Issuu

Sandra Brown SLOW HEAT IN HEAVEN By arrangement with MARIA CARVAINIS AGENCY, INC. and PRAVA I PREVODI. Translated from the English SLOW HEAT IN HEAVEN Copyright © 1988 by Sandra Brown. First published in the United States by Warner Books, New York. Translation © Michal Švejda, 1999 ISBN 978-80-249-2965-1

KAPITOLA PRVNÍ

Nebyla si jistá, zda to není pĜelud. DĜímala s hlavou položenou na lokti. V ruce se zaþalo ozývat mravenþení. Probrala se, otevĜela oþi, malátnČ se protáhla a pootoþila. V té chvíli ho zahlédla. OkamžitČ na nepohodlí zapomnČla. Snad ji jenom klamou oþi, ještČ omámené odpoledním spánkem a letní nudou. NČkolikrát zamrkala, ale obraz tím nezahnala. VidČla ostĜe obrys jeho tČla jako vystĜižený z þerného papíru. Rýsoval se na pozadí zapadajícího slunce, které se pĜedvádČlo v celé své kráse. Zaplavilo obzor veselými pruhy záĜe hrajícími všemi barevnými odstíny, od rumČlkové po zlatou. Stál tu nehybnČ jako okolní borovice pĜipomínající svou majestátností strážné. Pichlavé vČtve ustrnuly, neozval se ani nádech brízy. Nad místem, kde Schyler ležela, se girlandovitČ spouštČly tilandsie z trþících vČtví mohutného dubu. Strom pĤsobil žalostným dojmem, snad se trápil neúprosnou vlhkostí letního žáru. Nehybná silueta zcela jistČ patĜila pĜíslušníku silného pohlaví, postoj to bezpochyby naznaþoval. To, jak kleþel na jednom koleni, bok trochu vychýlený, byla typická mužská pozice. VlastnČ nebylo vĤbec pĜíjemné probrat se z dĜímoty a objevit necelých dvacet metrĤ cizince zírajícího na þlovČka s tichostí a trpČlivostí šelmy. ProstČ pohled na toho sebejistého chlapa, který se na ni díval témČĜ jako na vetĜelce, ji popuzoval. A také ji vystrašila zahradnická motyka, kterou nesl na rameni. U nČj ale vypadala neškodnČ. Ruku mČl pĜes ni

ledabyle pĜehozenou. V ulicích Londýna by muž s motykou vypadal podivnČ, na venkovČ v LouisianČ byl podobný pohled v létČ zcela bČžný. V téhle þásti Belle Terre bys ovšem nČkde kolem našel záhony s cibulí jen stČží. Propachtovaná pole se zeleninou se nacházela o mnoho mil dál. Schyler tedy pĜece jen mČla dĤvod se polekat. Slunce zapadalo, byla sama a docela daleko od domu. Mohla by ho oslovit. AĢ poví, kdo je a co dČlá na jejím pozemku. Ale mlþela, na první pohled totiž spíš on patĜil k Belle Terre než ona. TémČĜ splýval s krajinou, byl její souþástí. To ona sem nepatĜila, to ona vypadala podezĜele. NevČdČla, jak dlouho na sebe zírají. AlespoĖ si myslela, že jejich pohledy se stĜetly. TváĜ však nedokázala rozeznat, aĢ se snažila sebevíc. Pouze instinktivnČ vytušila, že ji pozoruje, a to už hodnou chvíli. Tenhle nervózní úsudek ji donutil k akci. Posadila se. Vykroþil k ní. V té po kotníky vysoké trávČ jeho kroky neslyšela. Šel zlehka a tiše, vlnil se jako had. Pomalým pohybem sĖal motyku z ramene a dlouhou násadu sevĜel obČma rukama. Na veškeré pouþky z kurzu sebeobrany Schyler rázem zbabČle zapomnČla. Nebyla schopná se pohnout ani promluvit. Pokusila se zhluboka se nadechnout, ale vzduch jí pĜipomínal spršku pohyblivého písku. InstinktivnČ se pootoþila, opĜela se o mohutný kmen dubu, zavĜela oþi a víþka pevnČ tiskla k sobČ. Poslední, co zahlédla, byl záblesk nabroušeného ostĜí. ZazáĜilo v paprscích zapadajícího slunce, to když motyku zdvihl nad hlavu a prudce trhl rukama. Ladným obloukem prosvištČla vzduchem. Ozval se ošklivý dutý zvuk. Motyka dopadla. Oþekávala vlnu agonizující bolesti, než se zvrátí a mrtvá padne k zemi. Nic z toho se však nestalo. „ZdĜímla jste si, pichouette?“ Schyler se podaĜilo otevĜít oþi, stále pĜekvapená, že ještČ žije. „Cože?“ „ZdĜímla jste si, sleþno Schyler?“ Zastínila si oþi proti oslepující záĜi zapadajícího slunce, pĜesto tváĜ stále rozeznat nemohla. Jak to, že zná její jméno?

