ODKAZ RUN
11.5.2015
18:42
Stránka 9
PROLOG V˘chodní pobfieÏí Skotska Prosinec 1745
acré brouillard.“ xmxmx mxmxmxmxmxmxmxmxm Kapitán Jacques Ferrand neklidnû pfie‰lápl z jedné nohy na druhou a pfiitáhl si plá‰È tûsnûji k tûlu. Prkna pod jeho botami zaskfiípala. Mûl pocit, Ïe chlad a mlha mu nepronikají jen pod ‰aty, ale i pod kÛÏi, a ukládají se pfiímo v rozbolavûl˘ch kostech. Jak jen tenhle sever nenávidûl! My‰lenky se mu úprkem rozutekly ze zimomfiivé noãní ‰edi do hfiejivého sluneãního svitu Luberonu, kde se narodil a strávil ãást mládí, neÏ následoval lákavé volání dobrodruÏství a nastoupil ke královskému námofinictvu. Za nocí, jako byla ta dne‰ní, by dal snad cokoli za to, aby se zase ocitl doma, v malém domku, kter˘ mu patfiil a kde na nûho ãekala Ïena a ãtyfii dûti; sedût na zahradû, kochat se vÛní nedalek˘ch levandulov˘ch polí a dívat se na okrové skály záfiící v paprscích zapadajícího slunce... „Mon capitaine!“ Pfiistoupil k nûmu poruãík Luriel, jeho první dÛstojník. Mlad˘ muÏ se tváfiil napjatû a témûfi ustaranû. Ferrand pfiik˘vl. Bylo naãase. Pokynem ruky dal Lurielovi na srozumûnou, Ïe by mûla b˘t staÏena vlajka. Ferrandovû poctivé povaze se pfiíãilo uãinit loì nerozpoznatelnou a plíÏit se jako zlodûj temnou nocí podél pobfieÏí, bez v˘sostn˘ch znakÛ, v‰echny lampy na palubû zhasnuté. VyÏadovalo to v‰ak poslání; náklad, kter˘ mûla Espérance na palubû, nepfiipou‰tûl jiné fie‰ení.
S
„
9
ODKAZ RUN
11.5.2015
18:42
Stránka 10
FerrandÛv pohled klouzal po stûÏni, jehoÏ vrchol se ztrácel ve tmû a mlze. Vidûl pfiízraãné postavy dvou námofiníkÛ, ktefií stáhli a sloÏili vlajku s lilií. Nikdo nemûl vidût, Ïe je to francouzská loì plující k pobfieÏí. Aby hra na schovávanou byla dovedena k dokonalosti, bylo Ferrandovi a jeho posádce také pfiikázáno, aby odloÏili uniformy a vydávali se za obchodníky – to byl dal‰í úskok, kter˘ kapitána Espérance nepotû‰il. Za své dlouhé kariéry námofiního dÛstojníka vzdoroval nesãetn˘m boufiím a vybojoval mnoho bitev, ale tohle tajnÛstkafiení nesná‰el témûfi stejnû jako mlhu a chlad. Jako naschvál se zaãaly z noãní oblohy sypat snûhové vloãky; ti‰e se sná‰ely na palubu, coÏ Ferranda pfiimûlo k tomu, Ïe si znovu od plic zanadával. A skoro vzápûtí uvidûl, Ïe se na chvíli mraky a mlha protrhaly a uvolnily pohled na ãern˘, jasnû vroubkovan˘ pás vinoucí se na blízkém obzoru. Skotské pobfieÏí. Ferrand potichu rozkázal svinout plachtu a nechal si od lodníka podat lampu. Zapálil ji a pfiistoupil s ní k lodnímu zábradlí. Tím, Ïe plamen v krátk˘ch ãasov˘ch odstupech zakr˘val lemem plá‰tûnky, signalizoval k pobfieÏí – pfiesnû tak, jak mu bylo uloÏeno. Kapitán cítil, jak se mu zrychlil tep, kdyÏ vysílal svûtelná znamení do tmy – nejenÏe tím prozrazoval polohu své lodû, ale nebyl si ani jist˘, jestli zamífiil ke správnému zálivu. KvÛli mrakÛm a mlze mohl Ferrand kurz nakonec jen odhadnout a doufal, Ïe pobfieÏní proudy, které jsou v tomto roãním období mimofiádnû silné, nezanesly Espérance pfiíli‰ daleko na sever. A i kdyby to bylo dohodnuté místo setkání – budou na nûho kontaktní osoby, kter˘m mûl pfiedat náklad, skuteãnû ãekat? Kapitán pfiimhoufiil oãi a upfienû zíral na klikat˘ pás pobfieÏí. KdyÏ tam pofiád nevidûl nic neÏ tmu, zopakoval signál.
