STRUâNÁ CHRONOLOGIE 1044 1066
1071 1076 1077 1078 1081
První zmínka o „stfielném prachu“ v ãínské vojenské pfiíruãce fiíjen Normansk˘ vévoda Vilém Dobyvatel poráÏí u Hastings anglickou armádu a v prosinci je korunován králem Anglie. Nûktefií nemajetní angliãtí váleãníci cestují do Konstantinopole a vstupují do varjaÏské gardy, elitní osobní stráÏe byzantského císafie. srpen Turecká armáda SeldÏukÛ rozdrtí u Mantzikertu vojska byzantského císafie na území, které dnes tvofií v˘chodní Turecko. âína zakazuje v˘voz síry a ledku, dvou sloÏek stfielného prachu. SeldÏuck˘ emír Sulajmán ibn Kutulmi‰ zakládá v západní Anatolii nezávisl˘ sultanát Rúm. Soupefi o císafisk˘ trÛn dovolí Sulajmánovi za pomoc proti byzantskému císafii, aby se SeldÏukové usídlili v Nikami, sotva tisíc mil od Konstantinopole. duben Alexios Komnenos uchvátil byzantsk˘ trÛn. kvûten Na byzantská území vtrhl od Jaderského mofie Robert Guiscard, normansk˘ vévoda z Apulie, zmocnil se Korfu a zaãal obléhat Dyrrhachion, mûsto Durres / Draã v dne‰ní Albánii. fiíjen Vévoda Robert poráÏí armádu vedenou císafiem Alexiem u Dyrrhachia.
Baltské
Novgorod
m o fi e
Volha
RUS Kyjev Dunaj
Dyrrachium
Sinop
Trapezunt
Konstantinopol
S t fi e d o z e m n
í m o fi e
Mantzikert
(místo bitvy)
TURKESTÁN
Chiva
pou‰È Karakum
Samarkand Buchara
e
Syrakusy
GRUZDerbent IE
Kara-bogaz
m o fi
Nikája RÚ ANATOLIE M
Darialsk˘ prÛsmyk
ja) ar ud Am s( xo
or Bosp
SVAN ETIE
Aralské mofie O
mo fie
âerné mofie
KAZ
ické
¤ím Neapol
K AV
rki Ta
Jad ers ké
Kasp
Benátky
Dn ûpr
PERSIE Jeruzalém
Alexandrie s du In
Ru dé
Ni l
S
mo fi e
0
400
800
1200 km
Arabské mofie
Indick˘ oceán
j ise Jen
Ob
ur Am
y Irt ‰
Bajkal
Balcha‰ ËAN-·AN
Ka‰gar Jarkand Chotan
Tun-chuang
pou‰È Taklamakan
Tsaidam
KCH UN L UN
THANG âHANG
hora KailበH
IM
T IB E T
ÁL
AJ NEP ÁL Ga nga
â
Lhasa
KOREA Si-ning
Kukunor
Í
fiek a
O‰
Îlutá Lan-ãou âchang-an Kchaj-feng
N ang
Èi -c’g Jan
A
Kuang-ãou
Jihoãínské mofie ong Mek
Bengálsk˘ záliv
JA
PO
V˘chodoãínské mofie
N
SK
O
Kdo pfiivykl pohodlí Ïivota a zrudl˘ vínem na v‰e svrchu hledí, ve mûstû zaÏije jen málo strádání. Ten neuvûfií, jak já, znaven v‰ím, uãinil jsem oceán sv˘m domovem, neb nebylo zbytí. Noãní stíny se protáhly, od severu pfiihnal se sníh. V‰e spoutal mráz; krupobití, to nejchladnûj‰í zrno, zaplavilo zem. Av‰ak v m˘ch Ïilách zas kolotá neklidná krev, Ïe horské fieky a valící se slané vlny mû vyzvou na souboj. Mé srdce stále touÏí vydat se na cesty, nav‰tívit zemi neznám˘ch lidí daleko za mofiem. (Mofieplavec z Exeter Book, Anglie, 10. století)
dyrrhachion 1081
1 Kolem poledního najela Vallonova eskadrona na via Egnatia a dusala po té dláÏdûné silnici k západu. MuÏi ujíÏdûli se zarputilou odhodlaností, oãi podlité krví upírali pfiímo pfied sebe a o tfii dny pozdûji – ‰estnáctého dne mûsíce fiíjna – pfii západu slunce zastavili vyãerpané konû na zalesnûném hfiebeni obráceném k jaderskému pobfieÏí. Vallon se pfiedklonil a v podveãerním svûtle pfiimhoufiil oãi. Slunce uÏ z poloviny zmizelo za mofiem a rozprostfielo na hladinû lesknoucí se mûdûn˘ vûjífi aÏ k pfiístavu Dyrrhachion. Na tuhle vzdálenost se mûsto r˘sovalo jako pouhá nejasná ‰mouha, bylo to pfiíli‰ daleko, neÏ aby rozeznal postavení NormanÛ nebo ‰kody, které nadûlaly jejich obléhací stroje. Zaostfiil na krat‰í vzdálenost a soustfiedûnû si prohlíÏel leÏení ByzantincÛ aÏ ãtyfii míle ve vnitrozemí, ktefií se zakopali v ‰irokém obdélníku podél klikatící se fieky. Od leÏení se na pÛl míle táhl oblak prachu. Vallon vrhl pohled na Josselina, jednoho ze sv˘ch centurionÛ. „Vypadá to, Ïe císafiská vojska melou z posledního a Ïe jim zb˘váme uÏ jenom my.