V Ĝeþi zaslechla cajunský pĜízvuk, ale jinak nemČla ani ponČtí, kdo by to mohl být. UvČdomila si, že zvuk, který ji tak vydČsil, zpĤsobila motyka, která se ostĜím zakousla do trávy. Muž se opíral o násadu a zcela nevinnČ vyvracel vykopnutý drn. Ve tváĜi se mu zraþilo úsilí, ale to ještČ neznamenalo konec nebezpeþí. „Odkud mČ znáte?“ Temné rty se sotva pohnuly. V obliþeji se neobjevil ani náznak úsmČvu. Spíše sarkastický úšklebek. „Proþ se ptáte? VždyĢ tady v laurentském okrsku každý dobĜe ví, že sleþna Schyler Crandallová se vrátila domĤ z Londýna.“ „Ale jen naþas a jenom proto, že otce stihl infarkt.“ Pokrþil rameny, bylo zĜejmé, že ho nezajímá, proþ pĜišla a kam zase pĤjde. Otoþil hlavu, zadíval se na rychle zapadající slunce. V oþích se mu zrcadlil odlesk sluneþních paprskĤ dopadajících na jakoby pevnou a neprostupnou hladinu Ĝeky. Zrovna takový byl jeho pohled. „Neroznáším pomluvy, sleþno Schyler. Jenom jim naslouchám. A zajímám se o jejich obsah pouze v pĜípadČ, pokud by to mohlo mít vliv na mou osobu.“ „Co tady vĤbec dČláte?“ Zadíval se na ni. „Dívám se, jak spíte.“ „Myslím pĜedtím,“ Ĝekla ostĜe. „Sbírám koĜeny.“ Poplácal si malý kožený váþek pĜipevnČný k opasku. „KoĜeny?“ Ta odpovČć nedávala vĤbec žádný smysl, a navíc jeho kavalírský pĜístup ji rozþiloval. „Jaký druh koĜenĤ?“ „To je úplnČ jedno, nikdy jste o nich neslyšela.“ „Víte vĤbec, že jste na soukromém pozemku? Máte nČco spoleþného s Belle Terre?“ V tichu, které následovalo, bylo slyšet jen bzukot hmyzu. Kupodivu oþima neuhnul, stále jí zíral do tváĜe. PĜi odpovČdi zaslechla v hlase lehký a tČžko zachytitelný nádech, jako zašumČní brízy, po níž toužila. „Ó, to samozĜejmČ mám, pichouette. Belle Terre je mĤj domov.“ Schyler pĜekvapenČ rozevĜela oþi. „Kdo jste?“ „Copak si mČ nepamatujete?“

Rázem jí svitlo. „Boudreaux?“ hlesla. TČžce polkla, to poznání ji nijak neuklidnilo. „Cash Boudreaux?“ „Bien! Tak jste mČ pĜece jenom poznala.“ „Hm. PĜedtím mi slunce svítilo do oþí. A taky uplynula pČkná Ĝada let od našeho posledního setkání.“ „A navíc nemáte žádný dobrý dĤvod si nČco takového pĜipomínat,“ zabrumlal spokojenČ, když ona první uhnula oþima. „Jak jste si vlastnČ vzpomnČla na mé jméno?“ „PĜece jedinou osobou na Belle Terre, která nepatĜí k naší rodinČ…“ „Jsem já!“ NervóznČ trhla hlavou – uvČdomila si, že tu stojí sama s Cashem Boudreauxem, mužem smutnČ proslulého jména. Otec pĜece tenkrát vydal jasný zákaz: ona i sestra Tricia s ním za žádnou cenu nesmČly ani promluvit. Jeho matka byla cajunská žena, obestĜená závojem záhad, Monique Boudreauxová. Žila v polorozpadlém pĜístĜešku u Ĝíþního ramene Laurent Bayou, které se vinulo zalesnČnou þástí Belle Terre. Ani v dČtství nesmČl Cash tak blízko k jejich domu. NechtČla ale pĜipomínat staré pĜíkazy, proto se jen zdvoĜile otázala: „Vaše matka, jak se má?“ „ZemĜela.“ Chladná odpovČć ji vydČsila. Zdálo se, že v mužovČ tváĜi se nepohnul ani sval. Být víc svČtla, uvažovala Schyler, mohla by alespoĖ nČco vyþíst z jeho obliþeje. Nikdy však nemČl povČst pĜíliš hovorného þlovČka. Stejný závoj tajemství, který zahaloval jeho matku, halil i Cashe. „NevČdČla jsem o tom.“ „Už pĜed nČkolika lety.“ Schyler plácla komára, který se jí usadil na krku. „To mČ mrzí.“ „Radši bČžte domĤ, než vás komáĜi sežerou zaživa.“ Natáhl ruku, aby jí pomohl vstát. OpČt vnímala signály nebezpeþí. Zmocnila se jí nechuĢ jen se ho dotknout. Ale chápala, jak hrubé by bylo odmítnout podávanou ruku. Jednou, kdysi dávno, mu pĜece uvČĜila. A nic se jí tenkrát nestalo. Vložila ruku do nabídnuté dlanČ, pĜipomínající hrubou vydČlanou kĤži. Hrbolky mozolĤ tlaþily do prstĤ, teple ji obepínaly. Jakmile se postavila, ruku ze sevĜení vyprostila.

