Issuu

letni kralovna_03_Sestava 1 8/21/15 11:50 AM Strรกnka 1

ELIZABETH CHADWICKOVร

letní král_Sestava 1 22.07.15 6:46 Stránka 4

Ludvík VII. (1120–1180), třikrát ženatý

Jindřich, arcibiskup remešský († 1175)

Markéta, 1. manžel Jindřich Mladý, syn Jindřicha II., 2. manžel Béla II., uherský král

Filip, opat v Compiègne († 1161)

Ludvík VIII. (1187–1226), manželka Blanka Kastilská (1200)

Anežka, manželka Alexia, byzantského krále (1180)

Další syn

Konstancie, 1. manžel Eustach, syn krále Štěpána, 2. manžel Raimond VI., hrabě toulouský

Raimond VI., hrabě toulouský

Petr, pan z Courtenay (manželstvím) († 1183)

1. Isabela = Filip August = 2. Ingeborga Dánská Henegavská (1165–1223), 3. Anežka Meránská třikrát ženatý:

Adéla Champagneská (provdaná 1160)

Robert I., hrabě z Dreux († 1188)

Aélis, snoubenka Richarda Lví srdce, manželka Viléma III., hraběte z Ponthieu (1195)

Konstancie Kastilská (provdaná 1154, † 1160)

Alix († 1198), manžel Teobald V., hrabě z Blois

Jindřich II., hrabě champagneský, manželka Isabela Jeruzalémská

Marie († 1198), manžel Jindřich, hrabě champagneský

Alienor Akvitánská (* 1124, provdána 1137, rozvedena 1152)

Filip (1116–1131)

Ludvík VI. (1078–1137), m. Adléta Savojská

I. KAPETOVCI

letní král_Sestava 1 22.07.15 6:46 Stránka 5

m or

áV Id

kAStILIe

zá liv

B is k a j s k ý

ří

AngLIe

še

Cesta Ludvíka VII.

SArdInIe

římSká

SVAtá říše

korSIkA

frAnCIe

S evern í m oře

Středo

zA nt Sk

zemní

SICíLIe

moře

ř íš

kypr

SeLdžuSký SuLtAnát

Čern é m oře

kyjeVSká ruS

krétA

uherSké kráLoVStVí

poLSko

Cesta Ludvíka VII. a Alienor na druhé křížové výpravě

letní král_Sestava 1 22.07.15 6:46 Stránka 6

letní král_Sestava 1 22.07.15 6:46 Stránka 7

kapetovská a Anjouovská území ve 12. století Anglie

plantagenetovské državy

IrSko

kapetovské království

wALeSké knížeCtVí

Angl

ický

državy dalších vazalů francouzského krále dědičná léna akvitánských vévodů

AngLIe

kaná

SVAtá říše římSká

frAnCIe

B is k a j s k ý zá liv

Vévodství akvitánské

SVAtá říše římSká

Vilém (1153–1156)

Vilém, zemřel při porodu

Jindřich, rýnský falckrabě

Berengara

Ota Brunšvický, německý císař

Blanka Kastilská, manželka Ludvíka VIII. Francouzského

Jindřich III., anglický král (1216–1272)

Urraca

Richard

Jana

Jindřich

Raimond VII., hrabě toulouský

Jana (1165–1199), 1. manžel Vilém, sicilský král, 2. manžel Raimond VI., hrabě toulouský

Eleonora

Eleonora (1162–1215), manželka Alfonse VIII., kastilského krále

Artur Bretaňský (1187–1203)

Geoffrey (1158–1186), manželka Konstancie Bretaňská

Eleanora

Richard Lví srdce (1157–1199), anglický král (1189–1199)

Alienor Akvitánská = 2. manžel Jindřich II. (1124–1204) (1133–1189), anglický král (1154–89)

Adéla, manželka Štěpána, hraběte z Blois

Vilém († 1159)

Isabela

Eleonora

Jan Bezzemek (1166–1216), anglický král (1199–1216), 1. manželka Isabela z Gloucesteru, 2. manželka Isabela z Angoulême

Eustach († 1153)

Štěpán, = manželka anglický král Matylda (1135–54) Boulogneská

Fulk V., hrabě z Anjou (1109–29), král jeruzalémský (1131–43)

1. manžel Jindřich V., = Matylda = 2. manžel Geoffrey, německý císař hrabě z Anjou (1131–51), vévoda normandský (1144–50)

