BailyKor2
8/4/16 11:18 AM
Stránka 7
KAPITOLA 1 ¤ÍM ¤ÍJEN 1943
Po fiímské ulici jde rázn˘m krokem mladá Ïena. Pásek na kabátû má utaÏen˘, na hlavû ‰átek a ‰ikmo pfies tûlo jí visí velká látková kabela. Zavû‰enou na pfiedloktí má men‰í ta‰tiãku a v ní penûÏenku s pár lirami a svoje dokumenty – osobní prÛkaz a pfiídûlovou kníÏku. „Chiara Ravello, svobodná,“ stojí na prÛkazce, kde se její adresa uvádí jako Via dei Cappellari 147, byt ã. 5. Îena se nechrání de‰tníkem, aãkoli z tmavé oblohy se fiinou proudy de‰tû, neutuchající liják, kter˘ bude trvat celé hodiny, jako by chtûl dodat nejnovûj‰ím událostem správnou atmosféru. Patnáct minut po tom telefonátu – „Maminka je nemocná,“ oznámil Gennaro do telefonu struãnû – vybûhla ze dvefií. Je mal˘ zázrak, Ïe se jí podafiilo slu‰nû se obléct, vzhledem k tomu, jak moc spûchala, a navíc za ní po celém bytû chodila její sestra Cecilia a kladla jí nejapné otázky. „Kdo to volal?“ Tohle se oz˘valo zpoza dvefií koupelny, kdyÏ si Chiara oplachovala obliãej. „Proã se obléká‰? Je teprve ãtvrt na ‰est.“ To kdyÏ Chiara sundala punãochy z mfiíÏky u sporáku a zaãala si natahovat ty vlhké, nepoddajné roury na ledové nohy. Dé‰È pronikl aÏ do bytu; zdálo se, Ïe v kuchyni visí ve vzduchu jemná mlha. „Bez spodniãky nikam nemÛÏe‰.“ To kdyÏ si Chiara pfietahovala pfies hlavu ãervené vlnûné ‰aty a zapínala si pásek. A potom, naléhavû: „Nemám ti uvafiit kávu?“ Nakonec, zatímco Cecilia vyplachovala ve dfiezu konvici, mûla Chiara vtefiinku na to, aby si rozmyslela, co by mohlo b˘t tfieba: obléknout si kabát, uvázat ‰átek a rychle najít tu druhou ta‰ku
7
BailyKor2
8/4/16 11:18 AM
Stránka 8
VIRGINIA BAILYOVÁ
pro pfiípad, Ïe by se nûco dalo zachránit, zváÏit, jestli si má vzít kolo, a zavrhnout ten nápad, protoÏe by trvalo pfiíli‰ dlouho, neÏ by je snesla po schodi‰ti dolÛ, a pû‰ky to bude beztak rychlej‰í. Ke Gennarovu baru na Via del Portico d’Ottavia to odsud nebyl ani kilometr. U kuchyÀsk˘ch dvefií se otoãila, aby oznámila, Ïe uÏ musí jít, a spatfiila, Ïe sestra strnule stojí s otevfien˘mi ústy a prázdnou konvici pofiád drÏí v ruce. Chiafie bylo jasné, Ïe se Cecilia právû upamatovala na to, Ïe doma Ïádnou kávu nemají, uÏ dva mûsíce ne. Vûdûla také, Ïe ta vzpomínka pfiivolala zpátky v‰echno, co s ní souviselo: bomby, úmrtí, nacistickou okupaci, v‰echno, ãemu Chiara v duchu obecnû fiíkala „trosky“. V jak˘koli jin˘ den by ‰la sestru utû‰it, ale dneska nemohla. „NezdrÏím se dlouho,“ fiekla. „Nechoì pryã,“ ‰pitla Cecilia dûtsk˘m hláskem. „Ale proboha,“ utrhla se na ni Chiara a vybûhla ze dvefií. Její boty zabubnovaly na kamenném schodi‰ti, ale ne dost hlasitû, aby to pfiehlu‰ilo sestfiino kvílení. V pfiízemí si to rozmyslela a vybûhla ta dvû patra zpátky. „Obleã se. Zabal kufr s tepl˘m obleãením.“ Na Ceciliinû krásné tváfii s laníma oãima se rozhostil prázdn˘, bezradn˘ v˘raz, kter˘ v Chiafie budil nutkání ji plesknout, aby se probrala. „To jsou prázdniny?“ podivila se Cecilia. „Ano. OdjíÏdíme,“ oznámila Chiara. „Zabal mi taky. Za pár hodin budu zpátky, moÏná i dfiív.“ Ukázala jí to na hodinách. „Pfiinesu ti nûjak˘ pûkn˘ dárek.“ „Mám si vzít i ‰ití?“ „Jen to, co se ti vejde. Stroj tady nech.“ „Dám tam pro kaÏdou z nás i deku.“ „Mrzí mû, Ïe jsem kfiiãela.“ „Já to na tebe nefieknu.“ Komu si Cecilia myslí, Ïe by to mohla fiíct, zÛstává záhadou. Na ulici je je‰tû tma. Teì platí zákaz vycházení a pouliãní lampy zÛstávají zhasnuté. Chiara cítí vlhko na chodidlech, teãe jí do bot a smekají se na mokrém dláÏdûní. KdyÏ dojde na roh Campo dei Fiori, zaváhá. První náznaky ‰edivého svítání, které si je‰tû neprorazilo cestu do úzké soutûsky Via dei Cappellari, ozafiují
8
BailyKor2
8/4/16 11:18 AM
Stránka 9
JEDNOU
âASNù
ZRÁNA
