ty, já a ti_Sestava 1 20.07.16 14:05 Stránka 5
Aidanovi, za to, jak mě pořád miluješ…
ty, já a ti_Sestava 1 20.07.16 14:05 Stránka 7
ČÁ ST P RVN Í Říkají, že z chyb se tvoří muži nejlepší a většinou že mnohem lepšími se stávají, když byli trochu zlí. WILLIAM SHAKESPEARE, VetA zA Vetu, PŘEKLAD J. V. SLÁDEK
ty, já a ti_Sestava 1 20.07.16 14:05 Stránka 9
P ro log
Neměl bych tu být. Tak jako znám nazpaměť číslo průkazky pojištěnce nebo datum a čas, kdy se narodila dcera, stejně dobře vím, že bych tady neměl být. Adam Hall… NC 100Z9T… 3. března 1994 v 8.04, Meg Sarah-Louise Hallová, císařský řez, prvorozené dítě mé ženy Beth a moje. Hlava se sama od sebe vrtí nesouhlasem, svědomí do mě strká, nemáš tu co dělat. Jedu kolem domu. Nevidím žádné místo na parkování, tak musím pokračovat. Na sedadle vedle mě leží krabice s dárkem, zabalená. Dneska má narozeniny někdo jiný. Dárek jsem vybíral pečlivě. Je to pro mě důležité. Na konci úzké ulice otočím do protisměru a znovu zkouším najít poblíž místo na parkování. Asi o deset domů dál někdo vyjíždí, a tak vklouznu autem do mezery. Nahoře probíhá oslava, na sloupu jsou přivázané balonky. Podívám se na krabici s dárkem. Když jsem ji předtím balil, ohnul jsem lepicí pásku, aby nebyla vidět. To mi ukázala Beth jednou o Vánocích. „Musíš to zamaskovat. Vypadá to pak mnohem líp,“ poradila mi. Má pravdu. Skryté věci vypadají mnohem lépe. Otevřu okénko. Z domu s balonky jsou slyšet hlasy. Kolem prochází nějaká žena, na rameni má kabelku, zřejmě těžkou, v rukách malý balíček a lahev vína. Netuším, kdo to je, ale kráčí rychle, jako kdyby se opozdila. Necelý metr od mého auta kvete
9
ty, já a ti_Sestava 1 20.07.16 14:05 Stránka 10
Fionnuala Kearneyová
jasmín. Vdechnu těžkou vůni, zavřu oči a okamžitě se mi ve vzpomínkách vybaví matčin květinový parfém. Levou rukou sevřu ruční brzdu, když mi hlavou letí písnička o Dicku Whittingtonovi, kterou mi zpívala. Podívám se na dárek. Skousnu si horní ret. Neměl bych tady být. Nastartuju. Zbavím se krabice a už se sem nevrátím. Slibuju si, že se nevrátím. Podívám se na sebe do zpětného zrcátka a nahlas, pomalu a zřetelně to opakuju, jako kdyby na tom záležel můj život… A cestou zpátky se těším na nedělní večeři, která na mě čeká. Vejdu do našeho domu, políbím manželku. Rozhodnu se, že se osprchuju, abych spláchl ten šílený den. Ponořím se do života, který mám rád. Představuju si, že je dárkově zabalený, lepicí páska není zvenku vidět, aby obsah vypadal pěkně a úhledně – skrytý před lidmi, které miluju.