“ Josselin pfiik˘vl. „Podle velikosti zákopÛ bych na‰e síly odhadoval na nûco pfies patnáct tisíc muÏÛ.“ Vallon obhlíÏel terén a snaÏil se urãit, kde bude svedena bitva. Usoudil, Ïe na pláni severnû od mûsta. Nad obzorem záfiil uÏ jen prouÏek slunce a mofie potemnûlo do tmavû fialové a naãervenale modré. Ohlédl se na své vojáky. Turkmenské oddíly podfiimovaly v sedle, ostatní vût‰inou sesedli z koní, posadili se ke korkov˘m dubÛm a vyãerpanû se o nû opírali. Jejich oãi, to byly pouhé bezútû‰né ‰tûrbiny v obliãejích pokryt˘ch prachem. Za minulé dva t˘dny ujeli napfiíã Balkánem ãtyfii sta mil od bulharské hranice tvofiené Dunajem a nyní vypadali spí‰ jako ti, jiÏ bitvu pfieÏili, neÏ jako váleãníci, ktefií se do ní co nevidût chystají. Z úboãí pod nimi k nim doléhalo cinkání ovãích zvoncÛ a líbezné zurãení bystfiiny. Nûktefií vojáci uÏ nesli koÏené mûchy s vodou a soudky sv˘m kamarádÛm a Ïízniv˘m koním. Tfii jeho centurioni zarazili konû a ãekali na jeho rozkazy. Odchrchlal si, aby dostal prach z hrdla. „KdyÏ pfiijedeme do leÏení po setmûní, bude to hotové peklo. Budou se nás nekoneãnû vyptávat a posílat nás z místa
. 13 .
na místo. Budeme mít ‰tûstí, jestli se pfied svítáním ubytujeme. Odpoãineme si dnes v noci tady a pojedeme tam pfied v˘chodem slunce. Rozdûlte zásoby, co nám zbyly.“ Otoãil se ke Conradovi, Germánovi ze Silesie, kter˘ by po nûm jako první pfievzal velení. „Kapitáne, vyber deset muÏÛ, ti aÈ se dají do pofiádku, a oznamte velení nበpfiíjezd. Zranûné naloÏte na jeden ze zásobovacích vozÛ. Vyproste si nebo vypÛjãte co nejvíc jídla. Zjisti, co se dûje, a po‰li hlá‰ení.“ „Ano, hrabû.“ Vallonovo postavení nebylo nijak velkolepé. Podle sãítání pfii nástupu z dne‰ního rána velel jednotce lehké a stfiední kavalerie v poãtu dvou set devadesáti ‰esti muÏÛ. Tedy o dvacet ménû, neÏ kdyÏ pfied sedmi mûsíci vyjel z Konstantinopole a zamífiil k bulharsk˘m hranicím. ¤íkali jim Cizinci – byli to Ïoldnéfii, najatí z celé Byzantské fií‰e i mimo ni. Mezi stromy se uÏ kladly stíny, kdyÏ Conrad s vybran˘mi muÏi odjel za skfiípûní rozviklan˘ch kol vozu s pûti obvázan˘mi zranûn˘mi. Vallon vedl konû k bystfiinû a lehce napadal na nohu, coÏ byl dÛsledek poranûní vaziva pfied devíti lety. Bylo mu devûtatfiicet a zaãínal pociÈovat následky zranûní, která za více neÏ dvacet let vojensk˘ch taÏení utrpûl. Pramen vyvûral zpod prastarého cesmínového dubu, jehoÏ kmen se od kofienÛ rozdvojoval a vytváfiel rozsochu, v níÏ stála malovaná socha Panny Marie s JeÏí‰em. Na vûtvích visely ikony, zvonky a drobné pfiedmûty, které za vûtru cinkaly. U pramene sedûl stafiec s tváfií jako splaskl˘ vak, s paÏemi pevnû pfiekfiíÏen˘mi na hrudi. Obsluhoval ho chlapec, kter˘ mûl ruku poloÏenou na starcovû rameni. Vallon na nûho pok˘vl. „BÛh tû ochraÀuj, otãe.“ „Tvoji muÏi kradou moji vodu.“ Vallon klesl na kolena vedle svého konû. „Pfiipadá mi, Ïe jí není ani o kapku ménû, neÏ kdyÏ jsme pfiijeli.“ Stafiec se zlostnû zak˘val dozadu dopfiedu. Oãi mûl zakalené. „Pramen je posvátn˘. Mûli byste za vodu platit.“ Vallon se naklonil nad tÛÀkou, odhrnul si vlasy, nabral vodu do dlanû a svlaÏil si vyprahlá ústa. Slastnû zavfiel oãi a vychutnával, jak mu chladná tekutina klouÏe hrdlem. „Îíznivému je kaÏdá voda posvátná. Av‰ak komu zaplatit? Tomu, jenÏ ji stvofiil, nebo ãlovûku, kter˘ ji hlídá? Rád vûnuji své modlitby obûma.“ Stafiec si pro sebe nûco mumlal. Vallon si otfiel ústa a pok˘vl k planinû, na níÏ houstnoucí pfiíliv tmy zaãínaly probodávat ohnû. „Ví‰, co se tam dûje?“
. 14 .
