0037688

India Place_001 az 003_Sestava 1 11/2/15 1:12 PM Strรกnka 3

SAMANTHA YOUNGOVร

INDIA PLACE

FALL FROM INDIA PLACE Copyright © Samantha Young, 2014 All rights reserved Translation © Zdeňka Zvěřinová, 2015

ISBN 978-80-249-2908-8

India_Place_06_(imprimatur).indd 4

2.11.2015 16:00:53

Pro Kate a Shanine. A pro pana Neila Innese. Jste ti nejlepší učitelé, jaké jsem kdy poznala. Inspirovali jste mě. A inspirovali jste i Hannah.

India_Place_06_(imprimatur).indd 5

2.11.2015 16:00:53

Nezapomeň na dnešní noc, protože to je začátek věčnosti. PŘISUZOVÁNO DANTEMU ALIGHIERIMU

India_Place_06_(imprimatur).indd 7

2.11.2015 16:00:53

KAPITOLA 1

Edinburgh Říjen

Na počátku učitelské dráhy jsem vkročila do vydláž-

děných edinburských uliček se slibem, že jako učitelka udělám vše, co bude potřeba, abych ve svých studentech probudila zájem. A to i přesto, že ten slib teď znamenal, že ztrapním sebe i je svými neuvěřitelně děsnými malůvkami. Odstranila jsem neuměle nakreslené ilustrace z projektoru a nahradila je dvěma větami. Zvedla jsem hlavu k malému hloučku šesti dospělých ve věkovém rozmezí od čtyřiadvaceti do dvaapadesáti let a ironicky jsem zkřivila rty. „I když vás nerada připravuji o zážitek v podobě svých geniálních výtvarných počinů, raději je zase uklidím.“ Moje dvaapadesátiletá studentka Portia, která neustále sršela dobrou náladou a v malé třídě dokázala téměř pokaždé rozehnat nervózní atmosféru, se na mě zakřenila a třiatřicetiletý mechanik Duncan se ušklíbl. Další čtyři studenti na mě dál upírali doširoka rozevřené a trochu polekané oči, jako bych je vším, co jsem jim říkala a dělala, vystavovala nějaké zkoušce. „Teď, když jste se naučili základní slovíčka a snad

India_Place_06_(imprimatur).indd 9

2.11.2015 16:00:53

10 ~ SA M A NTH A YO UN GOVÁ ~

jste si je i díky mým hrozným výtvarným pokusům dali do souvislostí, měli byste si dobře osvojit jejich používání v každodenní praxi. Do konce dnešního večera po vás chci, abyste opsali tyto dvě věty každou desetkrát.“ Všimla jsem si, jak se Lorraine, moje velmi, velmi úzkostlivá a nedůtklivá čtyřiadvacetiletá studentka, kousla do rtu a trhla sebou. Pokračovala jsem: „Mám tu pro každého z vás dvě malé knížečky. Jedna je plná základních slovíček a ta druhá vět, které jsou tvořeny výhradně touto slovní zásobou. Chci, abyste si vybrali deset větiček, každou desetkrát opsali a příští týden to s sebou přinesli.“ Lorraine zbledla a mně se okamžitě sevřela hruď. Dokázala jsem se do ní vcítit. Lorraine byla zářným příkladem, proč jsem se dobrovolně přihlásila, abych v místním komunitním centru vedla kurz gramotnosti pro dospělé. Někteří lidé jako moje kamarádka Suzanne byli přesvědčení, že jsem se úplně zbláznila, když jsem během zkušebního roku na pozici středoškolské profesorky angličtiny začala ještě učit jako dobrovolnice, a možná to tak doopravdy bylo. Do školy jsem měla šílené množství práce. V tomto večerním kurzu jsem se však střídala s dalším dobrovolníkem, takže jsem ho vedla jen jednou týdně – a skutečně mě to naplňovalo. Na střední škole bylo někdy těžké odhadnout, jestli má moje práce smysl, a věděla jsem, že do budoucna budu mít mnohokrát pocit, že se snažím úplně zbytečně. Ale dobrovolnictví mi pokaždé poskytovalo uspokojení. Dospělí, které jsem učila, byli kromě Portie a Duncana většinou nezaměstnaní. Pokud šlo o Duncana, zaměstnavatel ho požádal, aby se zlepšil ve čtení a psaní. Portii se bůhvíjak podařilo protloukat životem s velmi základním pojetím gramotnosti i počtů (až do dne, kdy se sama rozhodla, že se chce naučit víc), ale ostatní měli co dělat, aby si kvůli nedostatečným jazykovým a komunikačním schopnostem udrželi práci.

