2 Ukradeny papousek 001_96.indd 2
18.04.16 18:35
BARBRO LINDGRENOVÁ
UKRADENÝ PAPOUŠEK ORANŽÁDA, MAZARÉN a DARTAŇAN opět úřadují Ilustrovala Eva Sýkorová-Pekárková
KNIŽNÍ KLUB
Ukradeny papousek 001_96.indd 3
18.04.16 18:35
J
Dva vybledlí tygři
ednoho tak akorát krásného rána se Oranžáda probudil a protáhl se, až to zapraštělo. Celou noc prospal v kuchyni pod stolem, a tak teď byl čilý jako rybička. Naštěstí se večer zapomněl svléknout, takže se teď ani nemusel oblékat! Měl na sobě svoje nejlepší oblečení. Koupací plášť a nahoře, na hlavě, obal na čajovou konvici! Taky byl veselý, to obvykle býval. Skoro pořád se totiž dobře bavil. A neměl žádnou práci, která by ho připravovala o čas. Kdepak, on a Mazarén si od rána do večera dělali, co chtěli, a většinou toho chtěli docela dost. Mazarén byl jeho kluk a vypadal tak, jak kluci obvykle vypadají: tváře měl jako křeček a navíc dokázal spořádat neomezené množství koláčů. Zrovna teď se probudil a vplížil do kuchyně. „Ahoj. Vyspal ses dobře?“ zeptal se Oranžáda. „Spal jsem pod gaučem v červeném pokoji,“ odpověděl Mazarén. „Neviděl jsi plechovku s koláči?“ Kdepak, plechovku s koláči Oranžáda neviděl. Stejně byla určitě prázdná. A tak se oba vyložili do okna a zjistili, že je překrásný den. Ptáci poletovali vzduchem jako blázni a ovesné pole kvetlo ostošest.
5 Ukradeny papousek 001_96.indd 5
18.04.16 18:35
Oranžáda si uvařil několik litrů kávy černé jako noc a přitom si prozpěvoval: Miluješ mě ještě, když jsi vzhůru? Zároveň dělal drobné taneční krůčky a zvláštně poskakoval, takže všechnu kávu rozlil a musel dát znovu vařit vodu. Potom si zazpíval Za pány já brzy do háječku půjdu a začal dělat ještě podivnější taneční kroky, takže i tentokrát kávu vycmrndal! Ale třetí kávu stihl vypít dřív, než ji zase vylil. Pak šli oba ven na slunce. „Nevzbudíme Dartaňana? Co říkáš?“ navrhl Oranžáda. Pokud někomu vrtá hlavou, kdo je Dartaňan, tak je to Oranžádův tatínek. Je to pěkně vykutálený tatínek, starý jako Metuzalém a navíc úplný cvok. A pořád fňuká a má hrůzu z bacilů. Takového tatínka aby pohledal! Ze všeho nejlepší na něm je, že když se ráno probudí, myslí, že je jednou to a jindy zase ono!
