1. OSUDNÝ DEN NA SNĚHU 29. prosinec 2013
Je den jako každý jiný, i když je mimořádně hezky. Sobota 29. prosince 2013 se stane Michaelu Schumacherovi osudnou. Zářivé sluneční paprsky zdraví Michaela, jeho syna Micka a pár přátel, když vyrážejí na sjezdovku v lyžařském středisku Les Trois Vallées ve francouzských Alpách. Schumacher si tam v obci Meribel zakoupil už před mnoha lety velkou chalupu, kde rád tráví s rodinou a přáteli čas především na přelomu roku. Tenhle život se mu líbí a vyhledává ho, právě nyní, po spoustě let strávených ve světlech ramp. V soukromí, obklopený lidmi, kterým stoprocentně důvěřuje, uvolněný, v pohodě. Podmínky jsou skvělé. V noci trochu nasněžilo, teď už svítí sluníčko, vlád nou příjemné teploty kolem nuly… K osudnému pádu dojde krátce po jedenácté dopoledne v neupravené části tratě, nikoli v těžkém terénu. Ten se v Les Trois Vallées nachází také, sahá až k olympijské sjezdové trati z roku 1992, ale tam Schumacher nelyžuje, jezdí raději na západním svahu masivu Saulire, kam den co den míří rovněž bezpočet sportovců. Schumacher se nenaučil lyžovat už v dětství, na takové „ex travagance“ jeho rodina neměla. V rovině kolem Kerpenu se beztak tento druh volnočasové aktivity příliš nepěstoval. Přesto je dobrý lyžař. Když byl u Ferrari, nikdy se neztratil na tradiční zimní akci v italské Madonně di Campiglio, jezdil na prknech velmi jistě a problémy mu nedělal ani každoročně pořádaný kurz obřího slalomu na trati vyznačené praporky. 9
Tu sobotu pět dní před „Schumiho“ pětačtyřicátinami se patrně projevil spíše souběh nešťastných okolností. V Méri belu je méně sněhu než normálně, a tak jsou skály v neuprave ném terénu zakryté pouze slabou vrstvou sněhu. Větší balvany dokonce vyčuhují. Kombinace obojího se zřejmě stane Schu macherovi osudnou. Úplně první zprávy nezní nijak dramaticky. Záchranáři, kteří poskytnou Schumacherovi na místě nehody první pomoc, uvedou, že ho zastihli při vědomí, napůl sedícího, napůl stojící ho, byl prý ovšem velmi rozrušený a působil poněkud dezorien tovaným dojmem. Náčelník horské služby v Meribelu oznámí, že bývalý sedminásobný mistr světa ve Formuli 1 byl sice od transportován helikoptérou, ale utrpěl prý pouze otřes mozku. Také Sebastian Vettel pošle svému dřívějšímu velkému vzoru, s nímž se během společného působení ve světě F1 úzce spřátelil, ještě krátkou SMS: „Slyšel jsem, že jsi spadl. Doufám, že to není nic vážného. Koukej se uzdravit.“ Teprve k večeru začnou prosakovat horší zprávy a ukáže se, že situace je extrémně vážná: Schumacher byl v bezvědomí již ve chvíli, kdy ho záchranný vrtulník dopravil asi hodinu a půl po pádu na univerzitní kliniku v Grenoblu. Lékaři diagnostiko vali těžké kraniocerebrální trauma, bylo třeba provést akutní operaci. Raněný se ocitl v bezprostředním ohrožení života zvý šením nitrolebního tlaku, který vyvolalo masivní krvácení. Aby se tento tlak snížil, bylo třeba lebku otevřít a odstranit velký subdurální hematom. Poté byl Schumacher převeden do umělé ho spánku, tělo mu bylo podchlazeno na 34 až 35 stupňů, aby se zpomalila látková výměna a bylo možné lépe využívat kyslík přicházející do mozku. O několik dní později, poté co se stabilizoval jeho celkový stav, následuje druhá operace. Lékaři v Grenoblu mu po vy hodnocení další počítačové tomografie dávali jen nepatrné naděje, obávali se nejhoršího. Po druhé operaci nastává mírné 10
