0037650 by Knižní klub

Praktická příručka obsahuje výstižné fotografie jednotlivých živočichů, výčet hlavních znaků, podrobné informace a zajímavosti. Na doplňujících obrázcích přibližuje detaily, jako je například larvální stadium nebo odlišnosti samců a samic. • Rychlé a přehledné určování: praktické řazení podle barev • Obsažný a informativní rádce: podrobná charakteristika, typické znaky, výskyt jednotlivých živočichů • Zajímavosti a informace v kostce: schéma vývoje plazů a obojživelníků, přehled živočichů střední Evropy, klíč k určení nejdůležitějších skupin bezobratlých A něco navíc: Přehled hmyzu, stopy živočichů a vyobrazení vajec vybraných ptačích druhů v originální velikosti

www.euromedia.cz

Do příroDy

Atlas živočichů Heiko Bellmann a kol.

1000 živočichů střední Evropy

Heiko Bellmann a kol.

Savci, ptáci, plazi, obojživelníci, ryby, bezobratlí

Atlas živočichů

Atlas zivocichu_Sestava 1 7/1/16 6:31 PM Stránka 1

KNIŽNÍ KLUB

002_005_Poznavame zivocichy.indd 2

29.6.16 11:23

Atlas živočichů 1 000 druhů a více než 1 200 vyobrazení

KNIŽNÍ KLUB

002_005_Poznavame zivocichy.indd 3

29.6.16 11:23

002_005_Poznavame zivocichy.indd 4

29.6.16 11:23

OBSAH Jak knihu používat Seznámení s živočichy Živočichové střední Evropy Obratlovci a bezobratlí Savci Ptáci Plazi Obojživelníci Ryby Bezobratlí

6 8 10 12 14 16 18 19 20 21

Savci

Ptáci

Plazi a obojživelníci Plazi

146

146 Obojživelníci

150

Ryby a jiní vodní živočichové

156

Hmyz a další bezobratlí

184

Hmyz

Mlži

184

Stonožky a příbuzní Rakovci

326

330

Plži

366 376

Hvězdice a příbuzní

396

Pavouci a příbuzní 342

Červi

402

Hlavonožci a příbuzní 364

Medúzy a podobní 410

Známky výskytu živočichů

416

Rejstřík

427

002_005_Poznavame zivocichy.indd 5

29.6.16 11:23

Jak knihu používat Na začátku jsou popsány charakteristické vlastnosti druhu a některé důležité poznatky. V následujícím textu najdete o daném druhu další informace.

Název druhu Vždy je uveden český a vědecký název druhu a jeho čeleď.

PTÁCI Skřivanovití · Vlaštovkovití

Chocholouš obecný Galerida cristata (skřivanovití)

Znaky Zde jsou krátce formulované typické a výrazné znaky. Hlasy / zvuky U savců a ptáků jsou uvedeny identiﬁkující hlasy nebo zvuky. Výskyt Při popisu výskytu jsou též uvedena typická životní prostředí. Další druh Zde se upozorňuje na druhy, které mohou být snadno zaměněny za popisovaný druh.

Číslování Číslo umožňuje jednoznačné přiřazení textu k fotograﬁi.

Barevný kód Každá skupina živočichů je vyznačena určitou barvou (a stejně i na přední záložce knihy).

Jen málo plachý Dříve to býval hojný pták. Avšak suchých, ladem ležících míst, kde vychovává svých 3–5 mláďat, je dnes málo. Znaky Délka těla 17 cm. Hřbet a prsa hnědá s čárkami. Hlava obvykle se vztyčenou chocholkou, kterou dokáže složit. Ocas krátký a tmavý se světlejšími vnějšími okraji. Hlas Melodické „díídidriié“. Teritoriální zpěv je podobný zpěvu skřivana, je ale úsečnější. Výskyt Ladem ležící plochy, železniční náspy, okraje silnic nebo průmyslové ruderály. Na jihu též suché krátkostébelné louky.