10
ODKAZ RUN
11.5.2015
18:42
Stránka 11
A právû tehdy, kdyÏ si kapitán Espérance chtûl pfiitáhnout plá‰tûnku blíÏ k tûlu a poãastovat poãasí dal‰í kletbou, spatfiil, Ïe se uprostfied temnoty nûco zablesklo. Bylo to jen slabé svûtlo a tak krátké, Ïe staãilo jednou mrknout a uÏ se nedalo fiíct, jestli to nebyl pouh˘ klam. Pak se ale záblesk opakoval, takÏe uÏ to bylo nad ve‰kerou pochybnost. Druhá strana odpovûdûla. Jacques Ferrand nebyl dost je‰itn˘ na to, aby si poblahopfiál k mistrovskému námofinímu v˘konu, jehoÏ právû dosáhl. Nedopfiál si ani úlevné vydechnutí. Mûl pouze jediné pfiání – zbavit se tajného nákladu a co nejrychleji se vrátit na otevfiené mofie. Pfiikázal Lurielovi, aby vyloÏil pomocn˘ ãlun a nechal zásilku pfiinést na palubu. Námofiníci Espérance, z nichÏ nûktefií slouÏili pod Ferrandov˘m velením uÏ nûkolik let, byli silní chlapíci. Pfiesto museli pfiiloÏit ruku k dílu ãtyfii, aby truhlici zapeãetûnou voskem a zaji‰tûnou Ïelezn˘mi zámky vyzvedli ze skladovacího prostoru a pfienesli do ãlunu. Dva vojáci námofinictva – stejnû jako Ferrand a zbytek posádky mûli na sobû civilní ‰aty – nastoupili do ãlunu, aby náklad stfieÏili. KdyÏ je chtûl Ferrand následovat, Luriel ho zadrÏel. „Mon capitaine, nemûl bych jít rad‰i já?“ „Ne,“ zavrtûl hlavou Ferrand. „Rozkaz byl v tomto ohledu jednoznaãn˘. Já sám se mám postarat o to, aby byla zásilka bezpeãnû pfiedána. Kdyby se vûci vyvíjely jinak, neÏ pfiedpokládáme, víte, co je tfieba udûlat.“ „Ale...“ Ferrand vidûl, jak LurielÛv ohryzek na bledém krku poskakuje nahoru a dolÛ, zatímco mlad˘ dÛstojník zoufale hledal vhodná slova. „Nevím, jestli...“ Mnoho let stráven˘ch na mofii udûlalo z Ferranda dobrého znalce lidí. Vûdûl, kdy jeho lidé potfiebují dodat odvahu, kdy napomenout a kdy jim pomÛÏe smûs obojího. Bez váhání poloÏil Lurielovi pravici na rameno
11
ODKAZ RUN
11.5.2015
18:42
Stránka 12
a pevnû pohlédl námofiníkovi do oãí. „Tristane,“ oslovil ho potichu, „teì není vhodná chvíle na to, abys o sobû pochyboval. Kdybych se nevrátil, otoãíte loì a okamÏitû odplujete nazpût do Brestu.“ Luriel na nûho upfienû zíral. A potom koneãnû jako na souhlas sklonil hlavu. „Spoléhám na vás, Tristane. Rozumûl jste?“ „Oui, capitaine.“ Ferrand pfiik˘vl a pfiátelsk˘m, témûfi otcovsk˘m gestem poklepal dÛstojníkovi na rameno. Pak se otoãil a nastoupil do pomocného ãlunu, kter˘ byl uvolnûn a spu‰tûn na hladinu. ·est námofiníkÛ se‰plhalo po provazov˘ch Ïebfiících a usedlo k veslÛm. Krátce nato se plavidlo rozhoupalo na vlnách, které ho uná‰ely k pobfieÏí. âím víc snûÏilo, tím rychleji se protrhávala mlha, takÏe v pfiízraãném mûsíãním svitu pronikajícím hust˘mi mraãny byl stále zfietelnûji vidût obrys pobfieÏí – pfiíkfie se vypínající drsné skály, tak chladné a nehostinné jako zemû, která se rozprostírala za nimi. Ferranda zniãehonic zarazilo pomy‰lení, Ïe se na tuto misi dobrovolnû pfiihlásil. Aãkoli uÏ slouÏil v zámofisk˘ch koloniích a mnohokrát pob˘val ve V˘chodní Indii, mûl teì najednou pocit, Ïe se je‰tû nikdy v Ïivotû neocitl tak daleko od domova. Byla to nesmyslná a zbyteãná obava, ale zmocnila se ho takovou silou, Ïe musel vynaloÏit ve‰kerou vÛli, aby se jí ubránil. Pohledem sklouzl na truhlici pfiivázanou na zádi ãlunu. Nikdo mu neprozradil, co se v ní nachází; dozvûdûl se jen to, Ïe její obsah dokáÏe neblahou válku, která se rozhofiela o následnictví rakouského trÛnu a nyní zufiila uÏ pût let – ukonãit ke slávû Francie a zmaru Anglie a Rakouska. Taková nadûje pfiimûla Ferranda k tomu, Ïe nabídl vlastní loì do sluÏeb tohoto tajného poslání – a právû o ni se nyní kfieãovitû opíral, kdyÏ ledové poryvy vûtru biãovaly mofiskou hladinu a plavidlo se v krátk˘ch
12
ODKAZ RUN
11.5.2015
18:42
Stránka 13
