Issuu

MEL STARR

Své vzpomínky sepsal Hugh de Singleton, lékař

Vyprávění první

KNIŽNÍ KLUB

PfieloÏila Marie Válková Poznámka pfiekladatelky: Biblické citáty jsou uvedeny podle ekumenického vydání z r. 1985. Jméno proslulého anglického filozofa a teologa zachováváme v podobû John Wyclif, v jaké je pouÏívá autor, neboÈ odpovídá dobû, v níÏ se dûj odehrává.

1. kostel svatého Beornwalda 2. hrad Bampton 3. GalenÛv dÛm 4. ml˘n 5. kaple svatého Ondfieje 6. studna Panny Marie

Kapitola první

Uctred si myslel, Ïe objevil praseãí kosti. Nevûdûl, proã jsou v odpadní jámû pfii úpatí bamptonského hradu, a bylo mu to jedno. Pak na‰el lebku. Uctred byl nevolník, pfiipoutan˘ k pÛdû lorda Gilberta, tfietího barona Talbota, pána bamptonského hradu, a porazil uÏ spoustu prasat. Rozdíl mezi lidskou a praseãí lebkou poznal. Lord Gilbert pro mû poslal, abych kosti prozkoumal. V‰ichni vûdûli, ãí kosti to musejí b˘t. V Bamptonu nedávno zmizeli jenom dva lidé. Ty kosti musejí patfiit jednomu z nich. Se sirem Robertem Mallorym se poãítalo jako s vhodn˘m nápadníkem lady Joan, vnadné sestry lorda Gilberta. Se sv˘m pano‰em nav‰tívil hrad krátce po Velikonocích a fiíkalo se, Ïe pfiijel nûco projednat s lordem Gilbertem. Netu‰ím, co vlastnû, ale mám za to, Ïe pfii rozhovoru pfii‰la fieã i na vûno. O dva dny pozdûji vyjel se sv˘m pano‰em z hradní brány na silnici smûrem na sever k Burfordu. StráÏn˘ u brány ho vidûl odjíÏdût. Od té doby ani jeho, ani pano‰e nikdo nevidûl. Na panství svého otce v Northleechi vÛbec nedorazil. Jak se dostal mrtv˘, nik˘m nespatfien˘, zpátky – nebo témûfi zpátky – do bamptonského hradu, nedokázal nikdo fiíct. Vypadalo to na zloãin.

Pfiivolali mû do hradu vzhledem k mé profesi lékafie. Kdybych v dobû, kdy jsem si tuto práci zvolil, vûdûl, Ïe k m˘m povinnostem bude patfiit ãi‰tûní kostí od rÛzného svinstva, moÏná bych smûfioval k pÛvodnímu povolání, které pro mû vybrali: povolání duchovního. Jsem Hugh de Singleton, ãtvrt˘ a poslední syn drobného rytífie z hrabství Lancashire. Panství Little Singleton má pfiípadné jméno; je malé. Otci je propÛjãil jako léno Robert de Sandford. Bylo to pfiíjemné místo pro dûtství a dospívání. Rovné jako stÛl, a v nûm se klikatila línû tekoucí pfiílivová fiíãka Wyre, která si razila cestu krajinou na své cestû z kopcÛ, viditelná deset mil k mofii a stejnû daleko na severozápad. JelikoÏ jsem byl nejmlad‰í syn, na‰e drÏba nehrála v mé budoucnosti Ïádnou roli. Panství mûl obdrÏet se v‰ím v‰udy mÛj nejstar‰í bratr Roger. Vzpomínám si, Ïe je‰tû jako mal˘ kluk jsem ho zaslechl, jak s otcem probírá v˘bûr nevûst, které by mohly pfiinést vûno, jeÏ by zvût‰ilo jeho pozemky. V této vûci byli pfiimûfienû úspû‰ní. Maudino vûno zdvojnásobilo bratrovu pÛdu. Po tfiech dûtech Roger rovnûÏ zdvojnásobil velikost postele. Maud nikdy nebyla kfiehká dívka a kaÏd˘ potomek, jehoÏ pfiivedla na svût, jí jenom pfiidal na mohutnosti. Rogerovi to zfiejmû tûÏkou hlavu nedûlalo. Dûdicové jsou dÛleÏití. Ve ‰kole na panství vyuãoval vesnick˘ knûz, otec Aymer. KdyÏ mi bylo devût let – v tom roce se poprvé objevila âerná smrt –, promluvil s m˘m otcem a o mojí budoucnosti bylo rozhodnuto. Prokazoval jsem nadání ke studiu, takÏe mû ãekala univerzita. Ve ãtrnácti mû poslali do Oxfordu, aby se ze mû stal úfiedník, a kdoví, moÏná nakonec i právník nebo knûz. Nebylo to nejlep‰í naãasování, neboÈ v mém druhém roce na univerzitû jednoho studenta rozzufiilo, Ïe mu v jedné hospodû na Hlavní pfiinesli pivo fiedûné vodou, a spolu s dal‰ími krãmu vybílil.