India_Place_06_(imprimatur).indd 10

2.11.2015 16:00:53

~ I N D I A PL A C E ~ 11

Věděla jsem, že v této zemi je negramotnost stále rozšířená, ale protože jsem pocházela ze vzdělané rodiny a byla zanícený knihomol, nijak se mě to nedotklo. Až do loňského roku. Během mé roční učitelské praxe došlo k okamžiku, který mi navždy utkvěl v paměti. Mluvila jsem s otcem jedné své studentky, a když jsem ho požádala, aby se podíval na její práci, úplně ho to vyvedlo z míry. Na čele mu vyrazil pot a rozpačitě ze sebe vykoktal, že si to neumí přečíst. Potom, když jsem ho vybídla, aby podepsal formulář, že souhlasí s dceřinou účastí na divadelním představení Večer tříkrálový, se mu viditelně třásla ruka, jak se snažil udělat klikyhák na předtištěnou čáru. Vyložený strach a ponížení v jeho obličeji kvůli tomu, že je negramotný, mě silně zasáhly. Cítila jsem, jak mě v očích pálí slzy. Proč by si měl dospělý člověk připadat jako bezmocný slaboch jen kvůli písmenům na stránce? Nelíbilo se mi, že jsem musela být svědkem jeho útrap, a hned večer jsem začala pátrat po místních kurzech gramotnosti. Napsala jsem pár dotazů a zhruba za měsíc mě komunitní centrum svatého Štěpána kontaktovalo, že právě přišlo o jednoho z dobrovolných vyučujících. Navzdory tomu, že studenti malé třídy vypadali trochu pochybovačně, když dostali mladší učitelku, než byli sami, ovládl mne brzy pocit, že začínáme dosahovat výsledků. „Hannah, přes vaši hlavu nevidím na slovo mezi ,mýt‘ a ,studenou‘,“ dobíral si mě Duncan. „Chcete mi tak zdvořile naznačit, že mám hlavu jako balon?“ zeptala jsem se a ustoupila stranou, aby všichni viděli na tabuli. Široce se usmál. „Ne, řekl bych, že je tak akorát. Vlastně je moc pěkná.“ „Děkuji vám. Pěstuji si ji sama,“ opáčila jsem troufale.

India_Place_06_(imprimatur).indd 11

2.11.2015 16:00:53

12 ~ SA M A NTH A YO UN GOVÁ ~

Při tom pitomém vtipu vzdychl, ale oči mu jiskřily veselím, stejně jako řehtající se Portii za ním. S úsměvem jsem přelétla hlavy skloněné nad sešity a nad tužkami, které se pohybovaly různou rychlostí a vytvářely snaživě pomalé, hluboce vyryté písmo až po svižný, upravený rukopis. Při pohledu na Lorraine mi ztuhl úsměv na rtech. Rozhlížela se po ostatních a s panickým strachem v očích sledovala, jak pokračují v práci. Všimla si, že se na ni dívám, zamračila se a sklopila oči k sešitu. Unikala mi. Cítila jsem to v kostech. Když jsem jim oznámila, že čas vypršel, došla jsem k Lorraine dřív, než stačila vzít do zaječích. „Můžete tu ještě pár minut zůstat?“ Přimhouřila oči a nervózně si olízla rty. „Proč?“ „Prosím.“ Neodpověděla, ale ani neutekla. „Děkujeme vám za dnešní hodinu, Hannah!“ zavolala na mě Portia hlasem, který se pravděpodobně nesl až do recepce. V této třídě jsem vždycky mluvila o něco hlasitěji, než bylo třeba, protože jsem měla pocit, že Portia trochu špatně slyší, ale není ochotná to přiznat. Byla to přitažlivá žena, která těžila jak z vynikajících genů, tak z účinků kvalitních krémů proti stárnutí, a každému bylo jasné, že je na svůj zevnějšek hrdá. Přiznat se k negramotnosti byla jedna věc, ale dovolit, aby nedoslýchavost naznačila její věk, byla věc druhá a já pochybovala, že chtěla, aby si někdo myslel, že je starší, než se sama cítí. „Rádo se stalo,“ odpověděla jsem vlídně, usmála jsem se a mávla na rozloučenou. I ostatní mi poděkovali a odešli. Obrátila jsem se k Lorraine a obrnila jsem se. Založila si paže na hrudi a vyštěkla: „Nechápu, proč tu mám zůstávat, dokud tuhle pitomost nedodělám.“

