Jak vycvicit divokeho slona_001 az 003_Sestava 1 1/28/16 8:47 AM Stránka 3
J A N C H O Z E N B AY S O V Á
JAK VYCVIČIT
DIVOKÉHO SLONA … a další dobrodružství na cestě bdělosti
KNIŽNÍ KLUB
slon_sestava 1 08.02.16 8:49 stránka 5
Úvod
Lidé mi často říkají: „Moc rád bych cvičil bdělost, ale mám toho tolik, že na to asi nenajdu čas.“ Domnívají se, že cvičení bdělosti je něco, co musejí zařadit do svého programu, který jim již zcela zaplňuje práce, výchova dětí a péče o domácnost. Udělat z bdělosti součást života je jako spojovat body nebo malovat podle čísel. Vzpomínáte si na omalovánky, kde jsou malé části označeny číslem barvy, kterou máte použít? Když jste vyplnili všechny hnědé a potom zelené a modré plochy, začal se vynořovat hezký obrázek. Podobně to vypadá i s praxí bdělé pozornosti. Začněte třeba telefonem. Jakmile zazvoní, nejprve chvilku počkejte, třikrát se pomalu nadechněte a vydechněte a teprve pak ho zvedněte. Asi po týdnu se z toho pro vás stane zvyk. Potom si přidejte další cvičení – pozorně jezte. Až zjistíte, že opravdu pozorně jíte, aniž si to musíte stále připomínat, zkuste něco dalšího. Postupně bude okamžiků pozorného vnímání a uvědomování si přítomnosti ve vašem obyčejném všedním dni přibývat. Začnete cítit radost z probuzeného života. 5
slon_sestava 1 08.02.16 8:49 stránka 6
Cvičení v této knize se zaměřují na mnoho různých oblastí ve vašem životě, které můžete naplnit teplými barvami bdělosti a otevřeného srdce. Žiji v zenovém klášteře v Oregonu a vyučuji meditaci. Zároveň jsem dětská lékařka, manželka, matka a babička, a tak moc dobře chápu, jak stresující a náročný bývá všední den. Řadu cvičení jsem vymys lela proto, abych se naučila lépe prožívat přítomnost a být šťastnější a uvolněnější, i když se utápím v povinnostech. Ráda bych tuto sbírku cvičení nabídla každému, kdo také touží žít intenzivněji v přítomnosti a radovat se z malých okamžiků života. Nemusíte odjíždět na měsíční meditační pobyty nebo se stěhovat do kláštera, abyste našli pokoj a rovnováhu. Jsou pro vás dostupné již tady. Pokud budete každý den cvičit bdělost, krok za krokem dosáhnete svého cíle – budete prožívat uspokojení a naplnění právě v tomto svém životě.
Co je bdělost a proč je důležitá
Zájem o bdělost, pro niž se v češtině používají i termíny bdělá pozornost, uvědomování nebo všímavost (anglicky mindfullness), v posledních letech výrazně vzrostl, a to jak mezi vědci, psychology, lékaři a peda gogy, tak mezi širokou veřejností. Bdělost se stala významným před mětem vědeckého výzkumu, protože se ukazuje, že výrazně prospí vá duševnímu i fyzickému zdraví. Co přesně však „bdělostí“ míníme?