liduprázdné námûstí. Je sobota, ‰est hodin ráno, uÏ by se mûli sjíÏdût trhovci. A pfiece je jedinou lidskou postavou v dohledu socha Giordana Bruna. Vzhlédne k té váÏné dÛstojné osobû v kápi, jako by ji mohla utû‰it. Zachvûje se. Pfiejde námûstí po obvodu, tûsnû podél domÛ. Od doby, co ve mûstû zaãali rozkazovat nacisti, je v ulicích prázdnûji. Stejnû jako pfii hrozbû pfiírodních katastrof – zemûtfiesení, hustého snûÏení, sesuvÛ pÛdy – se obyvatelé ¤íma choulí doma a ven vycházejí jen v naprosto nezbytn˘ch pfiípadech. V noci se pofiád tu a tam oz˘vá stfielba. Prosl˘chají se pfiíbûhy o lidech, které vojáci náhodnû zadrÏeli na ulici, postavili je ke zdi a pak je odvedli k v˘slechu do budov, jeÏ byly nedávno novû upraveny k tomuto úãelu a odkud se ãasto oz˘vá kfiik. Pozdûji jsou pfiíbuzní vyzváni, aby si odvezli zmrzaãené mrtvoly. Tohle není nic nového; dûlo se to za fa‰istÛ celá léta, ale nyní, kdyÏ byl ¤ím vyhlá‰en otevfien˘m mûstem, to nabralo dûsivûj‰í rozmûry. âlovûk se uÏ nemÛÏe spolehnout, Ïe mu nic nehrozí, kdyÏ nebude moc vystrkovat hlavu. Není úplnû jasné, jak jsou vymezené strany a kdo je ãí pfiívrÏenec. V polovinû Via dei Giubbonari odboãí Chiara do je‰tû uωí uliãky, ta ji odvede dál od hlavní ulice a stfiedu ãtvrti. Netu‰í, ãemu jde vstfiíc, ví jenom, Ïe je nutné, aby pomohla, a aÈ uÏ se dûje cokoli, dûje se to ve staré Ïidovské ãtvrti. Neb˘t nové danû ve zlatû, kterou pfied nûkolika dny uvalilo nacistické velitelství na fiímskou Ïidovskou obec, nebyla by si tak jistá, Ïe umístûní Gennarova baru, na hlavní ulici ghetta, má nûjak˘ v˘znam. Padesát kilogramÛ zlata. Pomáhala organizovat sbírku a vybírala pfiíspûvky – prsteny a medailonky, staré mince a manÏetové knoflíãky. Vûnovala by i otcÛv peãetní prsten, ale ve ‰perkovnici, kam ho obvykle ukládala, ho nena‰la. Teprve poté, aÏ kdyÏ úfiedníci zlato zváÏili a prohlásili, Ïe je ho dostatek, objevila ‰perk zaklínûn˘ ve ‰kvífie mezi dlaÏdicemi na svém toaletním stolku. Byla ráda, Ïe se nemusela vzdát prstenu, kter˘ patfiíval jejímu drahému otci, uÏ pût let mrtvému. Babbo, pomyslí si, drah˘ tatínek, a snaÏí se pfiipadnout na nûjakou útû‰nou vzpomínku, která se s ním pojí, ale místo toho se jí pfied oãima vynofií obraz jejího snoubence Carla, kter˘ zemfiel jen o mûsíc pozdûji. Zaplaví ji takov˘ pfiíval Ïalu, Ïe bezdûãnû
9
BailyKor2
8/4/16 11:18 AM
Stránka 10
VIRGINIA BAILYOVÁ
fÀukne. Osamûlost jí proudí tûlem jako led. Zavrtí hlavou, ‰átek má na ‰íji úplnû promáãen˘. Po té sbírce vûfiili, Ïe odrazili dal‰í potíÏe a vykoupili fiímsk˘m ÎidÛm trochu klidu. Ale teì, kdyÏ její kroky zpomaluje liják, si v duchu fiíká: Co kdyÏ objevili nûjakou poãetní chybu? Co kdyÏ v nacistické kofiisti pár gramÛ chybûlo? Pfiesnû váha jednoho prstenu? Pospíchá dál. Tfieba to nebude nic váÏného. MoÏná se uÏírá zbyteãnû. A pfiinejmen‰ím u Gennara dostane ‰álek opravdové kávy. Vynofií se na malé kfiiÏovatce s travnat˘m pláckem, kde roste osamûl˘ platan. Napadne ji, Ïe by se mohla pod ten strom schovat a zhodnotit situaci. JenÏe tady není co hodnotit. Nebo spí‰ neexistuje zpÛsob, jak vyhodnotit, co se dûje. Hlavní ulice, Via Arenula, je tichá a prázdná. Chiara chvilku otálí pod stromem, nechce se jí vzdát se jeho ochrany. Pofiád je na „své“ stranû. Jakmile sejde z chodníku a pfiebûhne ulici, ocitne se v jiném svûtû. Je to, jako by hradby, které pfied pÛlstoletím vymezovaly ghetto, nûkdo vystavûl nanovo. Jsou neviditelné, ale jsou tady. Je‰tû pofiád se mÛÏe vrátit. Pomyslí na Cecilii. Pfiedstavuje si, jak sestra pfii balení poslouchá hudbu z rozhlasu a pak ho vypíná, jakmile zaãne pravidelné vládní zpravodajství. Chiara ji v duchu vidí, jak místo toho zapíná gramofon a balí jim zavazadla v rytmu své poslední oblíbené písniãky, kterou zpívá její nov˘ operní idol Gino Bechi. Ten film zaãali dávat v bfieznu a od té doby ho vidûly uÏ tfiikrát. „Cesta lesem“, to je melodie, která zní v mnoha fiímsk˘ch domovech, zatímco si lidé sbírají vûci, zamykají domy a prchají z mûsta. Proã by ona a Cecilia mûly jednat jinak? Mají vût‰í ‰tûstí neÏ vût‰ina ostatních. Jejich babiãka – nonna – pofiád bydlí v horách na venkovû. Vzdálen˘ rachot zesílí. Chiara se pfiitiskne ke kmeni, oãekává obrnûné vozidlo. Vzápûtí se v dohledu objeví autobus se zamlÏen˘mi okny. Zdá se, Ïe v nûm kromû fiidiãe nikdo nesedí. Po ulici se loudá pes a oãichává v‰elijaké rozmáãené odpadky ve stoce. Mûstské sluÏby pfiestaly fungovat a ulice uÏ t˘dny nikdo neãistil. Pes pfiejde na chodník a zvedne u stromu noÏiãku.
