0037394

PROLOG

V dubnu roku 1990 mi zavolal doktor William Siegel z Longislandské psychiatrické nemocnice. Bill je mÛj star˘ kamarád a taky velmi váÏen˘ kolega. Tentokrát mi volal pracovnû. Bill léãil pacienta, kterého uÏ v nemocnici mûl nûkolik mûsícÛ. Byl to bûloch lehce po tfiicítce a pfiivezla jim ho newyorská policie. Policisté ho na‰li, jak se sklání nad obûtí loupeÏného pfiepadení u Pfiístavního autobusového nádraÏí na Manhattanu. Podle jejich hlá‰ení odpovídal na standardní otázky „potrhle“, a tak si ho jen zapsali a dali ho odvézt do nemocnice Bellevue k vy‰etfiení. Byl sice ponûkud vyzábl˘, ale vy‰etfiení nezjistila Ïádnou orgánovou abnormalitu a rovnûÏ neposkytla dÛkazy o Ïádné poru‰e my‰lení, afázii ãi sluchov˘ch halucinacích, a v podstatû normální byl zfiejmû i citovû. Pfies to v‰echno v‰ak vykazoval pomûrnû bizarní klam: vûfiil, Ïe k nám pfii‰el z jiné planety. Po nûkolikadenním pozorování jej pfievezli do Longislandské, kde zÛstal dal‰ích pár mûsícÛ. Bill pro nûj nemohl mnoho udûlat. Pacient sice po celou dobu, co na nûm zkou‰eli rÛzné zpÛsoby léãby, zÛstával du‰evnû ãil˘ a spolupracoval, ale ani v nejmen‰ím nereagoval ani na ta nejúãinnûj‰í antipsychotika. I na konci v‰í terapie byl stále pevnû pfiesvûdãen, Ïe je náv‰tûvníkem z planety „K-PAX“. A co hor‰ího, podafiilo se mu pro svÛj blud získat i fiadu spolupacientÛ. Zaãali mu naslouchat dokonce i nûktefií zamûstnanci nemocnice! Bill vûdûl, Ïe o fenomenologii bludÛ se zajímám uÏ dlouho, a tak mû poÏádal, aÈ s ním nûco zkusím podniknout. V hor‰í chvíli to ani pfiijít nemohlo. Jako zastupující fieditel Manhattanského psychiatrického ústavu jsem se bezmocnû topil v záplavû úfiedniãiny a pfiímou práci s pacienty 7

jsem musel omezovat uÏ od leto‰ního ledna. JenÏe ten pfiípad vypadal zároveÀ zajímavû a nezvykle a já navíc Billovi dluÏil pár sluÏbiãek. A tak jsem ho poÏádal, aÈ mi po‰le kopii dokumentace. KdyÏ papíry pfii‰ly, vûzel jsem pofiád je‰tû po u‰i v administrativû a uteklo dal‰ích pár dnÛ, neÏ jsem sloÏku na‰el na stole, pod haldou jin˘ch, s personálními a rozpoãtov˘mi záleÏitostmi. Moje zdû‰ení z toho, Ïe budu mít dal‰ího pacienta, zase oÏilo, a tak jsem si dokumentaci pro‰el rychle. Shrnovala opravdu dost záhadnou anamnézu. Nበ„kosmonaut“ mûl sice zcela jasnou mysl a dobré vyjadfiovací schopnosti, byl dobfie prostorovû i ãasovû orientován, ale nebyl s to poskytnout jakékoli hodnovûrné informace o svém skuteãném pÛvodu a rodinû. Struãnû fieãeno, netrpûl pouze bludem, ale je‰tû navíc naprostou amnézií! Zavolal jsem Billovi a poÏádal jsem ho, aÈ zajistí pfiesun toho bezejmenného muÏe, kter˘ si fiíkal „prot“ (bez velkého písmene), ke mnû do ústavu. Pfiivezli ho první t˘den v kvûtnu a pfiedbûÏné sezení s ním jsem naplánoval na stfiedu devátého, na termín, kter˘ si obvykle ‰etfiím pro pfiípravu na svou pravidelnou pfiedná‰ku „Principy psychiatrie“ na Columbijské univerzitû. Poté jsme se setkávali po t˘dnu nûkolik mûsícÛ. V tomto období jsem k onomu pacientovi získal mimofiádnou náklonnost a také úctu; jsem pfiesvûdãen, Ïe následující líãení to potvrdí. V˘sledky onûch sezení jsou sice dostupné ve vûdecké literatufie, ale toto osobní líãení pí‰u nejen proto, Ïe je povaÏuji za zajímavé i pro ‰irokou vefiejnost, ale také kvÛli tomu, mohu-li parafrázovat doktora Arietiho, co mû onen pacient nauãil o mnû samotném.

