Reporter_001 az 003_Sestava 1 3/9/16 2:23 PM Strรกnka 3
Přeložila Marie Válková
Sandra Brown Deadline By arrangement with MARIA CARVAINIS AGENCY, INC. and PRAVA I PREVODI. Translated from the English DEADLINE. Copyright © 2013 by Sandra Brown Management, Ltd. First published in the United States by Grand Central Publishing, New York. Translation © 2016 by Marie Válková
ISBN 978-80-249-3070-1
REPORTER.indd 2
16.3.2016 10:40:20
PROLOG
0 Golden Branch, Oregon – 1976 První salva kulek byla z domu vypálena krátce po rozednění v šest padesát sedm. Střelba se rozpoutala jako odpověď na požadavek týmu policistů z různých policejních složek, aby se obyvatelé domu vzdali. Bylo ponuré ráno. Obloha se zatáhla a udělala se hustá mlha. Přes omezenou viditelnost měl jeden z uprchlíků v domě šťastnou mušku a zlikvidoval soudního policistu, jemuž všichni říkali Turek. Gary Headly se s ním seznámil pouhý den předtím, krátce poté, co se policejní tým, jejž tvořili agenti Úřadu pro alkohol, tabák, zbraně a výbušniny a agenti FBI, zástupci šerifa a členové speciálního týmu soudních policistů poprvé sešli, aby operaci prohovořili. Shromáždili se kolem mapy oblasti známé jako Golden Branch a hodnotili překážky, na něž by mohli narazit. Headly si vzpomněl, jak jiný člen speciálního týmu řekl: „Hele, Turku, hoď po mně kolu, když už jsi tam, jo?“ Turkovo pravé jméno se Headly dozvěděl, až když to tam zlikvidovali. Kulka Turka zasáhla centimetr nad kevlarovou vestu a roztrhla mu hrdlo. Sesul se bez hlesu, mrtvý dřív, než dopadl na hromadu mokrého listí u svých nohou. Headly pro něho nemohl nic udělat, jenom se za něho krátce pomodlit a zůstat v úkrytu. Pohnout se znamenalo přivolávat smrt nebo zranění, neboť jakmile jednou střelba začala, z otevřených oken domu se střílelo nepřetržitě. Komando spravedlivých mělo nevyčerpatelný arzenál. Nebo to tak aspoň toho ponurého, mokrého dne vypadalo. Druhou obětí se stal zrzavý čtyřiadvacetiletý zástupce 3
REPORTER.indd 3
16.3.2016 10:40:20
šerifa. Pára, která mu šla ve studeném vzduchu od úst, prozradila jeho postavení. Bylo vypáleno šest výstřelů. Pět si našlo cíl. Z nich by ho zabil kterýkoliv ze tří. Tým měl v plánu skupinu překvapit, předložit příkazy k zatčení za dlouhý seznam těžkých zločinů a vzít pachatele do vazby. Střílet, jenom když to bude nezbytné. Ale prudkost, s jakou po nich zločinci stříleli, naznačovala, že mají v úmyslu bojovat do posledního muže. Nakonec neměli co ztratit, jenom své životy. Zatčení znamenalo doživotní vězení nebo trest smrti pro všech sedm členů domácí teroristické skupiny. Společně mělo šest mužů a jedna žena na svědomí dvanáct vražd a škody za miliony dolarů, zejména na vládních budovách federální vlády nebo vojenských základnách. Přestože měl jejich název náboženský nádech, nebyli to náboženští fanatici, ale spíš šlo o lidi naprosto bez svědomí nebo zábran. V relativně krátkém období dvou let se proslavili a stali se pohromou policejních složek všech úrovní. Jiné podobné skupiny Komando napodobovaly, ale žádná z nich nedosáhla takové výkonnosti. V kriminálním prostředí uctívali jeho členy za odvahu a mimořádné násilnictví. Pro mnohé, kteří zastávali protivládní postoje, se stali hrdiny. Byli chránění a dostávali zbraně i munici a rovněž tajné informace. Tato podpora jim umožňovala udeřit tvrdě a rychle a pak zmizet, dobře se skrýt a plánovat další útok. V komuniké, jež zasílali novinám a televizním stanicím, přísahali, že se nikdy nenechají chytit živí. Byla to čistě šťastná náhoda, co policisty přivedlo na jejich stopu v Golden Branch. Jeden z dodavatelů zbraní, jehož policie dobře znala díky záznamům v trestním rejstříku, začal být sledován pro podezření, že obchoduje se zbraněmi. S Komandem spravedlivých to nesouviselo. V průběhu mnoha týdnů třikrát navštívil opuštěný dům v Golden Branch. Teleobjektiv ho zachytil, jak mluví s mužem, jehož později identifikovali jako Carla Wingerta, vůdce Komanda. 4
REPORTER.indd 4
16.3.2016 10:40:20
