Tfiináct˘ pfiíbûh - zlom 2015
26.3.2015
17.34
Stránka 9
D OPIS Byl listopad. KdyÏ jsem zah˘bala do Laundress Passage, nebylo je‰tû pozdû, ale nebe uÏ potemnûlo. Otec pro dne‰ek zavfiel, zhasl v obchodû a stáhl rolety, ale nad schody do bytu nechal svítit, abych se nevracela domÛ potmû. Sklenûn˘mi dvefimi dopadal na mokr˘ chodník rozdvojen˘ obdélník bledého svitu, ve kterém jsem se zastavila a chystala se otoãit klíãem ve dvefiích; a odtud jsem také prvnû uvidûla ten dopis. Dal‰í bíl˘ obdélník, kter˘ leÏel na pátém schodu zdola, kde jsem ho nemohla minout. Zavfiela jsem dvefie a klíã od obchodu jsem uloÏila na obvyklé místo za Baileyho Principy pokroãilé geometrie. Chudák Bailey. O tu jeho tlustou ‰edou kníÏku nikdo nestál uÏ tfiicet let. Nûkdy mû tak napadá, co si asi myslí o své roli stráÏce klíãÛ od knihkupectví. Nefiekla bych, Ïe zrovna takov˘hle osud si pfiedstavoval pro své mistrovské dílo, jehoÏ sepisováním strávil dvû desetiletí. Dopis. Pro mû. To byla událost. Obálka s ostr˘mi rohy se nadouvala poskládan˘mi listy a adresu mûla napsanou rukopisem, jehoÏ lu‰tûní muselo listono‰i dát dost práce. I kdyÏ byl rukopis staromódní – velká písmena sloÏitû zdobená a v‰ude samá kudrlinka – první mÛj dojem byl, Ïe to psalo dítû. Ta ruka mi pfiipadala nevypsaná. Nestejnomûrné tahy se buì skoro ztrácely, nebo se naopak zar˘valy hluboko do papíru. Písmena, z nichÏ se skládalo mé jméno, nepÛsobila ani trochu plynule. Do kaÏdého z nich se pisatel pustil zvlá‰È – M A R G A R E T L E A OVÁ – jako do nového nároãného dobrodruÏství. JenÏe já jsem Ïádné dûti neznala. A v té chvíli mû napadlo – tohle je písmo invalidy. Mûla jsem z toho divn˘ pocit. Vãera nebo pfiedevãírem, kdyÏ jsem se potichu a v soukromí starala o svoje záleÏitosti, nûjaká neznámá osoba – nûkdo cizí – si dala tu práci a nade9
Tfiináct˘ pfiíbûh - zlom 2015
26.3.2015
17.34
Stránka 10
D I A N E S E T T E R F I E L D O VÁ
psala tuhle obálku m˘m jménem. Kdo to byl, kdo mû sledoval, kdo o mnû pfiem˘‰lel, zatímco já jsem nic netu‰ila? Pofiád je‰tû v kabátû a v klobouku jsem se svezla na schody, abych si dopis pfieãetla. (Nikdy neãtu jinak neÏ v nûjaké bezpeãné poloze. Dûlám to tak od sv˘ch sedmi let, kdy jsem sedûla na vysoké zdi a ãetla Vodní dûti, a popis podvodního Ïivota mû zaujal natolik, Ïe jsem podvûdomû uvolnila svaly. Místo aby mû nadná‰ela voda, kterou jsem si tak Ïivû kolem sebe pfiedstavovala, jsem se ale zfiítila k zemi a ztratila vûdomí. Je‰tû dnes cítím tu jizvu pod ofinou. âtení mÛÏe b˘t nebezpeãné.) Otevfiela jsem dopis a vytáhla nûjak˘ pÛltucet sloÏen˘ch listÛ, popsan˘ch stejn˘m namáhav˘m rukopisem. Díky své práci mám s obtíÏn˘mi rukopisy dost slu‰né zku‰enosti. Není to Ïádné velké tajemství. Potfiebujete jen trpûlivost a trénink. A kromû toho ochotu cviãit i svÛj vnitfiní zrak. KdyÏ ãtete rukopis po‰kozen˘ ohnûm, vodou, svûtlem nebo jen uplynul˘mi roky, musíte zrakem sledovat nejen tvary písmen, ale i jiné stopy po jejich vzniku. Rychlost pera. Tlak ruky na stránku. Pfiestávky a zvolnûní tempa. Musíte se uvolnit. Na nic nemyslet. AÏ do chvíle, kdy se zhoupnete do snu, v nûmÏ jste perem létajícím po ruãním papífie a papírem sam˘m, jehoÏ povrch lechtá stopa inkoustu. Pak rukopis pfieãtete. Zámûry pisatele, jeho my‰lenky, jeho váhání, jeho touhy a jeho zámûry. MÛÏete to v‰echno ãíst tak snadno, jako byste byli svíãkou, která ozafiuje stránku ve chvíli, kdy po ní létá pero. Tenhle dopis ale nebyl ani tak tûÏk˘ jako nûkteré jiné. Zaãínal stroh˘m „Sleãno Leaová“; pak se hieroglyfy rychle zaãaly promûÀovat v hlásky, slova a nakonec vûty. Stálo tam toto: Jednou jsem poskytovala interview pro Banbury Herald. Budu ho muset nûkdy vyhledat, kvÛli Ïivotopisu. Poslali ke mnû takového zvlá‰tního chlapíka. Vlastnû spí‰ chlapce. Vysok˘ byl jako dospûl˘ muÏ, ale je‰tû kulaÈouãk˘ jako dítû. Mûl nov˘ oblek a cítil se v nûm nesvÛj. Oblek byl hnûd˘, o‰kliv˘ a zjevnû byl urãen pro 10
Tfiináct˘ pfiíbûh - zlom 2015
26.3.2015
T¤INÁCT¯
17.34
Stránka 11
P¤ÍBùH
