PATRICIA CORNWELLOVÁ
PRACH KNIŽNÍ KLUB
Cambridge, Massachusetts Stfieda 19. prosince 4.02 ráno Jekot telefonu vtrhnul do vytrvalého hukotu de‰tû, bubnujícího do stfiechy. Prudce jsem se v posteli posadila, srdce se mi zmítalo v hrudi jako vypla‰en˘ vrabec. Podívala jsem se na svítící displej, abych zjistila, kdo to volá. „Co se dûje?“ V hlase mi neznûlo nic, kdyÏ jsem Petea Marina zdravila. „V tuhle hodinu to urãitû nemÛÏe b˘t nic dobrého.“ MÛj nalezenec greyhound Sock se ke mnû pfiitiskl blíÏ, pohladila jsem ho po hlavû, abych ho uklidnila. Rozsvítila jsem lampu a vytáhla ze zásuvky bloãek a pero. Marino uÏ vykládal o mrtvém tûle, nalezeném kousek odsud, v prostorách Massachusettského technologického institutu, MIT. „V bahnû na konci atletického hfii‰tû, tam, jak se fiíká Briggs Field. Na‰li ji asi pfied tfiiceti minutami,“ pokraãoval. „Jsem na cestû na místo, odkud pravdûpodobnû zmizela, pak jedu na místo ãinu. Je to tam zaji‰tûné, dokud nedorazí‰.“ MarinÛv hlas znûl stejnû jako vÏdycky, jako by se mezi námi nic nestalo. Nemohla jsem tomu uvûfiit. „Nevím, proã volበmnû.“ Nemûl by, ale znala jsem jeho dÛvod. „Technicky vzato je‰tû nejsem zpátky v práci. Technicky vzato jsem je‰tû pofiád na neschopence.“ Mluvila jsem dostateãnû zdvofiile a klidnû, moÏná jen trochu trpce. „Rad‰i zavolej Luka nebo...“ „O tohle se bude‰ chtít postarat, doktorko. Tohle bude noãní mÛra PR a ty teda ani náhodou nepotfiebuje‰ dal‰í.“ Neztrácel ãas, rovnou mi pfiipomnûl mÛj víkend v Connecticutu, kter˘ se dostal do v‰ech zpráv, ale nehodlala jsem
1
9
Patricia Cornwellová
to s ním rozpatlávat. Volal mi, protoÏe mohl, a bude sondovat, kde bude chtít, a dûlat si, co bude chtít, jen aby si byl jist˘, Ïe si uvûdomuju, Ïe po deseti letech, kdy pfiijímal pfiíkazy ode mû, se role najednou obrátily. To on teì velel. Já ne. Tohle byl svût podle Petea Marina. „Noãní mÛra jakého PR? A krom toho PR není moje práce,“ odsekla jsem. „Mrtvola v kampusu MIT je noãní mÛra v‰ech. Nemám z toho dobr˘ pocity. Byl bych jel s tebou, kdybys mi fiekla. Nemûla jsi tam jít sama.“ Zase mluvil o Connecticutu a já jsem pfiedstírala, Ïe to nesly‰ím. „VáÏnû, mûla jsi mi fiíct.“ „UÏ pro mû nepracuje‰. To proto jsem ti nefiekla.“ Víc jsem mu toho vykládat nechtûla. „Mrzí mû, ãím jsi kvÛli tomu musela projít.“ „Mrzí mû, ãím kvÛli tomu musí projít cel˘ svût.“ Nûkolikrát jsem zaka‰lala a natáhla se pro vodu. „Máme totoÏnost?“ Upravila jsem si pol‰táfie za sebou. Sockova úzká hlava si na‰la moje stehno. „Zfiejmû dvaadvacetiletá postgraduální studentka jménem Gail Shiptonová.“ „Postgraduální studentka kde?“ „Poãítaãe na MIT. Kolem pÛlnoci bylo nahlá‰eno její zmizení, naposledy byla vidûna v baru Psí.