Když o tom dostaly hlášení FBI, Úřad pro alkohol, tabák, zbraně a výbušniny a ministerstvo spravedlnosti, okamžitě nechaly dál sledovat onoho dealera se zbraněmi. Jakmile se vrátil z cesty do Golden Branch, byl zatčen. Bylo zapotřebí tří dnů přesvědčování, ale potom se na radu svého právníka s úřady dohodl a vyklopil to, co věděl o lidech schovaných v opuštěném domě. Setkal se jenom s Carlem Wingertem. Nemohl – nebo nechtěl – říct, kdo další tam s Wingertem je, ani jak dlouho mají v úmyslu se tam skrývat. Z obav, že pokud nebudou jednat rychle, propasou příležitost chytit jednoho z nejhledanějších zločinců, přibrali federální agenti na pomoc místní policejní složky, které rovněž měly na členy skupiny nevyřízené zatykače. Tým byl shromážděn a operace naplánována. Avšak každému členu týmu bylo okamžitě jasné, že Wingertovi lidé mínili vážně to, co prohlašovali, že před zatčením dávají přednost smrti. Komando spravedlivých si chtělo zajistit svoje místo v dějinách. Nikdo neodloží zbraně a nezvedne ruce nad hlavu, aby se mírumilovně vzdal. Policisté se museli držet za stromy a vozidly a všichni byli zranitelní. I nepatrný pohyb vyprovokoval střelbu a členové Komanda se ukázali jako znamenití střelci. Místní velící agent Emerson, požádal operační základnu o vrtulník, který by je kryl ze vzduchu, ale kvůli špatnému počasí nebylo z tohoto nápadu nic. Byly mobilizovány speciální operační týmy z místních, státních i federálních složek, ale do Golden Branch se měly dostat po zemi a cesty nebyly ideální ani za dobrého počasí. Týmu bylo řečeno, aby zůstal v pohotovosti a střílel pouze v sebeobraně, zatímco lidé v bezpečných teplých kancelářích debatovali o změně pravidel, včetně nasazení smrtící síly. „Hrajou tam paci, paci, pacičky, protože jeden z nich je ženská,“ postěžoval si Emerson Headlymu. „A Bůh uchovej, 5
REPORTER.indd 5
16.3.2016 10:40:20
abychom porušili občanská práva těch zabijáků. Nikdo nás neobdivuje ani nerespektuje, to víš.“ Headly, nováček v týmu, si moudře nechal svoji radu pro sebe. „Jsme federálové a už před Watergate bylo vláda sprostý slovo. Celá zatracená země se řítí do čím dál většího průšvihu a nám tady mrznou koule a čekáme, až nám nějaký byrokrat řekne, že je to okay a že můžeme tyhle vraždící gangstery poslat do pekel.“ Emerson měl za sebou službu v armádě a rozhodně zastával rázný přístup, ale nikdo, zvláště on ne, si toho rána nepřál krvavou lázeň. Nikdo nedostal to, co chtěl. Zatímco posily byly stále ještě na cestě, Komando zesílilo palbu. Jeden agent z Úřadu pro kontrolu alkoholu, tabáku zbraní a výbušnin schytal kulku do stehna, a podle toho, jak krvácel, byly obavy, že střela zasáhla stehenní tepnu. Sice se nedalo odhadnout, v jakém rozsahu, ale v každém případě to bylo život ohrožující zranění. Emerson to ohlásil a doprovodil vše proudem nadávek, s tím, že tam jeden po druhém zařvou, pokud… Dostal povolení k zásahu. S automatickými puškami a jedním samopalem – v rukou toho zraněného agenta – zaútočili. Palba trvala sedm minut. Střelba z domu polevila, pak se ozývala sporadicky. Emerson rozkázal nestřílet. Čekali. Najednou vyběhl z hlavních dveří muž krvácející z několika zranění, i na hlavě, křičel nadávky a opisoval půlkruh střílejícím samopalem. Byl to sebevražedný čin a on to věděl. Důvod, proč to udělal, se brzy ukázal. Když agenti přerušili střelbu a v uších jim přestalo zvonit, uvědomili si, že je dům přízračně tichý, až na uvolněnou okenici, která bouchala do vnější zdi, kdykoli se do ní opřel vítr. Po napjatých šedesáti vteřinách řekl Emerson: „Jdu dovnitř.“ Přikrčil se a zasunul do zbraně nový zásobník. 6
REPORTER.indd 6
16.3.2016 10:40:20