Stafiec si odplivl. „VraÏdûní, znásilÀování, krádeÏe – v‰echno zlo, které s sebou pfiitáhne armáda.“ Vallon se usmál. „Povím ti, za co ti zaplatím.“ Vylovil z váãku pár mincí a vtiskl je do vrásãité dlanû. „Nûktefií mí muÏi trpí bahenní nemocí po pfiíli‰ dlouhém pobytu na dunajsk˘ch slatinách. NedokáÏou pozfiít bûÏné pfiídûly. Kdybys mohl postrádat ko‰ík vajec, trochu mléka a ãerstv˘ chleba…“ Chlapec si vzal mince a prozkoumal císafiské hlavy. „Jsou dobré, dûdeãku.“ Stafiec nevidomû za‰ilhal. „Nejsi ¤ek.“ „Jsem Frank. Îivotní boufie mû zavály aÏ na tento vzdálen˘ bfieh.“ MuÏ se namáhavû zvedl. „Frankové, Angliãani, Rusové, Turci… ¤í‰e je promofiená cizími vojáky.“ „Ktefií bojují, aby ubránili její hranice, zatímco její ‰lechta vystavuje na odiv nejnovûj‰í módní v˘stfielky v hipodromu.“ Chlapec odvádûl dûdeãka po svahu pryã. Vallon poveãefiel hrozny a tvrd˘ chleba, pfiehodil si deku pfies ramena a propadl se do spánku za vyzvánûní zvonkÛ. Probudil ho vracející se chlapec. „Tady vám nesu vajíãka a chleba, pane.“ Vallon si promnul oãi a ohlédl se nahoru na svah. „Kapitáne Josseline, je tady jídlo pro nemocné.“ KdyÏ voják ode‰el, Vallon se naklonil kupfiedu a zkoumavû obhlíÏel ohnû císafiské armády, rozdûlané tak, aby vytváfiely mfiíÏ, zatímco ohnû NormanÛ obtáãely obléhané mûsto jako fiefiav˘ náhrdelník. O normanské armádû vûdûl jenom tolik, Ïe ji vede Robert Guiscard zvan˘ „Lstiv˘“, vévoda z Apulie a Kalábrie, mimofiádnû nadan˘ generál, kter˘ se vydal do Itálie jako pouh˘ dobrodruh a za patnáct let si vybojoval vévodství a uãinil z papeÏe svého vûrného spojence. Mezi stromy zablikala pochodeÀ a pfiibliÏovala se po cestû. Zaklapala koÀská kopyta. Ve svûtle vûtrem zmítaného plamene rozeznal Vallon jezdce, kter˘ vedl nákladního konû. Jezdec se pfiiblíÏil a ukázalo se, Ïe je to mohutnû stavûn˘ chlap. PochodeÀ ozáfiila ry‰av˘ zapleten˘ vous, fiídnoucí Ïluté vlasy a ãervenou tuniku zdobenou zlatem. Do cesty jezdci skoãily stíny. „Stát! Kdo jsi?“ „Beorn Ost˘chav˘, primikerios ve varjaÏské gardû. Vy jste muÏi hrabûte Vallona? V˘bornû. Zaveìte mû k nûmu.“ Vallon se ze‰iroka usmál a zvedl se. „Jsem tady, u pramene.“
. 15 .