Rychle si zaþala oprašovat sukni, aby zakryla trapný okamžik. „Naposled jsem o vás slyšela, když jste vyrazil do Fort Polk a chystal se do Vietnamu.“ NeodpovČdČl. Pohlédla na nČho: „Šel jste?“ „Oui.“ „Tolik let mezitím ubČhlo.“ „Asi ne dost.“ „Aha, dobĜe – mám radost, že jste se vrátil. NČkolik chlapcĤ z našeho okrsku tam bohužel zĤstalo.“ Pokrþil rameny. „Asi jsem byl lepší voják.“ PĜes rty mu pĜebČhl úsmČv. „Vždycky jsem se snažil být lepší.“ Ale o tom s ním diskutovat nehodlala. Jen rychle potĜebovala pĜevést hovor jinam. Než se jí zámČr podaĜil, Cash Boudreaux rukou odehnal dalšího komára, který si vybral k veþeĜi místo na dívþím krku. HĜbet Cashovy ruky byl drsný, ale dotek byl nČžný, jemný, delikátní. PĜejel jí po nezakrytém hrdle a ruka mu sjela trochu níž. Se zájmem þekal, co udČlá. V oþích mu vzplála touha. DobĜe vČdČl, co chce. Jenže se oþividnČ dopustil neomluvitelné hrubosti. Cash Boudreaux se dotkl Schyler Crandallové… a vyzývavČ þekal na její protest. „Však se jim nabízejí jen ta nejlepší místa, kam se zakousnout,“ prohodil. Schyler pĜedstírala, že jeho lichotky nevnímá. „Jste stejný mizera jako vždycky, vićte?“ „Nedovolil bych si vás zklamat nČjakou zmČnou.“ „Jenže mČ to nezajímá.“ „To vím.“ Pochopila, že to on má navrch. Narovnala se. „Musím domĤ, blíží se þas veþeĜe. Ráda jsem se s vámi setkala, pane Boudreauxi.“ „Jak se má?“ „Kdo? MĤj táta?“ PĜikývl. Pokrþila rameny. „Dneska jsem ho ještČ nevidČla. Po veþeĜi za ním jedu. Ráno jsem telefonovala do nemocnice a sestra mi Ĝekla, že noc mČl klidnou.“ Hlas se jí lehce zachvČl. „Teć má i jen obyþejná zpráva cenu zlata.“ A hlasem, který už zase ovládala, dodala: „VyĜídím mu, že jste se ptal, pane Boudreauxi.“

Ozval se suchý chechtot. Dokonce vydČsil nČjakého ptáþka, který poplašenČ vyletČl z koruny dubu. „Nepokládám to za nejchytĜejší nápad. AlespoĖ pokud nechcete starého þlovČka odkráglovat.“ V duchu rychle poþítala: Cash Boudreaux se urþitČ blížil þtyĜicítce. Ale nezmČnil se ani trochu. Hned ji mohlo napadnout, že od nČho uslyší nČjakou uštČpaþnou poznámku. S ním byly potíže už od dČtství. Ani vlastní matka ho nezvládala, tak ho radČji nechávala celé dny lítat venku. Rostlo to s ním, na škole se velice rychle stal pohromou státního vzdČlávacího systému. MČsto Heaven v LouisianČ nikdy nevidČlo takového výtržníka, v jakého vyrostl Cash Boudreaux. „PĜeju vám hezký veþer, pane Boudreauxi.“ Dokonce se i trochu prkennČ uklonil. „I vám, sleþno Schyler.“ ChladnČ pĜikývla, což byl pohyb, který byl typický pro její sestru. Otoþila se na cestu k domu a vykroþila. Tušila, že ji sleduje pohledem. Ohlédla se po nČm teprve až v bezpeþné vzdálenosti v hlubokém stínu stromĤ. Opíral se o mohutný kmen dubu, který nemohlo ani pČt mužĤ rozpaženýma rukama obepnout. Zahlédla plamének zápalky. Boudreauxova tváĜ na chvíli vystoupila ze stínu. Mávnutím ruky sirku uhasil. Pach síry donesly vzdušné proudy vlhkého ovzduší Mexického zálivu až k jejímu úkrytu. Boudreaux zhluboka vtáhl kouĜ, rudá záĜ pĜipomnČla oko blikající odkudsi z hlubin pekla.

