KralovskeIntrikyKor2
11/4/14 6:30 PM
Stránka 9
.1. Chci vám vyprávût hlavnû o ní, ale zaãít musím u sebe. Vlákna na‰ich osudÛ se totiÏ propletla natolik nerozdûlitelnû, Ïe o nás nelze hovofiit o kaÏdém zvlá‰È, aniÏ onu hedvábnou nit potrhám. Jsme spojeni. AlespoÀ já jsem to tak vÏdy cítil i pfies v‰echno utrpení, které mi mÛj cit pfiinesl. A ona? Neptám se. Mé jméno je Adam. Moje zrození bylo ne‰tûstím pro mou mladou matku. Pfiesto jsem proÏil hezké dûtství – v domû pfiívûtivé Ïeny, jeÏ mû sice neporodila, av‰ak vdûãím jí za svÛj Ïivot. Ona Ïena se jmenovala Radslava a pocházela z dobré zemanské rodiny. Navzdory svému pÛvodu Ïila velmi nuznû a nikdy se nevdala. Její jedinou pfiízní byla sestra Dobroslava se sv˘mi potomky – vzhledem i povahou byla rozloÏitá paní Dobra mé pûstounce velmi podobná, nicménû jejich údûl se velmi li‰il. Radslavina sestra hospodafiila se sv˘m manÏelem na velkém statku Bfiezová a za svÛj Ïivot porodila tolik dûtí, Ïe si nikdo nebyl zcela jist˘ jejich poãtem. V‰echny byly krásné, tmavovlasé, snûdé a nepokojné jako jejich matka. Naopak samotáfiská Radslava Ïila v klidu a osamûle, ovládala babské fiemeslo a umûla léãit i zafiíkávat, proãeÏ ve‰la ve známost v celém ‰irém okolí a lidé ji ãasto vyhledávali, kdyÏ je souÏila nûjaká bolest. Snad proto také na její dvefie zabu‰ila jedné boufilivé zimní noci i má matka. Radslava pfiede mnou nikdy netajila, Ïe nejsem plodem jejího lÛna, a ani se mi nesnaÏila popsat události oné hrÛzné noci, kdy jsem se narodil, nûjak˘mi jemn˘mi a ménû skliãujícími slovy.
9
KralovskeIntrikyKor2
11/4/14 6:30 PM
Stránka 10
Probudilo ji bu‰ení na dvefie; chvíli ustra‰enû váhala, ale pak rozpoznala v burácení vûtru, kter˘ se hnal kolem zdí jejího obydlí, pfier˘vané steny. Vstala a zapálila jedlovou louã. Vûdûla, Ïe pro samotnou Ïenu je nebezpeãné po setmûní otevírat. Rád bych nyní fiekl, Ïe v ní v ten okamÏik pfievládl kfiesÈansk˘ soucit, ale bohuÏel musím pfiiznat, Ïe v této jinak hodné Ïenû bylo pramálo kfiesÈanského. KdyÏ otevfiela dvefie do vánice, zprvu nikoho nevidûla, aÏ bolestn˘ ston ji upozornil na drobné tûlo leÏící v závûjích u prahu. Vtáhla mladou prokfiehlou Ïenu dovnitfi a zprudka zabouchla dvefie, jimiÏ do jizby pronikal mraziv˘ dech vûtru. Ledov˘ vzduch vyhnal v‰echno teplo z chaloupky, takÏe bylo bezpodmíneãnû nutné zatopit. Jedin˘ pohled zku‰ené Radslavû staãil, aby poznala, co se dûje. Na houních na její posteli, kam ji uloÏila, se choulila tûhotná dívka, jejíÏ ãas uÏ nastával. PfiestoÏe nebyla obleãená chudû, její ‰at ji neuchránil pfied prochladnutím, ruce mûla omrzlé, tváfi bezkrevnou, kapuce se jí svezla z ãern˘ch vlasÛ a vysoké boty z jelenice se celé promáãely. Zdála se mladiãká, pr˘ asi ãtrnáct patnáct jar. Dûvãe zaúpûlo bolestí. Radslava, rozdûlávající oheÀ v kamnech, se k ní obrátila. „Neboj se, dûvenko, to zvládneme,“ pronesla klidnû, i kdyÏ v duchu pfiíli‰ klidná nebyla. Dívka byla velmi mladá, pfiíli‰ útlá, vysílená a promrzlá a její modr˘ pohled byl zakalen˘ jak˘msi polo‰ílen˘m strachem. Opût zasténala a její zalykav˘ náfiek a srdcervoucí v˘kfiiky se stupÀovaly. „Neboj se,“ opakovala vlídnû Radslava a pomalu se k ní blíÏila jako k divokému zvífieti. „Jak se jmenuje‰?