VlastniKrevKor1
5/12/16 5:49 PM
Stránka 7
Moudrost do zlomyslné mysli nevstoupí, vûda bez svûdomí jen du‰i zniãí. François Rabelais, 1532
VlastniKrevKor1
5/12/16 5:49 PM
Stránka 9
Pro: Kay Scarpettová Od: Mûdûná hlava Nedûle, 11. kvûtna (11.43 pfiesnû) Mal˘ ver‰ík jenom pro tebe. V‰echno nejlep‰í k svátku matek, Kay!!!! (otoã prosím stránku…)
VlastniKrevKor1
5/12/16 5:49 PM
Stránka 10
Svûtlo se blíÏí Tma jiÏ jsi zpÛsobila (a snad ji i vidûla) Je pryã, pryã, pryã! Stfiípky rozsypaného zlata a viselec nevidûn odchází TouÏení si hledá vlastní tvar, doktorko Smrti oko za oko krádeÏ za krádeÏ erotick˘ sen za vበumírající dech Pûtník za va‰e my‰lenky A drobné si nechte jen vnímejte ãas! Tik tak Tik tak Kay!
VlastniKrevKor1
5/12/16 5:49 PM
Stránka 11
12. ãervna 2014 Cambridge, Massachusetts
1
Na staré cihlové zdi za na‰ím domem se bl˘ská mûì jako stfiípky aventurínu. Vidím v tom staré dílniãky se ‰tukem a ãerven˘mi ta‰kami na stfiechách podél kanálu Rio dei Vetrai a ohnivé pece a pí‰Èaly, kter˘mi mistfii pfietváfiejí roztavené sklo v zázraky. Opatrnû, abych nevybryndala, nesu dvû espressa oslazená agávov˘m nektarem. DrÏím v rukou jemnû tvarovaná ou‰ka ruãnû foukan˘ch kfii‰Èálov˘ch pohárÛ, jednoduch˘ch a dokonale prÛzraãn˘ch, a vzpomínám si, jak jsem je objevila na benátském ostrovû Murano. Je to ‰Èastná vzpomínka. Ven mû skrze síÈové dvefie, které se s tich˘m zahuãením zavfiou, vyprovází vÛnû ãesneku a peãen˘ch paprik. Vnímám také aromatickou pronikavou vÛni ãerstv˘ch lístkÛ bazalky, které jsem trhala rukama. To je to nejlep‰í ráno. NemÛÏe b˘t lep‰í. MÛj speciální salát je namíchan˘, ‰Èávy, bylinky a kofiení se propojují a nasycují kousky mantovana, mantovského chleba, kter˘ jsem upekla na kameni pfied pár dny. Tento chléb s olivov˘m olejem je pro panzanella nejchutnûj‰í, kdyÏ je lehce odleÏen˘. B˘valo to jídlo chud˘ch, stejnû jako pizza. VyuÏilo se pfii nûm nápaditû v‰ech moÏn˘ch zbytkÛ, úlomkÛ focaccii a rÛzn˘ch zelenin a to v hojném mnoÏství, un’abbondanza. Nápadité chutné pokrmy vítají ‰petku improvizace s otevfienou náruãí. Dnes ráno jsem tam proto pfiidala najemno nakrájenou bulvu fenyklu, ko‰er sÛl a hrubû mlet˘ pepfi. Místo ãervené cibule jsem pouÏila sladkou bílou a pfiidala tro‰ku máty ze sluneãní strany verandy, kde si pûstuju byliny ve velk˘ch terakotov˘ch dÏbánech na olivy, které jsem objevila pfied lety ve Francii. Zastavím se na patiu a zkontroluji gril. Podpalovaãe a pytel briket mám v bezpeãné vzdálenosti. MÛj manÏel z FBI 11
VlastniKrevKor1
5/12/16 5:49 PM
Stránka 12
Patricia Cornwellová
Benton není Ïádn˘ velk˘ kuchafi, ale umí dobfie rozdûlat oheÀ a dává si hodnû záleÏet na bezpeãnosti. V bílém popelu je ukrytá úhledná hromádka doutnajících oranÏov˘ch uhlíkÛ. Filety z meãouna mÛÏou uÏ brzy na mfiíÏku. Ale pak se mé hédonistické my‰lenky utnou, protoÏe se mi pozornost zprudka stoãí zpátky k té zdi. Uvûdomím si, Ïe vidím drobné mince. SnaÏím se vzpomenout, jestli tam byly uÏ dfiív, za úsvitu, kdyÏ jsem ‰la ven s na‰ím greyhoundem Sockem. Byl zas hroznû tvrdohlav˘ a nechtûl se ode mû hnout a já byla nezvykle nesoustfiedûná. Mysl se mi rozbíhala do spousty smûrÛ, podnûcovan˘ch euforick˘m oãekáváním toskánského brunche, neÏ nasedneme do letadla z Bostonu, a navíc jsem byla je‰tû jako v mlze potû‰ení poté, co jsem omámenû vstala z postele, kde byla chvíli pfiedtím rozko‰ na prvním místû. Ani si moc nevzpomínám, jak jsem toho psa venãila. Ani si moc nevzpomínám, jak jsem s ním byla v pfiítmí na zadním dvorku plném rosy. TakÏe je docela moÏné, Ïe jsem si nev‰imla tûch leskl˘ch drobn˘ch mincí ani niãeho jiného, co by naznaãovalo, Ïe na na‰em pozemku se ocitl nevítan˘ náv‰tûvník. Pfii té my‰lence mû zamrazí, je to jako temn˘ stín, kter˘ mû rozru‰uje. Pfiipomíná mi, na co myslet nechci. Jako bys uÏ byla na dovolené, pfiestoÏe jsi je‰tû tady. A mûla bys uÏ mít rozum. My‰lenkami se vrátím do kuchynû, k Rohrbaughu 9 mm z modré oceli v kapesním pouzdfie leÏícím na lince vedle sporáku. Je to zbraÀ lehounká, s laserov˘m zamûfiováním a jde se mnou v‰ude, i kdyÏ je Benton doma. Ale dnes ráno jsem na zbranû a bezpeãnost ani nepomyslela. Zahnala jsem my‰lenky na to, co asi v noci dovezli do práce a jak to zvládnou, ta tûla diskrétnû zahalená v ãern˘ch pytlích a dovezená v bíl˘ch dodávkách bez oken. Pût mrtv˘ch pacientÛ, 12
VlastniKrevKor1
5/12/16 5:49 PM
Stránka 13
VLASTNÍ
KREV
ktefií mlãky ãekají, aÏ pfiijdou na fiadu na schÛzku s posledními doktory, co se jich na této zemi dotknou. Vyh˘bala jsem se obvykl˘m nebezpeãn˘m, tragick˘m, morbidním skuteãnostem a mûla bych mít rozum. Zatracenû. Ale zase tu my‰lenku zaÏenu. Nûkdo si tady hrál ãáru s drobn˘mi. O nic nejde.