muÏe mnohem star‰ího. Límec, stfiih, látka, v‰echno bylo ‰patnû. Byl to oblek, jak˘ by mohla koupit matka pro chlapce, kter˘ vy‰el ze ‰koly a nastupuje do prvního zamûstnání; oblek, do jakého „se doroste“. JenÏe chlapci nezanechávají své dûtství za zády spolu se ‰kolní uniformou. A také chování mûl zvlá‰tní. Naléhavé. Jen jsem ho uvidûla, napadlo mû: „Poãkat, o co mu vlastnû jde?“ Nemám nic proti lidem, ktefií milují pravdu. Tedy aÏ na to, Ïe s nimi b˘vá nuda. Nesmûjí ov‰em zaãít kázat o upfiímnosti ve vztahu ke psaní, coÏ nûktefií z nich dûlají. To mû samozfiejmû dráÏdí. Ale kdyÏ mû nechají na pokoji, neublíÏím jim. Nevadí mi milovníci pravdy, ale pravda sama. Jakou podstatu, jakou útûchu najdete v pravdû v porovnání s pfiíbûhem? K ãemu je dobrá pravda o pÛlnoci, za tmy, kdyÏ v komínû burácí vítr jako rozzufien˘ medvûd? KdyÏ blesky venku vrhají stíny na zdi loÏnice a dé‰È dlouh˘mi nehty bubnuje na okenní sklo? Ne. KdyÏ leÏíte v posteli a strach a chlad vás mûní v sochu, neãekejte, Ïe vám na pomoc pfiispûchá kostnatá, bezmasá pravda. Potfiebujete buclatou útûchu pfiíbûhu. Chlácholivé, kolébavé bezpeãí lÏi. Nûktefií spisovatelé samozfiejmû interview rádi nemají. Rozãiluje je to. „Pofiád stejné otázky,“ stûÏují si. Co by tak ãekali? Reportéfii jsou Ïoldáci. My spisovatelé jsme originál. Îe oni kladou vÏdycky stejné otázky, je‰tû neznamená, Ïe jim musíme pofiád stejnû i odpovídat, ne? My se pfiece Ïivíme tím, Ïe si vym˘‰líme. Já proto poskytuji tucty interview roãnû. Za cel˘ Ïivot jistû stovky. Nikdy jsem totiÏ nevûfiila na to, Ïe génius se musí uzavírat pfied svûtem, aby vzkvétal. Moje genialita není tak kfiehká vûc, aby se musela schovávat pfied ‰pinav˘mi prsty lidí od novin. V prvních letech se mû pokou‰eli nachytat. Pfiipravili se na mû, pfii‰li s nûjak˘m tím drobínkem pravdy schovan˘m v rukávu, ve vhodném okamÏiku ho vytáhli a doufali, Ïe mû tím vyvedou z míry natolik, abych odhalila víc. Musela jsem si dávat pozor. Opatrnû je postrkovat tím smûrem, kde jsem je chtûla mít; zlehounka, nepozorovanû je navnadit na hezãí pfiíbûh, neÏ byl ten, o kter˘ jim ‰lo. Byla to hodináfiská práce. Oãi se jim rozzáfiily a oni ten svÛj od‰tûpek pravdy svírali stále volnûji a volnûji, aÏ jim 11
Tfiináct˘ pfiíbûh - zlom 2015
26.3.2015
17.34
Stránka 12
D I A N E S E T T E R F I E L D O VÁ
nakonec vypadl z ruky na zem a nepov‰imnut zÛstal leÏet u cesty. Nikdy to neselhalo. Dobr˘ pfiíbûh je vÏdycky oslnivûj‰í neÏ úlomek pravdy. Pozdûji, kdyÏ jsem zaãala b˘t slavná, stalo se interview s Vidou Winterovou pro novináfie nûãím jako zkou‰kou dospûlosti. Vûdûli zhruba, co mají ãekat, a byli by zklamaní, kdybych je nechala odejít bez pfiíbûhu. Nejdfiív ze sebe rychle vysypali normální otázky (Kde berete inspiraci? Pí‰ete své postavy podle skuteãn˘ch lidí? Kolik ze sebe vkládáte do sv˘ch hlavních hrdinÛ?), a ãím struãnûji jsem odpovídala, tím byli rad‰i (V hlavû. Ne. VÛbec nic.). A pak pfii‰lo to, naã ãekali a kvÛli ãemu ve skuteãnosti pfii‰li. Do tváfie se jim vloudil zasnûn˘, nadûjepln˘ v˘raz. Byli jako dûti pfied spaním. A co vy, sleãno Winterová, fiekli obvykle. Povûzte mi nûco o sobû. A tak jsem povídala. Jen takové prosté historky, nic na nich nebylo. Jen pár nitek spleten˘ch do líbivého vzoru, tady nûjak˘ zajímav˘ motiv, tam pár cingrlátek. Jen útrÏky ze dna mého vaku. Takov˘ch jsem mûla stovky. OdstfiiÏky z románÛ a povídek, nikdy nedokonãené zápletky, mrtvû narozené postavy, malebná místa, pro která jsem nikdy nena‰la vyuÏití. Drobnosti, které odpadly od pera pfii úpravách. Staãilo jen trochu uhladit okraje, zaobroubit konce, a hotovo. Úplnû nov˘ Ïivotopis. Odcházeli spokojení, svírali v tlapkách svoje zápisníky jako dûti, které si nesou z oslavy bonbony. Jednou budou mít co povídat vnouãatÛm: „Kdysi jsem se setkal s Vidou Winterovou, a ona mi vyprávûla pfiíbûh.“ Ale zpátky k tomu chlapci z Banbury Herald. Ten fiekl: „Sleãno Winterová, povûzte mi pravdu.“ No co je tohle za Ïádost? Lidé si navym˘‰leli nejrÛznûj‰í taktiky, aby mû pfiimûli nûco prozradit, a já jsem je prokoukla na míle daleko, jenÏe tohle? To bylo k smíchu. Co tak asi ãekal? Dobrá otázka. Co ãekal? Oãi se mu leskly horeãnat˘m zaujetím. Sledoval mû tak upfienû. Pátravû. Zkoumavû. Byla jsem si docela jistá tím, Ïe mu jde o nûco konkrétního. âelo mûl zpocené. MoÏná byl nemocn˘. Povûzte mi pravdu, fiekl. Pocítila jsem ve svém nitru nûco divného, jako by se minulost 12
Tfiináct˘ pfiíbûh - zlom 2015
26.3.2015
T¤INÁCT¯
17.34
Stránka 13
P¤ÍBùH