“ zeptala se, aãkoliv si byla témûfi jistá, Ïe se jí nedostane odpovûdi. Nedostalo. Bledá dívka za celou dobu nepromluvila, ale Radslavinû péãi se svûfiila poslu‰nû a bez odporu. Nechala se odstrojit a plnila její pokyny. Navzdory tomu, jak tûÏk˘ ten celonoãní porod byl, subtilní dívka i dítû jako zázrakem pfieÏily. S rozbfieskem sníh venku zrÛÏovûl od ranního slunce a vítr se uti‰il. Vysílená Radslava cítila hrdost, kdyÏ om˘vala drobounkého kfiiãícího chlapeãka. Radost z vítûzství v tak tûÏkém boji se v ní v‰ak mísila se smut-
10
KralovskeIntrikyKor2
11/4/14 6:30 PM
Stránka 11
n˘m vûdomím, Ïe matka není z narození dítûte ‰Èastná. Zavinula je a podávala dívce. Nevzala si je. Jen se otoãila a usnula, ani na nû nepohlédla. Je‰tû není vyhráno, pomyslela si Radslava. Dítû, které nebûhá, dosud nestojí pevnû mezi Ïiv˘mi. Je stále jednou noÏkou na onom svûtû. A jedin˘, kdo stojí mezi ním a hrobem, je máma. Bylo jí do pláãe. Chlapeãek usnul. PoloÏila ho vedle dûvãete a ulehla na lavici u kamen. Spát. KdyÏ se vzbudila, obû „dûti“, jak si na své hosty navykla myslet, je‰tû spaly. Radslavu ãekala spousta práce, uklidit, uvafiit pro sebe i pro dívku, postarat se o zvífiata. BlíÏilo se poledne a ho‰ík se s brekem probudil hlady. Vzbudila dívku a snaÏila se ji pfiimût, aby ho nakrmila, ale matka byla slabá a lhostejná. AÏ druh˘ den na Radslavino naléhání pfiiloÏila dítû k prsu a snaÏila se ho pfiimût, aby pilo. Tehdy uÏ si Radslava myslela, Ïe v‰e dobfie dopadne a odhodlala se k náv‰tûvû blízké vesnice, aby doplnila své zásoby. Vrátila se aÏ kveãeru. Z chalupy zaslechla dûtsk˘ pláã. „Pfiinesla jsem mléko i máslo,“ volala na dívku, ale nikdo neodpovídal. Svûtnice byla prázdná. Jen na posteli plakal ho‰ík. Prohledala cel˘ dÛm i chlévy. Vybûhla ven a volala do soumraãné krajiny. Marnû. Co dûlat? Tu‰ila, Ïe se dûvãe nevrátí. Stejnû jako se osud neslitoval nad ní, ani ona se neslituje nad sv˘m nechtûn˘m, tajnû zrozen˘m dítûtem. Dítû zemfie. Tím si byla Radslava jistá. Vrátila se do domu. „Dítû zemfie,“ opakovala si ti‰e, podvûdomû se s tím v‰ak nechtûla smífiit. Vidûla umírat mnoho dûtí i mnohem star‰ích, rozum jí dokonce fiíkal, Ïe to tak bude lep‰í – jak˘ Ïivot ãeká bastarda? A pfiece její rozru‰ená mysl neustále hledala cestu, jak dûcko zachránit. Vzala chlapce do náruãe. Plakal tich˘m hláskem sotva narozen˘ch. Pfiitiskla ho k sobû. Za oknem nastala ãernoãerná zimní noc. Zabalila dítû do ‰átkÛ a pfies sebe hodila plá‰È, mal˘ uzlíãek tiskla k hrudi, aby mu pfiedala své teplo. Vy‰la do tmy beze strachu, neboÈ cestu dobfie znala a nebe bylo jasné. A nebyla jiná moÏnost. âerstv˘ sníh
