1 Vlak se neúnavnČ prodíral italskou nocí, kola rytmicky tepala
do kolejnic. Všude se tlaþili obtloustlí venkované, vyzáblé dČti, ošuntČlí obchodníci a spousty amerických vojákĤ. Ve vzduchu byla cítit plíseĖ, jako v domČ, kde léta nikdo neuklízel, a prolínala se s pachem propocených, dlouho nemytých, neþesaných a nemilovaných tČl. PĜesto se nikdo neodvážil otevĜít okno. Staré ženské by urþitČ zaþaly jeþet, že na nČ táhne. PoĜád jim nČco vadí. Horko, zima, únava, hlad. KoneckoncĤ mají právo si stČžovat. Jsou vyþerpané a nemocné. PĜíliš dlouho strádaly hladem, zimou a strachem v pekle nekoneþné války. Ale ta už byla naštČstí minulostí. Skonþila pĜed tĜemi mČsíci. Byl srpen 1945 a vlak se hnal kupĜedu více než dva dny. Serena nastoupila v PaĜíži, a aniž s nČkým promluvila, projela Francií a Švýcarskem až do Itálie. Blížila se k cíli... ko-neþ-nČ... ko-neþ-nČ... ko-neþ-nČ... Pravidelné nárazy se jí vtíraly do myšlenek. Choulila se v rohu kupé, oþi zavĜené, obliþej pĜitisknutý k oknu. Byla unavená. Bože, ta únava. Celé tČlo ji bolelo, dokonce i ruce, kterými se objímala, jako by jí byla zima. Ve vagonu pĜitom bylo dusno, až se jí dlouhé plavé vlasy lepily vzadu na krk. Vlak zpomalil a o chvíli pozdČji zastavil. ZĤstala bez hnutí sedČt a pĜemítala, jestli má vystoupit a projít se, i když jen na pár minut. Byla na cestČ už témČĜ devČt dnĤ a domov poĜád v nedohlednu. Myslela na nČj neustále, znovu a znovu si vyvolávala vzpomínky. Když pĜejíždČli Alpy, musela se držet, aby nezaþala skákat radostí, protože byla zase v Itálii. Ale to byl teprve zaþátek. Pomalu pootevĜela oþi do záĜe staniþních svČtel. Všechno vlastnČ zaþne teprve zítra ráno, až pĜijede domĤ a najde... koneþnČ... Rozespale se protáhla a vdČþnČ zastrþila pĤvabné dlouhé nohy pod protČjší sedadlo. Pospávaly tam dvČ staré ženy, jedna 11
velmi hubená, druhá velmi tlustá, a mezi nimi se maþkalo vychrtlé dítČ. Serena je neteþnČ pozorovala. Její bezvýrazné oþi vypadaly jako zamrzlá smaragdová jezírka, pĜekrásná, ale chladná. PĜesto na nich bylo nČco pĜitažlivého. Jako by þlovČka nutily proniknout dál, odhalit jejich tajemství, zjistit, na co jejich majitelka myslí... Ale dveĜe k duši mČla pevnČ uzavĜené. Byla vidČt jen její jemnČ utváĜená aristokratická tváĜ, prĤsvitná jako bílý mramor. Nebyl to obliþej, kterého by se þlovČk odvážil dotknout. PĜestože byla mladá a krásná, nemČla v sobČ nic srdeþného, vstĜícného. Chovala se odtažitČ, þímž se snažila zastĜít citlivost a zranitelnost. „Scusi,“ zašeptala, když se po špiþkách snažila projít kolem spících žen a starého muže. I když se za svoje pocity stydČla, staĜí lidé jí vadili. Od té chvíle, co pĜijela, nepotkávala nikoho jiného. Copak pĜežili jen oni? Jen staĜenky a starouškové a hrstka rozjívených dČtí, co všude bláznivČ poskakují, zejména kolem amerických vojákĤ. To byli jediní mladí muži, které zatím vidČla. Ameriþané v šedavČ hnČdých uniformách se záĜivými úsmČvy a skvČlými zuby. Už jich vidČla tolik, že by to vystaþilo na celý život. Ani za mák jí nezáleželo na tom, ke které stranČ patĜí. MČli uniformy – barva a stĜih nehrají roli. ýerná, hnČdá, zelená þi... tĜeba purpurová... nebo tyrkysová... Nechala pĜedstavy volnČ plynout... Pozorovala smČsici uniforem na nástupišti a nakonec se odvrátila. I tak vnímala jejich pĜítomnost a slyšela, jak si povídají, smČjí se nČjakým vtipĤm nebo si šeptají v noþním tichu rušeném jen kovovými zvuky vlaku. „KouĜíte?