Předmluva
K
DYŽ SE CATHERINE ELIZABETH MIDDLETONOVÁ vdala
za prince Williama, budoucího krále Spojeného království, začala se psát nová kapitola historie královské rodiny. Kate, jak jí všichni říkají, je od 17. století prvním „prostým občanem“, který se stal součástí královské rodiny, a od chvíle, kdy se objevila, oživila britskou monarchii. Ta se nyní těší vzrůstající popularitě, kterou ztratila v roce 1997 po smrti Diany, princezny z Walesu. Nyní je tu Kate. Dne 22. června 2013 v 16.24 porodila syna, prince George Alexandra Louise z Cambridge, dědice trůnu a budoucího anglického krále. Kate doslovně i přeneseně dala britské monarchii nový život. Přivedla po více než sto letech na svět prvního prince z Cambridge, a zajistila tak pokračování rodu Windsorů. Velká Británie má teď poprvé od dob vlády královny Viktorie tři generace následníků trůnu. Královská ustanovení říkají, že před nástupem krále Williama a královny Catherine bude vládnout ještě král Charles a možná královna Camilla, ale bude to právě William s Kate, kdo v dalších letech povede monarchii. Diana sice královskou rodinu zviditelnila, ale zároveň i otřásla základy této instituce. Naproti tomu Kate vklouzla
C9C
do nové role naprosto přirozeně a rychle si osvojila pravidla. Královna ji zbožňuje a mladá vévodkyně si získala obdiv i zbytku rodiny. Nyní bude svět sledovat, jak s Wiliamem vychová nového následníka trůnu. Lidé blízcí mladému páru jsou přesvědčeni, že to bude výchova vlídná a bez zbytečné zkostnatělosti. Ačkoli chlapec bude vždy Jeho královskou Výsostí, předurčen k vládnutí a životu v palácích, Kate spolu se svou nejbližší rodinou, která je velice soudržná, zcela jistě obohatí výchovu budoucího vladaře o běžné stránky každodennosti. Přímému dědici trůnu vůbec poprvé koluje v žilách krev střední pracující třídy. Kořeny matčiny rodiny sahají až do dolů u Durhamu a do textilních továren v Leedsu, takže to bude princ, jenž vzešel stejnou měrou z horníků jako z králů. Kate je dívka ze střední třídy, patří mezi obyčejné lidi. Skutečně jde o „princeznu z lidu“. Kate svým pohádkovým vztahem s princem Williamem a jejich prvním potomkem okouzlila svět. Tato britská dívka, která nepochází z hlavního města, si našla svého prince, porodila budoucího krále a stala se ikonou. Tato kniha vypráví příběh mladé ženy, která je nyní doma v Kensingtonském paláci a přetváří budoucnost nejslavnější královské rodiny na světě. Toto je příběh Kate, budoucí královny.
C 10 C
KA P I TOLA 1
Bylo, nebylo
Q C
AROLE MIDDLETONOVÁ hleděla na tichá zasněžená pole
za oknem a zmocňovaly se jí obavy. V rádiu meteorologický úřad vyhlásil varování a ona moc dobře věděla, že stačí jedna větší vánice a jejich vesnice bude odříznutá od okolního světa. Uvnitř příjemně sálal krb, ale Carole, která už od časných hodin cítila, že porod začíná, se rozhodla, že čekala dost dlouho. Její manžel Michael, letový dispečer u společnosti British Airways, pracoval na směny na letišti vzdáleném čtyřicet minut jízdy a kladl jí na srdce, aby mu zavolala, hned jak kontrakce začnou. Jenomže Carole netušila, jak vlastně kontrakce vypadají, a věděla, že první porod může trvat velmi dlouho, proto telefonát odkládala, dokud si nebyla jistá, že bolesti opravdu nejsou falešný poplach. Zavolala místnímu lékaři a ten ji uklidnil, že kdyby Michael nestihl dorazit včas, aby ji odvezl do porodnice, nechá pro ni poslat leteckou záchranku. Ale nebyla si jistá, jestli nevtipkoval. Carolina sousedka a kamarádka paní Brownová, která měla rodit stejný týden, si na to dopoledne dobře pamatuje. „Byla tuhá zima, hodně sněhu a obě jsme se strachovaly, že bychom se do porodnice v Royal Berkshire Hospital přes
C 11 C
K AT I E N I C H O L L O VÁ
závěje nemusely dostat. Carole byla hodně nervózní, ale doktor ji ujistil, že kdyby bylo nejhůř, pošle vrtulník. Mohl přistát hned vedle na poli.“ Nakonec se ale Carole s Michaelem skrz závěje do porodnice dostali a jejich první dítě, Catherine Elizabeth Middletonová, dnes známá pouze jako Kate, se narodila devátého ledna 1982. Porod proběhl bez komplikací. Carole porodila přirozenou cestou, rychle se zotavila a během několika dnů byla i s dcerou doma. „Viděla jsem se s Carole o týden později,“ vzpomíná paní Brownová. „Měla velmi hladký porod, což mě nepřekvapovalo, protože byla perfektně připravená. Mateřství zvládala obdivuhodně dobře. Když jsem za ní přišla, v klidu kojila a zdálo se, že přesně ví, co dělá. Catherine byla nádherné miminko. Takový maličký andílek s baculatými tvářičkami. A byla strašně hodná, skoro vůbec neplakala. Myslím, že to bylo díky Carole, protože byla naprosto klidná.“ Carole vždycky toužila po miminku a krátce poté, co zjistila, že je těhotná, se rozhodla odejít z British Airways. Ačkoli svou práci milovala, věděla, že život letušky – cestování po světě, střídavé směny a celé dny i noci v cizině – nejsou pro rodinu ideální. S jistým smutkem tedy práci stevardky, o které snila už od školy, opustila. Univerzita u ní nepřipadala v úvahu, nebyly na ni peníze. Nikdo z rodiny vysokou nestudoval. V šestnácti ukončila školu, chvíli pracovala v oděvním řetězci C&A a potom nastoupila do výcvikového programu britských aerolinek. Psal se rok 1974 a letecká doprava nebyla ještě tolik rozšířená – většina Britů nikdy letadlem neletěla. Být letuškou bylo velmi prestižní a atraktivní povolání a práce pro ostře sledované britské aerolinie představovala třešničku na dortu. Carole byla štíhlá a krásná a v modrém saku a sukni, šitých na míru, s červeným šátkem
