Pohádkový svět Františka Nepila Ilustroval Adolf Born
K n i žn í k lu b
Pohádkový svět Františka tisk.indd 5
12.08.16 7:47
© František Nepil – heirs, 2016 Illustrations © Adolf Born, 2016 Selection © Viola Somogyi, 2016 ISBN 978-80-242-5400-5
Pohádkový svět Františka tisk.indd 6
12.08.16 7:47
/Úvodem/ Jak to bylo se Šerákem Můj tatínek František Nepil neopomíjel mé předškolní vzdělávání a četl mi pohádky před spaním, jak se na autora pohádek sluší a pat ří. Já jsem ale jeho úsilí podkopávala tím, že jsem odmítala poslouchat pohádku od chvíle, kdy jejím postavám začalo hrozit nebezpečí. Netušila jsem, že už z podstaty svého žánru má mít pohádka dobrý konec. Nepřiměřený strach o život a osud pohádkových postav mě trápil zejména v útlém dětství. Když se například v pohádce O třech neposlušných kůzlátkách objevil vlk, byla jsem si jistá, že je určitě sežere. Tatínek se svěřil svým čtenářům, že tato moje fobie před příliš napínavou zápletkou byla jedním z důvodů, které ho vedly k psaní vlastních pohádek. V tom mou úlohu jistě přecenil. Určitě by psal pohádky i bez toho, měl v sobě totiž zakořeněnou nevyhnutelnou potřebu vyjadřovat své myšlenky písmem. Otec mi četl také své vlastní pohádky. I v těch však byly věty, které mohly u slabších povah, jako byla ta moje, vzbuzovat obavy z dalšího děje. Mám na mysli třeba kaštan, který toužil být vánočním stromečkem – a po Vánocích chtěl být dokonce rozsekán do otýpek. Nebo v pohádce O kropenaté slepičce – ta byla moje nejoblíbenější – sedlák radí selce, ať uvaří ze slepičky polévku, jestli nebude snášet vajíčka. Jejich zápletek jsem se nebála, zřejmě proto, že tatínek je zaobalil do mírného humoru. Dnes jsem pyšná na to, že jsem asi byla první posluchačkou těchto pohádek, které v časopisech nebo v knižním vydání vyšly teprve o řadu let později. Nanejvýš tedy druhou – po mé mamince.
Úvodem
Pohádkový svět Františka tisk.indd 7
|7
12.08.16 7:47
Velmi vřelý vztah mám k Šerákovi, ovšem nikoli přímo k tomu z knížky, ale k pohádkové postavě, která doprovázela mé dětství. Šerák se za šera tajně vplížil do spíže a důkazem jeho existence byly prázdné talířky po jídle, které jsem nedojedla. Otec Šeráka vymyslel kvůli mně. Jako dítě jsem totiž velmi málo jedla (škoda, že mi to nezůstalo, měla bych teď štíhlou postavu) a to vzbuzovalo u mých rodičů obavy. Strašili mě, že Šerák mi všechno sní a nebudu mít co jíst. Mě představa prázdné spíže nechávala zcela chladnou, dokonce mě rozradostňovala – alespoň by mě nikdo nenutil do jídla. Šeráka jsem považovala za svého kamaráda a za součást domácnosti. Za vyjedené talířky jsem mu byla vděčná. Představovala jsem si ho jako malého, mlsného, hodného trpaslíčka, který za šera pobíhá po poličkách ve spíži a hledá něco k snědku. Strašení touto tajemnou bytostí se u mě tedy zcela minulo účinkem. Teprve později, v psaném textu, kde Šerák vyjídáním prázdných talířků roste a roste a nakonec sní tatínka, který se naštěstí hned osvobodí, nabyla tato postavička strašidelnějších rozměrů. Když mi bylo asi sedm až osm let, pochopila jsem, kdo je tím skutečným Šerákem, jenž u nás vyjídá nedojedené talířky, do pytlíků s bonbony dělá ve švu malé otvůrky, kterými je po jednotlivých kouscích vytahuje, a kdo tajně upíjí konzervu se slazeným kondenzovaným mlékem dírkou vytvořenou v tečce nad „i“ někde v textu na obalu. Byl jím samozřejmě můj vlastní tatínek. Helena Mevaldová, dcera Františka Nepila