Skřivan polní Alauda arvensis (skřivanovití)

Dojímavý zpěv za letu Po zpěvu, trvajícím minuty, padají jako kámen k zemi. Hnízdo staví v prohlubenině pod trsy trávy. Rodiče slétají na zem velmi daleko od hnízda a k němu běží v přikrčené pozici. Mláďata (3–4) opouštějí hnízdo již po 9 dnech. Znaky Délka těla 18 cm. Hřbet světlehnědě a tmavohnědě skvrnitý, spodní strana těla písčitě zbarvená s hnědými podlouhlými skvrnami. Bez chocholky. 3 Skřivan lesní (Lullula arborea) má krátký ocas, širší křídla a nápadný nadoční proužek. Žije na okrajích lesů. Hlas Krátké „tirlit“. Zpívá trylkovitě za letu. Výskyt Co nejsušší a nejotevřenější krajiny, např. pole, slatiny nebo duny. Rozšířený v celé Evropě.

Břehule říční Riparia riparia (vlaštovkovití)

Hnízdní kolonie ve strmých písčitých březích Břehule říční se v dubnu vrací zpět do Evropy z afrického zimoviště. Samci a samice vyhrabávají ve stěnách břehů dlouhé vodorov-

né chodby. Samec se věnuje péči o 4–7 mláďat, samice často hnízdí podruhé na jiném místě. Znaky Délka těla 12 cm. Nejmenší vlaštovka Evropy. Vrchní strana těla zemitě hnědá, břicho bílé, hnědý pruh na prsou. Ocas jen slabě vidlicovitý. Hlas Za letu často „čšrr“. Výskyt Hnízdí v kolmých písčitých březích.

Vlaštovka obecná Hirundo rustica (vlaštovkovití)

Obyvatel stájí Vlaštovky obecné se dnes zdržují skoro výhradně v blízkosti člověka. Jejich hnízda ve stájích jsou slepena z rostlinných částí a bahna do tvaru čtvrtiny koule a vyložena peřím. V příznivých letech hnízdí 2x–3x a pokaždé vychovávají 4–6 mláďat. Znaky Délka těla 19 cm. Hlava a hřbet modročerně lesklé, červenohnědé čelo a hrdlo, bílá hruď a břicho. Dlouhá vnější ocasní pera. Hlas Ostré „vitvit“. Terito- typické miskovité hnízdo riální zpěv vrzavý. Výskyt V zemědělských usedlostech, ve stájích s dobytkem.

Jiřička obecná Delichon urbicum (vlaštovkovití)

Šetří energií Jediní bývalí obyvatelé skal, kteří si svá čtvrtkulovitá a polokulovitá hnízda přilepují pod římsy střech na vnější strany budov. Vychovávají v hnízdě 4–5 mláďat a hnízdí 2x až 3x ročně. V chladných obdobích jejich tělesná teplota klesá, upadají do strnulého stavu a sníží tak asi o 70 % látkovou výměnu. Znaky Délka těla 13 cm. Hřbet se modročerně leskne. Za letu je zdálky vidět bílý kostřec. Břicho čistě bílé. Ocas mírně vidličnatý. Hlas Za letu volá „či-rup“. Výskyt Vesnice, statky, města.

114

Doplňkový obrázek Jsou na něm ukázány zvláštní znaky. 6

006_025_Poznavame zivocichy.indd 6

28.6.16 16:30

JAK KNIHU POUŽÍVAT

Další druh Fotograﬁe ukazuje další podobný druh, s nímž by mohl být popisovaný druh zaměněn.

Typický vzhled Na fotograﬁi jsou vidět důležité znaky popisovaného druhu. 6

006_025_Poznavame zivocichy.indd 7

28.6.16 16:30

Seznámení s živočichy Živočichové střední Evropy byli kdysi především obyvateli lesů, kteří žili v krajině porostlé převážně bučinami. Nyní obraz středoevropské krajiny charakterizují pole, pastviny, lesy, vesnice, města a průmyslové komplexy – a mnozí živočichové se tomu přizpůsobili. Rozmanitost kulturní krajiny vedla k rozmanitosti živočišných a rostlinných druhů. Avšak moderní monokultury tento trend zvrátily a drasticky hojnost druhů potlačily. Už zde tedy není místo pro divoká zvířata? Je až udivující, jak si mnohé druhy vyhledávají nové ekologické niky, a tak lze vidět veverky, králíky divoké, a někdy dokonce divoká prasata v zahradách u lidských sídel, lze tu slyšet hlasy pářících se červenek, tlukot datlů, můžeme zahléd-

Plch velký je doma v listnatých lesích a zahradách. Přes den spí v dutinách stromů nebo hnízdních budkách, aktivní je v noci.