C 12 C
BYLO,
NEBYLO
a v kloboučku bez krempy vypadala velmi elegantně. Tuto uniformu nosila velice hrdě. Představa létání po světě Carole vzrušovala. Pocházela ze skromných poměrů, takže prázdniny trávila vždy v Británii, někdy na jižním pobřeží, jindy výlety po venkově. Vidina létání do exotických míst ji přitahovala. Její mladší bratr Gary Goldsmith vzpomíná, jak si Carole nacvičovala pokyny a oznámení pro cestující. „Pamatuju si na její školení,“ vyprávěl novinám Mail on Sunday. „Nahrávala se na magnetofon, hrozně mě bavilo to poslouchat.“ Podle Garyho byli jejich rodiče, Ron a Dorothy Goldsmithovi, v sedmém nebi, když úspěšně dokončila výcvik. Ve škole pracovala velmi tvrdě, aby zvládla testy, a teď konečně začínal skutečný život. „Když se Carole stala letuškou, její rodiče byli nadšeni. Šlo o prestižní práci. U British Airways jsem pracoval ve stejnou dobu jako Carole, ale u řídicí techniky. Práce pro tak velkou společnost byla vysoce ceněná a považovala se za terno,“ vzpomíná bratranec její matky, John Harrison. Carole pocházela z prostých poměrů. Byla jedinou dcerou řemeslníka Ronalda Goldsmithe a prodavačky Dorothy Harrisonové, kteří žili v durhamském hornickém městě Hetton-le-Hole. Carole mohla děkovat svým rodičům, že jí poskytli slušné vzdělání, klidný domov a milující zázemí. Sami zakusili mnohem horší časy. Dorothy – Kateina babička z matčiny strany –, se narodila do velmi chudých poměrů Thomasi Harrisonovi a Elizabeth Templeové. Thomas vyrůstal v severovýchodní Anglii blízko Durhamu – starobylého města, kde jeho otec a několik generací předků pracovali v dolech. Thomasovi, jednomu ze šesti sourozenců, bylo teprve čtrnáct let, když v bojích první světové války jen několik týdnů před uzavře-
C 13 C
K AT I E N I C H O L L O VÁ
ním příměří zahynul jeho otec John Harrison. Tragická ztráta manžela a krutost hornického života přesvědčily Thomasovu matku Jane, že by pro svého syna měla vytyčit jinou cestu. Rozhodla se, že alespoň jeden syn se vyučí řemeslu, a dala Thomase do učení ke svému otci truhláři. Později se to ukázalo jako velmi prozíravé rozhodnutí. Během krize ve dvacátých letech klesla poptávka po uhlí a hornictví už neposkytovalo jistotu obživy, jak tomu bylo v Thomasově rodině po šest generací. Naštěstí po válce rapidně stoupla poptávka po stavebních pracích a Thomas mohl v meziválečném období využít své truhlářské řemeslo na mnoha místech severovýchodní Anglie. S Elizabeth Templeovou, dcerou farmáře, se seznámil během svého pobytu ve vesnici Easington Lane. Elizabeth už tou dobou měla nemanželskou dceru Ruth, což bylo tehdy skandální, ale Thomas přijal holčičku za vlastní. Kateini praprarodiče Thomas a Elizabeth se vzali v roce 1934 a přestěhovali se zpátky do vesnice Hetton-le-Hole. O rok později Elizabeth porodila svou druhou dcerku Dorothy a život plynul nerušeně dál až do začátku druhé světové války, kdy Thomase povolali do armády. Na rozdíl od svého otce válku přežil, ale v obavách, že na severu země nebude dost práce, se s rodinou přestěhoval do Southallu na okraji Londýna, protože věřil, že se tu lépe uživí. Život po válce byl ale těžší, než Thomas očekával. Bylo nesmírně obtížné vydělat dost peněz a celá rodina byla nucena žít v polorozpadlém domě na Bankside u kanálu Grand Union. Elizabeth vypomáhala rodině, jak to šlo, na nedaleké farmě se starala o drůbež a pěstovala zeleninu, ale ani to nestačilo, a Ruth s Dorothy proto často zůstávaly o hladu. Byli nesmírně chudí a oba rodiče museli tvrdě pracovat, ale Dorothy jejich houževnatost a vytrvalost velmi obdivovala a je-
C 14 C
BYLO,
NEBYLO