11
KralovskeIntrikyKor2
11/4/14 6:30 PM
Stránka 12
bûlostnû svítil pod jejíma nohama. V domû Radslaviny sestry Dobry bylo vÏdy nûjaké kojené dítû, aÈ uÏ sestfiino nebo nûkteré z dûveãek, na to se spoléhala. ·la dlouho, ãást cesty byla ujeÏdûná, ale vût‰inu od pfiedvãerej‰í vánice nikdo neprojel a Radslava stále znovu zapadala do hlubok˘ch závûjí, pracnû vytahovala silné nohy, brodila se nemilosrdn˘m snûhem. Umdlévala únavou a vzdálenost k sestfiinu statku se krátila jen pomalu. Na okamÏik Radslavû blesklo hlavou, Ïe této chladné hvûzdnaté noci zemfie vysílením a s ní zahyne i dítû. PÛlnoc uÏ minula, kdyÏ koneãnû spatfiila ãásteãnû zdûné, ãásteãnû roubené stavení své drahé sestry a jejího muÏe. Nikde se nesvítilo a pfiestoÏe se ve dvofie hned roz‰tûkali psi, trvalo celou vûãnost, neÏ nûkoho probudila, aby jí otevfiel. Dítû pak zanechala v péãi Dobroslavy. Tím mi zachránila Ïivot. „A kam zmizela má matka?“ tázal jsem se jako chlapec, kdyÏ jsem sly‰el tento pfiíbûh poprvé. Bylo to krátce poté, co jsem se nastûhoval zpût k Radslavû do jejího voÀavého, tajemného pfiíbytku, jenÏ sv˘m klidem mnohem více vyhovoval mé bázlivé nátufie neÏ ruch a shon Dobfiiny lidnaté domácnosti. „Na‰li ji dal‰í den v lese. Vykrvácela,“ pravila s krutou upfiímností. V˘raz v její opálené, dosud pohledné tváfii byl pokojn˘ a velké hnûdé oãi se na mû dívaly nûÏnû a soucitnû. Rozbreãel jsem se. I dnes mívám slzy v oãích, kdyÏ na to pomyslím. VÏdy jsem si svou matku pfiedstavoval jako dûvãátko – ne jako skuteãnou Ïenu, ale jako andûlsky krásné dûvãátko, ãisté, váÏné, mlãenlivé. Obávám se, Ïe Radslava ve své pfiíkrosti povaÏovala její smrt za zaslouÏen˘ trest, protoÏe to, Ïe mû má matka opustila, se rovnalo témûfi vraÏdû. Nevûfiím tomu, Ïe to byl trest, nestojím o to, aby mou matku kdokoliv trestal. Znám jediné v˘chodisko a tím je odpu‰tûní. Snad proto jsem velmi záhy a silnû pfiilnul ke kfiesÈanské vífie. âasto jsme s Radslavou docházeli k její sestfie na Bfiezovou, neboÈ Radslava zboÏÀovala své synovce a netefie a bála se, Ïe budu
12
KralovskeIntrikyKor2
11/4/14 6:30 PM
Stránka 13
ne‰Èastn˘, kdyÏ vyrÛstám bez sourozencÛ. To nebyla tak docela pravda. Byl jsem spí‰ tich˘ chlapec a divokost Dobfiin˘ch synÛ i dcer mne trochu dûsila. Témûfi kaÏdá hra byla vlastnû hrou na válku. ¤ezali jsme se klacky, metali po sobû kameny, stavûli jsme opevnûné hrady. Jednou o Ïních jsme po celodenní práci utekli k vodû, tam jsme se vysvlékli do ko‰il a zaãal boj bahnit˘mi koulemi. Nás chlapcÛ bylo celkem ‰est. Nejmlad‰í Jindfiich byl teprve ãtyfileté dûcko, ale zároveÀ byl mr‰tn˘ a nebezpeãn˘ jako divoká koãka, nejstar‰ímu a nejsilnûj‰ímu Ondfiejovi bylo ãtrnáct nebo patnáct, mnû asi osm jar. Dívky – jedenáctiletá Vanka, devítiletá