život smrtí_Sestava 1 03.04.15 9:25 Stránka 5
ÚVOD:
Předkládám vám svůj případ
U soudu se občas vyskytne případ, který lze těžko obhájit, aniž v posluchači přetrvá stín pochybností. Třeba i existuje důkaz dotvrzující, co je či není pravda, ale nepostačuje k tomu, aby odstranil veškerou nejistotu, a když taková situace nastane, soudce i porota se musejí spolehnout na výpovědi svědků, nepřímé důkazy i na vlastní instinkt – jedině díky nim jsou schopni dospět k závěrečnému rozhodnutí, ačkoliv to občas znamená, že žádné rozhodnutí neudělají a celý případ je odročen, případně zamítnut. V obdobné situaci se dnes ocitám i já; není totiž možné, abych vám nezvratně dokázala, že nebe je skutečné, jelikož jedná-li se o záležitosti duchovní povahy, žádný důkaz nemůže být absolutní ani definitivní. Jedno však udělat můžu: nabídnu vám zde několik velmi naléhavých a přesvědčivých svědectví. A pak už bude čistě na vás, abyste je pečlivě uvážili a udělali si vlastní závěr. Cílem této knihy je předložit vám, čtenářům, argumenty, které podle mého názoru přesvědčivě dokládají existenci posmrtného života. V první kapitole vás uvedu do děje: vysvětlím vám, kdo jsem, z jakého prostředí pocházím a proč jsem měla pocit, že musím napsat tuto knihu. V úvodní fázi od vás nebudu žádat nic jiného, než abyste k předkládanému případu přistupovali se stejně nezaujatou myslí, jako kdybyste byli vybráni za členy poroty u trestního soudu. 5
život smrtí_Sestava 1 03.04.15 9:25 Stránka 6
Život
smrtí nekončí
Ve druhé kapitole vám začnu se vší vážností předkládat své argumenty a podpořím je svědeckými výpověďmi obyčejných lidí, kteří tvrdí, že jsou si jisti existencí nebe, protože skutečně zemřeli a sami se tam ocitli. Budeme se zabývat úžasným jevem, jenž se nazývá prožitek blízkosti smrti. V kapitole následující pak otevřeme ožehavou problematiku vidění na smrtelné posteli, to znamená situací, kdy umírající prohlašuje, že vidí nebo slyší duchy, případně se někdo z příbuzných, přátel či pečovatelů stane v čase smrti tohoto člověka svědkem čehosi výjimečného. Čtvrtá kapitola se bude zaobírat navštíveními drahých zesnulých, která se neodehrávají přímo ve chvíli smrti, ale dochází k nim v běžném každodenním životě, zatímco kapitola pátá se věnuje jevům spočívajícím v komunikaci zemřelých se živými prostřednictvím telefonu či dalších moderních technologií. V šesté kapitole prodiskutujeme některá nejčasněji zmiňovaná znamení a poselství z druhé strany a rovněž se dotkneme témat, jež se týkají dětí, které vidí duchy, a také domácích mazlíčků a posmrtného života. V poslední kapitole se vám pokusím ukázat, že smrt milovaného člověka může vést k navázání nového vztahu s dotyčnou osobou v duchovním rozměru a k posílení či znovuvzkříšení víry. Rozhodně doufám, že tato kniha přinejmenším otevře okno a vpustí do vašeho černočerného smutku paprsek světla. Svědecké výpovědi, které si přečtete, až vám budu svůj případ předestírat, postihují široké spektrum pocitů, od úžasu přes uklidnění po mrazení v zádech, ale byť se značně liší co do obsahu, jedno mají společné: všechny vycházejí z faktů, nikoliv z fantazie. Stejně jako u všech ostatních knih, které píšu, chci vyjádřit hlubokou vděčnost všem, kdo souhlasili s tím, že se smím o jejich zážitek a duchovní integritu podělit s ostat6
život smrtí_Sestava 1 03.04.15 9:25 Stránka 7
Předkládám
vá m s v ů j P ř í Pa d
ními. Svou verzi příběhu vlastnoručně sepsal málokdo, většinou jsem tyto zážitky zaznamenala já podle toho, co mi kdo napsal nebo řekl, a pokud si to dotyčný přál, změnila jsem jeho jméno a osobní údaje, abych tak chránila jeho soukromí. Hluboce mě dojímala opravdovost a upřímnost všech, kdo mi do této pokladnice příběhů přispěli, a neméně i to, že mě o uveřejnění svého zážitku nežádali kvůli osobnímu zisku, ale chtěli ostatním ukázat, že nebe sice vždycky nevidíme, necítíme ani v ně třeba nevěříme, ale je zkrátka skutečné. Takže pokud jste nyní připraveni pročíst si předkládané důkazy a udělat si jednou provždy vlastní názor na to, zda existuje posmrtný život, směle do toho!