“ Oblíbené místo mé netefie. To pomy‰lení mû zneklidnilo. Bar je nedaleko MIT a chodí tam umûlci, fyzici a poãítaãoví kouzelníci, jako je Lucy. Obãas mû tam se svou pfiítelkyní Janet vezmou na nedûlní brunch. „Znám to tam,“ bylo v‰echno, co jsem prozradila tomu chlapovi, co mû opustil, a vûdûla jsem, Ïe je to tak lep‰í. Jen kdybych to tak i cítila. „Gail Shiptonová tam zfiejmû byla vãera odpoledne s kamarádkou, která prohla‰uje, Ïe Gail kolem pÛl ‰esté zvonil mobil. ·la ven, aby líp sly‰ela, ale uÏ se nevrátila. Nemûla 10
PRACH
jsi do Connecticutu jezdit sama. AspoÀ bych tû tam odvezl,“ vykládal Marino, ale nezeptal se, jak se mi vede potom, co on ode‰el od práce, aby mohl zaãít znovu. UÏ z nûj byl zase policajt. Hlas mu znûl spokojenû. K ãertu s tím, jak jsem se cítila kvÛli tomu, jak to udûlal. Jediné, co ho zajímalo, byl Connecticut. To chtûli vûdût v‰ichni a já jsem neposkytla jedin˘ rozhovor a nebylo to nic, o ãem by se mûlo mluvit. Z du‰e jsem si pfiála, abych to nenadnesla. Bylo to jako nûco ohavného, co jsem za‰oupla dozadu do zásuvky a teì to pfiede mnou znovu leÏelo. „Ta pfiítelkynû si nemyslela, Ïe je to neobvyklé, nebo Ïe je to dÛvod pro nûjaké starosti, kdyÏ osoba, která s ní byla, vy‰la ven telefonovat a uÏ se nevrátila?“ Jela jsem na autopilota, byla jsem schopná dûlat svou práci, zatímco jsem se pokou‰ela se uÏ nezab˘vat Marinem. „Vím jen to, Ïe kdyÏ Gail nezvedala telefon a nereagovala na esemesky, zaãala si pfiítelkynû dûlat starosti, Ïe se jí nûco stalo.“ S touhle zmizelou Ïenou, která moÏná byla mrtvá, se uÏ dostal do dÛvûrné fáze kfiestních jmen. UÏ mezi nimi bylo pouto. ZaÈal uÏ do toho pfiípadu drápy a nehodlal ho jen tak pustit. „A kdyÏ se blíÏila pÛlnoc a Gail se pofiád neozvala, pokou‰ela se ji hledat,“ pokraãoval. „Ta pfiítelkynû se jmenuje Haley Swansonová.“ „Co je‰tû ví‰ o Haley Swansonové a co myslí‰ tím pfiítelkynû?“ „Byl to jen hodnû zbûÏn˘ hovor.“ Ve skuteãnosti tím fiíkal, Ïe toho moc neví, protoÏe to, co Haley Swansonová oznamovala, nebylo pravdûpodobnû v tu chvíli bráno moc váÏnû. „Dûlá ti starosti, Ïe nemûla strach dfiív?“ zeptala jsem se. „Jestli byla Gail naposledy spatfiena v pût tfiicet, pak uplynulo nûjak˘ch ‰est aÏ sedm hodin, neÏ její pfiítelkynû zavolala policii.“ 11
Patricia Cornwellová
„Ví‰, jak˘ jsou zdej‰í studenti. Pijou, pak si s nûk˘m vyjdou, nenechávají vzkazy nebo tak.“ „Byla Gail ten typ, co si jen tak s nûk˘m vy‰el?“ „Mám spoustu otázek, kter˘ hodlám poloÏit, jestli se to vyvine smûrem, kter˘m si myslím, Ïe se to vyvine.“ „Vypadá to, jako bychom o tom nevûdûli ani À.“ UÏ kdyÏ jsem to fiíkala, vûdûla jsem, Ïe jsem to nemûla vyslovit. „Nemluvil jsem s Haley Swansonovou dlouho.“ Zaãínal znít defenzivnû. „Obvykle nepfiijímáme hlá‰ení o zmizel˘ch osobách po telefonu.“ „Tak jak se stalo, Ïe jsi s ní mluvil ty?