zlepšení, lékaři jsou ovšem nuceni přiznat, že se nepodařilo odstranit všechny krevní sraženiny – některé nejsou pro svou polohu v mozku zvenčí přístupné. Nikdo se nemůže a ani ne chce pouštět do jakýchkoli prognóz. Je třeba čekat a doufat, nic jiného Michaelově manželce Corinně a dětem Gině-Marii a Mickovi nezbývá… Zatímco Schumacher bojuje na klinice o život, dojde před její budovou k tomu, čemu, jak se zdá, nelze v dnešním medializo vaném světě zabránit. Osobní drama jednotlivce se stane příle žitosti k uspořádání mediálního spektáklu neuvěřitelných roz měrů. Celé dny se před budovou kliniky zdržuje čtyřicet až padesát televizních týmů, celkem to činí dvě stě novinářů. Jeden člen ostrahy líčí Schumacherově manažerce a tiskové mluvčí Sabine Kehmové, která se o tragédii dozvěděla na dovolené a okamžitě odcestovala do Grenoblu, že se jeden novinář poku sil vplížit na kliniku převlečen za kněze. Sabine Kehmová, která pracuje pro Schumachera od roku 1999, má těžký úkol, ocitne se vlastně mezi dvěma světy – a v si tuaci, která je obtížná i pro ni osobně. Na jedné straně je tu veřejnost prahnoucí po informacích a na druhé straně rodina světové hvězdy, která po více než dvě desetiletí kladla jako má lokdo velký důraz na to, aby uchránila svůj soukromý život před zájmem veřejnosti. To se také rozsáhle dařilo po všechna úspěšná léta lemovaná sedmi tituly mistra světa ve Formuli 1. Částečně s pomocí ma sivního právního tlaku, prohlášeních o podřízení se a hrozeb žalobami, třeba stran zveřejnění fotografií dětí. Nesměly se po dávat žádné zprávy dokonce ani tehdy, když syn Mick začal ofi ciálně jezdit závody motokár – to vše sloužilo ochraně rodiny a soukromé sféry. Domácí story z velkého sídla na břehu Že nevského jezera byly absolutní tabu, nemyslitelné dokonce i pro 11
velmi důležitá „spřátelená“ média. Schumacher dovolil vybra ným novinářům občasný vstup maximálně na sousední koňský ranč své ženy Corinny až v pozdější fázi své kariéry. A nyní, dobře rok poté, co se Schumacher definitivně uchýlil do soukromí, se opět ocitá v ohnisku veřejného zájmu, a to víc než kdy předtím a kvůli tomu nejsoukromějšímu, co může být, kvůli vlastnímu přežití, vlastnímu zdraví. Muž, který měl od za čátku své kariéry vždy před očima Borise Beckera coby „výstraž ný příklad“, který nejednou důrazně prohlásil: „Nechci to dělat jako Becker, nechci žít tak, aby se vše soukromé stalo ihned ve řejnou událostí.“ Přirozeně se okamžitě vynoří otázky po vině a odpovědnosti. Raketovou rychlostí se vyrojí spekulace o příčině nehody: Schu macher prý jel příliš rychle, šíří některá média. Také zcela seriózní britské Times hovoří o stokilometrové rychlosti a odvolávají se přitom na zdroje „z okruhu vyšetřovatelů“. Jistě – také se to pěkně hodí do známého klišé: Jezdci F1 jsou blázni do rychlosti, potře bují riziko a s ním spojený adrenalin. A teď to milovník rizika Schumacher prostě zase jednou přehnal a musel za to draze za platit. Prosté a jednoduché, zaobalené v mazaných komentářích. Jedno je pravdivé. Jezdci Formule 1, nejen Schumacher, patrně vyhodnocují riziko a jeho zvládnutí poněkud odlišně od normálních lidí, jinak by nemohli ve svém závodním sportu uspět. Což se přirozeně tu a tam projeví i mimo závodní dráhu: Michael Schumacher poté, co se poprvé stáhl z motoristické scény, nadšeně jezdí na silné motorce, skáče padákem, létá na závěsném křídle a potápí se. Kolumbijský závodník Juan Pablo Montoya si před několika lety poranil rameno při moto krosu. Bruno Senna s úsměvem vypráví, jak v mládí ještě s pár kamarády skákal do moře z vrtulníku letícího ve dvacetimetrové výšce. Senna si také ještě velmi dobře vzpomíná na závody vod ních skútrů, které si dopřával jeho strýc Ayrton s přáteli v deva desátých letech minulého století. 12