ãasov˘ch odstupech vÏdy vyhouplo na hfieben vlny, aby se vzápûtí zase propadlo do hlubiny. PobfieÏí teì bylo jen co by kamenem dohodil. Pfied námofiníky se r˘sovala pláÏ s hrub˘m pískem, nad kterou se vypínala strmá skála – a právû na ní znovu zazáfiilo svûtlo. Tfii dlouhé a tfii krátké signály. Ferrand uchopil lucernu a odpovûdûl v opaãném pofiadí. To byl domluven˘ signál. „Tak pohnûte, chlapi!“ houkl na své muÏe. „Opfiete se pofiádnû do vesel. Za úsvitu uÏ budeme na cestû domÛ.“ Zdálo se, Ïe tahle vyhlídka propÛjãila námofiníkÛm kfiídla. Plavba uÏ beztak neprobíhala pod ‰Èastnou hvûzdou. Neklidné mofie, nepfiíznivé vûtry, britská fregata a nakonec i hustá mlha se postaraly o to, Ïe Espérance musela plout rÛzn˘mi oklikami a postupovala tak pomaleji, neÏ vyÏadovala naléhavost mise. To, Ïe se Ferrandovi pfiesto podafiilo dosáhnout bodu setkání bûhem sjednané doby, hraniãilo se zázrakem. Loì zase jednou udûlala ãest svému jménu. âím mûlãí byla voda, tím vy‰‰í vlny následovaly jedna za druhou, pfiiãemÏ kaÏdá uchopila ãlun a poponesla ho ke bfiehu. Lodní k˘l se je‰tû ani nestaãil dotknout píseãného dna, kdyÏ námofiníci vyskoãili z plavidla a celé ho – ledové vodû navzdory – vytáhli na sou‰. Nakonec vystoupil na pevninu i Ferrand. Následovali ho dva vojáci, ktefií drÏeli zdviÏené mu‰kety a pozornû se ve tmû rozhlíÏeli. Teprve nyní si kapitán Ferrand uvûdomil, Ïe poprvé vkroãil na nepfiátelskou pÛdu. Jestli se v‰ak v‰echny zámûry naplní, stane se moÏná nepfiítel uÏ zanedlouho spojencem. Jeden z vojákÛ ti‰e varoval ostatní a ukázal ke skalám. V té chvíli spatfiil i Ferrand postavy, které se pohybovaly smûrem k nim. Nemohl fiíct, kolik jich je. Uprostfied tmy a vífiících snû-
13
ODKAZ RUN
11.5.2015
18:42
Stránka 14
hov˘ch vloãek se lidé, skály a zakrslé stromy nedaly od sebe odli‰it. AÏ kdyÏ se neznámí po skfiípavém hrubém písku pfiiblíÏili, rozeznal Ferrand jednotlivé podrobnosti. Nevidûl obliãeje, jen obrysy postav – a ty mu napovûdûly, Ïe to jsou ozbrojení lidé, i kdyÏ asi jen klacky a krátk˘mi námofiními ‰avlemi. Jeden ze SkotÛ na Ferranda nûco zavolal. KvÛli vyjícímu vûtru a boufilivému pfiíboji kapitán nerozumûl, co jeho protûj‰ek fiíká, ale pfiedpokládal, Ïe od nûho chce sly‰et heslo. „Fh`ior r`igh,“ vyhrkl namáhavû a neohrabanû Ferrand. Vyslovit galská slova dûlalo jeho francouzskému jazyku problémy. Nezb˘valo mu neÏ doufat, Ïe do‰la sluchu. Po chvíli úzkosti a nejistoty vzal Ferrand s úlevou na vûdomí, Ïe Skoti sklopili zbranû. „Pojìte blíÏ,“ vyzval jejich mluvãí kapitána obstojnou francouz‰tinou. Ferrand se otoãil ke sv˘m lidem a pfiikázal, aby sloÏili truhlu. Námofiníci beze slova poslechli a postavili tûÏkou truhlu na zem. Pracnû ji trochu popotáhli po bfiehu a pak ji na FerrandÛv pokyn nechali leÏet. „Nikdy jsme tu nebyli,“ poznamenal kapitán. „A vy jste nikdy tenhle náklad nedostali.“ „Rozumíme,“ ozvalo se tentokrát ‰patnou francouz‰tinou. Skot a nûkolik jeho lidí se pfiiblíÏilo na pár krokÛ. Ferrand mûl pocit, Ïe poznává vousaté tváfie a oãi lesknoucí se ve tmû – a cosi v jeho nitru naléhalo, aby tohle místo co nejrychleji opustil. Splnil svÛj úkol, pfiedal náklad, a co se teì stane, uÏ nespoãívá v jeho... Prudce sebou ‰kubl, kdyÏ zaslechl odporn˘ zvuk. Byl to pronikav˘ svist, po kterém následoval bublav˘ chropot. Ferrand zahlédl, jak se jeden z jeho muÏÛ zhroutil, otevfiel ústa a obû ruce si tiskl na odfiíznut˘ krk. Odehrálo se to tak rychle, Ïe Ferrand potfieboval chvilku na to, aby pochopil situaci. Vtom v‰ak uÏ ohlu‰ivû práskly v˘stfiely.
14
ODKAZ RUN
11.5.2015
18:42
Stránka 15
Ve tmû vzplály záÏehové plamínky a ozáfiily obliãeje znetvofiené neovladatelnou vraÏdychtivostí. Kapitán sly‰el v˘kfiiky sv˘ch umírajících muÏÛ. Dvûma vojákÛm se podlomily nohy, je‰tû neÏ staãili vystfielit, dal‰ího námofiníka probodl pfiibliÏovací lodní hák. Vztek, údûs a divok˘ hnûv, to v‰e souãasnû zaplavilo Jacquese Ferranda. Se zvífiecím fievem na rtech sáhl po ‰avli, kterou nesl pod kabátem, a tasil. Se zbraní v ruce se vrhl na nepfiítele, kter˘ zaútoãil bez varování a ze zálohy; zniãehonic v‰ak mûl pocit, Ïe narazil na neviditelnou pfiekáÏku. Ferrand sebou trhnul tak silnû, Ïe mûl co dûlat, aby se udrÏel na nohou. ·avli pofiád je‰tû drÏel v pravici, kdyÏ sklopil pohled, aby se na sebe podíval, a spatfiil otvor zející v jeho hrudi. Teprve nyní mu pronikl do vûdomí ohlu‰ující v˘stfiel, kter˘ právû padl. Jacques Ferrand zavrávoral z jedné nohy na druhou, sesunul se na kolena a pfiepadl dopfiedu na písek, jenÏ se pod ním zbarvil doruda. Kapitán Espérance Ïil je‰tû dost dlouho, aby pochopil, Ïe uÏ nikdy nespatfií Luberon, svÛj dÛm, Ïenu ani dûti. Potom se ozval dal‰í v˘stfiel.