2
Nበcambridgesk˘ dÛm z devatenáctého století stojí na severní hranici harvardského kampusu, hned za rohem od teologické fakulty a naproti Fakultû umûní a vûd. Pfies nበpozemek si zkracuje cestu docela dost lidí. Nemáme to tu oplocené a zídka je spí‰ jako nûjaká ornamentální ruina neÏ zábrana. Dûti pfies ni moc rády lezou a schovávají se za ní. MoÏná to bylo nûjaké dûcko, co má teì spoustu ãasu, kdyÏ není ‰kola. „V‰iml sis, co leÏí na zídce?“ Pfiejdu pfies sluncem zpraÏenou trávu ke kamenné laviãce, která v kruhu obíhá kolem magnólie. Benton si tu ãte noviny, neÏ pfiipravím brunch. „âeho jsem si mûl v‰imnout?“ zeptá se. Sock je nataÏen˘ u jeho nohou a vyãítavû se po mnû dívá. Ví moc dobfie, co ho ãeká. Jakmile jsem vãera pozdû veãer vytáhla kufry a zaãala sbírat tenisové a potápûãské vybavení, zasmu‰il se a propadl do emocionální díry, kterou si sám vykopal. Jen tentokrát je ta jáma je‰tû hlub‰í neÏ jindy. AÈ udûlám, co udûlám, nerozveselím ho. „Drobné.“ Podám Bentonovi espresso z kvalitní ãerstvé kávy, siln˘ sladk˘ stimulant, kter˘ v nás obou budí velik˘ hlad po v‰em tûlesném. 13
VlastniKrevKor1
5/12/16 5:49 PM
Stránka 14
Patricia Cornwellová
Opatrnû ho ochutná ‰piãkou jazyka. „Nevidûl jsi nûkoho, Ïe by je tam dával?“ zajímá mû. „Co tfieba kdyÏ jsi rozpaloval gril? Byly tam ty mince?“ Zadívá se k leskl˘m plí‰kÛm vyskládan˘m po celé ‰ífii zídky. „Nev‰iml jsem si a nikoho jsem nevidûl. Urãitû tam nebyly, kdyÏ jsem byl venku,“ odpoví. „Co ty uhlíky?“ Tímto zpÛsobem se ptá, jestli odvedl dobrou práci. Jako kaÏd˘ si chválu uÏívá. „Jsou perfektní, dûkuju. Dáme jim je‰tû tak ãtvrt hodinky,“ fieknu a on se vrátí ke svému pfiíbûhu o dramatickém nárÛstu podvodÛ s kreditními kartami. Dopolední ostré slunce mu rozjasnilo vlasy do oslÀujícího stfiíbra. Jsou o tro‰ku del‰í neÏ obvykle, spadají mu k oboãí a na krku se mu kroutí. Na jeho ostré pfiitaÏlivé tváfii vidím jemné vrásky, pfiíjemné záhyby od úsmûvÛ a dolík v silné bradû. ·tíhlé ruce má elegantní a krásné, jsou to ruce muzikanta, jak si fiíkám pofiád, i kdyÏ zrovna drÏí noviny, knihu, pero nebo pistoli. Cítím jemn˘ nádech jeho zemité vody po holení, kdyÏ se nad ním skloním a podívám se do novin. „Nevím, co ty spoleãnosti udûlají, jestli se to je‰tû zhor‰í.“ Upiju espresso a zaplaví mû nepfiíjemná vzpomínka na vlastní nedávné setkání s kyberkrádeÏemi. „Svût nakonec zbankrotuje kvÛli kriminálníkÛm, které nedokáÏeme chytit a ani je nevidíme.“ „Není divu, Ïe se dneska ãím dál víc pouÏívá keylogger, kter˘ se taky ãím dál hÛfi zachytí.“ Otoãí stránku, aÏ to za‰ustí. „Nûkdo se dostane k ãíslu tvojí karty, obratem nakoupí pfies úãet fungující podobnû jako PayPal, ãasto nûkde v zahraniãí, a uÏ to nikdy nevystopuje‰. A to ani nemluvím o malwaru.“ 14
VlastniKrevKor1
5/12/16 5:49 PM
Stránka 15
VLASTNÍ
KREV
„Pokud si pamatuju, v poslední dobû jsem si na eBayi nic neobjednávala. A nenakupuju ani na jin˘ch podobn˘ch internetov˘ch stránkách.“ Tuto diskusi vedeme teì docela ãasto. „Chápu, jak tû to irituje. Ale stalo se to i jin˘m opatrn˘m lidem.“ „Tobû se to nestalo.“ Projedu mu prsty husté jemné vlasy, které získaly barvu platiny dfiív, neÏ jsem ho poznala, a to byl je‰tû hodnû mlad˘. „Ty taky nakupuje‰ víc neÏ já,“ pfiipomene. „Ani moc ne. Ty tvoje parádní obleky, hedvábné kravaty a drahé boty? A vidí‰ sám, v ãem chodím kaÏd˘ den já. Kapsáãe, chirurgick˘ oblek, gumové chirurgické boty, pevné boty. Jinak se oblíkám snad jenom, kdyÏ jdu k soudu.“ „Pfiedstavuju si, jak jde‰ k soudu. Mበpfiiléhavou sukni s jemn˘m prouÏkem a s tím rozparkem vzadu?“ „A pohodlné boty.“ „Pohodlné mi neladí s tím, co si zrovna pfiedstavuju.“ Podívá se na mû a já miluju tu kfiivku jeho svalnatého krku, kdyÏ zvedne hlavu. Pfiejedu mu prsty po druhém krãním obratli a odtud dolÛ aÏ k sedmému obratli. Jemnû, pomaliãku nofiím prsty do hlubokého krãního svalu, cítím, jak se uvolÀuje, cítím, jak se mu nálada mûní a Benton se nechává uná‰et na vlnû fyzického potû‰ení. ¤íkává, Ïe jsem jeho kryptonit, a je to pravda. Sly‰ím to z jeho hlasu. „Chci tím fiíct, Ïe se nedá drÏet krok se v‰emi tûmi zákefin˘mi programy, které zaznamenávají údery na klávesnici a pfiená‰ejí informace hackerÛm,“ fiekne. „Staãí jenom otevfiít nakaÏenou pfiílohu u e-mailu. Ale kvÛli tobû teì uÏ pfiestávám myslet jasnû na to, abych pokraãoval.“ „S antiviráky, obmûÀovan˘mi hesly a firewally, co nám tu Lucy instaluje, abychom ochránili nበserver a e-mailové 15
