gRaCeFULLY 5. ZÁŘÍ Protože ve slovníku slangu najdete 176 definic slova nula. Nestaňte se součástí statistiky
Nazdar, ubožáci! Tak nám začíná další školní rok. A my jsme zpátky se všemi těmi kecy, co ani nejdou otisknout… Zatímco jste si užívali léto v South Hamptonu, na ostrově Nantucket nebo na jihu Francie, zdokonalovali jste si tenisové údery, pas des deux, trénovali na první maraton nebo se chlubili mistrovskými tahy v partii šachu, my celé léto sledovali počínání drahých členů učitelského sboru. Pan profesor Zaritski vyrazil na univerzitu v Berkeley, aby učil na vědeckém táboře pro nadané děti. Proslýchá se, že ho rodiče hned druhý týden nechali vyrazit, protože SMRDĚL. Zástupkyně Pearlová si našla jižanského milence a v Miami se učila tancovat u tyče. To byl vtip! Žádného milence si samozřejmě nenašla. Kdo by se s ní taky chtěl vyspat? A co náš báječný ředitel Woodhouse? Kdo by ho nechtěl někde zahlédnout v obtažených plavkách? Běda nám, jeho pobyt v těchto žhavých měsících zůstává velkou neznámou, z dobrých zdrojů jsme se ale dozvěděli, že minimálně jeden prodloužený víkend se tulil k naší milované angličtinářce Liv. Na což lze říct jedině: bravo. A pokud jde o vás, sepíšeme shrnutí, až se za pár dnů dozvíme poslední novinky – laskavě nám je zasílejte na gracefullyblog@ 9
gmail.com. Protože tu máme další školní rok, v němž všechny nuly dostanou příležitost zapadnout a tlusťoši možná konečně zhubnou. A zůstávají nám tu dobře známé otázky: prozradí krásná Dylan, s kým si to rozdává? A přiznají se Heather s Rachel vůbec někdy, že si to rozdávají spolu? Vydrží Zadie mimo vězení dost dlouho na to, aby odmaturovala? A kterou čtvrťandu náš oblíbený žhavý druhák Carter dostane do postele jako první? A kdo je ten Ian Greene a je fakt tak sexy, jak naznačujou fotky v Seznamovací brožuře? Moje osobní věštecká koule naznačuje, že to není úplně pravděpodobné. Ale dozvíte se o tom jako první. Zatím si naleštěte nové boty a široce se usmívejte. A pevně se připoutejte. Protože to bude zatracená jízda…
10
Ame lia 14. ZÁŘÍ, 7:37
AmeliA Kdy jsi to zjistil?
Ben Co jako?
AmeliA Ze jsi na kluky?
Ben Netusim, asi to vim odjakziva
AmeliA Kecas
Ben Fakt, nekecam
AmeliA A proste jsi to kazdymu rekl
Ben Vicemene. Je mi jedno, co si lidi mysli.
AmeliA Nikdy bych si nemohla nicim bejt tak jista. A nikdy nebudu tak odvazna.
Ben Aby ses nedivila
AmeliA To urcite
11
Ben Jsi silnejsi, nez myslis
AmeliA Dik. Co bych si pocala bez tvy podpory?
Ben Umrela bys? To jsem rad, ze jsem pro nekoho zivotne dulezitej.
AmeliA Cha cha. Kdy se doopravdy sejdem?
Ben Tohle ti nepripada doopravdy?
AmeliA Vis, co tim myslim
Ben Mozna za par tydnu dorazim do NY. Otec tam jede na sluzebku.
AmeliA A uvidime se?
Ben Rozhodne
AmeliA Jezisi! Fakt? Nemuzu se dockat!!!