KAPITOLA DRUHÁ

Schyler se protáhla mezi stromy a rozbČhla se k domu. V hustém porostu trochu klopýtala, ale spČchala do bezpeþí. Na skĜípající lávce se jí u hlavy rozbzuþelo mraþno komárĤ. MĤstek pĜeklenoval mČlký potok, který oddČloval les od okrasnČ sestĜíhaného trávníku, obklopujícího rezidenci jako slušivá zástČrka. KoneþnČ tu byl smaragdový koberec husté trávy, koneþnČ mohla popadnout dech. VĤnČ noþního vzduchu pĜipomínala tČžký parfém dČvek z uliþky lásky. Podél vody kvetl zimolez, velice blízko vysílaly do vzduchu své poselství gardénie, v dáli se pĜidávaly plané rĤže a ptaþí zob, bohatou smČs doplĖovaly kvČty magnolií. Schyler pĜesnČ rozeznávala jednotlivé vĤnČ. DobĜe si je pamatovala ještČ z dČtství a každá patĜila jiné vzpomínce. Byly až bolestnČ blízké – je pĜece už dospČlá a na pĤdu Belle Terre nevstoupila celých šest let. Žádná anglická zahrada jí nepĜipomnČla domov, žádná totiž nenesla vĤnČ Belle Terre. Nikde nic podobného nezažila. Pokud by jí zavázali oþi a dovedli na Belle Terre, urþitČ by okamžitČ rozeznala veškeré zvuky i vĤnČ. Noþní chór skokanĤ volských a cvrþkĤ se rozezpívával. Basy se ozývaly z bažinatého dna potoku, soprán z horních vČtví. V dálce, na trati asi míli vzdálené, pískal nákladní vlak. Žádný zvuk nebyl takhle smutný. Schyler zavĜela oþi, pĜitiskla se k drsné kĤĜe borovice a nechala na sebe pĤsobit zvuky a vĤnČ okolí. Založila si ruce na prsou, jako by se objímala. TémČĜ se bála otevĜít oþi, aby ten nádherný sen nezmizel – vždyĢ je na Belle Terre v letním období, kdy všechno kvete, zatímco Londýn halí studený zimní opar.

OtevĜela oþi a skuteþnČ vidČla honosné sídlo. ýistá a bílá stavba pĜipomínala kostku cukru, stála tu v poklidu v samém srdci paseky jako stĜedový drahokam tiáry. Žluté svČtlo pronikalo sítí proti hmyzu a ozaĜovalo verandu. Podél pĜední stČny se tyþilo šest sloupĤ, po tĜech na každé stranČ u hlavních dveĜí. Podpíraly balkon v prvním patĜe, což vlastnČ byla jen chytĜe provedená fasáda. Tricia velice þasto na tenhle trik nevrle poukazovala, ale Schyler stavbu milovala. Podle jejího názoru falešný balkon nutnČ patĜil k symetrii celého návrhu. Veranda obklopovala dĤm ze všech þtyĜ stran. UzavĜená sítČmi sloužila v létČ jako prostor vhodný pro spaní. Schyler vzpomínala, jak Macy, její matka, þasto vyprávČla o nádherných þasech dČtství, kdy pĜi mohutných rodinných setkáních právČ tady na verandČ spaly všechny dČti. I Schyler dávala pĜednost otevĜenému prostoru. ProutČná kĜesla natĜená nabílo, aby ladila s domem, byla vhodnČ rozmístČna. Z kteréhokoli místa tak mohla vychutnávat nádherný výhled, pĜipomínající až kýþovité barevné pohlednice. MČli tu i houpaþku, kterou vždycky Cotton spustil, aby si obČ dcery mohly hrát tady v koutČ verandy. V kvČtináþích po stranách dveĜí rostly kapradiny a pĜipomínaly tucet péĜových prachovek svázaných dohromady. Veda byla na nČ velice pyšná, peþlivČ se o nČ starala a okĜikovala každého, kdo kolem nich probČhl rychle þi podezĜele blízko. I to nejmenší poškození vČjíĜovitého listu vnímala, jako by byla zranČna ona sama. Macy už nebyla na Belle Terre. Zrovna tak Veda. A CottonĤv život visel na vlásku v Nemocnici svatého Jana. JedinČ samotná rezidence se nezmČnila. VČþná Belle Terre. Schyler šeptala tohle jméno jako modlitbu, když vykroþila zpod korun stromĤ. Podlehla náhlému vrtochu, skopla sandály a pokraþovala dál bosá po studenČ vlhkém trávníku, který ještČ odpoledne svlažil automatický postĜik. A zase tu byly vzpomínky z dČtství. BČh po pĜíjezdové cestČ vydláždČné drobnými lasturami patĜil ke každoroþní tradici vítání jara. Nohy za zimu, kdy musely se sestrou chodit v botách a ponožkách, náramnČ zchoulostivČly. Jakmile pĜišly dostateþnČ