jich hodnoty přijala za své. Jak dospívala, stávala se z ní odvážná dívka s železnou vůlí. Dobře se oblékala, a jakmile to bylo možné, začala vydělávat. Našla si práci jako pomocnice v místním obchodě. Pracovala v pobočce obchodů s textilem Dorothy Perkinsové a v té době také na svatbě společného známého potkala mladého muže, který se jmenoval Ronald Goldsmith. Zamilovala se do něho až po uši. Jean Harrisonová vzpomíná: „Dorothy potkala Rona, když jí bylo teprve šestnáct. Využívala mě jako výmluvu, aby mohla jít tancovat a znovu se s ním setkat. Začali spolu chodit. Ron byl velice milý a vyrovnaný člověk. Kdykoli jsme se potkali, pozdravil, zastavil se a prohodil pár slov.“ V té době pracoval Katein dědeček ve spediční firmě svého švagra, ale dával přednost tvořivější činnosti. Rád maloval, vyráběl různé věci a bavilo ho pečení. Byl to ochotný a hodný člověk, všichni ho měli rádi. Stejně jako Dorothy se musel životem pracně protloukat. Jeho otec Stephen Charles, jemuž všichni říkali Charlie, byl stavební dělník a později pracoval v továrně. Povedlo se mu přečkat první světovou válku, ale zemřel už v roce 1938 ve věku třiapadesáti let na akutní zánět průdušek. Zanechal po sobě Ronovu matku Edith a šest dětí. Naštěstí tou dobou už čtyři z nich byly dost staré na to, aby mohly pracovat, ale Ron a jeho sestra Joyce byli stále malí a potřebovali, aby se o ně někdo postaral. Edith po Charlieho smrti zůstala bez prostředků, takže jí nezbylo nic jiného než se přestěhovat do téměř neobyvatelného bytu na Dudley Street v Southallu. Našla si práci u výrobní linky v místní Ticklerově továrně na marmelády a želé. Plat nebyl nijak vysoký, a tak se nikdy nevymanila z chudoby. Starší sourozenci se o Rona s Joyce starali, ale život byl i tak velmi těžký. Jídla bylo málo a bylo třeba živit rodinu, která se neustále rozrůstala o švagry a snachy. Když bylo opravdu zle,
C 15 C
K AT I E N I C H O L L O VÁ
vynalézavá a rázná Edith vždycky vymyslela, co dát do zástavy, aby získala peníze na jídlo pro své děti. Ron si byl s matkou velice blízký a celá rodina nakonec bydlela jen pár ulic od sebe, což v těžkých dobách druhé světové války představovalo pro všechny ohromnou podporu. Rok po válce, v sedmnácti letech Rona povolali do vojenské služby a byl vyslán do Akaby v Jordánsku, kde pracoval jako pekař. Toto hobby mu už zůstalo a nikdy je úplně neopustil. Když se o rok později vrátil domů, začal pracovat pro švagrovu přepravní firmu. Dorothy se dvořil dva roky a potom ji požádal o ruku. Dne 8. srpna 1953 se vzali v kostele Nejsvětější Trojice v Southallu. Svatba Kateiných prarodičů byla tradiční a prostá. Nevěsta měla krajkové šaty v alžbětinském stylu s taftovou spodničkou a vyšívaným závojem upevněným k vlasům pomerančovými květy. Jean Harrisonová, která se svatby účastnila, si vybavuje: „Brali se, když bylo Dorothy osmnáct. Byla hodně mladá, ale věděla, že Ron je muž, jakého chce mít po boku. Obřad byl nádherný a svatební hostinu měli ve vyhlášeném hostinci Hambrough Tavern.“ Zpočátku se pár nastěhoval do Edithina malého bytu na Dudley Road, coby kamenem dohodil od rušné Uxbridge Road. Ale netrvalo dlouho a Dorothy, nebo „lady Dorothy“, jak jí Edith a její rodina říkali, přišla s tím, že se přestěhují do blízkého obecního domu. Během dalších pěti let, plných pečlivého střádání úspor a s trochou finanční pomoci od Ronovy rozsáhlé rodiny, byli schopni si pořídit vlastní malý domek na Arlington Road na severu Southallu. V té době už byli hrdými rodiči dcery Carol. A zatímco Ron tvrdě pracoval a chodil do večerních kurzů, aby si zlepšil řemeslné dovednosti, Dorothy pracovala na částečný úvazek, jak jen jí mateřské povinnosti dovolily.
C 16 C
BYLO,
NEBYLO
„Když byla Carole malá, hodně jsme Rona a Dorothy navštěvovali,“ vzpomíná Jean Harrisonová. „Dorothy byla skvělá matka a byla na Carole velmi pyšná. Když se jí dcera narodila, přestala pracovat, ale jakmile to šlo, do práce se vrátila. Našla si místo v klenotnictví na Hounslow High Street. Bydlela jsem nedaleko, takže jsem se za ní často zastavila. Nepracovala na plný úvazek, ale chtěla se vrátit do zaměstnání. Peněz v začátcích nebylo nazbyt a nebyli na tom s Ronem zrovna nejlíp. Dorothy měla už jako malá holčička ráda hezké věci.“ Dorothy trávila celé hodiny procházkami s Carole v kočárku Silver Cross – stejnou značku používala i královská rodina. Na tento kočárek s Ronem šetřili od chvíle, kdy Dorothy otěhotněla. Trvalo ale dlouho, než drahý kočárek použili znovu, dalším dítětem byli obdařeni až za jedenáct let. Dorothy s Ronem se o miminko dlouho snažili, a tak byli radostí bez sebe, když se narodil Gary. „Mezi Carole a Garym byl velký věkový rozdíl,“ vypráví Jean Harrisonová. „Dorothy dost možná mezitím potratila, ale o takových věcech se tehdy nemluvilo. Byli s Ronem dost starosvětští.“ Teď, když měli Goldsmithovi rodinu kompletní, byli šťastní, navíc měli dobrý příjem a vše investovali do dětí. Na konci šedesátých let našetřili dost peněz, aby se mohli přestěhovat do nového, většího dvojdomku se třemi ložnicemi na Kingsbridge Road v Norwood Green. V této době se Ron rozhodl opustit přepravní firmu a začít podnikat ve stavebnictví. Vždycky miloval práci rukama a měl pro ni talent. Jednou dokonce vyrobil Dorothy z odřezků housle. Manželka jeho rozhodnutí podporovala, věřila, že má manžel jasnou vizi a schopnosti v samostatném podnikání uspět. Jeho cílevědomost po něm zdědily i jejich děti. Carole byla dříč a stejně jako její rodiče byla odhodlaná v životě