VlastniKrevKor1
5/12/16 5:49 PM
Stránka 16
Patricia Cornwellová
úãty? Jak by se dal stáhnout keylogger? A rozptyluju tû zámûrnû. Co nejvíc.“ Kofein a agávov˘ sirup zaãínají mít úãinek. Pamatuju si na vjemy z jeho kÛÏe, na tu ‰lachovitou ‰tíhlost jeho tûla, kdyÏ mi naná‰el ve spr‰e ‰ampon na vlasy a masíroval mi pokoÏku hlavy a krk, dot˘kal se mû, aÏ to bylo k nevydrÏení. Nikdy jsem se ho nemohla nabaÏit. A nenabaÏím se. „Software nevidí malware, kter˘ je‰tû nepoznal,“ fiekne. „To snad ne.“ Moje technicky geniální netefi Lucy by nikdy nedovolila, aby byl takto naru‰en poãítaãov˘ systém, kter˘ sama programuje a udrÏuje v mém hlavním sídle, v Cambridgeském forenzním centru neboli CFC. To uÏ je mnohem pravdûpodobnûj‰í, a nepfiíjemnûj‰í, Ïe spí‰ sama vytvofií nûkde nûjak˘ malware a hackne se do systému své obûti. „Jak jsem fiíkal, nejspí‰ se to stalo, kdyÏ se nûkdo dostal ke tvé kartû v restauraci nebo v obchodû.“ Benton otoãí dal‰í stránku a já mu pfiejedu prsty po nose a po kfiivce ucha. „To si myslí i Lucy.“ „âtyfiikrát od bfiezna?“ Ale ve skuteãnosti myslím na na‰i sprchu, na lesklé bílé dlaÏdiãky jako z metra, na zvuk tekoucí vody, která pleská hlasitû a v promûnlivém rytmu a intenzitû, jak se pohybujeme. „Taky ji pÛjãuje‰ Bryceovi, kdyÏ za tebe vyfiizuje objednávky po telefonu. Neudûlal by urãitû nic neopatrného, tedy aspoÀ vûdomû. Ale byl bych rad‰i, kdybys mu ji do ruky nedávala. Bryce si neuvûdomuje, co v‰echno se mÛÏe stát.“ „KaÏd˘ den vidí ty nejhor‰í vûci, co se mÛÏou stát,“ namítnu. „To je‰tû neznamená, Ïe si to uvûdomuje. Bryce je naivní a dÛvûfiiv˘, na rozdíl od nás.“ Naposledy jsem poÏádala svého vedoucího kanceláfie, aby s mou kreditní kartou nakoupil pfied mûsícem gardénie 16
VlastniKrevKor1
5/12/16 5:49 PM
Stránka 17
VLASTNÍ
KREV
pro moji mámu na Den matek. Upfiímnû pochybuju, Ïe by celá ta záleÏitost byla jakkoli spojená s Brycem nebo mou matkou, aãkoli k historii mé dysfunkãní rodiny by se docela hodilo, Ïe dobr˘ skutek je potrestán. A víc neÏ obvykl˘mi matãin˘mi v˘ãitkami ãi srovnáváním s mou sestrou Dorothy, která by uÏ dávno byla za mfiíÏemi, kdyby se sobeck˘ narcisismus zaãal povaÏovat za zloãin. Vybrat gardénie bylo necitlivé, protoÏe matka je pûstuje na zahradû. Jako bys posílala led EskymákÛm. Dorothy mi poslala pfiekrásné rudé rÛÏe s nevûstin˘m závojem, pfiesnû tak to matka vyjádfiila. A bylo úplnû jedno, Ïe jsem se snaÏila vybrat její oblíbenou kvûtinu, navíc v kvûtináãi, aby mohla Ïít dál, na rozdíl od ufiíznut˘ch rÛÏí. „Ale frustruje to. A náhradní karta sem samozfiejmû pfiijde, kdyÏ budeme na Floridû,“ poznamenám. „TakÏe musím odjet bez ní, a to není zrovna nejlep‰í zaãátek dovolené.“ „Nepotfiebuje‰ ji, já se o v‰echno postarám.“ Obvykle to stejnû dûlá. Velmi slu‰nû vydûlávám, ale Benton je jedináãek z rodiny se star˘mi penûzi, kter˘ch není málo. Jeho otec, Parker Wesley, prozíravû investoval zdûdûn˘ majetek do komodit a kromû jiného také do obchodu s umûleck˘mi díly. V domû Wesleyov˘ch nûjakou dobu visela mistrovská díla Miróa, Whistlera, Pissarra, Modiglianiho, Renoira a dal‰ích. Wesley také získával a prodával stará auta a vzácné rukopisy, které si nenechával. Umûl rozhodnout, co si nenechat. Benton má podobn˘ temperament a nadhled. Z novoanglick˘ch kofienÛ také podûdil prozíravost, logiku a ocelovou odhodlanost typického Yankee, kter˘ snese tvrdou dfiinu a nepohodlí, aniÏ okem mrkne. To neznamená, Ïe si neumí Ïivot uÏívat nebo Ïe by mu zbla záleÏelo na tom, co si myslí druzí. Benton peníze nevyhazuje a nedává je na odiv, ale dûlá si, co chce, jak je vidût z na‰eho úÏasného pozemku s krásnou zahradou, zadní ãásti 17
VlastniKrevKor1
5/12/16 5:49 PM
Stránka 18
Patricia Cornwellová