teplé dny a Veda dala povolení, stáhly botky i ponožky. Trvalo nČkolik dní, než jim kĤže na chodidlech ztvrdla, takže mohly dojít k státní silnici bez zastavení. Zvuk i dotek lasturek znala velice dobĜe. StejnČ tak skĜípání ochranné sítČ vpĜedu na dveĜích. Prošla a rám za ní bouchl jako vždycky. Belle Terre se nikdy nezmČnila. ZĤstala domovem. Ale nebyla to pravda. Už ne. Ne od té doby, co se tu Ken a Tricia usadili. Sestra si právČ hovČla v jídelnČ u dlouhého stolu. Když ji zahlédla, odložila sklenku s bourbonem a sodou. „ýekali jsme na tebe, Schyler,“ pronesla podráždČnČ. „PromiĖte, vyšla jsem si na procházku a ztratila pojem o þase.“ „Nic se nedČje, Schyler,“ uklidĖoval ji Ken Howell. „VždyĢ jsme zas tak dlouho neþekali.“ Švagr se usmíval od baru, kde si právČ naléval svou dávku. „Dáš si drink?“ „Gin s tonikem, prosím. HodnČ ledu, venku je jako v peci.“ „Je k zadušení.“ Nevrlá Tricia se ovívala naškrobeným ubrouskem. „ěekla jsem Kenovi, aby posunul termostat u klimatizace. Táta je takový skrblík, bojí se úþtu za elektĜinu. Nechal by nás tu v létČ upéct. Dokud ho tady nemáme, mĤžeme si dopĜát trochu pohodlí. Ale bude dlouho trvat, než se tahle stará stavba ochladí. Na zdraví!“ Pozvedla sklenku smČrem k sestĜe, které Ken také namíchal nápoj. „Spokojená?“ Schyler upila. „Perfektní,“ hlesla, ale na švagra nepohlédla. „Kene, než se usadíš, Ĝekni prosím tČ paní Gravesové, že se koneþnČ Schyler objevila – mĤže tedy už podávat veþeĜi.“ Tricia mávla ke dveĜím, které spojovaly jídelnu s kuchyní. Manžel na ni smutnČ pohlédl, ale poslechl. Mezitím Schyler pohodila sandály vedle židle. Sestra se do ní hned pustila: „SkuteþnČ, Schyler, ještČ nejsi doma ani týden a už pĜedvádíš všechny své zlozvyky, z nichž naše máma šílela až do smrti. PĜece nemíníš veþeĜet bosá, nebo ano?“ Tricii sestĜin pozdní pĜíchod poĜádnČ rozþilil. Ale Schyler chtČla nastolit mír. Sehnula se a obula. „Opravdu nechápu, proþ se ti nelíbí, když chodím bez bot.“

„Zato já nechápu, proþ ty to máš ráda.“ Michelangelo by patrnČ Triciin úsmČv pokládal za andČlský, její chování však k andČlskému mČlo daleko. „OþividnČ mám v krvi zdČdČné geny aristokratického chování, které se u tebe vĤbec nenalézají.“ „OþividnČ,“ pronesla Schyler bez trpkosti. OpČt upila, radostnČ vychutnávala ledovou svČžest nahoĜklého nápoje. „Copak ti to nedČlá starosti?“ opČt zaryla Tricia. „A co?“ „Že ani pĜesnČ neznáš svĤj pĤvod. NČkdy se chováš jako pĜíslušník bílé spodiny. To musí znamenat jen jedno: tvoji praví rodiþe museli opravdu patĜit k plebsu.“ „Bože mĤj, Tricio,“ pĜerušil ji Ken znechucenČ. Vrátil se z kuchynČ a svezl se na židli naproti manželce. „Nech toho. Jaké rozdíly poĜád hledáš?“ „Myslím si, že podstatné.“ „NejdĤležitČjší je skuteþnost, co udČláš se svým životem, a ne, kdo ti ho dal. Souhlasíš, Schyler?“ „Nikdy jsem nemyslela na pravé rodiþe,“ odpovČdČla. „VlastnČ není to úplnČ tak. Rostla jsem, a kdykoliv mČ pĜemohl smutek nebo mČ nČkdo káral nebo…“ „NČkdo tČ káral?“ opakovala Tricia. „Na nic takového si vĤbec nepamatuju. Kdyže se to mČlo stát, Schyler?“ Ta ji ignorovala a pokraþovala. „Litovala jsem samu sebe a pĜitom uvažovala nad možností, že kdyby mČ rodiþe nedali k adopci – možná bych mČla mnohem lepší život.“ Usmála se melancholicky. „SamozĜejmČ že ne!“ dodala nakonec. „Jak to mĤžeš vČdČt?“ vyzvídala Tricia a pČstČným nehtem línČ pĜevracela kostku ledu ve sklenici. Pak mokrý prst olízla. „Já tĜeba vím, že pocházím z lepší spoleþnosti. Zlí rodiþe však mou matku donutili zbavit se dítČte. MĤj otec mámu vášnivČ miloval a neskonale ji obdivoval – ovšem nemohla se za nČho provdat, protože jeho hašteĜivá žena odmítala rozvod.“ „PĜíliš se díváš na televizní seriály,“ ušklíbl se Ken a Schyler ho odmČnila úsmČvem. „NedČlej si ze mČ legraci, Kene,“ zavrþela manželka. „Pokud jsi pĜesvČdþená, že tvoji rodiþe jsou tak úžasní, proþ jsi je ještČ nevyhledala?“ bránil se. „Dokonce si vzpomínám, že i sám Cotton tČ k tomu nabádal.“

