PRVNÍ ČÁST
v
zASE DO SkOLY
Jak_to_maji_holky.indd 5
18.5.2016 10:08:48
ALEXANDRA HOLBROOKOVa´
S
tejná pakárna, nový školní rok. První den předposledního ročníku na střední. Mollie mi volala, sotva se rozbřesklo, jestli ji svezu do školy. Vážně krásné, slunečné ráno, září – moje nejoblíbenější roční období. Všechno a všichni jsou tak čerství a neposkvrnění. Nové učebnice, nové boty, nový účes, jako by léto vynulovalo všechno předtím. Došlo mi, že Molliina žádost o předškolní rande má připravit půdu pro spojenectví proti Veronice, která se určitě objeví se svou obvyklou porcí evropských erotických bajek. Což už žádnou z nás nebere. Když jsem zajela na Molliinu příjezdovou cestu, už tam na mě čekala. Mollie, moje nejlepší kámoška od školky. Ne že bych si úplně pamatovala, kdy jsme se skamarádily nebo kdy jsme to o sobě začaly prohlašovat. Že jsou Mollie Finnová a Alex Holbrooková nejlepší kámošky, je ovšem jediná absolutní pravda, se kterou já (a zbytek městečka Greencliff ) operujeme. Nepamatuju se, že by to někdy bylo jinak. Všechno děláme společně. Kromě toho, že obě trčíme na ctihodné Harwinově dívčí škole, jsme spolu chodily na tenis, gymnastiku a lekce jízdy na koni. Jezdily jedna s druhou na rodinné dovolené, účastnily se církevních slavností a svátečních večeří. Obě jsme se poprvé líbaly stejný večer a ve stejnou chvíli (jasně že ne spolu). 7
Jak_to_maji_holky.indd 7
18.5.2016 10:08:48
Pokud jsme přišly do třídy a nebyla tam dvě místa vedle sebe, lidi kvůli nám fakt vstávali a přesedávali si. Bez vyzvání. Všem bylo prostě jasné, že my dvě musíme sedět spolu. Vždycky. Alex-a-Mollie bylo ve společenském jazyce Greencliffu jediné slovo. Něco jako Romeo-a-Julie nebo Sodoma-a-Gomora. Veroniku jsme přibraly, když přestoupila na Harwinku v páté třídě. Mně se líbila hned, Mollii připadala nafoukaná. Zamlouvalo se mi, jak je vysoká (jako já), že je svolná k bláznivým výstřelkům, jako třeba pobíhat kolem nahá (v deseti to bylo roztomilé), že si vymýšlí vlastní slova u známých písniček a baví se s každým o všem, jako by jí úplně chyběl gen toho, připadat si trapná – mně se občas zdálo, že právě tenhle u mě dominuje. V sedmičce začala Mollie randit s Brianem OʼConnellem, a tak jsem po škole chodila k Veronice místo k ní. Plavaly jsme u ní v bazénu, zkoušely si šaty její maminky a natáčely amatérské hudební klipy. Dělaly jsme všechno to, na co byla Mollie moc upjatá a ostýchavá. Věci, které mohla Mollie zkoušet s někým jiným, ale ne se mnou, protože já ji znala až moc dobře. Poznala jsem, kdy má v očích rozpaky, viděla jsem, jak se prohlíží, posuzuje, láme si hlavu s tím, jak vypadá, kdo ji pozoruje, co si o ní myslí… jestli lidem připadá hloupá nebo tlustá nebo moc snaživá. Věděla, že já o ní vím, kdy se jen snaží předstírat, že se baví. A to by pak nebavilo nikoho. No, a pak jsme se dostaly na střední, a Mollie a Veronika (já ne) začaly chodit na večírky s lidmi z vyšších ročníků. Randily se staršími kluky, a tak se z nás staly ty populární prvačky a Veronika se oficiálně přiřadila k nám dvěma, takže jsme byly trojka. Tu a tam jsme to zkoušely i s někým dalším, třeba s Jessikou Sawyerovou (bydlela moc daleko), Liz Mastersonovou (měla moc přísnou mámu) a Emily Canterovou (bohužel to byla kleptomanka), ale jediná Veronika s námi vydržela. Ani během těch hostujících hvězdiček jsme se my s Mollií nikdy 8