znova probouzela. Vodnaté zavlnûní minulého Ïivota se mi vzdulo v Ïaludku, vyslalo do m˘ch Ïil pfiílivovou vlnu a chladnû mi za‰plouchalo na spáncích. Pfiízraãné vzru‰ení. Povûzte mi pravdu. UvaÏovala jsem o jeho Ïádosti. Pfievracela jsem ji v mysli, váÏila moÏné dÛsledky. Znepokojil mû, ten chlapec s bledou tváfií a palãiv˘m pohledem. „Tak dobfie,“ fiekla jsem. Za hodinu byl uÏ pryã. Rozlouãil se tichounce a nepfiítomnû a ani jednou se neohlédl. Nefiekla jsem mu pravdu. Jak bych mohla? Vyprávûla jsem mu pfiíbûh. Chudiãk˘ a podvyÏiven˘, bez tfipytu, bez flitrÛ, jen pár nezajímav˘ch, vybledl˘ch záplat, nedbale slátan˘ch a s roztfiepen˘mi okraji. Pfiíbûh, kter˘ vypadá jako skuteãn˘ Ïivot. Nebo spí‰ jako to, co si obyãejní lidé pod pojmem Ïivot pfiedstavují, coÏ je nûco docela jiného. Pro ãlovûka s m˘m talentem není jednoduché nûco takového vytvofiit. Dívala jsem se za ním z okna. ·oural se ulicí pryã, ramena nahrbená, hlavu sklonûnou, kaÏd˘ krok jako by pro nûj pfiedstavoval námahu. V‰echna ta energie, ten náboj, ta verva, to v‰echno bylo pryã. Zabila jsem to. Ne Ïe bych to kladla za vinu jen sobû. Mûl mít dost rozumu a nevûfiit mi. UÏ nikdy jsem ho nevidûla. Ale ten pocit, kter˘ jsem mûla, to proudûní v Ïaludku, ve spáncích, v koneãcích prstÛ – ten se mnou nûjak˘ ãas zÛstal. Vzdouval se a klesal spolu se vzpomínkou na chlapcova slova. Povûzte mi pravdu. „Ne,“ fiekla jsem. Znova a znova jsem to opakovala. Ne. Ale proud se neuklidnil. Ru‰il mû. A co víc, byl nebezpeãn˘. Nakonec jsem nabídla dohodu. „Je‰tû ne.“ Povzdechl, neklidnû se zavrtûl, ale nakonec utichl. Utichl tak, Ïe jsem na nûj skoro zapomnûla. Jak dávno to uÏ je. Tfiicet let? âtyfiicet? MoÏná víc. âas utíká rychleji, neÏ si myslíte. Nedávno jsem si na toho chlapce zase vzpomnûla. Povûzte mi pravdu. A také jsem v poslední dobû znova pocítila v nitru ten zvlá‰tní neklid. Nûco ve mnû roste, mnoÏí se a dûlí. Cítím to v Ïaludku, je to kulaté a tvrdé, velké asi jako grapefruit. Vysává mi 13
Tfiináct˘ pfiíbûh - zlom 2015
26.3.2015
17.34
Stránka 14
D I A N E S E T T E R F I E L D O VÁ
to vzduch z plic a hryÏe morek z kostí. Z pÛvodnû krotké vûci, které jsem mohla poruãit, se stal násilník. Nehodlá vyjednávat, odmítá kaÏdou diskusi, trvá na sv˘ch právech. Ne pro nûj není odpovûì. Pravdu, opakuje po tom chlapci, volá za ním, dívá se na jeho odcházející záda. A pak se to obrátí ke mnû, pevnûji sevfie moje útroby, zakroutí. Na nûãem jsme se dohodli, vzpomíná‰? Je naãase. Pfiijeìte v pondûlí. Po‰lu vám naproti auto na nádraÏí Harrogate k vlaku, kter˘ pfiijíÏdí v pÛl páté odpoledne. Vida Winterová
Jak dlouho jsem sedûla na schodech poté, co jsem dopis pfieãetla? To nevím. Byla jsem jako oãarovaná. Slova v sobû mají nûco zvlá‰tního. Ve zku‰en˘ch rukách, které s nimi umûjí obratnû manipulovat, vás spoutají. Omotají se vám kolem konãetin jako hedvábné pavuãiny, a kdyÏ jste tak fascinováni, Ïe se nemÛÏete ani pohnout, probodnou vám kÛÏi, vstoupí vám do krve, otupí vám my‰lenky. Ve va‰em nitru zaãnou spfiádat svá kouzla. KdyÏ jsem se koneãnû znova probrala, mohla jsem jen hádat, co se odehrálo v temnotû mého nevûdomí. Co se mnou ten dopis provedl? O Vidû Winterové jsem vûdûla jen velmi málo. Samozfiejmû jsem znala nejrÛznûj‰í pfiívlastky, které se obvykle s jejím jménem pojily: nejmilovanûj‰í anglická spisovatelka, Dickens na‰eho století, nejslavnûj‰í Ïijící autorka svûta a tak dále. Vûdûla jsem samozfiejmû, Ïe je populární, aãkoli kdyÏ jsem si pozdûji zjistila konkrétní ãísla, pfiekvapila mû tak jako tak. Padesát ‰est publikovan˘ch knih za padesát ‰est let; pfieloÏeny byly do ãtyfiiceti devíti jazykÛ; sleãna Winterová byla sedmadvacetkrát vyhlá‰ena nejvíce pÛjãovanou autorkou v britsk˘ch knihovnách; podle jejích románÛ bylo natoãeno devatenáct filmÛ. Ze statistického hlediska bylo nejdiskutovanûj‰í otázkou, zda se prodalo víc jejích knih, nebo Biblí. ObtíÏ nebyla ani tak v tom zjistit, kolik se prodalo jejích knih 14
Tfiináct˘ pfiíbûh - zlom 2015
26.3.2015
T¤INÁCT¯
17.34
Stránka 15
P¤ÍBùH