6
slon_sestava 1 08.02.16 8:49 stránka 7
Ráda používám tuto definici:
Bdělost znamená vědomě věnovat plnou pozornost tomu, co se děje kolem vás a ve vás – ve vašem těle, srdci a mysli. Je to uvědomování a všímání si všeho bez kritiky a soudů. Někdy je mysl bdělá, jindy ne. Dobrým příkladem je situace, kdy pozorujeme ruce na volantu auta. Vzpomínáte, jak jste se učili řídit a jak sebou auto zpočátku házelo sem a tam? Kličkovali jste po silnici a vaše ruce křečovitě škubaly volantem na jednu a zase na druhou stranu. Přes veškerou snahu se vám nedařilo udržet správný směr. Tehdy jste byli zcela bdělí, naprosto soustředění na mechanismus řízení. Začas se vaše ruce naučily řídit bezchybně a dělat automaticky, co je třeba. Auto se hladce pohybuje vpřed a rukám přitom nemusíte věnovat zvláštní pozornost. Dokážete řídit, hovořit, jíst a poslouchat rádio – vše zároveň. Všichni máme stejnou zkušenost. Řídíme mimovolně. Otevřeme dveře auta, najdeme klíče, opatrně vyjedeme na cestu… a vjedeme do garáže budovy, kde pracujeme. Ale počkat! Co se stalo s těmi dvaceti, respektive čtyřiceti minutami, kdy jsme jeli do práce a potom se zase vraceli domů? Byla tam červená, nebo zelená? Mysl si udělala prázdniny. Ocitla se buď v nějaké příjemné, nebo naopak stresující sféře, zatímco tělo obratně manévrovalo s autem v dopravním provozu i na semaforech. Jakmile jsme dorazili do cíle, najednou se probudila. Je to tak špatné? Ne, není to nic, za co bychom se měli stydět nebo cítit vinu. Jezdíte-li takhle mechanicky do práce bez nehody, jste skutečně 7
slon_sestava 1 08.02.16 8:49 stránka 8
moc šikovní! Ale možná je to trochu smutné, protože pokud tělo vykonává minuty či hodiny nějakou činnost, zatímco mysl se toulá kdesi jinde, znamená to, že po většinu svého života nejsme skutečně přítomní. A nejsme-li přítomní, cítíme se nějak nesví, jakoby ustavičně nespo kojení či neuspokojení. Pocit neuspokojenosti, určité mezery, respektive propasti, mezi námi a vším ostatním a všemi ostatními, představuje základní problém lidského života. Vede k okamžikům hlubokých pochybností a osamělosti. Buddha nazývá skutečnost, že každá lidská bytost někdy zakouší tento druh utrpení, První pravdou. V životě samozřejmě prožíváme spoustu šťastných okamžiků. Nejveselejší býváme se svými přáteli, ale jakmile odejdou a my se cítíme osamělí, unavení, zklamaní, smutní nebo podvedení, opět se vynoří nespokojenost a jsme nešťastní. Všichni si zkoušíme pomoci prostředky bez lékařského předpisu – jídlem, přírodními léky, sexem, prací do úmoru, alkoholem, filmy, nakupováním, hazardními hrami, jen abychom se zbavili trápení, které doprovází běžný lidský život. Všechny tyto pomůcky načas fungují, ale většina z nich má vedlejší účinky, například dluhy, výpadky paměti, vězení nebo ztrátu někoho, koho milujeme, takže nakonec naše utrpení dlouhodobě prohlubují. Na etiketách některých přírodních přípravků, které jsou k dostání bez předpisu, čteme: „Pouze pro dočasnou úlevu. Jestliže příznaky onemocnění přetrvávají, navštivte svého lékaře…“ Mnoho let jsem hledala vhodný lék a našla jsem ho v pravidelném cvičení bdělosti. Proti opakujícím se pocitům tíže a smutku pomáhá opravdu spolehlivě. Přede8
slon_sestava 1 08.02.16 8:49 stránka 9