8 | Úvodem Pohádkový svět Františka tisk.indd 8
12.08.16 7:47
1/
Pohádkový svět Františka tisk.indd 9
Strachonoši a strachonošky
12.08.16 7:47
10 | Strachonoši a strachonošky Pohádkový svět Františka tisk.indd 10
12.08.16 7:47
Jak se čerti žení Když se čerti žení, to je cirkus! Ještě před svatbou jde čertí ženich s čertí nevěstou ke kováři. Aby jim parádně okoval kopyta. Myslíš, že dá ženich nevěstě přednost? Aby byla okovaná první? Ani nápad! Naopak: Kope ji, aby ho pustila napřed! A ona kope jeho. Aby se choval slušně. Copak tohle se dělá? Když kovář kove čertici, fouká čert schválně do výhně. Aby jí lítaly jiskry do chlupů. Aby ji to štípalo. Když kovář ková čerta, čertice mu podloží pod ohon kovadlinu. Pak do něj uhodí perlíkem. Kovářským kladivem. Vší silou. To čert řve! Jako tisíc ďáblů!
Strachonoši a strachonošky
Pohádkový svět Františka tisk.indd 11
| 11 12.08.16 7:47
Při svatebním obřadu jim obvykle oddávající čert ukradne prstýnky. A když se jich zeptá: „Berete si dobrovolně tohoto čerta či tuto čertici?“ – co myslíš, že udělají? Neodpovědí „ano“. Vypláznou na sebe jazyky! Že jim to není hanba! Při svatebním přípitku namáčí jeden čert druhému oháňku do skleničky. A při hostině chodí všichni čerti po stolech. Šlapou kopyty do talířů. Měli by se za to stydět! Nejhorší je, když jde čertí ženich s čertí nevěstou spát. Nejprve se poperou o pyžama. Pak se seperou o to, kdo bude spát nalevo a kdo napravo. Nakonec přijde ta největší pranice. O peřinu. O tu se tahají tak, že ji prostě přetrhnou. Když se z ní peří vysype, perou se až do rána o každé peříčko. Pak zase na sebe vypláznou jazyky a usnou. Proto se říká, že se čerti žení. Vždyť chumelenice není nic jiného než čertí pranice o peříčka. Ale když skončí, dá se lyžovat.
/ Pět báj ečn ýc h st rýč k ů /
12 | Strachonoši a strachonošky Pohádkový svět Františka tisk.indd 12
12.08.16 7:47
O hodné sani a zlé princezně Už ani nevím, jak se jmenovalo to království, ale kdybyste tam žili, nemohli byste si celkem na nic stěžovat, kdyby tam nevládla zrovna princezna Furiena. Je pravda, že tam žila taky devítihlavá saň, které se každý bál, ačkoli to nebyla zlá saň. Naopak, byla to docela veselá, hodná dračice, ale přesto se jí každý vyhýbal. Saně totiž bůhvíproč nemají valnou pověst, a tak i o téhle lidé říkali: Je to přece jen saň a člověk nikdy neví... To Furiena byla mnohem horší. Lítala po zámku jako černý mrak, dupala, křičela, spílala a lámala o své služebnictvo rákosky, tolik rákosek, že v hradní kuchyni netopili od jara do zimy ničím jiným než roztřepenými metlami urozené zámecké slečny. Tahle vzteklá, prchlivá, nafrněná a umíněná princezna by se tuze ráda smála, jenže jí to nešlo. Když se totiž chce člověk smát, musí mít radost, a když chce mít radost, musí ho mít lidi rádi, a to nejde, dokud mezi nimi chodí s metlou v ruce. Jenže vykládejte tohle hlavě státu, vykládejte to Furieně, jež jednou uhodila rákoskou o stůl a rozkřikla se: „Chci se smát, a hned! Okamžitě mi přiveďte doktora, ať mě vyléčí ze špatné nálady!!!