“ „Nejdfiív zavolala devût set jedenáctku a tam jí fiekli, aby pfii‰la na oddûlení a podala oznámení, to je pfiece standardní. Pfiijde‰ a udûlበto osobnû.“ Skoro zaãínal kfiiãet, musela jsem si ztlumit hlasitost mobilu. „Pozdûji zavolala znovu a poÏádala, jestli by mohla mluvit pfiímo se mnou. Mluvil jsem s ní nûkolik minut, ale nebral jsem ji moc váÏnû. Jestli mûla takové obavy, tak aÈ co nejdfiív pfiijde a podá oznámení. Máme otevfieno dvacet ãtyfii hodin sedm dnÛ v t˘dnu.“ Marino byl u cambridgeské policie sotva pár t˘dnÛ, zdálo se mi skoro neuvûfiitelné, Ïe by si ho neznám˘ ãlovûk vyÏádal jmenovitû. OkamÏitû to ve mnû vzbudilo podezfiení vÛãi Haley Swansonové, ale niãemu by neprospûlo, kdybych to fiekla. Marino mû nebude poslouchat, kdyÏ si bude myslet, Ïe se mu pokou‰ím vykládat, jak má dûlat svou práci. „Mluvila rozãilenû?“ zeptala jsem se. „Spousta lidí mluví rozãilenû, kdyÏ volají policii, ale to neznamená, Ïe to, co fiíkají, je pravda. Devadesát devût ze sta takzvanû zmizel˘ch studentÛ ve skuteãnosti nezmizí. Tyhle typy telefonátÛ nejsou v okolí tak úplnû neobvyklé.“ „Máme adresu té Gail Shiptonové?“ „Ty pûkÀouãk˘ vlastnick˘ domy kousek od Charles Hotel.“ Pfiidal dal‰í údaje, zapsala jsem si je. 12
PRACH
„To jsou hodnû drahé reality.“ Vybavila jsem si pÛvabné cihlové domy kousek od Harvard Kennedy School a fieky Charles, koneckoncÛ to bylo i kousek od místa, kde jsem pracovala. „Úãty nejspí‰ platí její rodina, jak je obvyklé tady v tom na‰em Ivy Leagueville.“ Marino byl jako vÏdycky jízliv˘ vÛãi obyvatelÛm Cambridge, kde vám policie napafií pokutu za to, Ïe jste hloupí, jak rád fiíkával. „Zjistil nûkdo, jestli prostû není doma a jenom nezvedá telefon?“ Teì uÏ jsem si peãlivû psala poznámky, soustfiedila jsem se, jiná tragédie, nejnovûj‰í, mû odvádûla od té pfiedchozí. Ale kdyÏ jsem se posadila v posteli a mluvila do telefonu, bylo to pfiesnû tak, jak se to stalo, a já jsem nedokázala vytûsnit, co jsem vidûla. Tûla a krev. Mosazné nábojnice lesklé jako mince rozházené po zemi uvnitfi základní ‰koly z ãerven˘ch cihel, v‰echny nesmazatelnû vryté do pamûti, jako bych tam pofiád je‰tû byla. Dvacet sedm pitev, vût‰inou dûti, a kdyÏ jsem ze sebe stáhla zkrvavené obleãení a postavila se pod sprchu, odmítala jsem myslet na to, co jsem zrovna dûlala. Pfiepnula jsem na jin˘ kanál. Oddûlovala jsem se, uÏ dávno jsem se nauãila nevidût zniãené lidské tûlo potom, co jsem v nûm mûla ponofiené ruce. Pfiimûla jsem ty obrázky, aby zÛstaly, kde jsem je zanechala, na místû ãinu, na pitevnû, pryã z m˘ch my‰lenek. Zjevnû se mi to nepodafiilo. NeÏ jsem se minulou sobotu dostala domÛ, mûla jsem horeãku a bolelo mû celé tûlo, jako by mû nakazilo nûco ìábelského. Moje obvyklé bariéry byly naru‰ené. Nabídla jsem pomoc úfiadu hlavního soudního lékafie v Connecticutu a Ïádn˘ dobr˘ skutek nezÛstane nepotrestán. Tohle je trest za to, Ïe jsem se snaÏila udûlat, co jsem povaÏovala za správné. Temn˘m silám se to nelíbilo a ze stresu ãlovûk onemocní. 13