10
BailyKor2
8/4/16 11:18 AM
Stránka 11
JEDNOU
âASNù
ZRÁNA
Chiara se z toho v‰eho snaÏí vyãíst nûjaká znamení – zkoumá liduprázdné ulice, zjevnû fungující hromadnou dopravu, lesklá svûtlej‰í místeãka na skvrnité kÛfie platanu v ãasnû ranním svûtle, zpÛsob, jak˘m de‰Èová voda odkapává ze Ïloutnoucích listÛ, fakt, Ïe si pes vybral právû tenhle strom, aby si u nûj ulevil – a vykládá si je hned tak, hned onak. Její vûdomí tûká mezi extrémy: Ïe ta zpráva byla omyl, nedorozumûní nebo fale‰n˘ poplach a tohle je pfiesnû takov˘ den, jaké se v ¤ímû poslední dobou pokládají za normální, nebo Ïe se dûje nûco zlého a nab˘vá to apokalyptick˘ch rozmûrÛ. Ve vûtvích nad ní zatrylkuje pták, na nose se jí rozstfiíkne studená kapka. Dé‰È ji promáãel aÏ na kÛÏi, pronikl jí do bot a pfies ‰átek do vlasÛ; studí ji na lopatkách a na tom citlivém prochladlém místû mezi nimi. De‰Èová voda bublá v okapech a ona tady stojí stejnû nehybnû jako Giordano, zmrzlá na kámen. Chtûla by jít domÛ. Pfiedstaví si modrého porcelánového ptáãka s hlavou zvrácenou a otevfien˘m zobáãkem, usazeného na okenním parapetu. V˘hled na vûÏ kostela San Lorenzo i na borovice na hfibitovû za ním. Domov, kde Ïily odmaliãka. Trosky, pomyslí si. Na druhé stranû ulice se nûco pohne. Ze stínÛ jedné z uliãek vedoucích do ghetta se vynofií muÏ v uniformû. Pfii tom pohledu, kter˘ jí pfiipomene hrozbu, ji pochybnosti rázem opustí. Vyjde zpod stromu a vykroãí do ulice. Maminka je nemocná, pomyslí si. To jí fiekl Gennaro do telefonu. Je to jejich kód pro pfiípad, Ïe by linka byla odposlouchávaná, ale nedomluvili se, jaké historky by se mûli drÏet dál. A tak, zatímco pfiechází ulici, pfiem˘‰lí o tom, co by mûla fiíct, kdyby ji zastavili. NemÛÏe tvrdit, Ïe jde nav‰tívit matku, protoÏe ta zahynula pfii bombardování ãtvrti San Lorenzo pfied tfiemi mûsíci, a i kdyby ne, stejnû by nebydlela v ghettu. Chiara si v‰ak vzpomene na starou dámu, která v ghettu opravdu Ïije. Nezná její pravé jméno, ale kaÏd˘ jí fiíká Nonna Torta, coÏ mÛÏe znamenat Babiãka Koláã nebo Babiãka ·patnû, a obojí by bylo pfiípadné. Dodávala chléb a peãivo do jedné pekárny na Piazza Guidia. Nekva‰en˘ chléb z hrubé neãi‰tûné mouky na Pesach, jeãmenné bochníky s kmínem, pletenou ‰ábesovou chalu, slané plet˘nky
11
BailyKor2
8/4/16 11:18 AM
Stránka 12
VIRGINIA BAILYOVÁ
s mákem, ofiechové peãivo plné su‰eného ovoce, fíkÛ a ‰vestkov˘ch povidel. Vûdûlo se, Ïe na její vyhlá‰en˘ tfie‰Àov˘ koláã stávali frontu i knûÏí a jepti‰ky, a prosl˘chalo se, Ïe ho ochutnal i sám papeÏ. Jestli Chiaru zastaví hlídka, fiekne, Ïe se doslechla, Ïe Nonna Torta, stará pfiítelkynû její babiãky, onemocnûla a ona chce zjistit, jestli pro ni nemÛÏe nûco udûlat. MoÏná si vzpomnûla právû na tuhle starou paní, protoÏe ãistû náhodou zná její adresu. Pravidelnû chodí do Gennarova baru a bydlí na Via di Sant’Ambrogio, hned za ním. Nebo je to moÏná tím, Ïe je Nonna Torta opravdu nemocná, nikoli na tûle, ale na duchu. Voják zaujal pozici u zdi domu. Nev‰ímá si Chiary, procházející kolem nûho, a ona pochopí, Ïe tu není proto, aby bránil lidem vstupovat do Ïidovské ãtvrti, n˘brÏ aby jim bránil v odchodu. Má na ãapce znak orla s roztaÏen˘mi kfiídly. KdyÏ vejde do ghetta, ohlu‰í ji pfií‰ern˘ hluk. Náfiek a ‰tûkané rozkazy, údery kovu o kámen. Zatímco kráãí dál, v duchu si dává dohromady v‰echno, co o Nonnû Tortû ví. To du‰evní úsilí jí pomáhá se ovládnout, aby nevykfiikla, nerozbûhla se nebo vÛbec neudûlala nûco zbrklého pfii pohledu na nûmecké vojáky stojící na rozích a bu‰ící na dvefie a na vydû‰ené tváfie v oknech. Z vy‰‰ích pater budov k ní doléhá pronikav˘ kfiik. Nonna Torta nosí za v‰ech okolností zástûru, kterou odkládá jen o ‰ábesu. Má nohy do O. Její vlasy jsou bílé jako pefií holubice. Umí dobfie vyprávût, aãkoli se ãasto opakuje. Chiara jí ‰patnû rozumí, protoÏe do své fieãi ãasto plete slova a obraty z fiímského jidi‰. Cel˘ Ïivot strávila v ghettu a narodila se je‰tû pfied sjednocením Itálie. Pamatuje si, jak strhávali hradby ghetta, kdyÏ byla je‰tû skoro dûcko, a jak se ãtvrÈ otevfiela. Lidé se zaãali stûhovat pfies fieku do Trastevere, coÏ bylo do té doby nesl˘chané; pfiedtím se v‰ichni Îidé tísnili pûknû pohromadû tady, odlouãení od zbytku mûsta. S kaÏdou zmûnou pfiichází koneckoncÛ nûjaká ztráta. My‰lenka na Nonnu Tortu dá Chiafie záchvûv nadûje. Je to my‰lenka na dlouhovûkost, na Ïivoty, které jsou proÏity aÏ do svého pfiirozeného konce. KdyÏ odboãí na Via del Portico d’Ottavia, zarazí se. Po chodníku se táhne dlouhá fiada vojákÛ v ‰ediv˘ch uniformách, s dÛstoj-
12
BailyKor2
8/4/16 11:18 AM
Stránka 13
JEDNOU
âASNù
ZRÁNA
níky rozmístûn˘mi ve strategicky zvolen˘ch odstupech. Jeden z nich dává vojákÛm pokyny. GennarÛv bar má zavfieno, je zamãen˘ a pfies sklo je staÏená roleta. Za ním v místech, kde se tyãí Marcellovo divadlo, obrovské a starodávné, jako by bylo nedotknutelné, stojí tfii náklaìáky. V‰ichni ti muÏi náhle naráz vykfiiknou a je to pfií‰ern˘ duniv˘ fiev, z nûhoÏ Chiafie naskoãí husí kÛÏe a mokré místeãko mezi lopatkami zaãne prudce tepat. Stejnû náhle umlknou. Poté se rozpt˘lí, po dvou ãi po tfiech, do vedlej‰ích uliãek ghetta. Tûch pár zb˘vajících zaujme pozice, nûktefií pfied náklaìáky, ostatní u ústí kaÏdé z ulic, které se tu sbíhají. Chiara zaÈuká na dvefie baru. „To jsem já,“ za‰eptá do klíãové dírky. Roleta se nepatrnû pfiizvedne a objeví se za ní Gennarova tváfi – ãerné oãi má zdivoãelé, tváfie ‰pinavé od sazí. Pootevfie dvefie na ‰tûrbinu, vtáhne ji dovnitfi a provede ji do skladu za barem, kde se z pfieplnûn˘ch obl˘ch kamínek valí koufi. Tady skladují protifa‰istické letáky, které t˘m dobrovolníkÛ rozná‰í po mûstû, rychle a úãelnû, jako by si jenom ‰li po své kaÏdodenní práci. Podobn˘ch skladÛ je po celém ¤ímû nûkolik a ve zvukotûsné místnosti za chladírnou jednoho fieznictví ve ãtvrti Testaccio stojí tiskafisk˘ lis. Gennaro pálí dÛkazy. „NemÛÏe‰ s tím nûco udûlat?“ poÏádá ji a ukáÏe pfiitom na kamna a na hromádku letákÛ, které se vr‰í vedle nich a válejí se kolem po podlaze. Zjevnû je sem naházel z polic. „Musím jít otevfiít bar.“ Vydá zvuk, kter˘ by se dal skoro povaÏovat za smích. „V‰echno jako vÏdycky. Musí to tak vypadat.“ „Nejsou tady kvÛli nám,“ fiekne Chiara. „Ne,“ potvrdí Gennaro. „Ale stejnû asi nechceme, aby tu tohle v‰echno na‰li, ne?“ „Shánûjí dohromady Îidy,“ podotkne Ïena. Potom si v‰imne hlavního ãlánku na broÏurce leÏící úplnû navrchu, kter˘ napsal pfiední Ïidovsk˘ intelektuál. Stejnû jako mnoho ostatních se vrátil do ¤íma, poté co Mussoliniho v ãervenci odstavili a pfiedtím, neÏ bylo v záfií uzavfieno pfiímûfií. V tom kratiãkém období, kdy si mysleli, Ïe poprvé za dvacet let mÛÏou fiíkat, co chtûjí, napsal záplavu ãlánkÛ. Chiara pfiem˘‰lí, kde je ten muÏ asi teì, a doufá, Ïe se mu podafiilo z mûsta uniknout.