“ Chudák doktor, co s ní měl dělat. Nechal ji tedy několikrát říct Ááááá, podíval se jí na mandle, proklepal ji a nakonec jí předepsal kloktadlo. Princezna kloktala den, kloktala dva dny a třetí den se rozlítila: „Mor a psotník na toho mastičkáře, já už jsem celá ukloktaná a pořád mi není do smíchu. Do vězení s podvodníkem, a zítra mu usekněte hlavu!“
Strachonoši a strachonošky
Pohádkový svět Františka tisk.indd 13
| 13 12.08.16 7:47
A už chudáka ranhojiče vedli v řetězech, a to měl ještě velké štěstí, že ho neměl zítra kdo popravit, protože kat odjel na rekreaci k moři, kam byl vyslán za odměnu jako nejlepší pracovník minulého pololetí. Zatím poslala princezna pro druhého doktora, kterému se však nevedlo o nic líp. Napadlo ho, že dá slečně injekci, ale chtějte po někom, komu vrazíte někam jehlu, aby se ještě smál! To byl cirkus, to byl ryk, to byl brajgl – zlostná princezna pištěla, vřeštěla a vyváděla ještě o půlnoci, kdy už ten druhý nebožák dávno spal v žaláři s řetězem na noze. Třetí lékař s sebou ani nebral kufříček s doktorským nářadím. „Povím jí nějakou anekdotu a třeba ji rozesměju,“ utěšoval se v duchu. Ale dobře věděl, že asi taky špatně skončí, a taky že ano! Oni
14 | Strachonoši a strachonošky Pohádkový svět Františka tisk.indd 14
12.08.16 7:47
totiž si doktoři vyprávějí anekdoty, které jsou k smíchu jenom jim, povídají si věci, při kterých obyčejným lidem vstávají hrůzou vlasy na hlavě: například o tom, jak někdo přišije někomu omylem hlavu obráceně, dále o zlámaných rukách a slepých střevech, neštovicích, záškrtu, zánětech středního ucha, operacích a jiných neveselých věcech. Když začal takhle bavit Furienu, bylo jí po první anekdotě nanic a ani promluvit nemohla. Ale jak ukázala prstem k hladomorně, věděla stráž hned, kterak s doktorem naložit. Za čas byli přikováni v kobkách všichni lékaři z království, až na jediného, pro kterého si princezna chtěla teprve poslat. Byl už chuděra kost a kůže, protože nespal a nejedl, jen přemýšlel, jak by zůstal naživu a nedostal se do vězení k ostatním kolegům. Vždyť už příští týden se měl popravčí vrátit z dovolené. Chodil tedy ten doktořík ve dne v noci po ordinaci a lámal si hlavu, a najednou slyší z velké dálky: „Bééé bééé húúú húúú, bééé bééé húúú húúú!“ „Kdopak to tak bečí?“ napadlo ho, „to jsem slyšel už včera v noci a předevčírem taky.“ Nenapadlo ho, že to tak naříká a běduje ta docela hodná devítihlavá saň. Ale byla to ona, a trápil ji velikánský smutek a žal, protože dostala prachnemilou zprávu. Nebyla totiž už nejmladší a strašně ráda by se provdala, aby nemusela být pořád sama jako kůl v plotě. V daleké Číně žil jeden drak, o kterém si myslela, že by to mohli dát spolu dohromady, ale ten jí vzkázal: „Uvážu si na krk dračici s devíti hlavama, to zrovna, to bych byl hloupej! To by bylo řečí, to by bylo rámusu, až by se do mě jednou pustila – tůůůdle!!!“ A to jí přišlo líto, to ji roztesknilo, viděla, že bude nadosmrti sama jako prst, protože drak ji nechtěl a lidé se jí báli. Tak brečela