10
ty, já a ti_Sestava 1 20.07.16 14:05 Stránka 11
Kapi tola 1
„Můj manžel je sukničkář,“ odpovím. Caroline sedí se zkříženýma nohama a dělá si poznámky do linkovaného bloku. „To je trojslabičné slovo pro kreténa, co podvádí. Jak se asi mám cítit? Šuká nějakou servírku…“ Poslední slovo mi zanechá na jazyku nahořklou pachuť kvasnicové pomazánky Marmite. V duchu se omlouvám všem slušným servírkám na světě. Podrážděně naznačím, jak se cítím, když si položím ruku na srdce a prohlásím: „Připadám si zrazená.“ Ztlumím hlas: „A bolí to.“ Doktorka Caroline Gothenburgová soucitně pokývne. Širokou tvář rámovanou kaštanovými kudrnami zdobí oči olivové barvy, dlouhé, hezky tvarované nohy jsou schované v lesklých punčocháčích – a já se neubráním úvaze, jestli ji taky někdy někdo podvedl. Na stěně visí v uzoučkých chromovaných rámečcích spousta dokladů její kvalifikace. Krásná a chytrá. Radši se soustředím na ni než na sebe. „Chtěla bych naplánovat další sezení,“ přetrhne moje myšlenky. Cítím, jak se mi na čele tvoří vrásky, jedna za druhou. Jsem inteligentní žena. Co tady vůbec dělám? Trochu panikařím. „Pomůže mi to, abych vás poznala,“ pokračuje Caroline. „Kdo je Beth? Co z Beth vlastně dělá skutečnou Beth? Ráda bych pochopila, kdo jste, odkud přicházíte.“
11
ty, já a ti_Sestava 1 20.07.16 14:05 Stránka 12
Fionnuala Kearneyová
V dáli houkají sirény, jako kdyby mě varovaly před hrozícím nebezpečím. „To já taky,“ zašeptám. V autě vidím na svém chytrém mobilu tři nepřijaté hovory. Jeden od svého agenta Joshe a dva od Adama. Kdyby byl můj telefon opravdu chytrý, Adamovo číslo by vymazal. Přemýšlela jsem o tom – jenže tím, že si ho vymažu z telefonu, ho nevystrnadím ze své hlavy. Připojím telefon přes Bluetooth, zavolám Joshovi a vyrazím do nejbližšího supermarketu. Za dvacet minut vykládám na běžící pás u pokladny obsah nákupního košíku a sleduju, jak se po něm posouvá. Tuňák, pupečné pomeranče, kukuřice, bulvární časopisy, trochu nebezpečný kuřecí wrap a dvě lahve chlazeného sauvignonu blanc. „Podvádí váš přítel v lásce?“ křičí titulek jednoho z ujíždějících časopisů. Podobné mám čtyři, abych se ujistila, že nejsem jediná, že ve světě v podstatě vládne masová zrada. „Body sbíráte?“ zeptá se mě dívka s kávovou pletí a mandlovýma očima za pokladnou. „Jaké body?“ nechápu. „Jestli sbíráte body na kartičku?“ zopakuje a potlačí zívnutí. Všimnu si malého znamení jin – jangu vytetovaného zespodu na zápěstí. Chce se mi na slečnu jin – jang zaječet, ať mi nepokládá tak pitomou otázku, zeptat se jí, jestli si vůbec všimla životně důležitých témat v časopisech v mém nákupním košíku. A jestli ne, že dnes neobdrží žádné body za zákaznické služby. Chci na ni vychrlit proud ošklivých slov – už je mám na jazyku. Pak si uvědomím, že není o moc starší než moje devatenáctiletá dcera Meg a že by ještě neměla vědět, jak zrada chutná. Zhluboka dýchám – opravdu to není chyba slečny jin – jang, že můj manžel je hajzl… Tak jen zavrtím hlavou. Ne, žádné body nesbírám. Když zase sedím v autě, celá se třesu. Potichu počítám do sta a zaháním
12
ty, já a ti_Sestava 1 20.07.16 14:05 Stránka 13
ty, já a ti druzí