psala jsem ho sama sobě i mnoha jiným lidem a z výsledků jsem měla velkou radost. Pokud se naučíme být přítomní v tom, co právě je, naše nespokojenost se životem se začne rozplývat a vynoří se mnoho prostých potěšení. Určitě jste již zažili okamžiky naprosté bdělosti. Všichni si dokážeme vzpo menout alespoň na jednu chvíli, kdy jsme byli zcela bdělí, všechno se rozjasnilo a ožilo. Říkáme jim „vrcholné okamžiky“. Mohou přijít, prožíváme-li něco neobvykle krásného nebo bolestného, například naro zení dítěte nebo odchod milované osoby. Nebo také, když auto dostane smyk. Čas se zpomalí a my čekáme, zda dojde k nehodě, či ne. Nemusí se však stát ani nic tak dramatického. „Vrcholný okamžik“ můžeme zažít na obyčejné vycházce. Zahneme za roh a všechno se na pár vteřin rozzáří. V těch okamžicích jsme bdělí. Život a pozornost jsou nerozdělené, sply nou vjedno. Mezera mezi námi a vším ostatním se zacelí a utrpení zmizí. Cítíme se spokojení. Ve skutečnosti jsme se ocitli za hranicemi spokojenosti a nespokojenosti. Jsme přítomní. Jsme Přítomnost. Okusí me vzrušující chuť toho, čemu buddhisté říkají probuzení či osvícení. Tyto momenty nevyhnutelně pohasnou a my se opět oddělíme. Mrzí nás to, ale vrcholné okamžiky nebo osvícení si nelze vynutit. Bdělostí však můžeme uzavřít mezery způsobující naše špatné pocity – sjednotit tělo, srdce a mysl tak, že si uvědomujeme všechno najednou. Při tomto sjednocení se hranice mezi „mnou“ a „vším ostatním“ stále ztenčuje, až posléze zmizí. Na chvilku, na kratičkou chvilinku, ale někdy i na celý život se vše stane jedním celkem, všechno je svaté a v pokoji. 9
slon_sestava 1 08.02.16 8:49 stránka 10
Jak pomáhá bdělost
Cvičení bdělosti je přínosné v mnoha ohledech. Výzkum štěstí vedený Brownem a Rayanem na Rochesterské univerzitě prokázal, že „lidé, kteří dosáhli vysokého stupně bdělosti, se těší kvetoucímu, pozitivnímu duševnímu zdraví“. Toto cvičení léčí mnoho neduhů, kterými trpí srdce, mysl a dokonce i tělo. Ale nevěřte tomu jen proto, že to říkám. Cvičte jeden rok podle této knihy a uvidíte, jak se váš život změní. Uvedu několik příkladů, jak bdělost pomáhá.
1. Bdělost zachovává energii Je jistě skvělé, že se dokážeme naučit obratně vykonávat různé činnosti. Bohužel je potom provádíme nevědomě. A jestliže děláme věci nevědomě, přicházíme o velké úseky života. Pokud „zkontrolujeme“ mysl, rozpoznáme, že má tendenci ubírat se třemi směry: do minulosti, do bu doucnosti nebo do říše fantazie. Tyto tři oblasti jsou ovšem jen v našich představách, mimo ně reálně neexistují. Pouze „tady a teď“ – to je jediný okamžik, kde a kdy jsme skutečně živí. Schopnost lidské mysli vybavovat si minulost je jedinečný dar. Pomáhá nám učit se z omylů a změnit nezdravý způsob či orientaci života. Vrací-li se však mysl znovu a opět do minulosti, většinou donekonečna rozebírá naše minulé chyby. „Kdybych tenkrát řekl tohle…, potom by ona odpověděla takhle...“ Zdá se, že nás mysl pokládá za velké hlupáky. Vytrvale nám připomíná chyby, jichž jsme se dopustili v minulosti, viní nás z mnoha omylů a nesčetněkrát nás za ně kritizuje. Asi bychom neplatili dvě stě padesátkrát za vypůjčení úděsného filmu, abychom se 10
slon_sestava 1 08.02.16 8:49 stránka 11