Jak_to_maji_holky.indd 8
18.5.2016 10:08:48
nevzdálily. Nikdy jsme se nehádaly (ne nahlas), vždycky jsme se shodly a pořád jsme se prezentovaly jako nejlepší kámošky. I když jsme už ani nevěděly, proč jsme si jedna druhou vybraly, věděly jsme, že nám to svědčí. Na nevypočitatelném, proměnlivém bitevním poli greencliffské soukromé střední školy jsme se tak cítily chráněné a mocné. Naše přátelství bylo naším záchranným člunem – myslím, že podobně fungují kamarádství mezi vojáky, když jeden druhému chrání záda. Staraly jsme se o to, aby ta druhá nikdy nezůstala sama. I když jsem po škole přestala chodit k Mollii domů, aspoň jsem jí večer volala a bavily jsme se o Veronice, Brianovi nebo o našich rodičích, nebo jaká je klika, že máme jedna druhou. Někoho, kdo doopravdy chápe, jaké to je všechno nenávidět. Mollie teď stála na příjezdové cestě vedle stojanu s dopisní schránkou jako přerostlý zahradní trpaslík. Paže měla zkřížené, cucala si palec a podupávala nohou v hadinkové balerínce. „Můžem se stavit v lékárně?“ zasténala a zabouchla za sebou dveře mého stařičkého volva. „Jasně, proč?“ Ale bylo mi to jasný. „Potřebuju Pilulku po.“ „Už zase?“ Vyfoukla jsem kouř z ranní lehké marlborky a vycouvala po jejich příjezdovce na silnici. „Víš, že Pilulka po není určená ke klasický antikoncepci?“ „Jdi do prdele. Prasknul mu kondom.“ Obrátila jsem oči v sloup. Mollie měla pořád nějaké krize – podezření na těhotenství, sexuálně přenosné nemoci, záněty močáku –, což podle mého názoru byla jen její zbytečně komplikovaná snaha neustále probírat vlastní, přehnaně aktivní sexuální život. „Radši budu zvracet jenom zejtra než pak celejch devět měsíců.“ 9
Jak_to_maji_holky.indd 9
18.5.2016 10:08:48
Stáhla si hedvábné blond vlasy do culíku a s otevřenou pusou si před mým zpětným zrcátkem namalovala oční linky. Což znamenalo, že někdy během dne očekává setkání se svým přítelem, neslavně proslulým Samem Fuchsem. Nikdo si nemaluje oční linky do výhradně dívčí školy, pokud nečeká nečekanou klučičí návštěvu. „Nejspíš vůbec nemáš ovulaci. Lidi se snaží otěhotnět celý léta a nejde jim to. Když zvážím tohle všechno a Samovy zmatený spermie plný THC z hulení trávy, vážně pochybuju, že bys včera v noci počala.“ „Dneska ráno…“ Ušklíbla se. Věděla jsem, že chce, abych se jí začala vyptávat, ale na tuhle návnadu jsem neskočila. Mollie sexuálně žije. Já ne. A ona má pocit, že mi to musí dennodenně připomínat. Protože poprvé v životě nejsme ve stejnou dobu na stejném místě a ona si to užívá. Jenže tentokrát jsem pro ni měla taky novinku. Novinku, kterou jsem se jí zdráhala prozradit už celou věčnost, ale věděla jsem, že nakonec jí to budu muset říct. Usoudila jsem, že teď je na to dokonalá chvíle – když se Mollie rochní v tom tématu, kterým je tak posedlá. „Jo, abych nezapomněla,“ utrousila jsem, když jsem zabočila na parkoviště. „Rozhodla jsem se něco zkusit.