8

PRVNÍ SEZENÍ

KdyÏ mi ho pfiivedli do vy‰etfiovny, mÛj první dojem znûl: sportovec, snad fotbalista nebo zápasník. Vysok˘ maliãko pod prÛmûr, podsadit˘, tmav‰í, snad pfiímo snûd˘. Vlasy mûl husté a ãerné jako uhel. Na sobû mûl blankytnû modré man‰estráky, dÏínovinovou ko‰ili a tenisky. Pfii nûkolika prvních setkáních jsem mu nevidûl do oãí; aãkoli svûtlo nebylo nijak zvlá‰È silné, vÏdycky mûl tmavé br˘le. Vybídl jsem ho, aÈ se posadí. Beze slova do‰el k ãernému vinylovému kfiesílku a svalil se na nûj. Choval se klidnû, chodil ãile a s dobrou koordinací. PÛsobil uvolnûnû. Propustil jsem o‰etfiovatele. Otevfiel jsem jeho sloÏku a do nového Ïlutého notesu jsem si poznamenal datum. Sledoval mû vcelku soustfiedûnû a s náznakem úsmûvu. Zeptal jsem se ho, jestli má pohodlí, anebo jestli nûco nepotfiebuje. K mému pfiekvapení poÏádal o jablko. Mluvil ti‰e, ale zfietelnû, na jeho hlasu se nedal poznat Ïádn˘ krajov˘ nebo cizí pfiízvuk. Zavolal jsem si bzuãákem na‰i vrchní sestru, Betty McAllisterovou, a poprosil jsem ji, aÈ se podívá, jestli jsou v nemocniãní kuchyni k mání nûjaká jablka. Pak jsme ãekali a já si zatím prolistoval jeho chorobopis: teplota, puls, krevní tlak, EKG, sedimentace, v‰echno v bûÏném rozmezí, aspoÀ podle hlavního praktického lékafie na‰í kliniky, doktora Chakrabortyho. Îádné stomatologické problémy. Neurologické vy‰etfiení (svalov˘ v˘kon, koordinace, reflexy, tonus) v normálu. Rozli‰ování stran v normálu. Îádné problémy s ostrostí zraku, se sluchem, s vnímáním tepla a chladu a dotyku, s manipulací s platónsk˘mi tûlesy, s popisem obrázkÛ, s obkreslováním postav. Îádné potíÏe s fie‰ením sloÏit˘ch zadání a skládaãek. Pacient je bystrého ducha, 9

pozorn˘, odpovídá logicky. Kromû svého prazvlá‰tního bludu a naprosté amnézie je zkrátka zdrav˘ jako fiípa. Betty pfiinesla dvû veliká jablka. Pohledem si vyÏádala moje schválení, a kdyÏ jsem pfiik˘vl, nabídla je pacientovi. Vzal si je z nevelkého tácu. „Red delicious!“ vybafl. „Ty mám nejrad‰i!“ Nejdfiív nám nabídl, aÈ si kousneme, a kdyÏ jsme odmítli, pofiádnû a hluãnû se zahryzl. Propustil jsem vrchní sestru a díval jsem se, jak „prot“ hltá jablko. Nikdy jsem snad nevidûl, Ïe by si nûkdo nûãeho uÏíval víc. Snûdl obû jablka do posledního kousku, vãetnû jádfiincÛ. KdyÏ skonãil, fiekl: „Díky a je‰tû jednou díky,“ a pak ãekal, aÏ zaãnu, a ruce mûl na kolenou jako ‰koláãek. Psychiatrické pohovory se obyãejnû nenahrávají, ale my to na MPÚ bûÏnû dûláme, kvÛli v˘zkumu a v˘uce. TakÏe teì následuje pfiepis na‰eho prvního sezení, prokládan˘ sem tam m˘mi postfiehy. Jak b˘vá u úvodních pohovorÛ obvyklé, mûl jsem v úmyslu si s ním jednodu‰e poklábosit, poznat ho a získat si jeho dÛvûru. „MÛÏete mi, prosím, fiíct svoje jméno?“ „Ano.“ Îe by doklad smyslu pro humor? „Jak se jmenujete?“ „Jmenuji se prot.“ „A to je kfiestní jméno, anebo pfiíjmení?“ „To je celé moje jméno. Jsem prot.“ „Víte, kde jste, pane prote?“ „Jen prote. Ano, samozfiejmû. Jsem na manhattanském psychiatrickém ústavu.“ Posléze jsem zjistil, Ïe prot pfiidûluje samá velká písmena jménÛm v‰ech planet a hvûzd a tak podobnû, ale malá poãáteãní písmena jménÛm lidí, institucí, ba i státÛ. V zájmu dÛslednosti, a také abych lépe zachytil charakter svého pacienta, v celé této zprávû jeho pfiístup respektuji. „Správnû. A víte, kdo jsem já?“ „Vypadáte na psychiatra.“ „Opût správnû. Jsem doktor Brewer. Kter˘ je dnes den?“ „Aha. Zastupující fieditel. Stfieda.“ 10