Jindřich I., = manželka Edita anglický král (1100–35), vévoda normandský (1106–35)

Matylda (1156–1189), manželka Jindřicha Lva, vévody saského

Vilém II. Ryšavý, anglický král (1087–1100)

Jindřich Mladý (1155–1183), spolukrál v letech 1170–1183, manželka Markéta Francouzská

Robert Courteheuse, vévoda normandský (1087–1108)

Vilém I. Dobyvatel (1027–1087), = manželka Matylda Flanderská vévoda normandský (1037–87), anglický král (1066–87)

I I . P L A N TA G E N E T O V É

letní král_Sestava 1 22.07.15 6:46 Stránka 8

letní král_Sestava 1 22.07.15 6:46 Stránka 9

I I I . H R A B ATA Z P O I T O U , V É V O D O V É A K V I TÁ N Š T Í Vilém IV. Fierabras (Hrdá paže) (963–995), manželka Emma, dcera Teobalda, hraběte z Blois Vilém V. Veliký (995–1030) třikrát ženatý

Adalmode z Périgueux

Prisca, dcera vévody gaskoňského

Anežka, dcera hraběte burgundského, 2. manžel Geoffrey Martel, hrabě z Anjou

Odo, vévoda gaskoňský († 1039)

Vilém VI. Tlustý (1030–38)

Vilém VII., nebo Petr (1038–58)

Vilém VIII. (1058–86), vévoda gaskoňský (1063–86), 1. manželka Garsende z Périgordu, 2. manželka Mathéode, 3. manželka Audiarda Burgundská

Vilém IX. Trubadúr (* 1071) (1086–1126), 1. manželka Ermengarda z Anjou, 2. manželka Filipa z Toulouse Vilém X. (1126–37), manželka Aenora z Châtelleraultu

Alienor Akvitánská (1124–1204) Richard, hrabě z Poitou (1172–1199)

Raimond z Poitiers, manželka Konstancie, dcera Bohemonda, vévody antiochijského

Aigret († 1130)

Petronela (Aélith), manžel Raoul, hrabě z Vermandois

letní král_Sestava 1 22.07.15 6:46 Stránka 10

Poznámka autorky Rozhodla jsem se, že budu Eleanoru v celém románu nazývat Alienor. Jednak si tak říkala sama, jednak ji tímto jménem označují dobové listiny a anglonormandské texty. Z těchto důvodů mi použití právě tohoto jména připadá uctivější.

letní král_Sestava 1 22.07.15 6:46 Stránka 11

KIk H r a d P o i t i e r s , l e d e n 11 3 7

Alienor procitla za úsvitu. Vysoká svíce, jež ozařovala komnatu celou noc, téměř dohořívala. Venku kokrhali kohouti a jejich křik pronikal přes uzavřené okenice. Město Poitiers se pomalu probouzelo. Petronela, zachumlaná do pokrývek, tiše dřímala, tmavé vlasy rozhozené po polštáři. Alienor opatrně, aby mladší sestru neprobudila, vyklouzla z postele. Nehodlala čelit nadávkám a kromě toho si chtěla vychutnat rozbřesk o samotě. Dnešní den byl výjimečný, a jakmile všechno vypukne, nebude čas na rozjímání. Oblékla se do šatů přehozených přes truhlici, vklouzla do kozinkových botek, pootevřela okenici a zhluboka se nadechla. Ranní vlhký větřík k ní zanesl důvěrně známé vůně kouře, zatuchlého kamene a čerstvě upečeného chleba. Zatímco si zkřehlými prsty zaplétala vlasy, obdivovala zlatavě nachový východní obzor, k němuž stoupaly černavé obláčky dýmu. Pak si zádumčivě povzdechla a ustoupila. Potichounku stáhla plášť z věšáku a po špičkách se vyplížila ven. V sousední místnosti se právě probíraly komorné. Mžouraly zalepenýma očima a zívaly na celé kolo. Alienor kolem nich proběhla jako myška a zamířila dolů po schodišti věže, jež patřila k obytné části vévodského paláce. V rytířském sále ospalý mladík roznášel na stoly košíky s chlebem a džbánky s vínem. Alienor mu zabavila jeden bochánek a vydala se na nádvoří. V přístřešcích a kůlnách ještě hořely lucerny. Z kuchyně se ozýval lomoz nádobí a kuchař někomu spílal, že rozlil mléko. Známé zvuky potvrzovaly, že všechno je, jak má být. Ve stájích štolbové připravovali koně na cestu. Její grošovaná kobylka Ginnet a sestřin uhlově černý poník Morelo sice