7
život smrtí_Sestava 1 03.04.15 9:25 Stránka 8
život smrtí_Sestava 1 03.04.15 9:25 Stránka 9
Co
k d y Ž …?
KAPITOLA PRVNÍ:
Co když…?
Co když spíš? A co když se ti ve spánku něco zdá? A co když ve snu přijdeš do nebe a utrhneš tam nádhernou květinu? A co když máš po probuzení tuto květinu v ruce? Ach, co potom? samuel taylor Coleridge
Poslední dvě desetiletí svého života jsem zasvětila šíření poselství, že posmrtný život existuje. Nelituji jediné vteřiny, a třebaže během těchto let nastala řada krizí a okamžiků, kdy se mě zmocňoval strach a vážné pochybnosti, hluboko v duši jsem si byla existencí nebes vždycky jistá. Věřím, že naši milovaní na onom světě nad námi bdí. Umějí nám posílat vzkazy a pomocí jemných náznaků nás uklidňují a vedou. Rovněž jsem přesvědčená, že tento život najisto nekončí naší fyzickou smrtí. Žijeme dál. Ve skutečnosti neumíráme, protože samotné jádro naší existence je duchovní, nikoli fyzické. Nejranější vzpomínky na to, jak se vytvářelo moje intenzivní, silné pouto s posmrtným životem, se týkají pratety Rose, okouzlující dámy s jasně modrýma očima, která mluvila velmi tiše. Rose byla médium – vídala a slýchala duchy. Když jsem k ní začala každý týden docházet na seance, byla jsem velmi 9
život smrtí_Sestava 1 03.04.15 9:25 Stránka 10
Život
smrtí nekončí
malá, zhruba šestiletá nebo sedmiletá. Tenkrát jsem tam chodila moc ráda, protože to znamenalo, že budu smět zůstat vzhůru déle než obvykle, ale ty schůzky se mi líbily i z toho důvodu, že pro mě bylo fascinující sedět vzadu a sledovat, co dělají dospělí. Většinou se šourali po místnosti a vyhlíželi odtažitě, vážně a upjatě, ale jakmile promluvila moje prateta, náhle se proměnili v lidi, kteří se mi líbili daleko víc. Obličeje jim zjemněly. Dali se spolu do hovoru, smáli se, či dokonce plakali a díky těmto spontánním projevům vyhlíželi vlídněji a méně nelítostně. Kromě toho mě upoutalo, že když tito dospělí vstoupili na začátku setkání poprvé do místnosti, jako by si mě ani nevšimli, ale jakmile seance skončila, při odchodu mě najednou vzali na vědomí. Získala jsem v jejich očích důležitost. Usmáli se nebo na mě zamrkali, a občas si se mnou dokonce přišli popovídat. Jako bych předtím byla neviditelná, a najednou mě začalo být vidět. Stala jsem se člověkem hodným zájmu a díky tomu jsem se cítila skvěle. Bohužel si nedokážu moc vybavit, co vlastně prateta na těchto setkáních povídala. Nejsilnější dojem ve mně zanechalo to, jak její slova zapůsobila na přítomné. Nicméně pár intenzivních vzpomínek – snad bych měla říct jakýchsi ostrých momentek – přece jenom mám, takových, jež se mi natrvalo vtiskly do srdce a mysli. A znovu dodávám, že mi tyto vjemy tehdy vůbec nedávaly smysl a budily ve mně pocit, že být dospělý je dost komplikovaná záležitost, zato ohlížím-li se dnes, kdy mám výhodu odstupu a vlastních životních zkušeností, naprosto chápu, proč se dospělý muž rozplynul v slzách, když mu Rose sdělila, že jeho otec, prodlévající v duchovní sféře, je na něho hrdý, nebo proč se mladá žena usmála a rozplakala, když uslyšela, že její miminko teď na nebesích pokojně spinká. Rose nebyla jediným médiem v rodině. S tímto darem se narodily i moje babička a matka, takže v době mého dospívání 10
život smrtí_Sestava 1 03.04.15 9:25 Stránka 11
Co
k d y Ž …?