13
BailyKor2
8/4/16 11:18 AM
Stránka 14
VIRGINIA BAILYOVÁ
„Mበna obliãeji saze,“ upozorní Gennara. Barman si otfie tváfi rukávem a u‰klíbne se na ni, jako by ho sek˘rovala. Je tûÏké chovat se laskavû, kdyÏ máte strach. „Tak jdi na to,“ vybídne ho s úsmûvem. Ten taky nejspí‰ pfiipomíná ‰kleb. Gennaro toho do kamen nacpal pfiíli‰ mnoho. Chiara si pfiinesla prázdnou ta‰ku s mlhavou my‰lenkou, Ïe by nûkteré z tûch pamfletÛ mohla uchovat na jindy, pro budoucnost, nebo z nûjakého jiného dÛvodu, kter˘ jí pfiedtím v kuchyÀské mlze pfiipadal dÛleÏit˘. Teì si na nûj nevzpomíná a stejnû jako Gennaro cítí naléhavou potfiebu zbavit se ve‰ker˘ch dÛkazÛ. Z pytle polen a tfiísek vytáhne dlouhé tenké dfiívko a zaãne dloubat do husté masy d˘majících tiskovin. Dfiívko se zlomí. Rozhlédne se po lep‰ím nástroji, rozrazí pootevfiené dvefie skfiínû na smetáky a objeví tam kovovou lopatku a ko‰tû, velkou láhev rÛÏové tekutiny, která moÏná obsahuje ãistidlo a moÏná parafín – mûla by to nalít do kamen? Nevyhodí tak do vzduchu cel˘ dÛm? – a dal‰í hromádku letákÛ. Tyhle jsou staré ãtyfii mûsíce, vytiskli je na zaãátku léta, a je na nich fotografie Mussoliniho, jak mluví k davÛm na Piazza Venezia; lidé se tam sbíhají ze v‰ech stran jako mravenci. Podtitulek se uÏ nedá pfieãíst. Ze skfiínû se line pronikav˘ odporn˘ pach. Chiara ji zavfie, vrátí se ke kamnÛm ozbrojená tou lopatkou a zaãne usilovnû dloubat do speãen˘ch papírÛ uvnitfi, aby se rozpadly. Kamínka jí pfiipomínají nûjaké násilím krmené malé zvífie. Zaãínají se dusit. Vybaví se jí vzpomínka na Cecilii jako dítû. Sedí naproti Chiafie u stolu v kuchyni jejich starého bytu v San Lorenzu (trosky, pomyslí si Chiara automaticky). Na Ïlutoãervenû kostkovaném ubrusu stojí pfied její sestrou nedotãen˘ talífi hork˘ch drÛbkÛ. Cecilia maso nesná‰í, a vnitfinosti obzvlá‰È. U slaniny a mortadely, toho masa, které se servíruje po plátcích, si nacviãila metodu, kdy si je nenápadnû strká do klína, aby je pozdûji vyhodila, ukryla nebo dala sníst Chiafie. KdyÏ v‰ak jejich matka objevila za pohovkou ukryté zásoby hnijícího masa, zaãala b˘t pfii jídle ostraÏitûj‰í. Ragú z drÛbkÛ v rajské omáãce je pfiíli‰ patlavé, neÏ aby se dalo takhle ukr˘vat, a navíc je matka v místnosti s nimi nebo pofiád poblíÏ, takÏe Chiara nemÛÏe nic udûlat.
14
BailyKor2
8/4/16 11:18 AM
Stránka 15
JEDNOU
âASNù
ZRÁNA
„Snûz si to jídlo, Cecilie, nebo nevyroste‰ a nezesílí‰,“ vybídne ji matka uÏ posté. Cecilia tohle sl˘chá ãasto. Musí jí b˘t tak devût nebo deset, napadne Chiaru teì, nemoc se uÏ projevila, ale je‰tû nenastalo to léto, kdy jí série neovladateln˘ch záchvatÛ nevratnû po‰kodila mozek. KdyÏ matka pfiistoupí ke stolu, Cecilia popadne kus chleba a cel˘ si ho nacpe do úst. MoÏná aby dala najevo, Ïe je ochotná spolupracovat. âelisti se jí zaseknou. NemÛÏe jimi pohnout a Ïv˘kat a ten velk˘ nerozkousan˘ Ïvanec nedokáÏe spolknout. Poulí oãi. Rudne ve tváfii. Kdyby byla had, kter˘ se snaÏí spolknout králíka, zvrátila by hlavu a o polykání by se postaraly silné svaly na krku. JenÏe Cecilia není Ïádn˘ had. Její útl˘ krãek se nedokáÏe roztáhnout. A pak pfiibûhne máma, bouchne Cecilii do zad, coÏ nepomÛÏe, a pak jí strãí prst do pusy a vytáhne to sousto ven, coÏ pomÛÏe. Chiara obrátí lopatku a násadou vytahuje papíry z kamen. RozloÏí je na podlaze, rozebere a uvolní celou hromadu a pak je zaãne strkat zpátky, natrhané na drobnûj‰í kousky, které pfiiÏivují plameny. Jejich máma byla hotov˘ démon, pokud ‰lo o fyzické zákroky, kdykoli byly dcerky nemocné: kdyÏ mûly zácpu, strkala jim do zadku naolejovan˘ prst, a kdyÏ se nachladily, usilovnû jim masírovala hrudník olejem; fiezné rány zalévala jódovou tinkturou a na ‰krábání v krku dávala kloktat roztok metylenové modfii. JestliÏe dloubání, natírání a podávání mastiãek, náãinkÛ a odvarÛ nepomáhalo, pak jste simulovali. Pokud choroba pokraãovala nebo se nepopiratelnû zhor‰ovala, muselo se s vámi bûÏet za knûzem. Doktory neuznávala. Chiara dosáhla urãitého pokroku. V kamnech naplno plápolá oheÀ a jí zaãíná b˘t teplo. Z obleãení jí stoupá pára. Vklouzne do rytmu trhání, házení, pálení, prohrabování a uzavfie svou mysl pfied pfieru‰ovan˘m fievem, pfied tím, co se dûje venku. Pfiipadá si jako topiã z lokomotivy, kter˘ Ïene stroj na pln˘ v˘kon po vachrlat˘ch kolejích. Musí se dostat do cíle. Tohle je její úkol. Spálí hromadu, smete v‰echno kolem a pfiihodí to dovnitfi. Sleduje, jak hofií poslední útrÏky, a potom si vzpomene na tu dal‰í kupku ve smradlavé skfiíni. Ten puch ji opût zasáhne, jakmile otevfie dvefie. Zvedne vût‰inu hromady a papíry se jí v rukou rozpadají