letní král_Sestava 1 22.07.15 6:46 Stránka 12

ještě byli ve stáních, ale nákladní koně a vozy již čekali venku, aby se mohli vydat na jih do Bordeaux, kde měly Alienor s Petronelou strávit jaro a léto na hradě Ombrière s vyhlídkou na řeku Garonnu. Alienor rozevřela dlaň, nabídla Ginnet kousek chleba a pohladila ji po teplém šedavém krku. „Otec by neměl jezdit do Compostely,“ řekla jí. „Proč nemůže zůstat s námi a modlit se doma? Nesnáším, když je pryč.“ „Alienor.“ Trhla sebou a provinile zrudla. Za ní stál otec, a soudě podle jeho výrazu, všechno slyšel. Byl vysoký, dlouhonohý a hnědé vlasy mu na skráních prokvétaly. Kolem očí se mu táhly hluboké vrásky a tváře měl výrazně propadlé. „Pouť je vyjádření oddanosti k Bohu, žádný rozmar.“ „Ano, otče.“ Věděla, jak je pro něj a jeho duši pouť důležitá, přesto nechtěla, aby odjel. Poslední dobou se změnil. Byl odměřenější a vypadal, jako by ho něco trápilo. Nechápala to. Zvedl jí ukazováčkem bradu. „Jsi moje dědička, Alienor, dcera vévody akvitánského. Tak se podle toho chovej.“ Uraženě couvla. Bylo jí třináct, tudíž byla již rok plnoletá. Považovala se za dospělou, ačkoliv právě teď toužila po bezpečí otcovy lásky a přítomnosti. „Vím, že mi rozumíš.“ Svraštil obočí. „Zatímco budu pryč, jsi paní Akvitánie ty. Naši vazalové ti přísahali věrnost. Nesmíš je zklamat.“ Alienor skousla ret. „Jenže já se bojím, že se už nevrátíte...“ Zajíkla se. „Že vás už nikdy neuvidím.“ „Ach, dítě! Dá-li Bůh, samozřejmě že se vrátím.“ Něžně ji políbil na čelo. „Ještě si mě chvíli užiješ. Kde je Petronela?“ „Pořád v posteli. Nechala jsem ji spát.“ Přistoupil k nim podkoní, aby se postaral o Ginnet a Morela. Vévoda vzal dceru za ruku a odvedl ji na pomalu se rozjasňující nádvoří. Malinko ji zatahal za silný cop medových vlasů. „Tak běž a vzbuď ji. Řekni jí, že je čas vyrazit ke Svatému Jakubovi.“ „Ano, otče.“ Dlouze se za něj zadívala a pak se rázně a vzpřímeně vydala zpátky do hradu. Vilém si povzdechl. Z nejstarší dcery se rychle stávala žena. Za poslední rok vyrostla a začala se zaoblovat. Rostla do krásy.

letní král_Sestava 1 22.07.15 6:46 Stránka 13

Bodlo ho u srdce. Byla příliš mladá, aby čelila tomu, co se blíží. Bůh jim pomáhej. * Když se Alienor vrátila do komnaty, Petronela byla již vzhůru a pakovala si oblíbené věci do plátěné mošny. Jejich chůva a vychovatelka Floreta jí mezitím stačila zaplést zářivě hnědé vlasy modrými stužkami, čímž vynikl dívčin delikátní profil. „Kde jsi byla?“ zeptala se Petronela. „Šla jsem se trochu projít. Tys spala.“ Sestra zavřela mošnu a pohrávala si se střapci na koncích šňůrek. „Otec povídal, že nám z Compostely přiveze posvěcené křížky.“ Alienor měla sto chutí odseknout, že posvěcené křížky jim otcovu nepřítomnost nevynahradí, ale včas se ovládla. Jedenáctiletá Petronela byla stále příliš dětská. Ačkoliv si byly blízké, dva roky, které je od sebe dělily, někdy připomínaly nepřekonatelnou propast. Po smrti matky se Alienor starala o Petronelu spíš jako o své dítě než o sestru. „Až se po Velikonocích vrátí, uspořádáme velkou oslavu, viď?“ Petronela se podívala na Alienor velkýma hnědýma očima a opakovala: „Viď?“ „To víš, že ano,“ kývla Alienor a konejšivě ji objala. * O několik hodin později se družina vydala k Bordeaux a následovala dav mířící k poutnímu kostelu svatého Hilaria. Nad hlavami jim přitom vlály korouhve s orlicí, znakem vévodů z Akvitánie. Náhle se šedivá mračna rozestoupila, objevila se bleděmodrá obloha a sluneční paprsky ozářily postroje koní a kování na popruzích. Průvod se táhl cestou jako drahocenná pestrobarevná nit tkaná ze stříbrné zbroje, šarlatových, purpurových a zlatých hávů šlechticů, jež kontrastovaly s hnědými a šedými oděvy služebnictva a plachtami vozů. Všichni šli pěšky. Všichni, včetně vévody. První den cesty museli ujít dvacet mil až do Saint-Sauvant, kde měli přenocovat. Alienor držela jednou rukou sestru a druhou si vykasala šaty, aby je uchránila od prachu. Petronela si tu a tam poskočila. Trubadúr začal hrát na malou harfu a zpívat. Alienor

