Strazkyne tajemstvi_001 az 003_Sestava 1 1/18/16 2:04 PM Stránka 3
KNIŽNÍ KLUB
ParrovaKor1
1/6/16 8:35 AM
Stránka 4
Přeložila Karla Korteová
The Secret Keeper: A Novel of Kateryn Parr Copyright © 2012 by Sandra Byrd. All rights reserved. Published by arrangement with Browne @ Miller Literary Associates, LLC. Translation © 2016 by Karla Korteová ISBN 978-80-242-5169-1
ParrovaKor1
1/6/16 8:35 AM
Stránka 5
Ženy sebejisté, vzhůru, slyšte můj hlas! Bezstarostné dcery, popřejte mému výroku sluchu! Do roka a do dne se budete chvět, vy bezstarostné. Kniha Izajášova
ParrovaKor1
1/6/16 8:35 AM
Strรกnka 6
ParrovaKor1
1/6/16 8:35 AM
Stránka 7
RODOKMEN JIND¤ICHA VIII.
Jindfiich VII.
Elizabeth z Yorku
anglick˘ král narozen r. 1457
narozena r. 1466
1. Katefiina Aragonská
Artur Tudor
Elizabeth Blountová
narozen r. 1485
milenka narozena r. 1502 Henry Fitzroy vévoda z Richmondu a Somersetu narozen r. 1519
Jindfiich VIII. anglick˘ král narozen r. 1491
narozena r. 1485 mrtvû narozené dítû
Marie Boleynová Careyová
Henry, kníÏe z Walesu zemfiel v dûtském vûku
milenka narozena r. 1499
nejménû ãtyfii mrtvû narozené dûti nebo potraty
Katherine Careyová narozena r. 1524
Marie I. anglická královna narozena r. 1516
Henry Carey narozen r. 1526
2. Anna Boleynová
3. Jana Seymourová
narozena r. 1501
narozena r. 1508 AlÏbûta I. anglická královna narozena r. 1533
Edward VI. narozen r. 1537
4. Anna Klevská
mrtvû narozené dûti r. 1534 a 1536
narozena r. 1515
5. Katefiina Howardová
6. Katefiina Parrová
narozena r. 1520
narozena r. 1512
1. Ludvík XII.
Marie Tudorová
2. Charles Brandon
francouzsk˘ král narozen r. 1462
narozena r. 1496
vévoda ze Suffolku narozen r. 1484
Margareta Tudorová
Jakub IV.
narozena r. 1489
skotsk˘ král narozen r. 1473
ParrovaKor1
1/6/16 8:35 AM
Stránka 8
RODOKMEN PARRÒ
Thomas Parr
Matylda Greenová
narozen r. 1483
narozena r. 1491
1. Edward Borough
Katefiina Parrová
rok narození neznám˘
narozena r. 1512
2. John Neville 1. Anna Bourchierová
lord Latimer narozen r. 1493
William Parr
baronka narozena r. 1517
mark˘z z Northamptonu hrabû z Essexu, baron narozen r. 1513
2. Elisabeth Brookeová
Anna Parrová
William Herbert
narozena r. 1526
narozena r. 1515
hrabû Pembroke narozen r. 1501
3. Jindfiich VIII. anglick˘ král narozen r. 1491
3. Helena Snakenborgová narozena r. 1549
Henry Herbert narozen r. 1539
Edward Herbert narozen r. 1547
Anna Herbertová narozena r. 1550
ParrovaKor1
1/6/16 8:35 AM
Stránka 9
RODOKMEN SEYMOURÒ
John Seymour
Margery Wentworthová
narozen r. 1474
narozena r. 1478
1. Katefiina Filliolová
Edward Seymour lord protektor, hrabû z Hertfordu vévoda ze Somersetu narozen r. 1506
rok narození neznám˘
2 synové
Thomas Seymour lord velkoadmirál baron ze Sudeley narozen r. 1507
2. Anna Stanhopeová lady Hertfordová vévodkynû ze Somersetu narozena r. 1510 lady Anna Seymourová narozena r. 1538 Edward Seymour narozen r. 1539 dal‰í potomci
Jindfiich VIII.