Paroží vyrůstá jelenovi lesnímu každé léto nově. 8

006_025_Poznavame zivocichy.indd 8

28.6.16 16:30

SEZNÁMENÍ S ŽIVOČICHY

Ježci jsou aktivní zvláště v noci, ale lze je zastihnout venku i během dne. nout pasoucí se srnce, kteří projevují jen málo strachu před člověkem, a kdo pozorněji vnímá přírodu, má potěšení z brouků, motýlů a nesčetného jiného hmyzu. Některé hmyzí druhy, například mravenci, pronikají i dovnitř lidských obydlí a mohou se stát opravdovým soužením. Oproti nim pavouci jako podnájemníci mají špatnou pověst neprávem, protože hubí rozličné škůdce a silně bodající komáry. Přítomnost živočichů „před domovními dveřmi“ je příjemně překvapující, ale kdo se vydá ven na objevitelskou cestu, je úspěšný skoro všude: v křovinách při okrajích cest, v parcích a zahradách, u rybníků a jezer, na polích a loukách i na úhorech, v pralesích a lesích, na mořském pobřeží jakož i v pahornatinách. Ve velkých chráněných přírodních rezervacích a v národních parcích nacházejí útočiště (refugium) vzácné druhy, které nenáleží k úspěšným průvodcům lidských sídlišť, a rezervace umožňují fascinující vhled do jejich podivuhodného života. Tato kniha je přehledným pomocníkem pro rychlé určení skupin a druhů živočichů. Poukazuje na jejich nejdůležitější znaky a výskyt

Netopýři hvízdaví bydlí ve štěrbinách zdí seníků, sýpek nebo kostelních věží. a upozorňuje též na vědecký význam a zajímavosti či kuriozity jednotlivých druhů. Přehled je zakončen kapitolou o hlavních známkách výskytu živočichů. Člověk může chránit jen to, co zná – a tato kniha by chtěla být malým příspěvkem, aby se více lidí naučilo znát přírodu, cenit si živočichů kolem nás a zasazovat se o jejich ochranu. 9

006_025_Poznavame zivocichy.indd 9

28.6.16 16:30

Živočichové střední Evropy Střední Evropa by byla ještě dnes z větší části pokryta velkoplošnými lesy, kdyby se člověk tak silně nevměšoval do krajiny. Především by dominoval bujně rostoucí buk lesní, a duby, břízy a borovice by byly vypovězeny na stanoviště, která pro buk nejsou vhodná. Jediné životní oblasti, které by nebyly porostlé stromovím, by byly slatiny, řeky, jezera a hory nad hranicí lesa. Oproti prostředí se stromy by se životní prostředí bez stromů vyskytovalo jen vzácně. Celá tisíciletí však formovali a utvářeli krajinu ve střední Evropě lidé. Mýtili lesy, aby získali pole a pastviny a mohli chovat dobytek, zakládali vsi, města a cesty a ze země dolovali uhlí a kovy. Vznikaly tak nové typy životního prostředí a zvyšovala se druhová rozmani-

tost živočichů a rostlin. Po mnohá staletí byla celá střední Evropa tvořena mozaikami luk, pastvin, lesů a otevřených krajin. Plochy přírodní a kultivované byly vzájemně provázány a druhově rozmanitý svět živočichů a rostlin chránily. Dnes ovšem tato rozmanitost znepokojujícím tempem mizí. Má na tom velký podíl zprůmyslnění zemědělství s jeho velkoplošnými monokulturami na polích a v lesích a rovněž velkochovy zvířat a velkorysé používání hnojiv a jedů proti nežádoucím druhům rostlin a živočichů. K tomu přistupuje zastavění krajiny stále větším množstvím sídlišť a průmyslových oblastí. Dnes je tak ohroženo, nebo dokonce již zcela zmizelo, mnoho živočišných a rostlinných druhů.