Přesto je teorie o přehnaném riziku v tomto případě napros to mylná: Jasno nastává už při pohledu na místo Schumache rovy nehody, relativně mírný úsek s hlubokým sněhem mezi modrou (lehkou) a červenou (středně těžkou) tratí. Zdá se, že v tomto místě nelze dosáhnout vysoké rychlosti. A když dozo rující francouzské státní zastupitelství oznamuje 8. ledna 2014 na tiskové konferenci první výsledky vyšetřování, zdůrazňuje, že Schumacher se pohyboval sice mimo vyznačenou trať, ale zcela přiměřenou rychlostí. Důkazy o tom přináší především kamera v přilbě, kterou měl Schumacher při své osudné jízdě náhodou u sebe a která mimo jiné zaznamenala přibližně poslední dvě minuty před pádem. Kameru předala státnímu zastupitelství Schumacherova rodina, „která, jak bychom rádi zdůraznili, s námi velmi aktivně spolupracovala“. Záznam rovněž ukazuje dosti přesně průběh nehody: Schu macher sjede o několik metrů mimo vyznačenou trať, když vtom se při obratu zasekne o kámen ukrytý pod sněhem, což ho vyhodí do vzduchu a vrhne střemhlav na balvan ležící asi o tři a půl metru níž. Čímž se dá také rozumně odpovědět na před tím často kladený dotaz, jak je možné, že se přilba při pádu v relativně malé rychlosti rozlomila na dvě části. „Výška pádu byla v této konstelaci patrně značná a zapůsobily extrémní síly. A pokud nebyla skála v místě dopadu naneštěstí hladká, nýbrž hrbolatá a s výstupky, mohlo se to klidně stát, aniž přilba vy kazovala vady, které by bylo eventuálně možné přičíst na vrub výrobci,“ tvrdí expert Gerhard Dambreck, vedoucí právník Ně meckého lyžařského svazu. Indicie svědčící o cizím zavinění jakéhokoli druhu se dosud neobjevily, prohlásí každopádně státní zástupce Patrick Quincy a současně zdůrazní, že do té doby provedená šetření odpovída jí postupu obvyklému u takto závažných nehod. Každou zimní sezonu se vyšetřuje „asi padesát stejných případů“, a to „stejně přísně a pečlivě“. Vyznačení tratí vyhovovala všem národním 13
i mezinárodním předpisům, provozovatelům vleků a tratí se nedá nic vyčítat. To je důležitý bod – neboť francouzští právníci specializující se na žaloby o náhradu škody se již pokusili vznést v této souvislosti námitky, zřejmě v naději, že dostanou do ru kou lukrativní proces. Přesto se vyšetřuje dál a vyhodnocují se další detaily, zkoumá se také Schumacherovo lyžařské vybavení, aby se vyloučily veškeré eventuality. Dambreck ovšem ve skutečnosti nepočítá s dalšími poznat ky, případnými žalobami ani soudními procesy: „Vypadá to, že došlo k jedné z nešťastných nehod, které se stávají často, kdy nelze nikomu nic vyčítat.“ Také skutečnost, že Schumacher opustil vyznačenou trať, nepovažují mnozí při důkladnějším prozkoumání místa nehody za nijak zvlášť hodnou kritiky. „Já to v takovém terénu občas taky udělám, to je přece docela nor mální,“ přiznává alespoň „mimo záznam“ většina lyžařů. „Každý se domnívá, že je to neškodné.“ Státní zástupce pak v polovině února zastaví vyšetřování. Smůla, řetězec nešťastných okolností, možná také osud? Po nehodě v Silverstone v roce 1999, při níž si Michael Schu macher zlomil nohu, odpověděl na otázku ohledně strachu, rizi ka a opatrnosti, ať už v závodním voze nebo mimo něj, takto: „Nemohu se přece vzdát věcí, které rád dělám jen proto, že by se mi při tom mohlo něco přihodit. Pokud k tomu jednoho dne dojde, bude to osud.“ Přirozeně zvláště hořké je to, že se to nestane tam, kde s tím člověk může počítat, tedy v monopostu Formule 1 nebo na motorce, nýbrž při neškodné volnočasové aktivitě. Scéna Formule 1 zareaguje velmi dotčeně. Spousta jezdců a týmů posílá prostřednictvím Twitteru a Facebooku přání, aby se Michael Schumacher uzdravil. Při první testovací jízdě v roce 2014 jede na okruhu ve španělském Jerezu mercedes s ná lepkou „KeepFightingMichael“, tým Ferrari posílá pozdrav prostřednictvím cedule v boxech „Forza Michael“. Ještě před 14