při něm opakovaně trýznili. Mysl ale z nějakého důvodu necháváme přehrávat určitou nepříjemnou vzpomínku pořád dokola, jako bychom si přáli, aby nás prožitá bolest, stud nebo trapné pocity ustavičně mučily. Nenapomínali bychom dítě stokrát za malou chybu, ale mysli dovolujeme věčně nám připomínat starý hněv a stud. Jako by se mysl obávala, že se znovu staneme obětí špatného úsudku, nevědomosti nebo nepozornosti. Jako by nevěřila, že jsme ve skutečnosti inteligentní – dost inteligentní na to, abychom se z chyby poučili a už ji neopakovali. Zcela paradoxně se často stane právě to, čeho se mysl naplněná úzkostí obává nejvíc. Neuvědomujeme si totiž, že při snění za bílého dne, kdy litujeme něčeho v minulosti, přestáváme existovat v přítomnosti. A jsme-li nepřítomní, dopustíme se s větší pravděpodobností chyby. Nakonec proto někdy opravdu dojde k tomu, čeho se nejvíce bojíme. Schopnost lidské mysli plánovat budoucnost je dalším z našich jedinečných darů. Díky ní máme mapu a kompas, jimiž se řídíme na cestě životem. Nebezpečí, že špatně zabočíme a hodně si zajdeme, je tak o něco menší, a naopak se zvyšuje šance, že dorazíme na konec života spokojeni. Mysl se však o nás neustále obává, a připravuje nám proto spoustu alternativ, s nimiž podle ní máme počítat. Většina z nich se samozřejmě nikdy neuskuteční. Tímto stálým přeskakováním do budoucna ztrácíme duševní a emocionální energii. Můžeme si ovšem přichystat rozumný plán pro neznámou budoucnost, ale potom se opět vrátit k přítomnému dění. Tak půjdeme událostem vstříc s otevřenou myslí a otevřeným srdcem, ochotni a schopni přizpůsobit svůj plán realitě okamžiku. 11
slon_sestava 1 08.02.16 8:49 stránka 12
Mysl se také ráda vydává na výlety do království fantazie a přitom si natáčí videofilm o novém a jiném „já“, slavném, hezkém, mocném, talentovaném, úspěšném, bohatém a milovaném. Tato úžasná schopnost lidské mysli – fabulace – představuje základ veškeré krea tivity. Umožňuje nám provádět experimenty a dělat objevy, tvořit umělecká díla a hudbu, formulovat vědecké hypotézy a navrhovat projekty – od budov až k novým kapitolám v našem životě. Bohužel se také stává únikem od momentálních nepříjemností, od strachu a nejistoty, neboť nevíme, co nás v nejbližší době čeká, od obav, že v příštím okamžiku (nebo hodině, dni či roce) přijdou problémy nebo dokonce smrt. Nepřetržitý tok fantazírování a denního snění má daleko ke skutečné kreativitě. Člověk může být opravdu tvořivý, pokud jeho mysl spočine v ne utrál ním stavu a vyjasní se, aby byla jako čisté plátno, na němž se pro mítají nové ideje, rovnice, básně, melodie nebo barevné kom binace. Je velmi důležité nechat mysl spočinout v přítomnosti naplněné tím, co se děje právě teď, a odvést ji od únavných, stále se opakujících, neplodných výletů do minulosti a budoucnosti nebo do světa fantazie. Šetříme tak její energii, takže zůstává čistá a otevřená, připravená odpovídat na to, co se před ní vynořuje. Ten, kdo se myslí příliš nezabývá, se možná domnívá, že se jeho mysl samozřejmě chová právě takhle. Ale není tomu tak. Mysl se zpravidla vůbec nezastaví. Dokonce i v noci je aktivní a modeluje sny ze směsi obav a událostí našeho života. Víme, že tělo dobře nefunguje, pokud neodpočívá. Dopřáváme mu proto, aby si každou noc na několik hodin lehlo a relaxovalo. Zapomínáme však, že i mysl potřebuje odpočinek. 12
slon_sestava 1 08.02.16 8:49 stránka 13
Může ho najít v současném okamžiku – kdy se zklidní a uvolněně se oddá přítomnému dění. Cvičení bdělosti nás vede k tomu, abychom nemrhali duševní energií na výlety do minulosti a budoucnosti, ale stále se vraceli „sem“ a spočinuli v tom, co probíhá právě v tuto chvíli.