letní král_Sestava 1 22.07.15 6:46 Stránka 14

hned poznala autora. Byl jím její děd Vilém, devátý vévoda akvitánský, jenž skládal především košilaté odrhovačky, hodné leda do šenku, ale občas udělal výjimku. Tato píseň Alienor dojímala a děsila zároveň. I teď cítila, jak jí naskakuje husí kůže. „Netuším, zda sním, či bdím, dokud mi to nesdělí. Srdce přetéká mi žalem, já však netrápím se tím. Ó, Marte!“ Otec chvíli kráčel s Alienor a Petronelou, ale měl delší krok, a tak se brzy vydal kupředu, nechav dcery a fraucimor za sebou. Alienor se dívala, jak se vzdaluje, a upřeně se soustředila na jeho ruku svírající poutnickou hůl. Vévodský prsten se safírem na ni pomrkával jako tmavě modré oko. Přála si, aby se ohlédl, ale otec se soustředil jen na cestu před sebou. Měla pocit, že se jí úmyslně vzdaluje, až zmizí docela a nezůstane po něm nic, jen jeho stopy, ve kterých půjde ona. Nerozveselil ji dokonce ani otcův senešal Geoffrey z Ranconu, pán na Gençay a Taillebourgu, jenž jim přišel dělat společnost. Bylo mu přes pětadvacet, měl husté hnědé vlasy, výrazné oči a úsměv, který hřál u srdce. Znala ho od narození, protože byl jedním z nejvýznamnějších otcových vazalů a velitelů. Žena mu zemřela před dvěma lety a on se zatím znovu neoženil. Nepospíchal, nemusel. Dědice si už zajistil. Z předchozího manželství měl dvě dcery a syna. „Proč se tak mračíte?“ Zvědavě se na ni podíval. „Chcete, aby se kvůli vám obloha znovu zatáhla?“ Petronela se zachichotala a Geoffrey na ni mrkl. „Moc vtipné,“ zahučela Alienor, zvedla bradu a přidala do kroku. Geoffrey se vydal za ní. „Nuže, co se děje?“ „Nic, co by se dělo?“ zavrčela. „Trápí vás, že otec jde do Compostely bez vás?“ odhadl správně. Alienor se stáhlo hrdlo. „Samozřejmě že ne,“ odsekla. Zavrtěl hlavou. „Máte pravdu, nic mi do toho není. Odpustíte mi a dovolíte, abych šel chvíli s vámi?“

letní král_Sestava 1 22.07.15 6:46 Stránka 15

Alienor pokrčila rameny, pak váhavě kývla. Geoffrey ji vzal za ruku a levici vztáhl k Petronele. Po chvíli se Alienor bezděky uvolnila. Ačkoliv Geoffrey nemohl nahradit otce, přece jen ji jeho blízkost potěšila.