Strachonoši a strachonošky
Pohádkový svět Františka tisk.indd 15
| 15 12.08.16 7:47
sedm dní a sedm nocí, a osmý den si vyčistila nos, vysmrkala se s tak velikým hlukem a rachotem, že došlo k menšímu sesuvu půdy na protější stráni. Pak si čuchla do vzduchu a nevěřila svým čumákům: čichá, čichá člověčinu! I utřela si všech osmnáct opuchlých očí a namouduši, před ní stál člověk, první, který ji kdy navštívil. A to byl ten poslední doktor v království. Dočetl se totiž, že se draci živí převážně princeznami, tak ho napadlo, jak si zachránit život: že saň navštíví, přesvědčí ji, že je marodná, a předepíše jí, aby místo tabletek a prášků spolkla jednu zlou princeznu – a právě Furienu! Doktor stál tedy před saní, strachu měl plné kalhoty, ale zeptal se jí naoko klidně: „Tak copak vás trápí?“ „Ale brečím a bulím,“ škytala saň, „všecko je mi líto, všecko mě mrzí, všude mě bolí a nic mě netěší.“ „No, no, no,“ řekl jí doktor konejšivě, „však se to spraví,“ a pohladil ji po hlavě. Jejej, to byla krása! Poprvé v životě ji někdo pohladil, a to se jí tak líbilo, že mu nastrčila všech zbývajících osm hlav a škemrala: „Ještě, ještě!“ A on ji hladil tak dlouho, až ho bolely ruce, protože každá hlava byla velká asi jako osobní automobil. „Vyplázněte jazyk!“ nařídil jí potom, a ona vyplázla devět obrovských lízáků, až toho ten lékař litoval. Vždyť se každý jazyk natáhl od jeskyně až k potoku a než ho doktor tou vysokou travou obešel, ani necítil nohy. „No jo, milá zlatá,“ pravil pak účastně, „vy máte jednak nějaké trápení, ale to by nebylo tak zlé, to by vás přešlo. Horší je, že nemáte žaludek v pořádku. Copak vlastně jíte?“ „Teď mi zrovna nebere,“ přiznala se saň, „ale jinak spásám buď jetel, nebo vojtěšku.“ „To jsem si myslel. Neléčit se, to je nejlepší cesta, jak si takový žaludek úplně zničit a jak se dostat na hřbitov!“
16 | Strachonoši a strachonošky Pohádkový svět Františka tisk.indd 16
12.08.16 7:47
„Jezus mankoteskej!“ polekala se saň, „a co bych teda měla dělat, dejte mi na to nějaké prášky!“ „Kdepak prášky,“ mávl doktor rukou, „to by chtělo spíš nějakou princeznu, to by pomohlo.“ „Třeba Furienu?“ „Třeba Furienu.“ „A mám ji sníst před obědem, nebo po obědě?“ zeptala se ho saň. A tu v něm hrklo. Najednou mu začalo být i té zlé slečinky líto. „Vždyť ona je taky jen člověk,“ pomyslel si, „taky má svoje starosti, a kdo ví, jestli by se nedala na lepší cestu, kdyby k tomu měla příležitost. Snad by stačilo ji postrašit?“ Odpověděl: „Kdepak sníst, to ne! Přivažte ji na řetěz, aby neutekla, a před každým jídlem ji třikrát olízněte a zapijte vlažnou vodou.“ „Děkuju mockrát, a kolik jsem dlužna?“ „Ale nic,“ mávl rukou doktor, „to nestojí ani za řeč, musíme přece jeden druhému pomáhat.