Krãmáfi vyhledal pomoc a rvaãka pfierostla v nepokoje po celém mûstû, od té doby známé jako Pouliãní boufie ve svátek svaté Scholastiky. NeÏ ‰erif nastolil pofiádek, pfii‰lo o Ïivot témûfi sto studentÛ a mû‰ÈanÛ. KdyÏ jsem se odváÏil vystrãit nos z koleje, prchl jsem do Lancashiru a vrátil jsem se devûtadvacátého záfií, ve svátek svatého Michala, kdy zaãínal dal‰í semestr. Místo toho jsem mohl zdûdit Little Singleton, kdyby âerná smrt byla hor‰í. V roce 1349 zemfieli Roger a jeden z jeho synÛ jen dva dny po sobû, v t˘dnu pfied svátkem svatého Petra. Potom ve svátek Panny Marie zemfiel mÛj tfietí bratr pfiímo v den, kdy onemocnûl. Otec Aymer tvrdil, Ïe nemoc zpÛsobuje nerovnováha ãtyfi tûlesn˘ch tekutin i vzduchu, zemû, ohnû a vody. Vût‰ina knûÏí, a ve skuteãnosti i laikÛ, pfiisuzovala tuto nerovnováhu BoÏímu hnûvu. Lidé Bohu rozhodnû poskytli dostatek dÛvodÛ, aby se hnûval. Vût‰ina lékafiÛ pfiipisovala tuto nerovnováhu vzduchu. Otec Aymer doporuãoval pálit mokré dfievo, aby hodnû koufiilo, v pravideln˘ch intervalech zvonit na kostelní zvon a nosit na krku pytlíãek s kofiením a bylinami, aby se provonûl vzduch. Byl jsem je‰tû skoro dítû, ale uÏ tehdy mi pfiipadalo, Ïe tato opatfiení nezabírají. Otec Aymer, kter˘ nezanedbával své povinnosti jako nûktefií niãemní knûÏí, zemfiel t˘den poté, co poskytl poslední pomazání mému bratrovi Henrymu. Sledoval jsem to ode dvefií, v náleÏité vzdálenosti od bratrova lÛÏka. V pamûti mi utkvûlo, jak se otec Aymer sklání nad sípajícím, umírajícím bratrem, a kdyÏ mu udílí svátost pomazání, pytlíãek s kofiením a bylinami se mu houpe na krku. Little Singleton tedy zdûdil mÛj synovec se svou matkou a já jsem odjel do Oxfordu. Studium mi nepfiipadalo zvlá‰È zajímavé. Otec Aymer mû nauãil latinsky a trochu fiecky, takÏe jsem bez námahy své znalosti tûchto jazykÛ vylep‰il.

V pfiedepsan˘ch ‰esti letech jsem dokonãil trivium a kvadrivium, ale poté co jsem se stal bakaláfiem, rozhodl jsem se, Ïe knûzem nebudu. Nemûl jsem nejmen‰í chuÈ zÛstat star˘m mládencem, aãkoliv jsem nepom˘‰lel na Ïádnou urãitou dívku, s níÏ bych mohl ukonãit svÛj osamûl˘ stav. TouÏil jsem pokraãovat ve studiu. UvaÏoval jsem, Ïe tfieba vystuduju právo, pfiestûhuju se do Lond˘na a budu radit králÛm. Od tohoto je‰itného zámûru mû mûl odradit poãet královsk˘ch rádcÛ, jejichÏ Ïivoty skonãily ve vûzení nebo na popravãím ‰palku. Ale mladí se zfiídkakdy dají zastra‰it, aby se nehnali za po‰etil˘m nápadem. Z toho vidíte, jak málo jsem si povaÏoval Ïivota vikáfie na nûjaké zastrãené vesnici, nebo dokonce hlavy farnosti s obroãím, z nûhoÏ bych Ïil. Ne v‰ak proto, Ïe jsem si nepfiál slouÏit Bohu. V tomto ohledu byla moje touha myslím silnûj‰í neÏ mnoh˘ch, ktefií se cítili k této cestû povoláni a ve sluÏbû církvi slouÏili i sami sobû. V roce 1361, kdy jsem dosáhl titulu mistra svobodn˘ch umûní, znovu udefiil mor. Stejnû jako pfiedtím utrpûl Oxford velké ztráty. Koleje hodnû profiídly. Pfii‰el jsem o mnoho pfiátel, ale Bohu se opût zlíbilo mû u‰etfiit. Od té doby jsem se mnohokrát modlil, abych dokázal Ïít tak, aby jemu pÛsobilo radost, Ïe tak uãinil. Bydlel jsem v pokoji v ulici svatého Michala se tfiemi dal‰ími studenty. Jeden uprchl z mûsta pfii prvním náznaku, Ïe se nemoc vrátila. Dal‰í dva zemfieli. Nemohl jsem nijak pomoct, ale snaÏil jsem se jim ulevit. JenÏe kdyÏ je ãlovûk od krku po tfiísla pokryt˘ praskajícími boláky, nedá se mu ulevit. Nosil jsem jim vodu, pfiikládal na horeãkou rozpálená ãela studené obklady a ãekal s nimi na smrt. S Williamem z Garstangu jsme se pfiátelili od chvíle, kdy se pfied pûti lety zapsal na Balliol College. Pocházeli jsme z ves-