2. Bdělost trénuje a posiluje mysl Všichni víme, že lidské tělo se dá vytrénovat. Můžeme být ohebnější (jako gymnasté a akrobaté), ladnější (jako baletky), zručnější (jako pia nisté) a silnější (jako vzpěrači). Méně si však uvědomujeme, že i mysl lze vycvičit. Krátce před svým osvícením Buddha popsal vlastnosti mysli a srdce, jež rozvíjel po mnoho let. Pozoroval, že jeho mysl začala být „koncentrovaná, vyčištěná, jasná, neporušená, tvárná, ovladatelná, bez vad, naprosto klidná“. Při cvičení bdělosti vyvádíme mysl z prostoru navyklých činností a navigujeme ji jiným směrem. K některému aspektu svého života, který v jejím světle získá novou podobu. Cvičíme ji, aby byla jasná, mocná a otevřená a zároveň i schopná soustředit se na předmět, který jsme před ni postavili. Buddha hovořil o zkrocení mysli. Používal podobenství o krocení divokého slona. Stejně jako může nespoutaný slon poškodit a podupat obilí a zranit lidi, může nám i našim blízkým uškodit splašená mysl. Lidská mysl má mnohem větší schopnost a sílu, než si uvědomujeme. Bdělost je mocný nástroj pro její vycvičení, protože nám umožňuje využít potenciál mysli k porozumění, laskavosti a kreativitě.
13
slon_sestava 1 08.02.16 8:49 stránka 14
Buddha upozorňoval na to, že když někdo poprvé chytí divokého slona a vyvede ho z džungle, musí ho přivázat ke kůlu. V případě mysli má tento kůl podobu všeho, co použijeme při cvičení bdělosti – dech, ústa plná jídla nebo postoj těla. Mysl ukotvíme tak, že ji stále znovu obracíme k jednomu předmětu. To ji zklidní a přestane se rozptylovat. Nezkrocený slon se snadno splaší. Utíká, jakmile se přiblíží lidé. Útočí, pokud je vyděšený. Mysl se chová podobně. Cítí-li nebezpečí, prchá pryč od přítomnosti – do příjemných fantazií či myšlenek o budoucí pomstě – nebo prostě jen otupí. Je-li vylekaná, často vybuchne a hněvivě zaútočí na někoho, kdo je v tom třeba úplně nevinně. Útočí však i směrem dovnitř. Mlčenlivou, ale sžíravou sebekritikou. V Buddhově době byli sloni trénováni pro válku, museli se naučit po slouchat rozkazy a neprchat před hlukem a chaosem bojů. Podobně i mysl vycvičená k bdělosti dokáže zůstat v rychle se měnícím moderním světě stabilní a odolná. Jakmile je zkrocena, zachováme klid a pevnost tváří v tvář problémům, kterými na nás současnost útočí. Přestaneme je chápat jako něco negativního, od čeho by bylo nejlépe utéct, ale spatříme v nich prostředek k prověření a posílení své fyzické a duševní stability. Bdělá pozornost nám pomáhá uvědomovat si zakořeněné a podmíněné vzorce, které mysl používá k úniku, a nabízí nám alternativní způsob bytí v tomto světě. Spočívá v plném vnímání přítomného okamžiku našimi smysly. Ucho slyší zvuk, kůže cítí doteky, oči vidí barvy a tvary. Bdělost pomáhá ustálit srdce a mysl, takže jimi přestanou cloumat nečekané události přicházející v životě každého z nás. Pokud budeme 14
slon_sestava 1 08.02.16 8:49 stránka 15
cvičit bdělou pozornost trpělivě a dostatečně dlouho, přestaneme se bát nepříjemných a hrozivých prožitků i událostí, a začneme se dokonce zajímat o to, co se z nich – ba i z vlastní smrti – lze naučit.
3. Bdělost je prospěšná pro životní prostředí Velká část naší duševní činnosti, nekonečné kroužení v minulosti, budoucnosti a světě fantazie, není pouze málo smysluplná, ale působí dokonce destruktivně. Jak? Pohání ji ekologicky škodlivá energie – úzkost.