India_Place_06_(imprimatur).indd 12

2.11.2015 16:00:53

~ I N D I A PL A C E ~ 13

„Myslela jsem si, že to řeknete.“ Obrátila oči v sloup. „Jo, jasně. U vás mě to nepřekvapuje.“ Vykročila ke dveřím. „Jestli opravdu odejdete, ocitnete se znovu na začátku. Budete zase nezaměstnaná.“ „Mizernej úklid najdu vždycky.“ „To chcete?“ Lorraine se prudce obrátila a z očí jí sršel oheň. Ušklíbla se. „Co? Taková práce vám nevoní? Dělat uklízečku vám není dost nóbl? Jen se na sebe koukněte. Co, sakra, víte o tvrdý makačce a jak je těžký vydělat prachy? A teď po mně chcete, abych se kvůli vám učila? Na to se vám můžu vykašlat.“ Klidně jsem přejížděla pohledem po jejích tmavých vlasech svázaných do neupraveného culíku, levném make-upu, laciné košili, kalhotách a tenké nepromokavé bundě, kterou měla oblečenou navrch. Nakonec jsem skončila u ošoupaných bot, které toho už hodně zažily. Lorraine byla jen o dva roky starší než já, ale tvrdý výraz v očích jí hodně let přidával. Nevěděla jsem nic o jejím životě, ale bylo mi jasné, že se na mě utrhuje, protože má strach. Kdoví? Třeba mě kritizovala i kvůli tomu, jak jsem mluvila, vypadala, oblékala se a chovala. Byla jsem vzdělaná a sebejistá, dvě vlastnosti, které jí chyběly. Někdy to stačí, aby vás druhý člověk nenáviděl. Byla jsem nevhodná osoba k tomu, abych Lorraine učila? Možná. Ale nehodlala jsem to jen tak vzdát. „Tvrdá práce má různé podoby, Lorraine,“ sdělila jsem jí tiše a přitom jsem si dávala pozor, aby se do mého hlasu nevloudil laskavý tón, protože pak by mohla dojít k závěru, že s ní jednám blahosklonně. „Uklízečky na střední škole, kde učím, dřou jako mezci, aby po dětech daly třídy do pořádku.“ Ohrnula jsem nos. „Nechci ani pomyslet, co nacházejí na chlapeckých záchodcích. Ale já zase dřu jako mezek tím, že ty děti

India_Place_06_(imprimatur).indd 13

2.11.2015 16:00:53

14 ~ SA M A NTH A YO UN GOVÁ ~

učím – dělám si přípravy, známkuju hromadu sešitů, což mi po večerech i o víkendech užírá čas, utrácím vlastní peníze za výukové materiály, protože těch škola nemá nikdy dost, a chystám si učební osnovy pro tuhle třídu, kterou učím zadarmo. Vím, jaké to je tvrdě pracovat. Není to sice tak fyzicky náročné jako úklid, ale vysiluje to duševně.“ O krok jsem k ní popošla. „Vy jste zvyklá na těžkou fyzickou práci, Lorraine. Tady,“ pokynula jsem k tabuli, „se necítíte ve své kůži. Chápu to. Ale proto jsem tu. Mám vás naučit číst a psát, abyste se mohla ucházet o zaměstnání, které si opravdu přejete. Kdybyste se chtěla stát uklízečkou, nebyla byste tady. Přesto mám dojem, že i v tom případě to potřebujete. Musíte vyplnit dotazník, prostudovat si smlouvu…“ Viděla jsem, jak sevřela rty, a opět jsem se vrátila k věci. „Jestli se vám z nějakého důvodu protivím, fajn, je to možné, ale mně je to úplně fuk. Nepotřebuju, abyste mě měla ráda. Potřebuju, abyste mě poslouchala, když vám říkám, že tu nejsem proto, abych vás ztrapňovala nebo ve vás vyvolávala špatný pocit. Mám vás něco naučit. A k tomu, abyste si osvojila, co vám tu vykládám, si nemusíme zrovna sednout. Stačí, když se budete mít ráda natolik, abyste uvěřila, že si od života zasloužíte víc.“ Rozhostilo se ticho. Pak její napětí pomalu polevilo a ramena jí poklesla od konečků uší zpátky na místo. „Dokážete to?“ přitlačila jsem na ni. Lorraine polkla a trhavě přikývla. „Takže se uvidíme na další hodině?“ „Ano.“ V duchu jsem si oddychla. Cítila jsem, že i mě opouš­ tí napětí. „Jestli budete potřebovat, abych s vámi něco prošla nebo vám něco vysvětlila jen mezi čtyřma očima, stačí říct. V této třídě není nikdo, kdo by vás odsuzoval,