15
BailyKor2
8/4/16 11:18 AM
Stránka 16
VIRGINIA BAILYOVÁ
vlhkem. KdyÏ je nacpe do kamen, vyvalí se z nich hust˘ odporn˘ d˘m. Pfietáhne si ‰átek pfies nos a ústa, mokré útrÏky tiskovin se jí lepí k prstÛm a zachycují se na zápûstí. Nanovo zaãne improvizovan˘m pohrabáãem dloubat do mokré masy, aby se rozpadla a rozhofiela. Vy‰lehne plamínek, pak dal‰í. OheÀ vzplane. Vrátí se ke skfiíni, aby si ovûfiila, Ïe tam nic nezbylo. Odloupne poslední pamflet z jejího dna a na zlomek okamÏiku jí pfiipadá, Ïe zahlédla dvû zelená svût˘lka, která vzápûtí zmizela. Nakloní se dovnitfi, ‰átek si tiskne na nos, a svût˘lka se objeví znovu. Jsou to koãiãí oãi. Vzadu ve skfiíni leÏí ãerná koãka s bíl˘mi tlapkami a k bradavkám se jí tisknou ãtyfii maliãká koÈata, moÏná pût. Kousek stranou leÏí nejmen‰í z nich, ztuhlé a bez Ïivota. Chiara si uvûdomí, Ïe zniãila koãce pelech z novin, útoãi‰tû, domov, kter˘ si vytvofiila pro sebe a své potomky. Teì vytáhne zpod rodinky poslední papír a pfiipraví ji o postel. Vyhublá koãka kvikne a pokusí se zvednout, ale nemá dost síly. Chiara podebere poslední broÏurou mrtvolku a pfiihodí ji do kamen. Pak se vrátí ke koãce. Dopfieje si chvilku, aby se zamyslela nad koãiãím Ïivotem: unikat pfied psy, ãíhat, prohánût se v rozvalinách mûsta, hledat zbytky. Ta krátká zbûsilá chvíle, v níÏ byla poãata koÈata. Napadne ji, Ïe by tu mohla nechat svoji plátûnou ta‰ku, aby mûla zvífiata pelech. Koãka je zjevnû vyhladovûlá. Lidi mají taky hlad. Je to jenom koãka. Otfie si obliãej a ruce cípem ‰átku a vydá se dopfiedu do baru. Îádní zákazníci se nedostavili. Gennaro vytáhl roletu a postavil ven do de‰tû pár stolkÛ a Ïidlí. Chiara se zadívá na lidi venku. Nikdy pfiedtím nevidûla, jak nahánûjí lidské bytosti jako dobytek. „Kávu?“ zeptá se Gennaro. Chiara by uÏ chtûla odejít, ale najednou se jí zmocní nevolnost a roztfiesou se jí kolena. Opfie se o bar a odvrátí se od dûní za oknem. „Prosím,“ zamumlá. Zamíchá si do ‰álku cukr, tfii lÏiãky, a uvûdomí si, Ïe na ni Gennaro mluví, nûco jí vykládá. ¤íká, Ïe kdyÏ v pût ráno pfii‰el do baru, nev‰iml si niãeho zvlá‰tního. Jako obvykle sem pfiijel na kole ze svého domu na druhém bfiehu. A celou cestu nenarazil
16
BailyKor2
8/4/16 11:18 AM
Stránka 17
JEDNOU
âASNù
ZRÁNA
na nic neobvyklého, kromû toho, Ïe dé‰È zvedl hladinu fieky. Na mostû Garibaldiho liják zesílil a on se zastavil, aby si natáhl kapuci a upravil svûtlo na bicyklu. Jel pomalu, protoÏe nemá úplnû v pofiádku brzdy. Zastavil se pro trochu uhlí a ten prodavaã, kterého zná uÏ roky a je to takov˘ v‰eználek, co má v ledasãem prsty, fakt v rÛzn˘ch vûcech, mu povûdûl, Ïe v noci sly‰el stra‰n˘ rámus, a ‰lo to pr˘ od ghetta. Kakofonie, tak tomu fiíkal. Stfielba a v˘buchy, jedna salva za druhou. Kfiik a náfiek, stejnû jako pfied chvílí na ulici, kdyÏ Chiara pfii‰la. Asi ve ãtyfii to utichlo. KaÏdopádnû tenhle chlápek, Federico, mu povûdûl, Ïe Ïádné uhlí nemá a netu‰í, kdy pfiijde dal‰í dodávka, a tak Gennaro koupil místo uhlí svazek dfiíví. Trochu zvlhlo, protoÏe je vezl vzadu na kole, a proto bylo taky v zadní místnosti tak nakoufieno. Nedafiilo se mu rozdûlat oheÀ. To dfievo vÛbec nebylo pofiádnû vyschlé. Ale dneska ãlovûk musí brát, co je. „Kde kupuje‰ uhlí?“ zeptá se Chiara, jako by to bylo naléhavûj‰í téma neÏ ty noãní zvuky nebo to, co se venku dûje nyní. „Jezdí‰ k tomu pfiekupníkovi, co má sklad kousek od Via le Trastevere?“ Na chvilku si namlouvá, Ïe ji odpovûì skuteãnû zajímá, Ïe má v úmyslu zmûnit dodavatele uhlí. Do baru vejde nûjak˘ mladík. Doprovází ho voják, ale zastaví se na prahu, ani venku, ani uvnitfi. Gennaro mladého muÏe pozdraví jménem. Alberto. Pfiíchozí si postaví k nohám lepenkov˘ kufr a objedná si espreso. Kufr je pevnû pfievázan˘ modr˘m páskem od Ïupanu. MuÏ má ãernou ‰álu, vpfiedu úhlednû zkfiíÏenou, a oba cípy zastrãené pod vytaÏen˘ límec chatrného kabátu. Vlasy se mu pfiilepily k hlavû de‰tûm. Jeho obliãej je bled˘, ‰irok˘, neholen˘. Tváfie má ochablé, ústa s pln˘mi rty trochu pootevfiená. Nikdo nemluví, zatímco Gennaro chystá zákazníkovi kávu. KdyÏ si mlad˘ muÏ zvedá hrníãek k ústÛm, cinkne o pod‰álek. Musí ho sevfiít obûma rukama. Nehty má ztmavlé mastnotou nebo prachem. Chiafiiny my‰lenky se promûnily v krabiãku kuliãkov˘ch loÏisek, v níÏ se jednotlivé kuliãky rozbíhají na v‰echny strany a vzájemnû do sebe naráÏejí. Pfiem˘‰lí o slíbeném dárku pro Cecilii a v duchu si fiíká, Ïe Gennaro má moÏná nûkde schovanou nûjakou sladkost, kterou by od nûj mohla odkoupit. Tfieba su‰enky.