Beorn sklouzl z konû, pomalu pro‰el mezi stromy a popadl Vallona do navonûného objetí. Jeho mohutnost nebyl Ïádn˘ klam. Dvefimi musel procházet bokem, hruì mûl ‰irokou a mocnou, ov‰em na svÛj upraven˘ zjev si velice potrpûl. „Co to provádí‰, takhle b˘t zalezl˘ ve tmû?“ „Máme za sebou t˘dny namáhavé jízdy a já z únavy usnul.“ „Málem jsi propásl hostinu. CoÏ mi pfiipomíná: natrefil jsem na tvého germánského centuriona a fiíkal, Ïe jste uÏ mûsíc jen louskali cvrãky. Pfiivezl jsem nûco k jídlu. NemÛÏete bojovat s prázdn˘m Ïaludkem.“ Vallon sevfiel Beornovi ruce. „Drah˘ pfiíteli.“ Beorn byl vyhnanec, jako on, anglick˘ hrabû, veterán bitev u Stamford Bridge a u Hastings, jehoÏ Normani pfiipravili o panství v Kentu. Vallon se s ním spfiátelil pfii taÏení do Anatolie. Vzájemnû si zachránili Ïivot a pouto mezi nimi se je‰tû víc utuÏilo, kdyÏ Beorn zjistil, Ïe Vallon vykonal cestu do Anglie, hovofií jeho jazykem a s anglick˘m druhem podnikl cestu daleko na sever. Varjag se otoãil k hlídkám. „OdvaÏte ty ko‰e. Pfiineste je sem.“ Hlídky se pod váhou nákladu proh˘baly. Beorn jeden ko‰ otevfiel a prohrabal ho. „Tenhle ne. Podejte mi ten druh˘.“ Zajel do nûho, spokojenû zamruãel a vytáhl peãené kufie. „Pfiivezl jsem tfii.“ „NemÛÏu si nacpat bfiicho masem, kdyÏ moji muÏi Ïv˘kají tvrdé suchary.“ „Stále stejn˘ star˘ Vallon. Poslal jsem tvého germánského kapitána k veliteli leÏení. Do pÛlnoci budou mít tvoji muÏi tolik jídla, kolik dokáÏou sníst. Jednoho ptáka si necháme pro sebe a s tûmi zbyl˘mi udûlej, co chce‰.“ Pozvedl polní láhev. „Tohle ov‰em vystaãí jen pro nás dva. Malmsey, to nejlep‰í víno z Kypru. ¤ekni sv˘m muÏÛm, aÈ rozdûlají oheÀ. My dva si toho máme hodnû co vyprávût a chci ti pfiitom vidût do obliãeje.“ Vallon se zasmál a pfiivolal své centuriony. Odnesli jídlo a vojáci rychle sná‰eli dfiíví na podpal a vûtve. Jakmile zaãal oheÀ praskat, natáhl k nûmu Vallon ruce. „TakÏe nás bitva urãitû nemine.“ Beorn odtrhl kufiecí stehno a podal je Vallonovi. „Modlím se k Bohu, aby uÏ to bylo. Císafi dorazil vãera. Je‰tû dva dny, a pfii‰el bys o to.“ „Je to ten stejn˘ císafi, jako kdyÏ jsem odjíÏdûl?“ Vallon uvidûl, jak se Beornovi najeÏilo oboãí. „Alexios je ãtvrt˘ císafi, pod kter˘m za devût let slouÏím.“
. 16 .
Beorn odtrhl zuby kus kufiete. „Stejn˘, aÏ na to, Ïe Alexios se od ostatních císafiÛ li‰í. Je to císafi váleãník. Svoji první bitvu vybojoval proti SeldÏukÛm, kdyÏ mu bylo ãtrnáct, a od té doby neprohrál. Je lstiv˘ ve válce stejnû jako v diplomacii.“ Vallon máchl rukou k ohÀÛm, které blikaly na planinû. „Ani dost dobfie nevím, co k tomuhle stfietu vedlo. UÏ jsem byl na cestû na sever, kdyÏ Alexia korunovali, a pfied ãtrnácti dny jsem dostal pouze rozkazy odjet do Dyrrhachia. K Dunaji se novinky dostávají pomalu.“ Beorn nadzvedl huÀaté oboãí. „ZaÏili jste na hranici tûÏké ãasy? Vidûl jsem ty zranûné muÏe na voze.“ „Peãenûgové na nás zle dotírali, kdyÏ jsme se stahovali. Vyslat moji eskadronu hájit hranici proti nomádÛm na koních je jako poslat psa chytat mouchy. Vût‰inu na‰ich ztrát zapfiíãinila nemoc, ne boje.“ Beorn ohryzával kost z kufiecího steh˘nka. „K tomuhle se schylovalo uÏ léta. Císafi Michael byl svrÏen, poté co chtûl podpofiit sÀatek svého syna s dcerou vévody Roberta. Vévodovi to poskytlo záminku, kterou potfieboval, aby mohl vtrhnout do zemû. Letos v kvûtnu vyplul z Brindisi, bez boje obsadil Korfu a pochodoval na Dyrrhachion. Jeho flotila plula za ním, ale v boufii pfii‰la o nûkolik lodí.“ „Jak velkou má armádu?“ Beorn odhodil kost do ohnû. „PÛvodnû tfiicet tisíc muÏÛ, vût‰inou posbíran˘ch v‰ude moÏnû, bez ohledu na vûk nebo vojenskou zku‰enost. KdyÏ se Alexios o invazi dozvûdûl, udûlal chytr˘ tah – spojil se s benátsk˘m dóÏetem. DóÏe rozhodnû nestojí o to, aby Normani kontrolovali pfiístup k Jaderskému mofii. Osobnû pfievzal velení nad benátsk˘m loìstvem, zastihl normanské lodi, kdyÏ v‰ichni spali, nûkteré zniãil, zbytek rozprá‰il. Pak vplul do pfiístavu v Dyrrhachiu. KdyÏ pfiiplulo byzantské loìstvo, pfiipojilo se k BenátãanÛm a zablokovali cestu normanské flotile.“ „To není zrovna slibn˘ zaãátek Robertova taÏení.“ „Je toho je‰tû víc. Robert oblehl mûsto, které ov‰em dobfie brání strategos Georgos Palaiologos.“ „Na v˘chodû jsem pod ním slouÏil. Stateãnûj‰ího velitele jsem nepoznal.“ „Mበpravdu. UdrÏel se nejenom proti Robertov˘m katapultÛm a obléhacím vûÏím, ale také uãinil v˘pad proti nepfiíteli, s jízdou se vyfiítil z mûsta a zniãil obléhací stroj. Pfii jednom útoku ho zasáhl ‰íp do hlavy a on cel˘ den bojoval s hrotem ‰ípu v lebce.“
. 17 .
