 31 )
Tri_slepe_mysky_(velky_format)_06_(imprimatur).indd 31
9.2.2016 9:26:00
AGAT HA C HR I S T I E
„No, ani příští dodávka koksu teď nejspíš nepřijede. A moc ho už nemáme.“ „Gilesi, já ti mám takový pocit, že nás čekají dost těžké časy. Běž pro toho Para – jak se jmenuje. Já si jdu lehnout.“ Ráno Gilesovy obavy potvrdilo. Sněhu už bylo dobře metr a půl, hromadil se v závějích u dveří a oken. Celý svět byl bílý, tichý a – jakýmsi nenápadným způsobem – hrozivý. Paní Boyleová seděla u snídaně. V jídelně nebyl nikdo jiný. Místo majora Metcalfa u vedlejšího stolu bylo už sklizené, stůl Christophera Wrena dosud prostřený k snídani. Jedno ranní ptáče a jeden spáč. Paní Boyleová sama věděla jistě, že na snídani je jen jeden správný čas, a to je v devět hodin. Dojedla vynikající omeletu a teď drtila mezi silnými bílými zuby toast. Byla v nabručené a nerozhodné náladě. Penzion U Klášterní studny vůbec nebyl takový, jak si ho představovala. Doufala, že se tu bude hrát bridž a že tu bude hejno omšelých starých panen, na které by mohla dělat dojem svým společenským postavením a kontakty a před nimiž by mohla trousit narážky na svou významnou a tajnou činnost za války. S koncem války se paní Boyleová ocitla doslova na suchu. Vždycky bývala činorodá žena, která uměla plynně hovořit o výkonnosti a organizaci. Činila to tak rázně a přesvědčivě, že lidi ani nenapadlo zjišťovat, zda je skutečně dobrá a výkonná organizátorka. Válečná doba jí naprosto vyhovovala. Komandovala a zastrašovala lidi, otravovala šéfy oddělení, a abychom k ní byli spravedliví, sama sebe také nešetřila. Její podřízené běhaly tam a zpátky, vyděšené sebemenším jejím zamračením. A teď celý ten vzrušující, rušný život skončil. Vrátila se do civilního života, jenže ten mezitím vzal zasvé. Její dům za války ( 32 )
Tri_slepe_mysky_(velky_format)_06_(imprimatur).indd 32
9.2.2016 9:26:00
TŘI SLEPÉ MYŠKY
zabavila armáda, a teď potřeboval opravit a vymalovat, než se do něj bude moci vrátit. Krom toho si nebyla jistá, zda by to vzhledem k nedostatku služebnictva vůbec bylo praktické. Její přátelé se během války rozběhli po světě. Nepochybovala o tom, že si časem nějaké uspokojivé uplatnění v životě najde, ale zatím potřebovala nějak zabít čas. Hotel nebo penzion se prozatím zdál být nejpraktičtějším řešením. A tak se rozhodla přijet ke Klášterní studni. Přezíravě se rozhlédla. To od nich bylo hrubě nepoctivé, myslela si, neupozornit mě, že teprve začínají. Odsunula talíř ještě dál. Fakt, že snídaně byla výborně připravená a naservírovaná, že dostala dobrou kávu a domácí marmeládu, ji z nějakého záhadného důvodu podráždil ještě víc. Nenaskytla se jí žádná záminka ke stížnostem. Také postel byla pohodlná, s vyšívaným povlečením a měkkým polštářem. Paní Boyleová měla ráda pohodlí, ale také ráda nacházela chyby. A druhá z těchto vášní byla patrně silnější. Majestátně vstala a opustila jídelnu. Ve dveřích se setkala s oním podivným mladíkem s rezavými vlasy. Dnes měl na krku jedovatě zelenou kostkovanou kravatu – vlněnou kravatu. Absurdní, řekla si paní Boyleová v duchu. Směšné a absurdní. A ten způsob, jakým se na ni díval – jak na ni úkosem upřel ty své bledé oči – ne, nelíbilo se jí to. Na tom mírně posměšném pohledu bylo cosi zneklidňujícího, nezvyklého. Nedivila bych se, kdyby byl duševně labilní, pomyslela si. Na jeho okázalou poklonu odpověděla odměřeným kývnutím a odpochodovala do velkého salonu. Tamní křesla byla docela pohodlná, zvlášť to velké růžové. Měla by asi dát jasně najevo, že to bude její křeslo. Pro jistotu si tam odložila pletení a pak si šla sáhnout na radiátor. Jak tušila, byl jen teplý, ( 33 )
