Kat lidumil - zlom
12.6.2014
20.24
Stránka 5
1. Cesta na Hnûvín byla kamenitá a v ostrém podzimním slunci po ní se ‰elestûním poletovalo spadané listí v‰emoÏn˘ch odstínÛ Ïluté a hnûdé z okolních javorÛ a dubÛ. Sedmilet˘ Karel pfieskakoval nedoãkavû z jednoho vût‰ího kamenu na druh˘. Zdálo se mu, Ïe se za ním otec s matkou a obûma star‰ími sestrami Markétou a Ur‰ulou zbyteãnû loudají. UÏ celé dva dny, od chvíle, kdy mu rodiãe oznámili, Ïe pÛjdou v‰ichni spoleãnû na v˘let na Hnûvín, se chvûl nedoãkavostí, srdce se mu rozbu‰ilo, jeho fantazie se pfii té pfiedstavû rozbíhala v‰emi smûry. Jaké to bylo vytrÏení z jednotvárného a trochu nudného Ïivota v domku, kter˘ stál osamûle za mûstsk˘mi hradbami u PraÏské brány smûrem na ZahraÏany. Tû‰il se, Ïe se tu setká se sv˘mi vrstevníky a Ïe se spoleãnû s nimi bude bavit dûtsk˘mi hrami na honûnou a na schovávanou. Karel touÏil po spoleãnosti, jeÏ mu tolik chybûla na samotû, kde Ïila celá Hussova rodina. Nechápal, proã mu otec, kter˘ k nûmu byl jinak tak vlídn˘, nedovoluje, aby pro‰el PraÏskou bránou a vydal se do mûsta k blízk˘m domkÛm, odkud obãas zazníval dûtsk˘ smích. A proã za ním nûkdy nepfiijde jeden z tûch dovádûjících chlapcÛ, na které se díval jen zdálky? Otec ho jednou pfiekvapil, jak se dívá k mûstu se smutkem i touhou v oãích, a zeptal se ho: „Copak je ti, Karle?“ Pohlédl na otce, kterého nejenÏe hluboce miloval, ale ke kterému choval i nesmírnou úctu. Byl poslu‰en kaÏdého jeho slova, neboÈ neposlu‰nost by byla poru‰ením BoÏího pfiikázání, a to v rodinû Pavla Hussa nepfiicházelo v úvahu. „Proã nemÛÏu jít do mûsta za dûtmi? Nebo proã nepfiicházejí chlapci za mnou?“ Otec neupadl ani na okamÏik do rozpakÛ, povytáhl s pfiedstíran˘m pfiekvapením oboãí, neboÈ svého syna dobfie chápal,
Kat lidumil - zlom
12.6.2014
20.24
Stránka 6
a fiekl: „Mበtu pfiece své sestry, Markétu a Ur‰ulu! Hrát si mÛÏe‰ s nimi!“ S Markétou, která byla jen o dva roky star‰í, by to snad ‰lo, ale s Ur‰ulou, která se pokládala ve sv˘ch jedenácti letech za dospûlou a na nejmlad‰ího Karla se dívala svrchu, si hrát ne‰lo. Dívka nebyla nijak ráda, kdyÏ jí matka dala mlad‰ího bratra na starost, a pak ho stále jen napomínala. „Dávej pozor, aÈ neupadne‰!“ zavolala matka na poskakujícího chlapce. „Je to pfiece kluk, Milo,“ omlouval syna s úsmûvem otec. Karel se po nûm ohlédl. Svého tátu miloval a byl na nûj nesmírnû py‰n˘. V‰ak bylo taky proã! Jan Pavel Huss nebyl velk˘, ale byl statn˘, kráãel vzpfiímenû a s hrdû vztyãenou hlavou, jako právû teì. KdyÏ se oblékl do svého polodlouhého ãerného kabátu se lnûnou pod‰ívkou, kter˘ byl u krku rozepnut˘ a do‰iroka rozevfien˘, takÏe jeho klopy pfiipomínaly Karlovi havraní kfiídla, vypadal skvûle. Pod kabátem byla vidût zelená soukenná vesta a