Jana Seymourová
anglick˘ král narozen r. 1491
královna narozena r. 1508
dal‰í potomci princ Edward král Edward VI. narozen r. 1537
ParrovaKor1
1/6/16 8:35 AM
Strรกnka 10
RODOKMEN ST. JOHNร
Hugh St. John
Frances Sayovรก
narozen r. 1498
narozena r. 1508
Juliana St. Johnovรก narozena r. 1524
Cecily Tunstallovรก
Hugh St. John
narozena r. 1529
narozen r. 1527
ParrovaKor1
1/6/16 8:35 AM
Stránka 11
RODOKMEN HARTÒ
Oliver Hart
Marie Fitzwilliamová
narozen r. 1492
narozena r. 1498
Rosemary O’Bryneová
Oliver Hart narozen r. 1516
narozena r. 1520 Oliver narozen r. 1538
James Hart narozen r. 1518
Stephen narozen r. 1540
Ian Hart narozen r. 1520
ParrovaKor1
1/6/16 8:35 AM
Stránka 12
RODOKMEN OGILVYÒ
William Ogilvy
Rose Mayfewová
hrabû z Asquithu narozen r. 1470
rok narození neznám˘
Walter Ogilvy
Martha Curlfordová
narozen r. 1497
rok narození neznám˘
Margareta „Meg“ Wyattová
William Ogilvy
narozen r. 1499
narozen r. 1499 William narozen r. 1537 Thomas narozen r. 1539 Anna narozena r. 1539
Walter Ogilvy mlad‰í narozen r. 1526
Rose Ogilvyová
Philip Montague
narozena r. 1501
syn hrabûte z Blenheimu rok narození neznám˘ Philip Montague mlad‰í narozen r. 1525 Matthew Montague narozen r. 1530 Rose Montagueová narozen r. 1536
ParrovaKor1
1/6/16 8:35 AM
Stránka 13
Prolog
Její hlas zněl střídavě pobaveně a prosebně, její smích postupně přešel od radostného altu k vyděšenému ostrému sopránu. Jakási urozená dáma jí pevně svírala ramena a muž, kterému jsem neviděla do tváře, jí rukama hrubě přejížděl po bradě, vlasech a dolním lemu šatů. Na levém malíčku měl drahocenný zlatý pečetní prsten, zdobený černým onyxem. Pravou rukou sáhl po dýce a dal se do díla. Cáry jejího černého úboru padaly jeden po druhém na zem jako lokny odsouzené ženy, kterou stříhají před popravou, i když jejích zářivě zrzavých vlasů se jeho dýka nedotkla. Na dívčině smutném obličeji bylo znát, že ví, že to bude její konec. S úžasem a hrůzou jsme sledovali, jak se kusy zničených černých šatů, po dopadu na zem náhle oživlé, zvedají jako hejno ostražitých krkavců směrem k londýnskému Toweru.
13
ParrovaKor1
1/6/16 8:35 AM
Strรกnka 14
ParrovaKor1
1/6/16 8:35 AM
Stránka 15
1
jaro léta Páně 1542 chrám svatého Petra, Marlborough Hungerford House, Marlborough Brighton Manor, Marlborough
Onoho květnového rána jsem vešla do kostela a nejprve chvíli počkala, až se moje oči přizpůsobí tlumenému světlu a moje tělo ledově studenému vzduchu. Přišla jsem si promluvit s otcem Gregorym. Zahlédl mě a usmál se. Zkusila jsem mu úsměv oplatit, ale rty se mi třásly. Musela jsem počkat v ústraní, až rozsvítí před ranní bohoslužbou všechny svíčky. Potom zamířil ke mně a zeptal se: „Co tě, dcero, trápí?“ Viděl, že se necítím dobře. V kostele nikdo jiný nebyl, a tak jsem mu odpověděla upřímně jako obvykle: „Moje matka si myslí, že jsem čarodějnice. A já se bojím, že má pravdu.“ Otec Gregory zamyšleně o krok ustoupil a v tu chvíli jsem poprvé pocítila strach. Jestliže mohl i on, který mě dobře znal a ve svém kostele mě nechával předčítat z Písma, zvažovat možnost, že jsem čarodějka, pak bylo všechno ztraceno. A i kdybych čarodějka nebyla, věděla jsem, že bude rozhodně vše ztraceno v případě, že to obvinění moje matka šeptem sdělí komukoli dalšímu. „Nemá,“ řekl konejšivě, ale zrovna když se mi chystal ještě něco povědět, začali se v hlavní chrámové lodi – jako zrnka prachu v paprsku světla – rojit nevrlí měšťané. V otcově tváři