17
BailyKor2
8/4/16 11:18 AM
Stránka 18
VIRGINIA BAILYOVÁ
Nebo by se mohla, jestli jezdí autobusy, vypravit k Tor di Nona, kde se sdruÏují ti, kdo obchodují na ãerném trhu, a zkusit sehnat nûjak˘ s˘r nebo plechovku tuÀáka ãi fazolí. SnaÏí se tûch my‰lenek drÏet. Jsou útû‰né. JenÏe pak jí do hlavy proniknou plameny olizující zplihlou srst kotûte, a ona pfiem˘‰lí o tom, jestli bylo doopravdy mrtvé. V tuhle chvíli je v té místnosti stra‰livû pfiítomná. Jako by se jí v prohlubni zad stále ‰ífiila ta studená mokrá skvrna, navzdory teplu od ohnû, a jako by to nebyla de‰Èová voda, ale nûco jiného, nûjak˘ pozÛstatek hluboké studny lidské bolesti. Ponofiila se do ní a ona ji teì pokr˘vá. MuÏ hlasitû polkne, postaví ‰álek na pult a pfiejede po dfievûné desce dlanûmi. Pfiedkloní se a tich˘m hlasem poloÏí Gennarovi otázku. ¤íká: „Co s námi udûlají?“ Gennaro zavrtí hlavou. MuÏ se rozhlédne, oãima prodlí na stolech a Ïidlích. Chiara ucítí jeho pohled na své tváfii, ale neopûtuje ho. Voják u dvefií na nûj zavolá. MuÏ zvedne zavazadlo a odejde. Chiara ho vyprovodí aÏ ke dvefiím a dívá se, jak ho odvádûjí zpátky do fiady lidí, které na ulici nakládají do ãekajících náklaìákÛ. V‰ichni obyvatelé ghetta – stafií, mladí, s miminky v náruãí, lidé o berlích, Ïeny a dûti – se pomalu ‰inou k vozÛm v témûfi nezvuãném procesí. Nûktefií z nejmen‰ích mezi nimi pláãou a brblají, jak to nemluvÀata dûlávají, ale dospûlí a star‰í dûti, ty, které uÏ umûjí mluvit, mlãí. Jsou tam i nûjací mladí muÏi, jako ten, kter˘ pfii‰el do baru, ale není jich mnoho. „Kde jsou muÏi?“ zeptá se Chiara. Gennaro se postaví vedle ní. „Dnes se vydává na lístky tabák,“ odpoví. „·li si pro cigára.“ Úkosem se na nûj podívá. „CoÏe?“ Barman se tváfií váÏnû. V záhybech tváfií mu zÛstaly ‰mouhy od sazí a zdÛrazÀují jeho sklíãen˘ v˘raz, jako by se uÏ narodil se smutkem v obliãeji. MÛÏe Ïivot záviset na nûãem tak bezv˘znamném, jako je balíãek cigaret? pomyslí si Chiara. „Ano,“ fiekne Gennaro, jako by promluvila nahlas. „Tak to chodí.“ Nûktefií z tûch lidí mají pod kabáty pofiád noãní úbory. Vût‰ina nese ta‰ky nebo má na zádech uzly. Vojáci je popohánûjí hlavnû-
18
BailyKor2
8/4/16 11:18 AM
Stránka 19
JEDNOU
âASNù
ZRÁNA
mi pu‰ek. Na druhé stranû té fiady se opírají o zeì dva dÛstojníci, povídají si a koufií. „Co s nimi udûlají?“ „Nejspí‰ je odvezou do nûjakého pracovního tábora na severu,“ opáãí Gennaro. „Miminka a staré dámy v pracovním tábofie?“ podiví se Chiara. Ale teì Gennaro vykládá nûco o tom, jak ho matka varovala, aby si neotvíral bar v ghettu, a Ïe tam pÛvodnû byla zastavárna a kdo k nûmu teì bude chodit a Ïe pfiijde na buben, a potom se v pÛlce vûty zarazí a zahanbenû ztichne. Pak znovu spustí o tom, Ïe nevidûl nic zvlá‰tního, Ïe se tu pfiedtím nedûlo nic zvlá‰tního, a znovu se zajíkne a odmlãí se. „Jednoho dne se vrátí,“ fiekne nakonec. „AÏ tahle válka skonãí.“ Dívají se, jak kolem procházejí poslední lidé z fiady. Úplnû vzadu se belhá Nonna Torta, potácí se a mumlá si pro sebe. Je obleãená v pantoflích a noãní ko‰ili, pfies kterou má zástûru. Je bez zavazadel. Na druhé stranû ulice si ti dva nûmeãtí dÛstojníci pofiád povídají a kaÏd˘ se chodidlem levé nohy ve vysoké holínce opírá o zeì, ve znepokojivé, ale témûfi uklidÀující symetrii. Gennaro pláãe. „Ví‰, Ïe mበvzadu ve skfiíni hladovou koãku s koÈaty?“ zeptá se Chiara. „Koãku?“ opáãí. „Donesu jí trochu mlíka.“ Vrátí se k pultu, sehne se pod nûj a chvilku tam ‰ramotí. „Je tu i pár su‰enek, co by jí mohly chutnat,“ dodá a zmizí v zadní místnosti. Chiara vyjde na ulici a pfiipojí se k pfiihlíÏejícím. Stoupne si dozadu, vedle Ïeny s rozcuchan˘mi ‰ediv˘mi vlasy, která si tiskne obû dlanû na tváfie, jako by odolávala nutkání zakr˘t si oãi. Chiara také ví, Ïe tohle musí vidût celé. Musí se stát svûdkem. A potom, aÏ se stane svûdkem, potom snad bude moct odejít, vrátit se ke svému Ïivotu. MÛÏe vyzvednout sestru, nûjaké potraviny na lístky a obleãení, opustit mûsto, vyhledat útoãi‰tû v babiããinû domû v horách a tam poãkat, aÏ dorazí Spojenci. V duchu se pfienese k ovcím na louce za nonnin˘m statkem. VÏdycky, po cel˘ Ïivot, jí tahle louka, i sama její pfiedstava, pfiiná‰ela útûchu – vÛnû trávy a divoké dobromysli, která roste v Ïiv˘ch plotech, prÛzraãn˘ vzduch, svûÏí a jiskfiiv˘ a jasnûj‰í neÏ vzduch
19
BailyKor2
8/4/16 11:18 AM
Stránka 20
VIRGINIA BAILYOVÁ