byly hovory o tom, že někdo vnímá a cítí duchy nebo s nimi komunikuje, na denním pořádku. Samozřejmě s tím souvisely i poměrně nepříjemné momenty jako například tenkrát, když moje maminka řekla jednomu z učitelů, že jeho zesnulá matka o něm věděla, že je homosexuál, a ráda by mu sdělila, že jí to nevadí. Nastávaly však také chvíle krásné. Když tedy uvážíte, že jsem se narodila do rodiny spiritistů a lidí obdařených paranormálními schopnostmi, těžko vás překvapí moje neotřesitelná víra, že posmrtný život je zkrátka fakt. Vlastně byste mohli namítnout, že jsem zaujatá a neobjektivní. Naprosto s vámi souhlasím, ale věřím-li, že po smrti žijeme dál, ještě to neznamená, že tomu musíte věřit i vy. Mým cílem je přesvědčit vás, že „onen svět“ existuje, ale hodlám vám pouze předložit důkazy, které jsem nashromáždila během dvaceti pěti let, kdy jsem zkoumala psychický svět a psala o něm. Tak se můžete rozhodnout zcela sami. Tyto důkazy považuji za dost přesvědčivé, ale když se to shrne kolem a kolem, na tom, co si myslím a v co věřím, ve skutečnosti nezáleží. Záleží jedině na tom, co si myslíte vy. Ale poněvadž tato úvodní kapitola pojednává převážně o mých osobních zkušenostech s posmrtným životem, tedy o důkazech, které jsem schopna předložit já sama, nejspíš bude užitečné, abyste věděli, že jsem sice vyrůstala ve spiritistické rodině, ale trvalo mi skoro čtyři dlouhá desetiletí, než jsem s duchovním světem navázala kontakt osobně a než jsem skutečně získala důkaz, že život po smrti existuje. Strašně ráda bych se označila za jedno z těch dětí, které vidí mrtvé – jako to dítě z proslulého filmu Šestý smysl s Brucem Willisem, natočeného v roce 1999 –, ale nutno přiznat, že jsem k nim nepatřila. Přestože jsem docházela na spiritistické seance a pozorovala, jak moje prateta a matka navazují spojení se světem duchů a sdělují naléhavá poselství dychti11
život smrtí_Sestava 1 03.04.15 9:25 Stránka 12
Život
smrtí nekončí
vému publiku, já sama jsem duchy vidět, slyšet ani vycítit nedokázala. Dokonce se mi o nich ani nezdálo. Ve skutečnosti jsem byla docela normální (tedy pokud je to vůbec možné). Měla jsem spoustu důkazů o různých příhodách od lidí, jež jsem milovala a jimž jsem důvěřovala, ale mně osobně se žádného potvrzení nedostalo. Abych však řekla pravdu, tyto zprávy mi stačily. Sice jsem duchy sama neviděla, neslyšela ani nevnímala, ale prostě jsem se vyrovnala s tím, že tenhle „dar“ nemám. Nebyl mi dán. Vyrovnala jsem se s tím, že se nebesa rozhodla se mnou přímo nekomunikovat, avšak tím se moje víra v posmrtný život nezměnila. Stále jsem věřila, že mě obklopuje svět duchů. Koneckonců, od útlého věku mě učili, že pravá víra znamená věřit, aniž člověk potřebuje důkaz. A proto jsem v mysli žádné stvrzení