Atlas živočichů a rostlin Sestavil: Frank Hecker Dr. Volker Dierschke, Andreas Gminder, Frank Hecker, Dr. Wolfgang Hensel, Margot Spohnová
Obsah Přehled živočichů Savci 14
Ptáci 38
Plazi 138 Obojživelníci 144
Ryby 152
Hmyz, pavoukovci a podobní 170 Plži, mlži a podobní 276
Jak knihu používat 6 Přehled znaků živočichů 8 Přehled znaků rostlin a hub 10 Rejstřík druhů 522 Symboly a zkratky 544
4
Přehled rostlin a hub Stromy a keře 294 Určování stromů a keřů podle listů: jehlicovité nebo šupinovité listy 296 nedělené listy s hladkým okrajem 306 nedělené listy se zubatým nebo pilovitým okrajem 322 laločnaté listy 341 listy složené z více lístků 349
Květiny a trávy 360 Určování květin podle barvy květů: červené květy 362 bílé květy 388 modré květy 418 žluté květy 440 zelené nebo nenápadné květy 478 trávy 490
Kapradiny, mechy a podobné 498 Houby 510
5
Jak knihu používat
Pažitka po Reh ek dom
Velikost Zde jsou údaje o výšce rostliny (V), délce (D), hmotnosti živočicha, rozpětí křídel (RK) ptáků a netopýrů.
Allium scho enoprasum V 1 Ph0– oe40ni cm cu ručesrve ocn– hrsrp en uros D 14–15 cm
kulovité kv RK 23–27 cm ětenství tažké nýasi na 5 c širo krá mtkou či stř
ední
Pa Od 19. stole tí d do uměle v se rehek A ytvo buduje hnízd řeného m a ve škvírác rozhledu
Poznatky Přečtěte si mnoho zajímavých informací, např. o způsobu života nebo potravě. Foto ukazuje typický vzhled a nejdůležitější určovací znaky. Způsob života Údaje o hlavním období květu květin a stromů, o jejich životní formě (rostliny jednoleté, dvouleté, vytrvalé), o tahu ptáků, o výskytu dospělých živočichů, období aktivity a životním prostředí ryb, mlžů a plžů.
hlava a hru ď černé
Min 2 roky
Mapy rozšíření
ORceúhnekjesen nd zahra ín
Ptáci
Co icum autum Phlch oeni curus ph nale (ocú V 5–4 0 c nicurus (dno D 14 cm m RK srpen–lioe rovi zd sto
(červeně) hnízdiště
21–25 cm pad vy trv tažný na dloalá b uho
(žlutě) výskyt na tahu (modře) zimoviště (zeleně) celoroční výskyt
(žluté čárky) hlavní tahové cesty
Savci, plazi, obojživelníci, ryby, vážky, rovnokřídlí, motýli (zeleně) výskyt druhu
6
O Recú sehr nnadí ní henk jeza ob hsaníhuje sm ne rtevš zdí přede lním ýj dupo tinuž jao ácív kohndo h.al Tyt í lé ízm př dnác in í m výstipr ej m Evropě zn ožčino enším js zn ač al ně i je omezen ho pouze jako je do é. va Zt tous rá tu d prosom třede é čelo k lz me j ech Dbílod írnen íc nes se kostr í bo le čá ste lchi hnciízndn – ím taki bseudjed jm výjimečně ka používá. Lé kař však mm u okvětní líst na ky dlouhé 4–6 cm
černé hrdlo oranžová hruď
tenká květní trubka
svr t hnědá n
ob mm á(čřesceneížkonvitéí ) s
Český název Vědecký název Čeleď
červenooranžový oca s s tmavým středem
n (dvy rotrv zdalá ov by itílin ) a vz