(tenhle údaj se neustále mûnil v fiádech milionÛ), ale v tom získat spolehlivé údaje o Bibli; aÈ si ãlovûk myslí o slovû BoÏím cokoli, jeho obchodní informace jsou tradiãnû nespolehlivé. âíslo, které by mû v tu chvíli, kdy jsem sedûla dole na schodech, bylo asi zajímalo nejvíc, bylo dvacet dva. To byl poãet ÏivotopiscÛ, ktefií se, aÈ uÏ pro nedostatek informací, pro malou podporu, ãi snad kvÛli pfiesvûdãování ãi hrozbám samotné sleãny Winterové, vzdali snah objevit skuteãnou pravdu o ní. Nic z toho jsem ale tehdy nevûdûla. Znala jsem jen jedinou statistiku, a pfiipadala mi v té souvislosti dost závaÏná: Kolik knih od Vidy Winterové jsem já, Margaret Leaová, osobnû ãetla? Ani jednu. Zachvûla jsem se, zívla a protáhla se. KdyÏ jsem se zase probrala a byla sama sebou, uvûdomila jsem si, Ïe v mé nepfiítomnosti se mi pfieskládaly my‰lenky. Ze zapomenut˘ch trosek na skládce mé pamûti byly vybrány a mé pozornosti pfiedloÏeny dva konkrétní objekty. Prvním z nich byla jedna scénka s m˘m otcem, která se odehrála v obchodû. Vybalujeme krabici knih ze soukromé knihovny, kterou jsme koupili, a v ní je i fiada knih Vidy Winterové. V na‰em obchodû soudobou literaturu nevedeme. „Pfies obûd je donesu do dobroãinného obchodu,“ navrhnu a nechám je leÏet na kraji stolu. Ale je‰tû neÏ dopoledne skonãí, jsou tfii ze ãtyfi knih pryã. Prodané. Jednu si koupil knûz, jednu kartograf, jednu vojensk˘ historik. Tváfie na‰ich zákazníkÛ – navenek bledé, zevnitfi rozzáfiené, jak uÏ tak milovníci knih vypadají – jako by se rozsvítily, kdyÏ zahlédnou jasné barvy paperbackov˘ch obálek. Po obûdû, kdyÏ dokonãíme vybalování, katalogizaci a zakládání a v obchodû není Ïádn˘ zákazník, sedneme si jako obvykle a ãteme. Je pozdní podzim, pr‰í a okna jsou zamlÏená. V pozadí ti‰e syãí plynové topení; sly‰íme ho a vlastnû nesly‰íme, protoÏe sedíme bok po boku, hluboce zabraní do sv˘ch knih. Na chvíli se vynofiím a zeptám se: „Mám uvafiit ãaj?“ Îádná odpovûì. Uvafiím ãaj i tak a poloÏím ‰álek vedle nûj na stÛl. 15
Tfiináct˘ pfiíbûh - zlom 2015
26.3.2015
17.34
Stránka 16
D I A N E S E T T E R F I E L D O VÁ
O hodinu pozdûji je ãaj studen˘, ale stále nedotãen˘. Uvafiím nov˘ a postavím vedle nûj dal‰í koufiící ‰álek. Nevnímá ani jedin˘ mÛj pohyb. Opatrnû nakloním knihu, kterou má v rukou, abych vidûla na desky. Je to ta ãtvrtá kniha Vidy Winterové. Vrátím ji do pÛvodní polohy a zadívám se do otcovy tváfie. Nesly‰í mû. Nevidí mû. Je v jiném svûtû a já jsem duch. To byla první vzpomínka. Ta druhá je vlastnû obraz. Tváfi, zobrazená v poloprofilu a spí‰ jakoby vyfiezaná z mohutn˘ch stínÛ a svûtel, se tyãí nad lidmi, ktefií jako trpaslíãci ãekají dole pod ní na vlak. Je to jen reklamní fotografie vylepená na plakátovací plo‰e nádraÏí, ale já v ní sv˘m du‰evním zrakem vidím lhostejnou vzne‰enost dávno zapomenut˘ch královen a boÏstev vytesan˘ch do skal dávn˘mi civilizacemi. ProhlíÏet si nádhern˘ oblouk oka, ‰iroké, hladké plochy lícních kostí, dokonalé linie a proporce nosu, to znamená Ïasnout nad tím, Ïe náhodná lidská rÛznorodost mÛÏe vytvofiit nûco tak nadpfiirozenû bezchybného. Kdyby tyto kosti objevili budoucí archeologové, povaÏovali by je za umûlé dílo, za vrchol umûní, ne za v˘tvor nepfiesn˘ch nástrojÛ pfiírody. PleÈ, která zdobí ty pozoruhodné kosti, matnû záfií jako alabastr; zdá se je‰tû bled‰í v kontrastu se sloÏit˘mi smyãkami a spirálami mûdûn˘ch vlasÛ, s takovou peãlivostí naaranÏovan˘ch kolem jemn˘ch spánkÛ a na pevném, elegantním hrdle. A jako by na té extravagantní kráse je‰tû nebylo dost, jsou tu oãi. Nûjak˘m fotografick˘m trikem zv˘raznûné do nelidské zeleni, zeleni skla v oknech chrámu, zeleni smaragdÛ, zeleni tvrd˘ch bonbonÛ, hledí pfies hlavy cestujících naprosto bez v˘razu. Nemohu fiíct, jestli i ostatní cestující ten den vnímali onen obrázek stejnû jako já; oni ãetli její knihy a tak moÏná vidûli vûci z jiné perspektivy. Ale já, kdyÏ jsem se dívala do tûch zelen˘ch oãí, jsem nemohla nemyslet na to známé rãení, Ïe oko, do du‰e okno. Vzpomínám si, Ïe mû pfii pohledu do tûch zelen˘ch, nevidoucích oãí napadlo: tahle Ïena Ïádnou du‰i nemá. 16
Tfiináct˘ pfiíbûh - zlom 2015
26.3.2015
T¤INÁCT¯
17.34
Stránka 17
P¤ÍBùH
A to bylo v‰echno, co jsem onoho veãera, kdy jsem dostala dopis, vûdûla o Vidû Winterové. Nebylo to mnoho. I kdyÏ, jak o tom tak zpûtnû uvaÏuji, moÏná to bylo v‰echno, co o ní vûdûl kdokoli jin˘. V‰ichni sice Vidu Winterovou znali – její jméno, její tváfi, její knihy –, ale zároveÀ ji neznal nikdo. Byla to dokonalá záhada, proslulá právû tak sv˘mi tajemstvími jako sv˘mi knihami. Teì tedy, pokud se dopisu dalo vûfiit, chtûla Vida Winterová o sobû vyprávût pravdu. To uÏ samo o sobû bylo dost divné, ale je‰tû divnûj‰í bylo to, co mû napadlo vzápûtí: proã ji chce vyprávût mnû?