Patricia Cornwellová
„Tvrdí, Ïe tam jela, aby se ujistila, Ïe tam Gail není,“ vykládal Marino, „a pak pfiimûla ochranku, aby zkontrolovala byt, ale nebylo tam stopy ani po ní, ani po tom, Ïe by se kdy vrátila z toho baru domÛ.“ Poznamenala jsem, Ïe musela ochranku v domû, kde Gail Shiptonová bydlela, znát, protoÏe ti by neotevfieli dvefie jen tak kaÏdému, a zatímco jsem to fiíkala, moje pozornost se pfiesunula na tu smû‰nou horu balíãkÛ FedExu, dosud neotevfien˘ch a povalujících se na pohovce na druhé stranû loÏnice. Pfiipomnûlo mi to, proã není dobré, Ïe uÏ jsem celé dny izolovaná a pfiíli‰ nemocná, abych pracovala, vafiila, nebo vy‰la z domu, a proã se bojím b˘t sama se sv˘mi my‰lenkami. Musím se z toho nûjak vytrhnout a udûlám to. Vintage koÏená motorkáfiská vesta Harley-Davidson a spona na pásek s lebkou byly pro Marina, parfém Hermès a náramky Jeff Deegan pro Lucy a Janet, titanové hodinky s ciferníkem z uhlíkov˘ch vláken, které uÏ Breguet nevyrábí, pro mého manÏela Bentona. Narozeniny má zítra, pût dní pfied Vánoci. Je hodnû tûÏké pro nûj nakupovat a není moc toho, co by potfieboval nebo nemûl. Mûla jsem spoustu dárkÛ pro mámu a pro sestru, které jsem potfiebovala zabalit, a pro na‰i hospodyni Rosu a ãleny svého t˘mu, nejrÛznûj‰í vûci pro Socka a také pro Lucyina buldoka a pro koãku vedoucího mé kanceláfie. Nebyla jsem si jistá, co to do mû vjelo, kdyÏ jsem leÏela nemocná v posteli, Ïe jsem po internetu objednávala jak ‰ílená, pfiiãítala jsem to horeãce. Urãitû si nûco vyslechnu o obvykle rozumné a rezervované Kay Scarpettové a její ‰ílené vánoãní nákupní horeãce. Zvlá‰È Lucy si ty fieãi nenechá ujít. „Gail nezvedala mobil, nereagovala na maily ani esemesky,“ pokraãoval Marino a dé‰È se lil po oknech, hlasitû bu‰il do skel. „Nereaguje na Facebooku, na Twitteru, nikde, a její fyzick˘ popis odpovídá té mrtvé Ïenû a to je velk˘ 14
PRACH
problém. Myslím si, Ïe mohla b˘t unesená, nûkde ji drÏeli, pak její tûlo zabalili do plachty a pohodili. Za dan˘ch okolností bych tû neobtûÏoval, ale vím, jaká jsi.“ Vûdûl, jaká jsem, ale já nepojedu do MIT ani nikam jinam, ne kdyÏ jsem uplynul˘ch pût dní strávila prakticky v karanténû. ¤ekla jsem mu to. Jsem paliãatá a k tomu v‰echny ty záleÏitosti s m˘m b˘val˘m hlavním vy‰etfiovatelem. Ano, b˘val˘m, pomyslela jsem si. „Jak se cítí‰? ¤íkal jsem ti, aÈ se nenechávበoãkovat proti chfiipce. Nejspí‰ proto jsi onemocnûla,“ napomínal mû. „NemÛÏe‰ onemocnût z mrtvého viru.