Kapitola první
Noãní hlídka
Byl to jeden z tûch klasick˘ch dnÛ, kdy v‰echno, co se mÛÏe pokazit, se pokazí. Nejdfiív mi nezvonil budík, takÏe jsem zaspal a s Bobem jsme vyrazili se zpoÏdûním. Pospíchali jsme na autobusovou zastávku nedaleko mého lond˘nského bytu v Tottenhamu, odkud jsme se museli dostat do Islingtonu, kde jsem prodával ãasopis Big Issue. Zhruba po pûti minutách cesty pfii‰la dal‰í katastrofa. Bob se v autobusu jako obvykle v polospánku rozvaloval na sedadle vedle mû, kdyÏ vtom zvedl hlavu a pátravû se rozhlédl. Za ty dva roky, co ho znám, jsem se uÏ nauãil, Ïe témûfi s naprostou neomylností dokáÏe vycítit potíÏe. A skuteãnû, za okamÏik zaplnil vnitfiek autobusu ‰tiplav˘ zápach spáleniny a vylekan˘ fiidiã nám oznámil, Ïe dál nejede a Ïe si musíme v‰ichni vystoupit. „Hned.“ Sice to nebyla zrovna evakuace Titaniku, ale autobus byl ze dvou tfietin pln˘, takÏe propukla ponûkud chaotická strkanice. Bob se nikam nehnal, tak jsme 7
SVùT PODLE BOBA
poãkali aÏ nakonec a vystupovali mezi posledními, coÏ se posléze ukázalo jako moudré rozhodnutí. V autobuse to sice dûsivû páchlo, ale bylo v nûm alespoÀ teplo. ZÛstali jsme stát pfied jednou z vysok˘ch lond˘nsk˘ch novostaveb, kde se do nás okamÏitû zakousl ledov˘ vítr. Byl jsem rád, Ïe jsem ve chvíli, neÏ jsme vybûhli z bytu, stihl je‰tû popadnout teplou vlnûnou ‰álu a omotat ji Bobovi kolem krku. Závada na autobusu nebyla tak dramatická, jak se zpoãátku jevilo – v podstatû se jenom pfiehfiál motor, ale fiidiã musel stejnû poãkat, aÏ dorazí mechanik. PfiibliÏnû s dvacítkou dal‰ích nabruãen˘ch pasaÏérÛ jsme tedy pfie‰lapovali v mrazivé zimû na chodníku a zhruba pÛl hodiny jsme ãekali, aÏ dorazí náhradní spoj. Ranní ‰piãka zrovna kulminovala, takÏe kdyÏ jsme s Bobem vystupovali na autobusové zastávce Islington Green, byli jsme uÏ dobrou hodinu a pÛl na cestû. Mûli jsme tudíÏ velké zpoÏdûní a bylo mi jasné, Ïe nestihnu ru‰nou polední pauzu, kdy se ãasopis prodával nejlépe. Bûhem tûch pûti minut, které nám trvala pû‰í cesta na na‰e stanovi‰tû u stanice metra Angel, nás jako obvykle kaÏdou chvíli zastavovali lidé. Tak tomu bylo vÏdycky, kdyÏ ‰el Bob se mnou. Nûkdy jsem ho vedl na koÏeném vodítku, ale vût‰inou mi sedûl na rameni a zvûdavû si mûfiil svût kolem sebe jako kormidelník na pfiídi plavidla. Nûco takového samozfiejmû kolemjdoucí nevidí kaÏd˘ den, proto nás po pár metrech pravidelnû nûkdo oslovil, Boba pohladil nebo si ho vyfotografoval. Nijak mi to nevadilo. Bob je charismatick˘, pohledn˘ chlapík a vûdûl jsem, Ïe si pozornost 8
NOâNÍ HLÍDKA
uÏívá – samozfiejmû pokud lidé vûdûli, jak se ke koãkám chovat. To se nane‰tûstí nedalo zaruãit vÏdycky. Jako první nás toho dne zastavila drobná Ruska, která oãividnû umûla zacházet s koãkami stejnû obratnû jako já recitovat ruskou poezii. „Á, kó‰ka, ta je ale hezouãká,“ rozpl˘vala se, kdyÏ nás potkala v Camden Passage plné restaurací, barÛ, kaváren a staroÏitnictví, která se táhne kousek od Islington Green. Zastavil jsem se, aby se mohla s Bobem pozdravit, ale Ïena se natáhla a chtûla ho pohladit po hlavû. To nebyl zrovna dobr˘ nápad. Bob se najeÏil, sekl po ní packou a velmi hlasitû zamÀoukal. Na‰tûstí ji ne‰krábl, ale vylekal ji tak dÛkladnû, Ïe mi pár minut trvalo, neÏ jsem ji uklidnil a ujistil se, Ïe je v pofiádku. „To je dobré. Nic se nedûje. Jen jsem se s ním chtûla skamarádit,“ opakovala, ale v obliãeji byla pofiád bílá jako stûna. ·lo uÏ o star‰í paní a dostal jsem strach, jestli se o ni nepokou‰í infarkt. „Rad‰i nikdy cizí zvífiata nehlaìte,“ radil jsem jí co nejzdvofiileji a usmíval jsem se. „Jak byste se cítila vy, kdyby vám nûkdo najednou poloÏil ruku na obliãej? Je‰tû ‰tûstí, Ïe vás nedrápl.