India_Place_06_(imprimatur).indd 14

2.11.2015 16:00:53

~ I N D I A PL A C E ~

15

když se vám něco nepodaří. Všichni jsou na jedné lodi. Pochopí to, ačkoli o tom možná pochybujete.“ „Ano, ano, dobře.“ Protočila panenky, obrátila se na podpatku a chystala se odejít. „Klídek.“ Hm, takže se to někdy podobalo výuce angličtiny na střední škole. Široce jsem se usmála, sbalila si věci a zamířila ke dveřím. Zhasla jsem a pokývala hlavou. Pokaždé, když jsem na konci dne vyšla z učebny, jsem chtěla mít pocit, že jsem zvítězila a že se to vztahuje i na lidi, které učím. Někdy jsem se bohužel cítila pouze vyčerpaná a vystresovaná. Dnes večer jsem však získala dojem, že jsme Lorraine a já vyhrály. V dobré náladě a s odhodláním užít si chvíli volna jen sama pro sebe jsem napsala esemesku Suzanne a Michaele, se kterými jsem se skamarádila už na vysoké, a domluvila na zítřek páteční noční jízdu. Od okamžiku, kdy jsme se ten večer setkaly, bylo jasné, že Suzanne má náladu se bavit a najít si někoho na dnešní noc. Pokukovala po chlapech, jako by si vybírala nejlepší kousek masa v bufetu. Když jsme se posadily ke stolu v baru na mostě Jiřího IV., zalétla ke mně očima a při mém výbuchu smíchu se zazubila. Michaela obrátila oči v sloup a mlčky usrkla ze ­sklenky. S oběma jsem se seznámila na edinburské univerzitě, když jsem se přestěhovala do Pollockových kolejí, a v druhém ročníku jsme si našly společné bydlení. Ve třeťáku se Michaela nastěhovala k příteli Colinovi a já se Suzanne jsme si vybraly menší byt. Po promoci se naše cesty rozešly. Suzanne pocházela původně z Aberdeenu, ale po dostudování si sehnala práci v jedné velké finanční společnosti v centru Edin-

India_Place_06_(imprimatur).indd 15

2.11.2015 16:00:53

16 ~ SA M A NTH A YO UN GOVÁ ~

burghu. Velmi dobře vydělávala, takže si mohla dovolit garsonku v Marchmontu. Já, na druhou stranu, měla mimořádné štěstí. Moje starší sestra Ellie a její nevlastní bratr Braden, kterého jsem považovala i za svého staršího bratra, byli za vodou a k ukončení studia mi koupili moderní dvoupokojový byt na Clarence Street ve Stockbridgi. Mé pozornosti neuniklo, že jsem se tak ocitla zhruba uprostřed mezi domem rodičů na St. Bernard’s Crescent, který ležel západním směrem, a domy Bradena a jeho manželky Joss a Ellie a jejího manžela Adama, s Dublin Street a Scotland Street na východě. Všichni to ke mně měli, co by kamenem dohodil. Moje rodina se o mě odjakživa pečlivě starala, takže jsem kvůli tomu bohužel čas od času cítila potřebu před jejich ochranitelskými instinkty uhýbat. Ten byt byl ovšem úplně jiná záležitost. Byl to ten nejúžasnější a nejštědřejší dar k promoci – který bych si z učitelského platu nemohla nikdy dovolit. Byla jsem jim za něj nesmírně a navždy vděčná. A abych byla upřímná, byla jsem šťastná, že mám ke své rodině tak blízko. Hlouček neteří a synovců, které jsem milovala stejně jako jejich rodiče, se utěšeně rozrůstal. „Vidíš někoho, kdo by stál za hřích?“ zeptala jsem se Suzanne a přelétala osazenstvo pohledem. U baru postávalo několik pohledných mladíků. „Jasně že vidí,“ dobírala si ji Michaela. „Nejmíň pět.“ Suzanne se na ni obořila: „Některé z nás zkrátka nenajdou pravou lásku už v osmnácti. Některé musí políbit spoustu žab, než objeví skutečného prince. A některým se to tak dokonce i líbí.“ Michaela se tomu se mnou zasmála. Popravdě, na našich tazích nás doprovázela jen proto, aby s námi udržovala kontakt. Byla šťastně zasnoubená se skotským studentem Colinem, do kterého se zamilovala hned v prvním ročníku na univerzitě. Aby se mnou mohla navštěvovat učitelská školení v Moray House v Edin-