15
ParrovaKor1
1/6/16 8:35 AM
Stránka 16
S A N D R A B Y R D O VÁ
se náhle objevila směs překvapení a pokory, možná i trocha strachu. Otočila jsem se ke dveřím, abych zjistila, na koho se dívá, a spatřila jsem dobře oblečeného muže; přesně řečeno nejlépe oblečeného muže, jakého jsem kdy viděla. Muž kývl hlavou a šel k nám. Nevěděla jsem, kdo to je. Nevěděla jsem, jestli se mám uklonit, sklopit oči nebo rovnou odejít. Než jsem se stačila rozhodnout, byl dotyčný u nás a začalo představování. Otec Gregory se uklonil. „Pane Thomasi Seymoure, dovolte prosím, abych vám představil slečnu Julianu St. Johnovou.“ V rychlosti jsem se rozhodla pro stručné pukrle a neokázalé sklopení hlavy. Seymour mi potěšeně podal ruku a hned mi jemně políbil prsty. „Jsem moc rád, že vás poznávám, slečno Juliano.“ Jeho sytě hnědé oči na mě hleděly s nepřiměřeným zalíbením, takže jsem se do nich raději nedívala. Všichni věděli, že Seymourovi jsou snad nejvznešenější, nejbohatší a nejmocnější rodina v celém království. Princ Edward, dlouho očekávaný dědic krále Jindřicha, byl synem Thomasovy sestry Jany, nebohé královny, která žila příliš krátce, než aby stihla mít ze svého největšího počinu užitek. Seymourovi mířili vysoko a my jsme se jim neodvažovali překážet. „Slečna Juliana patří k těm, kdo u nás v kostele předčítají z biblických textů. Pan Hugh St. John, její otec, kéž mu Bůh dopřeje věčný odpočinek, byl náš velký dobrodinec a taky zajistil svým dětem dobrou výchovu a vzdělání.“ Otec Gregory se obrátil ke mně. „Pan Thomas dělal vašemu otci občas společnost a byl, hm, jeho přítelem.“ Ukázal směrem k předním lavicím. „Ale teď už by bylo nejlépe, kdybyste se šla připravit na dnešní čtení, slečno Juliano.“ Pohlédla jsem na pana Thomase. „Moc mě těší, pane Thomasi, že jsem vás poznala.“ „Nápodobně,“ řekl a uklonil se, přestože mi ještě nebylo ani osmnáct a moje společenské postavení bylo o dost nižší
16
ParrovaKor1
1/6/16 8:35 AM
Stránka 17
S T R Á Ž K Y N Ě TA J E M S T V Í
než jeho. Sebrala jsem odvahu a rázně vykročila dopředu, kde už čekala otevřená velká bible, pro jistotu přikovaná k oltáři řetězem, aby se nedala ukrást. Jakmile jsem začala číst ze Skutků apoštolů, zbavila jsem se – alespoň na chvíli – strachu, ponořena do zvučných slov svatého Pavla a do pozorných pohledů místních domkářů, mlynářů a hospodyň, ztěžka dýchajících ve svých obnošených vlněných šatech. Pan Thomas na čtení zůstal, ale odešel dříve, než se rozešli měšťané. Otec Gregory si mě pak zavolal do tiché zadní místnosti, kam měly hladové oči a žíznivé uši vstup zakázán. „A teď mi, Juliano, řekněte, co vás tíží.“ „Vždyť vy už o tom mém snu víte,“ spustila jsem. Přikývl. „Zčásti ano. Ale nechtěla byste mi o něm povědět to, co ještě nevím?“ „Začal se mi zdát asi tak před rokem, krátce po otcově smrti. Nebyl to sen obyčejný. Byl velmi působivý, bývala jsem po něm celá zpocená, rozpálená a všechny smysly jsem měla rozbouřené. Moje služka Lucy mě pak vždycky uklidňovala, i když se bála stejně jako já.