na‰eho starobylého domu, kter˘ nedávno dostal nov˘ nátûr v barvû koufiovû modré oblohy s Ïulovû ‰ediv˘mi okenicemi. Stfiecha je z tmav˘ch bfiidlicov˘ch ta‰ek se dvûma komíny z ãerven˘ch cihel, nûkterá okna mají je‰tû pÛvodní speciálnû plastická skla. Vedli bychom si tu dokonale kouzeln˘ a privilegovan˘ Ïivot, neb˘t na‰ich profesí. A tak zase vracím pozornost k mal˘m mûdûn˘m mincím kousek od nás, které se tfipytí ve slunci. Sock leÏí v trávû naprosto klidnû, oãi má otevfiené a sleduje mÛj kaÏd˘ krok, jak se blíÏím k zídce a vnímám vÛni anglick˘ch rÛÏí v odstínu meruÀky a rÛÏové a teplé Ïluté. Husté a krásné kefie stoupají do pÛlky star˘ch cihel. Mám radost, Ïe se tohle jaro v˘jimeãnû krásnû vede i ãajové rÛÏi. Sedm pencí s Lincolnem je vyskládan˘ch lícem nahoru, v‰echny jsou z roku 1981 a to je hodnû divné. Jsou staré pfies tfiicet let, ale vypadají jako ãerstvû vyraÏené. MoÏná jsou fale‰né. To datum. To se narodila Lucy. A já mám dnes narozeniny. Prohlédnu starou cihlovou zídku dlouhou patnáct metrÛ a vysokou metr a pÛl. Vnímám ji trochu poeticky jako vrásku v ãase, ãerví díru, která nás propojuje s dimenzí na druhé stranû, brána mezi námi a nimi, na‰imi souãasn˘mi Ïivoty a tûmi minul˘mi. To, co z na‰í zdi zbylo, se stalo metaforou pro na‰e snahy zabarikádovat se pfied v‰emi, kdo by nám chtûli ublíÏit. Není to úplnû moÏné, pokud je nûkdo dostateãnû odhodlan˘. Mám takov˘ divn˘ pocit, hlubok˘ a nepolapiteln˘. Vzpomínku. Pohfibenou nebo sotva zformovanou. „Proã by nûkdo nechával sedm pencí lícem nahoru a ze stejného roku?“ ptám se. Dosah na‰ich bezpeãnostních kamer nezahrnuje i vzdálené strany zdi, která se lehce naklání a konãí vápencov˘mi pilífii zcela porostl˘mi bfieãÈanem. 18
VlastniKrevKor1
5/12/16 5:49 PM
Stránka 19
VLASTNÍ
KREV
V devatenáctém století, kdy nበdÛm postavil bohat˘ transcendentalista, obklopovala cel˘ pozemek zídka vinoucí se jako had. Zbyl z ní drolící se cihlov˘ kus a pÛl akru rovné pfiíjezdové cesty z kamenÛ a je‰tû bokem stojící garáÏ, která pÛvodnû slouÏila pro ukládání koãárÛ. AÈ tady ty drobné nechal kdokoli, kamera ho nejspí‰ nezachytila. Znovu cítím ten neklid, pfiipomínku nûãeho, na co si nevzpomínám. „Vypadají nale‰tûnû,“ dodám. „Urãitû jsou nale‰tûné, pokud teda nejsou fale‰né.“ „Dûcka ze sousedství,“ poznamená Benton. Jeho jantarové oãi mû pozorují nad stránkami Boston Globe, na rtech mu hraje úsmûv. Má na sobû dÏíny a mokasíny, vûtrovku Red Sox. OdloÏí espresso a noviny, vstane z laviãky a vydá se ke mnû. Obejme mû zezadu kolem pasu, políbí mû na ucho, opfie se bradou o mou hlavu. „Kdyby byl Ïivot pofiád tak skvûl˘,“ prohodí, „asi bych ‰el hned do dÛchodu a pfiestal si koneãnû hrát na ãetníky a zlodûje.“ „To bys neudûlal. A navíc si nehraje‰ jenom na ãetníky a zlodûje. Brzy budeme jíst a pak abychom jeli na leti‰tû.“ Podívá se na telefon a rychle vyÈuká kratiãkou odpovûì na nûjakou zprávu. „Je v‰echno v pofiádku?“ Pfiitáhnu si jeho paÏe kolem sebe. „S k˘m si to pí‰e‰?“ „V‰echno je v pohodû. Mám ‰ílen˘ hlad. Na co se mám tû‰it?“ „Grilovan˘ meãoun Salmoriglio, potfien˘ olivov˘m olejem, citronovou ‰Èávou a oreganem.“ Opfiu se o nûj a cítím jeho teplo, chlad vzduchu a Ïár slunce. „Tvá oblíbená panzanella. Rajãata, bazalka, sladká cibule, okurky…“ Sly‰ím za‰ustit listí a ucítím sladkou citronovou vÛni magnólie. „… A ten uleÏen˘ ocet z ãerveného vína, co mበtak rád.“ 19
VlastniKrevKor1
5/12/16 5:49 PM
Stránka 20
Patricia Cornwellová
„Plné chuti a lahodné jako ty. UÏ se mi sbíhají sliny.“ „A taky Bloody Mary. ¤edkev, ãerstvû vymaãkaná limeta a habanero papriãky, aby nás to naladilo na Miami.“ „A pak si dáme sprchu.“ Políbí mû na rty a je mu jedno, kdo to mÛÏe vidût. „To uÏ jsme si dali, ne?“ „Ale budeme ji potfiebovat znovu. Mám chuÈ se zapotit. A tfieba pro tebe budu mít je‰tû jeden dáreãek, jestli mበzájem.“ „Otázka zní, jestli ho mበty.“ „Na leti‰tû musíme odjet aÏ za celé dvû hodiny.“ Znovu mû políbí, déle a hloubûji a já pfiitom zachytím z dáli hrãení silné helikoptéry. „Miluju tû, Kay Scarpettová. Víc a víc kaÏdou minutou, kaÏd˘m dnem, kaÏd˘m rokem. âím jsi mû to oãarovala?“ „Jídlem. Jsem dobrá v kuchyni.“ „Narodila ses na ‰Èastné hvûzdû.“ „Moje matka si to nemyslí.“ Odtáhne se ode mû tak nenápadnû, Ïe by si toho nikdo ani nev‰iml. Jako by nûco zahlédl. Mhoufií oãi do slunce a upírá je smûrem k Akademii umûní a vûd na sever od nás, která je od na‰eho pozemku oddûlená fiadou domÛ a ulicí. „Copak?“ Zadívám se tím smûrem a hluk helikoptéry zesílí. Ze zadního dvora vidíme na stfiechu z vlnitého plechu, má zelenou barvu patiny na mûdi a vykukuje nad korunami ãetn˘ch stromÛ. V Akademii ãasto pfiedná‰ejí svûtová esa byznysu, vlád, akademického svûta i svûta vûd, setkávají se tu tak ãasto, Ïe se Akademii fiíkává DÛm my‰lení. „Co se to dûje?“ Následuju BentonÛv upfien˘ pohled a fiev nízko letící helikoptéry se pfiiblíÏí je‰tû víc. „Nevím,“ odpoví. „Mûl jsem dojem, Ïe jsem tam zahlédl se nûco bl˘sknout, jako kdyÏ bleskne foÈák, ale míÀ jasnû.“ 20