„To by nám nበúkol usnadnilo, kdyby Palaiologos napadal normansk˘ t˘l, i kdyby bylo NormanÛ dvojnásob co nás.“ „Je jich míÀ. V létû fiádil v Robertovû armádû mor a zahubil pût tisíc muÏÛ, vãetnû stovek jeho nejlep‰ích rytífiÛ.“ Vallon se zasmál. „Skoro je mi toho chlapa líto. A byzantské síly, jak jsou silné?“ „Tak asi sedmnáct tisíc. Pût tisíc muÏÛ pfiedstavuje makedonská thrácká tagmata. Tisíc císafiská garda a vestiaritae a tisíc Varjagové. Stejnû jako místní vojsko a srb‰tí vazalové máme turecká pomocná vojska, kolem deseti tisíc muÏÛ, z nichÏ vût‰inu dodal tvÛj star˘ pfiítel, seldÏuck˘ sultán Rúmu.“ Vallon protáhl obliãej. „Na nû bych moc nespoléhal.“ „Îádn˘ strach. Boj rozhodne tûÏká jízda a mí Varjagové. UÏ jsme ãekali dost dlouho na pomstu za na‰i poráÏku u Hastings.“ „Znበplán bitvy?“ Beorn ukázal k ohÀÛm v dálce. „Dyrrhachion stojí na mysu, kter˘ se táhne soubûÏnû s pobfieÏím, od nûhoÏ ho oddûlují baÏiny. Pevnost je na ‰pici mysu a s pevninou ji spojuje most. Z toho, co jsem se dozvûdûl, má císafi v úmyslu vyslat ãást vojákÛ pfies baÏiny, aby napadli Normany zezadu, zbytek armády bude drÏet planinu pfied mostem.“ Vallon si lokl vína. „Sly‰el jsem, Ïe GuiscardÛv syn je hned po nûm druh˘m velitelem.“ „Bohemund,“ odpovûdûl Beorn. „Je to mohutn˘ rváã a násilník a dal‰í prvotfiídní voják. A není to jedin˘ pfiíbuzn˘, kdo bude bojovat po Guiscardovû boku. Jeho manÏelka Sigelgaita pojede do bitvy s ním.“ Vallon si odka‰lal. „To snad Ïertuje‰.“ „Na mou du‰i. Je vy‰‰í neÏ vût‰ina muÏÛ a divoãej‰í neÏ lev. Na milostné hrátky s ní by ãlovûk hned tak nezapomnûl.“ Vallon si vzpomnûl na manÏelku Caitlin, Ïenu rovnûÏ obávanou pro svÛj ohniv˘ temperament. „Mበnûjaké novinky z domova?“ Beorn si nalil dal‰í pohár. „PromiÀ, o tom jsem mûl zaãít nejdfiív. V srpnu jsem veãefiel v tvém domû. PokaÏdé, kdyÏ vidím lady Caitlin, je je‰tû majestátnûj‰í a tvoje dcery se snadno v˘hodnû provdají. Aiken v jejich spoleãnosti prospívá a je den ode dne obratnûj‰í a dovednûj‰í.“ Pfied tfiemi lety poÏádal Beorn Vallona, zda by nepfiijal do své domácnosti jeho tehdy tfiináctiletého syna jako své páÏe nebo nosiãe ‰títu. Aikenova matka uÏ neÏila a Beorn si pfiál, aby syn vyrostl v prostfiedí,
. 18 .