myšlenky na to, že mě opravdu opustil a že jsem právě strávila hodinu v ordinaci psychoterapeutky. Zklidním ruce tak, že si na ně na chvilku sednu, potom je protřepu, nastartuju a zamířím k domovu. Náš domov je krásný, třípodlažní edvardiánský dvojdomek v Surrey v ulici lemované javory. Koupili jsme ho před čtrnácti lety jako ruinu, z červených cihel, s původními okny ve výklenku. Vnitřní zdi jsme strhli a vybudovali nové – podobně jako v našem manželství, až na to, že dům dneska vypadá jak ze žurnálu, zatímco já, polovička našeho manželství, připomínám spíš klienta plastického chirurga „před“ operací. Štěrk křupe pod koly a já se dívám na budovu, kterou miluju. Napadá mě, jestli ji nebudu muset prodat, jestli neskončím v nějakém baráčku bůhvíkde. Přiložím ruku na kručící žaludek a hlavou se mi ne poprvé mihne obrázek té servírky. Je takový neúplný, rozmazaný. Netuším, má-li dlouhé, nebo krátké vlasy, rovné, nebo kudrnaté, blond, nebo tmavé. Je jí třicet, nebo čtyřicet? Jenom ne dvacet, prosím. To bych těžce rozdýchávala, o Meg ani nemluvě. Představa, že její milovaný otec šuká ženskou, která nakupuje oblečení v Topshopu, by na ni byla příliš. Znenadání si je představím. Křičí u toho jako já? Drží ji rukou vzadu na krku stejně jako mě? Tečou mi slzy. S tímhle musím přestat… Otřu si je do rukávu a ještě chvilku koukám na Adamovu zahrádku. Poměrně rychle dospěju k jednomu závěru. Adam můj dům neprodá. Bude mě odtud muset vynést nohama napřed. Uvnitř odložím nákup a jdu nahoru do své pracovny. Díky třem střešním oknům je zalitá přirozeným světlem. Usednu před dvě velké obrazovky s notovou osnovou, abych splnila, co se po mně žádá. Stačí minuta a šest rychle napsaných řádků a měním se v jediné přeživší dítě excentrické matky a opilce, s klášterní výchovou. Pokračuju, v duchu se modlím, aby doktorka Gothenburgová byla dobrá ve své práci, a čmárám na papír svou minu-
13
ty, já a ti_Sestava 1 20.07.16 14:05 Stránka 14
Fionnuala Kearneyová
lost. Jsem dítě, které o otce připraví láska k alkoholu, jsem žena, jejíž manžel měl už kdysi zástoj na jednu noc, a jsem matka, která cítí výčitky, že chce něco víc než pouhé mateřství. Když si prohlížím ty dva popsané papíry, není to kdovíjak úžasný život. Ani to nijak zvlášť nezaměstná dobrovolné samaritány, ale pomůže to doktorce Gothenburgové, aby mě poznala? Vyzradí bratříček, který zemřel, když jemu byly tři roky a mně šest, něco, co si sama neuvědomuju? Odhalí moje ambice uspět jako skladatelka něco o mně? Josh mě pravidelně ujišťuje, že jsem skoro to nejlepší, co se v popu objevilo. Zatímco já si nejsem jistá ani sama sebou. Jistá jsem si pouze v tom – a křičí to na mě z druhé stránky –, že můj manžel je podvodník. A když uvážíme, že zahnul přinejmenším dvakrát, jedná se vlastně o sériového podvodníka. Tady to má paní doktorka černé na bílém. Zazvoní mobil a tentokrát se při pohledu na číslo hlasitě zasměju. On si vážně myslí, že když bude pořád volat, jednoho dne se prostě přestanu zlobit. Napůl doufám, že má pravdu, protože ten vztek mě užírá zevnitř. Cítím, jak mě celou omotává a zakusuje se do mě. A jako kdyby bylo potřeba to doprovodit i nějakým zvukem, zakručí mi v žaludku. Jdu dolů a na schodišti míjím fotografie na stěnách. Gaunerova sbírka fotek… Prsty pravé ruky touží dotknout se snímků malé Meg, ťuknout na naše mladší, rozesmáté podoby. Dávný záběr ze svatby, plný lásky a naděje. Na jedné fotografii z grilování u sousedů se Adam tváří jako nějaký manekýn, dívá se přímo do aparátu, bradu zvednutou, dlouhé, opálené nohy v kraťasech, nakrátko ostříhané špinavě blond vlasy se lesknou v letním slunci. Pomalu kráčím po schodech, ztracená ve vzpomínkách. Na posledním schodu se pokouším pochopit, že kdyby se mě někdo před pár týdny zeptal, jestli jsme šťastní, nafoukaně bych odpověděla: „Jasně že ano.