6 Ukradeny papousek 001_96.indd 6
18.04.16 18:35
Loni v létě si například jednou myslel, že je indián, a jindy zase, že je mistr malířský. A když se považoval za instalatéra, bylo to k popukání, poněvadž v celém domě rozmlátil všechny trubky a všude stříkala voda jako z fontány! A když byl pes! To byla psina, jenom trochu moc kousal lidi do nohou. Dartaňan měl taky dědečka, ale ten byl hrozně starý, takže se přestěhoval na borovici v lese a teď jenom kukal jako kukačka. „Tak vzbudíme Dartaňana, nebo ne?“ zeptal se znovu Oranžáda. „Jasně že ho vzbudíme,“ odpověděl Mazarén. „Třeba si dneska bude myslet, že je Ježíšek, a dá nám něco pod stromeček!“
7 Ukradeny papousek 001_96.indd 7
18.04.16 18:35
Vydali se k Dartaňanovu domu. Nebyl to žádný obyčejný dům, Dartaňan se nastěhoval do malého dřevníku, aby na něj nelítalo moc bacilů. Oranžáda chtěl užuž zaklepat na dveře, když si všiml, že se na smetišti něco hýbe. Na tom vlastně nebylo nic divného, poněvadž tam bydlela jejich žirafa, která obvykle spala s hlavou ve staré plechovce od konzervy. Ale tohle se žirafě moc nepodobalo. „Nevidíš na smetišti něco zvláštního?“ otázal se Oranžáda. To tedy Mazarén viděl. Něco tak zvláštního ještě nikdy na smetišti nespatřil. „Jdeme tam,“ zavelel Oranžáda, a tak tam šli. Teprve když už byli skoro na místě, zjistili, že na vrcholku smetiště stojí Dartaňan s velkým dalekohledem před očima. „Haló!“ zakřičel Oranžáda. „Co tam provádíš?“ Dartaňan stál dál bez hnutí s dalekohledem před očima. „Víc na levobok!“ kníkl a ruka s dalekohledem mu klesla. Pak uviděli, že má na hlavě legrační placatou čepici a na zádech mu povlávají dlouhé bílé stuhy. „To je ale legrační čepice,“ poznamenal Oranžáda. „Kde jsi vzal ty stuhy?“ Dartaňan ho obdařil nechápavým pohledem. „To je přece moje námořnická čepice,“ odpověděl. „Tak ty sis, Dartaňane, na stará kolena opatřil námořnickou čepici,“ pravil Oranžáda. Vtom se Dartaňan dal do zpěvu: Námořník, ten rád má mořské vlny. A do toho vykřikoval: „Levobok, levobok!“, až se celé smetiště otřásalo.
8 Ukradeny papousek 001_96.indd 8
18.04.16 18:35
Pochopili, že dneska je z něj námořník, o tom nebylo pochyb. A když se ho zeptali, jak se jmenuje, odpověděl: „Kormidelník Karlsson.“ Pak ho poprosili, aby ze smetiště seskočil a zašel k nim na chvíli na návštěvu. Proti tomu kormidelník Karlsson nic nenamítal. Vysvětlil, že už tři roky nevkročil na suchou zem, takže to bude příjemné. Ale pak se zadumal. „Jak se, chlapci, dostanu na břeh?“ zeptal se. „Stačí, když seskočíš z toho smetiště,“ pravil Oranžáda. Ale tak jednoduché to nebylo. Kormidelník Karlsson vysvětlil, že pokud má vystoupit na břeh, musejí mu spustit můstek, jinak všechno půjde do háje. „Ale stojíš opravdu na lodi?“ vyzvídal opatrně Mazarén. „Nejsi náhodou na smetišti?“ „To na mě nezkoušej,“ ohradil se Dartaňan. „Strávil jsem na moři třicet let, takže vím, jak taková loď vypadá!“ Jelikož Dartaňan trval na tom, že se nachází na lodi, našli starý můstek a spustili ho před smetištěm na zem. A Dartaňan konečně potácivým krokem sestoupil i s dalekohledem, stuhami a vším ostatním dolů. Když se ocitl na trávníku, zůstal stát a dlouho se rozhlížel, poněvadž mu připadalo, že se dostal na moc krásné místo. „Jmenuje se to tu Oskarfredriksborg,“ prohlásil Oranžáda. „Oskarfredriksborg, no to mě potěš! Proč se to tak jmenuje?“ vykřikl Dartaňan. „Proč se to tak jmenuje?“ opakoval Oranžáda. „Samozřejmě proto, že je to hezké jméno.“ „A co tu máte baráků! Jeden, dva, tři, deset, dvanáct, sedm!“