12
Kate 24. ŘÍJEN
Že Victor není spokojený, bylo Kate jasné dřív, než zvedla hlavu od poznámek a viděla, jak se mu hněv rozprostírá po obličeji jako temný mrak. V místnosti bylo ticho, všichni – pět právníků od Slonea a Thayera; deset z banky Associated mutual – čekali, až něco řekne on. Victor se místo toho pohodlně rozvalil na konferenční židli a ruce si úhledně složil do klína. S prošedivělými vlasy a v dokonale střiženém obleku působil i přes nepřehlédnutelné podráždění pohledně a důstojně. Uprostřed toho napjatého ticha Kate zakručelo v břiše. Odkašlala si, poposedla a doufala, že to nikdo neslyšel. Ráno byla moc nervózní na to, aby se najedla. Čekalo ji tohle jednání, a navíc se duševně připravovala na hádku s Amelií. K té hádce však nedošlo. Amelia prostě s úsměvem odešla do školy a vesele jí zamávala. Kate pak do práce vyrazila se zpožděním a plná nevybitého adrenalinu. Kate se toužebně zadívala na nejrůznější bagely, zákusky a ovoce vyskládané na stolku u zdi zasedací místnosti. Když však člověk řídí schůzku s klientem místo Jeremyho Firtha, milovaného šéfa soudního oddělení u Slonea a Thayera, tak si během ní zkrátka nemůže skočit na svačinku. „Uvědomujete si,“ ukázal Victor na Kate, „že když vyhovíme tomu soudnímu příkazu, všechny naše pozdější námitky už budou považovat za neplatné?“ 13
„Chápu vaše rozhořčení, Victore,“ prohlásila klidným tónem Kate. „Ale Komise pro cenné papíry má plné právo…“ „Plné právo?“ utrhl se na ni Victor. „Spíš to pěkně přehání.“ Kate vydržela Victorův pohled, který začal být přímo sžíravý. Kdyby teď jen trochu zakolísala, mělo by to fatální následky. Victor by si jistě vyžádal Jeremyho a Kate už sice byla společník, ale zatím jen mladší. Tohle musí být schopná zvládnout sama. „A souvisí to vůbec nějak s případem? Copak to…,“ než však Victor stihl dokončit myšlenku, zazvonil v zasedačce telefon, až sebou všichni trhli. Koncipientka Rebecca ho ochotně běžela zvednout a Victor se obrátil zpátky na Kate. „Chci, aby naše námitky byly součástí oficiálního protokolu, a než kdokoli otevře jedinou krabici dokumentů, chci slyšet, kolik tohle všechno bude stát. Když to splníte, dokumenty vám předám, souhlasíte?“ Kate připadalo, jako by jí tím naznačoval, že ty firemní příjmy dostane do kapsy ona sama. Ve skutečnosti z toho kromě Jeremyho uznání žádný prospěch mít nebude. Ani to ale pochopitelně nebylo opominutelné. Zůstat jedním z Jeremyho oblíbených žáků pro ni bylo velmi důležité. „Rozhodně, Victore,“ ujistila ho. „Uděláme, co bude v našich silách, abychom…“ „Omluvte mě, Kate,“ zašeptal jí někdo u ucha. Když Kate zvedla hlavu, Rebecca byla podle všeho hrůzou bez sebe, že je přerušuje. „Promiňte, ale je to vaše sekretářka. Prý máte neodkladný hovor.“ Kate cítila, jak rudne. Vyřizovat si telefonát uprostřed jednání s Victorem Starkem bylo snad ještě méně přijatelné než zakousnout si bagel. Katina sekretářka Beatrice by ji na podobném jednání nikdy nerušila, ale ta dnes byla doma na nemocenské. Kate její náhradnici nařídila, aby je rušila jen v případě nejvyšší nouze, ale ta dívka měla v obličeji tak tupý výraz, že určitě byla sjetá. Teď už však ten hovor odmítnout nemohla. měli se jí totiž ozvat od soudu kvůli 14