“ Přiměla jsem své ruce, aby mi přestaly mačkat šaty, jako by z nich chtěly uplést provaz, a začala jsem líčit, co se mi ve snu zjevovalo. „Pokaždé jsem viděla stodolu, velkou stodolu plnou pšenice a všech možných hospodářských zvířat. A samozřejmě taky sedláky a další lidi, kteří se okolo starali o stáda a pole. V noci se v té stodole něco vznítilo a během několika minut byla v plamenech. Zvířata, obilí i to stavení, všechno shořelo.“ „A dál?“ Jeho hlas zněl vlídně, ale naléhavě. „Napřed se mi to zdálo jen jednou a vrátilo se to až po půl roce. Potom to přišlo už po měsíci a pak se to začalo vracet každý týden. Požár byl pokaždé ohnivější. Horkem se mi loupala kůže, jako by byla z pergamenu, a v uších mi znělo zoufalé skučení zvířat a lidské výkřiky. Jedné noci jsem si všimla, že dveře té stodoly vypadají přesně jako dveře otcova
17
ParrovaKor1
1/6/16 8:35 AM
Stránka 18
S A N D R A B Y R D O VÁ
skladu. A pak mi došlo, že se mi ten oheň zjevuje právě proto. Po dalších několika nocích mi už bylo jasné, že to musím povědět matce. Neměla jsem na vybranou, nic jiného jsem dělat nemohla.“ Zatvářil se, jako by polykal hořké pivo. „A ona…“ „Nejdřív mi nevěřila. Jenže já se nedala odbýt. Sám víte, jak jsem tvrdohlavá.“ Oba jsme se tomu usmáli. „Po určité době řekla, že tedy požádá pana Matthiase, aby dal sklad pořádně uklidit, zboží někam dočasně přesunout a provést jeho soupis. Pověřila ho, aby to nějak zařídil. Já jsem vám tehdy přišla říct, že má tohle všechno v plánu. Během několika týdnů bylo pak zboží z otcova skladu vystěhováno, krátce nato sklad vyhořel, ale zboží bylo naštěstí už v bezpečí.“ Pohlédla jsem mu do očí. „Od té doby se mnou moc nemluví.“ „Mluvila s vámi málo už předtím,“ podotkl otec Gregory vlídně, ale bez obalu. „Ve městě se povídá, že jste ten soupis pořídili v pravou chvíli, protože váš milovaný otec byl dobrý člověk a Hospodin se o vás tímhle způsobem včas postaral.“ Odkašlal si. „Co na to pan Matthias?“ „Ten na to právě neřekl ani slovo. Moje paní matka nebyla o nic sdílnější. Ale nedávno jsem… Nedávno se mi zdál sen zase o něčem jiném. A vím, že mě matka slyšela křičet, i když se mě moje služka, jakmile si všimla, že spím neklidně, snažila probudit a utišit.“ „A byl ten sen podobný tomu předchozímu?“ „Ano.“ „Řekla jste o tom matce?“ „Neřekla jsem o tom nikomu.“ Z mého tónu muselo být zřejmé, že obsah svého posledního snu nesdělím ani jemu. „Ale přišla za mnou do pokoje a viděla, jak se tvářím. A když jsme spolu osaměly, prohlásila, že jsem čarodějnice.“ Podrážděně jsem polkla. „Je to pravda? Vážně jsem čarodějnice?“
18
ParrovaKor1
1/6/16 8:35 AM
Stránka 19
S T R Á Ž K Y N Ě TA J E M S T V Í