Tricia si uhladila ubrousek v klínČ. „Nechci jim pĜece nabourat život nebo zpĤsobit rozpaky.“ „Nebo nechceš znát pravdu. Takováhle fakta bys nesnesla,“ Ĝekl klidnČ Ken, napil se a postavil sklenici na stĤl s gestem vítČze. „I kdyby nebyli bohatí,“ odsekla žena, „urþitČ by nepatĜili ke spodinČ jako v pĜípadČ mé takzvané sestry.“ Sladce se usmála a natáhla ruku pĜes stĤl. „Schyler, doufám, že jsem se tČ nijak nedotkla.“ „Ne. To se ti podaĜit nemĤže. Na rozdíl od tebe je mi pĤvod srdeþnČ fuk. Jsem šĢastná, protože se díky adopci ze mČ stala Crandallová.“ „Ty jsi vždycky hnusnČ nadšená – hlavnČ že jsi Cottonu Crandallovi vypadla z oka, vić?“ PĜíchod paní Gravesové umožnil Schyler nereagovat na štiplavé poznámky. PĜíjmení hospodynČ bylo vlastnČ odvozené od anglického výrazu pro hrob a podle všeho jí padlo jako ulité, jak si obþas Schyler pomyslela. Nikdy u ní nevidČla ani náznak úsmČvu. To Veda byla úplnČ jiná. S kyselým výrazem v obliþeji prošla kolem stolu, aby servírovala z mísy krémovou polévku. Schyler bodlo u srdce, stýskalo se jí po VedČ. Usmívající se tváĜ, temná jako káva z cikorky, patĜila k jejím nejvzdálenČjším vzpomínkám. Mohutné poprsí poskytovalo lepší pohodlí než polštáĜ s husím peĜím, zároveĖ chránilo jako pevnost. Bývalá hospodynČ vonČla po škrobu, citronovém koncentrátu, vanilce a levanduli. V dČtství se Schyler vždycky tČšila na její medvČdí objetí ve chvíli, kdy pĜekroþila práh Belle Terre. Nyní se pĜímo zdČsila nad novinkou, že místo Vedy je tu paní Gravesová, jejíž vyzáblá hruć svádČla k objetí asi podobnČ jako žulový náhrobní kámen. Tekutina v talíĜi vypadala Ĝídce a bez duše, nepochybnČ odpovídala ženČ, která ji pĜipravila. Po první lžíci Schyler sáhla po slánce. Tricia okamžitČ kuchaĜku bránila. „NaĜídila jsem paní Gravesové, aby vaĜila bez soli, když tátĤv krevní tlak vyletČl nahoru. Teć už jsme si na to zvykli.“

Schyler si nevzrušenČ solila polévku dál. „Já bohužel ne.“ Znovu ochutnala a pomalu odsunula talíĜ stranou. „Vzpomínám si, jak vaĜila Veda. To byla polévka hustá a chutná, lžíce v ní mohla stát.“ S viditelným pĜemáháním si Tricia osušila rty ubrouskem, potom si ho opČt peþlivČ složila do klína. „I já si vzpomínám, protože jsi ji tenkrát na mČ chrstla.“ „NechtČla jsem…“ „Veda už byla stará, Schyler. Dlouho jsi ji nevidČla, takže mČ nemĤžeš kritizovat. Stávala se nepoĜádnou a neschopnou, vić, Kene?“ Rétoricky ho sice vyzvala k odpovČdi, ale nedala mu na ni þas. „NemČla jsem jinou možnost, musela jít. Nemohli jsme ji pĜece platit, když práci nezvládala. Cítila jsem se hroznČ,“ litovala se Tricia, ruku si pĜitiskla na hruć. „Milovala jsem ji taky, však víš.“ „Vím o tom, nechtČla jsem tČ kritizovat. Jenom se mnČ po ní stýská. VždyĢ patĜila k Belle Terre.“ Schyler žila už dlouho v zámoĜí, proto nemohla sestĜe nic vyþítat. Ovšem nepoĜádná a neschopná – nČco takového Veda Francesová urþitČ být nemohla. Vypadalo to, že se jí Tricia zastává, ale Schyler jejím slovĤm pĜíliš nevČĜila. Rozvažovala nad dĤvody, proþ sestra hraje takové divadýlko. DobĜe si vzpomínala na všechny situace, kdy sestra rozhodnČ náklonnost k VedČ neprokazovala. Jednou se na ni utrhla tak hroznČ, až se i sám Cotton rozzlobil. Poslal Tricii na celý den do pokoje, a navíc jí zakázal jakékoliv oslavy bČhem dalšího týdne, na které se tolik tČšila. I když sestra byla schopná všeho, zajisté musel patrnČ existovat vážný dĤvod, že Vedu propustila. Žádné množství soli ani pepĜe nevylepšilo kuĜe, jež následovalo po studené bramborové polévce. Schyler se pokusila dochutit stravu nČkolika kapkami tabaska, bohužel ani ty nepomohly. KulináĜské schopnosti paní Gravesové ji tedy rozhodnČ nenadchly. Ale Schyler chuĢ k jídlu stejnČ ztratila už dĜív, to když se po telefonu dozvČdČla od Kena o CottonovČ infarktu. „Jak je na tom?“ ptala se ustrašenČ.