Marais, PafiíÏ Srpen 1794 Hluk vfiavy, kterou chátra rozpoutala v ulicích a která ne a ne ustat od té doby, co na sebe strhl vládu Robespierre a co byly kaÏd˘ den na pofiadu krvavé popravy, pronikl aÏ do nejvy‰‰ího patra starého ãinÏovního domu v Rue Saint-Antoine, av‰ak Ïena krãící se v malé podkrovní komÛrce ho nevnímala. Tfiásla se po celém tûle a hrÛzou vytfie‰tûn˘ma oãima
15
ODKAZ RUN
11.5.2015
18:42
Stránka 16
zírala na muÏe, kter˘ byl tak velk˘, Ïe se pod ‰ikmou stfiechou nemohl narovnat. S hranat˘m, bezv˘razn˘m obliãejem a hrozivû zvednut˘ma fieznick˘ma rukama se tûÏkopádnû blíÏil k Ïenû. „Ne,“ splynulo jí nehlasnû ze rtÛ a kfieãovitû zavrtûla hlavou. „Nedûlej to!“ „Dlouho jsem tû hledal,“ odpovûdûl obr hrdelním hlasem. „Opravdu hodnû dlouho...“ „Já – já vím,“ ujistila ho. Trvalo snad celou vûãnost, co naposledy promluvila, pfiesto na‰la správná slova, dokonce i v této vypjaté chvíli. Pfiitáhla si nohy k sobû a tiskla se ke stûnû, jako by doufala, Ïe se zeì rozestoupí a pohltí ji. „VáÏnû sis myslela, Ïe se odsud dostane‰?“ zeptal se muÏ. „Namlouvala sis, Ïe se na tebe zkrátka zapomene? Na tebe a tvoje dítû?“ „Ty... to ví‰?“ Venku na ulici se ozval zoufal˘ kfiik. LÛza tam nejspí‰ zase objevila nûkoho, kdo se skr˘val v domech Marais. Vût‰ina zámoÏn˘ch obãanÛ tuto ãtvrÈ opustila uÏ pfied nûkolika roky a uprchla z mûsta. Jen pár jich tu zÛstalo – a tûm ‰tûstí nepfiálo, protoÏe tribunál neznal slitování. Lidsk˘ Ïivot stál v tûchto dnech za zlámanou gre‰li. Dal‰í neboÏtík na popravi‰ti zajímal lidi stejnû málo jako pfiípadná mrtvola mladé Ïeny v podkrovní komÛrce... „P-prosím ne,“ za‰eptala. V oãních koutcích se jí zaleskly slzy a stékaly jí po tváfii s úpûnliv˘m v˘razem. „Já pfiece nemÛÏu za to, co se stalo.“ „To asi ne,“ uznal obr. „Ale to uÏ není dÛleÏité. Nemûlo k tomu nikdy dojít.“ „Ale já jsem o tom nikomu nefiekla ani slovo,“ ujistila ho. „A pfiísahám ti, Ïe...“ „Pfiísahy a sliby.“ MuÏ si pohrdavû odfrkl. „Kolik jsem jich uÏ sly‰el – a pfiesto je nikdo nedodrÏel.“ Pfiistoupil k Ïenû, ruce pofiád zdviÏené. Ne‰Èastnice v nev˘slovném strachu pronikavû vykfiikla.
16
ODKAZ RUN
11.5.2015
18:42
Stránka 17
„Klidnû si zajeã,“ zavrãel. „Nikdo tû neusly‰í. Lidi tam venku mají na práci nûco jin˘ho.“ „Já nechci umfiít!“ zapfiísahala ho a úpûnlivû na nûho zírala oãima zrudl˘ma pláãem. „Tys uÏ umfiela, Sereno,“ pfiipomnûl jí. „Pfied deseti lety.“ „Ale ty... ty mi nerozumí‰! Já jsem... Já mám...“ „Kdyby bylo po mém, nikdy bys uÏ tehdy neopustila dÛm. Ale to teì není dÛleÏit˘.“ Pomalu se k ní sklonil a natáhl ruce k jejímu krku. Pfiitom se mu vyhrnul rukáv kabátu a bylo vidût o‰klivou jizvu, která se táhla na levé paÏi od zápûstí aÏ k lokti. Bu‰ila do muÏe pûstmi, ale údery se od nûho odráÏely bez sebemen‰ího úãinku. V následujícím okamÏiku jí mohutn˘mi prackami sevfiel hrdlo. Nejdfiív se je‰tû pokou‰ela bránit, ‰kubala sebou a ohánûla se rukama, ale proti jeho obrovské síle nemûla ‰anci. Obr ji pfiitiskl ke zdi a je‰tû zesílil sevfiení, ãímÏ ji rychle zbavoval Ïivota. Îenin odpor rychle ochabl, tûlem jí projíÏdûly jen slabé zá‰kuby. V pfiedsmrtné agonii bu‰ila pûstmi do podlahy a ‰oupala nohama po za‰pinûné prkenné podlaze, zatímco v obliãeji viditelnû modrala. Pohled jejích oãí, smûfiující v bezejmenné hrÛze na útoãníka, byl stále prázdnûj‰í a bez Ïivota – nakonec ne‰Èastnou obûÈ zahalil plá‰È smrti. Obr ti‰e zasténal, kdyÏ uvolnil sevfiení a zase se napfiímil; byl to projev únavy sluÏebníka, kter˘ byl svému pánovi k ruce uÏ velmi dlouho. Je‰tû jednou se podíval na Ïenu, jeÏ bezvládnû leÏela v koutû, mrtvé oãi upfiené na nûho, plné nûmé obÏaloby. Potom se obrátil a rozhlédl se po komÛrce. „Kde jsi?“ zeptal se ti‰e. „Jsi tady?“ Chvilku se nic nedûlo. Pak se otevfiely dvefie dfievûné skfiínû a ozvaly se dva vydû‰ené tenké hlásky: „Maminko...?“
17
ODKAZ RUN
11.5.2015
18:42
Stránka 18
Soho, Lond˘n Kvûten 1825 Pokradmu pohlédl pfies rameno. Adresa, kterou mu uvedli, se nacházela v srdci Soho, ãtvrti, kde tûsnû vedle sebe panovaly pfiebytek a nedostatek, ctnost a hfiích, svûtlo a tma, a nezfiídka se neznatelnû pfiekr˘valy. A kde obvykle nikdo nekladl otázky, které nemûly nikdy zaznít. MuÏ zaklepal. Tfiikrát. Následovala krátká pfiestávka. Poté ãtyfii dal‰í zaklepání. Byl to dohodnut˘ signál. Za masivním dubov˘m dfievem pobit˘m Ïelezn˘mi pásy bylo sly‰et tlumené kroky a potom se otevfielo kukátko. Objevil se pár oãí, kter˘ si pozornû mûfiil náv‰tûvníka. Ten uvedl heslo, jeÏ mu bylo pfiedáno, a zlobil se sám na sebe, Ïe pfiitom koktá jako ‰kolák nucen˘ recitovat báseÀ. Zmatenû si uvûdomil, Ïe mu srdce bu‰í aÏ v krku, kdyÏ se odsunula zástrãka a dvefie se pfied ním otevfiely. Skuteãnû aÏ teì si uvûdomil, co v‰echno je ve hfie. Vstoupil a odevzdal hÛl a klobouk nezdravû popelavému sluhovi, kter˘ na nûho ãekal za dvefimi. Pak se nechal vést úzkou chodbou osvûtlenou plynov˘mi lampami. K jeho pfiekvapení ho sluha nevedl nahoru, do nûkterého z vy‰‰ích pater domu, n˘brÏ dolÛ do sklepa. Po vysok˘ch schodech se sestupovalo do ponuré klenuté místnosti, která kdysi byla vybudována jako sklad zásob, ale dnes zfiejmû slouÏila jin˘m úãelÛm. Aãkoli to bylo veliké poku‰ení, náv‰tûvník si zakázal vyptávat se sluhy. Nejspí‰ by si to vyloÏili jako nejistotu – a on nesmûl projevit sebemen‰í slabost. Rozhodnû ne v této rané fázi plánu. Podzemní chodba, jejíÏ zdi byly vlhké a strop mûla potaÏen˘ vrstvou plísnû, konãila pfied dal‰ími dvefimi.