nabíran˘ na‰kroben˘ límec bûlostné ko‰ile. V létû nosíval Jan Pavel bílé plátûné kalhoty, v zimû pak kalhoty u‰ité z hrubé ãerné pfiíze, ke kter˘m patfiil ‰irok˘ koÏen˘ opasek, na nohou mûl pevné boty z hovûziny staÏené fiemenem. Pfii zvlá‰tních pfiíleÏitostech, které se v‰ak vyskytly jen zfiídkakdy, se dal kabát zapnout aÏ ke krku a cel˘ otcÛv zjev nabyl pak jakési strohosti a váÏnosti, kterou je‰tû zdÛrazÀoval pochmurn˘ a zamraãen˘ v˘raz jeho tváfie. V takov˘ den se choval Jan Pavel nevlídnû ke v‰em ve svém okolí, nejen k dûtem, ale i ke své Ïenû Ludmile, kterou jinak naz˘val láskyplnû „Milo“. KdyÏ pak pfii‰el jeho pomocník Kry‰tof, nasadil si Huss na hlavu ãern˘ kulat˘ klobouk, uvázan˘ pod bradou úzk˘m koÏen˘m fiemínkem. „Kam jde táta?“ zeptal se Karel jednoho dne zvûdavû. „Pracovat,“ odbyla ho matka stroze. „A kdy se vrátí?“ nepfiestával Karel naléhat. „Nevím. Chodí po práci do kostela a tam b˘vá dost dlouho. Po návratu se ho na nic nevyptávej,“ varovala pak syna je‰tû, jaksi ustra‰enû. 6
Kat lidumil - zlom
12.6.2014
20.24
Stránka 7
Karel vûdûl, Ïe otec je hluboce náboÏensky zaloÏen˘ ãlovûk, kter˘ se ãasto modlí, chodí do kostela, vûfií, Ïe osudy v‰ech lidí, tedy i jeho rodiny, jsou v rukou BoÏích, a tak se na nic dál nevyptával… Netrvalo dlouho a celá Hussova rodina do‰la aÏ na vrchol kopce. Z b˘valého hradu rodu Hrabi‰icÛ tu zÛstaly uÏ jen ruiny. Stála tu dfievûná bouda pokrytá ‰indelem, kde se prodávalo pivo v dfievûn˘ch korbelech a domácí klobásy s kfienem a chlebem. U nûkolika nahrubo otesan˘ch stolÛ a lavic sedûlo pár lidí, kolem nich se tu prohánûly s vesel˘m kfiikem dûti. Na stromech viselo pár lampionÛ a potrhané a pokroucené barevné prouÏky papíru promáãené de‰tûm. „Co je to tady?“ rozhlíÏel se Karel. „Pfied pár t˘dny se tu se‰li lovci a slavili svátek svatého Huberta. Hrála tu hudba, tanãilo se,“ vysvûtlovala vlídnû matka. „A proã jsme sem ne‰li na tu oslavu?“ zeptal se Karel zklamanû. Matka pohlédla trochu bezradnû na otce. Ten si k sobû chlapce pfiitáhl. „Nemám rád kolem sebe pfiíli‰ mnoho lidí,“ fiekl. „Nadûlají plno rámusu a to jejich hulákání nemá se zpûvem nic spoleãného, podobá se to spí‰ fievu opilcÛ! Poãkej, aÏ se vrátíme domÛ, zazpíváme si spolu!“ sliboval s úsmûvem Jan Pavel. Karel by dal radûji pfiednost tomu „fievu opilcÛ“, ale to nemohl fiíct, a tak mlãel. Zatímco dûvãata znudûnû mlãela – hlavnû Ur‰ula se kolem sebe otrávenû rozhlíÏela –, rodiãe se spolu dali do hovoru a Karel se pfiibliÏoval k chlapcÛm, aÏ se mu koneãnû podafiilo vmísit mezi nû a úãastnit se jejich hry. Jan Pavel Huss, mistr popravãí mûsta Mostu, se na chlapce zamy‰lenû díval a hlavou se mu honily v‰elijaké my‰lenky. Vzpomínal na radost, jakou pocítil po narození syna. Jeho rodinn˘ Ïivot nebyl nijak poÏehnán. VÏdyÈ z osmi dûtí, které se mu dosud narodily, zÛstala uÏ jen dvû dûvãátka, 7