kde se nauãí fiecky a osvojí si fiecké zpÛsoby. Anglosa‰tí Varjagové se stále drÏeli svého jazyka a zvyklostí, a dokonce i císafie oslovovali anglicky. Vallon na to pfiistoupil nejen proto, Ïe ho o to Beorn poÏádal. Caitlin vidûla, jak je chlapec osamûl˘, a naléhala na Vallona, aby vzal chlapce pod svoji ochranu. Aiken se stane synem, kterého nedokázala Vallonovi dát. Témûfi ost˘chavû vytáhl Beorn zpod kabátce list a podal ho Vallonovi pfies oheÀ. Vallon si ho pfieãetl a usmál se. „Chudák Aiken. Uãí se tanãit spolu s mojí nejstar‰í dcerou.“ „Tak je to správnû, ne? Îe se váleãník uãí nóbl kroky?“ „Ov‰em. Îivot není jen utínání hlav nepfiátelÛm. V kaÏdém pfiípadû není tanec jediné, co si osvojuje. Pí‰e dobrou fieãtinou a fiíká, Ïe jeho uãitelé jsou spokojení, jak pokroãil v matematice a logice.“ Beorn bodl prstem do vzduchu. „Ale válãení je jeho pfiedurãen˘ údûl. Minul˘ mûsíc mu bylo ‰estnáct. AÏ pojede‰ na dal‰í taÏení, vezme‰ Aikena s sebou.“ Vallon zaváhal. „Ne v‰ichni ‰estnáctiletí mladíci jsou zocelení.“ Beorn se pfiedklonil. „A nûktefií se nezocelí, dokud neprojdou ohnûm bitvy. Slib mi, Ïe na své pfií‰tí taÏení vezme‰ Aikena s sebou. Vím, Ïe ho nevystaví‰ váÏnému nebezpeãí, dokud na to nebude pfiipraven˘.“ „Nejdfiív bych s ním rád promluvil a poslechl si, ãeho by chtûl dosáhnout.“ Nad takov˘mi ohledy mávl Beorn rukou. „Mému synovi kyne jenom jedno – Ïivotní dráha váleãníka zavázaného pfiísahou. Dej mi své slovo, Vallone. Za dva dny jdeme do bitvy. Mohl bych pfiijít o Ïivot. Postavím se svému osudu vyrovnanû, kdyÏ budu vûdût, Ïe Aiken pÛjde v m˘ch stopách.“ Vallon se za‰klebil. „Za dva dny bych to mohl b˘t já, kdo zÛstane leÏet mrtv˘, a pak to bude moje Ïena, kdo bude u tebe hledat ochranu.“ BeornÛv obliãej byl najednou samá vráska. Upíral pohled do plamenÛ. „Na tohle stfietnutí jsem ãekal dlouho. Pofiád mû neopou‰tí stud, Ïe jsem nezemfiel se sv˘m králem u Hastings. Tentokrát vévodu Roberta rozdrtíme, nebo pfii tom zemfieme.“ Vallon natáhl ruku a dotkl se Beornova ramena. „S takov˘m pfiístupem se bitvy nevyhrávají.“ Beorn zvedl hlavu a oãi mu ve svûtle plamenÛ rudû Ïhnuly. Zasmál se. „VÏdycky jsi byl li‰ák, kter˘ pfieÏije a bojuje dal‰í den.“ Vymr‰til paÏi. „Pfiísahej, Ïe jestli umfiu, udûlበz Aikena bojovníka.“
. 19 .
Vallon také natáhl ruku. „Pfiísahám.“ Beorn vyskoãil a bouchl Vallona do zad. „UÏ tû dlouho zdrÏuju od spánku. Bitvy se neobává‰, viì?“ „Nijak zvlá‰È.“ Beorn se burácivû zachechtal. „Váleãníka, kdyÏ není odsouzen k záhubû, osud u‰etfií.“ Vallon se zmohl na chab˘ úsmûv. „MÛj dávn˘ pfiítel Raul Germán fiíkával totéÏ.“ Beorn na nûho shlédl a neotesan˘ obliãej mu zvlídnûl. „A mluvil pravdu.“ Za rozbfiesku vedl Vallon svoji eskadronu do tábora ByzantincÛ. Praporce a korouhve prosvítaly prachem zvífien˘m tisíci koní. Centurion Conrad se s ním setkal u druhého ochranného valu a vedl ho mírn˘m zmatkem k veliteli domácích sil, císafiskému polnímu mar‰álovi. ¤eck˘ generál pfiijal Vallona se ‰patnû skr˘vanou podezíravostí. „Staãil jsi to jen taktak. Mûl jsi obdrÏet rozkazy k pochodu zaãátkem záfií.“ „Dostal jsem je pfied pouh˘mi ãtrnácti dny a Peãenûgové tolik litovali, Ïe nás vidí odcházet, Ïe nás pronásledovali na pÛl cesty do Nikopole.“ Pfii tom sotva patrném projevu vzpurnosti pfiivfiel generál oãi. „Spoléhám, Ïe tvoje eskadrona je schopná boje.“ Vallon vûdûl, Ïe nemá smysl vysvûtlovat, Ïe jeho muÏi a konû jsou vyãerpaní. „Splním rozkazy s ve‰ker˘m úsilím.“ Generál pomalu, s nevalnou dÛvûrou pfiik˘vl. Vallon si odka‰lal. „Îádám o povolení prozkoumat postavení nepfiítele. Moje eskadrona bude mnohem bojeschopnûj‰í, kdyÏ budeme znát situaci.“ Generál si Vallona dál temnû mûfiil. Jako vût‰ina pÛvodem byzantsk˘ch velitelÛ tûÏce nesl skuteãnost, Ïe obránci fií‰e se z valné ãásti rekrutují z cizích ÏoldnéfiÛ. „No dobfie. Do setmûní aÈ jste zpátky. Po západu slunce se tábor uzavírá. Nikdo ho neopustí a nikdo do nûho nevstoupí.“ „Sly‰els to?“ fiekl Conrad, kdyÏ odcházeli. „Musí to znamenat, Ïe císafi má v úmyslu jít do bitvy zítra.“ Vallon vzal na prÛzkum své tfii centuriony a skupinu luãi‰tníkÛ na koních a vyrazili k nízkému hfiebeni asi tak míli od mûsta. Odtud vidûl prÛlomy ve zdech pevnosti zpÛsobené katapulty. RovnûÏ rozeznal baÏinatou cestu, po níÏ chtûl císafi vyslat ãást své armády. „Pokud tenhle
. 20 .