dálenos t ažitk a roste plan ě rovněž v dommerácicí n A A e,as zatěsaho huvajel až do A sii a Severní Výskyt V ce mVe ěstsk rktidy. lé Evropě střéh edo níprEv osro tře dí. M pě Výpla něŽil skyt se napů íst již vlh chstř o od a ed napo duov skzd voký tiněk dnch alní isk ě ácuh pě su ho ác tícálá bu na h h vchho do sk stu v. je ja Kko lovu , rách, z Ovy ze v le yu bsso ni zp ahko ží na dn p vá uje ol . eslan arož je ělý omenatýc na ro zší pís h řen ic m ké ý čitých ístic sil . e a mno sv vitaminu C. v az ob ích cíc a h, su mě ho tícch ste Na zahr h a ko prlem ůmysl řek ov.ých ořezávají trs ádkách se ob tech. y zhruba tři krát ročně. >> vylas Vyhory tvá ří> rnítéa ci mo spobu hutné>trsy> dnlk í y lze v >> hns>p ízdříz strana těla ěnem pěsto í>dním uben i>li–z vat v květin zimě sty áří hřbet šedý >>>>4–pě šedohně 6>č sto áčích istvá ě>b naílý >ro na ok chvn >va ěžjec >jako> ennídá >> 1–ze ch parapete 3>slen nů ina šky>a> >zazp >ro ch. laň k bílé pole uje >> typick
á>cibulovitá
v křídlech
až 30 hustě nahloučený ch květů
>vůně
a jednoroč
ní
Hlas Zpívá ze zpěv je tvo střech, řen řadou jasných tó nů, na ně ž podlouhlá navazuje zajík avé bílá cibule „chrčení“ a opět řada jasný nimálně ch tónů. y starý
okvětní lístky dlouhé asi 1 cm
tyčinky kratší než okvětí
list trubkovi tý, dutý, ováln ý
53979
nitéí )
dovití)
by lina � ou vzdálenos t tobolka se objev
uje s li mje vd, e spr seýc trootmoov nih kdy oranžovočstyervený ro ocas s tmavý edek sostř . u dn A ntlé es v ce ič tí lékaři stř m VýVý sksk ké louky, ytytOsVlh ídluje edem stini v půe s světlé ku ut sota berýnícha použ les í lou y,ltu parn rky , zaky ív al hr,ady i na es je j t př živloo a jinévýpo ečně niah silraný nýtev ch řen hruď a bři ch půdách zá di ch t vastech dncho střto é ed bio Ev mmi.enuje – při té ro y. pyní oranžovým pa , kde jsou to chorobě seve straom usí pečlivě y rní Afr ní . mi zvážit jeho tónem dutinams hnízdiky rchní stran ě i. půaso >> volně>ži těl ní a vedlejší tepbe jící>zvířata>se lejší účinky. >> hntét > než u rehka o>j ízd ovub ěned até í>d en>rostl domácího
Hlas Zpěv začíná jedním vy soký tónem a dv m ěma hlubokými „d -dada“, ná ísle flétnový hla duje s.
Prostředí / Výskyt Obrázek ukazuje druh v jeho přirozeném životním prostředí. Text popisuje typy životního prostředí druhu a jeho výskyt v Evropě.
–srpeině n> >> 5–vyh 7>mýb odají rozelený >va > cib jecule>hluboko>ch> >> 1–po 2>sd>z nůem škyí>za>rok >> listy>se>vyv íjejí> následující>r ok> po>odkvětu
Barevné značení Každá z 8 popisovaných skupin je označena určitou barvou (viz str. 4 a 5).
Symbol Označuje popisovanou skupinu (viz str. 4 a 5), u stromů dále tvar listů a u květin tvar a barvu květů.