18
ODKAZ RUN
11.5.2015
18:42
Stránka 19
„Tak co?“ zeptal se náv‰tûvník. „Vy mi snad nechcete otevfiít?“ „Ale jistû, pane,“ ujistil ho lhostejnû sluha. „Jen co si nasadíte tohle.“ S tûmi slovy mu podal cosi z ãerné látky: byla to kukla nikoli nepodobná té, jakou si nasazoval stfiedovûk˘ kat, ale bez otvorÛ pro oãi. Náv‰tûvník zaraÏenû zvedl oboãí. „Je ta ma‰karáda nutná?“ „Mají-li se tyhle dvefie otevfiít, pak urãitû.“ Náv‰tûvník se kousl do rtÛ a jen pracnû ovládl svÛj hnûv. Na okamÏik zaváhal a pfiem˘‰lel, jak na takovou potupu zareagovat. Potom v prudkém hnutí mysli vytrhl sluhovi kuklu z ruky a pfietáhl si ji pfies hlavu. Svût kolem nûho se ponofiil do tmy, zvuky rázem znûly tlumenû. „Jste teì spokojen˘?“ zeptal se. Vlastní hlas znûl velmi blízko a sly‰el, jak se mu chvûje. Sluha uÏ neodpovûdûl, ale zato bylo sly‰et, jak se s cvaknutím odemkl zámek a dvefie se skfiípavû otevfiely. Kroky po vlhké kamenné podlaze. Poté náv‰tûvník ucítil, jak ho nûkdo uchopil a spoutal mu ruce za zády. „Zatracenû!“ vykfiikl a pfiestal se ovládat. Znenadání ho zaplavil strach, o‰klivé podezfiení, Ïe se dopustil chyby! „Co to je? Co to má znamenat?“ Znovu mu nikdo neodpovûdûl, zato ho postrãili do místnosti nacházející se za dvefimi. Podle ozvûny krokÛ to byl urãitû rozlehl˘ klenut˘ prostor, mnohem vût‰í, neÏ zakuklenec oãekával. „PromiÀte,“ pronesl zvuãn˘ hlas, kter˘ náv‰tûvník okamÏitû poznal. Patfiil muÏi, s nímÏ se pfied dvûma dny setkal v Hyde Parku. Náv‰tûvníka trochu uklidnilo, Ïe ho zná. „Co tím sledujete?“ zalátefiil pfiesto navzdory uvítání. „Takhle se tady chováte k hostovi?“ „Ano, jsou to politováníhodná opatfiení,“ ujistil ho jeho protûj‰ek. „Ale jak jsem vám sdûlil uÏ na na‰í schÛzce,
19
ODKAZ RUN
11.5.2015
18:42
Stránka 20
kladou zde pfiítomní gentlemani velk˘ dÛraz na to, aby zÛstali nepoznáni.“ „A proto se ke mnû chováte jako ke zloãinci?“ „To nemáme v úmyslu. Mûl byste v‰ak projevit pochopení, pokud jde o pfiání na‰ich ãlenÛ zÛstat v anonymitû. Ostatnû dosud jste neudûlal nic, ãím byste si zaslouÏil jejich dÛvûru. My jsme se o va‰i náv‰tûvu neprosili, pane. Jste tady, protoÏe jste si to sám pfiál.“ „A protoÏe si od toho slibujete jisté v˘hody,“ doplnil náv‰tûvník, pfiiãemÏ mluvil ke skupinû posluchaãÛ, aniÏ vûdûl, jak je ve skuteãnosti poãetná. „To rozhodnû nepopírám,“ ujistil ho neznám˘. „TakÏe co teì dál? Nechtûl byste nám trochu podrobnûji rozvést plán, o kterém jste se dosud zmiÀoval v nesmírnû slibn˘ch náznacích?“ Náv‰tûvník se zhluboka nadechl. Na tuto chvíli sice ãekal dlouho, ale nezamlouvalo se mu, Ïe se nachází v nev˘hodné vyjednávací pozici. „Opravdu oãekáváte, Ïe vám vyloÏím své plány, aniÏ bych vám vidûl pfiímo do obliãeje?“ „Opravdu,“ zaznûlo nesmlouvavû. „Je vám jasné, jak moc pfiitom riskuji?“ „Vy namy‰lenej mladej blázne!“ zasyãel vzápûtí nezvykle ostfie dal‰í hlas. „AÈ uÏ hrajete jakkoli vysokou hru, pro mû jde pfiitom o nesrovnatelnû víc. Zaãnûte proto objasÀovat svÛj zámûr, nebo táhnûte k ãertu!“ Náv‰tûvník uÏ neodporoval. Jednak na nûho zapÛsobila Ïelezná rozhodnost v hlase jeho beztváfiného protûj‰ku, jednak ho znejistila skuteãnost, Ïe to nebyl muÏ, kdo pronesl ta slova, n˘brÏ Ïena. Zdálo se, Ïe pomsta není nadarmo Ïenského rodu... „Jak jsem sly‰el,“ zaãal proto vysvûtlovat, „sledujete urãité... úmysly. Úmysly, které na jedné stranû slouÏí hospodáfisk˘m zájmÛm, na druhé v‰ak i po v˘tce osobním.“ „No a?“
20
ODKAZ RUN
11.5.2015
18:42
Stránka 21
„Dovolte mi, abych byl klíãem k va‰í pomstû,“ poÏádal náv‰tûvník. „Vy mi poskytnete to, po ãem baÏím, a já vám poskytnu to, po ãem baÏíte vy.“ „A co by to mûlo b˘t?“ otázala se Ïena nevzru‰enû. „Úplné a neodvolatelné zniãení sira Waltra Scotta,“ prohlásil náv‰tûvník. A hrobové mlãení, které zavládlo, mu prozradilo, Ïe se trefil do ãerného.