žádosti o dočasný zákaz přibližování pro dalšího z klientů. „Omluvte mě na okamžik, prosím,“ řekla Kate a snažila se předstírat, že na tom přerušení není nic mimořádného. „Zabere mi to jen chvilku.“ místnost ztichla a ona rychle zamířila k telefonu. Cítila, jak na ni všichni zírají. naštěstí se však konverzace opět rozproudila, když zmáčkla blikající tlačítko aparátu. Pak se Victorovi společníci poslušně rozesmáli, zřejmě jednomu z jeho vtipů. „Tady je Kate Baronová.“ „Ano, paní Baronová,“ řekla žena na druhé straně linky. „Tady je zástupkyně ředitele školy Grace Hall Pearlová.“ neodkladný hovor. Jak to, že na dceru si ani nevzpomněla? „Je Amelia v pořádku?“ Kate se zrychlil pulz. „Ano, ano, je v pořádku,“ říkala zástupkyně s náznakem podráždění. „Ale došlo k jistému incidentu. Amelii jsme na tři dny vyloučili ze školy, s okamžitou účinností. Je třeba, abyste dorazila do školy, podepsala formulář a odvezla si ji domů.“ „Vyloučili? Co to má znamenat?“ Amelia byla po celý život naprosto bezproblémová. Učitelky se nad ní přímo rozplývaly – chytrá, kreativní, přemýšlivá, soustředěná. měla sportovní talent a chodila snad na všechny kroužky pod sluncem. Jednou měsíčně dobrovolně pracovala v místní vývařovně pro chudé a pravidelně pomáhala na všech školních akcích. Vyloučená ze školy. ne, Amelia určitě ne. i přes svou neskutečnou pracovní dobu Kate dceru znala. Opravdu ji znala. muselo dojít k nějakému omylu. „Ano, Amelii jsme na tři dny vyloučili,“ zopakovala zástupkyně, jako by jí tím snad vysvětlovala, co přesně se stalo. „Ze zřejmých důvodů ji domů můžeme pustit jen s rodičem nebo zákonným zástupcem. Bude pro vás, paní Baronová, velký problém, že si ji musíte vyzvednout? Víme, že pracujete na manhattanu a že Ameliin otec není přítomný. Ale bohužel školní řád je školní řád.“ 15
Kate se nechtěla nechat zahnat do defenzivy. Vlastně si ani nebyla jistá, jestli v hlase paní Pearlové skutečně cítí odsouzení. Už si však za ta léta zažila svůj díl nepříjemných otázek, významných pohledů a jen chabě zakrývaného rozhořčení. Vlastní rodiče stále ještě považovali její rozhodnutí nechat si neplánované dítě, přestože ještě nedostudovala práva, za mimořádně zvrácenou ukázku nepříčetnosti. To se jí totiž skutečně nepodobalo. Kate celý život dělala správné věci ve správnou dobu, pokud tedy nešlo o muže. Pravdou bylo, že u mužů její úsudek nikdy nebýval úplně bezchybný. nechat si to dítě pro Kate nebylo snadné, zároveň toho však nikdy nelitovala. „Vyrazím okamžitě. Ale mohla byste mi aspoň říct, co…“ Kate se odmlčela, právník v její duši ji okamžitě varoval, aby pečlivě volila slova. nehodlala uznat dceřinu vinu. „Z čeho přesně je Amelia obviněná?“ „Disciplinární otázky bohužel nemůžeme řešit po telefonu,“ nedala se Pearlová. „Jsou považovány za důvěrné, proto musíme dodržovat stanovené postupy. Což jistě pochopíte. Ředitel Woodhouse vás seznámí s veškerými podrobnostmi, až dorazíte. Kdy přesně to bude?“ Kate se podívala na hodinky. „Budu tam tak za dvacet minut.“ „Jestli to dříve není možné,“ prohlásila zástupkyně Pearlová, jako by nejraději řekla něco mnohem méně zdvořilého, „tak nám to asi bude vyhovovat.“
Dvacet minut byl hodně optimistický odhad. Když se Kate pokusila jednání předčasně ukončit, Victor s tím hlasitě nesouhlasil. nakonec neměla jinou možnost než zavolat Jeremymu. „Dělám to hrozně nerada,“ řekla mu na chodbě před zasedačkou. A opravdu nerada odcházela. Daniel, bývalý spolužák z práv, se kterým se o místo mladšího společníka dělila, bezdětný, dlouho rozvedený a supersoutěživý, by něco 16
