BARBRO LINDGRENOVÁ
ORANŽÁDA, MAZARÉN a DARTAŇAN Ilustrovala Eva Sýkorová-Pekárková
KNIŽNÍ KLUB
Oranzada 001_104 F.indd 3
04.08.15 10:58
2 Oranzada 001_104 F.indd 2
04.08.15 10:58
Z
Oranžáda, Mazarén a Dartaňan
počátku je vidět jenom les. Spousty borovic a smrků, trochu kamení, pár mravenišť a staré jehličí a šišky z loňska. Ale pak se objeví několik domů. Jeden, dva, tři, jedenáct, dvacet. Ne, jenom sedm, pokud počítáme i garáž a dřevník, a ty samozřejmě počítáme. Když otevřeme dveře do největšího a nejčervenějšího domu, vstoupíme nejdřív na prosklenou verandu. To mimochodem může chvíli trvat, poněvadž ty dveře se otevírají hrozně těžko. Musí se jimi třikrát zalomcovat nahoru, dolů i do stran a zároveň do nich vší silou kopnout, pak se možná otevřou. Další dveře se otevřít dají, tím si můžete být jistí, protože nešly nikdy zavřít. Když těmihle dveřmi projdeme, ocitneme se v brčálově zelené předsíni a začne nám vrtat hlavou, kudy se pustit dál. Nejlepší je jít rovnou za nosem. V tom případě se dostaneme do modrého pokoje. Ten má modré stěny, stojí tam modré židle a na oknech vlají modré záclony. Ale pod pohovkou leží červený tlustý klouček. Má malinkatá vlídná očka, velké červené uši a povislé tváře.
5 Oranzada 001_104 F.indd 5
04.08.15 10:58
Jmenuje se Mazarén a je to kluk jako buk, zhruba takový, jací kluci v jeho věku bývají. Jinak na něm není nic zvláštního – baští koláče, čte si komiksy, a jak už to tak chodí, toulá se. Pak zahneme doprava a přijdeme do kuchyně. Tam je všechno červené. Skříňky, sporák, záclony i talíře. A stojí tam červený kulatý stůl a pod tím stolem leží poměrně tlustý a líný tatínek. Je v kuchyni asi to jediné, co není červené, je spíš oranžový, jako oranžáda. Dokonce se Oranžáda i jmenuje! Oranžáda je moc hodný tatínek, kterému je všechno jedno. Pokud se v celém domě ozývá dunění, jako když někdo střílí z děla, znamená to, že si Oranžáda pouští z rádia hudbu. Vždycky ji musí pouštět na maximum, jinak ho rozbolí uši. A musí to být popmusic, jinak dostane ujímání. V domě je ještě několik dalších místností. Například jeden ostře červený pokoj, jeden zelený, jeden fialový a jeden černý.
Oranzada 001_104 F.indd 6
04.08.15 10:58
Oranžáda si taky vždycky přál zlatý pokoj, ale dokud je zlato tak drahé, bude se muset obejít bez něj. A zatímco Mazarén leží pod pohovkou a cpe se koláči a Oranžáda si pod stolem v kuchyni zpívá popmusic, my se zase vykrademe z verandy ven a podíváme se na ostatní domy. Ve starém domě na spadnutí na pravé straně nebydlí vůbec nikdo. Jenom pár škvorů a starých mrtvých čmeláků. Ale v dřevníku přebývá Oranžádův tatínek. Ten je taky hodně starý a na spadnutí. V dřevníku bydlí sám, aby na něj neskákaly bacily. Jenže to nepomáhá, tak jako tak je v jednom kuse nemocný. Ostatní mu obvykle říkají Dartaňan. To je španělsky, znamená to hrábě. Když není příliš nemocný, dělá si tabulky, aby si všechno zapamatoval.
7 Oranzada 001_104 F.indd 7
04.08.15 10:58
Za dřevníkem se rozkládá krásné smetiště a na tom smetišti většinou leží žirafa s hlavou ve staré plechovce a hlasitě chrápe. Žirafa se připotácela jedné svatojánské noci před mnoha a mnoha lety, uvelebila se na Oranžádově smetišti a už tam zůstala. No, tu a tam se přece jen někam vydá, a to pak sežere, na co přijde, děsí krávy a huláká na celé kolo. Například sežrala střechu garáže. Sakumprásk všechno, každičkou tašku, ale to je dobře, poněvadž do garáže potom tak napršelo, že se změnila v bazén. A Mazarén a Oranžáda tam chodí každý den plavat! No a pak je tu ještě chlév a stáj a pár krav, které tu zůstaly. A stodola a kurník, kde bydlí několik červených a žlutých sov. Tím výčet budov končí, jen o několik kilometrů dál se nachází policejní stanice a nezvykle příjemné vězení. A ještě obchod, kde si můžete koupit horký párek, pokud ovšem máte peníze nebo něco na výměnu. A na vrcholku jedné borovice v lese bydlí Dartaňanův dědeček. Ten je tak starý, že umí jenom kukat jako kukačka. O Vánocích, a když je nějaká svátečnější neděle, mu tam Dartaňan nosí semínka a všechno možné. Nic jiného tu už není. Možná ještě tak starý prasečinec. A nějaká prádelna.