Dora a pûtiletá Îiva – se bez okolkÛ rovnûÏ úãastnily bitvy. Zbudovali jsme na bfiehu dva protilehlé nevysoké valy, za nimiÏ jsme se schovávali, aby nás nepfiítel netrefil, a pak vybíhali co nejrychleji pro bahno na mûlãinu. Z bahna jsme plácali koule velké jako pûst a metali je po nepfiíteli za valem. KaÏd˘ hod jsme doprovázeli hroziv˘m bojov˘m fievem. Bahno nesmûlo b˘t moc mûkké ani písãité, kameny byly zakázány. Ohledy jsme nebrali na nikoho. V˘sledkem bylo devût dûtí zabahnûn˘ch od vlasÛ aÏ po prsty u nohou, dvû potrhané ko‰ile, opravdu o‰klivá boule na hlavû malého Jindfiicha a na‰e naprosté vyãerpání. Trochu jsme se báli paní Dobfie na oãi, ale na‰tûstí jsme po návratu na Bfiezovou dostali vynadáno jen pfiekvapivû málo, jelikoÏ jsme se museli okamÏitû um˘t a slu‰nû obléci a na nûjaké spílání nebyl ãas. Veãer mûla totiÏ pfiijít vzácná náv‰tûva – nበpan faráfi. Po nûkolikahodinové bitvû u vody se nám nikomu do mytí moc nechtûlo, ale museli jsme se vydrhnout, abychom nedûlali ostudu. Dobra s Radslavou a jednou z dûveãek zatím bûhaly po kuchyni a pfiipravovaly spousty dobrot, jichÏ se nikdo z nás nesmûl ani dotknout. Dívky se neuvûfiitelnû dlouho upravovaly, a kdyÏ ve‰ly do svûtnice, vypadaly jako líbezné holubiãky. V‰echny byly obleãené v jemn˘ch bíl˘ch ‰atech a mezi prameny rozpu‰tûn˘ch
13
KralovskeIntrikyKor2
11/4/14 6:30 PM
Stránka 14
tmavohnûd˘ch vlasÛ jim paní Dobra vpletla rÛÏové stuhy. KaÏdá mûla navíc jednu stuhu zavázanou v pase. Udivovalo mû, jak mohly v‰echen ten fiíãní jíl dostat ze sv˘ch dlouh˘ch kadefií. Byly ãisté, uãesané a tváfiily se mírnû jako nejposlu‰nûj‰í zemanské dcerky pod sluncem. Myslím, Ïe jsem je vidûl uãesané poprvé v Ïivotû. Se soumrakem pfiijel otec Bernhard. Patfiil spí‰ k drobn˘m muÏÛm a vedle ramenatého a vysokého pana Jetfiicha z Bfiezové se tento asi padesátilet˘ knûz úplnû ztrácel. Mluvil vÏdy klidnû a s jakousi vnitfiní radostí, jako by vûfiil, Ïe i to zlé se nakonec obrátí v dobré. Oblékal se velmi prostû a ani jeho kÛÀ nebyl nijak v˘stavní; hádám, Ïe ho místní pán – Ctibor z KoÏlí – nijak bohatû neplatil. V‰ichni jsme zasedli k prostfienému stolu a my dûti jsme vûdûly, Ïe musíme mlãet a chovat se zpÛsobnû, coÏ nás stálo obrovské úsilí. Pan Jetfiich z Bfiezové zaujal místo po pravici otce Bernharda, kterého usadil na ãestné místo v ãele stolu. Onoho veãera se pan Jetfiich velmi ãasto smál sv˘m hrdelním hlasem pfies mohutn˘, trochu prokvetl˘ vous a zjevnû mûl v˘bornou náladu, pfiestoÏe úroda mûla b˘t letos slab‰í neÏ jindy. Paní Dobroslava také záfiila a viditelnû si uÏívala svou roli hostitelky. Byla to velmi pûkná statná Ïena, kypící zdravím, vysoká, se siln˘mi paÏemi a rameny a pravidelnou oválnou tváfií. Oblékala se vût‰inou do tmav˘ch barev a nenosila Ïádné ‰perky. Cel˘ její zjev prozafiovalo hrdé vûdomí vlastních úspûchÛ, neboÈ byla ve svém Ïivotû