takového neudělal, ani kdyby měl vnitřní krvácení. „Ale volali z Ameliiny školy, musím tam pro ni zajet.“ „nic se neděje. Vlastně jsi mě zachránila od schůzky s Verou a stavební firmou v našem novém bytě. Vždycky raději půjdu na klientskou schůzku s Attilou Hunem, než abych probíral nosné zdi,“ ujišťoval ji Jeremy s jedním ze svých proslavených úsměvů. Pročísl si předčasně prokvetlé vlasy. Byl vysoký, pohledný a v košili s růžovými proužky jako obvykle vypadal dokonale. „Je všechno v pořádku?“ „netuším,“ začala Kate. „Amelia se podle všeho dostala do nějakých problémů, což mi nedává smysl. S ní přece nikdy žádné problémy nejsou.“ „Amelia a problémy? Ani náhodou. Zrovna jsem ji vychválil v tom doporučení do letního přípravného tábora na Princetonu, takže jsem trochu zaujatý, ale něčemu takovému nevěřím.“ Jeremy Kate na chvilku soucitně stiskl rameno a znovu se usmál. „Vždyť víš, jak to na podobných soukromých školách chodí. nejdřív někoho obviní a pak se teprve začnou ptát. Ať se stalo cokoli, určitě to půjde nějak rozumně vysvětlit.“ A Kate se hned ulevilo. To byl celý Jeremy, vždy přesně věděl, co lidem říct. navíc to působilo upřímně, dokonce i na Kate, která ho měla prokouknutého. „Victor není spokojený,“ varovala ho a ukázala na zavřené dveře zasedačky. „Připadá mi, jako bych tě předhazovala vlkům.“ „S tím se netrap,“ mávl Jeremy ledabyle rukou. Dokázal pracovat celou noc, pak zamířit k soudu s jasně prohraným případem, postavit se rozrušené protistraně i nespokojenému klientovi zároveň a neustále působit dojmem, že všichni jsou nejlepší přátelé. „Victora Starka zvládnu. Ty se běž postarat o Amelii.“ * * *
17
Kate se rozhodla jet podzemkou, aby se vyhnula rušné dopravě v centru, přesto měla už pětačtyřicet minut zpoždění, když se vlak číslo dvě nečekaně zastavil těsně před nevins Street. na Grace Hall dorazí minimálně s padesáti- až pětapadesátiminutovým zpožděním. A to jen když jí bude přát štěstí. Škola to jistě bude považovat za projev její rodičovské nedostatečnosti. matka chodí pozdě, dítě má kázeňské problémy. mezi tím je nadmíru přímá souvislost. A čím víc nad tím Kate přemýšlela, tím jí začínalo být jasnější, že ať už Amelia provedla cokoli, muselo to být opravdu závažné. Škola Grace Hall se pyšnila tím, že je otevřená, liberální a přátelská ke studentům. Před dvěma sty lety ji založila skupina newyorských intelektuálů – dramatiků, umělců a politiků – a vynikala zejména skvělým studijním programem a uměleckým zaměřením. Často ji zmiňovali po boku proslavených manhattanských soukromých ústavů Dalton, Collegiate a Trinity, ale protože se škola Grace Hall nacházela v Brooklynu, měla bohémštější atmosféru. Vyhýbali se učebnicím a standardizovaným testům a upřednostňovali zkušenostní učení. Vzhledem k poměrně uvolněnému školnímu řádu si Kate nedokázala představit, co asi student musel provést, aby si vysloužil vyloučení. Vlak náhle sykl, pak o kousek poskočil a opět se prudce zastavil. Kate se podívala na hodinky. Zpoždění narostlo na minimálně hodinu a pět minut. A to jí zbývají ještě čtyři zastávky. Sakra. Pořád chodila pozdě. Všude. Vstala a postavila se ke dveřím vagonu, protože v ní začaly narůstat pochybnosti. Amelia poslední dobou působila nesoustředěně, občas byla i posmutnělá. Bylo jí patnáct a podobné nálady jsou v pubertě normální, zřejmě v tom ale bylo něco víc. například se najednou začala vyptávat na otce. Katino stručné vysvětlení, proč nemá otce – že po jediné společné noci odjel učit děti do Ghany a nikdy se nevrátil –, přestávalo stačit. Včera ráno navíc přišla s tou pochybnou pololetní stáží v zahraničí. 18
