1 Lvíčata Už mnoho let je mým domovem Keňa, vlastně její Severní provincie. Je to pustá polopouštní oblast, porostlá trnitým bušem, která pokrývá 300 000 kilometrů čtverečních a táhne se od hory Keňa až k etiopským hranicím. Do této části Afriky proniká civilizace jen velmi pozvolna. Bělochů se tu usadilo málo, domorodci žijí tak, jak žili jejich předkové. Je to pravá divočina. Můj manžel George je na tomto rozlehlém území strážcem zvěře. Bydlíme na jihu provincie blízko Isiola. Isiolo samo je malé hnízdo, žije tam jen třicet bělochů, vesměs vládních úředníků podílejících se na správě provincie. Mezi povinnosti mého manžela patří bdít nad zákony o ochraně zvěře, boj s pytláky a ochrana domorodců před divokými zvířaty. Jak vysvítá z povahy jeho práce, musí hodně cestovat, i na velké vzdálenosti. Takovému putování se v Africe říká safari. Jak jen to jde, jezdím s ním. Je to pro mne jedinečná příležitost poznat tuto divokou strnulou zem, kde se žije těžce a kde příroda razí své vlastní zákony. Můj příběh začíná právě na jedné takové cestě. Domorodec z kmene Boranů byl zabit lidožravým lvem. Podle hlášení, které George dostal, se útočník zdržoval se dvěma lvicemi v tamějších kopcích. George ho měl vystopovat. Vydali jsme se tedy daleko na sever od Isiola, tam, kde je území Boranů. Ráno 1. února 1956 jsem zůstala v táboře sama s Pati. Pati byla samička damana, kterou jsme měli už šest a půl roku, a byla naším mazlíčkem. Připomínala morče nebo sviště, ačkoli zoologové tvrdí, že podle kopýtek na nohou a podle zubů je daman příbuzný s nosorožcem nebo slonem (damani, Hyracidea, řád malých kopytníků, jsou zavalitého těla, velikosti králíka a tělesnou stavbou se blíží lichokopytníkům a chobotnatcům). Pati se mi uvelebila na krku, třela se o mne měkkým kožíškem a ze své bezpečné pozorovatelny obzírala okolí. Krajina
11