PROLOG
Zámek Ambras, duben 1580
D
řevem obložená šatna byla tak přetopená, že se začala potit, už když se svlékala. Kolik jen poutek, háčků a šňůrek musí být na ženských šatech! A široko daleko žádná služebná, aby jí při tom pomohla, protože je všechny poslala pryč. Jen těžko se smiřovala s vlastním pachem, s nasládlým pachem starých žen, do kterého se mísilo ještě něco hořkého, co ji znepokojovalo. Je to skutečně ona, která kdysi voněla tak svůdně, že se on nemohl nasytit toho, aby se znovu a znovu nořil do jejího pevného těla? Otočila se k bílé posteli s nebesy ze světlemodrého hedvábného baldachýnu, kde ležel její poklad, který neustále nosila s sebou ze strachu, že by se jinak mohl dostat do nesprávných rukou. Tenké stránky, zaplněné jejím zarputilým rukopisem, mohly doložit, jak to všechno skutečně bylo, a to jí skýtalo útěchu. Maruška si jej vezme k sobě, jediná osoba, které může věřit. Čeká už schovaná na domluveném místě. Objeví se, až uslyší to správné slovo. Najednou jí připadalo, jako by ji dřevem obložené stěny pevněji sevřely. Vinné poháry a hráči na loutnu na freskách se začali kymácet, jako by s nimi rozehrál Bakchus svou rozvernou hru, dokonce namalovaný stůl se začal otáčet, podobný
7