v‰ím, ãím mohla b˘t. Krásnou pannou, o niÏ se ucházeli urození muÏi, nevûstou, matkou, paní domu a nyní i babiãkou, neboÈ její nejstar‰í dcera pfied pár mûsíci povila synka. KdyÏ jsme dojedli králiãí maso a pohankovou ka‰i, pfiinesla dûveãka su‰ené ‰vestky rozvafiené ve vínû a dal‰í dÏbán piva. Nastal ten klidn˘ okamÏik spokojeného nasycení a dobré nálady, jak˘ nûkdy následuje po dobrém jídle v kruhu nejbliωích. Otec Bernhard se opfiel do Ïidle a pravil: „Nyní ti povím, pane Jetfiichu, hlavní dÛvod, proã jsem za tebou dnes pfiijel.“
14
KralovskeIntrikyKor2
11/4/14 6:30 PM
Stránka 15
PfiejíÏdûl po nás pfiítomn˘ch pohledem sv˘ch mal˘ch ‰ed˘ch oãí, jeÏ se usmívaly na‰emu napjatému oãekávání. „Mám takovou my‰lenku. Ty mበmnoho synÛ, pane Jetfiichu, ani je nedokáÏu spoãítat.“ V tu chvíli nás tam sedûlo ‰est, ale pan Jetfiich mûl je‰tû tfii dospûlé syny, ktefií uÏ se rozlétli do svûta. „Ale tvÛj statek zdûdí jen jeden z nich. Nejstar‰í Jan. Dobrá pÛlka tvého jmûní jistû padne na vûna dcer a to, co zbude, by uÏ stejnû nebylo moudré dûlit. Proto je nesmírnû dÛleÏité, abys sv˘m ostatním dûtem zajistil obÏivu. Jsi urozeného rodu, ale tvoje dûti nejsou panské dûti, n˘brÏ jsou zemanské, a budou se tudíÏ muset v Ïivotû hodnû otáãet,“ BernhardÛv hlas znûl trochu mentorsky. „ObÏivu lze nalézt u královského dvora, v královsk˘ch úfiadech nebo ve sluÏbách nejbohat‰ích pánÛ. Také matka církev se umí o své sluÏebníky postarat.“ Nikdo z nás nechápal, kam tím otec Bernhard mífií. „V kaÏdém takovém úfiadû ov‰em budou muset umût ãíst a psát,“ vyfikl slavnostnû svou hlavní tezi. „Bude‰-li souhlasit, pane Jetfiichu, já to tvé nejmlad‰í syny nauãím.“ Jetfiichova tváfi se zakabonila, jak pfiem˘‰lel o Bernhardovu návrhu. „Co si o tom myslí‰, Dobro?“ obrátil se ke své Ïenû. Pan Jetfiich si své pracovité Ïeny velmi váÏil a ve v‰em na ni dal, coÏ bylo správné, protoÏe její stfiízliv˘ úsudek tohoto vznûtlivého muÏe leckdy uchránil pfied unáhlen˘mi ãiny. „Myslím si o tom: A co za to, otãe?“ usmála se paní Dobra. „V‰iml jsem si va‰ich hfiebcÛ, paní,“ zaãal knûz pomalu. „Máte tam jednoho velmi pûkného mladého hnûdáka, kter˘ by byl jistû vhodnou odmûnou za vzdûlání va‰ich synÛ.“ „To není ‰patn˘ návrh,“ souhlasil pan Jetfiich. V zimû se narodila hned dvû hfiíbata a koní mûl nyní dost. „Ale dûti pak nebudou tolik pomáhat se statkem, kdyÏ budou trávit ãas ãtením a psaním,“ vloÏila se do hovoru Radslava. „To je pravda,“ pfiipustil otec Bernhard. „Ale v létû a bûhem podzimních prací za mnou chodit nemusejí, budu je uãit hlavnû v zimû a na jafie, takÏe celé Ïnû vám mohou b˘t k ruce.“
15
KralovskeIntrikyKor2
11/4/14 6:30 PM
Stránka 16