tím vyvěsí tým, pro který Schumacher vybojoval celkem pět titulů mistra světa, na své domovské stránce poselství spolu pracovníků a přátel, věnovaná svému bývalému pilotovi. Má jich být nakonec dvaasedmdesát, stejně jako prvenství, jež pro Ferrari získal. Sebastian Vettel zamyšleně prohlásí: „Člověka se to velmi dotkne. Modlí se a doufá, doufá, že se stane zázrak a Michael se probudí stejný jako dřív nebo se vrátí takový, jaký kdysi byl.“ Rovněž fanoušci sledují Schumacherův nejtěžší boj s obrov skou účastí. V den jeho pětačtyřicátých narozenin, 3. ledna, se klinika v Grenoblu promění v poutní místo jeho fanoušků – hlavně italských, ale také německých. Schumacherův oblíbený klub 1. FC Köln rozvine uprostřed ledna před přípravným utká ním s FC Schalke 04 spolu s kerpenským fanklubem Michaela Schumachera obrovský transparent s poselstvím věrnému stou penci: „Uzdrav se! Ty to zvládneš, Michaeli,“ stálo tam. „Šlo nám o to, abychom našli formu, jakou bychom mohli nejen my z FC, ale také fanoušci fotbalu a F1 dát Schumacherově rodině najevo, jak moc se nás jeho nehoda dotýká,“ říká prezident ko línského klubu Werner Spinner. Mnozí lidé nacházejí kontaktní adresu u Michaela Vieh manna, prezidenta kerpenského fanklubu: „Se vzkazy a hovory se prostě netrhnou dveře. Dostáváme od dětí dopisy, v nichž jsou namalované obrázky, které se vztahují k Michaelovi Schu macherovi a jsou mu také věnované. Nedávno vstoupila do na šeho fanklubu celá rodina. Dcera přinesla fotku, na níž je vidět, jak jako dvouletá sedí v kompletní Schumacherově výstroji v dětském autě značky Ferrari. Jsou to zkrátka velmi dojemné momenty, k nimž zde dochází. Účast zde i v celém světě je ob rovská.“ Klub sbírá všechny dopisy a vzkazy. „Zřídili jsme v Kerpenu jakýsi ‚plot naděje‘, který se mezitím zcela zaplnil čepicemi a přáními brzkého uzdravení. Všechno potom přijde do našeho archivu.“ Množství vzkazů je ohromující. „Přestali 15
jsme, když jsme napočítali osm set tisíc dopisů. Stalo se to už po třech dnech.“ Účast je obrovská rovněž v belgickém Spa. Zde Schumacher debutoval v roce 1991 ve Formuli 1, zde vyhrál v roce 1992 svou první Grand Prix, zde získal v roce 2004 svůj sedmý titul mistra světa a v roce 2012 absolvoval svůj tří stý závod F1, načež byl jmenován čestným občanem Spa. Belgický fanklub Michaela Schumachera svolává na 26. ledna shromáždění na závodní dráze Spa-Francorchamps, na němž mají účastníci projevit své sympatie tím, že projdou pěšky sedmikilometrovou závodní dráhu. Organizátorka Heidi Hendrickxová chce tímto pocho dem vyslat Michaelovi Schumacherovi pozitivní energii, „aby vybojoval nejdůležitější vítězství ve své kariéře“. Několik stovek fanoušků přichází s prapory Ferrari nebo kartonovými figurína mi v nadživotní velikosti na Schumacherovu oblíbenou dráhu, často označovanou za jeho „obývák“, aby společně absolvovali trať dlouhou 7,004 km, zvlášť pro tento účel uzavřenou. Hodně dlouho není o Schumacherově zdravotním stavu téměř nic známo. Teprve koncem ledna, prakticky po čtyřech týdnech, svitne všem naděje. Lékaři v Grenoblu začnou Schu machera pomalu probouzet z umělého spánku. Tato informace se měla dostat ven vlastně až ve chvíli, kdy proces znatelně po kročí a stabilizuje se. Jenže