“ „Nechtûla jsem ho rozãílit,“ opakovala paní ne‰Èastnû. Bylo mi jí líto. „No tak, co kdybyste se vy dva spfiátelili?“ Zaujal jsem roli mírotvorce. Bob se zpoãátku ochotou nepfietrhl. KdyÏ si postavil hlavu, trvalo dlouho, neÏ se mi podafiilo mu nûco vymluvit, ale nakonec si dal pfiece jenom fiíct a dovolil té Ïenû, aby ho velmi jemnû podrbala za krkem. 9
SVùT PODLE BOBA
Paní se neustále omlouvala a dalo mi práci se s ní rozlouãit. KdyÏ jsme se nakonec odpoutali a do‰li jsme na stanovi‰tû u metra, poloÏil jsem na chodník batoh, aby se na nûm mohl Bob rozvalit, a vedle jsem sloÏil balík ãasopisÛ, které jsem si pfiedchozí den vyzvedl u koordinátora urãeného pro oblast Islington Green. Dal jsem si dnes za cíl prodat pfiinejmen‰ím dvacet v˘tiskÛ, protoÏe jsem jako obvykle potfieboval peníze. Opût jsem se v‰ak doãkal zklamání. NeÏ jsem stihl prodat jedin˘ ãasopis, z hrozivû vyhlíÏejících ãern˘ch mrakÛ, které se pfievalovaly nad Lond˘nem uÏ od rána, se spustil prudk˘ lijavec. S Bobem jsme se museli rychle pfiesunout pod stfiechu o pár metrÛ dál do prÛchodu u nedaleké banky a kanceláfisk˘ch budov. Bob je houÏevnat˘ kocour, ale dé‰È nenávidí, zvlá‰tû kdyÏ je voda ledová jako dnes. Jako by se cel˘ scvrkl, jeho záfiivû ohnivá koÏe‰ina ze‰edla a ztratila barvu. Nebylo tedy divu, Ïe si ho v‰imlo ménû lidí neÏ obvykle a prodal jsem ménû ãasopisÛ. Dé‰È nepolevoval a nezdálo se, Ïe by se mûlo v dohledné dobû vyãasit. Zanedlouho Bob zaãal zfietelnû dávat najevo, Ïe se mu tam vÛbec nelíbí. Vrhal po mnû otrávené pohledy a jako rezav˘ jeÏek se stoãil do pichlavého klubíãka. Samozfiejmû jsem chápal, co mi chce naznaãit, ale skuteãnost jsem zmûnit nemohl. BlíÏil se víkend a potfieboval jsem vydûlat co nejvíce penûz, abych nás dva nakrmil. Ov‰em hromádka ãasopisÛ se od chvíle, kdy jsme pfii‰li, nikterak neztenãila. A jako kdyby to nestaãilo, odpoledne si nás v‰iml mlad˘ uniformovan˘ stráÏník a zaãal mi ztrpãovat Ïi10
NOâNÍ HLÍDKA
vot. Nebylo to poprvé a nepochybnû ani ne naposledy, ale dnes jsem opravdu o nepfiíjemnosti nestál. Zákon znám a mûl jsem plné právo tady prodávat. Vlastním prÛkaz registrovaného prodejce, a dokud nepÛsobím vefiejné pohor‰ení, mÛÏu na svém pfiidûleném stanovi‰ti prodávat od úsvitu do setmûní. BohuÏel ten stráÏník zfiejmû nemûl ten den nic lep‰ího na práci a trval na tom, Ïe mû prohledá. Netu‰il jsem, proã mû ‰acuje, s nejvût‰í pravdûpodobností u mû hledal drogy nebo zbraÀ, ale nic nena‰el. To ho nijak nepotû‰ilo, proto si vzal na pa‰kál alespoÀ Boba. Okukoval ho a zaãal se na nûj vyptávat. Vysvûtlil jsem mu, Ïe jsem ho nechal fiádnû a podle pfiedpisÛ pfiihlásit a oãipovat. To stráÏníkovi náladu je‰tû zhor‰ilo, ale nakonec se odporouãel s v˘razem zamraãenûj‰ím neÏ dne‰ní poãasí.