17
Tfiináct˘ pfiíbûh - zlom 2015
26.3.2015
17.34
M ARGARETIN
Stránka 18
P¤ÍBùH
Vstala jsem ze schodÛ a vstoupila do temného obchodu. Nemusela jsem rozsvûcet, abych trefila. Obchod znám tak, jak ãlovûk zná místa svého dûtství. VÛnû kÛÏe a starého papíru mû okamÏitû uklidnila. Pfiejela jsem prsty po hfibetech knih jako pianista po klaviatufie. KaÏdá kniha mûla svÛj vlastní jedineãn˘ tón: zrnité plátno na deskách Danielsovy Historie tvorby map, popraskaná kÛÏe na hfibetû Lakuninov˘ch zápiskÛ ze zasedání Kartografické akademie Sankt Petûrburgu, ohmataná sloÏka obsahující jeho mapy, ruãnû kreslené a ruãnû vybarvené. Mohli byste mi zavázat oãi a postavit mû kamkoli ve v‰ech tfiech podlaÏích tohoto obchodu a já bych vám podle knih, pfies které bych pfiejela prsty, fiekla pfiesnû, kde jsem. V Leaovû antikvariátu míváme málo zákazníkÛ, v prÛmûru tak pût, ‰est za den. Îivo je tady v záfií, kdyÏ si studenti pfiicházejí nakoupit skripta pro nov˘ roãník, a dal‰í ‰piãka je pak v kvûtnu, kdy je po zkou‰kách nosí zpátky. To jsou kníÏky, kter˘m otec fiíká stûhovavé. Ale v jin˘ch obdobích roku nepfiijde tfieba nûkolik dní ani jeden zákazník. KaÏdé léto se objeví pár turistÛ, ktefií náhodou zabloudili mimo vy‰lapané trasy a ze zvûdavosti nakoukli do obchodu; jak vejdou ze slunce do ‰era, chvilku nic nevidí a musejí poãkat, aÏ si oãi zvyknou. Takov˘ turista si pak buì chvíli uÏívá klidu a míru v obchodû, nebo také ne – podle toho, jak moc je unaven˘ pojídáním zmrzliny a sledováním veslic na fiece. Obvyklej‰ími náv‰tûvníky obchodu jsou lidé, ktefií se o nás doslechli od známého svého známého, a kdyÏ mûli cestu pfies Cambridge, za‰li k nám zámûrnû. Ti obvykle vstupují do obchodu s v˘razem oãekávání ve tváfii a ãasto se stane, Ïe se omluví za vyru‰ení. Jsou to milí lidé, ti‰í a pfiátel‰tí jako knihy samy. Ale vût‰inou je tu jen otec, já a knihy. Jak se mÛÏou uÏivit? pomysleli byste si moÏná, kdybyste vi18
Tfiináct˘ pfiíbûh - zlom 2015
26.3.2015
T¤INÁCT¯
17.34
Stránka 19
P¤ÍBùH
dûli, jak málo zákazníkÛ k nám chodí. Ale krám je z finanãního hlediska vedlej‰í. Skuteãné obchody se odehrávají jinde. Îiví nás fieknûme tak pût, ‰est transakcí do roka. Funguje to takhle: Otec zná v‰echny velké sbûratele na svûtû, a zná také v‰echny velké svûtové sbírky. Kdybyste ho sledovali na aukcích nebo kniÏních trzích, které ãasto nav‰tûvuje, v‰imli byste si, jak ãasto k nûmu pfiistoupí nûjak˘ polohlasem hovofiící, nenápadnû obleãen˘ ãlovûk, kter˘ ho odvede stranou na pár tich˘ch slov. Jejich oãi ale zdaleka nejsou poklidné. Neví náhodou... ptají se, a Sly‰el nûkdy o... Pak padne zmínka o nûkteré knize. Otec odpovídá neurãitû. Není dobfie vzbuzovat pfiehnané nadûje. Tyhle vûci obvykle nikam nevedou. Ale na druhou stranu, kdyby se skuteãnû o nûãem doslechl... A jestli ji uÏ nemá, poznamená si adresu toho ãlovûka do malého zeleného not˘sku. Pak se pomûrnû dlouho nic nedûje. Ale pozdûji – po pár mûsících, nûkdy po mnoha mûsících, tûÏko fiíct – na jiné aukci nebo kniÏním trhu uvidí jiného ãlovûka a velice opatrnû se poptá, zda snad... a znovu padne zmínka o oné knize. Ve vût‰inû pfiípadÛ to tím skonãí. Ale obãas po takovém rozhovoru následuje v˘mûna dopisÛ. Otec tráví hodnû ãasu psaním dopisÛ. Ve francouz‰tinû, nûmãinû, ital‰tinû, obãas dokonce i v latinû. V devíti pfiípadech z deseti je odpovûdí zdvofiilé dvoufiádkové odmítnutí. Ale obãas – pûtkrát, ‰estkrát do roka – je odpovûì pfiedehrou k cestû. K cestû, na níÏ otec vyzvedne knihu na jednom místû a dodá ji na místo druhé. Málokdy je pryã víc neÏ osmaãtyfiicet hodin. ·estkrát do roka. Tohle nás Ïiví. Obchod sám skoro nevydûlává. Je to místo, kde se pí‰ou a pfiijímají dopisy. Místo, kde se dají strávit hodiny zb˘vající do pfií‰tího mezinárodního kniÏního trhu. Podle názoru na‰eho bankovního manaÏera je to zbyteãn˘ luxus, na kter˘ otci dává právo jeho úspûch. JenÏe ve skuteãnosti – v otcovû a mé skuteãnosti, nebudu tvrdit, Ïe skuteãnost je pro v‰echny stejná – je obchod srdcem v‰eho. Je to úschovna knih, bezpeãné místo pro v‰echny svazky, kdysi s takovou láskou napsané, které dnes zfiejmû nikdo nechce. 19
Tfiináct˘ pfiíbûh - zlom 2015
26.3.2015
17.34
Stránka 20
D I A N E S E T T E R F I E L D O VÁ