Kodaň

DÁNSKO Severní moře

Baltské moře

Hamburk

La b

Brémy

Severoněmecká nížina

O dr

POLSKO

Berlín Poznaň

Ve s e

e Em ž

NIZOZEMSKO n Rý

Harc Lipsko

NĚMECKO Du ry

s k ý ld rýn Po s t e r w a BELGIE We l us e un E if Ta Frankfurt n. M. se ck ü LUCEMBURSKO Mo sr nd Lucemburk

ön

Kolín n. R.

ňs

ký

K ru

Drážďany

h š né

or y

Lab

M oh an

Praha

ČESKÁ REPUBLIKA

Šu ma Ba va vo rsk ýl es

ýJ

ký rs

ald a r zw

Vo g R ýn

Šv

a ýc

Sc hw

es y

Štrasburk

FRANCIE

Štutgart

Šv

ábs

ký

Jur

Mnichov

N ě me

Bern

e Š V Ý C A R S K O Sev

In n

é p řed h oř í c ké a l p s k

Curych

Vltava

N e ck a

F ra

lpy ové A ápenc rní v d n í Al p y o h c Vý Bolzano

D u na j

Vídeň

Salcburk

RAKOUSKO D rá

Štýrský Hradec

Střední Evropa se rozprostírá od Severního moře až k Alpám. Spadá do ní jih Dánska a Nizozemsko, Belgie, Lucembursko, Německo, Rakousko a část Francie, Švýcarska, České republiky a Polska. Většinu uváděných živočichů lze však najít i mimo střední Evropu.

006_025_Poznavame zivocichy.indd 10

28.6.16 16:30

ŽIVOČICHOVÉ STŘEDNÍ E VROPY Pokoušíme se nařídit, aby byl tento zničující trend zastaven pomocí sítě chráněných oblastí. Dnes jsou pod ochranou četné úchvatné krajiny, které přírodě skýtají možnost přežít nebo se prostě vzpamatovat. Plochy, které byly dosud obhospodařovány, jsou ponechány ladem a přirozenému vývoji: polní a luční úhory, nepoužívané jámy po těžbě písku a štěrku, kamenolomy, haldy suti a opuštěné průmyslové plochy jsou ideálním místem pro pionýrské organismy, které se tam mohou usídlovat a připravovat podmínky a půdu pro další druhy živočichů a rostlin. Zavlečené druhy – živočichové a rostliny, jejichž domovem jsou zcela jiné oblasti světa a které přicestovávají spolu s proudy lidí a zboží, nebo jsou i vědomě zaváděny do nových lokalit ve stále globálnějším světě – nejsou pro krajinu vždy jen obohacením. Mývalové, ondatry, američtí raci, ústřice z Japonska a krabi z Číny jsou jen příkladem invazivních exotů, kteří již na mnoha místech vytlačují domácí druhy. Pro živočichy střední Evropy to znamená stálou změnu a opravdovou výzvu. Druhy, které jsou toho schopny, se přizpůsobí a uhájí své místo v kulturní krajině zformované zeměděl-

Nové životní místo: renaturovaná břidlicová jáma je rychle osídlována.

stvím, lesnictvím, průmyslem a městy. Jiné druhy nalézají nové životní prostory tam, kde lidé ustupují a přenechávají místo divočině. A další druhy přežívají v chráněných oblastech, kde je udržována rozmanitost krajiny a kde mohou prosperovat též druhy se zvláštními nároky.

Bučiny kdysi v obrazu krajiny převládaly. 11

006_025_Poznavame zivocichy.indd 11

28.6.16 16:30

026_027_Poznavame zivocichy.indd 26

28.6.16 9:01

Druhy živočichů

026_027_Poznavame zivocichy.indd 27

28.6.16 9:01

SAVCI Dutorozí · Jelenovití

Kamzík horský

Rupicapra rupicapra (dutorozí) Velmi dobrý šplhavec Kamzíci dovedou velmi dobře šplhat a skákat. Samice s mláďaty žijí ve stádech, samci jsou samotáři a u stád pobývají jen v době říje mezi srpnem a říjnem. Mláďata přicházejí na svět po 170denní březosti v květnu nebo červnu. „Kamzičí vous“ na kloboucích krojů se zhotovuje z dlouhých hřbetních chlupů zimní srsti, a tedy to není ve skutečnosti vous. Znaky Výška v lopatkách 75–80 cm, hmotnost 17–50 kg. Samice jsou menší a lehčí než samci, obě pohlaví mají malé, hákovitě dozadu stočené růžky. Postavou se podobá koze, obličej má černobíle zbarvený. Srst je hnědá s černou hřbetní čárou (úhoří pruh). Hlas Protáhlé varovné pískání, mekání. Výskyt Vysoká pohoří, především v horních lesních regionech. V létě též nad hranicí lesa, v zimě v lesích.