“ Zašilhala na mě. „Jako co?“ „Jdu na konkurz do jedný kapely.“ Rozesmála se. „To si děláš kozy? Kdy?“ „Ve středu.“ Když jsme zastavily u předměstského nákupního centra, na parkoviště kolem nás zajížděla a pak z něho zase vyjížděla nablýskaná stříbrná, bílá nebo tmavomodrá esúvéčka. Greencliffské maminy s nalakovanými culíky a ve sportovních soupra10
Jak_to_maji_holky.indd 10
18.5.2016 10:08:48
vách Lululemon vybíhaly ze sámošek, kaváren a solárií, ruce plné batolat a latté, tlačily kočárky a ťukaly do smartphonů. Taťkové postávali na parkovišti v oblecích s papírovými kelímky s kávou, nosy zabořené do Inquirerů nebo Wall Street Journalů, než budou zase pokračovat dál do centra Filadelfie. Na asfaltu ještě ani neoschla rosa, ale v Greencliffu už to žilo. „Potřebuju se pustit do něčeho novýho,“ prohlásila jsem a zatáhla ruční brzdu. „Už se nějak nudím. Ty ne?“ „Do jaký kapely? Metal, holčičí R&B, nebo pochodová hudba, tak co?“ Potměšile na mě mžourala a krčila přitom pihovatý nos. Rozhodla jsem se její jízlivost ignorovat a chovat se, jako by její otázky byly výrazem upřímného zájmu. „Pamatuješ na mou učitelku klavíru?“ Okusovala jsem si kůžičku u nehtu palce, abych se vyhnula jejímu pohledu. „Paní Farberovou, co má ty oteklý kotníky?“ Přikývla. Pořád vypadala nedůvěřivě a vyčítavě. „Skupina, kde hrajou její synové, potřebuje někoho ke klávesám. Takže si vzpomněla na mě. Náhoda, ale co, no ne? Stejně pořád jen někde posedáváme a bavíme se o kravinách a kouříme a pijeme. Bylo by fajn dělat pro změnu něco… fakt něco dělat, víš…“ „Takže ty víš už bůhvíjak dlouho, že jdeš na konkurz, a neřeklas nám to? Ví to Veronika?“ „Ne. Nějak jsem jí to zapomněla říct.“ Lhala jsem. Z mnoha důvodů. Mollie si omotala zlatý cop kolem prstu a hodila ty svoje pitomé balerínky Tory Burch na mou palubní desku. „Odkdy mi ty zapomeneš o něčem říct? Sakra, mluvíš i o tom, když ti dojde kondicionér, nebo když tvá máma koupí novou značku hummusu. No nic. Takže ty budeš hrát v kapele. Super. 11
Jak_to_maji_holky.indd 11
18.5.2016 10:08:48
Kdo by to řek, žes byla celý ty roky potlačená emo-rockerka?“ Pokrčila jsem rameny a dívala se, jak si to kolem nás švihají auta po Franklin Avenue. Věděla jsem, že Mollie bude reagovat takhle. Nemá ráda změny, překvapení nebo posuny v tom, co pokládá za status quo. Jenže tentokrát se nedám odradit od svého rozhodnutí jen proto, abych jí vyhověla. Udělám to, co chci, a projednou se obejdu bez jejího souhlasu. Kruci. „To je fuk.“ Mollie začala hrabat v batohu, i když jsem netušila, co hledá. „Můžeme se teď postarat o moje podělaný nenarozený dítě, abych ti jednou mohla nosit do zákulisí kolu a účastnit se pokoncertních orgií?“ Usmála jsem se a možná si i trochu odfrkla, takže to připomínalo uchechtnutí. „Jednou fakt otěhotníš, budeš čekat malýho Fuchsovýho ďáblíka a nikdo ti neuvěří. Pořád jen mluvíš o těhotenství.