Headly udělal totéž. „Jdu s tebou.“ Ostatní členové týmu zůstali na místě. Překontrolovali si, že mají zbraně nabité, Emerson se vyplížil z úkrytu a rozběhl se k domu. Headly se srdcem až v krku ho následoval. Vyrazili kolem těla nataženého na mokré zemi, vyběhli po schodech zchátralé verandy a s připravenými zbraněmi zůstali stát každý z jedné strany otevřených dveří. Čekali a naslouchali. Neuslyšeli nic. Emerson trhl hlavou a Headly vpadl dovnitř. Těla. Všude krev a její ostrý zápach. Nic se nehýbalo. „Vzduch čistý,“ zahulákal a cestou překročil tělo do vedlejší místnosti, ložnice s olezlou matrací. Uprostřed byla mokrá, odpudivá skvrna. Od chvíle, kdy Headly vpadl do dveří, tak do minuty potvrdili, že těch pět lidí je po smrti. Čtyři těla se našla venku, pátý byl muž, který zemřel před domem. Podle podoby je identifikovali jako členy Komanda spravedlivých. Okamžitě bylo jasné, že chybí Carl Wingert a jeho milenka Flora Stimelová, jediná žena ve skupině. Po těch dvou se slehla zem, až na krvavou stopu, která vedla vzadu od domu do hustého lesa. Tam se v podrostu našly otisky po pneumatikách. Podařilo se jim uprchnout pravděpodobně proto, že se jejich zraněný kumpán obětoval a nechal se rozstřílet před domem, zatímco ti dva vyklouzli zadem. Pohotovostní a policejní vozy se rychle sjížděly k místu přestřelky. S nimi dorazily nevyhnutelné přenosové vozy, které byly zastaveny v mílové vzdálenosti, u odbočky z hlavní silnice. Dům a okolí byly okamžitě uzavřeny, aby bylo možné, než se odvezou těla, shromáždit důkazy, vše zaměřit, vyfotografovat a pořídit nákresy. Zúčastnění si uvědomovali, že bude následovat důkladné vyšetřování. Každý krok, který udělají, budou muset vysvětlit a zdůvodnit, a to nejen svým nadřízeným, ale také cynické a kritické veřejnosti. Brzy se ten zchátralý dům zaplnil lidmi a každý se věnoval specializované práci. Headly se ocitl znovu v ložnici 7
REPORTER.indd 7
16.3.2016 10:40:20
a stál vedle koronera, který čichal ke skvrně na špinavé matraci. Headlymu připadalo, že tam někdo navíc ke značnému krvácení ještě močil. „Moč?“ Koroner zavrtěl hlavou. „Myslím si, že je to plodová voda.“ Headly si pomyslel, že mu špatně rozuměl. „Plodová voda? Chcete říct, že Flora Stimelová –“ „Rodila.“
8
REPORTER.indd 8
16.3.2016 10:40:20
KAPITOLA PRVNÍ
0 Současnost „Co ty vlasy?“ „Takhle vítáš člověka, který se vrací z války? Také tě rád vidím, Harriet.“ Dawson Scott těžce nesl, že si ho předvolala – jinak se to nedalo nazvat –, a svůj odpor dal najevo, když si sedal. Rozvalil se, opřel si kotník nohy o koleno, sepjal ruce na vpadlém břiše a zívl. Moc dobře věděl, že ji jeho chování namíchne. A také že ano. Sundala si brýle na čtení zdobené drahokamy a odložila je na psací stůl. Vyleštěná deska stolu symbolizovala její nové postavení „šéfky“. Jeho šéfky. „Viděla jsem vojáky, kteří se právě vrátili z Afghánistánu. Žádný z nich nevypadal jako něco, co vyzvracela kočka.“ Přejela ho jedovatým pohledem, jeho třídenní strniště a dlouhé vlasy, které za dobu, kdy byl v zahraničí, mu hodně přerostly přes límec. Položil si ruku na srdce. „Au, au, au. A to jsem ti chtěl zrovna říct, jak dobře vypadáš. Těch pět kilo navíc neseš opravdu dobře.“ Mračila se na něho, ale neříkala nic. Točil palci, doslova, a pomalým, dlouhým pohledem se rozhlédl po rohové kanceláři; zastavil se, aby se pokochal panoramatickou vyhlídkou, kterou nabízela široká okna. Kdyby jen maličko natáhl krk, uviděl by, jak na kopuli Kapitolu ochable visí státní vlajka. „Pěkná kancelář,“ poznamenal. „Děkuju.“ 9
REPORTER.indd 9
16.3.2016 10:40:20
„Komu jsi to udělala?“ Tlumeně ho proklela. Slyšel ji takové sprostoty vyslovovat nahlas. Slyšel ji, když je vyřvávala u konferenčního stolu při redakčních poradách, když s ní někdo nesouhlasil. Zřejmě se s její novou funkcí dostavilo i jisté sebeovládání. Okamžitě si stanovil jako osobní cíl ji o toto sebeovládání připravit. „Ty to prostě nemůžeš vydejchat, co?“ řekla a nasadila škodolibý úsměv. „Smiř se s tím, Dawsone. Teď jsem nad tebou.“ Otřásl se. „Bůh mě ušetři takové představy.“ Z očí jí šlehaly blesky, ale bylo zřejmé, že si připravila řeč, a ani jeho urážlivé vtípky ji nemohly připravit o potěšení, aby ji nepřednesla. „Nyní mám já pod kontrolou, co se zařadí k tisku. Pod plnou kontrolou. Což znamená, že mám pravomoc schvalovat, pozměnit nebo odmítnout jakékoli návrhy na článek, jaké předložíš. A také mám pravomoc přidělit ti téma, pokud nepřijdeš s něčím svým. Což jsi neudělal. Ne během čtrnácti dnů, co jsi zpátky ve Státech.“ „Vybíral jsem si nahromaděnou dovolenou. Bylo to schváleno.“ „Mým předchůdcem.“ „Než jsi ho vypíchla z místa.“ „Nikoho jsem nevypíchla,“ odsekla. „Zasloužila jsem si tohle místo.“ Pokrčil ramenem. „Když myslíš.“ Lhostejnost ovšem jenom předstíral. Nedávné redakční zemětřesení dosáhlo na Richterově škále jeho profesní budoucnosti stupně deset. Od kolegy dostal e-mail ještě předtím, než to bylo plošně oznámeno všem zaměstnancům časopisu NewsFront a ani vzdálenost mezi Washingonem a Kábulem nedokázala tu špatnou zprávu dostatečně oslabit. Někdo z majitelů časopisu, něčí synovec, blbec, který neměl nejmenší ponětí o vydávání zpravodajského časopisu nebo o zpravodajství všeobecně, když na to přijde, 10