letní král_Sestava 1 22.07.15 6:46 Stránka 16

K II k B o r d e a u x , ú n o r 11 3 7

Vilém, desátý vévoda akvitánský, seděl u ohně na hradě Ombrière a díval se na dokumenty, které měl zapečetit. Chytil se za bok. „Pořád se chcete vydat na cestu?“ Vilém pohlédl na arcibiskupa bordeauxského, jenž se hřál na druhé straně krbu, vysoké tělo zachumlané do pláště lemovaného kožešinou. Ačkoliv se Vilém a Gofrid z Louroux čas od času nepohodli, dlouhá léta se přátelili a Vilém arcibiskupa ustanovil poručníkem svých dcer. „Ano,“ odpověděl. „Chci se usmířit s Bohem, dokud mám čas, a Compostela není daleko.“ Gofrid se na něj starostlivě podíval. „Horší se to, že?“ Vilém si vyčerpaně povzdechl. „Říkám si, že u hrobu svatého Jakuba se stalo mnoho zázraků a třeba zachrání i mě, ale abych byl upřímný, tu pouť chci vykonat především pro spásu své duše. Nedoufám v uzdravení.“ Promnul si kořen nosu. „Alienor se na mě zlobí. Myslí si, že pouť do Bordeaux by mi mohla stačit. Nechápe, že je to málo. Tady se ke mně vzhledem k mému postavení chovají s úctou. Na cestě, s tornou a poutnickou holí, budu jen jedním z mnoha. Před zrakem božím jsme všichni nazí, ať už je naše pozemské místo jakékoliv. Proto musím do Compostely.“ „Ale co bude zatím s vaší zemí?“ namítl Gofrid. „Kdo ji bude řídit? Alienor je na vdávání. Ačkoliv jí leníci přísahali věrnost, svobodní baroni se hned začnou rvát o její ruku. Určitě jste si všiml, že už teď kolem ní krouží jako supi. Třeba Rancon. I když musím připustit, že oplakával svoji ženu upřímně, vsadím se, že další sňatek odkládá z politických důvodů.“ „Nejsem slepý,“ řekl Vilém a trhnul sebou, jak ho znovu zabolelo na boku. Nalil si pramenitou vodu ze džbánu po své pravici. Víno už dávno nepil. Kdysi miloval jídlo, teď mohl pozřít

letní král_Sestava 1 22.07.15 6:46 Stránka 17

jen suchý chléb a velmi střídmou stravu. „Tohle je můj testament.“ Podal Lourouxovi několik listů pergamenu. „Moc dobře vím, co mým děvčatům hrozí a jak snadno by kvůli nim mohla vypuknout válka. Udělal jsem, co jsem mohl, abych je ochránil.“ Díval se, jak arcibiskup čte jeho závěť, a vůbec ho nepřekvapilo, když při tom povytáhl obočí. „Vy chcete dcery svěřit Francouzům?“ ozval se po chvíli duchovní. „Není to z louže pod okap? Odeženete od nich divoké psy a vhodíte je do chřtánu lvům?“ „Alienor je také lvice,“ odpověděl Vilém. „Má odvážné srdce. Dostalo se jí dobrého vychování a je mimořádně schopná, jak jistě víte.“ Mávl rukou. „Můj plán není bez chyby, ale lepší varianta není. Vy máte ve francouzské církvi kontakty. Jste moudrý a výřečný. Mé dcery jste mnohé naučil. Důvěřují vám a mají vás rády. Kdybych zemřel, stanete se jejich poručníkem. Vím, že se o ně postaráte, jak nejlépe budete umět.“ Vilém zamračeně čekal, než si Gofrid přečte závěť znovu. „Nedá se nic jiného dělat. Dlouho jsem si tím lámal hlavu, ale na nic lepšího jsem nepřišel. Svěřuji dcery, a tudíž i Akvitánii Ludvíku Francouzskému, protože musím. Kdybych provdal Alienor za Rancona, uvrhl bych zemi do krvavé občanské války. Senešal je sice ctihodný člověk a muži ho bezvýhradně poslouchají, ale kdyby se stal manželem vévodkyně akvitánské, vzbouří se.“ „To nepochybně,“ souhlasil arcibiskup. Vilém se ušklíbl. „Ještě je zde Geoffrey z Anjou a jeho nedospělý syn Jindřich. Anjou se na Alienor jen třese. Na loňském tažení v Normandii za mnou dokonce přišel a smlouval. Řekl jsem mu, že si o tom promluvíme později, až bude chlapec starší. Pokud zemřu, mohl by se o něco pokusit a to by byla rovněž katastrofa. Alienor to chápe.“ Odmlčel se a pak chabě zažertoval: „Nenecháme si přece zničit vinice.“ Ani jeden se však neusmál. Vilém trpěl bolestmi. Dlouhá cesta z Poitiers ho vysílila. Panebože, byl tak vyčerpaný a před sebou měl ještě tolik práce. „Možná zabráníte, aby se do sebe pustili vaši vlastní lidé, ale obávám se, že je poštvete proti Francii,“ namítl stále nepřesvědčený Gofrid. „Ne, pokud se z jejich vévodkyně stane královna. Pár