India_Place_06_(imprimatur).indd 16

2.11.2015 16:00:53

~ I N D I A PL A C E ~ 17

burghu, rozhodla se, že se do rodného města v Shrop­ shiru v Anglii už nevrátí. Stejně jako já usilovala o to, aby se stala kvalifikovanou učitelkou angličtiny. Moje dvě kamarádky nemohly být rozdílnější. Suzanne se chovala jako hlučná koketa a průbojná královna dramatu. Michaela byla z nás tří nejtišší. Byla milá, věrná a hodně se zajímala o nové studenty. Když jsem se chtěla bavit a přijít na jiné myšlenky, vyhledala jsem Suzanne, ale pokud mi šlo o to, abych si s ­někým ­popovídala, zvedla jsem telefon a zavolala ­Michaele. „Jak se mají děti?“ zeptala se mě Michaela a já věděla, že mluví o rodině, nikoli o škole. „Skvěle.“ „A přijdou další.“ Zašklebila se. „To nechápu.“ Suzanne se otřásla. „Člověk by si myslel, že se po jednom poučí.“ „Jo vlastně čeká svoje první.“ Ne že by to změnilo Suzannin názor na to, že děti jsou rozjívení haranti, se kterými nechce mít nic společného. Johanna MacCabeová byla pravděpodobně moje nejlepší kamarádka, i když byl mezi námi sedmiletý věkový rozdíl. Když se Braden seznámil s manželkou Joss, přivedla do naší rodiny svou dobrou přítelkyni Jo Walkerovou a ta brzy poznala svou životní lásku Camerona MacCabea. Byli už dva roky svoji a Jo byla poprvé těhotná. Nebyla jediná. Moje sestra Ellie s manželem Adamem čekali druhého potomka. Měli už rozkošného dvouletého Williama a doufali, že tentokrát mě obdaří neteří. „Je praštěná.“ Suzanne se ušklíbla. „Ale to bych nesměla mluvit s učitelkami. Kdo rozumný by se, proboha, rozhodl stát se učitelkou? Ach,“ vykulila oči na něco za mým ramenem, „ten nemá chybu.“ Michaela a já jsme si vyměnily významný pohled a já

India_Place_06_(imprimatur).indd 17

2.11.2015 16:00:53

18 ~ SA M A NTH A YO UN GOVÁ ~

se obrátila, abych se pokud možno nenápadně podívala, kdo upoutal Suzanninu pozornost. „A je od ní pokoj!“ zachichotala se Michaela. Díky tomu jsem odtrhla pohled od vysokého mladíka s vypracovanými bicepsy, který byl přesně Suzannin typ a teď si ji pozorně prohlížel, jak k němu s pohupujícími se boky míří přes bar. „Nevím, jak to každý druhý víkend zvládne. Mít úplně jinýho chlapa.“ Pokud šlo o počet mužů, s nimiž Suzanne spala, pohybovala se v dvouciferných číslech. Ale nebyla jsem tu od toho, abych ji soudila. Mohla si dělat, co chtěla, pokud přitom dávala pozor na bezpečnostní rizika. Já, na druhou stranu, jsem byla sexem téměř nedotčená. Když se to stalo poprvé a naposled, úplně jsem pohořela. Takže jsem neměla v úmyslu vlézt do postele s nikým, dokud si nebudu úplně jistá, že spojení mezi námi cítíme oba. Prozatím jsem byla spokojená se životem, jaký byl. Měla jsem spoustu jiné práce než flirtovat v baru a byla jsem s tím naprosto srozuměná. Byla jsem mladá a měla jsem spoustu času. Přesto se zdálo, že si Suzanne vytyčila za cíl vyzkoušet každou žábu, kterou dokáže chytit, dokud konečně nenajde nepolapitelného prince. Teď se vrátila k našemu stolu s oním mladíkem a jeho dvěma kamarády v závěsu. Přisedli si k nám a představili se. Bohužel Seb, o kterého jevila zájem, brzy přesunul pozornost od ní ke mně. Zachránil to jeden z jeho přátel, který po ní viditelně jel. Seb byl velice milý. Pokládal mi hodně osobních otázek a já dělala totéž. Smáli jsme se, klábosili o každodenních nesmyslech a kluci nám přinesli další skleničku. Po několika hodinách začali naši noví známí mluvit o tom, že zamíří do nějakého klubu. Michaela váhala a já nechtěla, aby zůstala sama, takže jsme ji se Suzanne nechaly přemýšlet a odebraly jsme se na toaletu. Stály jsme u umyvadel, nanášely si rtěnku a růž

