Issuu

50 km S

ŠLESVICKO

Z V

L T

PŘ ED

HOLŠTÝNSKO

VÉVODSTVÍ MEKLENBURG-GÜSTROW

VÉVODSTVÍ BRÉMY

ŘA

el Hav

HRABSTVÍ VÝCHODNÍ FRÍSKO

BISKUPSTVÍ

BRANIBORSKÉ

Aller

EN Í CAL

DSTV

VÉVO

VÉVODSTVÍ LÜNEBURG

MÜNSTER

BERG

Lip

VÍ RG BE

CTVÍ

n Rý

KÉ Í RS STV Í EV FIŘ TR UR K

E KNÍŽ VSKÉ NASA

ST nad Rýnem

HESENSKO-KASELSKÉ LANDKRABSTVÍ

SASKÉ KURFIŘSTVÍ

Erfurt SASKÁ lde

Frankfurt

nad Mohanem

BISKUPSTVÍ

Mohan

ČESKÉ

WÜRZBURG HORNÍ VÍ ECT

Ž KNI

CARODEJNICKE ZLATO.indd 6

Lipsko

VÉVODSTVÍ

SKÉ Í HUČ MO FIŘSTV KUR

FALCKÉ KURFIŘSTVÍ

rra We

VESTFÁLSKÉ VÉVODSTVÍ

D VO VÉ

Kolín

H BAC

ANS

FALC

1.4.16 15:49

Königsberg

ŘE D

Gdaňsk Elbing Marienburg

O SK

ŘA N

SK O

Vis

eca

N ŘA

Toruň

Noteć

Vi sla

RSKÉ

KURFIŘSTVÍ POLSKÉ KRÁLOVSTVÍ

Poznaň

Frankfurt nad Odrou

Pr a

osn

SKÉ

Odr a Ni

horní rybník

Königsberg S

Tragheimská brána Steindammská brána

Z V J

zámecký rybník

Výpadová brána

KRÁLOVSTVÍ

Hollender baumská brána ola Preg

pevnost Friedrichsburg a av Vlt

CARODEJNICKE ZLATO.indd 7

Rossgärtská brána

Královská brána (1765)

zámek

Staré město

brána Neue-Sorge

město Löbenicht

Haberberské pev nos předměstí tní

Braniborská brána

val

Friedlandská brána

sta

rá P

reg ola

Sackheim

Sackheimská brána Pregola

HorníMěděný rybník -Dolní

Langgasse Zelená brána Krámský most přístaviště (skladiště) ostrov Kneiphof

1.4.16 15:49

Kozla se boj zepředu, koně zezadu a zlého člověka ze všech stran. Ruské přísloví

CARODEJNICKE ZLATO.indd 8

1.4.16 15:49

Prolog

Dedıctví ˇ˙ FRANKF URT NAD MOHANEM Podzim 1650

CARODEJNICKE ZLATO.indd 9

1.4.16 15:49

e druhém roce po skončení velké války to nebeská vojska myslela s obyvateli Frankfurtu dobře. Slunce už řadu dní zářilo z oblohy bez mráčku a panovaly příjemné teploty pozdního léta. Obilí bylo téměř sklizené, ve vinicích podél Mohanu slibovaly zrající hrozny vynikající úrodu. Podzimní trh předváděl své nejlepší stránky. Zvědavci se hrnuli do města už v časných ranních hodinách. Během bohoslužby byla kazatelna v kostele svatého Bartoloměje zalitá slunečním svitem. Jeden holštýnský kupec to označil za boží řízení, které bude velký trh a jeho návštěvníky i v následujících týdnech rozmazlovat letním počasím. S radostným očekáváním dobrých obchodů naslouchali kupci a obchodníci kázání. Venku před kostelem vzala Magdalena Erika za pihami posetou ruku a usmála se na něj. Zaplavilo ji blažené teplo, když na tváři ucítila pohled jeho modrých očí. „To je vřava!“ vykřikla a ze svého místa před portálem se zadívala do davu lidí. „Jsem ráda, žes mě sem vzal.“ Přes Erikovu tvář přelétl stín. Usmála se. „Neboj se, já tě v příštích dnech nebudu sledovat na každém kroku. Tvoje rozhovory s ostatními kupci mě moc nezajímají. Spíš se těším, že si pořádně prohlídnu tu spoustu stánků a poznám město. Uvidíš, že kvůli tomu nakonec zapomenu i na naší malou Carlottu. Ale u Berty je přece v nejlepších rukou.“ Její smaragdově zelené oči překypovaly nadšením. Potřásla rudou hřívou vlasů a vystrčila špičatou bradu. Vedle vysokého Erika působila dokonce trochu statněji. Její slova však byla pravdivá jenom částečně. Tajně doufala, že konečně

11 ◆

◆

CARODEJNICKE ZLATO.indd 11

1.4.16 15:49

pozná lidi, s nimiž už dlouho obchodoval. Ale Erik ji prohlédl. Kolem úst mu posměšně zacukalo. „To se ti opravdu podobá, miláčku. Ty vlastně celý rok neděláš nic jiného, než se obklopuješ roztomilými nesmysly,“ zažertoval. Pak ale zvážněl: „Buď upřímná. Na frankfurtské trhy tě netáhnou pestré hedvábné stuhy ani krásné samety nebo jiné cetky. Ve skutečnosti se mnou chceš jít na burzu a podívat se na lidi, se kterými se tu stýkám.“ „A je na tom něco špatného?“ podivila se. Znovu se jí zdálo, že v jeho opálené tváři čte mírnou nevoli. V příští chvíli se do ní vrátil důvěrně známý úsměv, ale zůstal v ní neklid. „Jak bych jen překonal tu tvoji věčnou nedůvěru?“ zeptal se tiše a sklonil se, aby ji políbil. Ona se mu ale vyhnula. Zraňovalo ji, že Erik nechápe, o co jí jde. Jako tak často v posledních měsících jí najednou připadal cizí. Člověka můžeme znát dlouho, a přesto nevíme, kým je, prolétlo jí hlavou. Bez varování zvýšila hlas: „Řekni mi pravdu! Prozraď mi konečně, co se dělo v těch dvakrát dvou letech, kdy jsi před koncem velké války zmizel z mého života.“ Otevřená výtka ho zasáhla jako rána bičem. Magdalena toho vzápětí litovala a chtěla vzít svá slova zpátky, ale už bylo pozdě. „Proč s tím pořád začínáš?“ Rozzlobeně jí vytrhl ruku. „Neexistuje žádné tajemství z té doby! Víš o všem. V prvních letech mě drželi v zajetí Francouzi a během druhého odloučení jsem se tě snažil najít. Jako syn obchodníka jsem samozřejmě všeho toho cestování využil, abych vytvořil základ pro naši společnou budoucnost. Navázal jsem přitom důležité kontakty a z toho právě teď těžíme. Nikdy na to nezapomínej!“ Zarazil se, jako by ho právě něco napadlo. Jeho oči se zúžily a odmítavě si založil ruce na prsou. „Teď tomu rozumím. Ty jsi se mnou jela do Frankfurtu, abys na podzimních trzích vypátrala, jestli ti říkám pravdu. Jestli mi nedůvěřuješ, měli bychom radši hned zase odjet.“ Prudce se otočil. „Eriku, počkej!“ Chytila ho za paži. „Odpusť mi, pro-

12 ◆

◆

CARODEJNICKE ZLATO.indd 12

1.4.16 15:49

sím.“ Její hlas zněl pokorně, sklopila oči a dál mluvila tiše: „Nechtěla jsem ti kazit náladu, ani tě podezírat z něčeho špatného. Je to jenom tím nečinným posedáváním na Bertině dvoře. To mi takhle plete hlavu. Ty jsi pořád na cestách a zažíváš vzrušující věci a já tam sedím a čekám, hraju si s Carlottou a dívám se, jak roste plevel. Není divu, že mě při tom občas napadají různé nesmysly!“ Stoupla si na špičky a objala ho kolem krku. Pevně přitiskla své drobné tělo k jeho hrudi. „Prosím, smiř se se mnou, milovaný! Máš pravdu, mezi námi není žádné tajemství. Já nevím, proč mi to předtím vyklouzlo. Mám prostě jenom strach, že bych tě mohla zase ztratit. To už bych nepřežila. Bylo to peklo nevědět, kde jsi a co děláš. Ten strach, jestli jsi vůbec ještě naživu.“ Do očí jí vstoupily slzy, opřela si hlavu o jeho rameno. Cítila, jak je napjatý. Prsty její pravé ruky sklouzly k jantaru schovanému pod živůtkem. Doufala, že zástava jejich lásky ji uchrání od nového utrpení. Chvíli trvalo, než se Erik uvolnil ze strnulosti. „Není co odpouštět.“ Jemně sundal její paže ze svého krku a trochu ji od sebe oddálil. Teplý sluneční paprsek jí dopadl na hlavu. Její vlasy měděně zazářily, smaragdové oči se vlhce zaleskly. Vzhlížela k němu s bušícím srdcem. Konečně promluvil: „Mělo mě napadnout, že přijdeš na bláhové myšlenky, když zůstaneš sama na Bertině dvoře. Musíš se teprve učit usedlému životu. Opravdu není žádné umění vést spokojený a naplněný život na jednom místě. Dělá to spousta lidí. Už dva roky je v zemi mír a taky nejvyšší čas, abychom i my skončili s tím potulováním a našli místo, kde si budeme v klidu užívat plody své práce.“ Objal ji kolem ramen a vtiskl jí na ústa polibek. Ochotně se poddala jeho něžnostem. Přinejmenším ji stále miloval tak vášnivě jako první den jejich vztahu. To bylo nejdůležitější. Všechno ostatní muselo jít stranou. V těsném objetí opustili prostranství před císařským