8 Oranzada 001_104 F.indd 8
04.08.15 10:58
N
Přicházejí tygři
ajednou se ozvala rána jako z děla. Prásk! To Oranžáda rozlouskl hrozně tvrdý ořech od Vánoc. Žirafa vyletěla ze smetiště a spadla do rozkvetlého ovesného pole. Mazarén si vložil do pusy poslední kus koláče, zamrkal hodňoučkýma očkama, pomalu se zvedl ze země a vyšel z domu. Zamířil ke garáži, vystoupal po schodech nahoru, posadil se na kraj střechy a roztržitě sebou mrskl do vody. Na dně se blýskalo Oranžádovo auto, kterým proplouvala hejna sleďů, mělo totiž stažená okýnka. Venku vládlo naprosté ticho a klid. Ozývalo se jenom pípání štik a tu a tam něco zarachotilo, to Oranžáda v kuchyni louskal ořechy. Mazarénovi bylo skoro veselo. Vycházelo slunce a krásně mu prozařovalo červené uši. Ale kdesi za pípáním štik a praskáním ořechů bylo slyšet slabé ševelení. Neznělo to ani jako vítr, ani jako letadlo, neznělo to jako nic zvláštního. Ševelení se stále víc přibližovalo, fičelo to, skučelo a vrčelo. Mazarén si stoupl a zapátral očima po polích – vypadalo to, jako by se od obzoru zvolna blížilo kouřové mračno. „To musejí být tygři,“ pronesl Mazarén sám k sobě. „Spousta tygrů.“ Zavolal na Oranžádu, že asi přicházejí tygři,
9 Oranzada 001_104 F.indd 9
04.08.15 10:58
a Oranžáda vyrazil jako střela, protože byl tygry úplně posedlý. Aspoň to tvrdil. Černý mrak na obzoru se rychle blížil a vrčení, ševelení a hučení začalo brzy být hlasitější. A pak přiskákali, celé hejno tygrů – muselo jich být na tisíc. Zaplavili celou zahradu! Nějakých dvacet třicet se jich vrhlo do bazénu a nejmíň sedm set se jich vřítilo do stodoly, protože vrata byla dokořán. Ale Mazarén vystřelil jako blesk do domu, schoval se v kuchyni a zůstal tam, dokud nejhorší vrčení neutichlo. „Srabe!“ zakřičel Oranžáda. Potom na něj tygři skočili a bylo vidět jenom změť rukou, nohou a zubů. Mazarén popadl nůž a pak se vyplížil ven, aby chudáka Oranžádu zachránil. Ale to vůbec nebylo nutné, poněvadž když zase vyšel z domu, seděl Oranžáda na kraji bazénu, hvízdal si a komíhal nohama ve vodě. A žádné tygry nebylo vidět. „Ty jsi ale srab, když si musíš běžet pro nůž, sotva se objeví pár tygrů,“ prohodil Oranžáda. „Říkal jsem si, že když tě snědí, rozřežu je, aby ses zase dostal ven.“ „Jenže to by je bolelo,“ namítl Oranžáda. „Ostatně tihle nejsou tak nebezpeční jako jiní tygři, nemají takový skus.“ „Ale kam se poděli?“ divil se Mazarén. „Vřítili se do stodoly a já jsem za nima honem zavřel vrata – a je to, teď jsou moji,“ vysvětlil Oranžáda.
