Skip to main content

0037115

Page 1

str.1-2_3 Ohlednuti_Sestava 1 5/31/15 9:31 AM Stránka 3

Ozvěny zelených revírů J I Ř Í

K Ř I V Á N E K

KNIŽNÍ KLUB


ozvฤ ny_Sestava 1 08.06.15 16:22 Strรกnka 6


ozvěny_Sestava 1 08.06.15 16:22 Stránka 7

„Včerejšek je historie, přítomnost dar, zítřek tajemství. Život je neobyčejný a chuť každého momentu neopakovatelná.“ „Kdekoliv se vypráví příběh, nastává noc. Bez ohledu na to, kde je dům, jaký je čas, roční období – vyprávění příběhů způsobí, že se hvězdnatá noc a bílý měsíc vynoří z mraků a vznášejí se nad hlavami posluchačů. Někdy se u konce příběhů naplní místnost svítáním. Příběhy jsou vzácný dar k utváření duše.“ C. P. EsTés


ozvฤ ny_Sestava 1 08.06.15 16:22 Strรกnka 8


ozvěny_Sestava 1 08.06.15 16:22 Stránka 9

Předmluva Vážení čtenáři, dostává se vám do rukou další volné pokračování mých loveckých vzpomínek z prostředí honiteb Vojenských lesů a statků. I v tomto případě jde o příběhy, které mají svůj reálný základ a jejichž postavy jsou skutečné. Můžete se s nimi ponořit do všedních i nevšedních zážitků tak, jak je během mé myslivecké praxe přinesl čas. snažil jsem se je vyprávět takovým způsobem, abyste se alespoň na chvíli přenesli do míst, v nichž se jednotlivé příběhy odehrály. Abyste mohli zprostředkovaně zažít lovecké úspěchy i neúspěchy. Psané slovo je doplněno řadou fotografií, které dokreslují výjimečnost honiteb vojenských lesů, míst, kam po léta nevkročila lidská noha. Doufám, že čtení pro vás nebude ztrátou času, nýbrž příjemným zpestřením volných chvil.

u9


ozvฤ ny_Sestava 1 08.06.15 16:22 Strรกnka 10


ozvěny_Sestava 1 08.06.15 16:22 Stránka 11

U

Historie jednoho snímku

rčitě každý má doma celou řadu fotografií, které ho již odmalička provázejí a dokumentují postupně jeho život. Jsou to snímky zachycující jednotlivé osoby v různých situacích anebo jen jejich podobenky. existují však i fotografie, které mají určitou dokumentační hodnotu, nejsou na nich osoby, ale přesto mají pro určitého člověka velký význam, protože jsou nějakým způsobem spojeny s jeho životem. chtěl bych vám povyprávět o jednom takovém snímku, jehož historie je dnes již padesátiletá a který měl zajímavý osud. vznikl v době, která je ve skládance mého života určitým milníkem, protože do jisté míry nasměrovala chod mého života v následujících letech. Poté, co navždy odešli mí rodiče, jsem byl nucen se svojí sestrou vypořádat pozůstalost. Člověk bývá v takových chvílích překvapen, kolik různých archiválií a dokumentů najde. Se sentimentem obrací každý předmět, každý důkaz toho, co bylo a už není. Jednoho dne jsem se probíral věcmi z pozůstalosti a ve skříni jsem objevil obrázek, v paspartě uložený černobílý snímek formátu A4. Sklo bylo prasklé, rozhodl jsem se tedy, že snímek vyjmu, aby se nepoškodil. Po vyjmutí jsem na zadní straně objevil prosincové datum a letopočet 1964. v té chvíli jsem se pomalu začal rozpomínat a vybavovat si historii snímku i okolnosti, za kterých vznikl. Moje matka pracovala celý život v pěstební činnosti u vojenských lesů. Během mých předškolních let mě vodila do školky, ale v letních měsících mě brávala často s sebou do práce, kde jsem byl se synem její kolegyně Tondou. Pohybovali jsme se a hráli si spolu v lesním prostředí, zatímco matky se věnovaly práci. Jen občas nás zavolaly a zkontrolovaly, kolik máme vosích žihadel nebo zda nás náhodou nekousla zmije, kterých bylo tehdy všude plno. hodně času jsme strávili sběrem hub i pozorováním lesnických činností, ať už to byla