REPORTER.indd 10
16.3.2016 10:40:20
jmenoval s okamžitou platností šéfredaktorkou Harriet Plummerovou. Na to místo to byla katastrofální volba. Zaprvé proto, že to byla víc úřednice než novinářka. U jakékoli problematické novinářské výzvy bude jejím hlavním zájmem chránit časopis proti možným žalobám. Články na kontroverzní témata se budou rozmělňovat nebo se rovnou přepíší. Což se podle Dawsonova názoru rovnalo redakční kastraci. Zadruhé to byla semetrika, která se neustále navážela do mužů a postrádala schopnosti vést lidi. Chovala opovržlivý odpor k lidem všeobecně, zvláště k mužům, zejména pak mimořádnou nechuť k Dawsonu Scottovi. Při vší skromnosti rozpoznal, že její nepřátelství se zakládá hlavně na žárlivosti na jeho talent a úctu, již si vydobyl mezi svými kolegy v NewsFront i jinde. Ale v den, kdy ji jmenovali šéfredaktorkou, přestalo záležet na tom, z čeho její nepřátelství pramení. Bylo tam, silné a trvalé, a nyní převzala velení. No, k podělání. Nic nemohlo být horší. Nebo si to aspoň myslel. „Posílám tě do Idaha,“ řekla. „Kvůli čemu?“ „Slepí vzduchoplavci.“ „Co prosím?“ Přistrčila mu přes stůl složku. „Tady máš podklady. S programem se můžeš seznámit v letadle.“ „Naznač mi, o co jde.“ „Skupina lidumilů začala brát slepce na lety balony plněnými horkým vzduchem, aby viděli, co to obnáší. Jestli se to tak dá říct.“ Ta neomalená formulace u Dawsona nevyvolala úsměv. Dál se tvářil lhostejně. Nechal složku ležet a zeptal se: „A tohle má být klíčová reportáž ze současného dění?“ Sladce se usmála. Nebo se o to pokusila. Líbezná ostýchavost k jejímu obličeji neseděla. 11
REPORTER.indd 11
16.3.2016 10:40:20
Její samolibá domýšlivost v něm vyvolala chuť přeskočit stůl a oběma rukama ji popadnout za krk. Místo toho v duchu počítal do deseti a odvrátil od ní pohled k oknům. O čtyři patra níž se široké třídy Washingtonu pekly v poledním slunci. „Přestože ses o tom vyjádřila tak znevažujícím způsobem,“ řekl, „jistě si to zaslouží celostátní publicitu.“ „Z tvé strany ovšem cítím zřetelný nedostatek nadšení.“ „Tohle není můj typ reportáže.“ „Neujmeš se toho?“ Neviditelná rukavice přistála na stole vedle složky. „Píšu na vlastní náměty, Harriet. To dobře víš.“ „Tak se s nějakým vytas.“ Založila si ruce na široké hrudi. „Ať se pokochám, jak pracuje tvůj proslavený talent. Chci být u toho, jak tvoří autor, jehož všichni znají a milují, chválí za neotřelý přístup, který píše se vzácným vhledem do podstaty věci a odhaluje čtenářům duši příběhu,“ vyjmenovala. „Tak jak?“ Přestal zatínat zuby a s co největším klidem pravil: „Ještě stále mám dovolenou. Nejméně týden.“ „Už sis vybral čtrnáct dní.“ „To nestačí.“ „A to proč?“ „Právě jsem se vrátil z válečné zóny.“ „Nikdo tě nenutil tam zůstávat. Mohl ses vrátit domů kdykoliv.“ „Nabízelo se tam příliš dobrých reportáží.“ „Komu chceš co nakecat?“ řekla posměšně. „Chtěl sis oblíct uniformu a hrát si na vojáka, a taky jsi to udělal. Za peníze časopisu. Kdyby ses už sám nevrátil, tak bych tě já, jako nastupující šéfredaktorka, dotáhla zpátky.“ „Opatrně, Harriet. Projevuje se nejenom tvoje povaha, ale i závist.“ „Závist?“ „Nic, co jsi napsala, se nedostalo do užšího výběru na Pulitzerovu cenu.“ 12
REPORTER.indd 12
16.3.2016 10:40:20