C 17 C
K AT I E N I C H O L L O VÁ
uspět. U British Airways potkala Michaela Middletona, pohledného letového dispečera. Bylo to jedno z nejdůležitějších a nejlépe placených povolání na letišti, na stejné úrovni jako kapitán, ale na rozdíl od něj upoutaný na zemi. Na letišti Heathrow byl Michael zodpovědný za koordinaci příletů a odletů British Airways, sestavoval letové řády a občas řešil záležitosti týkající se cestujících nebo nákladu. V tmavě modré uniformě a s červenou čepicí, vždy dokonale upravený a zdvořilý, byl Michael mezi letuškami považován za úžasnou partii. A nakonec mu učarovala právě Carole. Dodal si odvahy a pozval ji na rande. Během několika měsíců už bylo jasné, že to je mezi nimi vážné. Carole, která předtím neměla žádného dlouhodobého přítele, připadal Michael okouzlující, zábavný a rozumný. Jean Harrisonová vzpomíná, že to byla láska na první pohled, stejně jako u Dorothy s Ronem. „Možná to mají Harrisonovi v krvi. Dorothyina matka Elizabeth, které jsme říkali tetička Lily, prožila dlouhé manželství a měla spoustu dětí. Dorothy se zamilovala a svoji lásku si vzala a stejně se vedlo i Carole.“ Práce letušky ji často zavedla do zámoří, takže aby s Michaelem mohli být co nejvíc spolu, rozhodli se pro společné bydlení. Pronajali si byt ve Slough, rozrůstajícím se průmyslovém městě vzdáleném pětatřicet kilometrů od centra Londýna a relativně blízko od letiště Heathrow. Žili tam spolu šťastně několik let a zanedlouho se zasnoubili a chystali svatbu. „Vzpomínám, jak Carole přišla a ukázala mi zásnubní prsten,“ vzpomíná Martin Fiddler, jeden z jejích nejlepších kamarádů, který vlastní řeznictví Bladebone ve vesnici Chapel Row v Berkshiru. „Carole, stejně jako spousta dalších zaměstnanců letiště, bydlela nedaleko. S mou ženou Sue jsme ji dobře znali, protože se u nás často zastavila. Vždycky se usmívala a zářila štěstím. Byla upovídaná, veselá a zábav-
C 18 C
BYLO,
NEBYLO
ná, v obchodě za sebou nechávala vůni parfému. Zasnoubení pro ni hodně znamenalo. Vzpomínám si, jak nám jednou přivedla Mikea představit. Dohromady tvořili skvělý pár, jako by byli jeden pro druhého stvoření.“ Michael a Carole se vzali 21. června 1980 v kapli svatého Jakuba ve vesničce Dorney v Buckinghamshiru – dva roky před narozením prince Williama. Ron a Dorothy na svatbu přispěli, ale byl to jen zlomek celkové částky. Middletonovi na tom byli finančně úplně jinak než Carolini rodiče. Katein otec Michael pocházel z dobře zajištěné středostavovské rodiny a měl v životě jiný start než jeho nevěsta. Michaelova rodina žila v pohodlí a on sám, stejně jako jeho otec a dědeček, chodil do soukromé internátní školy. Pro Michaela bylo výhodou, že patřil do semknuté rodiny. Jeho otec Peter a strýc Anthony si vzali sestry-dvojčata a každý měl čtyři děti. Oněch osm bratranců a sestřenic žilo hned vedle sebe v bohaté čtvrti Roundhay v Leedsu, kde spolu všichni vyrůstali. Michael byl na svého otce, pilota a leteckého instruktora, velmi pyšný a velice si vážil i své matky Valerie, která část svého dětství strávila v Marseille a pak byla se svými čtyřmi syny doma. Michaelovi předci byli zámožní – otec jeho matky Frederick Glassborow pracoval v bance a jeho prarodiče z matčiny strany Olive Luptonová a Noel Middleton byli potomky dvou nejzámožnějších rodin v Leedsu. Katein prapradědeček Noel pocházel z rodu známých a úspěšných právníků a po smrti svého otce Johna Middletona zdědil majetek v hodnotě zhruba čtyř milionů dolarů. Noelova manželka, Kateina praprababička Olive Luptonová byla potomkem rodiny bohatých yorkshirských obchodníků s vlnou a její dědictví bylo stejně působivé. Společensky úspěšná kráska získala sňatkem mnoho významných příbuzných, například
C 19 C
K AT I E N I C H O L L O VÁ
Arthura Ransoma a Beatrix Potterovou, autory dětských knih. Mohla dokonce vysledovat své kořeny až k siru Thomasi Fairfaxovi, který se pohyboval na tudorovském dvoře a v anglické občanské válce byl generálem parlamentaristické armády. Právě přes něho vede rodová linie Middletonových až ke královské rodině. Olivin pradědeček, předvídavý Frank Lupton rozšířil rodinný obchod s látkami o starou továrnu a úpravnu, a tím ovládl všechny části výrobního procesu. Jako filantrop věnoval část svého jmění na vyčištění slumů v Leedsu. Jeho příspěvek městu ocenila i městská rada a pojmenovala po něm dvě ulice. Frank mohl poslat své syny na soukromou školu a díky tomuto skvělému vzdělání se Francis, Olivin otec dostal na univerzitu v Cambridgi. Všichni tři Olivini bratři zahynuli v první světové válce. Rodinu tato tragická událost zcela zničila, slabou