13 ◆

◆

CARODEJNICKE ZLATO.indd 13

1.4.16 15:49

dómem. Celý Frankfurt se proměnil v ohromné tržiště. Ve všech koutech města obchodníci a kupci ze všech zemí světa předváděli své zboží. Vůně známých bylinek se mísila s odérem exotických koření, vonělo tu po křupavém pečivu a pečeném selátku. Z jiného kouta se linul pach vyčiněné kůže, barvených látek a čerstvě ohoblovaného dřeva. Všude na nábřežích Mohanu, na Römerbergu, v Nových krámech, u kostela Panny Marie, ale i na senném a koňském trhu se smlouvalo a čachrovalo. Hlídkující drábi měli plné ruce práce, protože od sebe museli odtrhávat rozčilené kohouty hádající se o kvalitě a ceně. Mezitím opakovaně zaznívalo volání: „Chyťte zloděje!“ „Pojďte si pro toho podvodníka!“ Příležitostně bylo vidět, jak zlodějíček kličkuje davem jako zajíc, aby unikl rozzuřeným pronásledovatelům. Obchody místních lidí měly doširoka otevřené brány. Řemeslníci vystavovali své výrobky ve dvorech a průjezdech domů. Mezi tím prováděli krkolomné kousky kejklíři a herci, své umění představovali dokonce i angličtí komedianti. Herci z Benátek se náhle roztančili kolem Magdaleny a Erika. Jeden nabízel Erikovi ke koupi svou fantastickou masku. „Ta by ti moc slušela.“ Magdalena byla nadšená její grimasou, ale Erik herce drsně odstrčil. „Nepotřebuju masku. Nemám co skrývat.“ „To byl přece žert!“ Rychle ho táhla do dalšího kouta, kde selská dívka prodávala pestré kytice z aster, fialek a pomněnek. Za ní starší žena zvedala do výšky svazky léčivých bylin. Magdalena šťastně nasávala vůni rozmarýnu, tymiánu a šalvěje. Erik mezitím zastavil pekařského učně a koupil od něj ještě teplý preclík. „Tohle člověka zasytí,“ vysvětloval a strkal Magdaleně do úst kousek pečiva. Vrátila se mu dobrá nálada. Při chůzi střídavě ukusovali z preclíku, až se jejich rty při posledním drobečku našly ve vroucím polibku. Navzdory tomuhle škádlení Magdaleně neušlo, jakou pozornost budí její světlovlasý miláček svou statnou postavou a nádherným oděvem. I počestné měšťanky se za ním

14 ◆

◆

CARODEJNICKE ZLATO.indd 14

1.4.16 15:49

otáčely a pak strkaly hlavy dohromady a šeptaly si. Pravděpodobně se podivovaly, že si tak krásný muž vybral právě tu drobnou rusovlasou ženu. Magdalena se usmívala, protože věděla, že i ona se svými nápadnými vlasy, zářivě zelenýma očima, dokonalou pletí a sebejistým vystupováním se líbí mužům. Hrdě vypjala svá malá prsa. Její tmavomodré taftové šaty, přes které si přehodila šeříkově zbarvený šátek s jemnou krajkou, šustily při každém kroku. Erik se tvářil, jako by si nevšímal pozornosti, kterou budili. Tu a tam pozdravil nějakého známého, ale ani při naléhavém pozvání se u nikoho na delší chvíli nezastavil. To jí vyhovovalo, alespoň měli dost času, aby společně sdíleli nejrůznější dojmy. „Musíme přivézt Carlottě něco zvlášť pěkného,“ připomněla mu, když u jednoho kupce objevila balík nejušlechtilejší látky z velbloudí srsti. Zasněně hladila měkký materiál. „Z toho by mohla Berta ušít pěkné zimní pláště nám všem.“ „Promyslíme si to v příštích dnech, ano?“ Erik jako by najednou zneklidněl a táhl ji dál. Užasle si všimla, že se několikrát ohlédl přes rameno. „Co je ti?“ zeptala se a pokoušela se sledovat jeho pohled. „Nic,“ pospíšil si s ujištěním a zase jí položil paži kolem ramen. Letmo jí vtiskl polibek na vlasy a ukazoval kupředu. „Podívej, támhle to tě určitě bude zajímat.“ Dlouhými kroky pospíchal do úzké uličky. Do téhle průrvy mezi domy už slunce nezasvítilo. Magdalena potřebovala chvíli, než dokázala v šeru něco rozeznat. Po chvíli spatřila dlouhou řadu malých krámků. Několik biřiců vrhalo na kolemjdoucí výhružné pohledy, ale zvědavce nezastrašili. Ti dál obcházeli, tu a tam se zastavovali a obdivovali vystavené zboží. Magdalena konečně pochopila, s čím se tu obchoduje. V krámcích obchodníci nabízeli bohatou přehlídku šperků, zlata a stříbra, i jantar se tu objevoval ve všech myslitelných velikostech a kvalitách, se zalitým hmyzem nebo bez, leštěný nebo v surovém stavu. Bezděčně si sáhla na hruď a nahmatala uklidňující vyvýšeninu svého vlastního jantaru

15 ◆

◆

CARODEJNICKE ZLATO.indd 15

1.4.16 15:49

pod živůtkem. Kámen takového vzácného tvaru by stál celé jmění. Pro ni byl ale medově zbarvený talisman s uvězněným hmyzem nedocenitelný. Erik jí ho kdysi věnoval jako zástavu své lásky. Kdykoliv byli odloučeni, svedl je zase dohromady. Spolehlivost své síly prokázal v minulosti už několikrát. Na uličku šperkařů a zlatníků navazovaly širší ulice, v nichž se nabízely především kůže, látky a kožešiny. Přestože byli na nohou už dlouho, Magdalenu všechno to prohlížení neunavovalo. Nejvíc ji ale vábily knihy, které se nabízely na nárožích. „Těmi je Frankfurt už dlouho vyhlášený,“ usmíval se Erik jejím výkřikům nadšení. Ani jednou se však nezastavil, když se chtěla prohrabat jejich hromadami. „Na tohle všechno se podíváš později, až tudy budeš chodit sama.“ „Co máš v plánu?“ „Nic zvláštního,“ mávl rukou a po chvíli jí navrhl: „Pojď, ukážu ti dům, ve kterém při svých návštěvách bydlí císař.“ „Panovník je tady? To je tedy na čase, abychom mu složili poklonu.“ Láskyplně šťouchla Erika do boku. On už se ale prodíral dál. Nedostali se daleko, protože tlačenice na Römerbergu a u Nových krámů jim bránila v rychlejším pohybu. Brzy to vypadalo, že vůbec nebude možné dostat se do blízkosti Liebfrauenburgu s pověstným domem Braunfels. Magdalena a Erik se stále víc odchylovali od přímé cesty, až se konečně ocitli na okraji Römerbergu. Úplně na poslední chvíli se Magdalena vyhnula čeledínovi, který právě vyvalil z brány dvora sud vína. Strčila přitom do Erika, který už se nestihl vyhnout muži přicházejícímu proti němu. Ten se hněvivě ozval: „Člověče, dávej přece pozor!“ Když ale poznal, kdo do něj narazil, jeho rozzlobený výraz se změnil v potěšený úsměv. „Taková náhoda! Eriku! Co tady děláš?“ A rozpřahoval paže k pozdravu na uvítanou. Erik neprojevil tak spontánní radost jako jeho protějšek, zmohl se pouze na blahovolný úsměv. Magdalena zvědavě čekala, že ji cizinci představí. Erik jako by ale na její přítom-