„ŠpatnČ, Schyler. Cestou do nemocnice málem zemĜel. Museli ho resuscitovat už v sanitce. Nebudu ti nic nalhávat, život mu visí na vlásku.“ Proto ji co nejrychleji odvolali domĤ. K tomu nepotĜebovala žádné velké pobízení. Sama zvládla dosti frustrující letecká spojení, než se dostala do New Orleansu. Odtud pak už pĜeletČla menším letadlem do Lafayette. PĤjþila si vĤz a zbývající vzdálenost do Heavenu snadno pĜekonala. Po pĜíjezdu našla otce v bezvČdomí na jednotce intenzivní péþe v Nemocnici svatého Jana. Ležel tam i teć, stav stabilizovaný, ale kritický, jak oficiálnČ tvrdili. Nejhorší zážitek pro Schyler však bylo to, že táta ani nevČdČl o jejím pĜíchodu. Probíral se a upadal znovu do bezvČdomí. BČhem jedné z krátkých návštČv na ni pĜece jen pohlédl, ale nijak viditelnČ nezareagoval. Oþi pak opČt bez jakékoliv známky poznání zavĜel. Ovšem ten prázdný pohled, jenž procházel skrz ni, jí zlomil srdce. Bála se, že Cotton zemĜe, než se vĤbec naskytne možnost s ním promluvit. „Schyler?“ Trhla sebou a pohlédla na Kena, který ji oslovil. „PromiĖte, samozĜejmČ jsem už dojedla, paní Gravesová,“ Ĝekla k ženČ, jež vyzývavČ pohlížela jako pĜísný cenzor na netknuté jídlo. Vzala talíĜ a nahradila ho borĤvkovým koláþem, který vypadal docela slibnČ. Snad nepotkal stejný osud i cukr, podle pĜíkladu soli, napadlo ji. „Schyler, poĜád se ještČ chystáš po veþeĜi zajet do nemocnice?“ „Ano. Chceš jet se mnou?“ „Dnes ne,“ vzdychla Tricia. „Jsem unavená.“ „No ne, hrát od rána bridž je skuteþnČ tvrdá práce.“ Kenovo rýpnutí ignorovala. „Uþitel z nedČlní školy, ke kterému náš táta chodil, pĜinesl pĜání k rekonvalescenci od celé tĜídy. Chce, abychom mu to doruþili. NČco Ĝíkal, že je ostuda, když se Cotton léþí v katolické nemocnici.“ Schyler se musela usmát nad diákonovým religiózním snobstvím – jak typické pro tuhle oblast. Macy byla katoliþka a vychovávala své adoptované dcery ve své víĜe. Protestant

Cotton však nikdy nekonvertoval. „V Heavenu pĜece není baptistická nemocnice, nic jiného jste na výbČr nemČli!“ „Každý ve mČstČ se o Cottona bojí.“ Od té doby, co Schyler vidČla Kena naposledy, pĜibral poĜádnČ v pase. To mu však nebránilo v tom, aby si na koláþ dal poĜádnou porci šlehaþky. „NemĤžu ujít ani kousek po chodníku, aby tucet lidí nevyzvídal, jak to s ním vypadá.“ „SamozĜejmČ že se všichni starají,“ vložila se Tricia. „Jde pĜece o nejdĤležitČjšího þlovČka ve mČstČ.“ „I mČ se na nČj dneska odpoledne nČkdo ptal,“ prohodila náhle Schyler. „Kdopak?“ Tricia s Kenem se pĜestali zabývat mouþníkem a zvČdavČ na ni pohlédli. „Cash Boudreaux.“

KAPITOLA TěETÍ

„Cash Boudreaux. No ne!“ Tricia vyndala lžíci z úst a dĤkladnČ ji olízala. „MČl alespoĖ zapnutý poklopec?“ „Tricio!“ „No tak, Kene, snad si nemyslíš, že vznešené dámy jako já o nČm ještČ neslyšely?“ LaškovnČ zamrkala na manžela. „Každý ve mČstČ zná všechny jeho avantýry. Když se rozešel s tou Wallaceovou, ublíženČ vyprávČla celé sobotní dopoledne všem v salonu krásy o svém pomČru s ním.“ Ztišila hlas. „A úplnČ do nejmenších detailĤ. Skoro nás šokovala, obzvlášĢ, když už mČla trochu upito. PĜesto jsme jí visely na rtech. Pokud byl její amant alespoĖ zpoloviny tak dobrý, jak líþila, potom…“ Tricia zakonþila lišáckým mrknutím. „Mám tomu rozumČt tak, že pan Boudreaux je místním plemeníkem,“ ozvala se Schyler. „PĜibije k zemi všechno, co nosí sukni.“ „V tomhle se právČ mýlíš, miláþku,“ odporovala Tricia a hned upĜesĖovala: „Z toho, co se o nČm Ĝíká, vyplývá, že je velice nároþný. A proþ ne? MĤže si dovolit vybírat. VždyĢ ženy z celého okrsku se na nČj prakticky vČší.“ „Že by se Don Juan objevil v louisianském Heavenu,“ odfrkl Ken a zase se vČnoval koláþi. Tricia však nechtČla téma opustit. „Od tebe to zní pČknČ kysele. VždyĢ z tebe mluví pouhá závist.“ „Závist? O nic takového pĜece nejde v pĜípadČ podobného bastarda, který nemá v kapse u kalhot ani pár niklákĤ.“ „Miláþku, pokud se náhodou vypráví o obsahu kalhot, dámy se rozhodnČ nezajímají o mince. Navíc se zdá, že co skrývá v džínách, ho staví na roveĖ ryzího zlata.“ Tricia vyslala k manželovi lstivý úsmČv. „Ovšem buć bez obav. Tyhle