útěchou jim byl snad jen fakt, že se jejich matka zpráv o smrti synů nedožila. Olive a její sestra tak po otcově smrti zdědily rodinný majetek a najednou byly velmi bohaté. Jejich osobní jmění odpovídalo dnešním patnácti milionům dolarů. Francis nechal založit svěřenecký fond, aby měl jistotu, že jeho potomci budou zajištěni. Správci majetku vypláceli jeho dcerám pravidelnou apanáž a měli zajistit vzdělání dalších generací Francisovy rodiny. Když Olive zemřela, zanechala po sobě majetek v hodnotě třinácti milionů dolarů, který měl být rozdělen mezi její čtyři děti. To znamenalo, že Michaelův otec byl opravdu bohatý. Podle některých členů Harrisonovy rodiny Dorothy velmi těšilo, že se Carole vdává nejen z lásky, ale i do zajištěného postavení. Ve svatební den přijela Carole s otcem do kostela v kočáře taženém koňmi. Doprovázely ji čtyři družičky a na sobě měla krásné bílé šaty. Poprosila svého bratra
C 20 C
BYLO,
NEBYLO
Garyho, kterému bylo tehdy patnáct, aby všechny přivítal a uvedl na jejich místa. Na rozdíl od svatební hostiny Rona a Dorothy, která roku 1953 probíhala v místní restauraci, slavili Carole a Michael svatbu v honosnějším stylu. Slavnostní oběd se konal ve vyhlášeném Dorney Court – tudorovské budově nedaleko Windsoru v Berkshiru. Na rozdíl od Hambrough Tavern na rušné hlavní ulici ležel uprostřed venkovské krajiny s nádherným výhledem na okolní pole a na řeku Temži. Oproti Southallu to byl opravdu rozdíl. Hosté se měli dostavit v šatech a oblecích. Na recepci se servírovalo šampaňské a jednohubky ze stříbrných podnosů. Carolin bratr Gary vzpomíná: „Pro naši rodinu to byl zážitek, splnění matčiných snů. Celá svatba byla přirozená, neformální a stylová, nic předstíraného nebo strojeného.“ Oslava pokračovala v domě Michaelova bratra Simona, kde se podávalo domácí chilli, pití a nechyběl tanec. Michaelova rodina byla soudržná a příjemná. To byla jedna z věcí, které k němu Carole přitahovaly. Novomanželé chtěli vlastní rodinu a v pětadvaceti se Carole cítila připravená. Krátce před svatbou začali hledat dům v Royal County v Berkshiru. Carole milovala tamní malebné vesničky a zvláště Bradfield, ospalou vísku obklopenou nádhernou anglickou krajinou. Měla překrásnou travnatou náves, kde se každoročně konaly letní slavnosti, a hlavně tam žili příjemní lidé. Podle rodinného přítele, realitního makléře Dudleyho Singletona, který se s párem zná víc než třicet let, si okamžitě zamilovali West View – červený cihlový dvojdomek na Cock Lane, klikaté venkovské cestě jenom kousek od vesnice. Dům měl čtyři ložnice a hezkou venkovskou kuchyni se sporákem Aga. Jídelna i obývací pokoj se mohly pochlubit fungujícími krby. Přesně něco takového Carole a Michael
C 21 C
K AT I E N I C H O L L O VÁ
hledali, a tak byli nadšeni, když dům získali. Pan Singleton vzpomíná: „Přestěhovali se do West View, aby založili rodinu, a Bradfield je hezké místo k životu. Jejich příbytek patřil mezi skromnější venkovské domky. Udělali na něm pár vydařených úprav a byl to příjemný osobitý dům. Carole ho nádherně vybavila. Se stahovacími okny a otevřenými krby v obývacím pokoji a jídelně vypadal krásně. Když se nastěhovali, neměli peněz nazbyt, ale Carole se i tak povedlo ho útulně zařídit. Měla skvělý vkus na barvy a tkaniny. Měla vlastní styl, ale zároveň dbala na tradice.“ Na jaře 1981 Carole zjistila, že je těhotná. Dítě, které se mělo narodit na začátku ledna, bylo prvním vnoučetem Rona a Dorothy a ti byli stejně jako Michaelovi rodiče štěstím bez sebe. Carolino těhotenství probíhalo bez problémů, Middletonovi si užívali léto a spolu s celou zemí oslavovali sňatek prince z Walesu s plachou a okouzlující lady Dianou Spencerovou. Carole, která podle jejího bratra pocházela z rodiny „oddaných royalistů“, patřila spolu s Michaelem mezi sedm set padesát milionů lidí, kteří po celém světě sledovali královskou svatbu v televizi. Diana byla v nádherných svatebních šatech s pětadvacetimetrovou vlečkou ztělesněním pohádkové princezny a svatba budoucího krále Velké Británie v katedrále svatého Pavla v centru Londýna představovala opravdu dobrý důvod k oslavám. Teď, když Carole očekávala miminko, usoudila, že je čas odejít z British Airways. Dílem náhody tehdy společnost redukovala počty zaměstnanců, a tak Carole dostala nabídku odstupného ve výši sedmi tisíc dolarů. To bylo dost peněz na přestavbu podkroví a rozšíření kuchyně, které měla v plánu. Paní Brownová si vzpomíná, že původní kuchyně byla malá a Carole, nadšená kuchařka a vášnivá pekařka, byla za rozšíření pracovního prostoru vděčná. „Carole přeměnila ten
C 22 C
BYLO,
NEBYLO