10 Oranzada 001_104 F.indd 10
04.08.15 10:58
11 Oranzada 001_104 F.indd 11
04.08.15 10:58
„A moji,“ dodal Mazarén. „Ale hlavně moji,“ trval na svém Oranžáda a zakoulel očima. „Tak, to bychom měli. Teď se jenom trošku osvěžím. Ještě štěstí že na sobě mám koupací plášť, voda je totiž studená,“ pokračoval Oranžáda a s pláštěm vlajícím jako obrovská šerpa skočil do bazénu. Čtyřikrát plaval kolem dokola, aby se rozcvičil – vlastně totiž plavat vůbec neuměl – ale pak se srazil se štikou a úplně ho to rozhodilo. Vyškrábal se zpátky na kraj bazénu a posadil se vedle Mazaréna. „Zatracené štiky,“ ulevil si. „Za poslední dva dny jsem se s nima srazil už počtvrté.“ Poslouchali vrčení tygrů ve stodole a z bazénu najednou začaly vystupovat velké bubliny. „Ať je to co je to, od štik ty bubliny nejsou,“ pronesl Oranžáda. „Potopíme se a podíváme se na to.“ Zajeli do vody jako dva hřebíky, až k autu, které se třpytilo na dně. Seděli v něm tygři! Určitě nějakých třicet halabala namačkaných tygrů. Žrali chleby s tečkovaným salámem, který tu zbyl po nějakém pikniku. Pár tygrů ve vodě vybledlo, některým schlíply uši a ocas jim visel nakřivo. Potom Oranžáda s Mazarénem museli vystoupat nad hladinu a nadechnout se, aby se neutopili. „Potopíme se a budeme je šťouchat do břicha, aby vyplavali,“ navrhl Oranžáda. A tak znovu zajeli do vody jako dva hřebíky a začali tygry šťouchat do břicha.
12 Oranzada 001_104 F.indd 12
04.08.15 10:58
Byl to dobrý nápad – tygři ihned vyplavali a seskákali na trávník. Všude to čvachtalo. „Utíkejte zpátky do lesa! Bez uší vypadáte jako blázni,“ oslovil je Oranžáda. „No jo, o takovéhle vykopávky není co stát,“ přidal se Mazarén a odložil nůž. „Vždyť vypadají jako staré telifony!“ „Brr, doběhni pro hole. Postřílíme je,“ zavelel Oranžáda. Mazarén se vyřítil pro hole a pak z nich oba stříleli jako z kulometů, dokud všichni tygři nezmizeli v lese. Vtom se s tichým zavrzáním otevřely dveře od dřevníku, a v nich se objevil Dartaňan. Mhouřil oči proti slunci. „Prosím vás,“ kníkl, „nestřílejte tak hrozně. Mám z toho příšerné návaly v kolenou.“ „Jinak se zdá, že se ti daří dobře,“ zakřičel Oranžáda a namířil na něj holí. „Kdepak, dneska je mi opravdu mizerně, dneska se mi zasekl malíček na noze, takže jím už nemůžu mávat,“ stěžoval si rozmrzele. Ale Oranžáda jako obvykle neposlouchal. „To je fajn, že jsi dneska zdravý. Víš, co si myslím, že bys měl teď udělat? Jít ke stodole, otevřít vrata a zavřít oči. Užiješ si spoustu legrace!“ Dartaňan na něj vrhl nedůvěřivý pohled. „Jen aby na mě nenaskákaly nějaké bacily,“ poznamenal. „Kdepak, žádné bacily na tebe skákat nebudou, za to ti ručím, ha ha ha,“ uchechtl se Oranžáda. Jelikož Dartaňan byl skoro tak zvědavý, jako byl nemocný, zamířil drobnými krůčky ke stodole.
13 Oranzada 001_104 F.indd 13
04.08.15 10:58
Oranžáda se neustále svíjel smíchy, ale Mazarén se s nožem vyřítil za Dartaňanem. „No, jestli budou nebezpeční, naházíme na ně staré dopisy, aby jim vypadaly zuby,“ navrhl Oranžáda. Dartaňanovi většinou hučelo v hlavě, takže vrčení tygrů neslyšel tak dobře jako ostatní. Ale když se ocitl u vrat, pochopil, že se cosi ozývá. „Že by mi v krku zaskočily sovy?“ utrousil a stiskl kliku. Mazarénovi se v ruce zachvěl nůž. Oranžáda ležel v trávě, mrskal nohama jako pes a křičel smíchy. Pak se vrata s praskotem rozletěla a z nich se vyřítilo osm k smrti vyděšených krav, které švihaly ocasem.
14 Oranzada 001_104 F.indd 14
04.08.15 10:58
Zapomněli, že ty krávy ještě mají. Dartaňan dostal takový strach, že vrata zase zabouchl a žuchnul na zem. „Moc nechybělo, a ušlapaly by mě,“ zafuněl. „Jen taktak že mi nešláply na malíček.“ A pak si lehl a zavřel oči, aby nedostal horečku. „Ještě jednou ty vrata otevři, chlape, bude to velká legrace,“ vybídl ho Oranžáda. Ale Dartaňan odmítl. Vysvětlil, že když se krávy vyřítily ze stodoly, dostal strach. V hlavě mu teď hučí mnohem víc než předtím. „Ajajaj, kdyby tak věděl, co je vevnitř, to by mu v hlavě hučelo jako v úle!“ zahlaholil Oranžáda.