letní král_Sestava 1 22.07.15 6:46 Stránka 18

baronů bude sice jako vždy reptat, ale nevěřím, že by se otevřeně vzbouřili. Vy je zkrotíte. Jste skvělý diplomat.“ Gofrid si promnul vous. „Ví to ještě někdo jiný?“ „Ne. Kopii jsem poslal po důvěryhodném muži králi Ludvíkovi. Ostatní o tom zatím nemají tušení. Kdyby se se mnou něco stalo, musíte okamžitě informovat Ludvíka a zajistit mým děvčatům až do jejich odjezdu ochranu. Testament dobře ukryjte.“ „Udělám, jak si přejete,“ odpověděl arcibiskup a starostlivě se na přítele podíval. „Mám zavolat lékaře, aby vám přinesl lektvar na spaní?“ „Ne.“ Vilém stiskl rty. „Není třeba. Brzy se vyspím dosytosti.“ Gofrid odešel z komnaty s těžkým srdcem. Vilém umíral a jeho konec se pravděpodobně kvapem blížil. Možná že oklamal ostatní, ale Gofrid ho znal příliš dobře. Přesto museli zařídit ještě tolik věcí. Jestli je osud zastaví dřív, on sám bude těžko pokračovat dál. Litoval Alienor a Petronelu. Před sedmi lety přišly o matku a bratříčka, kteří podlehli smrtelné bahenní horečce. A teď ztratí i milovaného otce. Byly dočista bezbranné. Vilém jim v poslední vůli zabezpečil budoucnost, možná závratnou, ale Gofrid by si přál, aby dívky byly starší a zkušenější. Nechtěl, aby jejich dosud bezelstnou povahu pokřivil zkažený svět, jenže věděl, že přesně to se stane. * Alienor si sundala plášť a přehodila ho přes otcovo křeslo. Zůstaly tu všechny jeho věci, a tak komnata voněla po něm. Když vévoda Vilém odcházel z katedrály, měl na sobě jen prostý šat poutníka z nebarvené vlny, jednoduché sandály na nohou a tvrdý chléb v torně. Alienor s Petronelou šly několik kilometrů v procesí s ním, než se spolu s arcibiskupem vrátili do Bordeaux. Sestra celou dobu nadšeně švitořila a vesele poskakovala, ale Alienor nepromluvila ani slovo, a když se vrátily domů, stáhla se do ústraní. Teď se procházela po místnosti a dotýkala se otcových věcí. Pohladila vyřezávanou orlici na zadní straně křesla, přejela prsty po slonovinové skříňce na pergamen, po malém rohu a stříbrné nádobě s brky na psaní. Když došla k jeho jemnému