“ „To není sranda. Kdybys měla sex, chápala bys, že tohle vůbec není sranda.“ „No, to je fakt. Porodit chudáka dítě, který se možná bude celej život jmenovat Fucks, to není ani trochu k smíchu.“ „Je to Fúúú – CH – s. Žádnej fakáč!“ Zasmály jsme se a Mollie si prstem setřela rozmazanou linku pod okem. „Chceš něco donýst?“ „Dietní kolu.“ Čekala jsem v autě a zapálila si přitom druhou cigaretu. Mollie vběhla do obchodu. Pustila jsem rádio, opřela se o volant lokty, zaklonila hlavu a zatančila si horní polovinou těla na tu příšernou popovou písničku, jak jsem mívala ve zvyku. Někde mi zavibroval telefon. Zalovila jsem v učebnicích, papírech, obalech, čokoládkách a pomačkaných krabičkách cigaret, než jsem ho našla. 12
Jak_to_maji_holky.indd 12
18.5.2016 10:08:48
Byla to esemeska od Drewa. Este neni ani 9 a uz jsem videl, jak nekdo schytal kopanec do kouli. Sileny misto. Chci leto! Uvidime se po skole? Hrozně se mi chtělo odepsat, ať se vykašle na školu a přijede za mnou hned. Chvilku jsem fantazírovala o tom, jak to oba zatáhneme a pojedeme spolu k řece. Budeme se koupat ve spodním prádle a povedeme dlouhou, vzrušenou debatu o úpadku hudebního průmyslu a jak nenávidíme všechny ty blonďaté modrooké vzorňáky z města. Budeme si povídat, dokud se nesetmí, a pak se zase půjdeme vykoupat. Naše nahá kluzká těla se budou pod hladinou dotýkat. Zadíváme se na sebe planoucím zrakem ve světle měsíce a uvědomíme si, jak jsme spolu šťastní. Políbí mě a já se významně zahledím do jeho očí, než ho políbím taky. Obejmu ho rukama i nohama a on mě vynese z vody a pak se budeme pomalu, rozechvěle milovat jako v nějaký harlequince na hladkém, plochém kameni pod smuteční vrbou. On mi potom řekne, jak dávno už to toužil udělat, a já se mlčky usměju. A budu vědět, že teď už spolu zůstaneme navždycky. Odepsala jsem mu: Citim s tebou. Zrovna cekam na parkovisti u lekarny, abych pomohla Mollii s dalsi antikoncepcni krizi. Zavolam ti po treninku. Zlom vaz, bojovniku. Drewa znám skoro tak dlouho jako Mollii. Bydlí u nás v ulici. Když jsme byli malí, hráli jsme si u něj v domečku na stromě a v zimě spolu chodili sáňkovat. Drew chodí na Crawford, bratrskou školu dívčího Harwinu, a nějak se nám podařilo přežít všechnu tu trapnost dospívání a zůstat pořád kamarády. Rádi zpovzdálí sledujeme, jak se naši přátelé dávají dohromady a zase se rozcházejí, zatímco my zůstáváme volní a můžeme ty romantické pošetilce z řad našich hormony cloumaných vrstevníků zesměšňovat, soudit a utahovat si z nich. Díváme se na ně svrchu s tím povzneseným jak hloupí jsou tihle smrtelníci! Myslíme si, že jsme 13
Jak_to_maji_holky.indd 13
18.5.2016 10:08:48
na tom mnohem líp, když stojíme stranou, nebo spíš když hulíme na naší příjezdové cestě trávu a posmíváme se trpícím ubožačkám jako Mollie a Veronika a jejich posledním sexuálním dobrodružstvím a nejnovějším iluzím. Zesílila jsem rádio. „Děláš hezký pohyby,“ prohlásila Mollie a vklouzla na sedadlo vedle mě. „Ty děláš hezký mrtvý děti.“ Vyplázla na mě jazyk a zašklebila se.