Vytrval jsem na místû dal‰ích pár hodin aÏ do pozdního odpoledne, kdy odcházejí z práce úfiedníci a do ulic vyráÏejí opilci a mládeÏ, která si fiíká o potíÏe. Potom jsem to odpískal. Byl jsem sklesl˘. Prodal jsem ani ne deset ãasopisÛ a získal jsem jenom zlomek toho, co jsem obvykle vydûlal. Nicménû uÏ dost dlouho jsem pfieÏíval na zlevnûn˘ch fazolov˘ch konzervách a peãivu, abych vûdûl, Ïe hladem neumfieme. Mûl jsem dokonce i dost na to, abych nasypal drobné do plynového a elektrického mûfiiãe a koupil nûjakou ba‰tu pro Boba. Ale po víkendu musím znovu vyrazit do práce a to se mi moc 11
SVùT PODLE BOBA
nechtûlo, protoÏe hlásili dal‰í vydatné de‰tû a cítil jsem se prachbídnû. Cestou autobusem domÛ jsem rozpoznal neklamné pfiíznaky virózy, která se mi zaãínala zakusovat do kostí. Bolelo mû celé tûlo a kaÏdou chvíli mû polila horkost. Paráda, pfiesnû tohle jsem potfieboval, fiíkal jsem si v duchu. Zabofiil jsem se hloubûji do sedadla a chystal se, Ïe si zdfiímnu. Tou dobou mûla obloha uÏ inkoustovû ãernou barvu a na ulicích zaãínaly blikat pouliãní lampy. Noãní Lond˘n Boba fascinoval. Zatímco já se propadal do neklidného spánku, sedûl Bob u okna, ztracen˘ ve vlastním svûtû. Silnice zpátky do Tottenhamu byly ucpané stejnû jako ráno a autobus se ‰inul kupfiedu ‰neãím tempem. Kousek za Newington Green jsem zfiejmû usnul natvrdo a probudil mû aÏ zvlá‰tní pocit, Ïe mi nûkdo zlehka poklepává na koleno, a na tváfii mû za‰imraly fousky. Otevfiel jsem oãi a hledûl pfiímo do Bobovy tváfie. PoÈukával mi tlapkou na nohu. „Co je?“ zeptal jsem se ospale. Natoãil hlavu, jako by ukazoval dopfiedu k fiidiãi autobusu. Potom se obrátil, aby seskoãil dolÛ do uliãky. Mezitím na mû vrhl pfies rameno ustaran˘ pohled. UÏ jsem se chtûl zeptat, kam to tak pospíchá, ale pak jsem vyhlédl z okénka a uvûdomil jsem si, Ïe uÏ jsme v na‰í ulici. „A sakra,“ vyjekl jsem a okamÏitû jsem vyskoãil ze sedadla. Popadl jsem batoh a na poslední chvíli zmáãkl tlaãítko, Ïe vystupujeme. Pár vtefiin, a pfiejeli bychom. Neb˘t mého malého hlídaãe, prosvi‰tûli bychom zastávkou a skonãili kdovíkde. 12
NOâNÍ HLÍDKA
Cestou domÛ jsem se zastavil v obchodû na rohu ulice a koupil jsem nûjaké levné prá‰ky na virózu. Taky jsem vzal pár oblíben˘ch Bobov˘ch pochoutek a pytlík s kufiecím Ïrádlem, které mûl moc rád – koneckoncÛ to bylo to nejmen‰í, co jsem pro nûj mohl udûlat. Mûli jsme za sebou pfií‰ern˘ den a na okamÏik jsem propadl sebelítosti. Ale kdyÏ jsem se opût ocitl doma v teple na‰eho dvoupokojového bytu a díval jsem se, jak Bob spokojenû hltá svou veãefii, pochopil jsem, Ïe si vlastnû nemám naã stûÏovat. Kdybych v autobuse zaspal, zajeli bychom si hromadu kilometrÛ. Staãilo