“ Pak se odporoučel a ještě nebyl ani za potokem, když saň frrr! – do železářství pro řetěz, na zámek pro Furienu a pak domů, aby ji honem olízala a zapila vlažnou vodou. Doktorových slov se tuze polekala, protože na hřbitov se jí přece jen nechtělo. A věříte, že jí to pomohlo? Ne že by byla Furiena nějak léčivá, to ne, princezna není ani heřmánek, ani kozlíkové kapky, to je marné. Ale když zlá princka zmizela, vyšli všichni lékaři samozřejmě na svobodu a jeden z nich přišel hned druhý den za saní ke sluji. Že se jako dostavil, aby za všechny poděkoval za osvobození, a že si dovoluje jménem všech malou pozornost – kytici karafiátů a devět kapesníků s monogramem. Upřímně řečeno, nebylo to vlastně devět kapesníčků, bylo to devět prostěradel a monogramy měly písmena velká jako cedule u silnice, ale saň z toho byla tak dojatá, že hned
Strachonoši a strachonošky
Pohádkový svět Františka tisk.indd 17
| 17 12.08.16 7:47
všechny probrečela a posmrkala. Pozvala ho samozřejmě dál, a že jestli ho nezdržuje, ukáže mu jeskyni, a on že jo, to že by ho zajímalo. Tak ho vodila po jeskyni a jedna hlava mluvila přes druhou: „Račte si povšimnouti růžově zbarvených krápníků vlevo, a za pozornost stojí skupina zelených stalagmitů vpravo, a nepřehlédněte prosím toto tyrkysově zbarvené jezírko, jehož dno je poseto bizarními tvary usazených vápenců, kol něhož vejdeme do hlavního krápníkového dómu,“ a tak dále. Jen do jediné chodby ho nevedla, do chodby uzavřené železnými dveřmi, na nichž byl namalován červený kříž. „To je moje lékárnička,“ začervenala se saň. A opravdu to byla lékárnička, za dveřmi totiž chovala princeznu Furienu. „Velmi správně,“ pochválil ji doktor, „lékárničku udržujte v čistotě, a hlavně ji mějte uzavřenou před dětmi, protože léky požité v nepřiměřeném množství mají na mladý organismus toxické účinky.“ „A prosím,“ zeptala se skromně saň, „taxické účinky mají něco společného s taxíkem?“ „Ne, ne, nikoli taxické, nýbrž toxické! Toxické značí totéž co jedovaté.“ Když se spolu rozloučili, pochválil ji, že velice poutavě vykládá, že je škoda, že to neslyšelo víc lidí, že to stojí za zhlédnutí. Saň na to, božínku, jen ať je sem pošle, to že ukáže ráda každému, nač tu ta jeskyně je. Netrvalo dlouho a do jeskyně se lidé jen hrnuli. Saň celá okřála – ne z toho, že olizovala třikrát před jídlem zlou princeznu Furienu a zapíjela ji vlažnou vodou. Okřála hlavně z toho, že už nebyla tak sama, že se jí lidé přestali bát. Začala průvodcovstvím docela slušně vydělávat. Nemyslete si, že dělá tu průvodcovskou službu špatně, to tedy ne! Moc dobře ji dělá.
18 | Strachonoši a strachonošky Pohádkový svět Františka tisk.indd 18
12.08.16 7:47
Strachonoši a strachonošky
Pohádkový svět Františka tisk.indd 19
| 19 12.08.16 7:47
Pohádkový svět Františka Nepila Ilustroval Adolf Born Obálku navrhl, graficky upravil a sazbu provedl Vladimír Vimr Z knih Františka Nepila pro děti vybrala Viola Somogyi Odpovědná redaktorka Jana Kotrlová Technický redaktor David Dvořák Počet stran 224 PRO DĚTI OD 5 LET Vydala Euromedia Group, a. s. – Knižní klub, Nádražní 30, 150 00 Praha 5, v roce 2016 jako svou 8503. publikaci Tisk TBB, a. s., Banská Bystrica Vydání v Knižním klubu v tomto výboru první Naše knihy na trh dodává Euromedia – knižní distribuce, Nádražní 30, 150 00 Praha 5 Zelená linka: 800 103 203 Tel. 296 536 111 Fax: 296 536 246 objednavky-vo@euromedia.cz www.euromedia.cz
Pohádkový svět Františka tisk.indd 223
12.08.16 7:48