“ Tak skvělý lhář je můj manžel. V kuchyni popadnu skleničku na víno a naplním ji až po okraj sauvignonem. Zalovím v nákupní tašce, vytáhnu kuřecí wrap
14
ty, já a ti_Sestava 1 20.07.16 14:05 Stránka 15
ty, já a ti druzí
a pomalu ho začnu žvýkat, poslušná hlasu v hlavě, který mě nabádá, že musím jíst. Nechci jíst. Chci jen pít. Dám si pořádný doušek vína a cítím, jak alkohol klouže do krku a okamžitě zasáhne to potřebné místo. Zářijové pozdně odpolední sluníčko proniká dveřmi vedoucími na zahradu za domem. Chodím sem a tam ze stínu na slunce s jídlem v jedné ruce a sklenkou ve druhé. Na každý doušek vína připadne jedno sousto… Mezitím si pobrukuju slova k písničce, kterou jsem napsala včera, a cítím, že se maličko usmívám. Slovník rýmů mě potěšil a nabídl mi protějšek ke slovu darebák. Perverzák – zbabělý úchyl. Perverzák Adam. Úšklebek na tváři mi znesnadňuje žvýkání. Potřebuju se ponořit do práce, a tak se vydám zase nahoru, ale vzápětí se zastavím, otočím se a posadím se na čtvrtý schod. Zírám do obývacího pokoje, nejsem schopná pohybu. Poznávací funkce mého mozku je vypnutá. Nohy odmítají stát, ruce mám skoro přilepené na kolena. Záblesky vzpomínek na místa, kde jsme byli, na písničky, které jsme zpívali, na chvíle, které jsme společně prožili, způsobily, že mě úplně ochromil strach z nového začátku. Kde mám začít? Bude čas utíkat, když se jen tak nadechnu a zase vydechnu? Přikývnu. Ano, bude. Prostě to musím přečkat a najednou přijde další měsíc a už si ani nevšimnu, že proběhl nový začátek. Pohnu se, až když padne tma. Sestoupím ze schodů, rozsvítím a donesu si lahev vína z lednice do obývacího pokoje. Za půl hodiny sleduju Adamovu obrovskou plazmovou televizi, kterou si prodlužoval své mužství, když zazvoní pevná linka. „Jste propuštěna!“ promluví z televize lord Alan Sugar a ukazuje prstem na nějakou neschopnou ženu. „Jo, děvče, vím, jak se cítíš,“ soucítím s ní. „Beth, jsi propuštěna.“ Vezmu telefon a jsem si jistá, že v tuhle hodinu volá určitě Meg. „Meg?“
15
ty, já a ti_Sestava 1 20.07.16 14:05 Stránka 16
Fionnuala Kearneyová
„To jsem já, Beth…“ Není to Meg, moje zlatá holčička. Volá ten darebák, který jí poskytl polovinu DNA, ten perverzák, kterého okamžitě postrádám, sotva uslyším jeho hlas. Srdce mi hlasitě buší v hrudním koši. „Jak se máš?“ zeptá se. „Beth, nezavěšuj. Prosím, musíme si promluvit.“ „Nechci s tebou mluvit.“ Mlčí. „Jsi s ní?“ položím mu otázku. Provinilé mlčení. „Víš, že jsi perverzák?“ Mluví ze mě víno. Povzdechne si. „Jo, to už jsi mi řekla mockrát.“ „Ne, říkala jsem, že jsi darebák, teď k tomu přidávám ještě perverzáka.“ Žádná odpověď. V pozadí slyším zvuky z kuchyně, jako když se vyndává nádobí z myčky. Představuju si tu scénu. Působí to tak domácky. Jako u Jamieho v kuchyni. Adam mluví tlumeným hlasem, asi nechce, aby ho někdo slyšel. „Tak běž do prdele, Adame.“ Praštím telefonem. Zadívám se na lahev vína a probudí se ve mně otcovy geny.