dům na domov. Vzdala se práce letušky, a Mike sice na letišti zůstal, ale pamatuju si, že v té době už toho měl dost a práce ho moc nebavila.“ S miminkem na cestě, s úvěrem, který je třeba splatit, a pouze jedním platem bral Michael svou úlohu živitele rodiny velmi vážně. Ačkoli pocházel ze zámožné rodiny, velká část dědictví byla vázána ve svěřeneckém fondu, který byl určen pro vzdělání jejich dětí. Jakmile se Kate narodila, byli odhodlaní poskytnout dceři jen to nejlepší. Pořídili zbrusu nový kočárek Silver Cross, jako to před lety udělala Carolina matka, a na jaře začali plánovat křtiny. Ve vesnici byly dva kostely, ale jak Carole, tak Michael upřednostnili tradiční anglikánský kostel svatého Ondřeje v historické části Bradfieldu s výhledem na řeku Pang. Kate byla pokřtěna 20. června 1982. Oba rodiče před kostelem hrdě pózovali fotografovi a v záři letního slunce drželi Kate v tradičních dlouhých křestních šatičkách. Middletonovi sice nechodili do kostela pravidelně, ale bylo pro ně důležité, aby byla Kate pokřtěna. Po obřadu se ve West View konala oslava. Middletonovi se přátelili se svými sousedy Davidem a Kirsty Phillpotovými. Paní Phillpotová byla farní hospodářkou a pomohla zorganizovat obřad. „Kateiny křtiny byly velká událost,“ vzpomíná paní Brownová. „Carole zajistila veškeré občerstvení, od sendvičů až po dorty, které sama napekla. A vzpomínám si, že měla spoustu vychlazeného šampaňského. Sešli se tam oboje prarodiče, byla to velice vydařená událost.“ Následujícího dne, 21. června se narodil princ William a před Buckinghamským palácem se shromáždily tisíce lidí. Čekali na oznámení o narození následníka trůnu, které se dává za železnou kovanou bránu. Do roka od Kateina narození byla Carole znovu těhotná a 6. září 1983 se ve stejné porodnici jako její starší sestra na-
C 23 C
K AT I E N I C H O L L O VÁ
rodila Philippa Charlotte Middletonová. V březnu následujícího roku byla Pippa, jak se jí doma říkalo, také pokřtěna v místním kostele. S miminkem a batoletem, které bylo třeba hlídat, měla Carole plné ruce práce. Dny trávila tím, že brala Kate (které všichni až do nástupu na univerzitu říkali Catherine) mezi děti do sálu místního kostela svatého Petra, zatímco Pippa spala ve stejném kočárku Silver Cross jako před ní Kate. Carole milovala život na venkově a v džínsech a holínkách mezi ostatní rychle zapadla. Pekla dorty na letní slavnosti, zapojila se do vánočních představení a na setkáních matek s batolaty, kam se svými dcerami rovněž chodila, pomáhala s občerstvením. Byl to úplně jiný život, než když poletovala po světě, ale mateřství milovala a stejně tak si oblíbila i poklidné tempo venkovského života. V květnu 1984, čtyři měsíce po Kateiných druhých narozeninách si rodina s lehkými obavami sbalila a odjela na Střední východ do Jordánska. Michael dostal nabídku pracovat dva a půl roku v hlavním městě Ammánu. Plat byl dobrý, a ačkoli představa stěhování je příliš nelákala, výhody života někde jinde, byť na chvíli, byly pro Carole i Michaela přitažlivé. Oba rádi cestovali a poznávali nová místa. Kate se blížila do předškolního věku a bylo načase začít přemýšlet o jejím vzdělání. Bradfieldská církevní základní škola se zdála jasnou volbou, ale Carole od místních maminek slyšela velkou chválu na předškolní přípravku ve vedlejší vesnici Pangbourne. Byla to placená školka a navazovala na ni skvělá škola. I když měli Middletonovi napjatý rozpočet, věděli, že se mohou spolehnout na Michaelův svěřenecký fond, z něhož se dalo vzdělání dětí uhradit. Před odletem do Jordánska se setkali s ředitelem Robertem Achesonem, aby Kate rezervovali místo. „Poprvé jsem s nimi mluvil v roce 1983, než odjeli do zahraničí,“ vzpomíná ředitel. „Chtěli vědět více
C 24 C
BYLO,
NEBYLO
o škole, jak to u nás chodí. Vysvětlili mi, že odjíždějí, ale chtějí místo pro dceru, až se vrátí. Stáli od začátku o smíšenou školu. Je to milá rodina, velmi soudržná. Carole a Michael jsou ten typ rodičů, o jaké škola stojí. Podporovali nás a věřili, že své práci rozumíme.“ Život v Ammánu se od venkovské idylky v Bradfieldu diametrálně lišil. Rušné lidnaté město, které se rozprostírá na sedmi pahorcích, patří k největším na světě. Toto exotické místo se vyznačuje dlouhým, horkým a suchým létem a spoustou zajímavých míst, včetně starověkých rozvalin u Rudého moře. Michael odletěl napřed, aby našel vhodný dům, a během několika týdnů složil zálohu na vilku ve čtvrti Um Uthaina v západní části města. Oproti jejich krásnému cihlovému dvojdomku nebylo dvoupatrové stavení nic moc, ale nedaleko se nacházela skvělá školka. Plně zařízený a klimatizovaný domek měl malou zahradu s houpačkou, kde si mohly Kate s Pippou hrát. Tehdejší sousedé, Intissar a Nicola Nijmehovi si pamatují Middletonovy jako přátelskou a milou rodinu. „Byli to hodní lidé,“ vypráví pan Nijmeh. „Vzpomínám si, jak jsme jednou letěli do Londýna a na letišti nás zahlédl Michael. Změnil nám letenky na první třídu.“ Michael na letišti zodpovídal za čtyři letadla – TriStar a tři Boeingy 757, která létala čtyřikrát v týdnu na přímé lince z Londýna do Ammánu. Hanna Hashwehová, referentka odbytu u British Airways, která pracovala v Ammánu s Michaelem, říká, že byl oblíbený a rychle si získal u spolupracovníků respekt. „Pamatuju si ho dobře, byl elegantní a rozhodný a mezi ostatními manažery vynikal. Jednal zpříma. Michael měl na starost pasažéry a pracovně jsme spolu byli denně v kontaktu. Jako ředitel byl velmi flexibilní a zaměstnanci ho měli rádi.“