Zajímavosti Důležité údaje např. pro určení druhu, o jeho rozšíření nebo využívání.
květ připom íná šafrán
7
Přehled znaků živočichů Savci
parohy
ocas
délka těla: způsob měření délkových údajů u savců
Ptáci temeno
zrcadélko
lopatky
týl tváře
šíje hřbet kostřec
loketní letky ocas
ruční letky
Ryby žaberní víčko ústa
hřbetní ploutev tuková ploutvička
prsní ploutev
břišní ploutev
8
ocasní ploutev
řitní ploutev
Hmyz ústní ústrojí (kusadla, mandibuly)
hlava
složené oči
hruď (thorax)
tykadla
tykadlo
krovky
3 páry nohou (6 nohou)
přední křídlo
zadeček (abdomen)
zadní křídlo
Pavouci oči makadlo (pedipalpus) klepítko (chelicera) hlavohruď
4 páry nohou (8 nohou)
zadeček
Plži ulita
tykadlo oko tykadlo
hlava
noha
9
Přehled znaků rostlin a hub Stromy a keře koruna
Stavba listu čepel
okraj
kmen žilky
řapík
Tvar listů
jehlicovité listy
laločnaté listy
Květiny
nedělené listy s hladkým okrajem
složené listy nedělené listy s vroubkovaným, zubatým nebo pilovitým okrajem
korunní lístek květ stonek kalich
list
kořeny
10
Tvar květů
květy s nejvýše 4 korunními lístky
květy s 5 korunními lístky
Trávy
květy s více než 5 korunními lístky nebo květy v úborech
květy dvoustranně souměrné
Kapradiny
klas s nenápadnými květy
výtrusy na rubu listů
květenství stéblo jednoduše zpeřený list
listová pochva list
řapík kořeny
Houby
pokožka klobouku
rourkatá houba lupenatá houba
dužina klobouku
klobouk
rourky ústí rourek
lupeny prsten třeň pochva
Schéma rourkaté a lupenaté houby
báze třeně podhoubí, mycelium (podzemní)
11
Přeslička největší Equisetum telmateia (přesličky) V 20–150 cm vytrvalá rostlina Výskyt Ve střední a jižní Evropě ve světlých lesích, v křovinách, na okrajích cest a v říčních luzích.
sterilní zelené lodyhy dorůstají výšky až 1,5 m
až 7 cm dlouhý výtrusný klas
Přesličky a plavuně jsou v podstatě živoucí fosilie, poslední svědkové močálových lesů, které se ponořily do bažin asi před plodná (fertilní) lodyha 300 miliony let. Od té doby tyto rostliny prakticky nezměnily vzhled a poskytují nám tak ještě dnes představu o tom, jak vypadaly první lesy na naší planetě. Tehdy ovšem dorůstaly lodyhy přesliček výšky až 30 m.
>> naše největší přeslička >> lodyhy buď plodné, nebo neplodné (sterilní) >> výtrusy dozrávají od března do května
Postranní větve uspořádané v přeslenech jsou nevětvené.
Kousek sterilní lodyhy
498
Přeslička rolní
Equisetum arvense (přesličky) V 20–50 cm vytrvalá rostlina klas s výtrusnicemi
Výskyt Severní polokoule, na výživných, vlhkých půdách, pole, u cest, zaplevelená pole, lesy. >> hnědé lodyhy zakončené na jaře výtrusnicovým klasem >> zelené sterilní lodyhy v létě >> jedovatá přeslička bahenní má plodné i sterilní výhony zelené
Buněčné stěny přesličky rolní i jiných přesliček obsahují kyselinu křemičitou, což způsobuje, že jsou tyto rostliny velmi odolné proti mechanickému namáhání. Proto byly dříve přesličky s oblibou používány k cídění cínu (určitá skupina přesliček se nazývala „cídivky“). Dnes se čaj z přesličky často předepisuje k proplachování močových cest při jejich zánětu nebo ke kloktání. lodyžní pochvy s úzkými zuby u jedovaté přesličky bahenní (E. palustre) je lodyžní pochva delší než dolní články větv
neplodná lodyha
u přesličky rolní je lodyžní pochva kratší než dolní články větví
větev
Los
losice s mládětem
Alces alces (sudokopytníci) D 200–300 cm hmotnost 250–550 kg Výskyt Žije v rozsáhlých lesích, rašeliništích, močálech a jezernatých krajinách, v zimě také v blízkosti lidských sídlišť. >> největší pozemní divoké zvíře Evropy >> žije převážně osaměle >> miluje vodu a rád se koupe a plave
V době říje na podzim dochází k prudkým bojům mezi rivaly, losími dlouhá hlava podobná býky. V zimě shazují mohutné paroží. koňské Na jaře se tvoří nové paroží, u mladých zvířat je zpočátku tyčkovité. Lopatkovité paroží kapitálního losího vysoký zátylek býka může být široké až 2 m připomínající hrb a vážit i přes 20 kg.