16
ty, já a ti_Sestava 1 20.07.16 14:05 Stránka 17
Kapi tola 2
Koukám na malý displej. Hovor ukončen. Zavěsila mi. Zase… A nadávala mi. Beth dobře ví, jak moc nesnáším, když mluví sprostě. Už jsou to dva týdny, co jsem odešel, a ona pořád nadává. Otevřenými dveřmi do kuchyně vidím Emmu, jak se sklání k myčce, v černých těsných šatech. Zatočí se mi hlava, představa nahé Emmy a nahé Beth mi zatemní mozek. Zhluboka dýchám, co nejtišeji. „Vím, že zíráš.“ Emma se ohlédne přes levé rameno a zachytí můj pohled. Rychlým pohybem překříží ruce, popadne spodní okraj šatů a přetáhne si je přes hlavu. Nosí punčochy, samodržící. Žádné kalhotky, jen maličká podprsenka, a když ke mně kráčí, okamžitě cítím vzrušení. Nějaký pud sebezáchovy mi napovídá, ať se držím dál, zvednu dlaně, slyším se, jak říkám: „Ne, Emmo, ne.“ Jenže je pozdě. Kdybych byl lepší chlap, tohle bych si řekl před těmi několika měsíci. Takže dovolím, aby převážil můj primární pud, ten, který chce, abych si ji vzal tady na bílé podlaze v kuchyni. Než se vzpamatuju, Emma klečí a rozepíná mi zip u kalhot. Zavřu oči. Jednou rukou se opřu o zárubně, druhou ji uchopím zezadu za krk a prsty zabořím do dlouhých blonďatých vlasů.
17
ty, já a ti_Sestava 1 20.07.16 14:05 Stránka 18
Fionnuala Kearneyová
* Hned jak jsem ji uviděl, pochopil jsem, že jsem v maléru. Začalo to jednou večer s kolegy z práce v restauraci, kde pracuje. Flirtovala se mnou. Mrkání, úsměvy. Nejdřív jsem myslel, že si to jen představuju, než mě kolega Matt přitlačil ke zdi před záchodem. „Nedělej to, kámo,“ varoval mě. „Co?“ „Ať tě to ani nenapadne. Tak ti lichotí, že se líbíš nějaký blondýně, že si celej večer otáčíš pod stolem snubním prstýnkem.“ „To není pravda.“ „Nechovej se jak idiot, Adame. S Beth vám je skvěle.“ Jenže ve chvíli, kdy jsem seděl s Emmou v taxíku, už jsem měl prstýnek v kapse. Myslel jsem na Beth, na svou úžasnou, oddanou, talentovanou manželku, na ženu, která mě aspoň jednou za den rozesmála, na ženu, kterou jsem miloval, pro niž bych umřel, ještě i teď. Opravdu jsem na ni myslel, ale jen chvíli. Emma byla ta nejpřímočařejší ženská, jakou jsem kdy potkal, vrhla se na mě na zadním sedadle taxíku, stiskla mi koule dlouhými, upravenými prsty. Byl jsem slabý, bezmocný. A i po několika měsících jsem slabý třiačtyřicetiletý chlap, který tolik ublížil manželce, že neví, jak to napraví, tudíž se rozhodne, že na to nebude myslet a oddává se fantastickému, životadárnému sexu s novou, mladší ženou. Z kanceláře odcházím brzy, vyjedu z podzemního parkoviště do krásného zářijového večera, slunce je stále dost vysoko na obloze. Po pravici hned za řekou vidím obrys London Eye, jehož gondoly jsou plné bezstarostných turistů. Je pátek. Normálně bych po týdnu v centru zamířil přes řeku po A3 k domovu. Před osmi měsíci jsme se s Beth rozhodli, že si „půjčíme“ byt mého bratra Bena, který odjel na rok do zahraničí. Vydělaly na tom obě strany. My platíme mnohem menší nájem než obvyklý tržní, čímž se
18
ty, já a ti_Sestava 1 20.07.16 14:05 Stránka 19
ty, já a ti druzí