pĜízemní typy mČ nepĜitahují. Jinak musíš pĜiznat, že Cash má fascinující postavu.“ Otoþila se ke Schyler. „Kde jsi na nČj narazila?“ „Tady.“ „Tady?“ Kenova lžíce se zastavila na pĤl cestČ k ústĤm. „Na Belle Terre?“ „Tvrdil cosi o sbírání koĜenĤ.“ „Pro jeho lektvary.“ Schyler zírala nechápavČ na Tricii. „Lektvary?“ „PĜevzal živnost po Monique.“ Schyler na sestru stále upĜenČ hledČla. „NetvaĜ se, jako bys nevČdČla nic o Monique Boudreauxové, staré þarodČjnici.“ „Povídalo se leccos, samozĜejmČ. Ovšem pĜipadalo mi to absurdní.“ „Kdepak! Proþ si myslíš, že táta nechal celé roky žít tuhle spodinu na Belle Terre? Bál se ji vykázat, aby na nás nepĜivolala nČjakou kletbu.“ „Zase nám tu hraješ divadýlko, Tricio,“ utrousil Ken. „Musím to upĜesnit, Schyler – Monique tu byla známá coby traiteur, léþitelka. Podle starého cajunského zvyku ošetĜovala lidi, nebo to o ní alespoĖ tvrdili. Až do dne, kdy zemĜela, získávala almužnu z prodeje rĤzných posilujících extraktĤ a elixírĤ.“ „Podle tradice mají léþitelské schopnosti obvykle ženy používající levou ruku – zdá se, jako by lidi kolem vČĜili v pĜenos zázraþných sil z matky na syna.“ „Žádné síly nemČla, Tricio,“ odsekl Ken netrpČlivČ. „Poslouchej,“ vybuchla Tricia a udeĜila dlaní do stolu. „Náhodou znám fakta – Monique Boudreauxová byla þarodČjnice.“ „Zlomyslné klevety.“ Tricia pĜimhouĜila oþi. „Vím to z vlastní zkušenosti. Jednou jsem byla ve mČstČ a ona na mČ pohlédla tČma velkýma temnýma zlýma oþima a odpoledne jsem dostala mČsíþky. PĜišly o dva týdny dĜív, navíc jsem nikdy nezažila takové kĜeþe pĜedtím i potom jako tenkrát.“ „Pokud Monique vládla nČjakými výjimeþnými dary, používala je pro dobro lidí, ne pro zlo,“ Ĝekl Ken. „Znalosti

o tom, jak pĜipravovat tyhle lektvary a elixíry, si pĜedávaly celé generace AcadianĤ už od osmnáctého století. Byli neškodní stejnČ jako ona.“ „Asi tČžko. Léþitelské tradice totiž zkombinovali s africkým vúdú, když Acadiani z jihovýchodní Kanady pĜišli do Louisiany. ýerná magie.“ Ken se na ženu zamraþil. „Monique Boudreauxová nepĜedvádČla žádné vúdú. Ani nepáchala zlo. Vypadala pouze jinak. A ke všemu byla opravdu výjimeþnČ krásná. Proto vČtšina z vás ve mČstČ chce vČĜit té bajce o þarodČjnici.“ „Kdo ji vlastnČ znal lépe – ty, nebo já? VždyĢ ses vlastnČ tady objevil krátce pĜedtím, než zemĜela.“ „Ale taky jsem leccos slyšel.“ „Asi špatnČ. Navíc už zestárla a veškerá bývalá krása se vytratila.“ „Tohle tvrdí ženské. Já vím, že poĜád vypadala dobĜe.“ „A co vlastnČ dČlá ten Cash?“ nadhodila Schyler ve snaze pĜerušit slibnČ se rozvíjející manželské klání. BČhem krátkého pobytu záhy pochopila, že manželské soužití Howellových má k vznešenosti daleko. KĜesĢansky se pokoušela nemít z toho radost. „Z þeho žije Cash?“ Schyler postĜehla, jak je otázka pĜekvapila. Chvíli na ni zírali, než Ken odpovČdČl. „Pracuje pro nás, pro naši dĜevaĜskou firmu Crandall Logging.“ Schyler jen pomalu vstĜebávala obsah jeho slov. Nebo se o to snažila. Tak Cash Boudreaux je na výplatní listinČ její rodiny. Odpoledne se ale podle toho vĤbec nechoval. RozhodnČ ne tak, jak by se pĜedpokládalo u zamČstnance v pĜítomnosti zamČstnavatele. „A co dČlá?“ „Je z nČj dĜevorubec. Zcela prosté a pĜirozené.“ Koláþ zmizel, Ken si otĜel rty a odhodil ubrousek. „Zas tak jednoduché to není, Schyler,“ opČt upĜesĖovala Tricia. „Pracuje jako lesní dČlník. Nakládá, Ĝídí pĜibližování dĜeva a souþasnČ i vybírá stromy k poražení. Zvládne totiž všechno.“ „Je to ostuda,“ povzdechl si Ken. „Chlap v jeho letech a podobnČ fikaný by urþitČ mČl toužit po nČþem jiném!“