16 ◆

◆

CARODEJNICKE ZLATO.indd 16

1.4.16 15:49

nost zapomněl. Cizinec nebyl příliš vysoký, zato mnohem statnější než její muž. Podle oděvu to mohl být podobně úspěšný obchodník. Kalhoty a kabátec měl z nejjemnějšího sukna, košili z bílého hedvábí elegantního střihu. Krátce nadzvedl na pozdrav módní špičatý klobouk. Pod ním se zaleskly světlehnědé kadeře, protkané prvními stříbrnými nitkami. Na spáncích byly mnohem výraznější. Z toho Magdalena usoudila, že je o několik let starší než Erik. Pečlivě zastřižené vousy měly stejnou světle hnědou barvu jako vlasy, dokonce i oči jako by barevně ladily s okolím. Nejnápadnější na tom muži byl však jeho nos. Čněl mu z obličeje jako mohutný arkýř. „Vincente!“ projevil Erik konečně nadšení. „Jaké překvapení, že tě tady potkávám.“ Podíval se na Magdalenu, a teprve teď jako by si uvědomil její přítomnost. Zjevně hledal vhodná slova k jejich vzájemnému představení. Cukalo mu kolem úst, nad kořenem nosu se objevily dvě svislé vrásky. Když se jejich pohledy setkaly, povzbudivě na něj zamrkala. On si rozpačitě odkašlal a pak konečně prohlásil: „To je moje manželka Magdalena.“ Magdalena se zarazila. Nikdy předtím ji neoznačil jako svou ženu. Už dlouho o sobě sice mluvili jako o manželích, ale ještě stále nebyli právoplatně oddáni. Ve všem tom vzrušení po uzavření míru v Münsteru, které umožnilo jejich opětovné setkání, prostě nenašli čas, aby složili manželský slib před Bohem a celým světem. „Jak pěkné, že se s vámi konečně mohu seznámit, vele vážená.“ Steinacker znovu zvedl klobouk a hluboce se uklonil. Pohled jeho světlehnědých očí zvědavě klouzal po její drobné postavě. „Já jsem mimochodem také v doprovodu své paní.“ Zamával na vysokou ženu, která stála nedaleko u stánku s knihami. „Adelaide, pojď sem a podívej se, koho jsem tady v tom zmatku našel.“ Žena zavřela knihu, kterou měla v ruce, a odložila ji až příliš rychle na to, že do ní byla zdánlivě hluboce pohroužená.

17 ◆

◆

CARODEJNICKE ZLATO.indd 17

1.4.16 15:49

Magdalena si byla jistá, že černovlasá Adelaide celou dobu pozorně sledovala nečekané setkání. Když přišla blíž, obě ženy se navzájem nepokrytě zkoumaly pohledy. Dokonalá krása cizinky naplnila Magdalenu upřímným obdivem. Adelaidiny oči byly téměř stejně černé jako její vlasy, které způsobně zakrýval světlý čepec z prolamované krajky. Tvar vysokých lícních kostí zdůrazňoval lehký nános pudru, také rty měla červeně nalíčené. Tím světleji zářila její neposkvrněná bílá pleť. Dlouhý krk nesla zpříma. Velký výstřih tmavozelených damaškových šatů nabízel pozorovateli dostatečnou představu o tom, jak vydařený tvar mají její ňadra. Navzdory značné výšce se Adelaide pohybovala velmi půvabně. Laskavě kývla na Erika a podala Magdaleně štíhlou ruku. Krátce přitom našpulila rty. Z její mimiky nebylo možné vyčíst, jaký dojem na ni Magdalena udělala. I když byla velmi krásná, Magdaleně stačil pohled na Erika, aby věděla, že s touhle ženou ho může bez obav nechat samotného. Tak otevřeně vystavo vané půvaby ho odrazovaly. Trochu rozpačitě se vyhnul Adelaidinu pohledu. Magdalena se nedostala k tomu, aby se tomu podivila, protože ji Adelaide oslovila: „Zdá se, že naši muži nepočítali s tím, že se jednou nečekaně setkáme.“ Její hlas byl temný, znělo v něm cosi okouzlujícího, dokonce tajuplného. „Proč by jinak vyslovili jenom naše jména? Vždyť by se jistě dalo říct mnohem víc toho, co bychom o sobě měly vědět, není-liž pravda, lásko moje?“ Usmála se a položila svému muži ruku na rameno. Její otevřená výtka mu byla viditelně nepříjemná, ale nena padla ho žádná duchaplná odpověď. Setrval v lehkém předklonu, jako by se chtěl vůči Erikovi, který ho převy šoval nejméně o šířku dlaně, ještě zmenšit. Adelaide se naopak držela velmi zpříma a díky tomu vypadala skoro stejně vysoká jako její muž. Drobná Magdalena musela užasle přiznat, že Adelaide

18 ◆

◆

CARODEJNICKE ZLATO.indd 18

1.4.16 15:49

se během několika minut podařilo naprosto ji zaujmout. Její mimika prozrazovala, že to považuje za samozřejmé. Nebylo pochyb o tom, že tahle žena byla zvyklá okamžitě své okolí rozdělit na přátele a nepřátele. Dostat se do první skupiny bylo jistě žádoucí, to druhé naopak noční můra. Magdalena doufala, že téhle zkušenosti zůstane až do konce života ušetřena. Jako první z mužů našel řeč Erik. „Právě proto, že už vím, jak velká ztráta by byla nikdy tě nepotkat, Adelaide, je zbytečné ztrácet slova o všech tvých přednostech.“ Když zvedl hlavu, pohrával mu kolem úst starý známý výraz mírného posměchu. Magdalena pocítila závan nejistoty. Je zvláštní, že Erik se o téhle neobyčejné ženě nikdy nezmínil. Přitom jí tykal a byl s ní zjevně v dost důvěrném vztahu. Rychle nahmatala jantar pod látkou šatů a pevně ho stiskla. „Nemějte obavy, nemáte se čeho bát, moje milá Magdaleno.“ Adelaide se do ní zavěsila a odvedla ji několik kroků dál od mužů. Nic v jejím chování nenasvědčovalo, že si všimla Magdalenina gesta s kamenem. „Váš manžel vám nic nezatajuje. V posledních letech byl častým hostem v našem domě. Oba pánové už dlouho dělají dobré obchody. Že nás neinformují o všech svých krocích, to bychom jako ženy neměly přeceňovat. Vycházejme prostě z toho, že vědí, co pro nás dělají.“ Magdalena se chtěla ohradit. Adelaide jí nepřipadala jako žena, která se beze všeho podrobí vůli svého muže. Kromě toho se jí nelíbilo, s jakou samozřejmostí zahrnula do své poznámky Erika. Jak si může dovolit takhle se o něm vyjadřovat? Adelaide vytušila její odpor a spiklenecky si položila prst na rty a zároveň pomalu zavrtěla hlavou. Změnila způsob oslovení, jako by se spolu znaly už léta, a tiše pokračovala: „Myslím, moje milá, že jsme obě zajedno, že je to tak lepší. Nevědět o mužích všechno nám ženám poskytuje i cenné svobody. Jak tě hodnotím, taky si určitě nenecháš od Erika moc mluvit do svých záležitostí, nebo se pletu?“

19 ◆

◆

CARODEJNICKE ZLATO.indd 19

1.4.16 15:49

Spiklenecky na ni zamrkala. Magdaleniny tváře začaly proti její vůli hořet. Rychle se podívala na zem, aby si toho její družka nevšimla. Adelaide zřejmě měla schopnost na první pohled prohlédnout i ta nejtajnější tajemství. „Už ti Erik ukázal váš nový domov na Fahrgasse?“ Adelaide se zase otočila k mužům a teď se dívala střídavě z Erika na Magdalenu a zpět. „Je to nádherný dům. Jsem si jistá, že se tam budete cítit moc dobře.“ „Jaký ‚náš‘ nový domov ve Fahrgasse?“ Magdalenin hlas zněl chraptivě. „O jakém domě to mluvíš?“ Užasle h leděla na Erika. Ten strnul, jako by do něj uhodil blesk. Adelaide se tvářila, že si nevšimla podivné nálady, která zavládla, a pokračovala: „Musím ti říct, že náš dobrý zesnulý strýček o tu usedlost vždycky dobře pečoval. Samozřejmě jsme na ní od jeho smrti před několika týdny nic nezměnili. Vy dva se tedy ujmete svého oprávněného dědictví, přesně jak si to vždycky přál.“ „Jaké dědictví? Čí strýček?“ Magdalena přistoupila k Erikovi a zatřásla mu paží. „O co tady jde? Nevěděla jsem, že chceš opustit Bertin dvůr u Rothenburgu. Těkala pohledem mezi svým mužem a Steinackerem. Postupně pochopila. „Existuje tedy společný strýček. To znamená, že vy dva jste příbuzní, tedy bratranci.“ Muži rozpačitě mlčeli a její konstatování potvrdili jen mírným přikývnutím. Magdalena důkladně pozorovala Erikova nově objeveného příbuzného. V jeho tváři ani postavě nenašla sebemenší podobnost s Erikem. Vzpomněla si na druhého Erikova bratrance. Švédský hejtman Christian Englund ji několik týdnů věznil v jednom würzburském klášteře. Znovu nahmatala jantar. Také o Englundově pří buzenství s milovaným Erikem se tenkrát dozvěděla na prosto nečekaně. Jenom zázrakem krátce předtím unikla kruté smrti jeho vlastní rukou. Nespouštěla pohled ze Steinackera. Jeho úsměv působil strnule. Od tohoto nového bratrance jí přinejmenším