“ „No, nechal jsem se proti chfiipce oãkovat dvakrát a pokaÏd˘ jsem lehnul jak chcíplej pes. Jsem rád, Ïe uÏ zní‰ trochu líp.“ Marino pfiedstíral, Ïe má o mû starost, protoÏe mû potfieboval. „Nejspí‰ je to v‰echno relativní. Mohlo by mi b˘t líp. Mohlo by mi b˘t hÛfi.“ „Jin˘mi slovy, jsi na mû na‰tvaná. MÛÏeme rovnou vyloÏit karty na stÛl.“ „Mluvím o svém zdraví.“ ¤íct, Ïe jsem na‰tvaná, by znamenalo zlehãovat to, co jsem právû cítila. Marino zfiejmû nezváÏil, co to, Ïe ode‰el z práce, vypovídá o mnû, hlavní soudní lékafice Massachusetts a fieditelce Cambridgeského forenzního centra, CFC. Cel˘ch minul˘ch deset let byl m˘m hlavním vy‰etfiovatelem a najednou se se mnou profesnû rozvedl. Dokázala jsem si pfiedstavit, co fieknou poldové, nebo co uÏ fiíkají. Oãekávala jsem, Ïe mû budou zpochybÀovat na místû ãinu, v mé kanceláfii, na pitevnû i na lavici svûdkÛ. Soudila jsem, Ïe mû kritizují, i kdyÏ ve skuteãnosti nic z toho v‰eho nebylo o mnû. Bylo to o Marinovi a krizi stfiedního vûku, se kterou se pot˘ká celou dobu, co ho znám. ¤eknûme si to jasnû, kdybych byla indiskrétní, mohla bych celému svûtu 15
Patricia Cornwellová
vykládat, Ïe Pete Marino trpí nízkou sebeúctou a zmatkem identity ode dne, kdy se narodil otci násilnickému alkoholikovi a slabé, submisivní matce v nedobré ãásti New Jersey. Já jsem Ïena mimo jeho dosah, Ïena, kterou trestá, zfiejmû jeho Ïivotní láska a urãitû jeho nejlep‰í pfiítel. Jeho motivace nebyla ani spravedlivá, ani racionální, mûl nesmysln˘ nápad, Ïe mi zavolá v tuhle hodinu, kdyÏ ví, Ïe leÏím doma s chfiipkou a je mi tak zle, Ïe jsem v jednu chvíli mûla strach, Ïe umírám a hlavou mi proletûlo: Tak a je to, takovéhle to je.
V tom horeãnatém zjevení jsem vidûla v˘znam v‰eho, Ïivot jako sráÏky boÏích ãástiãek, které tvofií ve‰kerou hmotu ve vesmíru a smrt jako absolutní opak. KdyÏ rtuÈ teplomûru pfieskoãila ãtyfiicítku, bylo to je‰tû jasnûj‰í, jak mi prostû a dostateãnû v˘mluvnû sdûlil muÏ v kápi v nohou mé postele. Kdybych si tak zapsala, co mi fiíkal, tu prchavou formuli pro pfiírodu dávající hmotu a smrt, která ji bere, v‰echno o stvofiení od Velkého tfiesku mûfieno produkty rozkladu. Rez, ‰pína, nemoci, ‰ílenství, chaos, korupce, lÏi, hniloba, zkáza, odpadní buÀky, mrtvé buÀky, atrofie, pach, pot, odpad, prach prachu, to v‰e na sebe na subatomické úrovni pÛsobí a vytváfií novou hmotu a to se dûje donekoneãna. Nevidûla jsem jeho tváfi, ale vûdûla jsem, Ïe je to pfiesvûdãivé a laskavé, mluvil ke mnû vûdecky, poeticky, ozáfien˘ ohnûm, kter˘ nevydával Ïádné teplo. Ve chvílích ohromující jasnosti jsem si uvûdomila, co myslíme tím, kdyÏ mluvíme o zakázaném ovoci a prvotním hfiíchu a vkroãení do svûtla a ulic dláÏdûn˘ch zlatem, o mimozem‰Èanech, aurách, duchách, o ráji a pekle a reinkarnaci,
2
16