„Hmm. A rok?“ „1990.“ „Kolik prstÛ drÏím zdviÏen˘ch?“ „Tfii.“ „V˘bornû. A dále, pane… promiÀte, prote. Víte, proã jste tady?“ „Ov‰emÏe. Myslíte si, Ïe jsem blázen.“ „Já radûji uÏívám v˘raz ‚nemocn˘‘. Myslíte si, Ïe jste nemocn˘?“ „Snad trochu trpím steskem po domovû.“ „A ten vበdomov je co?“ „K-PAX.“ „Kápaks?“ „Ká, pomlãka, pé, á, iks. K-PAX.“ „S velk˘m K?“ „Ze sam˘ch velk˘ch písmen.“ „A tak. K-PAX. To je nûjak˘ ostrov?“ Na to se usmál, oãividnû mu do‰lo, Ïe o jeho údajném pÛvodu z jiného svûta musím vûdût. Pfiesto prostû odpovûdûl: „K-PAX je PLANETA.“ A dodal: „Ale Ïádné obavy – bfiicho vám neprokousnu a nevyskoãím ven.“ Oplatil jsem mu úsmûv. „O to jsem nemûl strach. Kde je K-PAX?“ Vzdychl si, ale podle v‰eho sná‰enlivû, a potfiásl hlavou. „Asi tak sedm tisíc svûteln˘ch let odsud. V místech, kter˘m vy fiíkáte SOUHVùZDÍ LYRY.“ „Jak jste se dostal na Zemi?“ „To se ponûkud sloÏitû vysvûtluje…“ V tom okamÏiku jsem si do notesu zapsal pfiekvapující postfieh, Ïe jsme spolu sice pouh˘ch nûkolik minut, ale pfies to i pfies své letité zku‰enosti zaãínám b˘t z jeho nápadné blahosklonnosti ponûkud na‰tvan˘. „Zkuste to se mnou,“ fiekl jsem. „Jde prostû o to, jak ovládnout energii svûtla. Asi pro vás bude maliãko tûÏké tomu uvûfiit, ale dûlá se to za pomoci zrcadel.“ 11

Neubránil jsem se pocitu, Ïe se mnou hraje divad˘lko, ale bylo to vcelku vtipné a já potlaãil touhu se uchechtnout. „Pohybujete se rychlostí svûtla?“ „Kdepak, to ne. Pohybujeme se podstatnû vy‰‰í rychlostí, mnohonásobkem c. Jinak by mi pfiece muselo b˘t pfiinejmen‰ím sedm tisíc let, Ïe?“ Pfiinutil jsem se mu úsmûv oplatit. „To je velmi zajímavé,“ poznamenal jsem, „jenÏe podle Einsteina se nic nemÛÏe pohybovat rychlostí vy‰‰í, neÏ je rychlost svûtla, coÏ je nûco maliãko pod tfii sta tisíc kilometrÛ za sekundu, jestli si dobfie vzpomínám.“ „·patnû jste einsteina pochopil. On jen tvrdil, Ïe nic nemÛÏe zrychlit na rychlost svûtla, protoÏe by to získalo nekoneãnou hmotnost. Einstein nefiekl nic o entitách, které se uÏ pohybují rychlostí svûtla nebo vy‰‰í.“ „Ale kdyÏ se hmotnost stává nekoneãnou, pokud…“ Pleskl dlanûmi na plochu mého psacího stolu. „Tak za prvé, doktore brewere – ostatnû mÛÏu vám fiíkat gene? –, kdyby to platilo, tak i samy fotony by musely mít nekoneãnou hmotnost, no ne? A kromû toho, pfii tachyonov˘ch rychlostech…“ „Tachyonov˘ch?“ „âástice pohybující se nadsvûtelnou rychlostí se naz˘vají tachyony. Klidnû si to najdûte.“ „Díky. Najdu si to.“ Moje odpovûì na nahrávce zní ponûkud rozmrzele. „TakÏe jestli vám dobfie rozumím, nedostal jste se na Zemi ve vesmírné lodi. Tak nûjak jste si ‚stopnul‘ svûteln˘ paprsek.“ „Dá se to tak fiíct.“ „Jak dlouhou dobu vám zabrala cesta z va‰í planety na Zemi?“ „Nijak. Víte, tachyony se pohybují rychleji neÏ svûtlo, takÏe se pohybují zpátky v ãase. Samozfiejmû Ïe ãas ubíhá pro samotného cestovatele, takÏe ten je u cíle star‰í, neÏ byl na zaãátku cesty.“ „A jak dlouho uÏ jste tady na Zemi?“ 12