v údolích, v˘hled na ostatní kopce, to, jak se vlní v‰emi smûry do dálky – v‰echno tohle ji dokázalo ukonej‰it. âistota a bezpeãí hor: touÏí po nich. Obyvatele ghetta nahnali do prohlubnû v silnici pfied Marcellov˘m divadlem, kde je zemû od vykopávek vyhloubená. Odjinud, od fieky, sem doléhá kfiik a v˘stfiely, ale lidé, ktefií stojí a ãekají mezi zfiícen˘mi, rozbit˘mi sloupy, jsou ti‰í. Vojáci vytáhli plachty na bocích náklaìákÛ a nyní nutí nastoupit dav lidí vyhnan˘ch z domovÛ. Propast mezi svûdky a odváÏen˘mi Îidy se roz‰ifiuje. Je to, jako by se na nû Chiara dívala pfies rozvodnûnou fieku. Její pohled upoutá mladá rodina. UÏ jsou na plo‰inû jednoho z náklaìákÛ a podafiilo se jim zÛstat pohromadû. Otec je soustfiedûn˘, váÏn˘, hezk˘ v ko‰ili s kravatou, obleku a svrchníku. Má vysoké ãelo a vlnité vlasy zvlhlé de‰tûm. Je to ten typ muÏe, kter˘ by mohl koufiit d˘mku, pomyslí si Chiara, jako to dûlával její otec. A moÏná má ve zvyku strãit si ji do úst a chvíli z ní potahovat, zatímco pfiemítá nad nûjak˘m problémem, a pak ji vyjmout a vydat prohlá‰ení. Ten typ muÏe, kter˘ není zbrkl˘ v úsudku. Nyní se snaÏí najít nûjak˘ zpÛsob, jak zÛstat hlavou rodiny, udrÏet si dÛstojnost. V náruãí svírá kudrnatou holãiãku s buclatou tváfiiãkou, které zpod kabátku s velk˘mi knoflíky trãí boubelaté ruãky a oãka jí záfií, jako by to celé bylo nûjaké dobrodruÏství. Mezi muÏem a Ïenou stojí dal‰í, vût‰í dítû, chlapec asi sedmilet˘. DrÏí se rukávu matãina kabátu. Právû ta Ïena upoutala Chiafiinu pozornost. Nese batole, které má koutky úst svû‰ené, jako by parodovalo v˘razy dospûl˘ch kolem sebe. Îena je lépe ustrojená neÏ vût‰ina ostatních a pÛsobí dojmem, Ïe si odûv vybírala peãlivû, ne Ïe na sebe hodila v tûch minutách zmatku, neÏ je vyhnali z domova, první vûc, která jí padla pod ruku. V u‰ích má perlové náu‰nice a v t˘le jí sedí tmavozelen˘ klobouãek. Její odûv je taky tmavozelen˘, pevnû pfiepásan˘. Vypadá jako cestovní kost˘m. MoÏná Ïe kdyÏ o ãtvrté ráno vypukla ta stra‰ná vfiava, nezalezla ve strachu do nejzaz‰ího koutku bytu ani si nepfietáhla deku pfies hlavu, ale odváÏila se vykouknout z okna a uvidûla, jak nacistiãtí vojáci bûhají ulicemi. A kdyÏ kfiik utichl, nepomyslela si, Ïe to
20
BailyKor2
8/4/16 11:18 AM
Stránka 21
JEDNOU
âASNù
ZRÁNA
skonãilo, a nevrátila se do postele, ale pfiimûla svou rodinu vstát a obléknout se. Dala jim chléb a horké pití. Sbalila jim ta‰ky, kaÏdému jednu. Tahle rodina, pomyslí si Chiara, se chystala utéct, jenomÏe uÏ to nestihla. Îeniny oãi tûkají ze strany na stranu, pátrají v davu. JestliÏe propast mezi pfiihlíÏejícími a Îidy nyní tvofií pfiíval, tahle Ïena stále hledá most, vor nebo kus naplaveného dfieva, kterého by se mohla zachytit. Chiara na ni upfienû hledí a neklidné oãi Ïeny ji najdou. AniÏ spustí z Chiary zrak, skloní se a pomalu odtrhne synovy prsty od svého kabátu, odstrãí ho od sebe. Chiara mrkne na dítû, znovu vzhlédne k Ïenû, která se na ni stále upfienû dívá, a pak opût sklopí pohled k chlapci, kter˘ matku vzápûtí chytil za kabát nûkde jinde. Chiara se soustfiedí na matãiny prsty, které uvolÀují sevfiení dûtské pûstiãky, znovu ji odstrkují. Chiafiiny oãi tûkají mezi matkou a synem, ale Ïena pofiád upírá pohled na ni. Vezme chlapce za rameno, nûco mu fiekne a dítû od ní poodstoupí a svûsí paÏe podél bokÛ. Hoch, jedin˘ z celé rodiny, kter˘ má rovné vlasy, je úpravnû obleãen˘ v krátk˘ch ‰ed˘ch kalhotách s vytaÏen˘mi podkolenkami, na jednom koleni má strup. A potom Chiara kfiiãí a prodírá se dopfiedu hlouãkem. Setfiese ruku, která jí krátce spoãine na paÏi ve snaze ji zadrÏet. „MÛj synovec!“ volá. „To je mÛj synovec,“ volá a ukazuje na chlapce. „Tohle dítû je va‰e?“ zeptá se jí voják, kter˘ u toho vozu na v‰echno dohlíÏí, ital‰tinou se siln˘m pfiízvukem. „Ano,“ odpoví Chiara. „Mojí sestry.“ Chlapec se zakymácí na boãnici náklaìáku, tváfi má napjatou, staÏenou úzkostí, ale nesoustfiedûnou. Vypadá jako dítû, které pfiimûli postavit se na stoliãku pfied celou tfiídou, vyãlenûné k vefiejnému poníÏení. „Podejte mi ho. Pojì k tetiãce, drahou‰ku,“ vykfiikne Chiara. Povzbuzená zvukem vlastního hlasu – pronikavého, matefiského, rozhofiãeného – dûlá dál zmatek a rozpfiahuje náruã, aby chlapce zachytila. Nûkolik lidí se k ní pfiidá. „Podejte jí toho kluka,“ a „To je jeho teta,“ oz˘vá se kolem, a dokonce muÏsk˘m hlasem: „Ten hoch není Ïádn˘ Îid.“
21
BailyKor2
8/4/16 11:18 AM
Stránka 22
VIRGINIA BAILYOVÁ