A je to místo, kde se dá ãíst. A jako Austenová, B jako Bront¨eová, C jako Copperfield, D jako Dickens. Abecedu jsem se nauãila v tomhle obchodû. Otec chodil podél polic, nosil mû v náruãí a vysvûtloval mi fiazení podle abecedy, a pfiitom mû zároveÀ uãil písmena. Také jsem se tady nauãila psát: opisovala jsem jména a názvy na kartotéãní lístky, které i teì, po tfiiceti letech, stále je‰tû jsou v na‰ich katalozích. Obchod byl mÛj domov i moje práce. Byla to pro mû lep‰í ‰kola, neÏ kdy byla ‰kola skuteãná, a pozdûji i moje vlastní soukromá univerzita. Byl to mÛj Ïivot. Otec mi nikdy Ïádnou knihu nevloÏil do rukou, ani mi Ïádnou nezakázal. Nechal mû volnû potulovat a vybírat si více ãi ménû vhodné ãtení. âetla jsem krvavé pfiíbûhy o historick˘ch hrdinech, které rodiãe v devatenáctém století povaÏovali za vhodné pro dûti, a gotické hrÛzostra‰né vyprávûnky, které zcela jistû pro dûti vhodné nebyly. âetla jsem líãení namáhav˘ch cest nebezpeãn˘mi krajinami, které podnikly staré panny v krinolínách, a ãetla jsem i pfiíruãky o etiketû a slu‰ném chování urãené mlad˘m dámám z dobr˘ch rodin; ãetla jsem knihy s obrázky a knihy bez nich, knihy v angliãtinû, knihy ve francouz‰tinû a knihy v jazycích, jimÏ jsem nerozumûla, kde jsem si mohla pfiíbûhy dom˘‰let podle nûkolika náhodnû uhádnut˘ch slov. Knihy. Knihy. A dal‰í knihy. Ve ‰kole jsem si to v‰echno, co jsem pfieãetla v obchodû, nechávala pro sebe. Do m˘ch slohov˘ch prací si sice obãas na‰ly cestu útrÏky archaické fran‰tiny, kterou jsem posbírala ze star˘ch gramatik, ale uãitelé je povaÏovali za pravopisné chyby, aãkoli je nikdy nedokázali docela vym˘tit. Obãas se nûkterého z hlubok˘ch, ale náhodn˘ch zákopÛ znalostí, které jsem nasbírala nevybírav˘m ãtením v obchodû, dotkla hodina dûjepisu. Karel Velik˘? MÛj Karel Velik˘? Z obchodu? V takov˘ch chvílích jsem mlãela, ohromená tou náhlou sráÏkou dvou svûtÛ, jeÏ pro mû jinak byly naprosto oddûlené. Mezi ãtením jsem otci pomáhala s prací. V devíti letech jsem smûla balit knihy do hnûdého papíru a nadepisovat ad20
Tfiináct˘ pfiíbûh - zlom 2015
26.3.2015
T¤INÁCT¯
17.34
Stránka 21
P¤ÍBùH
resy na‰ich vzdálenûj‰ích klientÛ. V deseti jsem ty balíãky smûla odná‰et na po‰tu. V jedenácti jsem nahradila matku pfii jediné práci, kterou v obchodû vykonávala – úklidu. Vyzbrojená ‰átkem na hlavû a pracovním plá‰tûm proti ‰pínû, bacilÛm a jin˘m zlovûstnostem, které se ve „star˘ch knihách“ nutnû musely skr˘vat, obcházívala ‰títivû police s péfiovou prachovkou, rty pevnû stisknuté, a snaÏila se moc ned˘chat. âas od ãasu pefií zvífiilo oblak imaginárního prachu a ona couvla a rozka‰lala se. Samozfiejmû si roztrhla punãochu o bedniãku, která s pfiedvídatelnou zlovolností knih náhodou stála v té chvíli pfiesnû za ní. Nabídla jsem se, Ïe budu knihy opra‰ovat sama. Ráda se té práce zbavila; pak uÏ nemusela do obchodu chodit vÛbec. KdyÏ mi bylo dvanáct, dal mi otec za úkol hledat ztracené knihy. Za ztracené jsme knihy povaÏovali tehdy, kdyÏ jsme je podle na‰ich záznamÛ mûli na skladû, ale na pfiíslu‰ném místû na polici chybûly. Mohl je samozfiejmû nûkdo ukrást, pravdûpodobnûj‰í ale bylo, Ïe je roztrÏit˘ kupující odloÏil nûkde na nesprávném místû. V obchodû bylo sedm místností, od podlahy ke stropu obloÏen˘ch knihami: tisíce svazkÛ. „A kdyÏ uÏ v tom bude‰, zkontroluj abecední fiazení,“ fiekl otec. Byl to úkol, kter˘ trval celou vûãnost; dnes si fiíkám, jestli to vÛbec myslel váÏnû, kdyÏ mi ho svûfioval. Popravdû fieãeno na tom ale moc nezáleÏelo, protoÏe já jsem ho váÏnû vzala. Po celé léto mi to zabralo v‰echna dopoledne, ale na zaãátku záfií, kdyÏ zase zaãala ‰kola, byly v‰echny ztracené knihy nalezeny, kaÏd˘ zaloÏen˘ svazek se vrátil domÛ. A co víc – a ve zpûtném pohledu mi to pfiipadá je‰tû dÛleÏitûj‰í – , moje prsty se byÈ krátce dotkly kaÏdé knihy v obchodû. Od tfiinácti let jsem uÏ pomáhala otci tolik, Ïe za tich˘ch odpolední jsme vlastnû nemûli co dûlat. KdyÏ byla dopolední práce hotová, nové pfiírÛstky zaloÏené, dopisy napsané, poté, co jsme u fieky snûdli své sendviãe a nakrmili kachny, vraceli jsme se do obchodu a ãetli si. Moje ãtení zaãalo postupnû b˘t ménû chaotické. Stále ãastûji jsem mífiila do druhého patra. 21
Tfiináct˘ pfiíbûh - zlom 2015
26.3.2015
17.34
Stránka 22
D I A N E S E T T E R F I E L D O VÁ
Literatura devatenáctého století, Ïivotopisy, autobiografie, vzpomínky, deníky a dopisy. Otec si v‰iml, jak˘ smûr moje ãtení nabralo. Vracel se z trhÛ a v˘prodejÛ s knihami, o nichÏ se domníval, Ïe by mû mohly zajímat. Byly to ohmatané kníÏeãky, vût‰inou rukopisné, zaÏloutlé stránky svázané stuhou nebo provázkem, nûkdy ruãnû vázané. Obyãejné Ïivoty obyãejn˘ch lidí. Já jsem je neãetla; hltala jsem je. I kdyÏ na jídlo jsem tou dobou moc chuÈ nemûla, mÛj hlad po knihách neslábl. To byl poãátek mého Ïivotního poslání. Já nejsem opravdov˘ Ïivotopisec. Vlastnû nejsem Ïivotopisec skoro vÛbec. Spí‰ jen pro vlastní potû‰ení jsem napsala nûkolik krátk˘ch Ïivotopisn˘ch studií o bezv˘znamn˘ch osobnostech literární historie. VÏdycky mû nejvíc zajímaly Ïivoty neúspû‰n˘ch, lidí, ktefií za svého Ïivota zÛstali ve stínu a bez slávy a po smrti byli zapomenuti docela. Ráda kfiísím Ïivoty pohfibené v neotevfien˘ch