„âtyfii roky a devût mûsícÛ. Myslím tím va‰e roky.“ „Tím pádem jste jak star˘? Samozfiejmû v pozemsk˘ch mûfiítkách.“ „Tfii sta tfiicet sedm.“ „Vám je tfii sta tfiicet sedm let?“ „Ano.“ „No dobrá. Povûzte mi nûco víc o sobû, prosím.“ I kdyÏ jsem vûdûl, jak je jeho historka nereálná, standardní psychiatrick˘ postup u pacienta s amnézií prostû zní: rozpovídat a doufat, Ïe tak získáme informace o jeho skuteãné minulosti. „Myslíte pfied tím, neÏ jsem pfii‰el na ZEMI? Nebo…“ „Zaãnûme takhle: jak se stalo, Ïe vás vybrali k cestû z va‰í planety na tu na‰i?“ Teì uÏ se na mû pacient vyslovenû zubil. I kdyÏ se to zdálo b˘t vcelku nevinné, ba snad i bezelstné, zjistil jsem, Ïe neÏ abych se díval na ten jeho v˘raz koãky ·klíby ve tmav˘ch br˘lích, radûji se probírám sloÏkou. „Vybrali,“ utrousil. „To je typicky lidsk˘ pfiístup.“ Vzhlédl jsem a zjistil jsem, Ïe se ‰krábe na bradû a prohlíÏí si strop, jako by se tam snaÏil najít vhodná slova, kter˘mi vyloÏí své vzne‰ené my‰lenky nûkomu tak nízkému, jako jsem já. JenÏe pak z nûj vylezlo jen tohle: „Chtûl jsem k vám, takÏe u vás jsem.“ „Kdokoli, kdo chce na Zemi, sem mÛÏe pfiijet?“ „Kdokoli na K-PAXu. A na mnoha dal‰ích PLANETÁCH, samozfiejmû.“ „Pfiiletûl nûkdo s vámi?“ „Ne.“ „Proã jste chtûl na Zemi?“ „Z nûkolika dÛvodÛ. Pfiedev‰ím je ZEMù na pohled a na poslech z VESMÍRU velice ru‰ná. A taky je to PLANETA tfiídy III-B.“ „CoÏ znamená…?“ „CoÏ znamená ãasné evoluãní stadium, budoucnost nejistá.“ „Chápu. A vypravil jste se na na‰i planetu poprvé?“ 13

„Ne, to ne. Byl jsem tu mnohokrát.“ „Kdy to bylo poprvé?“ „Podle va‰eho kalendáfie v roce 1963.“ „A nav‰tívil nás nûkdy i nûkdo jin˘ z K-PAXu?“ „Ne. Já jsem první.“ „To mû uklidÀuje.“ „Proã?“ „¤eknûme, Ïe spoustu lidí by to sv˘m zpÛsobem vyvedlo z míry.“ „Proã?“ „Pokud by vám to nevadilo, budu radûji, kdyÏ dnes budeme mluvit o vás. Vyhovuje vám to?“ „Jak si pfiejete.“ „Dobrá. TakÏe… kde je‰tû jste byl? Myslím jako ve vesmíru.“ „Nav‰tívil jsem v na‰í GALAXII celkem ‰edesát ãtyfii PLANETY.“ „A na kolika z nich jste nalezl Ïivot?“ „Na kolika? Pfiece na v‰ech. Ty plané mû nezajímají. Samozfiejmû Ïe nûkoho fascinují horniny a klimatické jevy a…“ „âtyfiia‰edesát planet s inteligentním Ïivotem?“ „KaÏd˘ Ïivot je inteligentní.“ „A na kolika Ïijí lidé, jako jsme my?“ „ZEMù je jediná obydlená druhem homo sapiens, kterou jsem zatím nav‰tívil. Ale víme, Ïe tu a tam se jich je‰tû pár vyskytuje.“ „Myslíte s inteligentním Ïivotem?“ „Ne, s lidsk˘m Ïivotem. PLANET, které hostí Ïivot, jsou miliony, moÏná i miliardy. V‰echny jsme je pochopitelnû nenav‰tívili. Je to jen hrub˘ odhad.“ „Tím ‚my‘ myslíte obyvatele K-PAXu.“ „K-PAXany, NOLLijce, FLORijce…“ „To jsou dal‰í rasy Ïijící na va‰í rodné planetû?“ „Ne. To jsou obyvatelé jin˘ch SVùTÒ.“ KdyÏ lidi trpící bludy nutíte odpovídat konzistentnû na sloÏité otázky, jsou vût‰inou tak zmatení, Ïe zaãnou v˘raznû koktat a zadrho14