Kat lidumil - zlom
12.6.2014
20.24
Stránka 8
Ur‰ula a Markéta, ãtyfii dûvãátka a dva chlapci zemfieli navzdory jeho léãitelsk˘m znalostem. Proã pomáhám zachraÀovat cizí lidi, a své vlastní dûti zachránit nedokáÏu, ptal se ãasto s trpkostí a nedokázal si odpovûdût. Byla snad i to vÛle BoÏí, zkou‰ka, jíÏ mûl b˘t podroben? Ale z jakého dÛvodu to mûl b˘t právû on, ãlovûk tak bohabojn˘ a pevn˘ ve vífie? Nikdy by to nahlas nevyslovil, ale pociÈoval to jako krutou nespravedlnost! Mûlo to snad b˘t trestem za jeho ãinnost, za jeho katovské fiemeslo? On si ho pfiece nezvolil, bylo mu urãeno osudem, dûdilo se v rodu vÏdy z otce na syna… Toto pomy‰lení mu brzy zaãalo kalit radost z narození Karla, sedával mlãky v hlubokém zamy‰lení, a kdyÏ se ho jednou jeho Ïena Ludmila zeptala, co ho trápí, svûfiil se jí. „Nesmíme dopustit, aby po tobû zdûdil tvé fiemeslo!“ fiekla s rozhodností, jakou by v jejím útlém tûle, zesláblém ãetn˘mi porody a nemocemi, nikdy nehledal. „Jak tomu chce‰ zabránit?“ zeptal se jí pfiekvapenû. „To nevím, ale uãiním pro to v‰echno, co bude v m˘ch silách!“ A po chvilce se ti‰e svûfiila: „Chtûla bych, aby se Karel stal knûzem!“ „Proã zrovna knûzem? Je pfiece tolik jin˘ch povolání! Mohl by se stát lékafiem!“ „Chci, aby se stal tv˘m pfiímluvãím na nebesích!“ odpovûdûla Ludmila. Jana Pavla ta slova pfiekvapila. CoÏpak i ãlovûk, kter˘ mu stojí nejblíÏe, má stejn˘ názor jako celé jeho okolí a domnívá se, Ïe jeho fiemeslo je odsouzeníhodné?! Zasáhla ho na nejcitlivûj‰ím místû. „Copak si i ty myslí‰, Ïe jsem tak opovrÏeníhodn˘ ãlovûk?!“ zeptal se poboufienû. „To ne, to jistû ne!“ zavrtûla Ludmila spû‰nû hlavou. „Jsem jen vykonavatelem BoÏí vÛle,“ hájil se muÏ tím, oã se opíral, kdykoliv zapochyboval o svém povolání, o tom, nejde-li spí‰e o spravedlnost aÏ pfiíli‰ lidskou, která jen skr˘vá své v˘ãitky svûdomí za BoÏí vÛlí. AÈ se tomu bránil jak8
Kat lidumil - zlom
12.6.2014
20.24
Stránka 9
koliv, nedalo mu, aby nepfiem˘‰lel o podstatû svého fiemesla, o tom, je-li správné brát nûkomu Ïivot. Pfii tûchto úvahách ztrácel jistotu a hledal pro nû ospravedlnûní. „Ano, já vím, já vím,“ pfiikyvovala horlivû Ludmila. Chápala svého muÏe, rozumûla mu, znala dobfie jeho mírnou povahu a chtûla mu pomoci. „Jsi ãlovûk hodn˘, laskav˘ a nikdy mû ani nenapadlo litovat, Ïe jsem si tû vzala.“ MuÏ tehdy pohlédl láskyplnû na svou Ïenu a pohladil ji po vlasech, které zaãínaly pfiedãasnû ‰edivût. Jak léta plynula, uvûdomoval si Jan Pavel stále silnûji, Ïe se blíÏí den, kdy uÏ pfied synem nebude moci déle tajit, v ãem spoãívá jeho povolání. Pfiispívala k tomu i Ludmila, která se o tom zmiÀovala stále ãastûji a dodávala: „Byla bych nerada, aby se to Karel dovûdûl od cizích lidí.