nic vzdálen˘ch od sebe pouh˘ch pût mil – jeho vesnice byla ov‰em mnohem vût‰í; t˘dnû se tam konal trh, ale poznali jsme se, aÏ kdyÏ jsme spolu studovali. Hodinu pfiedtím, neÏ zemfiel, mi William pokynul, aÈ pfiistoupím k jeho lÛÏku. NeodvaÏoval jsem se zÛstat blízko, ale sly‰el jsem jeho sípav˘ ‰epot, kdyÏ mi odkazoval své vûci. Do jeho skrovného majetku patfiily také tfii knihy. BoÏí cesty jsou nevyzpytatelné. Mezi semestry, v létû 1361, se Prozfietelnosti zlíbilo uãinit tfii vûci, jeÏ provÏdy zmûnily mÛj Ïivot. Zaprvé jsem pfieãetl jednu z Williamov˘ch knih – byla to Chirurgie od Henryho de Mondeville – a dozvûdûl se úÏasné vûci o sloÏitostech lidského tûla. âetl jsem cel˘ den a pozdû do noci, dokud mi nedo‰la zásoba svíãek. KdyÏ jsem obrátil na poslední stránku, pustil jsem se do té knihy znovu a nakoupil jsem dal‰í svíãky. Zadruhé jsem se zamiloval. Nevûdûl jsem, jak se jmenuje, ani kde bydlí. Ov‰em jedin˘ pohled mi fiekl, Ïe je to vysoce postavená dáma, která mû spoleãensky znaãnû pfievy‰uje. Srdce v‰ak neuznává spoleãenská pravidla. OdloÏil jsem Williamovu knihu jen na tak dlouho, abych si za‰el na jídlo. Uvidûl jsem tu Ïenu, kdyÏ jsem odcházel z hospody. S pfiirozen˘m pÛvabem jela na ‰edém jezdeckém koni. Doprovázel ji muÏ, jehoÏ jsem povaÏoval za jejího manÏela. S nimi jela dal‰í Ïena, také docela hezká, ale té jsem vûnoval jen málo pozornosti. Za touto trojicí jelo ‰est ‰tolbÛ: podle jejich modroãern˘ch tunik by se dala zjistit totoÏnost rodiny té dámy, ale i jich jsem si pramálo v‰ímal. Kdybych mûl takové postavení, abych jednoho dne obdrÏel diecézi, moÏná bych si vybral milenku a nedbal na sliby ãistoty. Mnozí, ktefií zvolili duchovní stav, to tak dûlají. KnûÏí niÏ‰ího svûcení musejí b˘t mnohem opatrnûj‰í, ale i oni si mnohdy vydrÏují Ïeny. Obvykle se jim to nezazlívá, pokud jsou loajální