“ natáhla se k ní ruka. PoplašenČ se otoþila, zavrtČla hlavou a pĜikrþila se, jako by se chtČla ochránit pĜed dalším kontaktem. PĤsobila zranČným dojmem – þlovČk mČl pocit, že se v ní muselo nČco zlomit, možná navČky zniþit –, jako by nesla nČjaké tČžké bĜemeno a žila s témČĜ nesnesitelnou bolestí. Na povrchu však nedávala nic znát. PĜestože mČla pomuchlané, ušmudlané šaty, byla mimoĜádnČ pĜitažlivá. Jeden z amerických vojákĤ na nástupišti si toho všiml a pozornČ si ji prohlížel. Naposledy zatáhl z cigarety a odhodil nedopalek na zem. Nemohl z ní spustit oþi. Bože, to je koþka, táhlo mu hlavou. PĜestože mČla na hlavČ pevnČ utažený tmavozelený bavlnČný šátek jako venkovanka, nezabránila tomu, aby se nevydraly ven pramínky zlatoplavých kuþer. Její pĜevlek byl 12
nepĜesvČdþivý – tČžko by nČkdo uvČĜil, že je z vesnice, aĢ by mČla na sobČ cokoli. Byla až pĜíliš krásná a pohled na její obleþení trochu rušil dojem. ýlovČk mČl skoro chuĢ poklepat jí na rameno a zeptat se, proþ cestuje v takových šatech tímhle pĜecpaným vlakem. A dát jí další otázky: Odkud jedete? Kam? Proþ máte v oþích takový nepĜítomný výraz? Stála na nástupišti v horkém letním podveþeru a nenabízela žádnou odpovČć. Jen stála. Vysoká, štíhlá, vzpĜímená a tak mladá. Pohlédla na pomaþkanou lacinou bavlnČnou látku na své sukni a jemnou rukou se ji pokusila trochu uhladit, zatímco v mysli jí blesklo... maminka to dČlala stejným pohybem... dokonale upravenou rukou... bílé hedvábné šaty... na zahradní slavnosti v paláci... Na okamžik sevĜela pevnČ oþi a snažila se ten obraz zahnat. Poslední dobou to musela dČlat þasto, ale vzpomínky se stále vracely. „Scusi,“ zašeptala znovu, když se prodírala ke svému sedadlu, ale tentokrát nezavírala oþi. Byla sice unavená, ale ne ospalá. Jak by mohla spát? Má pĜed sebou už jen pár hodin... jen pár hodin... jen pár hodin... Vlak se znovu rozjel a monotónnČ opakoval její myšlenky. Zírala do tmy a v srdci cítila, že aĢ se stalo cokoli, je koneþnČ doma. I šum rodné italštiny kolem jí pĜinášel úlevu. Krajina za oknem byla tak povČdomá, tak blízká, navzdory þtyĜletému pobytu mezi jeptiškami. Cesta do Ameriky probíhala stejnČ únavnČ a nekoneþnČ. NejdĜív se museli s babiþkou a Flaviem, jedním z mála sloužících, kteĜí zĤstali, dostat pĜes hranice do italské þásti Švýcarska, kde se tajnČ sešli se dvČma jeptiškami. TČm ji babiþka pĜedala. Se slzami v oþích naposledy objala starou dámu a moc si pĜála ji poprosit, aby ji neposílala pryþ. Už tolik ztratila pĜed dvČma lety v ěímČ, když... Vzpomínka byla pĜíliš smutná. SevĜela tedy ještČ jednou babiþku v objetí... „Jen bČž, Sereno, budeš tam v bezpeþí.