„A tebe teprve musejí nominovat, čili jsi žádnou ještě nedostal, a to bylo nějakých řečí. Nejspíš jsi je dal do oběhu sám. A teď mám na práci důležitější věci.“ Nadzvedla tužkou vykroužené obočí. „Tedy pokud nechceš hned tady a teď vrátit klíč od záchodů. V tom případě s velkou radostí zavolám do účtárny a požádám, aby ti vystavili šek, neboť odcházíš.“ Na několik vteřin se odmlčela, a když se nepohnul, pokračovala: „Ne? Tak koukej zítra ráno dřepět na sedadle osmnáct A v letadle do Bois.“ Pleskla letenku na složku s podklady. Oblastní let.“ Dawson zastavil u chodníku před úpravným městským domem v Georgetownu a vypnul motor. Nadzvedl se na sedadle, vylovil z kapsy džín malou lahvičku tablet, jednu vytřásl, spolkl ji a zapil douškem vody z láhve, jež stála na konzole v úchytu pro kelímek. Uzavřel lahvičku, zastrčil ji zpátky do kapsy, sklopil sluneční clonu a zadíval se na sebe do zrcátka. Opravdu vypadal jako něco, co vyzvracela kočka. Kočka, které bylo hodně zle. S tím se ovšem nedalo nic dělat. Probíral se poštou, jež se mu nashromáždila na psacím stole, když dostal esemesku od Headlyho. Zastav se. Ihned. Headly by takhle nenaléhal, kdyby se něco nedělo. Zbytek pošty nechal Dawson neotevřený a teď byl tady. Vystoupil a vykročil po cihlové cestičce lemované květinami. Na zazvonění přišla otevřít Eva Headlyová. „Ahoj, krásko.“ Natáhl ruce přes práh a přitáhl si ji do náruče. Někdejší miss Severní Karolíny stárla pozoruhodně dobře. Nyní jí bylo něco málo přes šedesát a zachovala si nejenom svůj půvab a pěknou postavu, ale i suchý humor a přirozený šarm. Pevně mu objetí oplatila, pak se mu vyvinula z náruče a pleskla ho do ramene. Nijak jemně. „Nech si ty lichotky,“ řekla mírně. „Zlobím se na tebe. Vrátil ses už před čtrnácti dny. Proč se na nás jdeš podívat 13
REPORTER.indd 13
16.3.2016 10:40:20
právě teď?“ Přejela ho pohledem od hlavy k patě a zatvářila se trochu ustaraně. „Jsi hubený jako lunt. Nedávali ti tam najíst?“ „Nic takového jako tvoje dušené maso v zelenině. A v životě neslyšeli o banánovém pudinku.“ Pokynula mu do haly a řekla: „Tohle mi chybělo nejvíc, když jsi byl pryč.“ „Co?“ chtěl vědět. „Ty tvoje třesky plesky.“ Zazubil se, sevřel jí obličej do dlaní a vlepil jí pusu na čelo. „Taky jsem tě postrádal.“ Pustil ji a naklonil hlavu směrem k pracovně. Ztišil hlas a zeptal se. „Už si na tu představu zvyká?“ Stejně spiklenecky odpověděla. „Ani trochu. Byl –“ „Slyším vás dva, jak si šeptáte, víte? Nejsem hluchý,“ ozval se z pracovny nevrlý křik. „Třes se,“ řekla neslyšně Eva. Dawson na ni mrkl, pak vykročil halou k pracovně, kde na něho Gary Headly čekal. Když vešel do známé místnosti, pocítil chvilkovou tesknou touhu. Měl s ní spojených tolik vzpomínek. Hrál si tady na parketové podlaze s autíčky Matchbox a matka ho napomínala, aby je tam nenechával a někdo o ně nezakopl. Jeho táta a Headly ho trpělivě učili šachy u šachového stolku v rohu. Eva s ním tady seděla na pohovce a radila mu, jak si v šesté třídě získat pozornost holčičky, kterou miloval. Poprvé od chvíle, kdy odjel z Afghánistánu, měl pocit, že se vrátil domů. Headlyovi byli jeho kmotr a kmotra a pouto s ním zpečetili v den, kdy byl pokřtěn. Vzali si k srdci prosbu svých nejlepších přátel, aby se stali opatrovníky jejich syna, kdyby někdy taková potřeba snad nastala. Pak jeho rodiče společně zahynuli při autonehodě, v době, kdy studoval na vysoké, a jeho vztah s Headlyovými nabyl ještě víc na významu, přestože on už byl z právního hlediska dospělý. Headly zaznamenal, jak Dawson vypadá, a nesouhlasně se otcovsky zamračil. Byl podstatně menší než Dawson se 14
REPORTER.indd 14
16.3.2016 10:40:20
svými sto devadesáti centimetry, ale vyzařovala z něho sebedůvěra a autorita. Stále ještě měl husté vlasy, v nichž se jen sem tam objevily šediny. Denní třímílový běh a Evin bedlivý dohled nad jeho životosprávou ho udržovaly ve formě. Většina pětašedesátníků by si moc přála postavu, jako měl on. „Podle toho, jak vypadáš, to byla ošklivá válka,“ podotkl. „To mi povídej,“ řekl Dawson. „Právě jsme se chytli s Harriet a sotva jsem to přežil.“ Dawson se na pobídnutí posadil a Headly dodal: „Mluvil jsem o Afghánistánu.“ „Bylo to zlé, to ano, ale vedle Harriet vypadají Tálibánci jako srandisti.“ „Dáš si skleničku?“ Mírné zaváhání zamaskoval Dawson pohledem na hodinky. „Je trochu brzo.