Asi se ptáte, co může mít úzkost společného s ekologií a životním prostředím. Hovoříme-li o životním prostředí, máme obvykle na mysli fyzické vztahy mezi živými organismy – mezi bakteriemi, houbami, rostlinami a zvířaty v lese. Ekologické vztahy jsou však založené na výměně energií. A úzkost je druh energie. Víme, že chronická úzkostlivost budoucí matky mívá neblahý vliv na nenarozené dítě. Dochází ke změnám toku krve, živin a hormonů, které jsou součástí prostředí, v němž se plod vyvíjí. Jsme-li úzkostliví, jsou stejným způsobem zasaženy živé „bytosti“ v nás – srdce, játra, střeva, miliardy bakterií v našich útrobách, pokožka. Negativní účinky strachu a úzkosti se neomezují na naši vlastní tělesnou schránku, ale dopadají na každou bytost, s níž přicházíme do styku. Strach je vysoce nakažlivý stav mysli, šířící se rodinami, komunitami i celými národy. Bdělost znamená spočinutí mysli v místě, kde není úzkost a strach, ale kde najdeme jejich opak. Objevíme zdroj odvahy a tichého štěstí. 15
slon_sestava 1 08.02.16 8:49 stránka 16
Kde je toto „místo“? Neumíme určit jeho zeměpisnou polohu ani dobu existence. Je to místo a plynoucí čas současného okamžiku. Zdrojem úzkosti jsou myšlenky na minulost a budoucnost. Jakmile se jich zbavíme, strach zmizí a my pocítíme vyrovnanost a klid. Jak to udělat? Je třeba po určitou dobu nezásobovat energií funkci mysli, jíž říkáme myšlení, ale přesměrovat tuto energii k její druhé funkci – k uvědomování. Uvědomování představuje podstatu bdělosti. Uvolněná, bdělá pozornost působí jako protilátka jak proti vlastním úzkostem a strachu, tak proti úzkostem a strachu ostatních. Je to ekologické řešení, nabízející příležitost žít tak, jak by lidé na zemi žít mohli. Dokáže měnit atmosféru světa k lepšímu.
4. Bdělost vytváří intimitu Podstata naší bytosti cítí hlad – ne po jídle, ale po důvěrnosti, po intimitě. Pokud nám v životě chybí důvěrné vztahy, cítíme se izolovaní, osamělí, zranitelní a nikým nemilovaní.
Většinou očekáváme, že tento náš hlad ukojí druzí lidé. Naši partneři a přátelé tady ovšem pro nás nemohou být vždy a přesně tak, jak potřebujeme nebo si představujeme. Přesto lze hluboký pocit důvěrnosti zakusit. Je pouze třeba otočit se a vydat se směrem k životu. Jistě, chce to odvahu. Musíme vědomě otevřít smysly, soustředěně vnímat, co se děje jak uvnitř našeho těla a srdce (mysli), tak i mimo ně, v našem okolí. Bdělost je na první pohled jednoduchý nástroj, jenž nám umožňuje pozorně si všeho všímat, probudit se, být přítomní a žít život v jeho plnos ti. Pomáhá vyplnit mezery v našem dni – spoustu okamžiků, jež 16
slon_sestava 1 08.02.16 8:49 stránka 17
rožijeme, ale přitom je nevnímáme a nejsme přítomní, protože život p nám toho nakládá příliš mnoho. Tato cvičení nám pomůžou zasypat frustrující propast mezi námi a ostatními lidmi, prorazit neviditelný štít, který nás rozděluje, a zažít důvěrnost.
5. Bdělost ukončí naše vnitřní boje a zbaví nás úzkosti Bdělost nám pomáhá zůstat v přítomnosti, přestože prožíváme něco nepříjemného. Obvykle se snažíme uspořádat si svět věcí i lidí kolem sebe tak, abychom se cítili dobře. Spotřebujeme spoustu energie, chceme-li mít správnou teplotu v bytě, správné osvětlení, správnou vůni vzduchu, správnou stravu, správně měkké postele a křesla, správné barvy na stěnách, správně upravenou zahradu a správné lidi kolem sebe – děti, životní partnery, přátele, kolegy a dokonce i domácí zvířata. Ale ať se snažíme sebevíc, věci nemohou být stále takové, jaké je chceme mít. Dříve či později dostane naše dítě záchvat vzteku, spálíme večeři, selže topení, onemocníme. Pokud dokážeme zůstat přítomní a otevření a přijmeme zážitky a lidi, kterým bychom se jinak nejraději vyhnuli, takové, jaké jsou, ztratí nad námi moc. Přestaneme se jich děsit a nebudeme na ně neadekvátně reagovat nebo před nimi utíkat. Když nepolevíme ve svém úsilí a budeme na sobě neustále pracovat, získáme úžasnou, v lidském světě vzácnou schopnost – být šťastný vzdor neustále se měnícím podmínkám.