14
Jak_to_maji_holky.indd 14
18.5.2016 10:08:48
Mollie FinnOVa´
M
ěla jsem tušit, že předposlední rok na střední bude zajímavý. Vzhledem k tomu, že jsem ho zahájila zvracením na parkovacích místech pro maturanty. Kde, jak tak nad tím uvažuju, Alex pokaždé parkuje, i když není maturantka. Pokusila jsem se nemyslet na to její budu hrát v kapele, což bylo divné ze spousty důvodů, a snažila se soustředit na to, abych se nepozvracela ještě cestou do školy. Alex a já jsme byly na Harwince celý život, respektive od školky, a pořád spolu. Pořád stejná podělaná škola, stejné podělané spolužačky dvanáct podělaných let – není divu, že jsme byly už dost na nervy. Projely jsme asi po milionté tepanou bránou, za kterou čněly zlověstné rudé věže viktoriánské instituce pro mladé ženy zítřka. Zatímco Greencliff bylo neškodné městečko – velké domy, velké trávníky, okenice, ploty, stromy na jaře zelené a na podzim zlaté –, Harwinka vypadala jako ústav pro choromyslné. Nebo jako nějaká fašistická středověká škola, kde dívky chodí s knihami na hlavách a pijí mlčky Earl Grey s úhledně zkříženýma nohama. Jenže to bylo jen snadno odhalitelné pozlátko, které mělo udělat dojem na trofejní manželky pánů Bohatých-a-Úspěšných, co se děsí toho, aby si jejich čtyřleté dcery jednou nenechaly udělat piercing a neproletěly u zkoušek. Zvenčí to byla temná, impozantní stavba, ale 15
Jak_to_maji_holky.indd 15
18.5.2016 10:08:48
zevnitř ji rozsvítil sbor špatně placených staropanenských učitelek a bandy sprostých, věčně přežvykujících holek jako já, Alex a Veronika. Vážně nic děsivého. Se všemi těmi plakáty o ženské síle a povzbudivými projevy to spíš vypadalo jako holčičí tábor nebo dívčí spolek než jako škola. Dneska byl první den nového školního roku, takže kolem dveří a na stožárech lamp poletovaly uvázané zelené a šedivé balonky. Novicky v nažehlených kiltech se objímaly a srovnávaly si rozvrhy a opálení. Pilulka po začala zabírat. Stáhla jsem okýnko a zaklonila hlavu. Doufala jsem, že mou nevolnost vyléčí čerstvý vzduch nebo vůně kytek nebo tak něco, ale, kurva, ani náhodou. Sotva Alex zajela se svou kraksnou na parkoviště, vyrazila jsem její rozvrzaná dvířka málem z pantů a vyklonila se co nejdál, abych vyzvracela dietní kolu na rozpálený asfalt. Alex oběhla auto, aby prozkoumala škody. Lekla si a pohladila mě po hlavě jako štěně. „Ach Molls… díky, žes mi nevohodila auto.“ Usmála jsem se na ni s uslzenýma očima a pomalu se vysoukala z auta, ulepkaného a zakouřeného, což mně v tuhle chvíli moc nepřidalo. Alex se vyhoupla na kapotu a dala se do řeči s holkami z posledního ročníku. Tvářila se, jako by naprosto nevnímala jejich rozčarování z toho, že stojí na jejich těžce zaslouženém, vyhrazeném místě. Ptaly se, co mi je. Odpověděla jsem, že na mě něco leze, ale tvářily se podezíravě. Nejspíš jim to došlo. Ty mrchy prostě záviděly. To chápu. Zbavila jsem se nenarozeného dítěte nejhezčího kluka z jejich ročníku. Na jejich místě bych na sebe taky měla vztek. Dívala jsem se, jak si s nimi Alex povídá. Oblečení na ní viselo, jako by se ani neobtěžovala pořádně si ho natáhnout, jen přes sebe prostě přehodila všechny pomačkané a ušpiněné kousky, 16
Jak_to_maji_holky.indd 16
18.5.2016 10:08:48