“ „Je‰tû je ãas,“ odb˘val ji muÏ zamraãenû, ale sám vûdûl, Ïe se rozhovoru nevyhne a Ïe to pro nûj nebude nijak snadné. Mûl z té chvíle strach. Jak se na nûj potom bude dívat jeho syn? Pfiestane si ho váÏit? Pfiestane ho milovat a bude se moÏná domnívat stejnû jako v‰ichni v okolí, Ïe je jeho postavení mistra popravãího potupné a neãestné? MoÏná odejde z domova a pfiestane se s ním st˘kat, bude se snaÏit zapomenout na svého otce i matku. VÏdyÈ v‰ak jeho povoláním není nic jiného neÏ trestat lidi za jejich zloãiny, je pouze ramenem nemilosrdné spravedlnosti, proã by tedy mûl b˘t ze spoleãnosti vyobcován, v‰emi opovrhován a pfiedem odsuzován? Mûl by b˘t naopak váÏen a uznáván! To v‰echno probíhalo Janu Pavlovi hlavou, kdyÏ se díval na svého syna, jak dovádí s ostatními dûtmi. Karlovi se vzru‰ením ze hry leskly velké tmavohnûdé oãi, tváfie mu jen hofiely a kfiiãel radostnû stejnû jako v‰ichni ostatní. Po chvíli v‰ak zaãal hlouãek hrajících si chlapcÛ fiídnout, nûktefií se vrátili ke stolÛm sv˘ch rodiãÛ, aÏ Karel nakonec zÛstal sám. RozhlíÏel se nechápavû kolem sebe. Co se to pfiihodilo, Ïe ho v‰ichni opustili a nechali ho tu samotného? Pov‰iml si, Ïe na nûj jeho nedávní kamarádi vrhají kradmé pohledy, zatímco jejich rodiãe jim cosi ‰pitají 9
Kat lidumil - zlom
12.6.2014
20.24
Stránka 10
do u‰í, Nechápal to. Pfiátelsky se usmíval a udûlal nûkolik nesmûl˘ch, váhav˘ch krokÛ ke stolÛm hostÛ. Tu se na nûj jeden z otcÛ zamraãenû osopil: „Co sem k nám leze‰?! BûÏ si po sv˘ch!“ Karel se zarazil, nechápal, proã je na nûj ten muÏ tak zl˘. Nic mu pfiece neprovedl. Chvíli postával bezradnû opodál, pfie‰lapoval nerozhodnû z nohy na nohu, kopal se sklopenou hlavou do kamene protkaného ãerven˘mi Ïilkami, obãas pohlédl ke stolu, kde se jakoby ustra‰enû tiskly dûti ke sv˘m rodiãÛm. Jan Pavel nesly‰el, co fiekl cizí muÏ Karlovi, ale podle chlapcova chování si dovedl pfiedstavit, co se asi pfiihodilo. „Pojì sem, Karle!“ zavolal na syna. Ten se pomalu ‰oural k rodiãÛm a nepfiestával se ohlíÏet po ostatních dûtech. Vtiskl se mezi otcova kolena. Otec ho pevnû svíral svalnat˘mi paÏemi, jako by ho chtûl ochránit pfied kaÏd˘m nebezpeãím, pfied cel˘m tím vnûj‰ím nepfiátelsk˘m svûtem. U nûho se cítil v bezpeãí. Pfiesto zvedl hlavu, upfiel své velké oãi do otcovy tváfie a zeptal se: „Proã si nesedneme tam ke stolu k ostatním?“ Jan Pavel si vymûnil se Ïenou váÏn˘, ustaran˘ pohled a pak odpovûdûl: „Myslím, Ïe pfiíli‰ nestojí o na‰i spoleãnost.“ „Proã?“ „Nemají nás rádi.“ „Ale proã?“ nepfiestával naléhat Karel. Otec neodpovídal. Îe by snad uÏ nyní pfii‰la ta chvíle, které se tolik obával? Mlãení se zdálo chlapci uÏ pfiíli‰ dlouhé, a tak si povzdechl: „Ale mû ti kluci mají rádi…“ „Myslí‰?