vat. Tento pacient nejenÏe vládl znalostmi z fiady sloÏit˘ch oborÛ, ale navíc si byl svou historkou dost jist˘, aby z ní spfiedl pfiesvûdãivé líãení. Na‰krábal jsem do not˘sku spekulaci, Ïe to moÏná bude nûjak˘ vûdec, snad fyzik nebo astronom, a dále jsem si poznamenal, Ïe mám zjistit, jak daleko sahají jeho vûdomosti v tûchto oborech. Teì jsem se v‰ak chtûl dozvûdût nûco víc o ran˘ch fázích jeho Ïivota. „KdyÏ dovolíte, vrátíme se o nûco nazpût. Ocenil bych, kdybyste mi povûdûl nûco o K-PAXu samotném.“ „JistûÏe. K-PAX je o nûco vût‰í neÏ va‰e PLANETA, má zhruba rozmûry NEPTUNU. Je to krásn˘ SVùT, stejnû jako ZEMù, samozfiejmû, protoÏe ta má spoustu barev a rÛznorodosti. Ale i K-PAX je velice pfiíjemn˘, zvlá‰È kdyÏ jsou K-MON a K-RIL v konjunkci.“ „Co je to K-MON a K-RIL?“ „To jsou na‰e dvû SLUNCE. Vy jim fiíkáte AGAPE a SATORI. Jedno je mnohem vût‰í neÏ to va‰e, druhé men‰í, ale obû jsou dál od na‰í PLANETY, neÏ je va‰e SLUNCE od ZEMù. K-MON je ãerven˘ a K-RIL modr˘. Ale my máme díky del‰í a komplikovanûj‰í obûÏné dráze mnohem déle trvající období svûtla a tmy neÏ vy, a ne tolik kolísání. Na K-PAXu je vlastnû vût‰inou nûco jako vበsoumrak. Jedna z vûcí, kter˘ch si náv‰tûvník va‰eho SVùTA v‰imne nejdfiív, je, jak je tu jasno.“ „Proto nosíte ty tmavé br˘le?“ „Pfiirozenû.“ „Rád bych si vyjasnil nûco, co jste fiíkal pfied chvílí.“ „Jistû.“ „Pokud se nepletu, tvrdil jste, Ïe na Zemi jste uÏ ãtyfii roky a… eee… nûjak˘ch pár mûsícÛ.“ „Devût.“ „Ano, devût. A já bych si rád udûlal jasno v tomhle: kde jste celé ty ãtyfii roky, skoro pût, Ïil?“ „V‰ude moÏnû.“ „V‰ude moÏnû?“ „Cestoval jsem po celém va‰em SVùTù.“ „Aha. A kde jste s tou cestou zaãal?“ 15

