První kapitola
P
atnáctiletá Mina stála nehybně ve svém úkrytu. Úzkou skulinou v nedovřených dveřích mohla dobře sledovat, co se v kuchyni děje. Zadržela dech. Dovnitř právě vstoupil její nevlastní bratr Philipp. Všimla si ho naštěstí včas. V poslední chvíli vklouzla do malé spižírny. Při pohledu na krvavé stříkance v jeho obličeji a košili potřísněnou krví se jí zvedl žaludek. Olejová lampa, která stála na stole, strašidelně osvětlovala i Philippovy prsty, které byly rovněž zakrvácené. Mladík si je chvíli spokojeně prohlížel, potom sáhl po kabátu přehozeném přes opěradlo židle a vytáhl z kapsy zlaté hodinky. Pomalu pohupoval řetězem z jedné strany na druhou. Zeširoka se při tom usmíval. Pak hodinky zase schoval a svlékl si košili. Odhalil tak rozložitou, svalnatou horní část těla. Úsměv mu z obličeje nezmizel ani tehdy, když přistoupil k vědru s čistou vodou a s hlasitým frkáním si začal mýt obličej a ruce. Mina viděla, jak se zaschlá krev rozpouští a zředěná vodou mu v rudých šmouhách stéká po obličeji, hřbetech rukou a pažích a kape na podlahu. Jen s námahou potlačila pocit nevolnosti. Ať mě tu neobjeví! přála si zoufale. Ať mě tady nenajde! Určitě zase zmlátil někoho nevinného, kdo byl v této čtvrti nový a neměl žádné spojence. Někoho, komu proto nikdo nepřispěchal na pomoc. S Philippem Ambornem a jeho otcem Xaverem si raději nikdo nic nezačínal. „Můj Philipp rychle vybuchne,“ říkával Xaver Amborn. „Každý to ví a raději ho nedráždí. Tak to zkrátka je, ale v jádru je to dobrý chlapec. Byl takový odjakživa. Vždycky mi zachovával věrnost.“ Mina si přitiskla ruku na ústa, aby potlačila zasténání.
• 13 •