denících na policích archivÛ stovku let nebo i víc. Vrátit dech memoárÛm, které uÏ desítky let nevy‰ly tiskem, mû zfiejmû tû‰í víc neÏ cokoli jiného. âas od ãasu je nûkter˘ z pfiedmûtÛ mého zájmu natolik v˘znamn˘, aby vzbudil zájem nûjakého místního akademického nakladatele, a tak mám na kontû i nûkolik málo publikací. Ne knih. Nic tak vzne‰eného. Vlastnû jsou to jen eseje, pár stránek v‰it˘ch do papírov˘ch desek. Jeden z m˘ch esejÛ – Bratrská múza, vyprávûní o bratrech Landierov˘ch, Julesovi a Edmondovi, a o deníku, kter˘ spoleãnû psali – zaujal redaktora jednoho historického sborníku a byl zahrnut do sbírky esejÛ o psaní a rodinû v devatenáctém století. Sborník vy‰el v pevné vazbû a právû ten esej patrnû zaujal Vidu Winterovou, aãkoli tam vlastnû vÛbec nemá co dûlat. Sousedí tam s pracemi akademikÛ a profesionálních spisovatelÛ, docela jako bych byla opravdov˘ Ïivotopisec, kdyÏ ve skuteãnosti jsem jen diletant, talentovaná amatérka. Îivoty – mrtvé Ïivoty – jsou jen mÛj koníãek. Moje skuteãná práce je v obchodû. M˘m úkolem není knihy prodávat – to dûlá otec – ale starat se o nû. KaÏdou chvíli vezmu do ruky 22
Tfiináct˘ pfiíbûh - zlom 2015
26.3.2015
T¤INÁCT¯
17.34
Stránka 23
P¤ÍBùH
nûkter˘ svazek a pfieãtu z nûj jednu dvû stránky. KoneckoncÛ, ãíst také sv˘m zpÛsobem znamená starat se. Ty knihy nejsou dost staré na to, aby byly cenné pouh˘m sv˘m vûkem, nejsou dost dÛleÏité, aby o nû stáli sbûratelé, ale jsou to moji svûfienci a já je mám ráda, i kdyÏ jsou velmi ãasto uvnitfi stejnû nudné jako zvenãí. Bez ohledu na to, jak banální jejich obsah je, vÏdycky mû na nûm nûco dojímá. Nûkdo, kdo je dnes uÏ dávno mrtv˘, pfiece povaÏoval ta slova za natolik dÛleÏitá, aby si je zapsal. KdyÏ lidé zemfiou, ztratí se. Jejich hlas, jejich smích, teplo jejich dechu. Jejich maso. Nakonec i jejich kosti. V‰echny Ïivé vzpomínky na nû zahynou. Je to dûsivé a zároveÀ pfiirozené. Nûktefií ale mohou tomuto vyhlazení uniknout. Existují totiÏ dál v knihách, které napsali. MÛÏeme je znovu objevit. Jejich humor, tón jejich hlasu, jejich nálady. Psan˘m slovem mohou ãlovûka rozzlobit nebo ho uãinit ‰Èastn˘m. Mohou ho utû‰it. Mohou ho ohromit. Mohou ho zmûnit. A to v‰echno, aãkoli jsou mrtví. Jako mouchy v jantaru, jako mrtvoly zamrzlé v ledu je to, co by podle pfiírodních zákonÛ mûlo zmizet, zachováno zázrakem papíru a inkoustu. Je to svého druhu magie. Tak, jako se ãlovûk stará o hroby mrtv˘ch, já se starám o knihy. âistím je, tu a tam opravím nûjakou drobnost, udrÏuji je v dobrém stavu. A kaÏd˘ den jeden dva svazky otevfiu, pfieãtu pár fiádek nebo stránek, nechám hlasy zapomenut˘ch mrtv˘ch rezonovat ve své hlavû. Cítí to ti zemfielí pisatelé, kdyÏ nûkdo ãte jejich knihy? Objeví se v jejich temnotû jiskfiiãka svûtla? Zachvûje se jejich du‰e lehounk˘m dotykem jiné mysli, ãtoucí to, co zplodila ta jejich? Doufám, Ïe ano. Mrtví musejí b˘t velice osamûlí. I kdyÏ jsem se uÏ zmínila o sv˘ch velice soukrom˘ch zájmech a ãinnostech, je mi jasné, Ïe to nejdÛleÏitûj‰í stále odkládám. Sama o sobû mluvím nerada, spí‰ se zdá, Ïe abych se pfiinutila pfiekonat svou obvyklou ost˘chavost, napsala jsem v‰echno, co mû napadlo, jen abych se vyhnula tomu jedinému, na ãem záleÏí. 23
Tfiináct˘ pfiíbûh - zlom 2015
26.3.2015
17.34
Stránka 24
D I A N E S E T T E R F I E L D O VÁ
Ale pfiesto to napí‰u. „Ticho není pro pfiíbûhy pfiirozené prostfiedí,“ fiekla mi jednou sleãna Winterová. „Potfiebují slova. Bez nich zblednou, onemocní a zemfiou. A pak vás pfiijdou stra‰it.“ A je to pravda. Tohle je tedy mÛj pfiíbûh. Bylo mi deset, kdyÏ jsem objevila tajemství, které skr˘vala moje matka. DÛleÏité je to proto, Ïe nemûla právo ho skr˘vat; nebylo její. Bylo moje. Moji rodiãe byli ten veãer pryã. Nechodili z domu ãasto, a kdyÏ uÏ nûkam ‰li, poslali mû k sousedce, paní Robbové, kde jsem strávila veãer v kuchyni. Vedlej‰í dÛm byl pfiesnû jako ten ná‰, ale zrcadlovû obrácen˘, a já jsem z toho nepfiirozeného pofiádku vûcí dostávala mofiskou nemoc, takÏe kdyÏ se zase pfiiblíÏil rodiãovsk˘ „voln˘ veãer“, zkusila jsem je znova pfiesvûdãit, Ïe jsem uÏ dost velká a rozumná, abych mohla zÛstat doma bez hlídání. Nijak zvlá‰È jsem nedoufala v úspûch, ale otec tentokrát souhlasil. Matka se nechala pfiesvûdãit jen pod podmínkou, Ïe se na mû paní Robbová pfiijde kolem pÛl deváté podívat. Ode‰li v sedm hodin a já jsem to oslavila tím, Ïe jsem si nalila sklenici mléka a vypila jsem ji na pohovce, celá uÏaslá nad vlastní velikostí. Margaret Leaová, dost velká na to, aby mohla zÛstat doma sama bez chÛvy. KdyÏ jsem mléko dopila, neãekanû se mû zmocnila nuda. Co mám s tou svobodou dûlat? Vypravila jsem se na obchÛzku, abych této své novû nabyté svobodû vytyãila hranice. Jídelna, hala, záchod v pfiízemí. V‰echno bylo jako vÏdycky. Bez konkrétního dÛvodu jsem si vzpomnûla na jeden ze sv˘ch dûtsk˘ch strachÛ, na vlka a tfii prasátka. Houknu a fouknu a rozbofiím ti dÛm! Rozbofiit dÛm m˘ch rodiãÛ by mu moc práce nedalo. Svûtlé, vzdu‰né pokoje byly tak nehmotné, Ïe by niãemu neodolaly, a nábytek, tak kfiehce subtilní, by se rozsypal na hromádku tfiísek, kdyby se na nûj vlk jen podíval. Ano, vlkovi by staãilo hvízdnout, a dÛm by se zfiítil a my tfii bychom se vzápûtí stali jeho snídaní. Zaãala jsem si pfiát, abych byla v obchodû, tam jsem se nebála nikdy. Vlk by mohl houkat a foukat, jak by se mu zlíbilo. Stûny tam 24