VlastniKrevKor1
5/12/16 5:49 PM
Stránka 21
VLASTNÍ
KREV
Pátrám zrakem po korunách star˘ch stromÛ aÏ ke ãlenité zelené stfie‰e. Nevidím nic neobvyklého. Nevidím ani Ïádného ãlovûka. „MoÏná se jenom slunce odrazilo od skla auta,“ napadne mû, ale Benton uÏ zase Èuká nûco do mobilu, nûkomu posílá zprávu. „Bylo to ve stromech. Mám dojem, Ïe jsem nûco zahlédl koutkem oka uÏ pfiedtím. Nûco se zalesklo. MoÏná to byl jen paprsek svûtla. Nebyl jsem si jist˘…“ Znovu se tam zadívá. Helikoptéra uÏ ohlu‰uje. „Jen doufám, Ïe to není nûjak˘ ‰ílen˘ reportér s teleskopick˘mi ãoãkami.“ Zvedneme hlavu ve stejnou chvíli, protoÏe se za obzorem vyloupne tmavû modrá Agusta, elegantní s tím sv˘m jasnû Ïlut˘m pruhem a ploch˘m stfiíbrn˘m bfiichem. UÏ se pfiipravuje na pfiistání. Chvûju se aÏ do morku kostí. Sock se krãí na trávû vedle mû a tiskne se mi k noze. „Lucy,“ pronesu nahlas a jako omámená to sleduju. UÏ to udûlala i dfiív, ale nikdy nelétala tak nízko. „Dobr˘ boÏe, co to vyvádí?“ Kompozitové lopatky hlasitû huãí, jejich rotace roztanãila ‰piãky stromÛ a moje netefi pfieletí nad na‰ím domem ve v˘‰ce pod sto padesát metrÛ. ZakrouÏí s buráciv˘m fievem, zastaví se ve vzduchu a ukloní se nosem. Rozeznávám její helmu a zabarvené sklo, neÏ odlétne zase dál, nad Akademii umûní a vûd, kterou pomalu obkrouÏí, neÏ zmizí. „Myslím, Ïe ti Lucy pfiiletûla popfiát v‰echno nejlep‰í k narozeninám,“ prohodí Benton. „Tak jen doufejme, Ïe ji sousedi nenahlásí leteckému úfiadu za poru‰ení pravidel leteckého provozu.“ Ale jsem nad‰ená a dojatá. „To nebude problém.“ Benton uÏ zase kontroluje telefon. „MÛÏe to svést na FBI. KdyÏ uÏ byla poblíÏ, poÏádal jsem ji, aby to tu prohlídla. Proto byla tak nízko.“ 21
VlastniKrevKor1
5/12/16 5:49 PM
Stránka 22
Patricia Cornwellová
„Tys vûdûl, Ïe se nám pokusí odnést stfiechu?“ zeptám se. Samozfiejmû, Ïe to vûdûl a znal i pfiesn˘ ãas, proto jsme byli na dvorku a Benton dával pozor, abych neza‰la do domu. „V dohledu není Ïádn˘ fotograf ani nikdo jin˘ s kamerou nebo teleskopem.“ Benton se zadívá ke stromÛm a zelené stfie‰e. „VÏdyÈ jsi ji poÏádal aÏ teì, aÈ to zkontroluje.“ „Pfiesnû tak a jejími slovy tu není Ïádná sranda.“ UkáÏe mi dvouslovnou textovku na iPhonu, kterou poslala Lucyina partnerka Janet. V jazyce letcÛ to jednodu‰e znamená, Ïe nic nevidûli. Ty dvû letûly spolu. Napadá mû, jestli jsou ve vzduchu jenom proto, aby mi tak dramaticky a hlasitû popfiály v‰echno nejlep‰í. A pak mû napadne je‰tû nûco. Lucyina dvoumotorová italská helikoptéra vypadá, jako by patfiila ozbrojen˘m sloÏkám dohlíÏejícím na dodrÏování zákonÛ. A sousedi si nejspí‰ pomyslí, Ïe tu pfieletûla kvÛli tomu, Ïe bûhem dne má do Cambridge dorazit prezident Obama. Bude bydlet v hotelu poblíÏ Kennedyho vládní ‰koly, sotva kilometr a pÛl odsud. „Nic neobvyklého,“ prohlásí Benton. „TakÏe jestli byl nûkdo v korunách stromÛ nebo tam nûkde, je uÏ pryã. UÏ jsem fiíkal, Ïe mám hlad?“ „Hned, jenom musím donutit na‰eho vystra‰eného chudáãka, aby se vyvenãil,“ odpovím, ale mysl mi uÏ letí k tûm drobn˘m na zídce. „TakÏe mበpár minut. UÏ ráno byl dost náladov˘ a teì to bude je‰tû hor‰í.“ Pfiidfiepnu si do trávy a zaãnu Socka hladit a snaÏím se ho uklidnit. „Ta hluãná létající vûc je uÏ pryã a já jsem u tebe,“ fiíkám mu laskavû. „To sem jenom zalétla Lucy. Nemበse ãeho bát.“
22
VlastniKrevKor1
5/12/16 5:49 PM
Stránka 23
VLASTNÍ
3
KREV
Je ãtvrtek, 12. ãervna, a já mám narozeniny. Ale odmítám myslet na to, kolik mi je let nebo Ïe ãas s kaÏd˘m dal‰ím rokem letí nûjak rychleji. Mám pfiece spoustu dÛvodÛ b˘t veselá a vdûãná. Îivot nikdy nebyl lep‰í. OdjíÏdíme na t˘den do Miami, kde si budeme ãíst, jíst a pít, co budeme chtít, moÏná taky hrát tenis, potápût se a chodit na dlouhé procházky po pláÏi. Ráda bych si obãas za‰la i do kina a podûlila se o kyblík popcornu a nemusela ráno vstávat, dokud se mi nebude chtít. Mám pro nás naplánovan˘ odpoãinek, zábavu a naprosté vypnutí. A Benton mi jako dárek vûnoval pronájem domku u oceánu. Dostali jsme se v Ïivotû do stadia, kdy bychom si mûli uÏívat i trochu volna. Ale to on fiíká, co pamatuju. Oba to fiíkáme. A dnes ráno oficiálnû zaãínám dovolenou. AspoÀ teoreticky. Ve skuteãnosti nic takového jako volno nemáme. Benton je analytik v˘zvûdné sluÏby, lidi tomu pofiád fiíkají profilovaã. FBI ho nikdy nespou‰tí z vodítka, to kli‰é, Ïe smrt si