splácí hypotéka, a on dobře zná své nájemníky. Podle plánu jsme u něj měli pobývat během pracovního týdne, díky čemuž se já vyhnu dojíždění a Beth by si mohla užívat Londýn a psát písničky. Jiné prostředí, nová inspirace – takový byl plán. Odbočím k východu k dálnici směrem do Docklands, k dvoupokojovému bytu u řeky, kde mám v úmyslu dneska zůstat. Večer chci strávit bez Emmy, dopřát si klid u fotbalu v televizi s nějakým jídlem. Proč tedy pokračuju na východ dál po A13 oklikou k domu, který jsem nazýval domovem? Volám předem. Zabije mě, jestli se jen tak objevím. Dovedu si představit, jak na místě umírám pod jejím pronikavým pohledem. Jenže ji musím vidět, pokusit se o vysvětlení. Scházejí mi slova, mám jen dobrou vůli, protože těžce nesu, že mě nenávidí. Telefon zvoní a vzápětí se ozve její hlas: Dovolali jste se Hallovým. Bohužel nejsme doma, zanechte prosím vzkaz, zavoláme vám. Až na to, že mi ještě nezavolala. Vytočím jiné číslo a doufám, že druhá osoba, jíž jsem ublížil, se mnou ještě mluví. „Ahoj, tati,“ ozve se po třetím zazvonění. „Ahoj, Meg.“ Nepoužiju radši přezdívku Bublinko. „Jak se máš?“ Slyším, jak mi buší srdce. „Jak se asi můžu mít, když je můj otec takovej debil…“ Povzdechnu si – hlasitě, zvolna. „Zasloužím si to. Promiň.“ „To tedy zasloužíš a nějakým promiň to nezachráníš. Jsi pořád s ní?“ Přímý zásah – možná získala z mé genové výbavy oči, dlouhé nohy a barvu vlasů, které Beth říká kaštanová, jenže když přijde na věc, je Meg Betina dcera. Nevěří na jalové řeči. Odpovím ve stejném duchu. „Ano.“ „Výborně… proč voláš?“ „Jsi moje dcera, Meg. Rád bych tě viděl. Prosím.“ „A proč jako? Chceš mi představit tu svou atraktivní krávu, abychom mohli hrát dysfunkční rodinku?“
19
ty, já a ti_Sestava 1 20.07.16 14:05 Stránka 20
Fionnuala Kearneyová
Trhnu sebou. A obviním Beth. Moje dcera má taky pěkně nevymáchanou pusu. „Já…“ „Hele, tati, na to je brzy. Je to moc čerstvý. Nejsi ten, za koho jsem tě považovala. Nejsi ten chlap, kterýho jsem si vážila.“ Představuju si, jak vrtí hlavou. „Prostě nejsi takovej.“ Skousnu spodní ret, cítím, jak se mi chvěje. Má pravdu. Nejsem ten chlap, jenže jsem nebyl nikdy. „Promiň,“ omlouvám se chabě. „Blablabla.“ Meg zavěsí. Zajedu ke kraji. Obsah mého žaludku skončí na krajnici dálnice A13. Stihnu ohodit i dveře svého milovaného lexusu. V uších mi zní slova dávno mrtvé matky: Doufám, že jsi na sebe pyšný, Adame. Otřu si ústa rukávem košile, zadívám se na tři dálniční pruhy a pak vzhlédnu k obloze. Meg mě nenávidí. Podělal jsem to. Opravdu jsem všechno podělal. Dům vypadá stejně. Nevím, proč jsem si myslel, že nebude. Nebyl jsem pryč o moc déle, než trvá běžná dovolená. Betino auto nestojí na příjezdové cestě a mě napadne, jestli teď používá garáž, když tam neparkuju já. Strčím si do pusy peprmintový bonbon a bez dalšího přemýšlení vystoupím z auta. Zvonek mi pod prsty zatrylkuje. Nikdo se neozve. Zkusím telefon. Záznamník. Mám klíče, ale neodvažuju se… Dojdu ke garáži a nakouknu postranním oknem. Auto nevidím, takže Beth opravdu není doma. Očistím sklo hřbetem ruky a nahlížím dovnitř. Podél stěn stojí srovnané police. Prázdný prostor uprostřed patří autu, které miluju, tomu se zvratky na dvířkách u spolujezdce. Rozhodnu se, že použiju klíče, a zkusím spodní bezpečnostní zámek. Bez úspěchu. Patentní zámek se také nehne. Pak mi to dojde – vyměnila zámky. Najednou se mě zmocní pocit, že musí být uvnitř. Je tam celou dobu. Násilím otevřu schránku.