u 11


ozvěny_Sestava 1 08.06.15 16:22 Stránka 12

těžba, loupání klád nebo přibližování či odvoz dřeva. Řidiči nás brávali do kabin automobilů a traktorů a my jsme s nimi podnikali pro nás dobrodružné cesty na pily, dřevosklady nebo do dílen. Řekněte, kdo by si to dnes dovolil? zkrátka a dobře, byla úplně jiná doba. Matky se o nás nebály, neboť věděly, že jsme v dobrých rukách. Po návratu nás řidiči opět vysadili a v pořádku vrátili do náručí milujících matek. v tom věku to pro nás byla náramná škola. Já jsem na rozdíl od mého kamaráda Tondy projevil trochu hlubší vztah nejen k výše uvedeným činnostem, ale i k přírodě a myslivosti. Postupně jsem si vybudoval velmi přátelský vztah s hajnými, kteří mě brávali s sebou do lesa na pozorování, a díky nim jsem získal celou řadu informací. Mimo jiné jsem viděl i svého prvního tetřeva a současně jednoho z posledních v Brdech. A právě takový vztah stál na počátku historie nalezeného snímku. Bylo to přátelství s hajným vojtou, který v té době sloužil na lesním úseku Dlouhý kámen. Jak jsem snímek obracel v ruce, uvědomoval jsem si stále jasněji, že několik let visel nejprve v ložnici u dveří a potom na chodbě. v roce 1970 jsme se stěhovali z jedné části domu do druhé, a od té doby byl pro mne obrázek nezvěstný. některý z rodičů ho založil do skříně, patrně na něj nebylo na stěně místo. Postupně mi vytanuly vzpomínky na hajného vojtu i na chvíle, během nichž snímek vznikl. v té době byl hostinským v místním pohostinství U zelenků již několik let libor. Člověk lidmi, a hlavně štamgasty oblíbený pro svou milou povahu a ochotu. Měl dceru, která byla stejně stará jako já. chodila také do školky a často jsme si spolu hrávali. Mimo svoji profesi měl libor ještě jednu zálibu, a tou bylo fotografování všeho možného, především však přírody. Jelikož v té době byla hospoda velmi důležitým komunikačním uzlem, existovaly vazby i mezi liborem a hajnými a samozřejmě i lesními dělníky. Proto nebylo daleko k domluvě, která by liborovi umožnila fotografovat nejen ve volné krajině, ale i v lesích vojenského prostoru. Je třeba si uvědomit, že to pro hajného vojtu bylo určité riziko, neboť vše v tomto prostoru tehdy podléhalo určitému stupni utajení. A tak mezi vojtou a liborem začala postupně spolupráce, během níž vznikla celá řada fotografií lesa i zvěře z vojenského prostoru. Díky svému vztahu s vojtou jsem se někdy účastnil i já, a tak jsme společně vyráželi na fotografování a pozorování zvěře. A právě během jedné takové akce vznikla tato fotografie.