9 Ukradeny papousek 001_96.indd 9
18.04.16 18:35
„Jo, je jich sedm,“ přitakal Oranžáda. „Spočítal jsi to správně, i když samozřejmě bydlíme jenom v jednom, ty ostatní jsou trošku moc staré a zchátralé. A tamhle je garáž,“ dodal a ukázal rukou tím směrem. „To je ale divná garáž,“ poznamenal Dartaňan se zájmem. „Vždyť tam něco šplouchá.“ „Jo,“ souhlasil Oranžáda. „Naše žirafa totiž sežrala střechu. A tak jsme si řekli, že bude lepší, když tam nalejeme vodu a místo garáže budeme mít bazén!“ To Dartaňanovi připadalo chytré, protože vodu měl moc rád. Pak však uviděl dřevník. „To je ale báječné místo!“ zvolal. „A koukněte se na ty dveře! Jsou hrozně staré, celé zkřivené a děravé! Tam musí bydlet nějaký sympatický člověk!“ „Bydlíš tam ty sám,“ upozornil ho Oranžáda. „To už jsi zapomněl? A co tam máš cen a pohárů! A postel, ve které spáváš. Na tu jsi taky zapomněl?“ Ano, Dartaňan opravdu na všechno zapomněl. Dokonce si ani nevzpomínal na tabulky, které sám vyhotovil, a na teploměry, kterými se vždycky měřil, když byl nemocný a vyčerpaný. „Co je to tamhle za velký barák?“ optal se pak. Oranžáda odpověděl, že to je stodola. Nebylo v ní ovšem seno jako v jiných stodolách, ale staré rachotiny. Sbírali totiž s Mazarénem vraky aut, staré zchátralé opely, o které nikdo nestál. Měli jich už patnáct, a pokud zůstanou živi a zdrávi, přibudou k nim ještě další. „Předtím než jsme začali sbírat vraky, jsme tam měli plno tygrů,“ podotkl Oranžáda. „Jenže nakonec nás přestali bavit.
10 Ukradeny papousek 001_96.indd 10
18.04.16 18:35
11 Ukradeny papousek 001_96.indd 11
18.04.16 18:35
Začali být příliš nebezpeční. A navíc ještě zběleli! S vraky aut je větší zábava. A taky tolik nekoušou.“ Dartaňan však mínil, že jsou hlavy skopové, když si ty tygry nenechali. „Opravdoví tygři,“ pronesl zasněně, „které jsem viděl v Indii, a tak…“ Potom ale jejich pozornost upoutalo něco jiného, poněvadž z lesa se ozvaly podivné zvuky. Znělo to jako – no, já dost dobře nevím, jako co to znělo… V každém případě to znělo hrozně. A divně. Hrozně divně. Dartaňana to vyděsilo k smrti. „To budou jenom nějaké sovy,“ vyslovil se Oranžáda, „nebo korocani. Ti vydávají moc divné zvuky.“ Ale Dartaňanovi se nezdálo, že by to byli sovy nebo korocani, to na něm bylo jasně znát. Začal vrhat roztoužené pohledy směrem k bazénu. „Ach, kéž bych byl zase na moři!“ vzdychl. Z lesa se ozývaly čím dál divnější zvuky, syčení a vrčení, a Dartaňan byl každou vteřinou bledší a stále víc toužil po moři. Nakonec Oranžáda došel do domu na spadnutí pro starý škopek, položil ho do bazénu a do škopku posadil Dartaňana. A Dartaňan vyplul mezi štiky a plotice. „Šťastnou cestu!“ zakřičel Oranžáda s Mazarénem. Ale Dartaňan nestačil odpovědět, protože zrovna vytahoval plachtu. Podivné zvuky z lesa ne a ne utichnout. Naopak se čím dál víc blížily a po chvíli se přiblížily natolik, že byly vidět. Oranžáda s Mazarénem zalezli pod šeříkový keř a teď se pro jistotu plazili.
12 Ukradeny papousek 001_96.indd 12
18.04.16 18:35