20 ◆

◆

CARODEJNICKE ZLATO.indd 20

1.4.16 15:49

nehrozilo žádné fyzické násilí. Přesto její počáteční averze vůči němu ještě zesílila. Byla si jistá, že ji od něj nic dobrého nečeká. Erik sebou náhle trhl. V jeho modrých očích se zablýsklo. Vzal ji za ruku, zvedl ji k ústům a políbil. „Tohle všechno mělo být překvapení, moje milá. Právě dneska jsem ti chtěl ukázat ten dům a při té příležitosti ti povědět o další větvi naší velké, v důsledku války bohužel velmi roztroušené rodiny.“ Steinacker hlasitě vydechl a zadíval se vyčítavě na svou ženu. „Tos tomu zase dala, Adelaide! Teď jsi našemu dobrému Erikovi zkazila překvapení!“ S šibalským úsměvem poplácal manželku po tváři. Nechala si to líbit a nehnula ani brvou, jenom suše konstatovala: „Ano? To jsem udělala? To je mi tedy upřímně líto. Nevěděla jsem, že musím před svou sestřenicí držet naše příbuzenství v tajnosti. Přitom jsem měla takovou radost z nového rodinného přírůstku.“ Popadla sukni a přehnaně poníženě se uklonila nejdřív svému muži, pak Erikovi. Na Magdalenu naopak ještě jednou mrkla: „Neříkala jsem ti právě před chvílí, moje milá, že naši ctění pánové mají vždycky něco za lubem, když nás hned o všem neinformují? Měly bychom je prostě nechat jednat. Určitě to bude vždycky k našemu prospěchu. Teď je ale důležité jenom jedno, my dvě jsme získaly jedna druhou jako sestřenici. Moje srdce přímo překypuje radostí. Když ještě k tomu vím, že se můžete těšit z výnosného dědictví.“ Bouřlivě ji objala. Magdalena se nedokázala podvolit jejím pažím. Fialková vůně, kterou Adelaide šířila kolem sebe, jí připadala trochu vtíravá. Právě tak přehnaně na ni působil její výbuch radosti. Navíc jí pomyšlení na novou sestřenici naladilo spíš hořce. Zkušenosti s vlastní sestřenicí Elsbeth v ní zanechaly hlubokou stopu stejně jako památka na Erikova bratrance Englunda. Od té doby už sice uplynulo poměrně hodně času, ale zážitky se stále vracely v podobě nočních můr. Věnovala Adelaide vynucený úsměv. Slunečný

21 ◆

◆

CARODEJNICKE ZLATO.indd 21

1.4.16 15:49

Frankfurt jako by náhle překryly stíny minulosti. Nebyla si jistá, jestli má dostatek sil na nové boje. Prsty sevřela jantar a vyprošovala si jeho ochranu. „Pojďme se vrátit,“ zašeptala Erikovi. „Nemusím náš nový domov vidět hned teď.“

2 Erik ve svých slibech nepřeháněl. Jakmile Magdalena dům uviděla, zapomněla na všechny pochybnosti. Hrdě a mohutně, bez jakýchkoli zbytečných okras se tyčil hned na rohu Fahrgasse. Erik zajel s povozem ke kraji ulice a zastavil. Od podzimního trhu uplynulo o něco víc než pět neděl. Měla tedy dost času, aby zpracovala zprávu o nečekaném dědictví a připravila se na budoucnost manželky frankfurtského obchodníka. Zvědavě pozorovala usedlost. Dům byl z kamene a tyčil se nad sousedními budovami, které měly pouze kamenná přízemí a nad ním křehké konstrukce z hrázděného zdiva z minulých staletí. V uctivé vzdálenosti na rozlehlém prostranství se krčila nízká budova moučné váhy. Přednosti polohy domu byly na první pohled zřejmé. Nový domov se nacházel uprostřed města, ale přesto netrpěl stísněností. Dokonce ani stín mohutného dómu na západě se díky náměstí Garküchenplatz k jejich domovu ani nepřiblížil. Odpolední slunce se zlatě zrcadlilo ve vyleštěných tabulkách oken horních poschodí. Stěny domu a brány vypadaly jako právě vydrhnuté, ulice před ním byla řádně zametená a nerostl tu ani chomáč plevele. Na rohu dřepělo několik selských žen se svými bedýnkami a nabízely jablka, hrušky a bylinky. Ale právě vyšel z brány vousatý muž a vyhnal je odtud. V tu chvíli zahlédl jejich vůz a zamával. Magdalena se na úzkém kozlíku posunula kupředu. Napočítala tři patra vždy se dvěma velkými okny na jih. Vysoký stupňovitý štít směřoval k východu. Přímo pod ním tušila

22 ◆

◆

CARODEJNICKE ZLATO.indd 22

1.4.16 15:49

První díl

Prepadení ˇ FRANKF URT NAD MOHANEM Podzim 1657 až jaro 1658

CARODEJNICKE ZLATO.indd 47

1.4.16 15:49

hlapec, který přinesl zprávu, sotva dořekl poslední slovo, když ho Magdalena odstrčila a vyběhla z kontoru. Její myšlenky zmateně vířily: Erik těžce zraněný ve člunu dole na Mohanu – musí okamžitě za ním! Byla to otázka života a smrti. „Mami, co se děje?“ slyšela volat Carlottu, ale ani se po dceři neohlédla. Teprve venku na ulici se na chvíli zastavila. Vůz vysoko naložený sudy s vínem projížděl s rachotem těsně kolem ní. Netrpělivě přešlapovala na místě a rozhlížela se, jestli by nemohla běžet jinudy. Třásly se jí prsty, když hledala jantar pod živůtkem. Tiše zamumlala slova modlitby a vtiskla polibek na zlatožlutý kámen se zalitým hmyzem. Jak často už pomohl jí i Erikovi! Ani tentokrát jeho pomoc určitě neselže. Konečně vůz zmizel a ona měla volnou cestu. Hbitě popadla sukni z tmavočerveného taftu, otočila se napravo a rozběhla se. Najednou už zase nebyla dobře situovaná kupecká manželka z Frankfurtu nad Mohanem, nýbrž nezkrotná žoldnéřská dcerka z vojenského trénu císařských. Jako tenkrát za velké války spěchala ke svému milovanému Erikovi. Od té doby mu už zachránila život několikrát. I teď doufala, že ho najde včas a vyrve ho ze spárů smrti. To byl její úkol, na tom se nic nezměnilo. Její nohy letěly po dláždění. Jako zajíc kličkovala dopoledním ruchem na ulicích. Nezajímalo ji, že málem pora zila muže vezoucího prázdný vozík a krátce nato vrazila do ženy, takže se jí vysypala jablka z proutěného košíku. Ani zuřivé nadávky jiné ženy s nůší plnou roští na zádech, která kvůli ní šlápla do velké louže, nepronikly k jejímu

49 ◆

◆

CARODEJNICKE ZLATO.indd 49

1.4.16 15:49

sluchu. Musela k Erikovi. Prudké bušení srdce jí dunělo v uších jako rány kladivem. Těsně před Hassfurtem na Mohanu došlo k loupež nému přepadení Vincentovy a Erikovy obchodní výpravy. Magdalena zavřela oči, aby potlačila děsivé obrazy krve, vykloubených končetin, rozpáraných těl. Najednou jako by to bylo včera. Znovu otevřela oči a ještě zrychlila. Bylo dost zlé, že marodéři zavraždili Erikova přítele a bratrance V incenta, ale Erik nesměl zemřít! Musela si pospíšit. Chvatně přeskočila kaluž a klopýtla o kámen. Už ji píchalo v boku. V běhu si přitiskla dlaň na pravou kyčel. Kdyby jen mohla pořádně dýchat! Znovu se musela vyhýbat protijdoucím. Nějaký hrbáč jí se zaklením uhnul z cesty. Magdalenu znovu prudce bodlo v boku. Pětatřicet byl věk, kdy u mnoha žen začala slábnout životní síla. Ale lamen tovat bude až později, teď bylo všechno vedlejší. Zhluboka se nadechla a běžela dál. Teprve když málem uklouzla na shnilé hlávce zelí, na chvíli se zastavila. Noha jí vyklouzla z boty, pravý kotník bolel. Opatrně zalovila prsty u nohou po drobné kožené botě a zase si ji obula. Stoupla si, vykřikla a zkusila to znovu. Po dvou třech krocích to šlo líp. Kousla se do rtů a zvedla hlavu. Tam vpředu byla Řeznická brána. Jenom ji proběhnout a bude stát na břehu Mohanu. Podél přístavní zdi byl ruch ještě větší než nahoře ve městě. Najít průchod mezi obchodníky, děvkami a trhovkyněmi se ukázalo jako velmi obtížné. Tím spíš, když měl člověk naspěch jako ona a navíc nebyl větší než nedorostlé děvče. Na bolavý kotník zapomněla. Propletla se mezi rozprávějícími tlustými děvečkami, vyhnula se houfu kdákajících slepic, oběhla velkou louži vína ve vytrhané dlažbě. Hořely jí tváře a kudrnaté rudé vlasy měla přilepené na čele. Umně zdobený okraj sukně měla úplně špinavý. Dávno už jistě vypadala jako obyčejná služka. Nebylo divu, že jí nikdo neprojevil patřičný respekt jako manželce kupce. Bez dechu doběhla k přístavní hrázi. Její oči hledaly