k Ïenû, která s nimi Ïije a rodí jim dûti. Mnû ov‰em pfiipadalo pomy‰lení na poru‰ení slibu stejnû odporné jako osamûl˘ Ïivot svázan˘ pouze s církví. Ta jiÏ je nevûstou Kristovou a nepotfiebuje Ïádného jiného manÏela. Vidina na ‰edé kobyle na sobû mûla tmavorud˘ ‰at s pfiiléhav˘m ÏivÛtkem a na hlavû ãistû bíl˘ kruseler, takÏe bylo vidût, jak jí ka‰tanové vlasy rámují dokonal˘ obliãej. Krásné Ïeny mû uchvátily uÏ dfiív. Stávalo se to pravidelnû. Ale je‰tû nikdy takhle. Samozfiejmû jsem totéÏ fiíkal uÏ poslednû. V diskrétní vzdálenosti jsem se za tou trojicí a jejich ‰tolby pustil a doufal, Ïe by mohli zastavit pfied nûjak˘m domem. Byl jsem zklaman˘. Pokraãovali k Ospens Road, pfiejeli pfies Castle Mill Stream a zmizeli na západû, zatímco jsem tam stál na mostû, naprosto ztracen˘, a díval se za nimi. Proã jsem se mûl cítit opu‰tûn˘ kvÛli Ïenû, která zfiejmû byla manÏelkou jiného muÏe? Kdo ví? Já ne. KdyÏ se teì za tím dnem ohlédnu, pfiipadá mi to smû‰né, ale tehdy mi to tak nepfiipadalo. Pustil jsem tu Ïenu z hlavy. Ne, lÏu. Krásnou Ïenu je nemoÏné pustit z hlavy jako tfieba kufií oko. NemoÏné a stejnû tak znepokojivé. Nicménû jsem se o to pokusil. Vrátil jsem se ke knize a zavr‰il tfietí pouÈ jejími stránkami. Byl jsem zmaten˘, ale nezpÛsobilo to ono dílo. Zamûstnání, o nûmÏ jsem si myslel, Ïe mû ãeká, mû nelákalo. Poskytovat rady princÛm mi pfiipadalo nezajímavé. Nyní jsem neustále myslel na uzdravování nemocn˘ch a zranûn˘ch lidsk˘ch tûl. Skoku do neznáma jsem se bál. Oxford praskal ve ‰vech uãenci, právníky a úfiedníky. Na toho, kdo si zvolil se k nim pfiidat, neãekalo Ïádné pfiekvapení. Ve mûstû rovnûÏ pob˘valo mnoho felãarÛ, ktefií se povaÏovali za nûco zdaleka lep‰ího neÏ brad˘fii, ktefií obvykle se‰ívali rány a pou‰tûli Ïilou, kdyÏ bylo takov˘ch úkonÛ zapotfiebí. Dokonce se vyznali i v pouÏívání mastí a lektvarÛ, coÏ pfiíslu‰elo lékafiÛm. Ale de Mondevilleova

kniha mi fiekla, jak málo vím o chirurgii a kolik se musím nauãit, pokud si toto povolání zvolím. Potfieboval jsem poradit. Myslím, Ïe v celém Oxfordu není nikdo moudfiej‰í neÏ mistr John Wyclif. Najdou se tam takoví, ktefií mají samozfiejmû jin˘ názor. âasto jsou to uãenci, jeÏ mistr John pfiedãil v disputaci. Mezi mnohé jeho ctnosti nepatfií takt, ale zájem o studenty k nim patfií. Hledal jsem ho, aby mi poradil, a na‰el jsem ho v jeho komnatû v Balliol College sklonûného nad knihou. Nerad jsem ho vyru‰il, ale vlídnû mû pfiijal, kdyÏ uvidûl, Ïe na dvefie jsem zaklepal já. „Hughu… Pojì dál. Vypadá‰ dobfie. Pojì a posaì se.“ Pokynul mi na lavici, sám se posadil jako pfiedtím a já si sedl na místo, jeÏ mi nabídl. Mlãky se na mû zadíval a ãekal, aÏ mu sdûlím dÛvod, proã jsem pfii‰el. „Hledám radu,“ spustil jsem. „Mûl jsem v úmyslu studovat právo, tak jako mnozí zde, ale láká mû nové povolání.“ „Právo je bezpeãné… pro vût‰inu,“ podotkl Wyclif. „Jaká nová Ïivotní dráha tû zajímá?“ „Chirurgie. Mám knihu, jeÏ pfiedkládá staré i nové znalosti léãby zranûní a nemocí.“ „A na základû této knihy by sis troufl na nové povolání?“ „PovaÏuje‰ to za nerozum?“ „VÛbec ne. Pokud budou lidé pÛsobit sobû ãi jin˘m zranûní, potud bude zapotfiebí chirurgÛ.“ „To potom bych mûl b˘t vÏdycky zamûstnan˘.“ „Ano,“ protáhl obliãej Wyclif. „Ale proã hledá‰ radu u mû? O tûchto vûcech vím málo.“ „Nepfiicházím za tebou kvÛli znalostem chirurgie, ale potfiebuji pomoc pfii promy‰lení svého rozhodnutí.“ „Vyhledal jsi radu nûkoho jiného?“ „Ne.“ „Tak to je tvoje první chyba.“