Kozorožec alpský Capra ibex (dutorozí)

Specialisté na příkré stěny Kozorožci dokážou výborně šplhat a provádět akrobatické skoky na příkrých stěnách a v roklích. Samci a samice žijí v oddělených stádech. Stýkají se jen v době páření, kdy kozlové sveřepě bojují o samice. Než mladí kozlové vyspějí v pohlavně zralé kozly, žijí dva roky ve stádech samic. Kozorožci byli skoro vyhubeni, dnes je však možné je na mnoha místech znovu obdivovat. Znaky Výška v lopatkách 70–95 cm, hmotnost 50–100 kg. Samci mají mohutné, dozadu zahnuté, asi 1 m dlouhé rohy. Samice jsou výrazně menší a lehčí, mají krátké rohy. Srst je šedohnědá. Hlas Mekání, bekot a při nebezpečí ostré krátké písknutí. Výskyt V Alpách nad stromovou hranicí ve výši 2 500–3 500 m n. m., mezi skalami.

Muﬂon evropský Ovis musimon (dutorozí)

Domácí zvíře od doby kamenné Muﬂoni jsou druh divokých ovcí, který byl člověkem chován již od mladší doby kamenné jako domácí zvíře. Dnes žijící muﬂoni byli vysazeni volně do parků a jako lovná zvěř. Podle všeho vznikli křížením jedinců divokých a jedinců chovaných. Zvířata žijí ve stádech vedených zkušenou samicí. Znaky Výška v lopatkách 65–75 cm, hmotnost 25–50 kg. Samci mají nápadné, silně stočené rohy. Srst je hnědá se světlým „sedlem“. Hlas Mečení, bekání a ostré varovné pískání podobné jako u kamzíků. Výskyt Listnaté a smíšené lesy ve středohoří až vysokých pohořích; zavlečený člověkem.

Jelen lesní Cervus elaphus (jelenovití)

Velmi hlasité říjení na podzim Tento po losovi největší evropský jelenovitý druh na podzim poskytuje zvláštní zážitek: celým lesem zní „troubení“ říjících samců. Ucházejí se tak o laně a pokoušejí se zastrašit soky. Pokud „troubení“ nepomůže, dochází ke sveřepým bojům. Mimo dobu říje žijí laně s mladými zvířaty ve stádech odděleně od samců. Mláďata (kolouši) přicházejí na svět s bílými skvrnami a přechodně žijí s matkami stranou od stáda. Během dne leží dobře skryta ve vysoké trávě. Jsou kojena teprve pod ochranou soumraku. Znaky Výška v lopatkách 115–130 cm, hmotnost 160–210 kg. Samci (4a) mají paroží končící 12–14 výsadami, které vyrůstá nově každý rok v létě. Samice (laně, 4b) paroží nemají. Letní srst je rudohnědá, zimní šedohnědá. Hlas V době říje hlasité „troubení“ samců. Jinak štěkání, chroptění, bručení nebo mečení. Výskyt V listnatých a smíšených lesích. Vyžadují velké souvislé oblasti, jsou ohrožováni rozpadem krajiny lidským osídlením.

028_059_Poznavamezivocichy.indd 28

28.6.16 9:01

028_059_Poznavamezivocichy.indd 29

28.6.16 9:01

SAVCI Jelenovití · Vepřovití

Daněk evropský Cervus dama (jelenovití)