letní král_Sestava 1 22.07.15 6:46 Stránka 19

modrému plášti lemovanému veverčí kožešinou, zarazila se. Na látce v místech, kde splývala po rameni, zahlédla vlas. Zvedla oděv a zabořila do něj tvář. Teprve teď se s otcem rozloučila. Ráno byla tak rozzlobená, že ho stěží objala. Pak nasedla na Ginnet a odjela bez jediného ohlédnutí. To Petronela se k otci přitiskla ze všech sil a popřála mu šťastnou cestu. Alienor se zamžily oči a za chvíli se rozplakala do pláště. V duchu se peskovala, proč tak vyvádí. Vždyť se do Velikonoc vrátí. A nebyl pryč poprvé. Loni na válečné výpravě do Normandie, kam se vydal s Geoffreyem le Bel, hrabětem z Anjou, byl v mnohem větším nebezpečí než na pouti ke svatému Jakubovi. Sedla si do křesla, opřela ruce a napřímila se, jak se na moudrou vévodkyni akvitánskou slušelo. Od raného dětství ji vychovávali jako budoucí vládkyni. Samozřejmě že se naučila ženským dovednostem, jako příst a tkát, ale především v ní podporovali vlastní vůli a rozvíjeli inteligenci. Otci se líbilo, když chodila v krásných šatech, ozdobena šperky. Přestože schvaloval její ženskost, choval se k ní jako k následníkovi. Bral ji s sebou na cesty po Akvitánii, od úpatí Pyrenejí po západní pobřeží. Ukazoval jí výnosná naleziště soli mezi Bordeaux a rušným přístavem Niortem, vinice v Cognacu, lesy v Poitou, hory, úrodná říční údolí a pole v Limousinu. Bývala po jeho boku, když přijímal sliby věrnosti od svých vazalů, většinou vznětlivých, svárlivých mužů, kteří hleděli jen na svůj prospěch, ale přesto uznávali otcovo postavení lenního pána. Pozorně sledovala, jak s nimi jedná, co říká a jak se při tom chová. Pochopila význam gest a jejich načasování. Učil ji vystupovat a poutat na sebe pozornost jako slunce. Dnes však měla pocit, že vstoupila do země stínů. Dveře vrzly a dovnitř vstoupil arcibiskup. Nádhernou mitru už vyměnil za prostou plstěnou čapku a velkolepé obřadní roucho za běžný hnědý hábit s jednoduchým zaplétaným opaskem. Pod paží držel vyřezávanou slonovinovou schránku. „Myslel jsem, že vás tady najdu, dcero,“ řekl. Alienor jeho přítomnost trochu podráždila, ale mlčela. Nemohla přece požádat arcibiskupa bordeauxského, aby odešel, a kromě toho jeden osamělý cípek její duše toužil přivinout se k němu jako k otci. Položil krabičku na stůl před jejím křeslem a zvedl víko.

letní král_Sestava 1 22.07.15 6:46 Stránka 20

„Váš otec mě požádal, abych vám tohle předal,“ pronesl. „Možná si na to z dětství pamatujete.“ Odhrnul jemnou bílou ovčí vlnu a vytáhl vázu ve tvaru hrušky z čistého křišťálu, jejíž vybrušovaný povrch připomínal plástev medu. „Říkal, že je jako vy, cenná a jedinečná. Září a zkrášluje své okolí.“ Alienor polkla. „Pamatuji si na ni,“ kývla, „ale naposledy jsem ji viděla, když jsem byla malá.“ Ani jeden se nezmínil, že tuto krásnou věcičku dal kdysi otec matce jako svatební dar. Když zemřela, váza skončila v katedrální klenotnici v Bordeaux a jen málokdy spatřila světlo světa. Alienor ji sevřela do dlaní a pak ji opatrně položila na stůl. Sluneční paprsky pronikající oknem prostoupily křišťálem a na bílém ubrusu se objevila duha. Dívka nad tou nečekanou podívanou zalapala po dechu. Oči se jí zamžily slzami a měla co dělat, aby potlačila vzlyk. „Ale no tak, dcero.“ Gofrid obešel stůl a objal ji. „Všechno bude v pořádku, slibuji. Já jsem tady a postarám se o vás.“ Přesně tohle říkávala ona Petronele, ať už šlo o cokoliv. Slova útěchy jsou jako obvaz, který ránu sice nezahojí, ale pomáhá lépe snášet bolest. Položila si hlavu na jeho hruď a rozplakala se. Brzy se však ovládla a zvedla bradu. Sluneční paprsky si stále pohrávaly s broušenými ploškami vázy. Když nastavila paži světelným obrazům, na zápěstí spatřila rumělku, blankytnou modř a královský purpur. „Bez světla krása nevynikne, ale neztratí se,“ poznamenal Gofrid. „Stejně jako boží láska, láska otcovská nebo mateřská. Pamatujte na to, Alienor. Jste milována, ať už to vidíte, či nikoliv.“ * Třetí týden po Velikonoční neděli bylo teplo a jasno. Sotva se slunce vyhouplo na horizont a začalo hřát, Alienor a Petronela vzaly vyšívání a odešly spolu s fraucimorem do zahrady. Hudebníci jim k tomu tiše hráli na harfy a loutny a zpívali o jaru, zrodu a neopětované touze. V mramorových kašnách příjemně šuměla voda. Všude byl mír a klid. Dámy, povzbuzené nepřítomností zaneprázdněné Florety, vesele klevetily, až málem přehlušily vrabce švitořící v korunách morušovníků. Jejich pošetilé tlachy Alienor popouzely.