“ PĜipravovaly se na to pĜes mČsíc. Teć ji þeká Amerika. Je tak strašnČ daleko. „Až to skonþí, vrátíš se domĤ.“ Ale kdy to bude? PĜipadalo jí, jako by už mČla za sebou celý život. Deset životĤ. PĜestože jí bylo teprve þtrnáct. Prožila dva roky války a strachu, neustálý teror Mussoliniho diktatury. DČti se sice nejdĜív snažily pĜedstírat, že se jich to netýká, ale dĜív nebo pozdČji je okolnosti pĜinutily vzít situaci na vČdomí. 13
Vybavil se jí ten hrozný okamžik... kdy otce odvlekli Mussoliniho muži... TváĜil se stateþnČ, ale bezmocnČ se pohledem louþil s manželkou. Nezabili ho hned. Poþkali až do dalšího dne a popravili ho s tuctem dalších na nádvoĜí benátského paláce, kde si Mussolini zĜídil hlavní stan. Serenina matka marnČ prosila, plakala a kĜiþela. Vojáci se jen smáli. Jeden z nich ji chytil za vlasy a surovČ ji políbil. Pak ji odstrþil, až upadla na zem. Když otce zastĜelili, matka k nČmu s náĜkem pĜibČhla a naposledy ho podržela v náruþí. Vojáci ji jen tak, pro zábavu, zabili taky. A proþ vlastnČ? Protože byli aristokrati. Protože otec nenávidČl Mussoliniho. Itálie byla tehdy jako otrávená zvláštním jedem, který štval bratra proti bratrovi, nČkdy i manžele proti sobČ. I Serenin strýc se postavil proti bratrovi s vášní, které nerozumČla. Sergio di San Tibaldo Mussoliniho obdivoval už od zaþátku války a stal se jeho poskokem. Tvrdil, že bratr Umberto je nebezpeþný a navazuje kontakty se Spojenci, pĜestože to nebyla pravda. MČl k tomu svĤj dĤvod. Jako mladší syn knížete di San Tibalda získal pouze statek v Umbrii, který nenávidČl už jako chlapec. Navíc ho ani nesmČl prodat. Mohl usedlost pouze užívat k obživČ a pak ji pĜedat svým dČtem. V pĜípadČ, že by žádné nemČl, dČtem Umbertovým. Starší bratr však mČl všechno – titul, peníze, palác, ve kterém jejich rodina žila už nČkolik generací, šarm, dĤležitost a samozĜejmČ Graziellu, jež se stala poslední kapkou v poháru nenávisti. Tu pohádkovČ krásnou plavovlásku s neuvČĜitelnČ zelenýma oþima miloval už od mládí, když všichni spoleþnČ trávili letní prázdniny v Umbrii nebo San Remu. Ale ona si vybrala Umberta. Všichni mu dávali pĜednost... všichni... PĜi GraziellinČ pohĜbu kleþel v kostele a zoufale sténal. Proþ si brala Umberta? Proþ k nČmu bČžela, když ho zastĜelili? PĜíbuzní a pĜátelé netušili, jakou roli v téhle rodinné tragédii hrál. Navenek se všem jevil jako zakĜiknutý slaboch. Pravdu znala jen matka. Dokázala tak dlouho vyzvídat na správných místech, až ji zjistila. Jen ona mČla tolik odvahy, aby mu dala najevo, jakou hrĤzu provedl vlastní krvi. A kvĤli þemu? Pro bílý mramorový palác? Pro ženu, která zemĜela spolu s manželem, protože nikoho jiného nikdy nemilovala? „Proþ jsi to udČlal?“ kĜiþela na nČj. „Pro Mussoliniho? Zabils kvĤli nČmu mého prvorozeného?“ Sergio se tĜásl pĜed matþi14