„V zairu.“ „Proã v Zairu? To je v Africe, ne?“ „Náhodou byl zrovna pfiivrácen˘ ke K-PAXu.“ „A tak. A jak dlouho jste tam byl?“ „Dohromady pár va‰ich t˘dnÛ. Dost dlouho, abych blíÏ poznal krajinu. Seznámil se s tamními bytostmi. Jsou v‰echny krásné, zvlá‰È ptáci.“ „Hmm. A… jak˘mi jazyky se mluví v Zairu?“ „Pfiedpokládám, Ïe mluvíte o lidech.“ „Ano.“ „Kromû ãtyfi oficiálních jazykÛ a francouz‰tiny tam mají i ohromující mnoÏství domorod˘ch náfieãí.“ „MÛÏete fiíct nûco zairsky? Spokojím se s jak˘mkoli náfieãím.“ „Ov‰em. Ma-ma kotta rampoon.“ „To znamená co?“ „To znamená: Tvoje matka je gorila.“ „Díky.“ „Rádo se stalo.“ „A pak jste ‰el kam? Po tom Zairu.“ „Po celé africe. Pak do evropy, asie, austrálie, antarktidy, a koneãnû do amerik.“ „Kolik zemí jste nav‰tívil?“ „V‰echny, kromû v˘chodní ãásti kanady, grónska a islandu. To jsou moje poslední zastávky.“ „TakÏe v‰ech sto… a jánevímkolik?“ „Teì uÏ spí‰ pfies dvû stû, ale mám dojem, jako by se to mûnilo od minuty k minutû.“ „A mluvíte v‰emi jazyky?“ „Jen natolik, abych s tím vystaãil.“ „Jak jste cestoval? Nezastavovali vás na hranicích?“ „UÏ jsem vám fiíkal, Ïe se to tûÏko vysvûtluje…“ „Myslíte to, jak k tomu pouÏíváte zrcadla.“ „Pfiesnû tak.“ „Jak dlouho trvá dostat se z jedné zemû do druhé rychlostí svûtla, nebo jejím násobkem?“ 16

„Nijak.“ „Cestuje vበotec rád?“ Na tu neãekanou zmínku o protovû otci jsem zaznamenal kratiãké zaváhání, ale Ïádnou silnûj‰í reakci. „Poãítám, Ïe ano. Vût‰ina K-PAXanÛ ráda cestuje.“ „No a co on, cestuje vÛbec? A jaké se vûnuje práci?“ „Nevûnuje se Ïádné práci.“ „A co va‰e matka?“ „Co s ní má b˘t?“ „Pracuje?“ „Proã by mûla?“ „TakÏe jsou oba na odpoãinku?“ „Na odpoãinku od ãeho?“ „Od toho, ãím si vydûlávali. Kolik jim je let?“ „Nejspí‰ konãí ‰estou stovku.“ „To se není co divit, Ïe uÏ nepracují.“ „Ani jeden z nich nikdy nepracoval.“ Pacient oãividnû svoje rodiãe povaÏoval za nûjaké flákaãe, a tón, jak˘m to vyslovil, mû vedl k domnûnce, Ïe chová hluboko zakofienûnou nenávist nejen k otci (nic nezvyklého), ale i k matce (u muÏe relativnû vzácné). Pokraãoval: „Na K-PAXu nikdo nepracuje. To je lidsk˘ pojem.“ „Nikdo tam nedûlá nic?“ „To samozfiejmû ne. Ale kdyÏ dûláte nûco, co dûlat chcete, není to pfiece práce, no ne?“ Jeho úsmûv se je‰tû roztáhl. „Ani vy nepovaÏujete to, co dûláte, za práci, Ïe?“ Nechal jsem ten arogantní komentáfi b˘t. „Promluvíme si víc o va‰ich rodiãích jindy, co vy na to?“ „Jak je libo.“ „V pofiádku. NeÏ budeme pokraãovat, je‰tû bych si chtûl vyjasnit pár vûcí.“ „Pro vás cokoli.“ „Dobrá. Za prvé, jak vysvûtlíte, Ïe coby náv‰tûvník z kosmu vypadáte tak moc jako pozem‰Èan?“ „Proã je m˘dlová bublina kulatá?“ „Nevím. Proã?“ 17