Tfiináct˘ pfiíbûh - zlom 2015
26.3.2015
T¤INÁCT¯
17.34
Stránka 25
P¤ÍBùH
byly dvojnásob tlusté, protoÏe byly obloÏené knihami, a otec a já bychom tam byli v bezpeãí jako v pevnosti. V patfie jsem se zadívala do zrcadla v koupelnû. Chtûla jsem se pfiesvûdãit, jak vypadám jako velká holka. Naklonila jsem hlavu nejdfiív doleva, pak doprava, prohlíÏela jsem si svÛj obraz ze v‰ech úhlÛ a snaÏila se pfiimût oãi, aby si v‰imly nûjaké zmûny. Ale hledûla jsem na sebe zase jenom já. MÛj vlastní pokoj nebyl zajímav˘. Znala jsem tam kaÏd˘ ãtvereãní centimetr a pokoj zase znal mû; byli jsme si nudn˘mi spoleãníky. Radûji jsem otevfiela dvefie do hostinského pokoje. ·atník s prázdn˘m v˘razem a hol˘ toaletní stolek se tváfiily, jako by vûfiily tomu, Ïe se u nich dá oblékat a ãesat vlasy, ale kdovíproã, i zvenãí bylo jasné, Ïe za tûmi dvefimi a v tûch zásuvkách je prázdno. Postel, s pfiikr˘vkami a prostûradly peãlivû zastrkan˘mi a napnut˘mi, nelákala. Tenké pol‰táfie vypadaly, jako by z nich vyprchal Ïivot. VÏdycky se tomu fiíkalo hostinsk˘ pokoj, jenÏe Ïádné hosty jsme nikdy nemûli. Tady spala moje matka. Ohromenû jsem vycouvala z pokoje na chodbu. A to bylo v‰echno. Zkou‰ka dospûlosti. Jsem sama doma. Právû jsem vstoupila mezi velké dûti. Zítra budu moct na hfii‰ti fiíct: „Vãera veãer jsem nebyla u chÛvy. Byla jsem sama doma.“ Ostatní holky budou kulit oãi. Tak dlouho jsem o to stála, a kdyÏ to teì pfii‰lo, nevûdûla jsem, co si s tím poãít. âekala jsem, Ïe nûjak automaticky vyrostu, jak si taková zku‰enost zaslouÏí, Ïe poprvé zahlédnu toho dospûlého, jímÏ se mám jednou stát. âekala jsem, Ïe svût ztratí svou známou dûtinskou podobu a ukáÏe mi svou utajenou dospûlou stránku. Místo toho jsem si ve své nové nezávislosti pfiipadala men‰í neÏ kdy jindy. Je snad se mnou nûco v nepofiádku? DokáÏu vÛbec nûkdy vyrÛst? Pohrávala jsem si s pfiedstavou, Ïe bych ‰la k paní Robbové. Ale ne. Napadlo mû lep‰í místo. Zalezla jsem pod otcovu postel. Prostor mezi podlahou a spodkem postele se zmen‰il od té doby, co jsem tam byla naposledy. Do jednoho ramene mû 25
Tfiináct˘ pfiíbûh - zlom 2015
26.3.2015
17.34
Stránka 26
D I A N E S E T T E R F I E L D O VÁ
tlaãil kufr, s kter˘m jsme jezdili na dovolenou, v denním svûtle stejnû ‰ed˘ jako tady ve tmû. Byly v nûm v‰echny na‰e prázdninové potfieby: br˘le proti slunci, náhradní film do fotoaparátu, plavky, které matka nikdy nenosila, ale také nikdy nevyhodila. Na druhé stranû byla lepenková krabice. Za‰mátrala jsem po rozpadajícím se víku, sáhla dovnitfi a zahrabala. Zamotané klubko vánoãních svût˘lek. Pefiíãka na sukni andûla, co visívá pod ‰piãkou. KdyÏ jsem pod touhle postelí byla naposled, vûfiila jsem na JeÏí‰ka. Teì uÏ ne. Dalo by se snad tomuhle fiíkat dospívání? KdyÏ jsem se soukala zpod postele, zavadila jsem o starou plechovou krabici od su‰enek. Zpoloviny vykukovala pod okrajem volánu. Na tuhle plechovku jsem si pamatovala, byla tam odjakÏiva. Na víku mûla obrázek skotsk˘ch skal a jedlí, a víko samo sedûlo tak pevnû, Ïe jsem ho nedokázala otevfiít. RoztrÏitû jsem to zkusila. Pod m˘mi star‰ími, silnûj‰ími prsty odskoãilo tak snadno, Ïe jsem se lekla. Uvnitfi byl otcÛv pas a papíry rÛzn˘ch velikostí. Formuláfie, zãásti ti‰tûné, zãásti vyplnûné rukou. Tu a tam podpis. Co vidím, to musím pfieãíst. VÏdycky to se mnou tak bylo. Prolistovala jsem dokumenty. Oddací list rodiãÛ. Jejich rodné listy. MÛj vlastní rodn˘ list. âervenû vyti‰tûn˘ na smetanovû bílém papífie. OtcÛv podpis. Peãlivû jsme ho zase sloÏila, odloÏila k ostatním dokumentÛm, které jsem uÏ pfieãetla, a pokraãovala k dal‰ímu. Byl úplnû stejn˘. Zmátlo mû to. Proã mám dva rodné listy? A pak jsem si toho v‰imla. Stejn˘ otec, stejná matka, stejné datum narození, stejné místo narození, jiné jméno. Co se v té chvíli se mnou stalo? V mé hlavû se v‰echno rozpadlo na kousky a zase poskládalo, ale jinak; mozek se obãas dokáÏe pfiesypat jako kaleidoskop. Mám dvojãe. Ignorovala jsem zmatek ve své hlavû a zvûdav˘mi prsty rozloÏila dal‰í dokument. Úmrtní list. Moje dvojãe je mrtvé. 26