nou zlobou a všechno popĜel. Ale nepĜesvČdþil ji. VČdČla své, stejnČ jako Serena. Ta do strýce na pohĜbu vyþítavČ zabodla jiskĜící smaragdový pohled, až se radši urychlenČ nČkam ztratil. Stará knČžna di San Tibaldo pak vzala Serenu a nejstaršího ze služebníkĤ a odvezla je z ěíma. „Palác je teć tvĤj,“ oznámila mladšímu synovi chladnČ v dvoranČ s þernobílou mramorovou dlažbou. „Doufám, že už tČ nikdy neuvidím! Nejsi už mĤj syn!“ Naposledy na nČho pohlédla oþima plnýma slz. Pak potĜásla hlavou a tiše vyšla ven. Serena od té doby nevidČla strýce ani dĤm. PĜesto jí v chladném alpském vzduchu pĜipadalo, že odjeli z ěíma teprve vþera. Snažila se zapomenout na to, jak vojáci otce bili, na matþin pohled šílený žalem, když pĜíští den ráno vybČhla z domu, vlasy jen nedbale upravené, v þerveném vlnČném kabátČ. A pak... Vojáci pĜivezli jejich tČla a pohodili je na bílé mramorové schodištČ, krev pomalu stékala na trávník a Serena pĜi tom pohledu dlouho kĜiþela... VidČla je i teć, když se louþila s babiþkou. Chce, aby odjela do bezpeþí, ale co je momentálnČ bezpeþné? I ve þtrnácti letech to dokázala pochopit. Už nic nebude jako dĜív. KromČ babiþky pĜišla o všechno. „Napíšu ti, dítČ. Slibuju. Každý den. A až se všechno zase zmČní, vrátíš se a budeme žít spolu. VČĜ mi, miláþku...“ Staré knČžnČ se zlomil hlas. PĜitiskla vnuþku pevnČ k sobČ, poslední, co jí zbylo po prvorozeném synovi. Až odjede, nebude mít nikoho. Ale nemá na vybranou. Pro dítČ je tu pĜíliš nebezpeþno. BČhem posledních dvou mČsícĤ Serenu na námČstí svatého Marka tĜikrát obtČžovali vojáci. PĜestože chodila skromnČ a nenápadnČ obleþená, vzbuzovala krásná vysoká štíhlá dívka pozornost. Jeden z nich ji pronásledoval až k domu, chytal ji neurvale za ruku, pĜitiskl ji na zeć a snažil se ji políbit. NaštČstí se objevil sluha. VydČšená Serena pak mČla hrĤzu, aby je i s babiþkou nechtČli vyhnat z paláce. Stará dáma dobĜe vČdČla, že nemá možnost vnuþku chránit pĜed šílenstvím, které vládlo všude kolem. NČkolik týdnĤ hledala Ĝešení, a když jí ho biskup navrhl, vČdČla, že je to jediná šance. JeštČ ten veþer se se svým plánem svČĜila SerenČ. Ta nejdĜív plakala a prosila, aby ji neposílala tak daleko. Mohla by pĜece odjet tĜeba do Umbrie, ustĜihnout si vlasy, nosit ušmudlané šaty, pracovat na poli... udČlala by cokoli, ale babiþka vČdČla, že kdyby ji nechala v Itálii, riskovala by, že ji nČkdo zraní, znásilní nebo zabije. 15
Zachrání ji, jen pokud ji pošle do konce války pryþ. A když se na švýcarské hranici louþily, obČ vČdČly, že se dlouho neuvidí. „Budu na tebe þekat, miláþku,“ slibovala knČžna. „Brzy se vrátíš.“ Modlila se v duchu, aby nemusela moc lhát, zatímco se dívþina útlá ramena v jejím náruþí otĜásala vzlyky a po tváĜích jí stékala celá Ĝeka slz. „Slibuješ?