trus: hnědavé bobky dlouhé 2–3 cm
mohutné lopatovité paroží s četnými výsadami velmi dlouhé nohy statný losí býk
16
Sob
Rangifer tarandus (sudokopytníci)
samice má slabší paroží
D 120–220 cm hmotnost 100–200 kg
Výskyt Obývá arktickou tundru, subarktickou tajgu, severské horské krajiny a krajiny s otevřenými lesy. >> žije ve velkých stádech >> doba páření září–říjen >> jediný druh jelena, u něhož má parohy i samice
Sob je jediný druh jelena, který byl domestikován. Pro kmen Sámů, který žije v Laponsku (severní Norsko a severní Švédsko), je chov sobů vynikající hospodářskou základnou. Skoro všichni sobi ve Skandinávii jsou člověkem chovaná zvířata. Divocí sobi žijí jen v norském Hardangervidda, na Špicberkách, v Grónsku a v části Finska.
velmi hustá srst
poměrně malé uši
nadoční a přední výsady paroží směřují dopředu
Hřib smrkový Boletus edulis (hřibovité)
síťka na třeni bílá, poměrně jemná, dosahuje pod střed třeně
klobouk 10–20 cm červenec–listopad Výskyt Ve smrkových lesích a pod buky na kyselých půdách, ne na vápnitých. >> póry v mládí bílé, později žlutozelené >> výtrusný prach olivově hnědý >> v celé Evropě hojný >> dvojníkem je hřib žlučník vínově červená linie pod pokožkou klobouku
Dobrá místa, kde rostou hřiby smrkové, se často prozradí výskytem muchomůrek červených a hřibů peprných, neboť tyto tři druhy se vyskytují ve smrkových lesích na určitých stanovištích nápadně často společně. Když tuto houbu vysoké kvality nasbírali rolníci za feudalismu, museli ji odevzdat svým pánům.
klobouk hladký, nerovný, s bílým okrajovým lemem
Pozor, nepoživatelný!
Hořký jako žluč, i když není jedovatý, je hřib žlučník, který často roste na stejných místech jako hřib smrkový. Stačí ochutnat kousek dužiny klobouku – a vše je jasné!
dužina na řezu bílá, barva se nemění
512
Hřib satan
Boletus satanas (hřibovité) klobouk 10–25 cm červenec–říjen
Výskyt V listnatých lesích, parcích a na svazích, pouze na vápnitých půdách. >> rourky a póry červené >> pach po mršině >> výtrusný prach olivově hnědý >> v jižních oblastech místy rozšířený, na severu vzácně dužina na řezu pouze mírně modrá
tvar třeně většinou vysloveně okrouhlý
„Byla to děsná noc plná hrůzy.“ Tak shrnul dr. Harald Othmar Lenz popis vlastní otravy způsobené houbou až do roku 1830 neznámou. Dal jí název hřib satan. O nebezpečnosti hřibu satanu se vedou četné diskuze. Ačkoli ho někteří lidé mohou bez zjevných potíží konzumovat, u většiny vyvolává prudké otravy v zažívacím traktu. Proto musí být řazen mezi jedovaté houby. klobouk značně polštářovitý, bělavý až krémově šedý zabarvení třeně od oranžové po karmínovou