„Koho jiného mám hledat? Zná‰ nûkoho, kdo mÛÏe poradit ohlednû Ïivota lékafie?“ „Jistû. MÛÏe ti poradit ohlednû kterékoliv Ïivotní dráhy. Já jsem se k nûmu obrátil o radu, kdyÏ jsem se rozhodl usilovat o akademickou hodnost v teologii.“ Umlkl jsem, neboÈ jsem neznal Ïádného ãlovûka natolik schopného, jak zmínil mistr John, aby dokázal poradit jak v teologii, tak v chirurgii. MoÏná neÏije v Oxfordu. Wyclif vidûl, jak tápu. „Nepotfiebuje‰ BoÏí vÛli a vedení?“ „Ach… uÏ rozumím. Ptá‰ se, jestli jsem se kvÛli této vûci modlil? Ano, modlil, ale BÛh mlãí.“ „Jsem tedy tvoje druhá nejlep‰í volba.“ „Ale… ty sám jsi pfied chvílí fiekl, Ïe ná‰ Pán mÛÏe poradit ohlednû kaÏdého zamûstnání.“ „Îertuji. Já samozfiejmû, jako kaÏd˘ ãlovûk, nejsem lep‰í neÏ ná‰ Pán…, to vÛbec ne.“ „TakÏe mi v mém rozhodnutí neporadí‰?“ „¤ekl jsem snad nûco takového? Proã si pfieje‰ stát se lékafiem? Má‰ poÏitek z krve, ran a bolesti?“ „Ne. Obávám se, Ïe na to moÏná nebudu mít Ïaludek.“ „Proã tedy?“ „Studium ãlovûka, jeho bolestí a jejich léãení mi pfiipadá fascinující. A rád bych… rád bych ostatním pomáhal.“ „To bys jako knûz mohl.“ „To ano, ale chybí mi odvaha zacházet s nesmrtelnou du‰í jiného ãlovûka.“ „OdváÏil by ses zacházet s tûlem ãlovûka, ale nikoli s jeho du‰í?“ „Tûlo dlouho nevydrÏí, bez ohledu na to, co mohou lékafi nebo ranhojiã udûlat, ale lidská du‰e mÛÏe vstoupit na nebesa, nebo skonãit v pekle… navûky.“

„A knûz mÛÏe ovlivnit, jakou cestu zvolí, zda k dobru, ãi ke zlu,“ dokonãil Wyclif moji my‰lenku. „Pfiesnû tak. Taková zodpovûdnost je na mû pfiíli‰.“ „Kdyby tak v‰ichni knûÏí uvaÏovali jako ty,“ zamumlal Wyclif. „A ufiíznout paÏi rozdrcenou v bitvû tû tíÏit nebude?“ „Je to jenom tûlo, nikoli vûãná du‰e.“ „¤íká‰ pravdu, Hughu. A je velmi zásluÏné pomáhat ulehãit lidské Ïivoty. Kristus vykonal mnoho zázrakÛ, aby lidem ulevil od jejich utrpení. Kdybys uãinil totéÏ, pustil by ses po stejné cestû.“ „Takhle jsem o tom neuvaÏoval,“ pfiipustil jsem. „Tak o tom uvaÏuj teì. A pokud se stane‰ lékafiem, mûj na‰eho Pána jako svÛj vzor a povede‰ si ve své práci dobfie.“ Tfietí BoÏí zázrak: povolání. Pojedu studovat do PafiíÏe. MÛj pfiíjem z panství Little Singleton ãinil kaÏdoroãnû ‰est liber a patnáct ‰ilinkÛ, coÏ mi bylo pfiiznáno, pokud budu studovat, nanejv˘‰ po dobu osmi let. Se sv˘mi prostfiedky jsem si mohl dovolit jeden rok v PafiíÏi. Vím, co si myslíte. Ale neÏil jsem rozmafiile. V PafiíÏi je draho. Hodnû jsem se tam nauãil. Pozoroval jsem pitvy a pak se jich sám úãastnil. Nauãil jsem se otevírat Ïíly, ‰ít rány, vypalovat po‰kozenou tkáÀ, odstraÀovat ‰ípy, napravovat zlomené kosti a léãit boláky. Nauãil jsem se vytrhnout zub a odstranit nádor. Nauãil jsem se trepanovat, abych ulehãil od bolestí hlavy, a jak vyfiíznout pí‰tûl. Nauãil jsem se, které byliny mohou zastavit krvácení ãi otupit bolest nebo vyãistit ránu. VynaloÏil jsem ãas a peníze, jak nejmoudfieji jsem umûl, a uãil se dovednostem, které mi, jak jsem doufal, jednoho dne zajistí Ïivobytí.