“ Sotva to dokázala vyslovit. Stará žena tiše pĜikývla a naposledy ji políbila. Pak pokynula hlavou k jeptiškám, poodstoupila a obČ ženy vzaly dívku mezi sebe a odvádČly ji. Zítra ji se skupinkou dalších dČtí odvezou do Londýna a potom do StátĤ. Bude to dlouhá a namáhavá cesta. Hrozí jim i nebezpeþí bombových útokĤ, jak v LondýnČ, tak na moĜi. Ale Ĝešení, které knČžna Alicia pro vnuþku našla, pĜedstavovalo menší nebezpeþí, než kdyby zĤstala v Itálii. Dluží to Umbertovi a Grazielle. Nemá teć nikoho, jen Serenu. Zlatavá skvrna jejích vlasĤ pod hnČdým pleteným kloboukem se vzdalovala do tmy... Došly k poslednímu rohu, Serena ještČ zamávala a zmizela. Byla to dlouhá a strastiplná cesta. V LondýnČ strávili kvĤli náletĤm pČt dní v protileteckých krytech, potom se koneþnČ dostali do Doveru, kde se nalodili na nákladní loć. Serena Ĝadu dní nepromluvila. NeumČla anglicky. NČkteré z jeptišek, které je doprovázely, hovoĜily francouzsky, takže by se s nimi dorozumČla, ale radši mlþela. PĜišla o všechno. O rodiþe, strýce, babiþku, domov a nakonec i o vlast. Stávala osamČle na palubČ, útlá postaviþka v šedohnČdých šatech, vítr jí povíval dlouhými plavými vlasy. Jeptišky ji jen beze slova pozorovaly. Zpoþátku se obávaly, aby neprovedla nČjakou nepĜedloženost, ale pak jí dopĜály klid. MČla v sobČ jakousi tichou dĤstojnost. Cítily její sílu a hrdost, stejnČ jako smutek a žal. VČtšina ze spolucestujících dČtí mČla podobný osud – mnohé ztratily rodiþe i sourozence pĜi náletech, nČkteré pĜišly o jednoho z rodiþĤ a témČĜ všechny o milované pĜátele. Ale Serena utrpČla vČtší ztrátu. Když se dozvČdČla o strýcovČ zradČ, ztratila dĤvČru v lidi. Poslední dva roky vČĜila jen babiþce, nikomu jinému. A teć ji nemČla nablízku. Když nČkdo pohlédl do dívþiných hlubokých zelených oþí, uvidČl tam jen nekoneþný smutek a zoufalství. ýasem pĜestal být její žal tak znatelný. BČhem pobytu v klášteĜe nedaleko New Yorku se obþas i zasmála. VČtšinou se však tváĜila vážnČ, pozornČ a soustĜedČnČ. Chovala se tiše a každou 16
volnou chvilku psala babiþce. Líþila jí podrobnČ svĤj pobyt a zahrnovala ji tisícem otázek. Na jaĜe 1943 pĜestaly dopisy od staré knČžny docházet. Serenu nejdĜív pĜepadly starosti, pak se jí zmocnil strach. Nakonec noc co noc uléhala s dČsivými pĜedstavami: To Sergio... urþitČ pĜijel do Benátek a babiþku zabil, protože vČdČla pravdu o jeho zrĤdném skutku. A jednou zabije i ji... Ale jen aĢ pĜijde, pĜimhouĜila oþi s pomstychtivostí, o které ani nevČdČla. Zabiju ho dĜív a budu se dívat, jak pomalu umírá... „Sereno?“ Ve dveĜích pokoje se objevila matka pĜedstavená. „Stalo se nČco? Máš nČjaké špatné zprávy z domova?“ „Ne.“ Posadila se na lĤžku a zavrtČla hlavou, smaragdové oþi opČt bezvýrazné. „UrþitČ?“ „Ne, díky, matko. Jste laskavá, že se ptáte.“ NeotevĜe se nikomu. KromČ babiþky, od které už víc jak dva mČsíce nemá ani Ĝádku. Sklouzla nohama na chladnou dlažbu a chvíli zamyšlenČ stála. MČla na sobČ jednoduchou bavlnČnou noþní košili, dlouhé zlaté vlasy jí spadaly na ramena a její pravidelný obliþej pĤsobil dojmem mramorové sochy. „MĤžu se posadit?“ usmála se jeptiška vlídnČ. „JistČ, matko.“ Matka Constance usedla na prostou dĜevČnou židli. Serena se po chvilce váhání vrátila na postel. Cítila se nesvá a starosti na ní byly vidČt. „Mohla bych pro tebe nČco udČlat, dítČ?