nebere dovolenou, prostû platí. A volno nemám vlastnû nikdy ani já. Drobné mince v ranním slunci záfií ohnivû a pfiíli‰ dokonale a já se jich nedot˘kám. Nevzpomínám si, Ïe bych je vidûla uÏ dfiív tak dokonale vyrovnané na zídce a v‰echny otoãené stejn˘m smûrem. Ale zadní dvÛr byl ráno ve stínu a mû rozptyloval náladov˘ pes, kter˘ si nechtûl ulevit, a taky seznam úkolÛ, co je tfieba na zahradû udûlat. RÛÏe potfiebují pohnojit a nastfiíkat. Trávník chce zbavit plevele a posekat, neÏ pfiijde boufika z tepla, kterou na veãer hlásí pfiedpovûì. Sepsala jsem pro Bryce instrukce. Musí se ujistit, Ïe je o v‰echno postaráno nejen v CFC, ale taky na domácí frontû. Lucy s Janet se postarají o psa, zatímco budeme pryã, a nás ãeká sehrát obvykl˘ trik. Neb˘vá to hraãka, ale je to 23
VlastniKrevKor1
5/12/16 5:49 PM
Stránka 24
Patricia Cornwellová
lep‰í neÏ nechávat Socka samotného v prázdném domû byÈ na pouh˘ch deset minut. Netefi pfiijede a já s ním vyjdu ze dvefií, jako bych ho brala nûkam s sebou. Pak ho nalákám do auta, kter˘m zrovna Lucy pfiijede, a budu doufat, Ïe to není jedno z tûch jejích monster bez zadních sedadel. V˘slovnû jsem ji poÏádala, aby pfiijela SUV, coÏ taky není úplnû normální auto. Moje netefi, mocí a pfievahou posedlá b˘valá pracovnice ozbrojen˘ch sloÏek na poli geniální ãinnosti spojené s poãítaãi, nemá nic úplnû normálního – ãern˘ neprÛstfieln˘ a vyzbrojen˘ SUV ani tfieba agresivní GTO 599, které zní jako startující vesmírná raketa. Sock tahle superauta nesná‰í a nemá rád ani Lucyinu helikoptéru. Snadno se vypla‰í. Dostane strach. „Tak pojì,“ probírám svého ãtyfinohého pfiítele z polehávání v trávû, kde sní s otevfien˘ma oãima. ¤íkám tomu, Ïe si hraje na mrtvolku. „Musí‰ se vyãurat.“ Ani se nehne a dál na mû upírá hnûdé oãi. „No tak pojì. Pûknû prosím. Socku, no tak. Vstávej!“ Celé ráno nebyl ve své kÛÏi, ãenichal kolem, choval se vypla‰enû, polehával s ocasem staÏen˘m pod sebe, dlouh˘ úzk˘ ãenich skryt˘ v pfiedních tlapách, a vypadal naprosto poraÏenû a úzkostnû. Sock pozná, kdyÏ ho opou‰tíme, a propadá se z toho do deprese, a já si pokaÏdé pfiipadám jako pfií‰erná matka. Skloním se nad ním a hladím ho po krátk˘ch chloupcích koÏichu, cítím jeho Ïebra, zamnu mu u‰i, které má zjizvené a kaÏdé jiné z toho, jak ho kdysi t˘rali na závodní dráze. Vstane a pfiitiskne se mi k noze, jako bych byla jeho záchrann˘ ãlun. „V‰echno je v pofiádku,“ uji‰Èuju ho. „Bude‰ si bûhat po trávû a hrát si s Jet Rangerem. To mበpfiece moc rád.“ „To nemá.“ Benton se vrátil na laviãku a vzal si noviny ze stínu pod ko‰at˘mi vûtvemi s tmavû zelen˘m olistûním 24
VlastniKrevKor1
5/12/16 5:49 PM
Stránka 25
VLASTNÍ
KREV
a voskov˘mi bíl˘mi kvûty velikosti slu‰né pánve. „Ale nepfiekvapuje mû, Ïe mበpsa, kter˘ tû neposlouchá a dûlá si s tebou, co chce.“ „Tak pojì.“ Odvádím Socka na jeho oblíbené místeãko v ústraní, kde mûkkou vrstvu borovicovû vonícího mulãe stíní buxus a neopadavé jehliãnany. Nemá zájem. „Je nûjak˘ divn˘.“ RozhlíÏím se a hledám, co by naznaãovalo, Ïe je nûco ‰patnû, a pozornost mi zabloudí zpátky k tûm mincím. V zátylku mû zamrazí. Nikoho nevidím. Nesly‰ím neÏ vûtfiík ‰pitající v korunách stromÛ a z dáli vysavaã na listí pohánûn˘ naftou. Pomaliãku mi dochází, co jsem nejprve nevidûla. Je mi to jasné. Tweet s linkem, na kter˘ jsem pfied pár t˘dny narazila. Byl k nûmu pfiipnut˘ divn˘ vzkaz pro mû a básniãka, jestli si pamatuju. Ten twitterov˘ úãet nesl jméno Mûdûná hlava a z té básniãky si pamatuju jenom útrÏky. Psalo se tam nûco o tom, Ïe pfiichází svûtlo a Ïe je tam viselec. Pfii‰lo mi to jako blekotání naru‰eného jedince. Pomatené vzkazy aÈ uÏ psané, nebo nahrané na záznamníku, nejsou nic neobvyklého. Moje e-mailová adresa v Cambridgeském forenzním centru a taky moje telefonní ãíslo jsou vefiejné. Lucy vÏdycky kaÏdou nevyÏádanou elektronickou komunikaci vystopuje a fiekne mi, jestli se mám nûãeho obávat. Matnû si pamatuju, jak mi fiíkala, Ïe ten tweet pfii‰el z hotelového byznys centra v Morristownu ve státû New Jersey. Potfiebuju se jí na to zeptat. Vlastnû to udûlám hned teì. Kokpit má zafiízen˘ na bezdrátov˘ pfienos dat, v letecké helmû zabudovan˘ bluetooth. A navíc uÏ stejnû nejspí‰ pfiistála. Vytáhnu telefon z kapsy. Ale neÏ staãím najít její ãíslo, kdosi mi volá. Vyzvánûcí tón pfiipomíná staré telefony. Volá detektiv Pete Marino, je to jeho mobilní ãíslo ze sluÏebního telefonu, ne z toho soukromého. 25