Stává se krotký a důvěřivý Dančí zvěř je vhodná do obor, a to více než jiné druhy jelenovitých, protože je snášenlivá a rychle nabývá důvěry k člověku. Daňci pochází z Malé Asie a byli zavlečeni do střední Evropy již v antických dobách. V zimě žijí ve společných stádech čítajících až 150 exemplářů. Samci a samice však žijí odděleně na jaře a v létě. Na podzim se silní samci snaží získat co nejvíc dančic (daněl). Hlas při říjení je vyšší než u jelena lesního. Sokové podstupují velké boje, klání parožím. V květnu a červnu dančice vrhají 1–3 daňčata. Ta jsou kojena až do pozdního léta a osamostatní se přibližně za rok. Znaky Výška v lopatkách 80–100 cm, samci váží 35–110 kg, mnohdy až 200 kg, samice jsou menší. Daněk evropský není tak veliký jako jelen evropský. Samci mají lopatovité paroží, které je plně vyvinuté teprve od 4. roku života. Každoročně časně v létě ho samci shazují a pak jim znovu vyrůstá. Letní srst je u obou pohlaví výrazně červenohnědá, bíle skvrnitá. Zimní srst je šedohnědá s nejasnými skvrnami. Hlas Při podzimní říji škytavé říhání samce. Samice „štěkají“, mláďata „piští“. Výskyt V lesních oblastech, ale i v krajinách s mozaikou lesů a polí. Zčásti výskyt izolovaný a silně ohraničený.

Srnec obecný Capreolus capreolus (jelenovití)

Nejmenší evropský jelenovitý druh Srnci jsou obzvlášť útlý a jemný jelenovitý druh. Sympatie budí především bíle skvrnitá srnčata (kolouši) s velkýma krásnýma očima. Ukrývají se před nepřáteli v husté vegetaci. Srnci jsou velmi přizpůsobiví, jejich hlavními nepřáteli jsou potulující se psi a auta. Samice žijí s mláďaty v rodinném svazku, samci jsou většinou

samotáři. Srnci jsou vynikajícími běžci, a dokonce dobrými plavci. Znaky Výška v lopatkách 75 cm, hmotnost 18–25 kg. Samci (srnci, 2a) mají krátké parůžky, většinou se 6 špičkami, paroží shazují pozdě na podzim. Samice (srnky) tuto ozdobu na hlavě nemají. Typickým znakem je bílá skvrna na bradě a černý čenich. Letní šat je leskle liškovitě rudý, na zadku je matně žlutavá skvrna (zrcátko). Zimní srst je šedohnědá se zářivě bílým zrcátkem. Srnče (2b) je rudohnědé s bílým tečkováním na hřbetě a bocích. Hlas Krátké zaštěknutí, např. v nebezpečí. Výskyt V rozčleněných krajinách s křovinatými okraji lesů, říčními luhy nebo rybničnatými oblastmi. Rozšířený i v kulturních krajinách.

Prase divoké Sus scrofa (vepřovití)

Předek všech ras domácích prasat Divoká prasata žijí ráda ve vlhkých smíšených lesích, kde rypákem ryjí v lesní půdě a hledají červy, kořínky a plody. Na podzim požírají žaludy a bukvice. V kulturní krajině nacházejí bohatou stravu, a proto se jejich stavy zvyšují. Divoká prasata mohou způsobovat velké škody na kukuřičných polích a brambořištích a v obilninách obecně. Žijí v rodinných svazcích tvořených bachyněmi a mláďaty. Samci (kňouři) se potulují jako samotáři. K páření dochází v zimě, mláďata (selata) se rodí během dubna a května. Znaky Výška v lopatkách 80–95 cm, hmotnost 70–200 kg. Samice (bachyně) je asi o čtvrtinu menší a lehčí než samec (kanec, kňour). Tělo je masivní, ze stran zploštělé. Hlava je kýlovitě protažená se silným rypcem, samci mají vyčnívající špičáky dolní čelisti. Srst je štětinovitá, černá až šedohnědá. Hlas Chrochtání, funění, kvičení. Výskyt Listnaté a smíšené lesy s bažinatými oblastmi, které prasatům umožňují válení v bahništích (kalištích), jež je péčí o srst a kůži.