co jí ležely na podlaze v šatně. Seprané šedé sako měla moc velké, rukávy jí visely přes šlachovité ruce. Kostkovaná sukně vypadala podobně, zdobily ji navíc propálené díry od cigaret a byla přepnutá o jeden knoflík. Tmavé, vlnité vlasy měla zacuchané jako obvykle. Její pleť ale působila super, až jsem začala uvažovat, jestli vážně nezačala pít víc vodu a míň uměle přislazované nápoje s kofeinem, jak před týdnem tvrdila, že to zkusí. Že by to fakt zabíralo? Taky si pořád říkám, že to vyzkouším. Ale neměla zrovna před chvilkou dietní kolu? Ucítila jsem další nával nevolnosti, takže jsem si přidřepla a svěsila hlavu mezi kolena. Alex se protáhla mezi maturantkami, přišla ke mně a pohladila mě po zádech, když jsem dávila naprázdno. „Dobrý?“ Klekla si vedle mě a pořád mě hladila jako jorkšíra. Zírala jsem na její roztrhané zelené conversky s rozvázanými tkaničkami, které nebyly součástí uniformy. „Neměla bys jet domů? Nebo jít na ošetřovnu? Nebo tak?“ navrhla. „Jo, a co bych řekla? Pardon, dneska se nemůžu zúčastnit výuky, protože se musím vypořádat s nežádoucím otěhotněním?“ „Stejně dobrá omluva jako každá jiná. Příště si s tím blbým kondomem prostě dejte většího bacha.“ Nechápala to. Prokrista, jsem katolička. Kdyby do toho vlítla Alex, Nancy Holbrooková by ji nejspíš objala, během působení pilulky ji držela za ruku, uvařila by jí knedlíčkovou polívku a řekla, jak je na ni hrdá, že zvládla tak těžké rozhodnutí. Vážně, nejspíš by byla tak ráda, že Alex má konečně kluka, že by mu dovolila spát u nich, ráno mu smažila lívance a nakoupila by do lékárničky antikoncepci a Alex lepší spodní prádlo. Když jsem jednou před mámou zmínila, že užívání antikoncepce by mi pomohlo k pravidelnější menstruaci a nejspíš i vyčistilo pleť, brečela týden a pak mě poslala ke zpovědi. 17
Jak_to_maji_holky.indd 17
18.5.2016 10:08:48
Alex do mě nalila další dietní kolu a pomohla mi zvednout se právě včas, aby se nám povedlo zahlídnout Veroničin příjezd. V limuzíně Lincoln, jako nějaká blbá princezna Diana. Kdyby za ní vystoupil vazoun v černém obleku a se sluchátkem na uchu, přísahám, že by ode mě schytala další dobře mířené zvratky. Přímo do toho hladkého ptačího obličejíku se samoopalovací emulzí. Pohodila čerstvě zastřiženými, nedávno prosvětlenými vlasy a nasadila si sluneční brýle – z dálky to vypadalo na nové Gucci. Vždycky poznám, když má někdo něco nového, protože mám v hlavě inventář všeho pozemského vlastnictví bližních. A brýle Gucci v červnu Veronika neměla. Když nás uviděla, začala horečnatě mávat zápěstím obaleným produkcí Tiffanyho a Cartiera. „Chová se jak cvok,“ zamumlala Alex a vyškubla mi plechovku koly z ruky. Veronika už kmitala svýma hubenýma nohama, aby se dostala k nám. Obrnily jsme se s Alex proti přívalu pozitivní energie a nejspíš i nějaké oplzlé historce. „Dámy!“ vyhrkla, než si všimla mého zeleného obličeje a shrbeného postoje. „Co je?“ „Mollie má za sebou těžký ráno,“ informovala ji Alex a stiskla mi rameno. „Musely jsme zajet pro Pilulku po.“ „Už zase?“ Veronika začala mluvit, ale já nebyla ve stavu, kdy bych dokázala vnímat něco v tónině ještě o něco vyšší než psí píšťalky a vánoční album Alvinových čipmánků. Vypnula jsem příjem a rozhlídla se po školním dvoře. Medaili za nejpozoruhodnější letní proměnu si zasloužila Julie Goldsteinová, která si nechala vylepšit nos, a Margot Swanová, která zhubla tak deset kilo. Vypadaly dobře, ale Julie měla pořád ještě pooperační otoky a ztuhlý horní ret. Jenže to pomine a pak bude ta holka hezčí než předtím. Ta se má. 18
Jak_to_maji_holky.indd 18
18.5.2016 10:08:48