Dartaňan z toho neslyšel jediné slovo, protože tygři začali hrozně vrčet. Oranžáda vzal staré noviny, stočil je do kornoutu a zakřičel Dartaňanovi do ucha:
15 Oranzada 001_104 F.indd 15
04.08.15 10:58
„Pojďme se domluvit, že do té stodoly zajdeš až zítra! Řekněme v devět hodin, Dartaňane. Platí? Dobrou noc, dobrou noc, hezky se vyspi!“ Oranžáda ho z legrace praštil novinami do hlavy. Dartaňanovi se před očima vyrojily hvězdičky a pak se odkulhal zpátky do dřevníku. „Nejsi na Dartaňana trošku moc přísný, Oranžádo?“ zeptal se Mazarén. „Jemu se to líbí, když ho mlátím novinama do hlavy. Říkal mi to,“ odpověděl Oranžáda. „Nezajdeš teď k tygrům sám?“ chtěl vědět Mazarén. „Ty ses snad zbláznil – vždyť jsou hrozně nebezpeční! Teď se půjdeme najíst,“ prohlásil Oranžáda.
16 Oranzada 001_104 F.indd 16
04.08.15 10:58
U
Horký párek a sežrané postele
děláme nějakou rychlovku,“ řekl Oranžáda. „Žádné vaře„ ní, pečení, nic takového.“ „Dáme si jako obvykle zmrzlinu,“ navrhl Mazarén. „Výborně,“ zatleskal Oranžáda. „A každý dostane krajíc chleba s kaviárovou pomazánkou.“ „Bezva!“ zvolal Oranžáda. „Jak jsem jen přišel k tak geniálnímu dítěti?“ A pak pustil popmusic, tak hlasitě, jak to jen šlo, aniž spadl celý dům. „Trochu muziky ještě nikdy žádnému jídlu neuškodilo,“ pronesl spokojeně a s největšími novinami v rukou se usadil u jídelního stolu. „Kam mám dát tu zmrzlinu?“ chtěl vědět Mazarén. „Kamkoli, jen ne na komiksy,“ odpověděl Oranžáda. „A utekly nám krávy,“ připomněl Mazarén a podíval se z okna. „Co na tom záleží,“ odtušil Oranžáda. „Tygři jsou mnohem zábavnější.“ „Jen aby nás nesežrali,“ na to Mazarén.
17 Oranzada 001_104 F.indd 17
04.08.15 10:58
Vtom uviděli venku drobného staříka. Po chvíli stařík vstoupil do kuchyně. „Rád bych věděl jednu věc,“ spustil. „Máte tady nějaké červené sovy? Pokud ano, tak přespávají v mé schránce. A to musí skončit, nemám tam pak místo na dopisy.“ „Máme dvě červené sovy,“ přiznal Oranžáda. „Malou a velkou. A ještě tři žluté.“ „Na ty žluté vám kašlu, ale na ty červené pošlu policajty,“ pohrozil stařík. Jednou ho červená sova klovla do palce u nohy, takže červeným sovám nemohl přijít na jméno. „Nedáte si trošku zmrzliny s kaviárovou pomazánkou?“ otázal se Oranžáda. Zlostný stařík se netvářil nijak nadšeně. „No tak trošku zmrzliny,“ souhlasil pak přece jenom, „a navrch ždibec pomazánky.“ Pak očima přejel Oranžádovy komiksy a uchechtl se. „Dneska vycházejí mizerné komiksy,“ poznamenal a zakroutil hlavou. „Neškodila by nějaká indiánka.“ Zrovna když dolízal zmrzlinu a kaviárovou pomazánku, vzpomněl si zase na sovy a hrozně se naštval. „Chrápat v mé schránce!“ zasyčel. „Kdepak, šup s nima do basy. Kdybych u sebe měl telifon, zavolal bych na policii.“ „Jděte se radši podívat do stodoly,“ opáčil Oranžáda, „uvidíte tam něco zábavného.“ Zlostný stařík vyběhl z domu. Ale když venku uslyšel divoké vrčení, přešla ho chuť a vrátil se do kuchyně. „Musí tam být plno tygrů,“ zafuněl.
18 Oranzada 001_104 F.indd 18
04.08.15 10:58
19 Oranzada 001_104 F.indd 19
04.08.15 10:58