India_Place_06_(imprimatur).indd 18

2.11.2015 16:00:53

~ I N D I A PL A C E ~ 19

na tváře a pak Suzanne prohodila: „Seb je vážně senzační. Podaří se mu přerušit to nejdelší období sucha v historii, nebo na něj zase vytáhneš koketu Hannah?“ „Koketu?“ zabručela jsem. Vrhla na mě pohled, který říkal: Jako bys to nevěděla. „Jo, koketu. Úchvatná Hannah Nicholsová vždycky uloví toho nejfantastičtějšího z fantastických, pár hodin s ním zběsile flirtuje a pak ho nechá odejít domů se sexuální deprivací a bez telefonního čísla.“ „S nikým nekoketuju,“ ohradila jsem se. „Pokud nemám zájem, nenechám to zajít dál, než chci. Je to jen neškodné lehkovážné žertování. Nic víc.“ Vrhla na mě pohled, kterým mě začala častovat celkem pravidelně. Její netrpělivý výraz naznačoval, že mi ani trochu nerozumí. „Co to s tebou, krucinál, je? Kdy se konečně přeneseš přes minulost a nabalíš si někoho dalšího?“ Zavrtěla jsem hlavou a předstírala, že nechápu, o čem mluví. „Napadlo tě někdy, že můžu být šťastná? Není to snad smysl života? A já šťastná jsem. Miluju svou ­práci, rodinu a přátele. Mám se skvěle, Suzanne.“ Tentokrát se ušklíbla. „To si vykládej někomu ji­ nýmu.“ Cítila jsem, jak ve mně pobouřením vře krev. „Co ti dneska večer přelítlo přes nos? Je to kvůli Sebovi? Klidně si s ním posluž.“ Suzanne na mě upřela přimhouřené oči. „Nedělej si starosti. Kdybych chtěla, sbalila bych ho.“ „Tak o co jde?“ „Nemluv se mnou, jako bych byla tvoje studentka. Poslední dobou s tebou začíná být hrozná nuda.“ Nevěřícně jsem se zasmála tomu, jakým směrem se náš rozhovor stočil. Suzanne nebyla zrovna nejtaktnější a často se na lidi netrpělivě utrhovala, ale dnes večer obracela svou nevraživost ke mně, což se ještě nikdy

India_Place_06_(imprimatur).indd 19

2.11.2015 16:00:53

20 ~ SA M A NTH A YO UN GOVÁ ~

nestalo. „Na svou obranu musím uvést, že se chováš jako dítě.“ „Hm, jak myslíš.“ Zoufale, jako skutečná mistryně dramatu rozhodila ruce. „Pojďme zjistit, jestli chce Michaela jít do toho klubu…“ Nepochybovala jsem o tom, že by ráda ještě něco dodala, ale nakonec jen sevřela rty a chvatně vyšla z toalet. Byla jsem právě na odchodu, když jsem dostala zprávu od Lucy, s níž jsem se seznámila na učitelské praxi, jestli si s ní nechci zajít na skleničku. Seděla s několika přáteli hned za rohem v hospodě na Royal Mile a věděla, že jsem si dnes večer vyrazila do společnosti. Odepsala jsem jí a nenuceně jsem zamířila ke svým kamarádkám. „Michaela se rozhodla jít s námi,“ oznámila mi Suzanne vesele, jako by mě na toaletách vůbec nesepsula. Stiskla jsem Michaele rameno a usmála se na ně. „Bavte se. Mě čekají ještě někde jinde.“ Ignorovala jsem Suzannino reptání, vyloudala jsem se ven, co nejdál od dramatických situací a senzačních mladíků, a po zbytek večera jsem se opíjela s lidmi, které nezajímalo, jestli jsem svobodná nebo vdaná, hubená nebo tlustá, ctižádostivá nebo bezstarostná. Chtěli se jen bavit a zapomenout na stres z práce a přesně to jsem hledala taky. Život byl skvělý. Rozhodně jsem nepotřebovala, aby se mi někdo snažil namluvit opak jen proto, že byl sám nespokojený.

India_Place_06_(imprimatur).indd 20

2.11.2015 16:00:54