Ježíši, přibral o prázdninách ještě někdo? To „chození“ se fakt podepsalo hrozně na mém zadku. Celé léto jsem jedla hlavně plněnou pizzu a věci z McDonalda z okýnka pro řidiče ve tři ráno. Sam jí jako zápasník sumo v tréninku, a co já s tím? Má se ze mě stát anorektická přítelkyně, co se vrtá v zeleninovém salátu a pozoruje ho, jak do sebe hází vysoce kalorickou masovou směs s rozteklým sýrem navrchu? To těžko. Aspoň že dneska zvracím. To by mi mohlo trochu píchnout. „Tak co v pátek večer?“ pokusila se mě Veronika zase vtáhnout do hovoru, který jsem nevnímala. Dívala se na mě a její zelené oči žadonily o souhlas. „Mejdan na oslavu prvního tejdne školy,“ vložila se do toho Alex. „Jo, to.“ Už teď jsem byla vystresovaná z vyhlídky na další Veroničinu megapárty. „Hele, Ver, už ti Alex pověděla, že se snaží dostat do SuperStar?“ „Cože?“ vyjekla Veronika. „Jen do jedný skupiny,“ mávla rukou Alex. „O nic nejde.“ Skoro zaúpěla. To ji štve, že to neberu dost vážně? A bere to vážně sama? Jenže odkdy Alex bere něco vážně? „Počkej, ty se vážně chceš zúčastnit SuperStar? S nějakou skupinou? To je teď novinka – SuperStar pro skupiny? Já tomu nerozumím.“ Veronika něčemu nerozumí. To je skandální. „Je to jen skupina,“ vyštěkla Alex. „Zkoušení v garáži, pro zábavu, lidi ze střední, tahle kravina.“ „S klukama, co nechodí na Crawford? Panebože, ty budeš v Souboji skupin o Halloweenu?! Budeš celebrita! Pamatuješ na ty úžasně sexy kluky vloni, co hráli to reggae? Myslíš, že se s nimi seznámíš? Přiveď je v pátek na párty!“ „Ježíši!“ Alex protočila panenky tak, až jsem čekala, kdy jí 19
Jak_to_maji_holky.indd 19
18.5.2016 10:08:48
vyletí oči z důlků. „Eště v tý skupině ani nejsem, tak se, kurva, uklidněte.“ „Proč ses nezeptala, jestli to nechceme dělat s tebou?“ podivila se Veronika. „Mohly jsme si založit vlastní kapelu! Zkusit něco novýho! Já třeba miluju zpěv!“ Vážně mě zajímalo, co na to Alex odpoví, ale to už si Veronika sama skočila do řeči. „Jo, mohla bys říct Samovi, aby přivez sud?“ Ta otázka mířila na mě. „Asi jo.“ Chtít něco po Samovi byl vždycky výměnný obchod. Já tě svezu ze školy, ty mi koupíš večeři. Já tě nechám koukat na Výměnu manželek, ty mi ho vykouříš. Vyzvracela jsem se ještě jednou za červeným Jeepem Wranglerem a vydaly jsme se do třídy.
20
Jak_to_maji_holky.indd 20
18.5.2016 10:08:48
Veronika CollinsOVa´
V
e třídě jsem sledovala, jak se snad ještě plešatější a ještě tlustší pan Boardman probírá papíry na stole a prohlíží si materiál, co se mu letos sešel v ročníku. Zachytil můj pohled, mrknul na mě a prohodil: „Vítejte zpátky, slečno Collinsová. Jak jste se měla v létě?“ Skrčila jsem si nohu pod sebe a naklonila se dopředu s lokty opřenými o studený stolek. „Výborně!“ odpověděla jsem s úsměvem. „Hodně jsem cestovala… a opalovala se.“ Rozepnula jsem si knoflík a popotáhla bílou oxfordskou košili z ramene, aby bylo vidět bílé linky ramínek. „To je hezké,“ prohodil. „Všichni by si jistě rádi poslechli, co jste viděla.“ Naklonila jsem se nad stůl ještě víc a přitiskla lokty k sobě. „No, děkuju. Určitě jim to povím.“ Alex si vedle mě útrpně povzdechla. Tiše jsem se zasmála. „No co?“ Zase jsem dosedla na skrčenou nohu. Pod sukní jsem cítila novou tvrdou kůži. Alex zavrtěla hlavou, ale viděla jsem, že se uculuje. „No co?“ opakovala jsem. „Aspoň si bude mít co představovat, až si ho bude honit.“ 21
Jak_to_maji_holky.indd 21
18.5.2016 10:08:48
„Nemyslím, že by ses chtěla stát erotickou fantazií svýho matikáře. Zvlášť ne plešatýho, zpocenýho chlápka, co si šlape na jazyk a učí v dívčí škole.“ „Hele, zrovna jsem mu udělala hezký ráno! A zase tak starej není…“ Cítila jsem, že se na mě pořád dívá, takže jsem se zase zavrtěla na vlastním chodidle, ale tentokrát jsem pohnula bokem tak, aby měl výhled na to, jak se mi povysunula sukně.