20
ty, já a ti_Sestava 1 20.07.16 14:05 Stránka 21
ty, já a ti druzí
„Beth! Otevři!“ Odpoví mi ticho. Teď klečím a otvorem na dopisy nakukuju dovnitř s nakloněnou hlavou. „Ahoj, Adame.“ Vyskočím. V mezeře mezi vavřínovým plotem stojí naše sousedka Sylvie. „Sylvie,“ vyhrknu a oprašuju si kalhoty. „Já jsem…“ „Zámky jsou vyměněné,“ potvrdí moji domněnku a dívá se na příjezdovou cestu. „Aha.“ Snažím se o oční kontakt, vždyť jsme nakonec víc než deset let pořádali společné večeře. „Asi bys mi ne…“ Sylvie má naše klíče pro případ, že by musela zasahovat bezpečnostní služba. „To po mně nechtěj, Adame, prosím.“ „Ne.“ Přikývnu. „Promiň. Nevíš, kde je?“ Sylvie pokrčí rameny. Vtom si toho všimnu. Smutku a lítosti v jejím výrazu. Nevím přesně, jak to nazvat, ale stoprocentně nechci být souzený na prahu vlastního domu. „No, nic se neděje. Zavolám jí později.“ Pokývnu někdejší parťačce a vracím se do bezpečí svého pozvraceného lexusu. Bože… Opřu se v měkkém koženém sedadle a uvažuju, kde je moje žena. Možná si vyrazila s kamarádkou Karen. Nastartuju, popojedu, couvnu a otočím auto do protisměru. Ve zpětném zrcátku vidím, jak se zmenšuje cedule s nápisem „The Lodge“. A pomalu se smiřuju s realitou. Beth si může dělat, co chce. Já nemám právo divit se, kde tráví páteční večer – nebo kterýkoli jiný večer, když na to přijde. V mysli se mi mihne obrázek Beth s jiným mužem. Nelíbí se mi to. Ani trošku. A když dojedu na dálnici, uvědomím si, že se mám rád ještě míň.
21
ty, já a ti_Sestava 1 20.07.16 14:05 Stránka 22
Kapi tola 3
„Chtěla bych, abyste psala o sobě,“ zdůrazní Caroline, když je hodina u konce. „Pouze o sobě – ne o Adamovi, o Meg nebo o své matce, o otci alkoholikovi, mrtvém bratříčkovi ani o nikom jiném – jen o sobě. Moc o tom nepřemýšlejte. Prostě to nechte volně plynout.“ Píšu každý den, ale představa, že bych se držela jen své osoby, ve mně vyvolává touhu chytnout se za kolena a houpat se na židli sem a tam. „Představte si ruskou panenku,“ navrhne mi a vezme ze stolku malou baculatou figurku. Už minule jsem si všimla, že jich má celou polici. Po otevření se ukáže pět vrstev, z nichž ta poslední je velká asi jako burský oříšek. „Tam se potřebujete dostat,“ tvrdí a ukáže pečlivě opilovaným nehtem s francouzskou manikúrou na oříšek uprostřed. „Odlupujte vrchní vrstvy, pronikněte až k sobě. Až na jádro.“ Usmívá se, jako by byla sama se sebou spokojená. „No nevím…,“ v mém hlase je zřetelně znát obava. „Tak hluboko se nedostanu. Svou duši bych, mám ten dojem, nepoznala, ani kdyby se tu teď objevila a představila se mi.“ „Mohla byste třeba začít otázkou: Kdo jsem?“ navrhne doktorka.