Objeví se nûjak˘ voják s vy‰‰í hodností a chce vidût Chiafiiny dokumenty. Pozná v nûm jednoho z tûch dvou, ktefií se opírali o zeì naproti Gennarovu baru. Zatímco otvírá její prÛkaz, chlapce podávají z vozu. Je strnul˘ a tûÏk˘. Chiara ho postaví vedle sebe, pevnû si ho pfiitáhne k boku, stiskne jeho dlaÀ ve své. Cítí, jak je napjat˘. Na jeho matku se nepodívá. Nesmí spatfiit ani stín pochybnosti. Místo toho se zahledí do tváfie toho dÛstojníka, ‰tíhlé a hladce oholené, nahoru na jeho ‰piãatou ãepici, na hlaveÀ jeho revolveru, na ná‰ivku na límci s lebkou a zkfiíÏen˘mi hnáty. V‰imne si zlatého pro‰ívání epolety, které se nûkdy v minulosti prodfielo a bylo neobratnûj‰í rukou pfie‰ito nití jiné barvy. Vlhké místo mezi jejími lopatkami zatepe, jako by ãekala kulku do zad. Urãitû jí doputuje rovnou k srdci. „Moje sestra,“ fiekne s pohledem upfien˘m na tu nit, „je ‰vadlena. Kdyby tohle opravovala ona, ty stehy byste ani nepoznal.“ Ví, Ïe jí voják nerozumí. Jsou to jenom slova, která vypou‰tí z úst, aby propíchla bublinu ticha, která je obklopila jako prÛhledná, ale bytelná kopule. Hlavu jí náhle vyplní obrovská prázdnota, jako by mûla omdlít. „Neprovdaná,“ fiekne dÛstojník a rukou bez rukavice ukáÏe na to slovo. „Je to syn mojí sestry,“ odpoví Chiara. Podívá se na ni a pak na dítû. Bude staãit, Ïe v jejích dokumentech chybí slova „Ïidovské rasy“? Chiara nikdy v Ïivotû nepozdravila fa‰istick˘m pozdravem. I ve ‰kole se tomu pokaÏdé vyhnula a na tenhle drobn˘ akt tichého odporu byla hrdá. Nyní ji ale napadne, jestli nepfii‰la chvíle, kdy by se tím mohla ta vûc nûjak vyfie‰it. Náklaìák nastartuje a chlapec vedle ní srdceryvnû vykfiikne. „Mami,“ zajeãí a Chiara ho popadne a pfiitiskne si ho k hrudi. Zaãne ji kopat. „Mami, mami,“ kfiiãí znovu a znovu. Má co dûlat, aby ho dokázala udrÏet. Sykne mu do ucha: „Zmlkni, nebo tû ten voják zastfielí,“ a on vedle ní ochabne, mrtvá váha. „MÛÏete mi vrátit papíry, prosím?“ fiekne smûle. „Musím ho odvést domÛ.“
22
BailyKor2
8/4/16 11:18 AM
Stránka 23
JEDNOU
âASNù
ZRÁNA
¤idiã druhého vozu nûco zakfiiãí. Je pfiipraven˘ k odjezdu. DÛstojník SS se na náklaìák podívá. Pfiejede pohledem po jeho osazenstvu. A potom se skloní a pohladí chlapce po hlavû. „Nezlob tetiãku,“ fiekne a hodí Chiafiin prÛkaz do látkové ta‰ky, která jí visí pfies rameno. Koutkem oka Chiara vidí chlapcÛv kuffiík nahofie na voze, vedle místa, kde pfiedtím stál. Jeho obleãení, osobní vûc, moÏná hraãka nebo kníÏka pohádek na dobrou noc. Nûco, co mu patfiilo. NemÛÏe si nic z toho vyÏádat. Ani jedinou maliãkost. Ani fotografii. Ani nátûlník. Náklaìák odjede. Chiara stojí jako ochromená a v náruãí drÏí tûÏké dítû, které jí zar˘vá obliãej do kabátu. „Tak bûÏte,“ vybídne ji dÛstojník a vrhne na ni pohled, kterému Chiara nerozumí. Zv˘‰í hlas a osloví cel˘ dav. „Rozejdûte se,“ vy‰tûkne a tleskne, trochu divadelním gestem. Pfiedstavení skonãilo. Chiara vyrazí pryã, co nejrychleji to jde, nehybné dítû si tiskne k hrudi a jeho boty jí s kaÏd˘m krokem naráÏejí do kolenou. Má strach, jestli ho neudusila. Vydá se ulicí k fiece, klop˘tá po Lungotevere pod platany, a kdyÏ pfiejde most Garibaldiho, postaví chlapce na zem. Vpfiedu na kabátû jí po nûm zÛstala slimáãí steziãka soplÛ. „Chci svoji mámu,“ fiekne. Podívá se na nûj. Mal˘, vzdorn˘. Sirotek. Podlomí se jí kolena a ona se opfie rukou o zábradlí. Poprvé to ráno vyjde slunce a propÛjãí listí nad jejich hlavami oranÏovozlatav˘ záfiiv˘ nádech. Dole pod nimi se vzdutou fiekou Ïene ulomená vûtev a pohupuje se ve vlnách. Chiara se narovná. „Vezmu tû s sebou domÛ,“ fiekne, ale pak se zarazí, a místo toho ho popadne za obleãení, protoÏe on se chystá utéct. Pfiitáhne si ho blíÏ, pfiidfiepne za ním, pfiitiskne mu divoce máchající paÏe k bokÛm, uti‰í ho. Vzadu mu zpod límce kabátku ãouhá ‰títek. Daniele Levi, pfieãte si vzhÛru nohama. To musí zmizet. Pevnû ho obejme, pfiímo na chodníku, znehybní ho, zadrÏí ho. Vezme konec ‰títku do zubÛ a trhne, ãistû ho uvolní. Celou cestu domÛ musí Chiara kluka táhnout a on kope a kfiiãí „Mami“, dokud neochraptí. Kdyby ‰lo o souboj vÛlí, mohl by jí
23
BailyKor2
8/4/16 11:18 AM
Stránka 24
VIRGINIA BAILYOVÁ
uniknout. Jeho odhodlání prchnout je pfiinejmen‰ím stejnû silné jako její odhodlání udrÏet ho u sebe. JenÏe tady jde o otázku fyzické síly, a v té proti ní nemá ‰anci. NeÏ dojdou na Via dei Cappellari, pfiestane kfiiãet. V pfiedsíni stojí dva kufry. Cecilia sedí u svého ‰icího stolku v salonu. Nezvedne hlavu hned. Lemuje nûjakou ãervenomodrou látku, v odstínu slívy. Záhyby materiálu se fiinou pfies hranu stolu skoro k podlaze a odráÏejí záblesky vodnatého slunce od okna. Ustfiihne nÛÏkami nit a narovná se. „Hotovo,“ oznámí a podívá se na nû pfies horní okraj kulat˘ch br˘lí na ãtení. Vytfie‰tí oãi na vyãerpané uslzené dítû. „To je mÛj dárek?“ zeptá se Chiary. A pak, neÏ sestra stihne odpovûdût: „Holãiãky tam nemûli?“
24