50 ◆

◆

CARODEJNICKE ZLATO.indd 50

1.4.16 15:49

mezi kotvícími čluny, které se pohupovaly na líně tekoucím Mohanu. Voda se stříbřitě leskla, kachny se nechávaly unášet dolů po proudu. Silní muži vykládali lodě, nosili na ramenou velké vaky, bedny a sudy. Všude na hrázi se vršilo přepravované zboží. Rackové jí poletovali nad hlavou při hledání potravy a vyráželi ostré výkřiky. Nedospělí chlapci tu hledali příležitost, jak si nošením zboží přivydělat pár feniků. Husí rodinka se kolébala přes cestu, vrabci hledali drobky. Magdaleny se zmocnilo zoufalství. Jak v tomhle zmatku najde ten správný člun? Zastínila si rukou oči proti šikmo dopadajícím slunečním paprskům. Na čele se jí perlil pot, ale jeho původcem byl hlavně strach. Ze svého místa moc daleko neviděla. Bránily jí vysoké hromady poblíž přístavní hráze. A navíc byla příliš malá, než aby se mohla rozhlédnout nad hlavami lidí. Ale někde tu musel být člun s jejím polomrtvým mužem! Spěchala dál po proudu řeky a minula Štaufskou věž s dlouhou valbovou střechou. Daleko vzadu zahlédla oba vysoké přístavní jeřáby, před nimiž kotvil houf větších lodí. Zpomalila. Chlapcem popsaný člun musel kotvit někde výš. „Sem!“ Jeden z lod níků stál rozkročený ve svém člunu a mával kloboukem nad hlavou. „Sem musíte!“ Nejdřív nechápala, co tím myslí. Ale pak z ní spadlo omámení. Tam byl Erik! Seběhla po schodech z hráze k širokému dřevěnému molu. K plovoucím prknům bylo připoutaných několik člunů různé velikosti. Z prostředního na ni vzrušeně mával lodník. Než jí mohl podat ruku, už sama šplhala do houpajícího se člunu. „Kde je?“ vyrazila ze sebe bez dechu. Její pohled přelétl náklad v trupu člunu. Šedobílý racek jí zasyčel těsně u hlavy a pak vyrazil pronikavý smích, který Magdalenu zamrazil na celém těle. Pronikavý rybí zápach jí bral dech. Její těkavý pohled se zastavil na podlouhlé bedně. Rakev. Vincent! Zatrnulo jí. Bylo děsivé vědět, že je v ní ještě nedávno tak živý a veselý člověk. „Tam vzadu!“ Lodník mířil nataženým ukazovákem

51 ◆

◆

CARODEJNICKE ZLATO.indd 51

1.4.16 15:49

na záď, kde byla navršená hromada přikrývek. „Ach bože!“ zamumlala Magdalena. Nohy ji skoro nechtěly poslouchat, když klopýtala k neforemnému balíku. „Eriku!“ Klesla na kolena úlevou, že ho konečně našla. Nebyl při vědomí. Vzala ho za ruku, hledala puls a ucí tila ho. Byl slabý, ale pravidelný. Když znovu popadla dech, opatrně odstranila deky z jeho těla. Každým hmatem se zase měnila v ranhojičku, jíž byla v posledních letech velké války. Pohledem odbornice zkoumala bezvládné tělo milovaného manžela. Bohužel ho v tomhle stavu neviděla poprvé. Na chvíli zavřela oči a sbírala síly, aby zahnala staré obrazy a mohla se soustředit na jeho momentální stav. Obvazy, které měl Erik ovázané kolem svalnatého trupu, byly nasáklé krví, oděv mu visel z těla v cárech. Magdalena pomalu prohmatávala na čtyřicátníka stále ještě dobře stavěné tělo. Neměl žádnou zlomeninu, ale zato bezpočet malých bodných ran, šrámů a zhmožděnin. Tvář měl znetvořenou ranami pěstí, partii pravého oka oteklou a modročerveně zbarvenou. Semknuté rty svědčily o bolestech, jimiž trpěl. Rozhodla se, že obvazy úplně odstraní až doma a tam v klidu mu ošetří rány. Na první pohled jí bylo jasné, že dvanáct let staré zranění břicha se znovu otevřelo. Už jednou ho ta hrozná rána skoro stála život. Zjevně ji někdo nedávno sešil, ale ne moc dobře. O tom svědčily krvavé pruhy plátna a hlavně špatný stav jejího muže. Ze všeho nejdřív bude muset ránu znovu sešít a doufat, že ho během hojení nepřepadne horečka a sněť. Bezděčně opět sevřela jantar. Jemně stiskla Erikovu ruku, aby mu dala najevo, že je u ní a v bezpečí. „Magdaleno!“ Pronikavý výkřik ze břehu způsobil, že sebou trhla. Zvedla hlavu a strnula. Na nábřeží se objevila vysoká a štíhlá ženská postava, Adelaide. Jakmile ucítila, že je pozorovaná, narovnala se jako svíčka. Ta urozená dáma jako by neměla nic společného se zmatenou osobou, která právě tak pronikavě vykřikla. Tmavozelený taft šatů a černé,

52 ◆

◆

CARODEJNICKE ZLATO.indd 52

1.4.16 15:49

pečlivě učesané vlasy podtrhovaly zvláštní vznešenost, která ji vždy obklopovala. Dokonce i z dálky bylo vidět, že nepřiběhla do přístavu tak zběsile jako Magdalena. Proč by taky měla spěchat, když věděla, že Vincentovi už nejde o život. Neměla co ztratit a mohla si zachovat své rozvážné tempo. Při pohledu na Adelaide pocítila Magdalena špatné svědomí. Její muž před ní sice ležel těžce zraněný, ale žil. Vincent byl uložený tam vzadu v dřevěné bedně. Neživá schránka, zemřelý při nesmyslném loupežném přepadení, daleko od domova, daleko od ženy a nedospělého syna. Magdalena znovu zavřela oči. Na ramenou pocítila velkou tíhu. Příští měsíce, ne-li roky, nebudou právě snadné. Přestože skutečnosti byly tak jednoznačné, Adelaide se bude bránit pohlédnout pravdě do očí: Erik přežil, Vincent ne. Magdalenu čekala nejen starost, aby se Erik brzy uzdravil. Zároveň bude muset pomáhat sestřenici, aby se vyrovnala se situací. Už při slově „sestřenice“ se skoro nahlas zasmála. Ale hlavou jí prolétlo ještě něco. Když je Vincent mrtvý, nemá už Adelaide důvod udržovat báchorku o příbuzenství a Erikovi jako právoplatném dědici kontoru ve Fahrgasse. Naopak teď spíš bude v jejím zájmu kvůli synovi Mathiasovi odhalit Erika jako podvodníka. Magdalena bude muset najít dobré argumenty, aby přesvědčila Adelaide, že je nutné setrvat u původního příběhu. Erik teď sotva znatelně opětoval stisk její ruky. Magdalena se na něj zadívala a všimla si, že otevřel oči. Navzdory bolestem zůstala modř jeho očí stejně hluboká. Okamžitě soustředila veškerou svoji pozornost na těžce zraněného muže, který ležel před ní. S vděčností, že ho má pořád ještě u sebe, se nad ním sklonila a něžně ho políbila na ústa. „Jantar mi tě znovu vrátil,“ šeptala mu. „Neboj se, tentokrát se nám podaří odvrátit neštěstí společně.“ O něco později Magdalena pečlivě dohlížela na dopravu těžce raněného do domu na rohu Fahrgasse. Uvědoměle se při tom vyhnula na břehu čekající Adelaide. Ještě se necítila

53 ◆

◆

CARODEJNICKE ZLATO.indd 53

1.4.16 15:49

natolik silná, aby mohla reagovat na její očekávané otázky. Soustředila se pouze na Erika. Jak nejrychleji to bylo možné, kodrcal vůz po nerovné půdě podél břehu Mohanu. Erikovo tělo sebou házelo ze strany na stranu. Magdalena mu stále upravovala přikrývky, aby měl na dřevěné podlážce aspoň trochu pohodlí. Neklidné cukání víček a jeho občasné sténání potvrzovalo, jak trpí. Muž, který táhl káru, musel občas prudce zastavit. Bylo těžké najít průchod. Hospodyně a děvečky stály na ulicích s nákupy v rukou a klábosily. Jejich bílé čepce se kymácely v rytmu jejich slov. Mezitím nádeníci vlekli pytle a bedny nebo kutáleli sudy mezi čluny a sklady. Zápach ryb, shnilé vody a rozlitého vína pálil v nose. Magdalena už poslala domů do Fahrgasse posla. Carlotta a Hedwig připraví všechno potřebné, aby se mohla hned pustit do operace. „A co je s Vincentem?“ Dorazili skoro k Řeznické bráně a právě zahýbali doleva, když někdo Magdalenu zuřivě strhl stranou. Stála před ní Adelaide bledá hrůzou. „Co bude dál?“ Spíš sípala, než mluvila. Jako by ji jazyk neposlouchal. Zrychleně dýchala, její přísný účes se přece jenom uvolnil, a neměla čepec. Černé vlasy jí vlály kolem pěkně formované hlavy. Spolu s tmavýma očima a hustým obočím to působilo temným dojmem. Z jejího hrdého, vzpřímeného postoje, který předváděla ještě na nábřeží, už nezbylo nic. Pečlivě nanesená barva na tvářích a rtech byla ta tam. Dokonce i jemné damaškové šaty vykazovaly zřetelné stopy špíny. Adelaide zřejmě od člunu běžela, poháněná myšlenkou, že s ní musí okamžitě mluvit. Magdalena viděla, jak vůz s Erikem, který opět upadl do bezvědomí, projíždí branou do města. Nejraději by se za ním prostě rozběhla, ale slušnost ji nabádala, že tu nemůže Adelaide nechat stát bez ochrany. Chvatně sestřenici objala. „Jdi domů a starej se o Mathiase. Ten chlapec tě teď potřebuje. Kvůli němu musíš zůstat silná, i když ti to připadá těžké.“ Magdalena se zarazila. Sotva se odvážila pomyslet na to, jak