“ Ostatní si v klášteĜe zvykli. Angliþané, Holanćané, Italové, Francouzi. ýtyĜi roky se jeptišky staraly o dČti ze všech koutĤ Evropy, které se nakonec vrátí zpátky – pokud jejich rodiny pĜežijí válku. Serena byla nejstarší. Když pĜijela, bylo jí þtrnáct, kdežto ostatním pČt, šest, devČt let. Menší dČti válku moc nevnímaly a nemČly skuteþný strach. NČkteré sice obþas trpČly noþními dČsy, ale v podstatČ byly šĢastné. DĤvody, které je pĜivedly, pomalu ztrácely na dĤležitosti a ve vČtšinČ pĜípadĤ na nich nebyl vidČt žádný stres. Jen Serena se lišila už od poþátku. Její pĜíbČh znala pouze matka pĜedstavená a dvČ další jeptišky. DozvČdČly se ho z dopisu od staré knČžny, která se domnívala, že by ho mČly znát. Serena se nikdy nezmínila ani slovem. Zatím. „Co tČ trápí, dítČ?“ „To nic...“ Dívka na zlomek vteĜiny zaváhala a matka Constance pochopila, že tentokrát by mČla vytrvat. PĜestože to pro 17
ni bude bolestné, je jisté, že nutnČ potĜebuje odhalit své nitro. „Já... to jen...“ PĜedstavená mlþky þekala, ale pĜívČtivČ hledČla SerenČ do oþí. Ta už nedokázala zadržet slzy. „Už víc jak dva mČsíce jsem od babiþky nedostala dopis,“ vyhrkla. „Hmm,“ pĜikývla matka Constance pomalu. „Myslíš, že nČkam odjela?“ Serena zavrtČla hlavou a otĜela si oþi hĜbetem ruky. „Kam by jezdila?“ „TĜeba do ěíma. Za rodinou.“ Dívþiny oþi náhle ztvrdly. „Už tam žádnou nemá!“ „Chápu.“ Jeptiška nechtČla dál naléhat. „Možná mají potíže s doruþováním pošty. I z Londýna dochází opoždČnČ.“ Serena na ni pátravČ pohlédla. „Zatím všechny dopisy pĜišly vþas.“ „MĤžeš napsat nČkomu jinému?“ Zbyla už jen jedna stará služebná. Ostatní museli odejít. Mussolini povolil knČžnČ jen jednu služku, a pĜestože nČkteĜí bývalí sloužící chtČli zĤstat i bez nároku na plat, nesmČli. Minulou zimu zemĜel i starý biskup, takže nemČla komu psát. „Zítra napíšu Marcelle,“ usmála se poprvé od chvíle, kdy jeptiška vstoupila do místnosti. „MČla jsem si na ni vzpomenout dĜív.“ „VČĜím, že babiþka je v poĜádku, Sereno.“ ZamyšlenČ pĜikývla. Vzhledem k tomu, že babiþce bylo nedávno osmdesát, nebyla si tím tak jistá. Ale nezmiĖovala se, že by byla nemocná nebo se necítila dobĜe. V podstatČ nemČla dĤvod se znepokojovat. Kdyby nebylo toho nepochopitelného mlþení... Dopis Marcelle se jí po mČsíci vrátil s poznámkou, že adresátka už tam nebydlí. Že by odjely na statek? V Benátkách se to asi nedalo vydržet. Serena zaþala propadat panice. Napsala do Umbrie, ale dopis jí znovu pĜišel zpátky jako nedoruþitelný. První týdny a mČsíce byla zoufalá, ale zoufalství se postupnČ mČnilo v tupou bolest. NČco se muselo stát, o tom nebylo pochyb, ale zĜejmČ nemá šanci získat vysvČtlení. Nemá se na koho obrátit. Nikdo z rodiny jí nezbyl, kromČ Sergia, samozĜejmČ. Musí poþkat, až se vrátí do Itálie a vypátrá to sama. NaštČstí jí zĤstalo dost penČz. Když odjíždČla, vtiskla jí babiþka tajnČ roliþku bankovek. Serena netušila, kde se staré dámČ podaĜilo sehnat americké peníze, ale když je pĜíští den v koupelnČ pĜepoþítala, zjistila, že je to tisíc dolarĤ. A jeptišky 18