6. Bdělost podporuje náš duchovní život Bdělost od nás žádá, abychom ve svém životě věnovali pozornost malým věcem. Zvláště prospěšná je pro ty, kteří chtějí rozvíjet duchovní život uprostřed všech lákadel moderního života. Zenový mistr Suzuki 17
slon_sestava 1 08.02.16 8:49 stránka 18
Róši to popsal takto: „Zen není nějaký druh vzrušení, ale je to soustředění na obvyklý každodenní stereotyp.“ Bdělost obrací naši pozornost zpět k tomuto tělu, tomuto okamžiku, tomuto místu. Právě tady a teď lze zakusit dotek věčné, Boží přítomnosti. Jestliže naše mysl bdí, vážíme si každého okamžiku života jako neobyčejného daru. Bdělost je způsob vyjádření vděčnosti za tento dar, který nedokážeme nijak oplatit. Může se stát naší opakovanou děkovnou modlitbou. Křesťanští mystici hovoří o „životě nepřetržité modlitby“. Co to znamená? Není něco takového iluzorní, jestliže jsme stále znovu strháváni rychlostí moderního života, snažíme se všechno zvládnout a nemáme dost času, abychom si popovídali s rodinou, natož s Bohem? Skutečná modlitba neznamená o něco žádat; je třeba naslouchat. Hluboce naslouchat. Když hluboce nasloucháme, i „zvuk“ našich myšlenek nás ruší a obtěžuje. Pokud necháme myšlenky odejít, vstoupíme do prostoru mnohem hlubšího vnitřního ticha a vnímavosti. Otevřeme-li se tomu, co je samotnou naší podstatou, pomine trápení s neustálým přehodnocováním a tříděním nesčetných vnitřních hlasů. Naše pozornost se přestane zmítat v pasti emocionálního chaosu a obrátí se směrem ven. Ve všech jevech najdeme a ve všech zvucích uslyšíme to, co je božské; ve všem ucítíme doteky „božského“. Na to, co k nám přichází, přiměřeně odpovíme a vrátíme se k vnitřnímu mlčení. To je život žitý ve víře, víra ve „sjednocené mysli“, život nepřetržité modlitby. Je-li naše mysl bdělá při určité rutinní činnosti, kterou vykonáváme stále a znovu, a potom i při jiné a další činnosti, pochopíme mysterium okamžiku, který je bez bdělosti nepoznatelný. Jsme ochotni přijmout, 18
slon_sestava 1 08.02.16 8:49 stránka 19
co k nám přichází, a odpovědět na to. Jsme vnímaví ke všemu, co každou vteřinou dostáváme od velké přítomnosti. Jsou to prosté dary – teplo rozlévající se po rukou, když držíme šálek čaje, tisíce něžných pohlazení látky dotýkající se naší pokožky, koncert dešťových kapek, další nadechnutí. Pokud jsme otevřeni živé pravdě okamžiku, vstoupíme do brány života nepřetržité modlitby.