se podívat z okna a bylo zfiejmé, Ïe poãasí se vÛbec neumoudfiilo, naopak venku bylo je‰tû hÛfi neÏ pfiedtím. Kdybych se v tom de‰ti potloukal je‰tû déle, klidnû jsem si taky mohl uhnat nûco hor‰ího neÏ jenom bûÏné nachlazení. Unikl jsem o vlásek. Navíc jsem vûdûl, mÛÏu b˘t vdûãn˘ i z jin˘ch dÛvodÛ. ¤íká se, Ïe moudr˘ ãlovûk by se nemûl trápit kvÛli vûcem, které nemá, ale mûl by b˘t vdûãn˘ za to, co má. Po veãefii jsem se na gauãi zabalil do deky, popíjel jsem hork˘ ãaj s medem, vylep‰en˘ tro‰kou whisky z miniaturní placatice, kterou jsem mûl v bytû uloÏenou pro krajní pfiípady, a pozoroval jsem, jak Bob poklidnû odfukuje na svém oblíbeném místeãku u radiátoru. Na nepfiíjemnosti dne‰ního dne dávno zapomnûl. Spokojenost z nûj jenom ãi‰ela. ¤ekl jsem si, Ïe se budu fiídit jeho pfiíkladem a svût budu brát jako on. Momentálnû je Ïivot krásn˘ a za plno vûcí jsem mohl b˘t vdûãn˘.
13
SVùT PODLE BOBA
Ubûhly uÏ dva roky od chvíle, kdy jsem Boba poprvé potkal – leÏel zranûn˘ na chodbû ãinÏovního domu, ve kterém jsem zrovna bydlel. KdyÏ jsem ho ve slabém osvûtlení zahlédl, vypadalo to, Ïe se popral s jin˘m kocourem. Na zadních nohách a na tûle mûl ‰rámy. Napfied jsem se domníval, Ïe nûkomu patfií, ale kdyÏ jsem ho na stejném místû potkával nûkolik dní, vzal jsem ho k sobû do bytu a peãoval o nûj, dokud se zase neuzdravil. Vydal jsem se úplnû ze v‰ech penûz, abych mu mohl koupit léky a zaplatit o‰etfiení u veterináfie, ale nelitoval jsem toho. Bylo mi v jeho spoleãnosti dobfie a okamÏitû jsme se spfiátelili. Zpoãátku jsem myslel, Ïe mi zase brzy uteãe. Mûl jsem dojem, Ïe Bob je toulav˘ kocour, takÏe jsem samozfiejmû automaticky pfiedpokládal, Ïe se po uzdravení opût vrátí na ulici. Ale odmítl se ode mû hnout. KdyÏ jsem ho ráno vystrãil ven, aby si mohl jít po sv˘ch, pokaÏdé zÛstal, drÏel se mi v patách a chodil za mnou jako stín. Nebo se veãer zase objevil na chodbû a pozval se ke mnû domÛ na noc. ¤íká se, Ïe koãka si svého pána vybírá sama. KdyÏ jednou bûÏel za mnou asi kilometr k autobusové zastávce na Tottenham High Road, pochopil jsem, Ïe si mû Bob vybral. Tehdy jsem ho je‰tû jednou zkusil odehnat, a kdyÏ jsem se díval, jak se v tu chvíli daleko od domova ztrácí v davu, domníval jsem se, Ïe uÏ ho nikdy neuvidím. Ale neÏ staãil autobus vyjet ze zastávky, Bob se zãistajasna zase vynofiil a jako oranÏová dûlová koule vyskoãil na sedadlo vedle mû. A to rozhodlo. Od té chvíle jsme tvofiili nerozluãnou dvojici, kterou spojila lond˘nská ulice. Postupem ãasu ve mnû sílil pocit, Ïe jsme spfiíznû14
NOâNÍ HLÍDKA