VlastniKrevKor1
5/12/16 5:49 PM
Stránka 26
Patricia Cornwellová
Pokud by mi volal, aby mi popfiál v‰echno nejlep‰í k narozeninám nebo pfiíjemnou cestu, nepouÏíval by BlackBerry cambridgeské policie. S v˘bavou policejního oddûlení, vozidly, e-mailem a vÛbec jakoukoli formou komunikace, která jen zavání osobním vyuÏitím, zachází velmi obezfietnû. Berme to jako jednu z mnoha ironií Ïivota a v jeho pfiípadû i dost neãekanou. Celé ty roky, kdy pracoval pro mû, takhle opatrn˘ nebyl. „Propána,“ vydechnu, „aÈ to není, co si myslím, Ïe to je.“ „Sorry, doktorko, já nerad,“ zazní mi MarinÛv hluãn˘ hlas v u‰ích. „Vím, Ïe potfiebuje‰ chytit letadlo. Ale musí‰ vûdût, co se dûje. Volám ti jako první.“ „O co jde?“ pfiecházím pomalu zahradou. „Pfiípad na Farrar Street,“ odpoví Marino. „Za bílého dne, spousta svûdkÛ kolem, a nikdo nic nevidûl ani nesly‰el. Stejnû jako u tûch ostatních. V˘bûr obûti mû teda pûknû ‰ponuje, zvlá‰È kdyÏ si vezme‰, Ïe má dneska pfiijet Obama.“ „Jak˘ch ostatních?“ „Kde teìka jsi?“ zajímá ho. „Jsme s Bentonem doma na zahradû.“ Cítím na sobû manÏelÛv pohled. „MoÏná bys rad‰i mûla jít dovnitfi a nevylejzat. Pfiesnû takhle to dûlá,“ fiíká Marino, „ãlovûk se venku stará o svoje vûci…“ „Jak˘ch ostatních? O kom to mluví‰?“ Za chÛze se rozhlíÏím kolem sebe. Sock sedí a u‰i má sklopené dozadu. Benton vstane z laviãky a dívá se na mû. Pofiád je krásné poklidné ráno, ale zaãíná pÛsobit jako pfiízrak. V‰echno najednou zo‰klivûlo. „Hned po Vánocích v New Jersey a teì znovu v dubnu. Stejn˘ modus operandi,“ vysvûtluje Marino a já mu znovu skoãím do fieãi. „ZadrÏ. Poãkej. Co pfiesnû se stalo? A poãkejme s tím 26
VlastniKrevKor1
5/12/16 5:49 PM
Stránka 27
VLASTNÍ
KREV
srovnáním zpÛsobu provedení u dal‰ích pfiípadÛ, neÏ budeme znát fakta.“ „Ani ne pût minut cesty od tebe do‰lo k vraÏdû. Dostali jsme hlá‰ení pfied hodinou…“ „A ty to teì oznamuje‰ mému úfiadu? Nebo pfiesnûji, oznamuje‰ to mnû?“ Ví zatracenû dobfie, Ïe ãím rychleji je tûlo vy‰etfieno na místû ãinu a pfiepraveno do mé kanceláfie, tím je to pro v‰echny lep‰í. Mûli nás volat okamÏitû. „Machado chtûl zajistit místo ãinu.“ Sil Machado je vy‰etfiovatel cambridgeského policejního oddûlení. A taky je to MarinÛv dobr˘ kamarád. „Chtûl mít jistotu, Ïe tam nikde neãíhá aktivní stfielec a nevybírá si dal‰í obûÈ. Takhle to fiíkal.“ MarinÛv hlas zní divnû. Cítím v nûm nepfiátelství. „Prozatím víme tolik, Ïe obûÈ mûla dojem, Ïe po ní, pfiesnûji po nûm, nûkdo jde. Poslední dobou byl pofiád nervózní. To platí i pro ty dva pfiípady v Jersey,“ vykládá Marino. „Obûti mûly dojem, Ïe je nûkdo sleduje, zahrává si s nimi, a pak ‰up, a bylo po nich. To je na dlouh˘ vysvûtlování a teì na to nemáme ãas. Stfielec mÛÏe b˘t moÏná pofiád nûkde poblíÏ, kdyÏ teì spolu mluvíme. Rad‰i jdi dovnitfi, neÏ pfiijedu. Jsem tak deset minut od tebe.“ „¤ekni mi pfiesnou adresu, pfiijedu tam.“ „Ani náhodou. Na to zapomeÀ. A vezmi si vestu.“ Sleduju, jak Benton skládá noviny, bere si kávu a to ‰Èastné naladûní ho opou‰tí, kdyÏ vycítil, Ïe se nûco dûje. âeká nás zmûna plánÛ. To je mi uÏ jasné. Zachmufienû se na nûj podívám, zastavím se a vyliju svoje espresso na zem. Ani o tom nepfiem˘‰lím. Je to reflex. Uvolnûn˘ radostn˘ den skonãil tak zprudka, jako kdyÏ letadlo narazí do hory utopené v mlze. 27
VlastniKrevKor1
5/12/16 5:49 PM
Stránka 28
Patricia Cornwellová
„Luke nebo nûjak˘ jin˘ doktor ten pfiípad podle tebe nezvládne?“ ptám se Marina, ale odpovûì je mi jasná pfiedem. Nemá nejmen‰í chuÈ vybavovat se s m˘m zástupcem Lukem Zennerem. Marino se nespokojí s Ïádn˘m z m˘ch lékafisk˘ch vy‰etfiovatelÛ. „Nebo tam mÛÏeme poslat nûjaké na‰e vy‰etfiovatele, jestli to bude staãit. Jen Garateová by to urãitû zvládla a Luke by mohl okamÏitû zaãít s posmrtn˘m ohledáním,“ zkusím to i tak. „Nejspí‰ je na pitevnû. Dnes ráno nám pfiivezli pût pfiípadÛ.“ „Tak teì uÏ jich mበ‰est. Jamal Nari,“ fiekne mi Marino, jako bych mûla to jméno znát. „Zastfielen˘ na vlastní pfiíjezdové cestû, kdyÏ vyndával nákup z auta mezi devût ãtyfiicet pût aÏ desátou,“ vysvûtluje Marino. „Soused si ho v‰iml venku na chodníku a zavolal devût set jedenáctku pfiesnû pfied hodinou a osmi minutami.“ „Jak ví‰, Ïe byl zastfielen˘, kdyÏ jsi je‰tû nevidûl místo ãinu?