Tri_slepe_mysky_(velky_format)_06_(imprimatur).indd 33
9.2.2016 9:26:00
AGAT HA C HR I S T I E
ne horký. Paní Boyleové bojovně zasvítily oči. Tak o tomhle si s někým promluví. Vyhlédla z okna. Strašné počasí – opravdu strašné. Ne, tady dlouho nezůstane – leda že by přijeli další lidé, aby to tu bylo trochu zábavnější. Ozvalo se zasyčení a měkké žuchnutí – ze střechy sjel kus sněhu. Paní Boyleová nadskočila. „Ne,“ prohlásila nahlas, „nezůstanu tady dlouho.“ Někdo se zasmál – bylo to slabé, pištivé zahihňání. Prudce se otočila. Ten mladý Wren stál ve dveřích a sledoval ji tím svým zvědavým pohledem. „Ne,“ řekl, „myslím, že nezůstanete.“ Major Metcalf pomáhal Gilesovi odhazovat sníh od zadních dveří. Byl to dobrý pracant a Giles mu výmluvně vyjadřoval svou vděčnost. „Dobré cvičení,“ prohlásil major. „Musím mít pohyb každý den. Udržovat se v kondici, víte?“ Major tedy byl vášnivý příznivec cvičení. Toho se Giles obával – odpovídalo to faktu, že si snídani objednal na půl osmou. Jako by četl Gilesovi myšlenky, prohlásil: „To bylo od vaší paní hezké, že mi udělala snídani tak brzo. A dostat čerstvé vejce bylo taky moc příjemné.“ Giles sám s ohledem na chod penzionu vstal před sedmou. Společně s Molly uvařili vejce a čaj a pustili se do obývacích pokojů. Všechno bylo jako ze škatulky. Giles si celou dobu říkal, že kdyby on sám byl hostem ve svém podniku, v takovýhle den by ho nic nedostalo z postele dřív než v posledním možném okamžiku. Major ovšem vstal, nasnídal se a pak obcházel po domě, zjevně plný energie, která se potřebovala nějak vybít. ( 34 )
Tri_slepe_mysky_(velky_format)_06_(imprimatur).indd 34
9.2.2016 9:26:00
TŘI SLEPÉ MYŠKY
No, sněhu na házení je víc než dost, pomyslel si Giles. Po straně se podíval na svého společníka. Bylo ho dost těžké zařadit. Drsný, hodně za hranicí středního věku, v očích něco podivně ostražitého. Muž, který nic neprozradí. Giles přemýšlel, proč asi ke Klášterní studni přijel. Nejspíš ho demobilizovali a nemá co dělat. Pan Paravicini sešel dolů pozdě. Dal si kávu a topinku – skromnou kontinentální snídani. Když mu ji Molly donesla, poněkud ji vyvedl z míry tím, že vstal, okázale se uklonil a zvolal: „Á, moje okouzlující hostitelka, že je to tak?“ Molly dost úsečně připustila, že to tak skutečně je. V tuhle hodinu neměla náladu na komplimenty. „A pročpak si každý musí vymyslet snídani v jinou dobu?“ brblala, když strkala nádobí do výlevky. „Je to dost náročné.“ Nasázela talíře do odkapávače a spěchala nahoru ustlat. Od Gilese dnes žádnou pomoc čekat nemohla, ten musel proházet cestu ke kotelně a kurníku. Molly ustlala bleskovou rychlostí a ne zrovna pečlivě – natahovala prostěradla a uhlazovala pokrývky, jak nejrychleji to šlo. Právě pracovala na koupelnách, když zazvonil telefon. Nejdřív nad tím vyrušením zaklela, ale pak se jí trochu ulevilo, že přinejmenším telefon ještě funguje, a seběhla ho dolů vzít. Dorazila do knihovny poněkud zadýchaná a popadla sluchátko. „Ano?“ Srdečný hlas s lehkým, ale příjemným venkovským přízvukem se zeptal: „Je to Klášterní studna?“ ( 35 )
Tri_slepe_mysky_(velky_format)_06_(imprimatur).indd 35
9.2.2016 9:26:00