Sledovali jsme ten rozhovor s vyvalen˘ma oãima a vÛbec jsme netu‰ili, jestli pro nás znamená nûco dobrého, nebo ‰patného. Kdyby nám nûkdo tehdy fiekl, Ïe o nûkolik mûsícÛ pozdûji budeme místo hraní si venku trávit celé dny v pfiítmí kostela s otcem Bernhardem, zfiejmû bychom spustili povyk a pláã, Ïe do ‰koly chodit nechceme, av‰ak Ïádného varování se nám pfiedem nedostalo, takÏe mohl pan Jetfiich nakonec pronést do ticha: „Dobrá, souhlasím, od podzimu k tobû budou chlapci docházet. Napijeme se na to!“
.2. Návrh na‰eho faráfie mi skuteãnû zmûnil Ïivot. Díky nûmu jsem objevil svût Písma, kter˘ mi byl dosud utajen. Zpoãátku pro nás v‰echny bylo uãení velmi namáhavé, ale za pár mûsícÛ se zaãaly mezi námi objevovat rozdíly. Zatímco já a podobnû star˘ Václav jsme uÏ plynule ãetli a uãení nás ãím dál víc bavilo, nejstar‰í Ondfiej se nad knihami stále jen vztekal a ostatní chlapci stûÏí chápali, co po nich otec Bernhard chce. Star˘ knûz se na nû ãasto hnûval a b˘val netrpûliv˘ a oni mu opláceli stejnou mincí, kdyÏ utíkali z vyuãování nebo odmítali spolupracovat. Já jsem naopak pociÈoval nesmírnou vdûãnost k tomuto moudrému muÏi, kter˘ mi toho mohl tolik pfiedat, a doslova jsem hltal v‰e, co mi pfiedloÏil. Proto mû také jako jediného zaãal uãit latinû, jazyku, v nûmÏ bylo dozajista napsáno tisíckrát víc knih neÏ v na‰í rodné fieãi. Tû‰ila mû jeho dÛvûra a hfiejiv˘ pohled jeho oãí, kdyÏ vidûl mé nad‰ení. Za tûch nûkolik let, kdy nás star˘ knûz vyuãoval, jsme se ãíst i psát nauãili jen já a Václav, ostatní chlapci pochytili alespoÀ trochu ãtení, jen Ondfiej ‰kolu brzy vzdal. Základy latiny jsem si osvojil jako jedin˘. Vyuãování probíhalo v chladn˘ch zdech na‰eho vesnického kostelíku Panny Marie, coÏ zvlá‰tû v zimû, brzkém jaru a pozdní jeseni b˘valo kru‰né, neboÈ nás zábly ruce i nohy a bolela
16
KralovskeIntrikyKor2
11/4/14 6:30 PM
Stránka 17
nás shrbená záda. S Dobfiin˘mi vlastními synky stále cloumal nepokoj, vyskakovali a pobíhali, byli ne‰Èastní, Ïe si nemohou hrát venku, postrádali slunce. Nûkdy jejich divokost dosahovala takové míry, Ïe pomáhala jen rákoska. Jediná kniha, kterou nበknûz vlastnil, byl misál, jenÏ v‰ak obsahoval nejen latinské modlitby a písnû zpívané pfii m‰i, ale téÏ ãtení ze Starého a Nového zákona a Îalmy. Tu knihu jsem si dokázal prohlíÏet celé hodiny. Nikdy jsem dosud nevidûl nic tak krásného. Litery byly vyvedeny jedna jako druhá a iniciály i okraje stran zdobily obrázky a ornamenty propleten˘ch rostlin a zvífiat. KaÏdé otoãení listu mi otevíralo nov˘ svût. Pro tento svût jsem byl ochotn˘ zÛstávat v kostele je‰tû dlouho po vyuãování jen s otcem Bernhardem. „Proã nejsou ty obrázky témûfi vÛbec barevné?“ ptal jsem se. „V nûkter˘ch kodexech jsou barevné,“ zaãal knûz a otíral pfiitom nûÏnû a pozornû dfievûnou sochu Panny Marie umístûnou na evangelijní stranû chóru. „Ale takové knihy jsou velmi nákladné. MÛj misál je jen prost˘. AlespoÀ jeho v˘zdoba neodvádí tolik pozornost od toho skuteãnû dÛleÏitého, od obsahu.