“ „Tak kolem páté. A kromě toho je tohle zvláštní příležitost. Marnotratný syn se vrátil.“ Dawsonovi to mírné pokárání neuniklo. „Omlouvám se, že jsem se nezastavil dřív. Musel jsem toho hodně dohnat. A ještě musím. Ale tvoje zpráva mi připadala naléhavá.“ „Vážně?“ U vestavěného baru nalil Headly do dvou sklenic bourbon. Jednu podal Dawsonovi a posadil se naproti němu. Pozvedl sklenici k přípitku a napil se. „Poslední dobou víc piju.“ „Svědčí ti to.“ „Uvolňuje to stres?“ „Říká se to.“ „Možná,“ zamručel Headly. „Aspoň mám každý den něco, na co se můžu těšit.“ „Máš toho hodně, na co se můžeš těšit.“ „Jo. Na stáří a umírání.“ „Ať tě Eva neslyší takhle mluvit.“ Headly něco nesrozumitelného zavrčel do sklenice a dal si další doušek. „Nebuď takový pesimista,“ řekl Dawson. „Dopřej si čas, aby sis zvykl. Není to ani měsíc.“ 15
REPORTER.indd 15
16.3.2016 10:40:20
„Pětadvacet dní.“ „Počítáš je, jak vidím.“ Dawson po malých doušcích upíjel alkohol. Měl chuť to do sebe hodit. „Je těžké se zastavit, když jsem tam pracoval po celý dospělý život.“ Dawson chápavě přikyvoval a cítil, jak se mu bourbon rozlévá v břiše a uklidňuje mu nervy, neboť prášek ještě nestačil zabrat. „Tvůj odchod do důchodu bude oficiální… kdy asi?“ „Za další čtyři týdny.“ „Tolik sis nastřádal dovolené?“ „Jo. A radši bych ji obětoval a zůstal v práci co nejdéle.“ „Využij ten čas jako přechodné období mezi svojí náročnou prací a volným časem.“ „Volný čas,“ řekl mrzutě. „Jen co bude můj odchod do důchodu oficiální, Eva nám zajistila čtrnáctidenní okružní plavbu. Aljaška.“ „To vypadá dobře.“ „Radši bych, aby mi někdo trhal kleštěmi nehty.“ „Tak zlé to nebude.“ „To se ti snadno řekne, když nemusíš jet. Eva mi nařídila, abych si s sebou vzal předpis na viagru.“ „Chce, abys jí vynahradil všechny ty noci, kdy jsi nemohl přijít domů?“ „Tak nějak.“ „V čem je háček? Vynasnaž se.“ Dawson pozvedl sklenici. Headly si s ním připil a po chvilce se zeptal: „Jak to šlo s tou dračicí?“ Dawson mu pověděl o setkání a o tom, jakou práci mu přidělila. „Nevidomí vzduchoplavci?“ Dawson pokrčil rameny. Headly se opřel v křesle a po nepříjemně dlouhou dobu se na něho zahleděl. Ten zkoumavý pohled Dawsona podráždil. „Co je? Taky máš připomínky k mým vlasům?“ 16
REPORTER.indd 16
16.3.2016 10:40:20
„Větší starosti mi dělá, co se ti odehrává v hlavě, než co ti na ní roste. Co je to s tebou?“ „Nic.“ Headly na něho jenom hleděl, nemusel říkat nic. Dawson se zvedl ze židle, přistoupil k oknu, otevřel okenice a vyhlédl na dobře udržovaný trávník. „Když jsem projížděl přes Londýn, mluvil jsem se Sarah.“ Headlyho dcera byla starší než on, ale když vyrůstali, trávily obě rodiny hodně času společně a ti dva byli spíš jako bratr a sestra, bez velkého nadšení spolu dobře vycházeli. S manželem žila v Anglii, kde oba pracovali v jedné mezinárodní bance. „Říkala nám, že jsi projížděl a nezdržel ses ani tak dlouho, abys zašel na návštěvu.“ „Letový řád mi to nedovolil.“ Headly si odkašlal, jako by to nepřijímal jako přesvědčivou omluvu, aby někdo nezašel na návštěvu. A také to důvod nebyl. „Begonie krásně kvetou.“ „To jsou balzamíny.“ „Aha. Jak –“ „Na něco jsem se tě ptal,“ řekl Headly naštvaně. „Co máš za problém? A neříkej mi, že nic.“ „Je mi fajn.“ „No to sotva. Minulý týden jsem koukal v televizi na film o oživlých mrtvolách. Ty by ses do něho hodil.“ Dawson si povzdechl nad neústupností svého kmotra. Neotočil se, ale opřel se ramenem o okenní rám. „Jsem utahaný, nic víc. Strávil jsem devět měsíců v Afghánistánu – věř mi, to člověka vyčerpá. Nepřátelská krajina. Teplotní extrémy. Bodavý hmyz. Žádný chlast. Žádné ženy, kromě těch, co slouží v armádě, a dát se s některou dohromady je ošidné. Je to dobrý způsob, jak se oba partneři dostanou do vážného průšvihu. Postelové hrátky sotva stojí za takové nepříjemnosti.“ „Od té doby, co ses vrátil, jsi měl čas najít si nějakou ochotnou přítelkyni.“ 17
REPORTER.indd 17
16.3.2016 10:40:20
