zlom vitova 7.0:zlom
10/21/13
12:45 AM
Stránka 9
VZPOMÍNKY Z DOMU „HLAHOL“, GOTTWALDOVO NÁBŘEŽÍ Č. 16
q
Jemná žena s melancholickým úsměvem na tváři, dávno smířená se všemi smutky a nezdary, kterými ji život obdařil. Nepoznamenaná slávou, nad níž na konci svého života vždy jen mávla rukou. Moudrá, inteligentní, nekonfliktní, která se v pro ni těžkých poválečných dobách živila mimo jiné také literárními překlady. Taková byla jedna z našich největších hvězd stříbrného plátna Hana Vítová. Posledních několik roků jejího života jsem měl to štěstí stát se jejím přítelem a pozorným posluchačem mnoha vzpomínek, v nichž velmi často nechyběl otisk humoru „osvobozených“, přátel a kamarádů z divadla principálů Jiřího Voskovce a Jana Wericha. Sedával jsem v potemnělém pokoji, v podobném křesle a s podobnou náladou, s jakou jsem usedal ještě nedávno předtím v pokoji u Oldřicha Nového, jednoho z těch vynikajících herců, jemuž rovněž bývala na divadle i ve filmu partnerkou. Bydlela v Praze na nábřeží poblíž Mánesa, ve třetím patře domu patřícího Zpěváckému spolku Hlahol, který stojí na dnešním Masarykově nábřeží, jehož názvy doznávaly proměn, ne nepodobných těm, jakými procházel i hereččin život. Původně Riegrovo nábřeží, pak Vltavské, pak Reinhard Heydrich Ufer, po válce krátce opět Riegrovo a v letech 1946
9