54 ◆

◆

CARODEJNICKE ZLATO.indd 54

1.4.16 15:49

tvrdě zasáhla asi zpráva o otcově smrti chlapce. Zase před sebou viděla dvanáctiletou Carlottu. Asi se hrozně vyděsila, když se dozvěděla, že se nade vše milovanému otci něco stalo. Tím důležitější bylo dostat se co nejdřív k ní domů. Erik sice žil, ale pohled na něj Carlottou hluboce otřese. „Musím se postarat o Erika. Ještě je v něm jiskřička života. Jakmile ho ošetřím a dovolí to jeho stav, přijdu k tobě.“ Vzala o hlavu vyšší sestřenici za ruce a pevně je stiskla. Když ale zvedla hlavu a podívala se jí do tváře, polekala se. Pohled Adelaidiných očí byl ledový. Otřásla se. Okamžitě ji zavalil strach, že Adelaide při nejbližší příležitosti odhalí podvod s dědictvím a vydá Erika na pranýř. „Neměj péči.“ Adelaide zvedla nos do výšky. „Mathias a já už si poradíme. Až bude Erik zase při smyslech, vyřiď mu, že budu dál mlčet. Dokud bude o mě a Mathiase postaráno, nemá se čeho bát.“ „Co tím myslíš?“ Magdalena sáhla po její paži a naléhavě se na ni podívala. Ale Adelaidina tvář zůstala uzavřená. Pouze její černé oči odrážely Magdalenin vlastní zmatek. „Erik to ví naprosto přesně.“ Adelaide našpulila ústa a otočila se. Důstojně, jak se patřilo na truchlící vdovu, kráčela pryč.

2 Celý dům byl vzhůru nohama. Brána do dvora dokořán otevřená, děvečky a čeledíni běhali sem a tam a zaháněli drůbež. Pes štěkal, z prasečího chlívku se ozývalo vzrušené chrochtání. Mrzutý kočí Hermann se marně pokoušel zjednat klid. Dokonce i písaři vyšli z kontoru a hleděli Magdaleně vstříc se stísněnými tvářemi. „Nebojte se, on to zvládne,“ pokoušela se je upokojit. „Nejlíp svému pánovi pomůžete, když se rychle zase vrátíte do práce!“ Neochotně se loudali zpátky ke svým pultům.

55 ◆

◆

CARODEJNICKE ZLATO.indd 55

1.4.16 15:49

„Dobře že jste zpátky, paní!“ Hermann k ní spěchal. „Vůz s vaším manželem už přijel. Nechal jsem zraněného donést nahoru do ložnice.“ „Bylo by lepší přenést ho do obývací světnice a tam hopoložit na stůl. Rána vypadá špatně, musím ji ještě jednou pořádně ošetřit. Ujmu se toho sama a budu ho operovat, jako jsem to dělala už před lety. Nejdřív ale musí čeledíni přesunout stůl k oknu, abych měla dost světla. Kromě toho přineste svíčky a zapalte oheň v krbu. Taky budu potřebovat kožené řemeny nebo provazy.“ Věděla, že se na Hermanna může spolehnout, a spěchala do kuchyně. Tam se nejdřív obrátila k děvečkám. Bojácně na ni hleděly s bledými tvářemi, rozšířenýma očima a otevře nými ústy. „Postarejte se o dostatek lněných šátků. Hedwig vám řekne, které můžete roztrhat. Potřebuju pořádně dlouhé pruhy na obvazy a menší kusy k vysoušení rány. Tak do práce, všechno musí jít rychle!“ Hedwig jí širokými zády bránila v pohledu na plotnu, ale moudře už začala ohřívat vodu. „Hned jsem si myslela, že to nebude mít dobrý konec.“ Pomalu se otočila a ustaraně se podívala na Magdalenu. „Steinacker nebyl ten pravý kumpán pro našeho pána. Věděla jsem to hned, když ještě žil starý strýček. Pořád musel pro svého synovce něco zařizovat. Ale že stáhne do neštěstí ještě našeho dobrého pána, to opravdu nemuselo být.“ Utírala si ruce do zástěry. „Příbuzenství prostě není všechno. Bratranec nemusí vždycky stát při bratranci.“ Pro Magdalenu nebylo snadné nechat její poznámku bez odpovědi. Od jejich příchodu do Frankfurtu uběhlo sedm let. Skoro už sama zapomněla, na jaké troufalé lži byla založena Erikova a Vincentova spolupráce v kontoru. Teprve teď si to hrozným způsobem znovu uvědomila. Nikdo se o tom nesměl dozvědět. „Steinacker mého muže do neštěstí nestáhl.“ Chvění svého hlasu slyšela snad pouze ona sama. „Na rozdíl od

56 ◆

◆

CARODEJNICKE ZLATO.indd 56

1.4.16 15:49

ubohého Vincenta naštěstí ještě žije. Musím zkusit všechno, aby to zvládl.“ „To také doufám, paní.“ Hedwig se ohlédla na vařící se vodu. „Ale víte, že v sobotu by se nemělo dělat nic kromě praní prádla. Podobně jako středa není sobota pořádný den. Navíc je šestého října, zavržený den. Je špatné, že ho musíte operovat zrovna v takovém dni. Přinejmenším mu nebudete pouštět žilou, že ne?“ Chvatně se pokřižovala. Magdalena opět sáhla po jantaru pod šaty. Zamrazilo ji, pak se narovnala a pevným hlasem odpověděla: „Co se dá dělat, Hedwig? Čekat do zítřka, a znesvětit tak šťastnou neděli operací, to by nám taky nepomohlo. Kdybychom měli smůlu, začala by manželovi rána hnisat a zemřel by na infekci.“ Stručně nařídila staré ženě, aby našla děvečkám plátna na obvazy a nechala kotel s vařící vodou přinést do obytné místnosti. Pak spěchala do kontoru. Když otvírala dveře, třásly se jí prsty. Nechápala, proč ji vyhlídka na operaci tak ničí. V posledních letech velké války jako ranhojička sešila víc těl, než leckterý krejčí za celý život ušil oděvů. Samotného Erika měla před sebou už několikrát ve zcela bezvýchodné situaci mezi životem a smrtí. Dosud se jí vždycky podařilo vyjít z takových zápasů vítězně a milovaného muže zachránit. Nejlepší bude co nejrychleji zapomenout na Hedwig a její průpovídky. Na něco takového nemohli brát ohled ani ve válce. Když se člověk nacházel mezi životem a smrtí, nikdo se nestaral, co tomu říká kalendář. Oba písaři vyděšeně vzhlédli od svých pultů. Magdalena beze slova spěchala k velkému trezoru z vyřezávaného ořechového dřeva, který stál u zadní stěny. V prosté dřevěné skříňce přechovávala své lékařské potřeby a drahocenné nástroje, které jí po válce odkázal mistr Johann, její bývalý učitel a rádce. Se steskem v duši pohladila kožené pouzdro. Když se Erik před dvanácti lety objevil před jejíma očima

57 ◆

◆

CARODEJNICKE ZLATO.indd 57

1.4.16 15:49

s hrozným zraněním, použila je poprvé. Od té doby jako by následky toho zranění jeho ani ji už nikdy neopustily. Ale teď bylo třeba neutápět se ve vzpomínkách, ale ošetřit Erikova nová zranění. Několika rychlými pohyby posbírala všechno, co potřebovala, a běžela nahoru do světnice. V podlouhlé místnosti Hermann s oběma pacholky zařídil všechno podle jejích přání. Erika právě přinášeli z vedlejší ložnice, Carlotta jim byla v patách. Modré oči dvanáctileté dívky byly jako přikované k otcově tváři. Úzké rty měla pevně stisknuté, když kráčela za malým procesím ke stolu. Magdaleninu přítomnost jako by ani nevnímala, tak byla soustředěná na otce. Navzdory nebezpečné situaci nemohla Magdalena potlačit hrdý úsměv. Až do posledního gesta se ta malá ne omylně projevovala jako jejich dcera. Rezavě světlé vlnité vlasy a drobnou postavu měla po ní a také její zájem o léčitelství prozrazoval, čí je dcera. Zároveň zdědila nejen Erikovy modré oči, ale i jeho obchodnického ducha. Pihami posetou pleť a dlouhé štíhlé prsty mohla mít od obou rodičů. „Je všechno připravené?“ Magdalena odstrčila otálející čeledíny a vyložila chirurgické nástroje na okenní parapet. „Teď nás nechte o samotě. Hermanne, ty budeš hlídat před dveřmi. Čeledíni ať přinesou z kuchyně těžký kotel s vodou. A jednoho z nich ještě pošli pro džbán s pálenkou. Také vy máte dovolený jeden džbán. Hedwig ať neskrblí a každému v domě dopřeje doušek. Postarej se jenom o to, aby byl klid. Carlotta mi tady bude pomáhat.“ Jakmile muži zmizeli, podívala se krátce na dceru. Děvče už si hrdě vyhrnovalo rukávy, protože ji matka před mužskou čeledí označila za svou pomocnici. Magdalena se mezitím otočila k Erikovi a začala ho pomalu svlékat. Ještě stále nenabyl vědomí. Jeho hrudní koš se ale zvedal a klesal pravidelně. Carlotta mu nahmatala puls. „Slabý, ale pravidelný,“ oznámila. „Doufejme, že to tak zůstane,“ přikývla Magdalena