“ „Ale i tak je krásn˘, aÏ to bere dech,“ za‰eptal jsem a obrátil list. „Moc bych si pfiál nûkdy vidût i jiné knihy. Zajímalo by mû, jak vypadají a o ãem jsou. V‰echny jsou o Bohu?“ Otec Bernhard se zasmál. „Ne, témûfi v‰echny jsou o Bohu a o kfiesÈanské vífie, ale existují i knihy o rytífiích a o dávn˘ch událostech nebo knihy básní. Povûz mi, Adame, co bys chtûl v Ïivotû dûlat?“ „Nevím,“ zrozpaãitûl jsem. „To musí rozhodnout mÛj otec.“ „Myslím, Ïe pan Jetfiich nechává sv˘m synÛm v tûchto vûcech hodnû volnosti. UvaÏoval jsi uÏ o církevní dráze?“ „Co to znamená?“ zdvihl jsem k nûmu zvûdavé oãi. „Jsi nej‰ikovnûj‰í z m˘ch ÏákÛ a zdá se mi, Ïe je v tvé du‰i jistá vnímavost k vûcem duchovním,“ pravil vlídn˘m, otcovsk˘m tónem. „Myslím, Ïe v prostfiedí klá‰tera nebo v semináfii by ses mnohému nauãil. Sly‰el uÏ jsi o klá‰terních knihovnách a skriptoriích? Projdou jimi stovky knih. Dovede‰ si takové
17
KralovskeIntrikyKor2
11/4/14 6:30 PM
Stránka 18
mnoÏství knih pfiedstavit? Navíc bys mohl slouÏit Bohu, coÏ je, vûfi mi, ta nejsmysluplnûj‰í sluÏba, jakou ãlovûk mÛÏe vykonávat. Budoucnost bys mûl zaji‰tûnou.“ Jeho rady mi leÏely dlouho v hlavû, a ãím více jsem o Ïivotû v klauzufie pfiem˘‰lel, tím spí‰ se mi zdálo, Ïe by mû uãinil ‰Èastn˘m. Víc neÏ vfiava a shon svûta mne lákalo ticho, klid a usilovná práce s tím nejkrásnûj‰ím, co jsem dosud poznal. S knihami. âasto jsem se srovnával s Dobfiin˘mi dûtmi a mûl jsem pocit, Ïe jsem oproti nim bázliv˘ a slab˘, Ïe nemám chuÈ vymáhat si vûci kfiikem a pûstmi a Ïe vedle nich budu vÏdy ten, kdo svou pfii prohraje. Ve své dûtské mysli jsem pak toto srovnání vztahoval na cel˘ svût, pfiedstavoval jsem si, Ïe vût‰ina lidí prosazuje svou pravdu buráciv˘mi slovy a násilím a Ïe v takovém svûtû nemohu nikdy obstát. BohuÏel mi Ïivot dal pozdûji v tomto ohledu nûkolikrát za pravdu. Radslava chodila do kostela pravidelnû, a kdyÏ si v‰imla, jak mû ono prostfiedí pfiitahuje a jak˘ obdiv chovám k na‰emu knûzi, podporovala mû v mé zboÏnosti i v uãení. Navzdory tomu nebyla dobrou kfiesÈankou. Vím, Ïe doma uchovávala prastaré modly, primitivnû vyfiezané so‰ky divn˘ch bÛÏkÛ – jednu mûla v truhle s obilím, jiné ukryté pod podlahou, jeden bÛÏek chránil zvífiata v chlévû. SnaÏil jsem se to nevidût, ale vím, Ïe se k nim modlila a nosila jim dárky, tak jako vím, Ïe vz˘vala nejrÛznûj‰í lesní duchy. Její sestra, aã dobrá kfiesÈanka, o tomto stra‰livém hfiíchu vûdûla, protoÏe se v jejich rodinû bÛÏci a tajné obfiady stejnû jako léãitelské umûní pfiedávaly z matky na dceru. JenÏe Radslava Ïádnou dceru nemûla. „Zapfiáhni konû, Adame,“ zavolala na mû jednou ze svûtnice, kdyÏ jsem trhal vi‰nû ze stromu v zahradû a s rozko‰í vystavoval své dlouhé, hubené paÏe letnímu slunci. Její pfiíkaz mû naplnil nad‰ením. Seskoãil jsem z vûtve do vysoké trávy. „Kam pojedeme?“ „Na Bfiezovou,“ odpovûdûla a podala mi oknem raneãek s medov˘mi bochánky a dárky pro dûti. „Tohle dej prosím na
18