manévr napadl Alexia, tak Guiscarda najisto taky. Pánové, podle mého by nám mohlo b˘t pûknû horko.“ ZdrÏel se tam dlouho a v‰tûpoval si podrobnosti terénu do pamûti. V tuhle roãní dobu bylo sucho a Byzantinci vypálili pole, aby vetfielcÛm nenechali nic k jídlu, takÏe zÛstala jen holá zvlnûná planina, ideální pro jízdu. Do tábora se vrátil v nazlátlém stmívání a právû slézal z konû, kdyÏ k nûmu pfiibûhl Beorn a popadl ho za paÏi. „Pojì. Císafi má poslední poradu pfied bitvou.“ Zamífiili k praporci s dvojhlav˘m orlem, kter˘ vlál nad císafisk˘m stanem, velk˘m hedvábn˘m pavilonem, obklopen˘m tfiemi fiadami stráÏí. Dal‰í val stráÏn˘ch neprody‰nû obklopoval dÛstojníky, ktefií se tlaãili na vnitfiní kordon. Jeden ze stráÏn˘ch zvedl ruku, aby Vallona zastavil. „Hrabû jde se mnou,“ fiekl Beorn a fiada vojákÛ se pfied jeho mohutnou postavou rozestoupila. Vallon za ním pro‰el shlukem dÛstojníkÛ a nev‰ímal si jejich zl˘ch pohledÛ, dokud nemûl niãím neru‰en˘ v˘hled na císafie. Alexios I. Komnenos stál na pódiu, zabran˘ do hovoru se sv˘mi star‰ími veliteli. Na první pohled nevzbuzoval císafi zvlá‰È impozantní dojem – bled˘ obliãej mu témûfi cel˘ zarÛstal rozjeÏen˘m ãern˘m vousem, hruì mûl jako holub voláã. Staãilo by sundat mu korunu a slavnostní uniformu – pozlacen˘ lehk˘ destiãkov˘ krun˘fi pfies purpurovozlatou tuniku – a nikdo by nepoznal jeho vysoké postavení a titul. Nûkolik málo generálÛ Vallon rozpoznal. Svûtlovlas˘ muÏ v namodrale ãervené tunice a plá‰ti sepnutém na rameni sponou s drahokamy byl Nabites, „PoÏíraã mrtvol“, ‰védsk˘ velitel VarjagÛ. Korpulentní chlapík po jeho pravici byl megas domestikos, vrchní velitel byzantsk˘ch vojsk. Dal‰í generál, huben˘, ztrhan˘ a váÏn˘, se zfiejmû hádal s císafiem. Vallon ‰Èouchl do Beorna. „To je Palaiologos, velitel pevnosti.“ „Ano. Proklouzl z Dyrrhachia, kdyÏ císafi pfiijel, a dnes v noci se tam vrátí, aby mohl fiídit útok na Normany.“ Beorn si zamnul ruce. „V‰echno vychází v nበprospûch.“ Vallon sledoval Palaiologa, jak o krok ustupuje a roztrpãenû vrtí hlavou. „On tvÛj optimismus nesdílí.“ Alexios se otoãil a rozhlédl se po shromáÏdûní. Upfien˘ pohled jeho pronikav˘ch modr˘ch oãí zmûnil názor, kter˘ si o nûm Vallon udûlal. Císafi zvedl ruku, aby si zjednal ticho, a skvûle si tak naãasoval svoji fieã.
. 21 .