58 ◆

◆

CARODEJNICKE ZLATO.indd 58

1.4.16 15:49

a chtěla se dát do práce. Ještě jednou byla vyrušena, protože děvečka přinesla kořalku. Kabát a košili svlékla Erikovi s Carlottinou pomocí rychle. Rozmotání špinavých a slepených pruhů plátna však bylo obtížnější. Musela jich zbavovat Erikovo tělo kousek po kousku. Byla na nich přilepená nejen zaschlá krev, ale také kůže a jemné chloupky. Několikrát musela odlepování přerušit. Na čele jí vystoupil pot, který jí Carlotta utírala. Konečně leželo na stole nahé Erikovo tělo. Takhle dvanáctiletá dcera svého otce ještě neviděla. Stydlivě sklopila oči. „Jako ranhojička si na tohle musíš zvyknout,“ řekla Magdalena stroze. „Může se ti stát, že budeš muset ošetřovat úplně jiné části těla. Tady nemá stud místo.“ Pohledem už zkoumala Erikovo zranění, aby zhodnotila rozsah potřebných opatření. Rána jí nepřipadala tak hrozná, jak se zpočátku obávala. Na rozdíl od případu před dvanácti lety mu nerozpárali celé břicho, ale zasadili mu širokou bodnou ránu těsně pod obloukem žeber. Rána však roztrhla na šířku dlaně starou jizvu. Ať už se o její zašití pokoušel kdokoliv, neudělal to příliš odborně. Rána nebyla předtím dostatečně vyčištěná, její okraje zarovnané a řádně přitisknuté k sobě. Kůže přímo u stehů už byla zanícená. Bylo jen otázkou času, kdy se dostaví zánět s horečkou. Zkoumavě položila Erikovi ruku na čelo. Jeho tělo už hořelo. „Musím tu ránu ještě jednou otevřít, pořádně vyčistit a pak znovu sešít,“ vysvětlila Carlottě a došla si k parapetu pro nástroje. „Dej svému otci napít pálenky, ale opatrně, aby se nezačal dusit. Pak mu přidržíš u úst a nosu houbu namočenou do extraktu máku, kořene mandragory a blínu. Nepřitlač ji moc silně, aby mu nezabránila v dýchání.“ Přestože její ranhojičské umění nebylo v posledních letech příliš žádané, měla na rozlehlé půdě malou zásobu nejdůležitějších bylinek a tinktur. Ze sousedství ji rádi volali, když bylo třeba ošetřit nějaké zranění nebo provést malou operaci. Proto si připravovala i hojivé náplasti a masti. Car-

59 ◆

◆

CARODEJNICKE ZLATO.indd 59

1.4.16 15:49

lotta se o její umění začala zajímat velmi brzy a Magdalena byla ráda, protože si tak oživovala své znalosti. Vyndala z koženého pouzdra skalpel, přidržela ho proti světlu a pak přejela špičkou prstu ostří. Nakonec ho ohřála nad svíčkou. Zamyšleně hleděla do plamene a teskně vzpomínala na to, jak dřív společně s mistrem Johannem a jeho dalším pomocníkem Rupprechtem denně operovala a ošetřovala. Taková rána, jakou měla před sebou, bývala tehdy z jednodušších. Skalpel byl brzy rozpálený. Carlotta jí kývnutím potvr dila, že Erik je v hlubokém bezvědomí. Magdalena rychle nasadila skalpel a rozřízla špatný šev. Okamžitě se z něj vyvalila krev. Odložila skalpel a přitiskla na něj kus plátna napuštěného pálenkou. Vytékání krve se zpomalilo. „Přidrž to plátno. Musím si přinést jehlu a nit,“ požádala Carlottu. Nacvičeným hmatem vyndala z pouzdra i pinzetu. Také ji rozpálila nad plamenem, než ji ponořila do rány. „Teď mi podrž lampu. Musím ránu dokonale vyčistit, než ji zašiju.“ Carlotta byla šikovná pomocnice. Magdalena se tak mohla bez obav soustředit na operování. Úsměvem jí dala najevo uznání. V ráně ještě bylo trochu nečistoty. Naštěstí od prvního nepořádného ošetření ještě neuběhlo tolik času. Když si byla jistá, že odstranila pinzetou i nejmenší částečku špíny, uhladila skalpelem potrhané okraje rány. Půl tuctu stehů ránu znovu uzavřelo. Nakonec očistila šev plátnem napuštěným pálenkou. Nepoužila tradiční digestiv ze žloutku, růžového oleje a terpentýnu, ale sáhla po misce, v níž měla přichystanou pastu z vosku, kalafuny a lněného oleje. Tou sešitou ránu bohatě potřela. Při následujícím ovazování jí Carlotta obratně pomáhala. „Přinesu vám čistou košili.“ Hedwig se bez zaklepání kolébala do místnosti. Magdalena unaveně zvedla hlavu. Každého jiného by hněvivě vykázala ven. Jenom kuchařka si směla něco takového dovolit. „Postel vedle jsme už čerstvě

60 ◆

◆

CARODEJNICKE ZLATO.indd 60

1.4.16 15:49

povlékli. Mají tam muži pána zase odnést? Děvečky hned přijdou a uklidí tady. Pro vás je dole v prádelně přichystaná káď vody na koupání.“ Podávala Magdaleně čistý ručník, aby si mohla utřít ruce od krve. Měla i druhý pro Carlottu. „Děkuju ti, Hedwig.“ Poprvé od časného rána pocítila Magdalena jistou úlevu. „Carlotta se vykoupe jako první. Já si mezitím očistím nástroje.“ „Já zůstanu u otce.“ Carlotta sáhla po Erikově ruce. „Můžeš klidně jít, jestli chceš.“ „Nene, holčičko. On spí. Příští hodiny pro něj nemůžeme udělat nic jiného než doufat, že nedostane horečku.“ Magdalena si z malé karafy nakapala na prsty trochu růžového oleje a potřela jím Erikovy spánky. Kolem se rozšířila blahodárná vůně, jež přehlušila zemitý pach krve. Erikova tvář se uvolnila. Zdálo se, že spí hlubokým spánkem. Nahmatala jeho puls a pak mu složila ruce na prsou. Čelo se mu trochu lesklo, ale Magdalena si byla téměř jistá, že největší nebezpečí už pominulo. Jakmile Carlotta vyšla ven, vyndala z živůtku jantar a vděčně ho políbila.

3 Vítr cloumal Adelaidiným šálem. Jeho poryvy nemilosrdně bičovaly od západu nádvoří kostela svatého Petra a vířily listí. Arkádami lemované nádvoří bylo liduprázdné. Bezútěšně se tu zvedaly navršené pahorky zeminy. Řada křížů a pomníků trčela šikmo do vzduchu. Na některých nebylo už písmo čitelné. Zdánlivě bezcílně se tu potulovala kočka, pak pružně vyskočila na jeden pomník a hrdě se tam uvelebila. Z blíz kého ovocného stromu sem zalétali ptáci. Kočka pozorně sledovala dráhy jejich letu. Při hledání červů se spouštěli až těsně k zemi. Prudký poryv větru strhl jednu vránu k zemi přímo před jejíma zelenýma očima. Hbitě vyskočila a na táhla po ní pracku. Prskání a krákání obou bojujících zvířat