„Na vzdûlance toho moc nevíte, viìte, gene? M˘dlová bublina je kulatá proto, Ïe je to energeticky nejúãinnûj‰í uspofiádání. A stejnû tak i mnohé bytosti ve VESMÍRU vypadají dost podobnû jako my dva.“ „Rozumím. Pfiedtím jste se zmínil, Ïe… hmm… Ïe Zemû je na pohled a na poslech z vesmíru velice ru‰ná. Co jste tím myslel?“ „Îe va‰e televizní a rozhlasové vlny putují od ZEMù v‰emi smûry. Celá GALAXIE vidí a sly‰í v‰echno, co fiíkáte a dûláte.“ „JenomÏe tyhle vlny se pohybují pouze rychlostí svûtla, ne? TakÏe na K-PAX se je‰tû rozhodnû dostat nemohly.“ Vzdychl si znovu, tentokrát hlasitûji. „JenomÏe ãást energie pfiechází do vy‰‰ích stupÀÛ, jestli to teda nevíte. Vlastnû právû díky tomuhle principu je moÏné cestovat rychlostí svûtla. Studoval jste fyziku?“ Najednou jsem se rozpomnûl na svého utrápeného uãitele fyziky na stfiední ‰kole, kter˘ se mi pokou‰el natlouct do hlavy podobné informace. Kromû toho jsem zatouÏil po cigaretû, aãkoli nekoufiím uÏ roky. „Budu vám muset vûfiit, pa... eee, prote. A je‰tû nûco: Proã cestujete po celém vesmíru úplnû sám?“ „Vy byste to tak nedûlal, kdybyste mohl?“ „MoÏná. Nevím. Já to ale myslel takhle: proã to dûláte sám?“ „Proto si myslíte, Ïe jsem blázen?“ „VÛbec ne. Ale necítíte se ponûkud osamûle… kdyÏ jste ve vesmíru sám takovou dobu… kolik Ïe to bylo, ãtyfii roky a devût mûsícÛ?“ „Ne. A nebyl jsem ve VESMÍRU tak dlouho. âtyfii roky a devût mûsícÛ jsem tady.“ „A jak dlouho jste tam byl?“ „Zestárnul jsem zhruba o sedm va‰ich mûsícÛ, jestli se ptáte na tohle.“ „A necítil jste po celou tu dobu potfiebu mít nûkoho, s k˘m byste mohl mluvit?“ 18

„Ne.“ Poznamenal jsem si: Pacient nesná‰í úplnû v‰echny? „A ãím jste se zabavoval?“ Zavrtûl hlavou. „Vy to nechápete, gene. Já jsem sice po té cestû na ZEMI dorazil o sedm mûsícÛ star‰í, ale pfiipadalo mi to jako okamÏik. Víte, ve vysoce nadsvûteln˘ch rychlostech se ãas pokfiivuje. Jinak fieãeno…“ Je to neodpustitelné, ale byl jsem pfiíli‰ otráven˘, neÏ abych ho nechal domluvit. „A kdyÏ uÏ je fieã o ãase, ten nበdne‰ní právû vypr‰el. MÛÏeme v na‰í debatû pokraãovat za t˘den?“ „Jak si pfiejete.“ „Dobfie. Zavolám pány Kowalského a Jensena, aby vás doprovodili zpátky na oddûlení.“ „Já trefím.“ „Pfiesto bych je s va‰ím dovolením zavolal. BûÏná ústavní procedura. Jistû to chápete.“ „Dokonale.“ „Dobrá.“ O‰etfiovatelé pfii‰li za chvilku a pacient s nimi ode‰el a mezi dvefimi na mû samolibû k˘vl. Pfiekvapilo mû, Ïe jsem cel˘ zpocen˘, a vzpomínám si, Ïe jen co jsem vypnul magnetofon, vstal jsem a ‰el jsem se podívat na teplomûr. Páska se pfievíjela a já zatím pfiepisoval svoje postfiehy do trvalé sloÏky a neopomnûl jsem se zmínit i o svém znechucení nad jeho na pohled arogantními zpÛsoby. Nato jsem dal hrubé poznámky do oddûlené skfiínû, která uÏ byla podobn˘ch záznamÛ plná. Pak jsem si poslechl ãást nahrávky a pfiipojil jsem komentáfi o tom, Ïe pacient nejeví ani náznak nûjakého náfieãí nebo pfiízvuku. Kupodivu, kdyÏ jsem poslouchal jeho tlumen˘ a pomûrnû pfiíjemn˘ hlas, uÏ jsem nebyl na‰tvan˘ ani trochu. Bylo to jeho chováním… a najednou mi to do‰lo. Ten arogantní, pokfiiven˘ a posmû‰n˘ úsmûv mi pfiipomnûl otce. Táta byl pfiepracovan˘ malomûstsk˘ doktor. Kromû sobotních odpolední, kdy lehával se zavfien˘ma oãima na pohovce a poslouchal v rádiu pfienosy z Metropolitní opery, polevoval 19