letní král_Sestava 1 22.07.15 6:46 Stránka 21

Nezajímalo ji, kdo dělá oči na koho a jestli dítě, které čeká žena nižšího hofmistra, je opravdu jejího manžela, nebo jistého mladého rytíře. Když byla malá, dvůr v Poitiers byl zlými klepy přímo zamořen. Její babička byla totiž vdaná žena, vikomtka z Châtelleraultu, jíž se příznačně přezdívalo Dangerosa. To jí však nezabránilo, aby se stala milenkou jejího děda. Oba spolu žili veřejně v hříchu a názory okolí je nezajímaly. Alienor od té doby moc dobře znala sílu pomluv. „Dost!“ vyštěkla a uplatnila své postavení. „Chci poslouchat hudbu.“ Ženy se na sebe významně podívaly, ale ztichly. Alienor sáhla po kousku kandované hrušky na talíři a zakousla se do sladké dobroty. Byl to její oblíbený pamlsek. Milovala výraznou medovou chuť, kterou si mohla dopřát, kdykoliv se jí zamanulo – stejně jako umlčet klevetivý fraucimor. Taková nanicovatá moc ji však neuspokojovala. Jedna žena začala Petronele ukazovat, jaký vyšívací steh má použít na drobnou sedmikrásku. Alienor odložila vlastní vyšívání a šla se projít do zahrady. Ve spáncích jí tupě tepalo a nepomohlo, ani když si promnula čelo. Měla periodu a břicho ji bolelo. V noci špatně spala. Pronásledovaly ji noční můry, na které si po probuzení nepamatovala, ale připadala si jako v pasti. Zastavila se u mladé třešně a přejela prstem po zelených bobulích. Až se otec vrátí, bude stromek obsypaný tmavě červenými, skoro černými plody, sladkými a šťavnatými. „Dcero.“ Takhle jí říkali jen dva lidé. Otočila se k arcibiskupovi Gofridovi, a dříve než stačil promluvit, věděla, co se jí chystá říci. Prozradil ho výraz plný soucitu a starostí. „Nesu špatné zprávy.“ „O mém otci?“ „Dítě, raději si sedněte.“ Pohlédla mu do očí. „Nevrátí se, že?“ Gofrid se odvrátil, ale rychle se vzpamatoval. „Dítě, je mi to líto, ale zemřel na Velký pátek nedaleko Compostely a je pohřben v katedrále u paty oltáře svatého Jakuba,“ vysvětloval chraplavě. „Teď už je s Bohem a nic ho nebolí. Poslední dobou se necítil dobře.“ Žal ji zaplavil jako příliv. Tušila, že něco není v pořádku, ale nikdo neměl odvahu jí to říci, natož otec.

letní král_Sestava 1 22.07.15 6:46 Stránka 22

Gofrid jí podal safírový prsten, který svíral v dlani. „Tohle vám posílá a prosí vás, abyste se i nadále chovala, jak se na jeho dceru a dědičku sluší a patří, a naslouchala radám poručníků.“ Zadívala se na prsten a vzpomněla si, jak otci na ruce zářil, když se společně vydali na cestu. Měla pocit, že se jí život rozpadl na kusy. Zvedla hlavu a otočila se za sestrou, kterou právě cosi rozesmálo. Za chvíli veselý smích vystřídá žal a pláč, protože sestřin svět se zhroutí stejně, jako ten její. Petronela na tom možná bude ještě hůř. „Co s námi bude?“ zeptala se a snažila se o dospělý, rozumný tón, přestože sama slyšela, jak se jí chvěje hlas. Gofrid jí sevřel dlaň s prstenem. „Nebojte se, všechno je v pořádku. Otec na vás pamatoval v poslední vůli.“ Pohnul se, aby ji objal, ale Alienor odstoupila a stiskla rty. „Nejsem už dítě.“ Arcibiskup nechal klesnout paže. „Ale jste stále velmi mladá,“ opravil ji. „Vaše sestra…“ Zadíval se na skupinku žen. „Povím jí to já, nikdo jiný,“ prohlásila pevně. Chápavě kývl a soucitně si povzdechl. „Jak si přejete, dcero.“ Alienor se vrátila k fraucimoru s Gofridem po boku. Jakmile se mu všechny uklonily, Alienor je propustila a posadila se k sestře. „Podívej, co jsem vyšila!“ Petronela zvedla šáteček, na kterém pracovala. Jeden roh byl plný bílých sedmikrásek se žlutými uzlíky uprostřed. „Až se otec vrátí, dám mu to!“ Alienor skousla spodní ret a objala ji. „Poslouchej, musím ti něco říci.“