dostaly složitými mezinárodními kanály dalších deset tisíc na pokrytí nákladĤ bČhem Serenina pobytu v klášteĜe. JeštČ je urþitČ zdaleka všechny nespotĜebovaly. Každou noc pak snila o tom, že si za nČ hned po válce koupí zpáteþní lístek do Itálie. Pojede rovnou do Benátek a zjistí, co je s babiþkou. A jestli za to mĤže Sergio, vypraví se za ním do ěíma a zabije ho. Válka skonþila v kvČtnu 1945 a od té chvíle nemyslela na nic jiného než na návrat. VČtšina ostatních dČtí pĜedpokládala, že se jim pĜíbuzní ozvou, ale Serena nemČla na koho þekat, kromČ na potĜebné doklady a lodní lístek. NepotĜebovala ani svolení jeptišek. Byla už plnoletá a nedávno oslavila devatenácté narozeniny. Matka pĜedstavená ji dovezla na loć do New Yorku a dlouze ji objala. „Pamatuj si, dítČ, aĢ se stalo cokoli, nemĤžeš to zmČnit. Jsem ráda, žes tu byla s námi.“ Když Serena odstoupila, mČla oþi plné slz. Zmítala se mezi dojetím a strachem, smutkem a lítostí. „Byla jste ke mnČ celou dobu tak laskavá, matko. DČkuji vám.“ Naposledy starou jeptišku objala, ale už dávali znamení k odjezdu a matka Constance vyšla z kabiny. Její poslední slova „AĢ tČ BĤh provází“ znČla SerenČ v uších ještČ ve chvíli, kdy jí divoce mávala z paluby, tentokrát s úsmČvem ve tváĜi. Je to teprve devČt dní, pomyslela si Serena a vyhlédla z okna vlaku. Pomalu se blížil úsvit a dívka dychtivČ zírala na šedorĤžovou oblohu a vycházející slunce. Míjeli pĜitom léta neobdČlávaná pole s þetnými krátery po bombách. Srdce se jí sevĜelo lítostí nad zniþenou zemí a lidmi, kteĜí trpČli, zatímco ona pobývala v bezpeþí. MČla pocit, jako by jim nČco dlužila – þást sebe samé, svého srdce, života. A teć je tady, spoleþnČ s tČmi, co pĜežili, na zaþátku nové doby, nového života. Srdce jí vzrušenČ tlouklo. KoneþnČ nastal den. Je doma. O pĤl hodiny pozdČji zastavili na benátském nádraží Santa Lucia a Serena pomalu, témČĜ bez dechu, vystoupila za starými ženami, dČtmi, bezzubými staĜíky a vojáky. Chvíli stála u ponurého zadního východu a nasávala atmosféru, jakou zažívala jako dítČ dvakrát roþnČ, když pĜijíždČla s rodiþi na návštČvu. Ale teć to nejsou velikonoþní prázdniny. PĜed sebou má nový život, nový svČt. Pomalu kráþela po schodech z nádraží a s pĜimhouĜenýma oþima hledČla vstĜíc jasným sluneþním paprskĤm 19
ozaĜujícím starobylé budovy a zrcadlícím se ve vlnách kanálu. U pĜístavištČ se pohupovalo nČkolik gondol a þlunĤ. Jejich majitelé pokĜikovali na potenciální zákazníky a Serenu náhle pohltila vĜava. Až se musela usmát. Poprvé po dlouhé dobČ. Nic se nezmČnilo. Válka pĜišla a odešla. Ztratila všechny blízké, stejnČ jako mnozí ostatní, a Benátky pĜesto stojí dál, jako už po staletí, ve své zlaté nádheĜe. Znovu se pousmála. Je opravdu doma. „Signorina!“ zavolal na ni jeden z gondoliérĤ a obdivnČ si prohlížel její pĤvabné dlouhé nohy. „Si... gondola, per piacere.“ Ta slova Ĝíkala snad tisíckrát pĜedtím. Rodiþe jí vždycky dovolili, aby si sama vybrala loć, která se jí líbila. „Ecco.“ Gondoliér se hluboce uklonil, pomohl jí na sedadlo a uložil její otluþený kufĜík. Dala mu adresu a posadila se, zatímco plavidlo se hbitČ proplétalo hustým provozem na Velkém kanálu.
20