„Ale s tím jsou problémy.“ Zavřel okenice, otočil se a oslnivě se usmál. „Poslední skvělé děvče sis zabral sám.“ Lehkovážná poznámka vyšla naprázdno. Ustaraná vráska mezi Headlyho hustým obočím se nevyhladila. Dawson přestal s předstíráním, znovu se posadil do křesla, rozkročil nohy a zadíval se na podlahu. „Spíš?“ zeptal se Headly. „Zlepšuje se to.“ „Jinými slovy nespíš.“ Dawson zvedl hlavu a popudlivě řekl: „Lepší se to. Není snadné naskočit znovu do rozjetého vlaku, vrátit se k běžnému pořádku věcí.“ „Dobrá. To beru. Co dál?“ Dawson si odhrnul vlasy. „Ta Harriet. Bude mi dělat ze života peklo.“ „Jenom když jí to dovolíš.“ „Posílá mě do Idaha, proboha.“ „Co máš proti Idahu?“ „Vůbec nic. Ani nemám nic proti zrakově postiženým. Ani proti těm, co lítají balony plněnými horkým vzduchem. Ale není to můj typ reportáže. Dokonce to není ani moje tematická kategorie. Tak mi promiň, že mi připadá poněkud těžké vzbudit v sobě nějaké nadšení.“ „Myslíš, že bys v sobě pro lepší námět energii našel?“ Headly se na to neptal, jen aby řeč nestála. Za tou otázkou se skrývalo něco podstatného. Takže Dawson přese všechnu svoji skleslost pocítil záchvěv očekávání. Headly totiž byl nejen jeho kmotr a celoživotní dobrý přítel, ale rovněž jeho neocenitelný nejmenovaný zdroj informací u FBI. Headly si jeho mlčení vyložil jako zájem a pokračoval: „Georgia, Savannah a jeho okolí. Námořní kapitán Jeremy Wesson, vyznamenaný válečný veterán, jedna mise v Iráku, dvě v Afghánistánu. Když se vrátil z posledního rozmístění, odešel z armády a podle toho, co se říká, mu přeskočilo. Asi tak před patnácti měsíci se zapletl do ošklivého poměru s vdanou ženou, jistou Darlene Strongovou. Manžel 18
REPORTER.indd 18
16.3.2016 10:40:21
Willard je přistihl a pro milence to nedopadlo dobře. Pozítří budou Willarda Stronga soudit za vraždu. Budova okresního soudu v Chathamu. Měl bys tam být a o tom procesu podávat zprávy.“ Dawson už vrtěl hlavou. „Proč ne?“ zeptal se Headly. „Léto v Savannah.“ „Podívej se na kalendář. Dnes začíná září.“ „I tak ne, děkuju. Je tam vedro. Vlhko. Raději pojedu do Idaha. Kromě toho se na zločiny nespecializuju. A upřímně řečeno mám vojenských záležitostí na nějakou dobu dost. Nechci psát o mrtvém mariňákovi. Dělal jsem to minulých devět měsíců. Ve skutečnosti je možná Harrietino zadání vlastně požehnání. Potěšující příběh může být přesně to povzbuzení, které potřebuju. Něco nadějného. Pozitivního. Povznášejícího. Žádné utrhané končetiny, krví nasáklé uniformy ani rakve zakryté vlajkou.“ „Neřekl jsem ti to hlavní.“ „Co jako?“ zeptal se Dawson kysele. „Z Darlenina oblečení získala policie Wessonovo semeno. To samozřejmě pomohlo žalobci postavit případ proti paroháči Willardovi.“ „No dobře.“ „SVA v Savannah je můj kamarád z práce, někdejší Newyorčan, velký baseballový fanda jménem Cecil Knutz.“ „SVA?“ „Stálý velící agent. Velké zvíře v místní pobočce.“ „Aha.“ „Takže Knutz uviděl hlášení z identifikačního rejstříku. U Wessonovy DNA se našla shoda.“ „Byl v systému?“ „Byl. Ve skutečnosti už nějakou dobu.“ Headly se odmlčel, aby se mohl napít. Dawson si uvědomoval, že je to taktika, jak zvýšit napětí, a řekl: „Jsem jako na jehlách.“ 19
REPORTER.indd 19
16.3.2016 10:40:21
Odložil sklenici a naklonil se k Dawsonovi. „DNA kapitána Jeremyho Wessona se shoduje se vzorky, které jsme získali z dětské deky nalezené v domě v Golden Branch.“ To tedy byla pořádná bomba. Jako by ho hákovací kotvice zasáhla přímo do hrudi. Ohromeně zíral na Headlyho. Headly řekl: „Než se začneš ptát, tak neexistuje možnost, že by šlo o omyl. Shoda je v podstatě stoprocentní. Jinými slovy nedávno získaný vzorek a ten z roku 1976 pocházejí od stejné osoby. Toho dne jsme získali též Flořinu DNA. Víme, že přivedla na svět dítě, jehož DNA byla na dětské dece. A věk Jeremyho Wessona odpovídá. Byl to nesporně Flořin a Carlův syn.“ Dawson se zvedl, udělal pár kroků, pak se znovu otočil k Headlymu. Ten jako by četl myriády otázek, které Dawsonovi vířily v mysli, a řekl: „Podle toho, jak se tváříš, vidím, že nemusím mluvit o tom, jak je tohle pro tebe důležité.“ Přestože byl Gary Headly ve své práci vynikající, bral to tak, že všechny jeho úspěchy zastínilo to, co považoval za své jediné selhání – postavit Carla Wingerta a Floru Stimelovou před soud. Otrávilo mu to profesní život a nyní ho to pronásledovalo i v důchodu. Takovou krutost si jeho kmotr nezasloužil a Dawson se rozzuřil. „Proč ti o tom ten Knutz říkal?