C 25 C
K AT I E N I C H O L L O VÁ
Protože letadla přilétala v noci, Michael míval noční směny. Když přes den spal, Carole s dcerami vyrážely na procházky po okolí nebo se navštěvovaly s novými kamarádkami. Hned jak se nastěhovali, pořídili zahradní nábytek se slunečníkem a malé dětské brouzdaliště. Když šly dcery po obědě spát, Carole se ráda opalovala a četla si, a jakmile se navečer trochu ochladilo, často si dali venku čaj. Víkendy trávili všichni spolu. Rádi poznávali nová místa a navštěvovali historické památky, mezi nimiž nechybělo skalní město Petra nebo slavné římské vykopávky Jeraš. Michael s Carole byli velmi společenští a toužili poznat nové lidi. Rozhodli se proto vstoupit do Britského klubu v nedaleké čtvrti Abdoun, kde se setkali s mnoha zaměstnanci British Airways a dalšími, kteří v Jordánsku dlouhodobě žili. Michael, náruživý sportovec, se chtěl držet ve formě, a tak často chodil hrát tenis. Middletonovi si brzy vytvořili okruh přátel, a protože se rádi bavili, pořádali pravidelně večírky i večeře. Carole byla proslulá svými skvělými tříchodovými hostinami a někdy se v jejich jídelně sešlo i třicet lidí. Kate byly skoro tři roky a měla dovoleno zůstat do večeře, což si moc užívala. Mezi hosty býval i pan Hashweh. „Často u nich doma pořádali společenské večeře a zvali nás se ženou i naše zaměstnance. Sešlo se u nich sedmnáct párů a podávalo se domácí jídlo. Kate byla malá a poletovala jako motýlek. Vídali jsme ji u večeře, před lidmi se nestyděla a byla velmi společenská.“ Když byly Kate tři roky, začala chodit do místní školky Assahera vzdálené jen pár minut chůze od domu. Šlo o nové zařízení, postavené teprve před dvěma lety. Byla to nejdražší školka pro děti ve věku tři až pět let a vedla ji místní učitelka Saherou al-Nabulsiová. Carole ráno Kate přivedla a odpoledne ji často vyzvedával Michael služebním autem. „Její
C 26 C
BYLO,
NEBYLO
otec pro ni jezdil v uniformě, děti se vždycky seběhly a okukovaly jeho krásný oblek,“ vzpomíná paní al-Nabulsiová. Kate se ve školce pohybovala v multikulturním prostředí. Byly tam děti z celého světa. Kamarádila se nejen s Brity, ale i s dětmi z Japonska, Indonésie a Spojených států. Učitelky pocházely z Británie i z Jordánska, učily děti jak v angličtině, tak v arabštině. Arabsky poslouchaly úryvky z koránu. „Ráno jsme si všichni zazpívali Incy Wincy Spider jak v angličtině, tak v arabštině,“ popisuje paní al-Nabulsiová. „Taky jsme četli krátké verše z koránu, aby si děti zlepšily arabštinu, a vyprávěli jsme si příběhy o společnících Proroka, třeba o Umarovi ibn al-Chattábovi. Snažili jsme se, aby děti pochopily pojmy, jako je úcta a láska. Učitelé se také třeba v arabštině ptali: ‚Kdo má dnes na sobě něco červeného?‘ aby děti rozlišovaly barvy.“ Každé ráno v půl desáté měla Kate a ostatní děti tradiční jordánskou snídani. Tou byl hummus, sýr a labneh, což je zahuštěný jogurt podobný sýrové pomazánce, s olivovým olejem a tymiánem. To vše na plastovém talíři ve tvaru ryby. „Učili jsme je chování u stolu,“ vypraví paní al-Nabulsiová. „Každý si vzal sendvič a poslal talíř dál. Děti dostávaly i svačinu, což bývala jablka, mrkvové tyčinky a zelená paprika nebo třeba solené tyčinky a sušenky.“ Děti si mohly hrát na pískovišti nebo si kreslit a malovat. Kate byla nadšená skříní plnou kostýmů. V té době jí byly čtyři a už tehdy měla ráda divadlo a užívala si představení, která učitelky vymýšlely. Nejraději měla módní přehlídku, při níž se děti oblékly do tradičních oděvů různých zemí Středního východu. Ve školce měli i malý domeček s dřevěnými postýlkami a podle paní al-Nabulsiové jedna z Kateiných oblíbených her bylo pořádání čajových dýchánků. Také moc ráda malovala. Dvakrát do měsíce školka organizovala
C 27 C
K AT I E N I C H O L L O VÁ
vycházky do místní ptačí zoo a na blízké tržiště, kde se děti držely provázku, aby se neztratily. O Vánocích se slavnostně oblékly a předváděly scénky z Betléma, paní al-Nabulsiová se oblékla za Santa Clause. Taky se učili o ramadánu a dalších významných událostech v islámském kalendáři. Dva a půl roku života v Jordánsku, kdy poznali život v jiné zemi a stali se součástí místní komunity, patřily v životě Michaela a Carole mezi nejšťastnější. V létě 1986 ale Michaelovo působení v Jordánsku skončilo a Carole, Michael, Kate a Pippa se vrátili domů.