Když jsem byla nějakou dobu pryč, vždycky jsem si pak připadala od Mollie a Alex odtržená. Po pár týdnech jsem se do jejich pevného pouta zase dokázala vmáčknout, někdy i rychleji, pokud Mollii naštvalo, že Alex je ten týden moc přísavná, nebo Alex usoudila, že Mollie se ten den chová moc panovačně. Jenže pokaždé když jsem odjela na prázdniny nebo ležela doma nemocná, se ty dvě zase pevně semkly a já začínala na bodu nula, seděla sama na houpačce a toužila se dostat na tu jejich pro dvě, vychýlit ji z rovnováhy, jako bychom byly zase v páté třídě. Vážně k vzteku. Člověk by řekl, že za tu dobu si už mohly zvyknout, že jsme trojka, zbavit se představy, že musím každých pár měsíců dokazovat, jak si to místo u nich zasloužím. Věděla jsem ale, že ten večírek nás sblíží – jeden večer opilecký zábavy stačí, aby jim připomněl, proč si mě vůbec oblíbily. Když jsem byla v létě v Evropě, rozhodla jsem se, že tenhle rok začnu doopravdy s někým chodit a budu se ve škole víc snažit, možná se pokusím o to, aby mě vzali na nějakou pořádnou univerzitu. Už jsem měla po krk toho Molliina vychloubání, že má vztah, i jejího přesvědčení, že je lepší než my dvě jen proto, že chodí občas se Samem na večeři. A taky už mě nudí být pořád „ta, co pořádá večírky“. Nakonec jsem v tomhle oboru 22
Jak_to_maji_holky.indd 22
18.5.2016 10:08:48
stejně dosáhla vrcholu, no ne? Můj mejdan na oslavu konce školního roku skončil pěti policejními auty, bazénem plným krve, nezákonným videem a těhotnou druhačkou. Dá se tohle něčím trumfnout? Dokonce jsem váhala i s párty na oslavu začátku školního roku, jenže to už byla prostě tradice, a kdyby ji člověk nedodržel, přineslo by mu to smůlu, no ne? Takže kvůli tomu, a taky protože mi ten velký prázdný dům začínal lézt na nervy. Byla jsem zpátky sotva dva dny, a táta už odjel do Asie a máma ani nevytáhla paty z posilovny – nebo spíš od svého nového trenéra Rogera. Vlastně jsem se docela těšila, že se náš dům na jeden večer zaplní horkými těly, která do toho prastarého muzea napumpují trochu života. K debatě o párty jsme se vrátily odpoledne cestou na tenisový trénink. „Stačí, když tam budou lidi od nás a z posledního ročníku,“ mínila Alex, když se hrabala v listí a papírech a bůhvíčem ještě pod sedadlem spolujezdce v jejím autě, kam jí spadly cigarety. Souhlasila jsem. „Ale kdyby chtěl přijít tvůj brácha a vzít pár druháků, tak může.“ „Řeknu mu to, ale je to divný vidět ho někde mezi lidma. Jen ať si sedí doma a paří hry na kompu. Ať si zařídí vlastní společenskej život, jako jsem musela já.“ Když jsme byly menší, často jsme Joshe Holbrooka mučily. Nic s trvalými následky, jen neškodné řeči, že jeho pihy jsou nebezpečná nakažlivá vyrážka, nebo že když kýchne, s nudlí mu vždycky vyletí z nosu kus mozku. Odjakživa trpěl nehynoucí, trapnou a očividnou posedlostí Mollií. Když jsme byly v prváku, našly jsme v zásuvce jeho nočního stolku její fotku. Mollie předstírala, že je zhnusená, ale dál se producírovala po Holbrookovic domě v kratičkých šortkách a ještě kratších tílkách. Typická pokrytecká Mollie. 23
Jak_to_maji_holky.indd 23
18.5.2016 10:08:49