v tempu jedinû v poledne, kdy si dal pfiesnû jednu sklenku vína a pak matce a mnû tím sv˘m odtaÏit˘m stylem vykládal víc, neÏ jsme touÏili vûdût, o dne‰ní dávce tasemnic a infarktÛ. Potom se zase vydal do nemocnice nebo obe‰el pár pacientÛ. A pokud se mi nepovedlo najít si dobrou v˘mluvu, brával mû s sebou, protoÏe se mylnû domníval, Ïe mû v‰echny ty ohavné zvuky a pachy, to krvácení a zvracení baví stejnû jako jeho. A právû tahle necitelnost a arogance, které jsem u otce nesná‰el, mû tolik rozãílily pfii prvním setkání s muÏem, kter˘ si fiíkal „prot“. Jako vÏdy, kdyÏ se stane nûco podobného, jsem se rozhodl, Ïe soukrom˘ Ïivot musí zÛstat za dvefimi vy‰etfiovny. Ten veãer jsem jel vlakem domÛ a pfiem˘‰lel jsem o lidském rozumu a realitû, jak se mi to ãasto stává, kdyÏ se pou‰tím do nûjakého sloÏitého nebo nezvyklého pfiípadu. Tak napfiíklad mÛj nov˘ pacient a Russell, nበústavní Kristus, a také tisíce podobn˘ch lidí Ïijí ve vlastním svûtû, v fií‰ích, které jsou pro nû stejnû skuteãné, jako je vበa mÛj svût pro nás. Vypadá to obtíÏné k pochopení, ale je to opravdu tak? I ãtenáfi tohoto záznamu se uÏ bezpochyby nûkdy zabral do filmu nebo do knihy a naprosto se v nich „ztratil“. Sny, ba i snûní s otevfien˘ma oãima, se ãasto zdají velmi skuteãné, a stejnû tak i události, na nûÏ se rozpomínáme pfii hypnóze. Kdo v takov˘ch pfiípadech urãí, co je realita? Je naprosto pozoruhodné, co jsou nûktefií lidé trpící váÏn˘mi du‰evními poruchami s to dokázat v mezích sv˘ch iluzorních svûtÛ. V˘razn˘m pfiíkladem jsou takzvaní uãení idioti. NedokáÏou fungovat v na‰í spoleãnosti, a tak se stáhnou do hlubin vlastní mysli, kam se vût‰ina z nás nikdy nedostane. Jsou schopni v˘konÛ, o jak˘ch se jin˘m ani nesní (napfiíklad v matematice nebo v hudbû). Co se t˘ãe porozumûní lidskému rozumu, toho, jak se uãí, jak si zapamatovává, jak myslí, tápeme pofiád je‰tû v temnotách stfiedovûku. Kdybychom pfienesli EinsteinÛv mozek do Wagnerovy lebky, byl by onen jedinec dál Einsteinem? Anebo lépe: vymûÀte pÛl20

ku Einsteinova mozku za pÛlku Wagnerova. Kdo bude Einstein a kdo bude Wagner? Anebo vznikne nûco mezi? A podobnû, v pfiípadû syndromu mnohoãetné osobnosti, kdo ze zfietelnû odli‰n˘ch „totoÏností“ je opravdu dotyãná osoba, anebo je snad on ãi ona v rÛzn˘ch chvílích rÛznou osobností? Nejsme my v‰ichni v rÛzn˘ch chvílích rÛzn˘mi lidmi? Nedají se tím vysvûtlit na‰e promûnlivé „nálady“? KdyÏ nûkoho pfiistihneme, jak mluví sám se sebou – s k˘m to mluví? Sly‰eli jste nûkoho fiíkat „Poslední dobou to uÏ nejsem já“? Anebo „Ty uÏ nejsi ten, koho jsem si vzala“? A jak objasníme fundamentalistického kazatele a jeho tajn˘ pohlavní Ïivot? Jsme snad v‰ichni doktofii Jekyllové a páni Hydové? Poznamenal jsem si, Ïe se mám je‰tû nûjakou dobu zdrÏet u protova imaginárního Ïivota na jeho imaginární planetû; samozfiejmû jsem doufal, Ïe mi tím odhalí nûco ze své pozemské minulosti – snad odkud pochází, nebo jako co pracoval a jak se jmenuje! –, takÏe bychom mohli dokázat najít jeho pfiíbuzné a pfiátele. A kromû toho, Ïe bychom jim ulevili od strachu o jeho zdraví a o to, kde vlastnû je, dostali bychom se i k tomu, co se skr˘vá za jeho bizarními v˘mysly. Zaãínal jsem uÏ cítit to ‰imrání, které mû pfiepadá vÏdycky na poãátku nároãného pfiípadu, kdy jsou otevfiené v‰echny moÏnosti. Kdo je ten muÏ? Jaké nezvyklé my‰lenky se mu hemÏí v hlavû? DokáÏeme ho dostat zpátky na Zemi?

21