nepotřebovala. Myslela jsem si, že zkrátka a dobře vím. Podvědomě se mi snad dokonce trochu ulevilo, že neumím s duchovním světem navázat přímý kontakt; sice mě hluboce a intenzivně fascinoval a byl vůdčí silou mého života, nicméně část mé bytosti se ho děsila a vůbec si nebyla jistá, že bych takový stav uměla zvládnout. Podobně jako řada jiných lidí, které vábí spirituální stránka věcí, jsem přijala úlohu pozorovatele a toho, kdo věří. Usoudila jsem, že takové setkání bezprostředně nezažiju, a smířila se s tím. Netušila jsem však, že sotva dovrším věk třiceti tří let, můj svět důvěry a přijímání se roztříští na kousky a nic už nebude jako předtím. Tento příběh jsem sice vyprávěla mnohokrát, ale pokaždé, když se k němu znovu vrátím, objevuji něco nového, co mě inspiruje a vede. Stalo se to před lety, ale navždycky mi to bude připadat zbrusu nové – jako všudypřítomná realita, jako bod zlomu, který rozděluje můj život na dva kusy: na předtím a potom. Hluboce spirituální zážitky se vždycky těžko popisují slovy, poněvadž na tomto světě ne12
život smrtí_Sestava 1 03.04.15 9:25 Stránka 13
Co
k d y Ž …?
existují slova, jimiž by se dalo vystihnout něco, co v podstatě z tohoto světa není, ale ze všech sil se vynasnažím přiblížit vám podstatné detaily toho, co jsem zažila, a jen doufám, že vás moje sdělení osloví.
To jsem já Jednou – stalo se to v polovině devadesátých let, kdy jsem bydlela a pracovala ve Spojených státech – mě od smrti dělily pouhé vteřiny. Cestou na jakousi schůzku jsem nabrala notné zpoždění a dojela jsem na rušnou křižovatku, kde jsem měla v úmyslu odbočit doleva. Byla jsem otrávená, protože jsem uvázla za dvěma rozměrnými, špinavými žlutými kamiony, které jely daleko pomaleji než já. A aby toho nebylo dost, zjistila jsem, že i ony se chystají odbočovat doleva, takže se za nimi povleču hlemýždím tempem. A právě v tom okamžiku jsem jasně uslyšela hlas své matky, který mi přikazoval, ať jedu vpravo. Přicházel zevnitř mé hlavy, ale zněl naprosto skutečně. Matka mi před několika lety zemřela. Ten hlas byl tak pevný a zřetelný, že jsem nemohla neposlechnout, a tak jsem v rozporu se zdravým rozumem odbočila doprava, přestože jsem se tím vzdalovala od místa, kam jsem se potřebovala dostat. V té chvíli jsem netušila, že kdybych jela vlevo, jak jsem původně chtěla, čekala by mě jistá smrt: připletla bych se totiž k dopravní nehodě, při níž se střetl kamion s toulavým psem a několika automobily. Zahynuli při ní tři lidé – a jedním z nich bych byla já, protože zemřel i řidič vozu, který stál na té křižovatce přímo za mnou. Tenkrát na křižovatce jsem samosebou nevěděla, že se tato srážka blíží, a vlastní iracionální rozhodnutí odbočit na druhou stranu mě zmátlo a rozzlobilo, poněvadž jsem v jeho důsledku 13