12

v


ozvฤ ny_Sestava 1 08.06.15 16:22 Strรกnka 13

u 13


ozvěny_Sestava 1 08.06.15 16:22 Stránka 14

Byla pořízena z povalového patra seníku, který tehdy stál v mýťáku v lesním oddělení 28 pod Jordánem. Byl to klasický dřevěný seník, kterých bylo na území lesní správy obecnice více. Stál na čtyřech pilotách. Dole byly velké jesle oddělené od střešní části patrem, na němž se ukládalo usušené seno. na patro se vylézalo po žebříku. Pod jeslemi byla zavěšena dřevěná koryta, v nichž byla sůl a případně oves, žaludy či kaštany. Fotografie vznikla jednoho prosincového odpoledne. Tehdy jsme s vojtou a liborem čekali na příchod zvěře k plně založenému seníku. zvěř se dostavovala postupně v několika skupinách a libor fotil jako o závod. vzpomínám si, jak ho tehdy mrzelo, že mezi zvěří není žádný větší jelen. Svým odchodem jsme byli nuceni zvěř zradit, ale ta jen odběhla do svahu a zůstala stát. Patrně se po našem odchodu k seníku vrátila. Tolik tedy k historii snímku. Snímek se tedy přece jen dochoval, na rozdíl od seníku. Ten měl nakonec pohnutější osud. Když přišel pochmurný rok 1968, usídlila se ve vojenském prostoru sovětská vojska. Jejich první velké stanoviště bylo v blízkosti kóty na Toku. Tam vedle dřevěné trigonometrické věže postavili anténu, která věž převyšovala a byla zdaleka vidět. Postupně se sovětští vojáci zabydleli i na jiných místech. Jedním z nich byl lesní porost v lokalitě, které se říkalo náměstíčko. Tenkrát byly všude kolem něj staré mýtné porosty, které dnes již dávno neexistují. Jejich poslední zbytky vzaly zasvé během rozsáhlé větrné kalamity v roce 1990. nad náměstíčkem směrem k požárnímu pásu byl mladší smrkový porost, v němž se nacházelo další stanoviště sovětských vojsk. Tyto mladší porosty vypadaly ponuře až strašidelně, alespoň na mne tak působily. několik let předtím se tam natáčel známý film z války Práče. Právě tam byla zbudována řada důmyslně zamaskovaných zemljanek. Když se do nich vojska nastěhovala, začala v prostorech soustředění ihned využívat veškeré stavby, které obsahovaly trámy a prkna. začaly postupně mizet oborohy, seníky a kazatelny. Mimo to mizelo i surové dřevo připravené k odvozu. Pokud vojska takto připravené dřevo nenašla, vzala si je samozřejmě z porostů. Stejný osud měl i seník v oddělení 28. za několik měsíců, od srpna do konce roku, po něm nezbyla ani památka. Jen zvěří vyšlapané a do značné míry eutrofizované místo s kopřivami několik dalších let připomínalo jeho existenci. Jako děti jsme v roce 1968 ze zvědavosti podnikali na Tok výpravy za sovětskými vojáky, kteří s námi ochotně komunikovali. S od-

14

v


ozvěny_Sestava 1 08.06.15 16:22 Stránka 15

stupem let si uvědomuji, že mnozí z nich ani nechápali, kde jsou, natož proč tu jsou. vysadili je místně i politicky dezorientované v cizí zemi, kde jim většina lidí dávala najevo svůj nesouhlas. vzpomínám si, jak jsme s nimi měnili domácí produkty – švestky, rebarboru, jablka i cigarety za vše možné. odznáčky počínaje a padáky z prvotřídního hedvábí konče. Padáky byly žádané především mezi mladými dívkami, které si z nich šily halenky. Jediné věci, které nebyli ochotni směnit, byla rudá hvězda z lodičky a bodák. na těchto stanovištích setrvala vojska až do léta 1969. Poté zůstala už jen stanice na Toku. Řadoví vojáci patrně neměli jednoduchý život a lze se domnívat, že se možná někteří ani nazpět nevrátili. Po létech nechci spekulovat, ale vzpomínám si, že za tuhé a velmi kruté zimy na přelomu let 1969 a 1970 se asi sto metrů za zemljankami nacházelo v řadě několik přinejmenším prapodivných útvarů, velmi silně připomínajících hroby s navršeným kamením. Během zimy byly jejich okraje rozhrabány a podhrabány liškami, které se snažily dostat pod kamení. Pamatuji si, že i vojta jednou před lesními dělnicemi mluvil o tom, aby tam raději nechodily, že jsou tam nejspíše hroby. To jsou tedy vzpomínky, které se mi vybavily v souvislosti s nálezem padesát let staré fotografie. okamžiky, které už většinou upadly v zapomnění. valná většina aktérů už není mezi živými a sám se už také pomalu počítám mezi pamětníky. vojta odešel počátkem 70. let ke státnímu lesnímu podniku a od té doby jsem o něm již neslyšel. libor se v roce 1965 odstěhoval a jedinou vzpomínkou na něj i na výpravy spojené s fotografováním je právě ta dnes již trochu zašlá fotografie s několika laněmi a jelínkem.

u 15


Turn static files into dynamic content formats.

Create a flipbook
0037115 by Knižní­ klub - Issuu