“ „Ví, že se o tom zajímám. Pracoval se mnou, když jsem koncem osmdesátých let vyšetřoval jeden z jejich zločinů v Tennessee. Uvědomuje si, že zanedlouho odcházím do důchodu, a sdělil mi to jenom z kolegiality. Dával si pozor, aby mi toho neprozradil příliš, ale jedno mi přece jenom řekl. Že se podíval na původ Jeremyho Wessona, hledal spojení s Carlem a Florou.“ Dawson tázavě nadzvedl obočí. „Nic. Rodný list Jeremyho Wessona – duplikát, který Jeremy použil při vstupu do armády. Stojí tam, že se narodil manželům Wessonovým a ti ho také vychovali. Střední školu absolvoval ve městě, ve kterém vyrostl. Vystudoval něco na Texaské univerzitě. Vstoupil do armády. Jeho životní 20
REPORTER.indd 20
16.3.2016 10:40:21
příběh se jeví běžně, dokud Jeremy nezačal blbnout a nezapletl se s manželkou toho burana.“ „Žádné sklony k domácímu násilí?“ „Nic zjevného.“ „Co si o tom myslí Knutz?“ „Poradil mi, abych to nechal být. FBI má teď větší rybu, kterou si může upéct. Carl a Flora už vlastně nikoho nezajímají. Panuje názor, že jsou nejspíš po smrti. To vloupání do muničního skladu je poslední zločin, který se jim připisuje. A to se stalo v devadesátém šestém.“ „Před sedmnácti lety. Za tu dobu se mohla stát spousta věcí.“ „Neznamená to, že jsou mrtví.“ „Ale když nic nenaznačuje, že žijí, je logické předpokládat, že ano.“ „Logika a předpoklady můžou jít k čertu. Já to chci vědět. Ty ne?“ „Co je v tom takhle pozdě za rozdíl?“ „Pro mě to znamená velký rozdíl!“ Dawson máchl rukama. „No dobře, je mi to jasné. Ale tenhle vyznamenaný mariňák, který byl možná jejich synem –“ „Byl. Já to vím.“ „Ne, nevíš.“ „DNA říká, že byl.“ „Není to stoprocentní.“ „Jako by bylo.“ „Tak dobře. Ale i kdyby byl jejich dítě –“ „Nejsi zvědavý, co se s ním stalo po Golden Branch, kde byl?“ „Ani v nejmenším.“ „Tomu nevěřím.“ „Klidně tomu věř. K čemu by bylo dobré hrabat se –“ „Myslel jsem, že budeš chtít.“ „Nechci.“ „Tak to potom udělej kvůli mně.“ 21
REPORTER.indd 21
16.3.2016 10:40:21
„Proč? Je mrtvý. Konec příběhu.“ „Mohla by to být největší reportáž tvojí kariéry.“ „Rozhodně je to největší případ té tvojí!“ Oba zároveň si uvědomili, že křičí. Headly vrhl pohled ke dveřím, jako by čekal, že tam uvidí manželku, která se přišla podívat, co ten rámus znamená. Dawson ztišil hlas na přijatelnou míru. „Jestli chceš vědět, jak to dopadlo, proč nejdeš k tomu soudu v Savannah sám?“ „Protože by se Eva se mnou rozvedla,“ zavrčel. „Kromě toho, jak jsem ti říkal, jako bych u FBI už nebyl. Kdybych tam jel a začal se do toho plést, byl bych trapný. Jako příživník, který neví, že jeho čas skončil.“ Dawson si prohrábl vlasy a rozčileně vydechl. Headlyho měl moc rád. Věděl, jak velice si jeho kmotr přál uzavřít tenhle závažný případ své kariéry. Ale požadoval příliš, neboť Dawson byl po svých zkušenostech v zámoří vyčerpaný a deprimovaný. I za dobrých dnů měl nervy zjitřené a napjaté. To poslední, co mohl potřebovat, byla další zátěž, jako třeba vyhrabávat tuhle nedokončenou ságu. Co dobrého by z toho mohlo eventuálně vzejít? Jestli Jeremy Wesson je nebo není Carlovo a Flořino dítě neznamená ani ten nejmenší rozdíl. Tiše řekl: „Promiň. I kdyby neexistovala v mém životě žádná Harriet, která mě někam posílá za jiným úkolem, nejel bych do Savannah. Tvůj kámoš Knutz má pravdu. Některé věci by se měly nechat být.“ Headly se na něho zkoumavě zadíval, pak přijal, že se Dawson pevně rozhodl, a ramena mu poklesla. Hodil do sebe zbytek pití a už o tom neřekl ani slovo. Krátce poté pozvala Eva Dawsona na večeři. Odmítl a vymluvil se na to, že si musí zabalit na cestu do Idaha. Skoro jim nepohlédl do očí a rychle odešel. Když nastoupil do vozu, pot se z něho rozčilením jen lil. Na prvních světlech si vzal další pilulku a zapil ji vlažnou vodou, která mu zbyla v láhvi. Špička na dálnici do Virginie mu náladu nevylepšila, takže ve chvíli, kdy vcházel do svého bytu v Alexandrii, se ovládal jen taktak. 22
REPORTER.indd 22
16.3.2016 10:40:21