Jak byl kohoutek bohatý „Kykyryký!“ zakokrhal ráno na dvorku kohoutek. Roztáhl doširoka křídla, zatočil se kolem dokola a nadšeně volal: „Já jsem strašně bohatý! Tohle všechno je moje!“ „Co všechno je tvoje?“ chtěla vědět slepička. Kohoutek ukázal křídlem nad sebe a křikl: „Patří mi slunce a nebe!“ Seskočil ze špalku a postavil se doprostřed dvorku. Otočil se jak na obrtlíku a ukazoval: „Patří mi dvorek, chalupa, stodola a lípa!“ Pak přeběhl dvorek a vyletěl na zídku. Rozhlédl se kolem a zvolal: „I tohle všechno mi patří! Les, kopec, louka, rybník a studánka!“ „A já myslela, že to všechno patří i mně,“ pronesla smutně slepička. „Ale tohle všechno je i tvoje, slepičko,“ opravil se kohoutek. Vtom zaštěkal pejsek:
5 Kohoutek a jeho kamaradi_01 az 80.indd 5
02.06.15 16:02
Kohoutek a jeho kamaradi_01 az 80.indd 6
02.06.15 16:02
Kyk yr yk ý! KO H O U T E K A J E H O K A M A R Á D I
„To všechno je taky moje!“ Vzápětí zamňoukala kočka: „Moje taky!“ Pak zachrochtal vepřík: „Mě jste vynechali. Je to i moje!“ „Já se taky hlásím. To všechno je i moje!“ zakejhala husa. Kohoutek přemýšlel. Pak vypnul hruď a oznámil: „Jo, tohle všechno je všech. A kosí písnička je taky všech.“ Kos přestal zpívat a křikl ze střechy: „Kohoutku, jen pro sebe bych přece nezpíval!“
7 Kohoutek a jeho kamaradi_01 az 80.indd 7
02.06.15 16:02
Michal Černík
Kohoutek křikl: „A já bych jen pro sebe taky nekokrhal!“ Po chvíli dodal: „Kose, i moje kokrhání patří všem!“ Najednou ho něco napadlo a seskočil ze zídky. Naklonil se ke slepičce a něžně jí zašeptal: „Ale ty, slepičko, ty jsi jenom moje a jinak už ničí.“ Slepička polichoceně přikývla: „A ty, kohoutku, jsi taky jen můj a jinak už ničí.“ A pak samým překvapením zmlkli. Teprve teď si uvědomili, že jsou doopravdy bohatí. Patří jeden druhému.
8 Kohoutek a jeho kamaradi_01 az 80.indd 8
02.06.15 16:02
Jak putovali na konec světa
„Kykyryký!“ zakokrhal ráno na dvorku kohoutek a hned oznámil: „Jdu na konec světa!“ „Co tě to napadlo! Ještě se tam někde ztratíš,“ vyhrkla překvapeně slepička.
9 Kohoutek a jeho kamaradi_01 az 80.indd 9
02.06.15 16:02
Michal Černík
„Neztratím,“ odpověděl kohoutek. „Přece mě nenecháš jít samotného!“ Slepička přikývla: „Máš pravdu. Sám jít nemůžeš.“ Na dvorku už pobíhal pejsek. „Pejsku, měj se tu hezky,“ loučil se kohoutek. „Jdeme až na konec světa.“ „Až na konec světa?“ podivil se pejsek. „A kdypak se vrátíte?“ „Až dojdeme na konec a zpátky,“ vysvětlil kohoutek. Zamávali pejskovi a vykročili.