61 ◆

◆

CARODEJNICKE ZLATO.indd 61

1.4.16 15:49

přerušilo ticho. Adelaide pozorovala vzrušené bití černých křídel. Vzduchem zavířilo peří. Vráně se v poslední chvíli podařilo uniknout. Nad kostelním nádvořím znovu zavládl klid, i vítr se trochu utišil. Adelaide si těsněji přitáhla cípy smutečního šálu a dál strnule hleděla na Vincentův čerstvý hrob. Od pohřbu uplynuly necelé dva týdny. Ještě pořád nedokázala pochopit, co se stalo. Den po dni stála před světlým křížem ze smrkového dřeva a snažila se konečně smířit s Vincentovou násilnou smrtí. Nedařilo se jí to. Každý nerv jejího těla se proti tomu bouřil. Ani jednou ještě nezaplakala, ani minutu nevzlykala nebo hlasitě nenaříkala. Nedokázala tu ztrátu přijmout. Špička trojúhelníkového čepce jí vlála ve větru. Chytila ji levou rukou a pevně přitiskla ke kůži. Necítila nic z vlhkého říjnového chladu. Teprve když jí kapky deště začaly stékat po tvářích, uvědomila si, že už nemůže u hrobu dál zůstat. „Půjdeme,“ otočila se na Mathiase. Chlapec stál půl kroku za ní. Jako každý den od Vincentovy smrti ji čtrnáctiletý syn poslušně doprovázel na hřbitov a mlčky stál vedle ní. Nebylo na něm znát, co cítil u hrobu svého krutě zabitého otce. Mlčky opustil hřbitov po boku své matky. Přešli dlážděné prostranství před kostelem a vydali se do vnitřního města. Den mezitím pokročil. Hustá šeď mraků nedovolovala slunci proniknout ven, už se stmívalo. První krámy zavíraly, kovář uklízel své nářadí, švec shledával kopyta. Z otevřených oken se linula vůně vydatné polévky. Z jedné uličky vpravo náhle vyrazila černá kočka. „Ježíš Maria!“ Nějaká žena se sehnula a popadla hrst kamínků, které hodila za zvířetem. Teprve pak se pokřižovala. „Pojď rychleji!“ zašeptala Adelaide Mathiasovi do ucha a zabočila do Fahrgasse. „Proč nejdeme rovnou domů?“ Nedospělý syn se nečekaně ostře postavil na odpor. Jeho hlas kolísal mezi světlými dětskými tóny a temným mužným hlasem. Navzdory svým čtrnácti letům už byl o šířku dlaně vyšší než ona. Po ní zdědil

62 ◆

◆

CARODEJNICKE ZLATO.indd 62

1.4.16 15:49

černé vlasy a nápadně světlou pleť, kterou kolem nosu a na bradě kazily hnisavé vřídky. Jeho černé oči se nápadně vyjímaly v úzké tváři. Velký nos zřetelně připomínal otcovu podobu. Špičatý klobouk mu ještě přidával na výšce. Cípy dlouhého pláště z černého sukna však občas zavadily o zem. Na nohou měl holínky, které déšť a bláto na ulicích připravily o původní lesk. Adelaide vzdychla a pokračovala v chůzi. Brzy došli k cíli, jímž byl Erikův a Magdalenin dům na rohu Garküchenplatzu a Fahrgasse. V tu chvíli si Mathias rozladěně povzdechl. Jeho tvář se zachmuřila, když stáhl na mladíka jeho věku husté obočí. Adelaide si ho nevšímala. Jako v uplynulých dnech se postavila ve stínu nízké budovy vedle moučné váhy, naproti bráně do dvora, a nařídila synovi, aby udělal totéž. Na náměstí ještě vládl čilý ruch. Nakládala se mouka. Obchodník smlouval s nějakým chlapcem, jiný hlasitě nadával čeledínovi a hnal ho pryč. Hospodyně, která promeškala dobu určenou u váhy pro měšťany, se zlobila, protože už jí nechtěli nic prodat. Adelaide nevnímala, co se děje kolem, jen upírala pohled na usedlost na protější straně ulice. „Proč prostě nejdeš k tetě Magdaleně a nezeptáš se, jak je strýčku Erikovi?“ Mathias se netajil svou nechutí k jejímu chování. Bezradně přešlapoval na rozmoklé zemi. „To dobře víš. A teď buď zticha!“ Spiklenecky si položila prst na rty a znovu se zadívala na dům. Světla ubývalo. Staré ženy kráčely na nešpory ke sva tému Bartoloměji. Matky svolávaly děti domů, tovaryši a čeledíni vyklízeli dílny a táhli domů. Náměstí se pomalu vyprazdňovalo. Najednou se otevřela brána Magdalenina domu. Adelaide ani nemusela mhouřit oči, aby rozeznala tři postavy, které vyšly na ulici. Stejně jako několikrát předtím to byli pánové Diehl, Feuchtgruber a Imhof. Vousatá mužská postava za nimi zavřela skřípající dubové dveře. Tři ctihodní členové frankfurtského obchodnického cechu se zahalili

63 ◆

◆

CARODEJNICKE ZLATO.indd 63

1.4.16 15:49

do dlouhých plášťů a narazili si klobouky hlouběji do čela. Adelaide pocítila bodnutí, když viděla, že i dnes absolvovali návštěvu u nemocného Erika. Ji samotnou vyhledali jenom jednou, aby ji ujistili soustrastí cechu s Vincentovou smrtí. Bez ohlédnutí se dobře oblečení pánové vydali k dómskému náměstí, Feuchtgruber s bílými vousy uprostřed, provázený oběma většími druhy. Adelaide počkala, až zmizí mezi lidmi, a pak vystoupila z úkrytu. „Tak, jdeme domů!“ zavelela, jako by to byla jeho vina, že musí v tom nevlídném podzimním počasí trávit čas venku. Nepřestávalo pršet. Mokrá látka šálu tížila Adelaide ramena, špička čepce se jí lepila na čelo. Alespoň myslela na dřevěné nástavce, a ochránila si tak boty před promočením na bahnité půdě. Vrhla zkoumavý pohled na Mathiasovy špínou a bahnem zamazané holínky. Také lem jeho kabátu byl úplně špinavý. Chlapec příliš nedbal na to, aby nedupal doprostřed louží jako selský synek. Škoda že ho Vincent o takových věcech nepoučil. Teď už bylo pozdě. Pochybovala o tom, že Erik je tím člověkem, který by ho mohl zastoupit v roli otce. Konečně dorazili do skromného domu v Sandgasse, v němž bydleli už několik let. Adelaide pořád doufala, že to bude jenom přechodné řešení, než jim strýček odkáže dům ve Fahrgasse. Jako vdova se teď musela dokonce obávat, zda jí tahle bídná střecha zůstane nad hlavou. Unaveně zvedla oči. Zdálo se jí, jako by i ten dům nosil smutek za svého krutě zavražděného pána. Kameny v přízemí se leskly deštěm. Hrázdění nad nimi působilo zchátrale a jako větrem zkři vené. Štít se doslova nakláněl do ulice. Byl nejvyšší čas ke stržení budovy a jejímu nahrazení kamennou stavbou. Na to ovšem po Vincentově smrti nebude mít dost peněz. Mathias jí způsobně podržel dveře branky. Uvnitř je uvítala tma a ticho. „Kde je Emma?“ Nevrle, protože čeleď zase jednou využila její nepřítomnosti k lenošení, si Adelaide sundala čepec. Mathias odnesl mokré oblečení přes dvůr do teplé

64 ◆

◆

CARODEJNICKE ZLATO.indd 64

1.4.16 15:49

kuchyně. U ohně všechno brzy uschne. Adelaide vešla do nízké obytné světnice hned vlevo vedle vstupních dveří, kam dopadalo jen málo světla. Obě okna na ulici nebyla moc velká a silné zdi jim ještě ubíraly na šířce. Světnici zatemňovaly i silné stropní trámy, které nesly tíhu horního patra. Adelaide zapálila třísky v kamnech u protější stěny. Modrobílé kachle slibovaly trochu domácí pohody. Na chvíli na ně položila ruce a užívala si teplo. Postupně zapalovala lojové svíčky na stole a na policích. Lampy šířily mléčně nažloutlé světlo a bylo zřetelněji vidět obrysy skromného zařízení. Kromě velkého stolu se šesti židlemi, policemi a truhlou se stolním textilem mezi okny stál od Vincentovy smrti ve světnici také jeho psací pult. Adelaide Magdalenu požádala, jestli si ho může nechat přinést z kontoru. Zamyšleně pohladila prsty lakované třešňové dřevo. Na spoustě míst byly zářezy, z jednoho suku se uvolnilo jádro. Inkoustové skvrny připomínaly množství hodin, které u něj Vincent strávil a sčítal čísla v účetních knihách nebo psal dopisy obchodním partnerům. „Matko, musím s tebou mluvit.“ Mathias vešel do místnosti bez zaklepání. Adelaide vytáhla obočí a podívala se na něj přísně. On se však neomluvil. „Je čas, abych nastoupil do kontoru ke strýčku Erikovi.“ „A co latinská škola? Tvůj otec si vždycky přál, abys…“ „A nechtělas právě ty, abych se prosadil v kontoru?“ přerušil ji, než mohla dokončit větu. „Strýček Erik nemá syna. A jak to vypadá, sotva už se na tom něco změní.“ Usmála se. Dokonce i ve způsobu myšlení se přece jenom podobal víc jí než svému otci. Spokojeně mu projela vlasy splývajícími až k bradě. „Zdá se mi, že začínáš chápat, na čem doopravdy záleží. Možná bude opravdu lepší, když přestaneš plýtvat časem u těch vyzáblých učenců za hromadami latinských spisů. Praktické věci ti půjdou určitě líp.“

65 ◆

◆

CARODEJNICKE ZLATO.indd 65

1.4.16 15:49