francouzská média mají velmi dobré kontakty na kliniku a dozvědí se to velmi záhy. Přicházejí i s de taily. Například, že Schumacher reagoval při jednom vyšetření na podněty a zamrkal. Sabine Kehmová označuje po celý den tyto zprávy za „spekulace, jež nebudeme komentovat“, ale když začnou prosakovat další zvěsti a vyvolají náležitý rozruch, roz hodne se spolu s rodinou přece jen potvrdit alespoň skutečnost, že byla zahájena probouzecí fáze. „Michaelovi jsou odnedávna snižovány dávky narkotik, aby ho bylo možné převést na pro bouzecí proces, který ovšem může trvat velmi dlouho. Původně se všichni zúčastnění dohodli, že tuto informaci kvůli ochraně 16
rodiny zveřejní až ve chvíli, kdy se tento proces zkonsoliduje.“ Veřejnost prý nemá v budoucnu očekávat žádná „hlášení o mo mentálním stavu“ – nové informace budou poskytovány teprve tehdy, až budou k dispozici jasná fakta. Specialisté, jichž se dotazují nejrůznější média, se však sho dují v názoru, že to patrně ještě nějaký čas potrvá. Nelze prý stanovit ani prognózy, ani přesnou délku trvání probouzecího procesu, ani možné následky. Rehabilitační opatření a jejich úspěch se v takových případech dostaví většinou až po delší době. „Ležel-li někdo čtyři týdny v kómatu, musí se beztak nej prve znovu učit spoustu věcí, aniž z toho lze vyvodit okamžitě závěry ohledně stupně případného poškození mozku,“ říká doktor Gerhard Jan Jungehülsing, neurolog a šéflékař Židovské nemocnice v Berlíně. „Už jen skutečnost, že byl někdo čtyři týdny zaintubován a zaopatřen umělým dýcháním, znamená, že dýchání, polykání a mluvení nezačne fungovat automaticky, nýbrž že se to pacient bude muset znovu naučit.“ Velmi důležité v této fázi prý rovněž je, aby pacient nepocítil úzkost a paniku, což se může velmi snadno stát. „Lékaři pak mají možnost za kročit pomocí léků. Nicméně velmi důležitou roli v tom může sehrát také rodina včetně okolí. Ze zkušenosti víme, že pacien tům nesmírně pomáhá, když například slyší důvěrně známé hlasy a dotýkají se jich velmi blízké osoby – třebaže si na to po sléze mnohdy nevzpomínají.“ Vyžaduje to tudíž i nadále trpělivost, trpělivost a naději, že to, co z Michaela Schumachera s jednadevadesáti Velkými ce nami a sedmi tituly mistra světa učinilo nejúspěšnějšího jezdce Formule 1 všech dob, mu nyní pomůže také při jeho nejtěžší cestě – k návratu do normálního života. Ctižádost, disciplína, vytrvalost, píle – tyto vlastnosti ho dovedly na vrchol v jeho sportovním odvětví. Vlastnosti, které lékaři považují za zcela rozhodující, pokud jde o vyhlídky na úspěch při rehabilitaci u pacientů s kraniocerebrálním traumatem. Tato rehabilitace 17
trvá často šest měsíců až dva roky a vyžaduje od postiženého velmi mnoho úsilí a spolupráce. Jedním z těch, který s Michaelem Schumacherem trpí a „modlí se za něj každý den“, je jeho bývalý týmový kolega u Ferrari Felipe Massa. Brazilec sám ležel po těžké nehodě v roce 2009 v Budapešti s rozsáhlými poraněními hlavy dva dny v kómatu, ale už rok nato se vrátil zpátky na závody. „Doufám, že je dosti silný na to, aby se uzdravil.“ Pokud je ovšem někdo dost silný na to, aby vyvázl z takové situace, pak je to Michael Schumacher. „Je atleticky stavěný, což mu pomůže se uzdravit,“ tvrdí s jistotou Massa. „Já jsem se po nehodě zotavil, dříve než se očekávalo, protože jsem byl tolik fit. To pomáhá. Doufám, že to bude i jeho přednost a pomalu se probudí. Je to můj dobrý přítel a velký bratr. Doufám, že se vrátí a bude si moct poslech nout a prohlédnout vůz Formule 1, a to na svém oblíbeném místě, na závodní dráze.“
18