21
ODKAZ RUN
11.5.2015
18:42
Strรกnka 22
ODKAZ RUN
11.5.2015
18:42
Stránka 23
KNIHA PRVNI’ ZávûÈ
ODKAZ RUN
11.5.2015
18:42
Strรกnka 24
ODKAZ RUN
11.5.2015
18:42
Stránka 25
I Edinburgh Poãátek prosince 1825
níh. xmxmxmmxmxm mxmmxmxmxm kxkxkkxk Vloãky se nesly‰nû sná‰ely z temné oblohy. Byly to filigránské v˘tvory, které mihotavû klouzaly kolem okna a tfipytily se v odlesku krbového ohnû, neÏ se zase ztratily ve tmû a dopadly na zem. Lucerny na hlavních tfiídách i v postranních uliãkách svádûly marn˘ boj s hustou záplavou, která uÏ pokryla rozsáhlé ãásti mûsta bílou vrstvou. Po pouh˘ch nûkolika yardech její svit vybledl v zimomfiivém chladu a temnotû, stejnû neproniknutelné a nejisté jako budoucnost... „Pofiád zamy‰len˘, star˘ pfiíteli?“ Teprve hlas jeho dlouholetého obchodního partnera a spolucestujícího Jamese Ballantynea siru Waltru Scottovi napovûdûl, jak hluboce byl pohrouÏen˘ do vlastního pfiemítání. Trochu zahanbenû se odvrátil od okna, kter˘m nepfiítomnû zíral ven. Sklenku skotské, kterou mu Ballantyne nalil, pofiád je‰tû drÏel v ruce, aniÏ si dopfiál jedin˘ dou‰ek. „OdpusÈ, mÛj dobr˘ Jamesi,“ poprosil. Úzké ‰piãaté rysy Ballantynea, kter˘ sedûl v jednom ze dvou u‰ákÛ pfied krbem, se zkrabatily ve shovívaném úsmûvu. „Ale to ne,“ odmítl. „Copak nepatfií ke spisovatelovû abecedû, aby obãas opustil pfiítomnost a ponofiil se za bdûlého stavu do snûní? BÛhví, Ïe bych byl ‰patn˘ nakladatel, kdybych pro to nedokázal projevit pochopení.“ Sir Walter opûtoval úsmûv, i kdyÏ trochu utrápenû. Nedalo se popfiít, Ïe je spisovatel – aãkoli on sám upfied-
S
25
ODKAZ RUN
11.5.2015
18:42
Stránka 26
nostÀoval oznaãení romanciér – a Ïe nikoli nepatrné jmûní, které jemu a jeho rodinû zaji‰Èovalo nejen nanejv˘‰ komfortní Ïivot, n˘brÏ mu umoÏnilo koupit i usedlost Abbotsford, nenabyl právnickou ãinností, ale nesmírn˘m úspûchem, o kter˘ se postarala jeho spisovatelská díla. Samotn˘ román Quentin Durward, kter˘ vy‰el pfied dvûma lety a ke kterému ho v neposlední fiadû inspirovaly reálné události, se prodával po tisících. Sir Walter se pfiesto trochu stydûl za svou umûleckou ãinnost, za kterou se tu a tam doãkal posmûchu a která nemûla vÛbec nic spoleãného se seriózní právniãinou; navíc nedÛvûfioval úspûchu, kter˘ mu pfiiná‰ela. Zvlá‰tû v nynûj‰í dobû. Sir Walter nûkolikrát otoãil v ruce sklenkou se skotskou a opût zamífiil ke kfieslu. Za takov˘ch nocí jako této cítil ztuhlou nohu, následek nemoci z dûtství, a chÛze mu pfiipadala obtíÏnûj‰í neÏ jindy. Zabofiil se do u‰áku s pocitem vdûãnosti, Ïe si zase mÛÏe sednout a ohfiát se u ohnû. Oba pro‰edivûlí muÏi chvíli zírali do plamenÛ, jejichÏ odlesk jim vrhal mihotavé stíny na obliãeje. „Vzpomínበnûkdy na to, co bylo?“ zeptal se Ballantyne po odmlce. „Jak vzdálenou minulost mበna mysli? Jestli mluví‰ o na‰í spoleãné ‰kolní docházce, tak na tu jsem uÏ skoro zapomnûl.“ „Ne,“ fiekl Ballantyne s blahosklonn˘m mávnutím ruky, „mluvím o dobû, kdy jsme zaloÏili nakladatelství. KdyÏ byl je‰tû naÏivu mÛj bratr. A kdyÏ se nám zdálo, Ïe svût pro nás není dost velk˘.“ Po tváfii mu sklouzl lítostiv˘ úsmûv. „Tehdy nám pfiipadalo, Ïe je v‰echno moÏné.“ „A?“ nadhodil s úsmûvem sir Walter. „Copak nebylo?“ „Ba vûru, jinak to snad ani ne‰lo.“ Ballantyne pfiik˘vl. „Obrovsk˘ úspûch tv˘ch knih, nenadál˘ zájem o skotské dûdictví, králova náv‰tûva v na‰em mûstû a v neposlední fiadû nález královského meãe.“
26
ODKAZ RUN
11.5.2015
18:42
Stránka 27