„Domluvili jsme se a shodli jsme se na taktice. Dnes v noci si dobfie odpoãiÀte, neboÈ zítra zaÏeneme vetfielce do mofie.“ Usmál se odzbrojujícím zpÛsobem. „Pokud nûkdo z vás nechce dodat nûco, co by mohlo moje rozhodnutí zvrátit.“ Úlevné povzdechy a rozãilení vystfiídalo tíÏivé mlãení. Vallon nevûdûl, Ïe promluví, dokud mu slova nevyletûla z úst. „Nevidím Ïádn˘ pfiesvûdãiv˘ dÛvod proã riskovat bitvu.“ Beorn ho popadl za paÏi. Hlavy se po nûm nevûfiícnû otáãely. Nûjak˘ generál se prodral davem, obliãej brunátn˘ vzteky. „Kdo jsi, abys zpochybÀoval Jeho Majestát?“ „To nebyla otázka,“ prohlásil Vallon. „Císafi se nezajímá o názor nûjakého zbabûlého Ïoldnéfie.“ Alexios pozvedl hÛl zdobenou drahokamy. „Nechte ho mluvit,“ pronesl vytfiíbenou klasickou fieãtinou. Naklonil se kupfiedu, ãerná oboãí tázavû pozdviÏená. „A ty jsi kdo?“ „Hrabû Vallon, velitel eskadrony CizincÛ.“ Promluvil neobratnû hovorov˘m jazykem a zaslechl muÏe mruãet ethnikos, cizinec, a rÛzné uráÏlivé poznámky. Alexios se je‰tû víc pfiedklonil. „Vysvûtli dÛvod své váhavosti.“ Mávl holí, aby zarazil hnûvivou strkanici kolem Vallona. „Ne, prosím. Rád bych sly‰el Frankovu odpovûì.“ „Není to zbabûlost, co mû nutí promluvit,“ fiekl Vallon. Postfiehl, Ïe písafi jeho slova zaznamenává. Dlouze se nadechl. „BlíÏí se zima. Za mûsíc nebudou Normani schopní postupovat, i kdyby obsadili mûsto. Ani se nemÛÏou stáhnout do Itálie. UÏ utrpûli váÏné ztráty – jejich loìstvo bylo zniãeno, postihl je mor. Vût‰inu jejich armády tvofií nedobrovolní odvedenci. Nechte je ztratit síly.“ Palaiologos rychle pfiikyvoval a Alexios se rozhlédl, zaznamenal v˘znamné pohledy ostatních velitelÛ, naãeÏ se znovu otoãil k Vallonovi. Budil dojem ãlovûka, kter˘ se hodlá dohadovat. „Nûktefií mí generálové tvÛj názor sdílejí.“ Rysy mu ztvrdly, zesílil hlas a spaloval pfiítomné pohledem. „Povím ti – vám v‰em povím –, co jsem odpovûdûl jim.“ Poãkal, aÏ se rozhostí podráÏdûné ticho, a pak je prolomil. „Je pravda, Ïe Normani utrpûli ztráty. Pokud se stáhneme, je docela dobfie moÏné, Ïe se na zimu pokusí odejít do Itálie. Ov‰em pfií‰tí jaro, kdy budou mít pfied sebou celé období pro taÏení vhodné, se vrátí s vût‰ím loìstvem a poãetnûj‰í armádou. Pokud jde o nás, uÏ jsme stáhli armády z na‰ich zb˘vajících drÏav v Anatolii a zanechali území nechránûná
. 22 .
pfied útoky SeldÏukÛ. Nyní jsme nejsilnûj‰í. Právû teì je nejvhodnûj‰í ãas k útoku.“ Kolem Vallona se zvedly do vzduchu stovky pûstí a rozlehl se ryk provolávání slávy císafii, takÏe Normani o ãtyfii míle dál nezÛstali na pochybách, Ïe rozkaz k bitvû byl vydán. Beorn táhl Vallona pryã a odrazil pfiitom nûjakého dÛstojníka, kter˘ po Frankovi chÀapal a plivl mu do obliãeje. Jakmile se Beorn z té tlaãenice prodral, otoãil Vallona k sobû. „Co tû to, ke v‰em ãertÛm, popadlo, odporovat císafii? Právû jsi skoncoval se svojí kariérou a zniãil jsi moje vyhlídky na pov˘‰ení na velitele VarjagÛ.“ „Pravdivû jsem promluvil o tom, co jsem vidûl. Co Palaiologos ví po mûsících zku‰eností.“ Beorn vystrãil bradu a namáhavû lapal po dechu. „Blázne. Pravda je taková, jakou ji chce císafi mít.“ Nepfiestával nevûfiícnû supût; tak zmizel v davu a zanechal Vallona samotného. Nûjak˘ byzantsk˘ dÛstojník do nûho vrazil a jiní se k nûmu naklánûli a trousili poznámky o jeho zbabûlosti. Se strnul˘m obliãejem a rukou na meãi se Vallon vydal zpátky ke své eskadronû, aniÏ nûco tu‰il o lhostejném pohledu, kter˘ osud letmo vrhl na Beorna, a Ïe uÏ s ním nikdy víc nepromluví.
2 V pfiedveãer bitvy mûsíc nesvítil. Kromû zamÏené záfie normansk˘ch ohÀÛ kolem mûsta nebylo vidût nic. Pouze kovové chfiestûní a vrzání koÀsk˘ch postrojÛ Vallonovi fieklo, Ïe se jeho eskadrona k nûmu sjíÏdí. Vepfiedu se ozval dusot kopyt a pak umlkl. Zaslechl heslo a odpovûì a po chvilce se po jeho boku ocitl Conrad. „Mûl jsi pravdu, hrabû. Normani opustili mûsto a postoupili na pláÀ.“ „Po‰li zprávu vrchnímu veliteli byzantsk˘ch vojsk.“ Hustá mlha se válela pfii pobfieÏí a denní svûtlo se jí jen pomalu prodíralo, vábilo obrysy ze tmy a hned je zas nechávalo mizet, aÏ koneãnû za kopci v dálce vy‰lo slunce, mlha se zvedla a ukázala se normanská armáda. Vyrovnané formace se v mdlém svûtle táhly na pláni v ‰ífii jedné míle a stály vzpfiímenû a nehybnû, s praporci zplihl˘mi a olovûnû ‰ediv˘m brnûním. Za nimi Vallon vidûl flotilu blokující pfiístup do zátoky benátsk˘m a byzantsk˘m lodím kotvícím jiÏnû od Dyrrhachia.
. 23 .