“ Dívám se na hodinky. Je osm minut po jedenácté. „Má pûknû kulatou díru v krku a dal‰í v místû, kde míval levé ucho. Je tam Machado a uÏ volal i manÏelce obûti. Ta mu fiekla, Ïe se poslední mûsíc dûly divné vûci a Ïe si Nari dûlal takové starosti, aÏ zaãal mûnit, co se dalo. Vãetnû auta. AspoÀ takhle mi to Machado podal.“ Zase ten divn˘ tón. Nepfiátelsk˘. Ale to nedává smysl. Ti dva spolu chodí na baseball a na hokej. Jezdí na harleyi. Machado mÛÏe z valné ãásti za to, Ïe se Marino nechal pfiesvûdãit, aby mi pfiestal dûlat hlavního forenzního vy‰etfiovatele a vrátil se k policii. To se stalo loni. Pofiád si je‰tû zvykám na tu prázdnou kanceláfi v CFC a na jeho nov˘ zvyk fiíkat mi, co mám dûlat. Nebo si myslet, Ïe mi to fiíkat mÛÏe. Jako zrovna v této chvíli. DoÏaduje se mé pfiítomnosti na místû ãinu, jako bych do toho nemûla právo mluvit. 28
VlastniKrevKor1
5/12/16 5:49 PM
Stránka 29
VLASTNÍ
KREV
„UÏ mi mailem pfii‰lo pár obrázkÛ,“ vysvûtluje Marino. „Jak jsem fiíkal, pfiipomnûlo mi to tu dámu zabitou pfied dvûma mûsíci v New Jersey, tu, s jejíÏ mámou jsem chodil na stfiední. Zastfielená, kdyÏ ãekala na trajekt v Edgewateru. V‰ude spousta lidí, a nikdo nic nevidûl ani nesly‰el. Jedna rána zezadu do krku, jedna do úst.“ Vzpomínám si, Ïe jsem o tom pfiípadu sly‰ela. PÛvodní podezfiení mluvilo o vraÏdû na objednávku, s moÏnou spojitostí na domácí neshody. „V prosinci vystupoval chlápek z auta u své restaurace v Morristownu,“ pokraãuje Marino a mnû se v hlavû znovu vynofií ta divná básniãka. Dostala jsem ji pfies Twitter z hotelu v Morristownu. Mûdûná hlava. Pfiipomene mi to sedm drobn˘ch na zídce. „Tehdy jsem tam zrovna byl na svátky, nav‰tívit pár star˘ch kamarádÛ od policie, takÏe jsem se dostal na místo ãinu. Stfielen˘ jednou zezadu do krku, jednou do bfiicha. Velké mûdûné kulky, vypálené s vysokou rychlostí a s tak minimálními stopami, Ïe jsme nemohli provést pozitivní balistické srovnání. Ale u obou pfiípadÛ jednoznaãnû vystupují spoleãné rysy. Jsme pfiesvûdãení, Ïe to byla stejná zbraÀ a dost neobvyklá.“ My. Marino se nûjak dokázal vnutit do vy‰etfiování, které je mimo jeho jurisdikci. Sériov˘ vrah, moÏná sniper zabíjí lidi jen tak, nebo to Marino pfiinejmen‰ím naznaãuje. JenÏe ono není nic hor‰ího neÏ vy‰etfiování, které je zaloÏené na pfiedpokladech. Pokud uÏ znáte odpovûì, v‰echno si chcete vykládat tak, aby to va‰í teorii odpovídalo. „Proberme si to jedno po druhém, aÏ budeme pfiesnû vûdût, s ãím tu máme co do ãinûní,“ pronesu a vnímám, jak mû Benton pozoruje a pfiitom kontroluje svÛj telefon. Tu‰ím, Ïe se probírá zpravodajstvím a e-maily a snaÏí se najít odpovûì na to, co se dûje. Pokukuje po Akademii 29
VlastniKrevKor1
5/12/16 5:49 PM
Stránka 30
Patricia Cornwellová
umûní a vûd, kde vidûl cosi jako blesk fotoaparátu, jen tlumenûj‰í. Záblesk a jiskra, fiíkal. Napadne mû ãoãka dalekohledu na pu‰ce. Napadne mû mífiidlo, které najdeme na pu‰kách odstfielovaãÛ a soutûÏních stfielcÛ. Setkám se s Bentonov˘m pohledem a naznaãím, Ïe musíme jít do domu pomalu a klidnû, jako by se nic nedûlo. Na verandû se zastavím a zkontroluju gril. Pfiekryju ho víkem, chovám se poklidnû a bezstarostnû. Jestli nás nûkdo sleduje nebo jestli na nás mífií zbraÀ trénovaného stfielce, nic s tím nenadûláme. Náhlé pohyby nebo dojem paniky by v‰echno jen zhor‰il. Lucy s Janet si niãeho nev‰imly, kdyÏ nad námi zkoumaly okolí, ale na to bych moc nesázela. Ten ãlovûk se mohl skr˘vat. Mohl se schovat pfied oãima druh˘ch, kdyÏ usly‰el blíÏit se helikoptéru. A uÏ mÛÏe b˘t zpátky. „¤íká ti nûco jméno Jack Kuster?“ ptá se Marino. Odpovím, Ïe nikoli. S Bentonem stoupáme po schÛdcích u zadního vchodu a Sock je nám v patách. „Morristown,“ vysvûtlí Marino. „Jejich vedoucí vy‰etfiovatel a mistr a instruktor forenzního zkoumání stfieln˘ch zbraní. Má podezfiení, Ïe se tu bavíme o 5R, jakou mÛÏe‰ vidût u sniperÛ, co si staví vlastní zbranû. Kámo‰i mû udrÏují v obraze, a navíc mû to zajímá i osobnû.“ Marino vyrÛstal v Bayonne ve státû New Jersey a moc rád chodil na koncerty a sportovní utkání v MetLife. V únoru tam byl SuperBowl. Marino tvrdil, Ïe mu lístky sehnali kamarádi policajti z oddûlení Morris County. „Na místû ãinu se na‰el úlomek mûdi, v úhlu, kter˘m mu kulka vy‰la z tûla a narazila do chodníku,“ fiíká Marino. „S tûlem nûkdo h˘bal?“ Snad to není pravda. „Ten úlomek se zjevnû vyplavil s krví, která mu crãela z hlavy. TakÏe neboj. Nikdo se nedot˘kal niãeho, ãeho nemûl.“ 30