„To mi ani nepfiipomínej,“ zasténal sir Walter a potutelnû zamrkal. „Chce‰ snad popfiít, Ïe to byly dobré ãasy?“ „Ne, to nechci.“ Ballantyne zvedl sklenku. Ve svitu krbu se jantarová whisky mnohoslibnû zaleskla. „Na staré ãasy,“ pronesl. „A na Johna!“ „Na tvého bratra,“ potvrdil sir Walter a oba si pfiipili. Skotská mûla silnou a zemitou chuÈ a vonûla po tabáku, medu a starém dubu. Dokud oba pfiátele pálila v krku, pohrouÏili se do sladk˘ch vzpomínek. Jakmile v‰ak pfiíjemnû palãiv˘ pocit pominul, pronikla jim do vûdomí opût pfiítomnost. „Kdo by si tehdy pomyslel, Ïe by to mohlo dojít tak daleko?“ prohodil Ballantyne do nastalého ticha. Sir Walter pfiejel prstem po okraji sklenky a nechal ji ti‰e zazpívat. „Podívej, urãitû ses u mû neohlásil proto, abychom si popovídali o star˘ch dobách.“ „Ne,“ pfiiznal Ballantyne a vyprázdnil zbytek sklenky, jako by si potfieboval dodat odvahu, a pronikavû se na pfiítele podíval. „Situace je váÏná, Waltfie.“ „Opravdu?“ „Ani tobû nemohlo uniknout, Ïe se nad Skotskem zatáhla temná mraãna. Finanãní krize, která zaãala v Lond˘nû, uÏ zasáhla i Skotsko a nezastaví se ani pfied námi knihomoly!“ Sir Walter se zdánlivû klidnû usmál. „Mil˘ pfiíteli, obãas se pohrouÏím do my‰lenek a vydûlávám si na Ïivobytí tím, Ïe si vym˘‰lím pfiíbûhy z pfieslavné minulosti, ale to neznamená, Ïe jsem vãerej‰í nebo bezuzdn˘ snílek a fantasta. Vím velmi dobfie, co se odehrává ve svûtû tam venku.“ „Pak také ví‰, Ïe musíme jednat.“ „Jednat?“ Sir Walter zvedl huÀaté oboãí. „Co to znamená? Prodat nakladatelství? Se v‰emi právy na má díla?
27
ODKAZ RUN
11.5.2015
18:42
Stránka 28
Tím bychom zniãili v‰e, co jsme v uplynul˘ch dvou desetiletích vybudovali.“ „To vím,“ snaÏil se ho uklidnit Ballantyne. „Ale existuje i jiné fie‰ení, které...“ „Ne!“ odmítl znovu sir Walter, tentokrát uÏ hlasitûji. Byla to jedna ze vzácn˘ch pfiíleÏitostí, kdy se ozval zv˘‰en˘m hlasem. âelo zbrázdûné vráskami mu pfiitom zrudlo. „Vím, co chce‰ fiíct, ale to nepfiichází v úvahu! Jestli potfiebujeme peníze, najdeme jiné v˘chodisko.“ „Co chce‰ dûlat? PÛjãit si je‰tû víc finanãních prostfiedkÛ? Od koho? V tûchto dnech nenajde‰ v celém Skotsku nikoho, kdo...“ „Jak to vypadá s Constablem?“ „Constable?“ Ballantyne se neradostnû pousmál. „Star˘ Archibald se ocitl v témûfi stejné nouzi jako my. I on byl nucen obstarat si peníze u soukrom˘ch finanãníkÛ v Lond˘nû a zaãínají ho poÏírat vysoké úroky. Prosl˘chá se, Ïe uÏ teì má dluhy ve v˘‰i pÛl milionu liber. Nechtûl bych, aby se to stalo i nám.“ „To se neboj.“ „Jak si mÛÏe‰ b˘t tak jist˘? Témûfi dennodennû dostávám dopisy z Lond˘na. Na‰i vûfiitelé jsou netrpûliví. VyhroÏují, Ïe úvûry vypovûdí, pokud nebudeme pravidelnû splácet. Kdybys byl ov‰em ochoten pouÏít Abbotsford jako zaji‰tûní...“ „UÏ jsem ti to jednou fiekl a teì to znovu zopakuji,“ pfieru‰il ho sir Walter, kter˘ se oãividnû snaÏil zachovat klid. „Abbotsford není na prodej. Je to domov mé rodiny a mÛj odkaz rodinn˘m pfiíslu‰níkÛm. Nebudu s ním ãachrovat s lidmi, jejichÏ jedin˘m majetkem je roãní bilance v ãern˘ch ãíslech a jedinou pohnutkou nezastíraná laãnost!“ „To sis mûl, pfiíteli, rozmyslet dfiív, neÏ jsme si s tûmi lidmi nûco zaãali, Ïe ano?“ „Nemûli jsme na v˘bûr,“ objasnil sir Walter, „proto nemá
28
ODKAZ RUN
11.5.2015
18:42
Stránka 29
smysl se kvÛli tomu ha‰tefiit. Znám závazky, které jsme pfiijali, a dodrÏím své slovo. Uhradím dohodnuté splátky a pfiispûji sv˘m dílem k tomu, aby byly dluhy splaceny. Ale nedotknu se Abbotsfordu ani svého Ïivotního díla, jasné?“ „Waltfie, prosím tû...“ „Copak nevidí‰, co se tady dûje, Jamesi?“ Sir Walter vrhl na pfiítele úpûnliv˘ pohled. „Nechápe‰, Ïe pfii téhle krizi jde o mnohem víc neÏ jen o zvy‰ující se úroky a vypovûzené úvûry? Angliãani posledních osm staletí nevynechali jedinou pfiíleÏitost, aby se nás pokusili oloupit o národní identitu. Zpoãátku se o to pokou‰eli silou zbraní a okupací, pozdûji pomocí obchodu a zákonÛ, a teì nasadili peníze. Jemnûj‰í a vybranûj‰í jsou moÏná metody, nikoli v‰ak cíle. Pfii v‰em, co se dûje, je dÛleÏité, abychom uchovali to, co je pro nás podstatné – své tradice a svou du‰i. Cel˘ Ïivot jsem pracoval ve jménu toho, aby nám zÛstalo zachováno skotské dûdictví, a teì s tím rozhodnû nepfiestanu. Abbotsford patfií ke Skotsku jako já sám a moje dílo – a proto není na prodej.