028_059_Poznavamezivocichy.indd 30

28.6.16 9:01

2 1

028_059_Poznavamezivocichy.indd 31

2b 2

4 3

28.6.16 9:02

SAVCI Kytovci · Ploutvonožci

Sviňucha obecná Phocoena phocoena (kytovci)

Nejmenší druh kytovce Sviňuchy jsou nejhojnějšími kytovci v Severním i v Baltském moři. Smrtelným nebezpečím jsou pro ně rybářské sítě, ve kterých se zachytí a trýznivě se udusí. Tato zvířata, která se orientují a loví pomocí sonarového systému, jsou též ohrožována látkami jedovatými pro životní prostředí a zvyšující se hlukovou zátěží moře. Důležité „dětské jesle“ sviňuch jsou v Severním moři u ostrova Sylt. Sviňuchy mají až 120 zubů. Loví sledě, makrely, tresky, platýse a rakovce a potápí se až do hloubky 100 m. Dobou páření je léto. Mláďata se rodí po 10–11měsíční březosti. Sviňuchy se dožívají asi 14 let. Znaky Délka až 1,9 m, hmotnost 40–65 kg. Hřbetní ploutev je nízká, trojúhlá, ale s jasně zaokrouhlenou špicí, prsní ploutev je malá, oválná, ocasní ploutev vroubkovaná, se špičatými konci. Hřbet je hnědošedý až černý, spodní strana bílá, na bocích přechází tmavá barva do bílé. Výskyt Vody severní polokoule v oblastech s mírnou až subtropickou teplotou.

Delfín skákavý Tursiops truncatus (kytovci)

Inteligentní savci Výkonní plavci, „jezdí“ často na hřebenech vln od větších lodí a skáčou vysoko nad hladinu vody. Žijí v sociálně svázaných skupinách („školách“). Denně uplavou v průměru 60–100 km a potápí se do hloubky až 500 m. Loví ryby, rakovce nebo hlavonožce, kořist mohou pevně držet mezi horní a dolní čelistí, v každé mají po 40 zubech. Mláďata přicházejí na svět po roční březosti a jsou dlouhá asi 120 cm. Porod se může protáhnout až na dvě hodiny. Délka života těchto zvířat je asi 25 let. Bohužel jsou tito úchvatní savci stále ještě chováni v delﬁnáriích.

Znaky Délka 2–4 m, hmotnost 90–650 kg. Typická hřbetní ploutev delfína je velká, široká, srpovitá. Ocasní ploutev je široká, ve středu vroubkovaná a její konce vybíhají do špice. Hřbetní strana těla je temně šedá, břicho světlejší. Dobře je vyvinutý rypec, špička rypce je většinou bílá. Ústní štěrbina vybíhá nahoru („delfíní úsměv“). Výskyt Ve všech evropských mořích, severně až do Severního moře, v Baltském moři jen zřídka.

Tuleň obecný Phoca vitulina (ploutvonožci)

Charakteristické zvíře mělčinového moře Tuleni obecní jsou společenská zvířata, při odlivu odpočívají ve skupinách na písčitých březích a vystavují se slunečnímu záření. Během oblíbených cest za tuleni je tam lze pozorovat z lodi. Tuleni loví ryby, požírají ale také mlže a rakovce. Páří se na vrcholu léta, asi po 10 měsících březosti samice pak na písčitém pobřeží přivádí na svět jedno mládě, vzácně dvě. Když mláďata ve věku do 5 týdnů po narození ztratí z dohledu matku, hlasitě vřískají, aby s ní znovu navázala kontakt. Těchto „vřešťanů“ se nemáme dotýkat. Tuleň se dožívá až 30 let. Velké kulaté oči, vlhký ohrnující se čenich, drsné štěkání a psovitý obličej daly základ německému jménu tohoto druhu „mořský pes“ (Seehund). Znaky Délka 175–200 cm, hmotnost 50 až 150 kg. Tuleň obecný má kulatou hlavu, s nozdrami ve tvaru písmene V a s krátkým knírem. Podobný tuleň kuželozubý (Halichoerus grypus) má kolmé, rovnoběžně probíhající nozdry. Barva srsti je variabilní od žlutošedé po temně hnědou, s různě intenzivními hnědými skvrnami na vrchní straně těla. Výskyt Pobřežní vody, zálivy a mělké moře s plochým písčitým pobřežím na severní polokouli. Rozšířený v zátokách Německa, občas se objevuje na mělčinách v Baltském moři.

028_059_Poznavamezivocichy.indd 32

28.6.16 9:02

028_059_Poznavamezivocichy.indd 33

28.6.16 9:02