Kohoutek a jeho kamaradi_01 az 80.indd 10
02.06.15 16:02
Kyk yr yk ý! KO H O U T E K A J E H O K A M A R Á D I
Chvilku si povídali, chvilku si zpívali. U rybníka potkali čápa. „Čápe, kudy se jde až na konec světa?“ zeptal se kohoutek. „Na konci světa to moc dobře znám,“ zaklapal čáp zobákem. „Každý podzim tam letím přes jedny hory a letím přes druhé hory a pak letím přes velikánské moře a teprve potom jsem na konci světa. Ale vy, jak koukám, lítat neumíte. Tak běžte rovnou za zobákem.“ Kohoutek a slepička si vykračovali rovnou za zobákem. Chvilku si povídali, chvilku si zpívali, přešli pole a spatřili zajíce. „Zajíčku, jdeme správně na konec světa?“ halekal na něj kohoutek. „Až dojdete tamhle na ten kopec, tak ho uvidíte. Tam je pro mě konec světa,“ odpověděl zajíc. Kohoutek a slepička vyšlapali až na kopec. Dole před sebou spatřili velikánský les. „Tohle že má být konec světa?“ pronesla rozčarovaně slepička. „Asi bude ještě dál. Až za lesem,“ usoudil kohoutek. Seběhli z kopce a ocitli se v lese. Chvilku si povídali. Potom mlčeli. K poledni už byla slepička celá nesvá. „Tak kde je ten konec světa? Kohoutku, vyleť na strom a podívej se.“ Kohoutek vyletěl na borovici.
11 Kohoutek a jeho kamaradi_01 az 80.indd 11
02.06.15 16:02
Michal Černík
„Nikde žádný konec světa nevidím. Jen stromy a stromy,“ hlásil slepičce. Po větvích poskakovala veverka, a tak na ni zavolal: „Veverko, poraď nám. Kudy se jde na konec světa?“ „Já jen vím, kde je konec lesa,“ prohlásila veverka a ukázala jim správný směr. „Určitě tam bude i konec světa!“ křikla za nimi. Kohoutek a slepička šli dlouho. Teď už jen mlčeli a vzdychali únavou. „Nikdy bych neřekl, že je konec světa tak daleko,“ stěžoval si kohoutek. „A já bych zase nikdy neřekla, že se budu trmácet až na konec světa,“ hořekovala slepička. „Příště už na žádný konec světa nepůjdeme,“ sliboval kohoutek. „Příště už bych s tebou taky na žádný konec světa nešla,“ potvrdila slepička.
Kohoutek a jeho kamaradi_01 az 80.indd 12
02.06.15 16:02
Kyk yr yk ý! KO H O U T E K A J E H O K A M A R Á D I
Konečně vyšli z lesa. Uviděli studánku a s chutí se napili. „Slepičko, všimla sis?“ ozval se kohoutek. „Úplně stejnou studánku máme u nás na kraji lesa.“ „Moc tu nemudruj,“ napomenula ho slepička. „Sluníčko se už kloní k západu. Musíme si pospíšit.“ Seběhli po cestě a zastavili se až u rybníka. Z vody vykukovala žába.
13 Kohoutek a jeho kamaradi_01 az 80.indd 13
02.06.15 16:02
Michal Černík
„Žabko,“ zavolal kohoutek, „jdeme správně na konec světa?“ „Pro mě je konec světa na konci rybníka,“ kuňkla žába. „Zabloudit nemůžete.“ „Co jsem říkal, slepičko?“ zajásal kohoutek. „Už tam budeme!“ Rozhlédl se, jestli už ten konec světa náhodou není vidět. V dálce spatřil chalupu, dvůr, stodolu a lípu. „Vidím chalupu, dvůr, stodolu a lípu,“ oznámil slepičce. „Je mi to nějaké strašně povědomé. Vypadá to jako u nás.“ Slepička se pozorně zadívala a zvolala: „Krindapána, kohoutku, tam přece bydlíme! Vždyť my jsme opravdu doma!“ V tu chvíli je přešla únava. A už si vůbec nevzpomněli, že chtěli dojít až na konec světa. Radostně se rozběhli k domovu.
14 Kohoutek a jeho kamaradi_01 az 80.indd 14
02.06.15 16:02