22
ty, já a ti_Sestava 1 20.07.16 14:05 Stránka 23
ty, já a ti druzí
V duchu si to představuju a zmocní se mě panika, když nacházím slova tak sotva na dvě vnější vrstvy. Doktorka mi poradí, ať dýchám, pomalu se nadechnu a vydechnu. Zavřu oči. „Potom pokračujte otázkou: Jak se cítím?“ Bože, dělá se mi trochu nevolno. Prosím, jen ať se tu nepozvracím. „A nakonec ještě: Co mám ráda a co se mi nelíbí?“ „Dobře, dobře, přestaňte.“ Chápu to. Podívám se na ni a na tu postavičku. „Budete potřebovat větší panenku.“ Caroline, která chce, abych ji oslovovala jménem, mi poradila, abych si půjčila nějaké knihy a cédéčka s relaxačními technikami. Ukázala mi reflexní bod na dlani mezi palcem a ukazováčkem a poradila, abych si ho lehce stiskla, kdykoli začnu panikařit. Podle mě stejně zabírají písničky od Abby, takže když jedu po Weybridge High Street, zpívám si hlasitě Fernando. Nastala doba, kdy rodiče vyzvedávají děti ze škol, takže auta se plíží v koloně. Fernando končí, tak spustím the Winner takes It All, ale uprostřed písničky usoudím, že to je špatná volba. Zasunu do přehrávače cédéčka od Caroline. Autem šumí mořské vlny narážející do skal doprovázené delfíním mlaskáním. Zhluboka se nadechnu nosem a vydechnu ústy, přesně jak mi to ukazovala. Za tři minuty jsem se nepohnula ani o píď, a tak chňapnu zvonící mobil. „Ahoj, zlatíčko,“ pozdravím. „Ahoj, mami, jak se vede?“ „Skvěle.“ Meg nikdy nelžu, ovšem teď není pravá chvíle, abych přiznala, že ani Abba ani delfíni mě nezbavili úzkosti. Pohlédnu na hodiny. „Neříkalas, že máš dneska odpoledne přednášky?“ „Nešla jsem tam.“ „Aha…“ „Volal mi.“
23
ty, já a ti_Sestava 1 20.07.16 14:05 Stránka 24
Fionnuala Kearneyová
„Aha…“ Kolona stále stojí na místě, pravým palcem si stisknu bod na levé dlani. „Nechápu, co po mně chce? Opustí tě – tedy nás – kvůli jiný ženský, klidně mi zavolá a chce si povídat! Ptala jsem se ho, prostě jsem se ho zeptala, jestli je pořád s ní. Neměl dokonce ani dost kuráže, aby to sám přiznal.“ Meg se musí nadechnout a já sundám nohu z brzdy, popojedu pár centimetrů vpřed a zase si zmáčknu reflexní bod. Zítra tam určitě budu mít modřinu. Jsem rozhodnutá použít správná slova. „Meg, miláčku, neodstrkuj ho. Tohle je mezi mnou a tátou. Jde o naše manželství, ne o tebe. Pořád je to tvůj otec, který tě celým srdcem miluje.“ Dokážu si jasně představit, jak se dcera ušklíbá. Nedávno jsme uvažovaly, jestli vůbec nějaké srdce má. „Je to lhář,“ ozve se naštvaná odpověď. „Ano, to je, ale lhal mně, ne tobě.“ „Ale mě se to taky týká! Copak to nevidíš, mami?“ „Omlouvám se.“ Přikyvuju. Samozřejmě že to vidím. Vždycky jsem to viděla, jenže něco mi říká, že ho nenávidí jen dočasně. Brzy ho bude zase mít ráda a já nechci, aby si myslela, že k tomu snad potřebuje moje dovolení. Jsou si a vždycky budou hodně blízcí. „Prostě se s ním bav, jestli zavolá. Kvůli mně ho neodstrkuj. Potřebujete se.“ Meg zamumlá něco jako „hmm“ a já změním téma. Přemlouvám ji, ať chodí do školy, chci, aby se chovala normálně. Slíbí, že se příští týden zastaví, a zavěsí. Celý rozhovor trval několik minut a já pořád trčím na High Street. Nedá se nic dělat. Pustím zase přehrávač se zvuky těch vodních živočichů. Když se dostanu domů, jsem poměrně klidná, jen mám trochu mořskou nemoc. Zaparkuju pár metrů před dvougaráží. Není součástí domu a patří k Adamovým přehnaně vzorně uklizeným místům.
24