„mami, posloucháš mě vůbec?“ Amelia se se založenýma rukama opírala o kuchyňskou linku. Dlouhé světlé vlasy jí ve vlnách splývaly po ramenou a neobvyklé oči – jedno modré a druhé oříškové – se leskly v teplém ranním světle. Amelia vypadala nějak starší a vyšší než předešlého dne. Stejně jako Kate měla výrazné lícní kosti a srdčitý obličej, byla to krásná dívka. V bokovkách a přiléhavém tílku navíc sexy. naštěstí si toho ještě nebyla moc vědomá. „Ano, Amelie, poslouchám tě,“ prohlásila Kate a snažila se neztrácet trpělivost. Z kyselého výrazu v dceřině obličeji soudila, že její návrh strávit prodloužený víkend po Díkůvzdání na Bermudách se podobá nabídce dvoudenního zákroku u zubaře. „Já tě přece vždycky poslouchám.“ „Chtěla bych na příští pololetí jet do Paříže,“ prohlásila Amelia. „Do Paříže?“ Kate vrazila notebook a složky do tašky a pokračovala v hledání telefonu, o kterém si myslela, že zůstal na lince. Amelia ji upřeně sledovala a Kate si pročísla rukou vlasy. Ještě byly mokré, i když si je tak dlouho fénovala. „na celé pololetí? Vždyť Paříž je tak daleko.“ Kate přes veškerou snahu začínala ztrácet nervy. Jen těžko se dalo přehlédnout, že Amelia s tímhle tématem začala schválně teď, když moc dobře věděla, že Kate už má zpoždění. někdy se Kate neubránila myšlence, že je Amelia možná rafinovanější, než by od ní čekala. Už jí dovolila spoustu věcí – pozdní večerku, přespání u kamarádky, večírky – jen proto, že o nich Amelia začala mluvit, když Kate byla ve stresu nebo spěchala. Ale pololetní stáž v evropě bylo něco úplně jiného. Kate nehodlá ustoupit jen proto, aby si ulehčila život. Ale bylo by to snazší. mnohem snazší. „A co by na tom jako vadilo?“ odfrkla si Amelia podrážděně. „Stejně nikdy nejsi doma.“ na Katinu dlouhou pracovní dobu si Amelia normálně nestěžovala. Kate vždy předpokládala, tedy vlastně spíše doufala, že je to proto, že jiný život než s matkou samoživi19
telkou s časově náročnou kariérou nepoznala. Kate se však vždy duševně připravovala na to, že dceři její nepřítomnost vadí, i když se ji snažila zahrnovat láskou. „Ale no tak, Amelie, to od tebe není fér. na semestr do zahraničí se jezdí na vejšce, ne na střední.“ „Byl by to vzdělávací pobyt.“ Kate se podívala na dceru a doufala, že jí v očích objeví náznak nadsázky. Žádná tam však nebyla. myslela to naprosto vážně. „Amelie, moc ráda bych zrušila to jednání a důkladně to s tebou probrala,“ začala Kate a skutečně to tak myslela. „Ale opravdu to nejde. nemohly bychom to prosím probrat večer, až se vrátím?“ „Stačí říct ano, mami!“ zaječela na ni Amelia, čímž Kate překvapila. Její dcera obvykle neječela, a už vůbec ne na Kate. „Je to opravdu snadné, jen si to poslechni: ano. nic to není.“ A už je to tady, pomyslela si Kate. Už je z ní oficiálně teenager. Už nebudeme společně čelit okolnímu světu, teď nastane boj dcery proti matce. nejhorší na té hádce bylo, že ten večer se Kate domů dostala příliš pozdě – zase pozdě, pokaždé pozdě –, než aby ten zahraniční pobyt mohly probrat. Ale druhý den ráno – dnes ráno – na to byla připravená. Dokonce vstala s předstihem – přestože jednání s Victorem mělo patřit k těm nejnáročnějším v její kariéře –, takže měla spoustu času si s Amelií o té Paříži promluvit. Chystala se neoblomně trvat na původním odmítnutí, ale rozhodla se, že místo toho navrhne, že by tam společně zajely o vánočních prázdninách. Chystala se jí omluvit, že nikdy není doma, zvlášť poslední dobou. Dál se jí ale dařilo dodržovat společné páteční večeře a nedělní filmové večery. Jejich víkendové výlety už však byly nedostatkovým zbožím. Od Ameliina dětství se Kate snažila vyrazit s ní každý víkend někam ven – na broadwayské představení, na výstavu do metropolitního muzea, na slavnost kvetoucích třešní 20