Různé chápání bdělosti
Bdělost je dnes již populární termín, nicméně lidé si ho vykládají různě. Někdy se nesprávně domnívají, že cvičit bdělost znamená usilovně o něčem přemýšlet. Při cvičení bdělosti však využíváme schopnost mysli „myslet či přemýšlet“ pouze k tomu, aby nám připomněla, jakému cvičení se máme věnovat („Dnes si uvědomuj držení těla!“) a že se k němu máme vrátit, pokud se mysl někam zatoulá („Obrať pozornost opět k držení těla!“). Jakmile uposlechneme pokyn mysli a začneme cvičit, myšlenky odejdou. Myslící, respektive přemýšlející mysl se zklidní a přejde do stavu otevřeného uvědomování. Potom zakotvíme v těle, bdělí a přítomní. Mnozí se také domnívají, že bdělost znamená dělat všechno velmi pomalu. Ani to není pravda. Někdy něco děláme pomalu, a přesto nepozorně. Provádíme-li nějakou činnost rychle, musíme být často naopak pozornější, abychom se vyhnuli chybám. Při některých cvičeních bdělosti uváděných v této knize je třeba zpomalit. Například při cvičení bdělého přijímání jídla. Jindy je nutné na chvilku se zastavit, aby se utišily mysl a tělo, než se opět začnete věnovat běžným činnostem – 19
slon_sestava 1 08.02.16 8:49 stránka 20
například se třikrát nadechnout a vydechnout. Jiné úkoly se dají dělat jakoukoli rychlostí, jako například cvičení pozornosti k chodidlům vsedě, za chůze nebo při běhu. Dalším obecným omylem je představa, že cvičení bdělosti probíhá po dle přesně načasovaného programu, jako například třicet minut medita ce vsedě a podobně. Bdělost je však užitečná tehdy, provází-li všechny činnosti našeho života. Zároveň se prohloubí schopnost uvědomování, zvědavost a také smysl pro objevování zajímavých aspektů každodenních činností, jako je ranní vstávání, čištění zubů, procházení dveřmi, zvedání telefonu a naslouchání tomu, kdo hovoří.
Jak používat tuto knížku
Tato kniha nabízí mnoho způsobů, jak se naučit prožívat každodenní život tak, abyste si uvědomovali každý přítomný okamžik. Jsou to „cvičení bdělosti“. Můžete je považovat za jakási „semínka“ bdělosti. Jest liže je zasejete a budete pěstovat, rozroste se bdělost po celé zahradě vašeho života. A vy budete každý den pozorovat, jak se vyvíjejí a plodí ovoce. Každé cvičení má několik částí. Nejprve ho vysvětlím a poradím vám, co udělat, abyste na ně nezapomínali a stále se k němu vraceli. Další část se nazývá „Zkušenosti“. Ta popisuje, čeho si lidé při cvičení všímají, na co přišli nebo s jakými problémy se při cvičení potýkají. V oddílu „Hlubší souvislosti“ se zabývám širším kontextem a „lekcemi“, které nám život uštědřil v souvislosti s určitým cvičením. Každé cvi20
slon_sestava 1 08.02.16 8:49 stránka 21
čení je jako okno, jímž zahlédneme, jak by mohl vypadat probuzený život. A konečně je tu několik „Slov závěrem“, která shrnují cvičení nebo vás možná budou inspirovat k tomu, abyste v něm pokračovali a objevili něco dalšího. Nejvhodnější je přečíst si na začátku každého týdne pouze popis úkolu a návod, jak si ho připomínat. Slova nebo obrázky, jež vám mají sloužit jako připomínka, si pověste nebo položte někam, kde je přes den budete mít na očích. Pilně cvičte. V polovině týdne si přečtěte „Zkušenosti“, abyste se dozvěděli, co zjistili jiní lidé snažící se o totéž. To může změnit váš přístup ke cvičení. Koncem týdne se zamyslete nad „Hlubšími souvislostmi“ a teprve potom se pusťte do nového cvičení. Lze postupovat tak, jako to děláme v klášteře: každý týden se věnovat jednomu cvičení a tak pokračovat celý rok. Nový úkol začnete každé pondělí a četbu nebo sepisování poznámek zakončíte v neděli. Můžete také přeskočit k jinému cvičení, pokud se vám zdá pro vaši současnou životní situaci zvlášť vhodné. Nebo provádějte stejné cvičení dva či tři týdny, jestliže vám stále přináší nové poznatky nebo byste se v něm chtěli zdokonalit. Je zábavné cvičit společně s dalšími lidmi – jako my v klášteře. Můžete dát dohromady skupinku lidí a dohodnout se na cvičení pro určitý týden. Potom se sejdete, abyste si společně popovídali o svých zkušenostech. Věřte, že se při takových setkáních hodně nasmějete. Je důležité nedělat si těžkou hlavu z „chyb a omylů“. Každý člověk má odlišné zkušenosti, dělá jiné „chyby“ a může „dát k lepšímu“ různé vtipné historky o svých pokusech. 21