“ „Je to tvoje poslední slovo?“ KdyÏ sir Walter spatfiil v oãích starého pfiítele záblesk strachu, hnûv se rozplynul. „Obávám se, Ïe ano, Jamesi,“ potvrdil ti‰e, ale rozhodnû. „A co chce‰ podniknout do budoucna?“ Po tváfii sira Waltra, ozáfieném odleskem krbového ohnû, se mihl náznak úsmûvu. „Udûlám to, co se má dûlat vÏdy, kdyÏ ãlovûk není schopen pfiehlédnout celou situaci – budu vyãkávat.“ Pohled, kter˘m ho obdafiil Ballantyne, se dal jen tûÏko popsat. Mísila se v nûm nevíra a zaraÏenost ve spojení se strachem a rezignací. „Vyãkávat,“ zopakoval bezmocnû. „Doufám, Ïe ví‰, co dûlá‰.“ „To také doufám, star˘ pfiíteli.“ Sir Walter se zvedl k odchodu. Ballantyne ho osobnû doprovodil dolÛ a pokynul sluhovi, aby náv‰tûvníkovi
29
ODKAZ RUN
11.5.2015
18:42
Stránka 30
pfiinesl hÛl, klobouk a kabát. „SnûÏí je‰tû hustûji,“ poznamenal s pohledem do dvefiního okna. „Nemûl by tû pfiece jen dopravit domÛ mÛj vozka?“ „Ne, dûkuji,“ odpovûdûl sir Walter, „krátká procházka mi jenom prospûje. Dobrou noc, pfiíteli.“ „Dobrou noc, Waltfie.“ Sir Walter podûkoval k˘vnutím hlavou sluhovi, kter˘ mu otevfiel dvefie. Zahuãel ledov˘ noãní vítr a v domovním vchodu zavífiily snûhové vloãky. Sir Walter si zvedl límec kabátu a uÏ se chystal vykroãit, kdyÏ vtom ho Ballantyne uchopil za paÏi. „Waltfie? „Ano?“ „Mám strach,“ pfiiznal potichu Ballantyne. Sir Walter na okamÏik zaváhal. „Já vím,“ ujistil ho po krátké odmlce. „Ale dûlበsi jako vÏdy zbyteãné starosti. Tomu v‰ak nikdy nebylo jinak, mÛj dobr˘ Aldiborontiphoscophorío.“ Zmínka jen obtíÏnû vyslovitelného jména vyvolala u Ballantynea úsmûv. „Tak jsi mi dfiíve vÏdycky fiíkal – podle knihy Henryho Careye, jejíÏ název dodnes pokládám za jazykolam.“ „Chrononhotonthólogos.“ Siru Waltrovi pohrával kolem rtÛ mladick˘ úsmûv. „V‰echno bude dobré, Jamesi, dÛvûfiuj mi prosím.“ „KdyÏ to fiíká‰...“ Ballantynea to oãividnû nepfiesvûdãilo, ale kvÛli klidu a jejich pfiátelství mlãel. S tím se sir Walter otoãil a vy‰el ven do noci a husté vánice. Sly‰el, jak za ním sluha zavfiel dvefie. Pro‰el malou zahrádkou a ocitl se na chodníku, na kterém uÏ leÏela vrstva snûhu aÏ po kotníky. Chvilku zvaÏoval, Ïe se vrátí a pfiistoupí na BallantyneÛv návrh s vozkou, ale pak se rozhodl jinak. Se sklonûnou hlavou a s pomocí hole se vydal domÛ pû‰ky po vûtrem a chladem vymetené ulici a potom doprava smûrem ke Grassmarketu.
30
ODKAZ RUN
11.5.2015
18:42
Stránka 31
Zpoãátku mu cestu osvûtloval svit luceren, ale kdyÏ zahnul do vedlej‰í ulice, aby se dostal na hlavní tfiídu, pohltila ho znenadání tma. Pouliãní osvûtlení zhaslo a rázem nebylo vidût ani na rok, ale sir Walter se tím nenechal odradit. OdváÏnû se ponofiil do neprÛhledné temnoty. V tom okamÏiku padl v˘stfiel.
II New York Následujícího dne
jak se dnes cítí‰? Vyspala ses dobfie?“ xmxmmx Quentin Hay sedûl u malého stolku v jídelnû. Vedle misky s ovesnou ka‰í, kterou si uvafiil podle staré skotské tradice a ze které si tu a tam nabral lÏíci, leÏel zápisník, do kterého nûco spû‰nû ‰krábal – byly to nápady na nov˘ ãlánek, kter˘ chtûl nabídnout svému redaktorovi. „Nic moc.“ Mary zavrtûla hlavou. „Proã jsi mû nevzbudil?“ zeptala se. „Nechtûl jsem tû ru‰it ze spánku,“ odpovûdûl Quentin, aniÏ vzhlédl od práce. Geoffrey Wanamaker, vedoucí redaktor New York Evening Post, byl nesmírnû kritick˘, kdyÏ se jednalo o tematické návrhy od jeho korespondentÛ. Pokud ho Quentin chtûl pfiesvûdãit, musel postupovat velmi cílevûdomû a promy‰lenû. „Lháfii,“ namítla potichu jeho manÏelka. Nebyla to v˘ãitka, spí‰ pouhé konstatování provázené mírn˘m pousmáním. Pfiesto Quentin vzhlédl a zkoumavû se na ni zadíval.
A
„
31