né du‰e, které si vzájemnû pomáhají zhojit ‰rámy z minulosti. Dûlal jsem Bobovi spoleãnost, chystal mu jídlo a obãas jsem mu poslouÏil jako hfiejivá podloÏka, na kterou si v noci mohl poloÏit hlavu, a on mi na oplátku pfiiná‰el nadûji a poskytoval smysl Ïivota. Jeho vûrnost, pfiítulnost a humor i pocit zodpovûdnosti, kter˘ jsem si vÛãi nûmu vypûstoval, mû zmûnily. UmoÏnil mi proÏít zku‰enost, kterou jsem nikdy pfiedtím nemûl. Díky nûmu jsem získal nov˘ Ïivotní cíl a pohlíÏel jsem na okolní svût s mnohem vût‰ím nadhledem neÏ dfiív. Pfies deset let jsem byl závisl˘ na drogách, pfiespával jsem v prÛchodech, v centrech pro bezdomovce nebo v nejrÛznûj‰ích ubytovnách po Lond˘nû. Ta ztracená léta jsem byl vût‰inou úplnû mimo, ujíÏdûl jsem na heroinu a úspû‰nû jsem umrtvoval samotu a bolest kaÏdodenního Ïivota. KdyÏ se ze mû stal bezdomovec, jako bych pro ostatní pfiestal existoval, jako bych byl neviditeln˘. V dÛsledku toho jsem ztratil schopnost fungovat v normální spoleãnosti a nedokázal jsem se v bûÏn˘ch situacích orientovat ani vhodnû komunikovat s lidmi. Sv˘m zpÛsobem jako bych pfiestal b˘t ãlovûkem a pro svût zemfiel. S Bobovou pomocí jsem se pozvolna navracel zpût do Ïivota. Zaãal jsem se zbavovat závislosti na drogách a udûlal jsem v tom v˘razn˘ pokrok, postupnû jsem se odstfiihl od heroinu a nakonec jsem pfiestal brát i metadon. Sice jsem stále je‰tû uÏíval léky, ale uÏ jsem vidûl povûstné svûtlo na konci tunelu a doufal jsem, Ïe brzy budu úplnû ãist˘. Rozhodnû to ale nebyla pohodová jízda. Ani náhodou. Pro narkomana, kter˘ se snaÏí zbavit závislos15
SVùT PODLE BOBA
ti, je odvykání vÏdycky tûÏké. Pofiád jsem je‰tû postupoval tempem dva kroky vpfied, jeden zpátky, a pracovat na ulici mi v tomto ohledu nijak neprospívalo. Ulice není zrovna prostfiedí pfietékající lidskou dobrotou a pochopením. Za kaÏd˘m rohem ãíhaly potíÏe, nebo pfiinejmen‰ím na mû. Nejspí‰ jsem je pfiitahoval. Tak to bylo vÏdycky. Zoufale jsem touÏil se z ulice dostat a nechat tuto svou Ïivotní etapu definitivnû za sebou. Netu‰il jsem, kdy se mi to podafií ani jak, ale byl jsem odhodlan˘ se o to alespoÀ pokusit. Teì jsem se snaÏil pfiedev‰ím oceÀovat to, co mám. Podle obecn˘ch mûfiítek to nebyla zase aÏ taková sláva. Penûzi jsem zrovna neopl˘val, mÛj byt mûl do vysnûného apartmánu daleko a o autu jsem si mohl nechat zdát. Ale vedlo se mi mnohem líp neÏ je‰tû pfied nedávnem. Mûl jsem kde bydlet a sehnal jsem si zamûstnání, které spoãívalo v prodeji ãasopisu Big Issue. Poprvé za dlouhá léta jsem kráãel správn˘m smûrem – a mûl jsem Boba, kter˘ mi vûnoval své pfiátelství a slouÏil mi jako prÛvodce na cestû. TakÏe jsem se zvedl z gauãe a zamífiil do postele, abych si ‰el co nejdfiív lehnout. Sklonil jsem se a zlehka pohladil Boba po hfibetû. „Co bych si bez tebe poãal, kamaráde?“
16