C 28 C
KA P I TOLA 2
Cesta vzhůru
Q N
BRADFIELDU představoval po letech strávených v Ammánu pro Middletonovy kulturní šok. Británie na tom nebyla dobře. Ministerská předsedkyně Margaret Thatcherová si sice zajistila politickou výhru nad Arthurem Scargillem a jeho Odborovým svazem horníků a vedla Konzervativní stranu železnou rukou, ale zatímco byli Middletonovi v zahraničí, hornická stávka změnila nejenom politickou situaci, ale i reálnou podobu krajiny na severu Anglie, ve Walesu a Skotsku. Během jediného roku bylo uzavřeno dvacet dolů a s nimi ubylo dvacet tisíc pracovních míst. Všechny oblasti ekonomicky a sociálně utrpěly. Uzavření dolů mělo nemalý dopad na pracující a Middletonovi se vrátili v době útlumu a beznaděje, zvlášť v severní Anglii, kde Carolin pradědeček John Harrison kdysi pracoval právě v dolech. V té době nastaly problémy i na rozbouřeném Středním východě, zejména v Libanonu. V dubnu unesli islamističtí džihádisté z Bejrútu britského televizního reportéra Johna McCarthyho. Návrat domů byl tedy pro Carole a Michaela navzdory všemu úlevou. Krátce po návratu Carole zjistila, že je opět těhotná, a se dvěma malými dcerami s Michaelem ÁVRAT ZPÁTKY DO
C 29 C
K AT I E N I C H O L L O VÁ
doufali, že se jim konečně narodí chlapec a rodina bude kompletní. Z Kate, které teď byly čtyři roky a osm měsíců, vyrostla roztomilá holčička. Na svůj věk byla vysoká a po letech na slunci jí kudrnaté vlásky zesvětlaly. Od návratu do Británie netrpělivě počítala, kolikrát se ještě vyspí, než začne chodit do školy. Middletonovi měli štěstí, že mohli sáhnout pro peníze na vzdělání do fondu Michaelovy rodiny, založeného čistě pro pokrytí nákladů na vzdělání potomků. Stejně jako otec a dědeček chodil i Michael na soukromou školu Clifton College v Bristolu. Vynikal ve studiu i ve sportu. Carolino vzdělání bylo méně výjimečné. Její rodiče si nemohli dovolit poslat ji do drahé soukromé školy. Místo toho chodila do místní státní školy Featherstone High School. Bývalý třídní učitel Alfred Borg si ji pamatuje jako „velmi bystrou, ale ne vyloženě studijní typ. Chovala se velmi rozumně a byla dobře vychovaná.“ Ačkoli škola nemohla nabídnout to co Clifton, oblíbená Carole byla nadšenou muzikantkou a ve školním dechovém orchestru hrála na kornet. Vytvořila si tam mnoho přátelství, která trvají dodnes. Později se Caroliným rodičům povedlo našetřit dost peněz, aby mohla jet se zbytkem orchestru na výlet do Rakouska. Ačkoli dědictví Middletonů pokrylo vzdělání několika generací, stále zbývalo ve fondu dost prostředků pro děti Michaela a Carole. Oba věděli, že dobré vzdělání je základem dalších úspěchů a škola St. Andrew’s Preparatory jejich nárokům odpovídala. Byla to na místní poměry malá škola, kam chodilo jen asi tři sta dětí, a fungovala na křesťanských a etických základech. Pro Middletonovy bylo však zřejmě důležitější, že děti odtud odcházely na nejlepší soukromé školy v zemi. Podle ředitele Dr. Achesona se Kate okamžitě zapo-
C 30 C
C E S TA
VZHŮRU
jila do různých aktivit. Školní motto Altiora Petimus (Snažíme se dosáhnout víc) kladlo důraz především na duchovní život, hraní a vytváření přátelských vztahů. Děti si užívaly výlety na okolní farmy, procházky přírodou a staraly se o školní morčata pojmenovaná Pip a Squeak. Kate dostala přezdívku Squeak, a když později do školy nastoupila Pippa, říkalo se jí Pip. Kate velmi ráda šplhala na stromy v zahradě školy a její učitelka tělocviku Denise Allfordová si ji pamatuje jako velice živé a aktivní dítě. Při sportovním dni, kdy si žáci mohli za odměnu obléknout nejrůznější kostýmy, předváděla Kate rychlost a obratnost, díky nimž v dalších letech vyhrávala medaile a poháry. „Catherine k nám do přípravné třídy přišla, když jí byly čtyři. Filozofie školy platila stejně pro všechny ročníky: pokud děti nejsou šťastné, nebudou se dobře učit a nevyrostou z nich vyrovnaní lidé. Od začátku jsme k nim měli individuální přístup a pomáhali jsme jim rozvíjet jejich schopnosti a dovednosti. Catherine byla radost učit už od samého začátku,“ vzpomíná Dr. Acheson. „Už ve čtyřech letech to byla poslušná a velmi snaživá holčička. Myslím, že za to vděčí z valné míry rodičům. Po návratu z Ammánu hodně pracovali. Trošku mi vadí, když se o Carole mluví jako o ambiciózní matce. Taková rozhodně nebyla, ale jako všichni dobří rodiče chtěla pro své děti to nejlepší.“ Během pobytu v Ammánu Carole napadlo založit si malou firmu a pracovat z domova. Před odjezdem pomáhala sousedkám s pořádáním narozeninových oslav pro děti, a když byla v zahraničí, uvědomila si, že v této oblasti je na trhu mezera. Krátce po návratu do Británie se rozhodla, že je čas založit zásilkový obchod s věcmi pro dětské oslavy, kde by se přímo zákazníkovi nabízelo všechno, co by mohl potřebovat. Carole byla přebornicí v pořádání tematických dětských oslav pro vlastní potomky, proto pomáhala s mno-
C 31 C