Pro jistotu jsem se dívala na své ruce, protože jsem nechtěla vidět výraz jeho obličeje, dokud neuslyším jasnou odpověď. Zoufale jsem si přála, aby si o mně uchoval dobré mínění. „Ne,“ řekl přívětivě. „Čarodějka rozhodně nejste. Přestaňte se tím trápit.“ Oddechla jsem si, možná předčasně, a zvedla jsem hlavu, do té chvíle sklopenou. „Ale jestli se o vašich snech dozví někdo další a jestli se někomu nebude líbit jejich obsah, mohli by vás za ni lidé prohlásit. Čarodějnictví se trestá smrtí a zabavením veškerého hmotného majetku bez ohledu na šlechtický původ. Počkejte tady.“ Vstal, a jak odcházel, dlouhou černou sutanou pod sebou umetal podlahu, pokrytou jemným prachem. Snažila jsem se zatím potlačit starosti, které mě sužovaly. Když se vrátil, podal mi knihu. „William Tyndale,“ přejela jsem prstem po písmenech. Přikývl. „Mám ji z toho vašeho skladu. Váš otec byl dobrý, čestný muž. Z Východu do Anglie dovážel látky, koberce a gobelíny. A taky pašoval knihy.“ Pohlédla jsem na něho zmateně, jako kdyby náhle začal mluvit nějakým zvláštním, nesrozumitelným jazykem. „Můj otec byl pašerák?“ „Nedělal to pro světský zisk, slečno Juliano, toho se mu dostávalo víc než dost. Měl ovšem taky vysoce postavené přátele, kteří ho chránili.“ Vzpomněla jsem si na Thomase Seymoura. Otec Gregory ukázal na knihu, kterou mi chvíli předtím podal. „Věděl jsem, že jsou schované ve skladu, a když jste mi tehdy řekla, o čem se vám zdálo, nechal jsem je přemístit do kostela. Podle nového zákona budou už brzy zakázané. A ženy budou mít zakázáno učit Písmo a veřejně z něho předčítat.“ Potřásla jsem hlavou. „Takže král zase mění svůj názor?“
19
ParrovaKor1
1/6/16 8:35 AM
Stránka 20
S A N D R A B Y R D O VÁ
Otec Gregory přikývl. „Bohužel ano. Řídit se tím, co říká dnes, není bezpečné, protože už zítra to pro změnu může být označeno za kacířství. Skoro všechny jsem stihl rozdat. Nechal jsem si jich jen několik a tahle je, zdá se, určena vám.“ Knihu si ode mě zase vzal a otevřel ji u Skutků apoštolů, na stránce vzdálené jen pár kapitol od místa, ze kterého jsem předtím četla. „A stane se v posledních dnech, praví Bůh, sešlu svého ducha na všechny lidi, synové vaši a vaše dcery budou mluvit v prorockém vytržení, vaši mládenci budou mít vidění a vaši starci budou mít sny. I na své služebníky a na své služebnice v oněch dnech sešlu svého ducha a budou prorokovat.“ Dlouho jsme tam spolu jen tak seděli a mlčky odměřovali čas svým dechem. Než mi knihu vrátil, vytrhl si ze sutany několik nitek a na určitých místech je vložil mezi stránky. „Takže moje sny… jsou prorocké?“ zeptala jsem se šeptem, když mi konečně došlo, proč vybral právě tyhle verše. „Ty sny jsou váš dar.“ Z jeho soustředěného výrazu bylo zřejmé, že ví, že to je těžké břemeno. Vstala jsem. „Já o něj nestojím. Proč mám mít zrovna já tohle trápení?“ Odhrnula jsem si vlasy z čela, a když jsem dala ruku dolů, měla jsem ji strachem a zoufalstvím celou vlhkou. „Běda nádobě, která hrnčíři sama říká, jaký by jí měl dát tvar,“ pokáral mě. Zahanbeně jsem si zase sedla. „To vím. Ale bojím se.“ „Bůh si vás vyvolil a bude stát při vás, Juliano.“ „A budete při mně i vy? Budete mi radit?“ zeptala jsem se. „Já se teď vracím do Irska. Zmizet zpátky do mokřin, kde můžeme – mimo dosah a dohled Jeho Veličenstva krále, kterého bohužel nemůžu nazvat ochráncem víry – Hospodinovi sloužit tak, jak se to líbí nám, není nic těžkého. Bůh nemá rád ty, kdo se zpronevěřují svým slibům. Budu sloužit obyčejným lidem, z jejichž prostředí jsem vzešel, a budu jim sloužit přesně tak, jak jsem dlouho sloužil lidem zdejším.“
20