“ pousmál se otec. „Proã by tû tedy opou‰tûli? Proã by tû nechali samotného?“ Na to nemûl Karel odpovûì. Jen se je‰tû tûsnûji pfiimknul k velkému, silnému muÏi. Jak mu bylo dobfie v láskyplném objetí! Ve vlasech ucítil drsnou otcovu dlaÀ. „Ty jsi mÛj mal˘ dÛvûfiiv˘ chlapec, kter˘ o svûtû je‰tû nic neví a netu‰í, jak dokáÏe b˘t nûkdy nespravedliv˘ a zl˘,“ hovofiil otec s laskavou shovívavostí. „Mûl bys milovat ãlovûka, kter˘ je schopen oplácet ti stej10
Kat lidumil - zlom
12.6.2014
20.24
Stránka 11
nou mincí. Takového ãlovûka, jako je tvá matka, tvé sestry i já. Ale od lidí, od tûch se drÏ rad‰i dál! Nikdy neví‰, co tû od nich ãeká!“ Karel nerozumûl tak docela v‰emu, co otec fiíkal, ale mlãel a neodporoval. Jan Pavel zaplatil pár krejcarÛ za topinky se sádlem a ‰kvarky posypan˘mi cibulí, za svÛj mal˘ korbel piva a za tfii pohárky vody s domácí malinovou ‰Èávou pro matku a dcery a Hussova rodina se pak vracela stejnou kamenitou cestou domÛ…
2. Jan Pavel Huss byl nejen muÏem siln˘ch paÏí, ale i silné vÛle. KdyÏ si jednou umínil, Ïe se jeho syn Karel nestane jeho následovníkem v fiemesle mistra popravãího, jak to bylo v takov˘ch rodech pravidlem, byl rozhodnut udûlat pro to v‰e, co bylo v jeho silách, postavit se tfieba celému svûtu. Chtûl Karla uchránit pfied sv˘m vlastním osudem. Kolik jen on sám zaÏil v Ïivotû ústrkÛ! Nûktefií lidé se na nûj dívali s neskr˘van˘m odporem, ‰títili se ho, odmítali mu i podat ruku, jako by trpûl malomocenstvím, pokládali ho za ãlovûka hodného jen jejich opovrÏení, a Jan Pavel si byl pfiitom vûdom toho, Ïe mnozí mu, vezme-li v úvahu svou poctivost a znalosti, jeÏ za svÛj Ïivot získal, nesahají ani po kotníky. Pro jiné platil za vyvrÏence, kterého se pfii své nevzdûlanosti a hlouposti i trochu báli, neboÈ o katech kolovaly mezi tûmito prost˘mi, nevzdûlan˘mi lidmi lÏi, povûsti a povûry, které je provázely aÏ do hrobu. Pravda je, Ïe nûktefií jeho druzi téhoÏ potupného fiemesla tyto zvûsti je‰tû podporovali a zneuÏívali je ke svému obohacení, kdyÏ draze prodávali kousky provazÛ z obû‰ence, jejich uschlé palce, zbytky kostí a slzy popraven˘ch. Ve skrytu se pak dÛvûfiiv˘m hlupákÛm posmívali a vyprávûli si o nich posmû‰né historky. Jan Pavel podobné jednání odsuzoval a nikdy se 11
Kat lidumil - zlom
12.6.2014
20.24
Stránka 12
k niãemu podobnému nesníÏil. Bránilo mu v tom jeho hluboké náboÏenské cítûní. Kromû toho nikterak nepovaÏoval své katovské fiemeslo za neãestné a „‰pinavé“. Chápal ho jako v˘kon BoÏí spravedlnosti, byl pfiesvûdãen, Ïe tím zbavuje odsouzence utrpení, jaké by je za jejich ãiny ãekalo v podobû v˘ãitek svûdomí. Trest, jenÏ na nich vykonával, pro nûj byl jist˘m druhem oãi‰tûní. Nikdy se nesníÏil k tomu, aby odsouzence tûsnû pfied popravou uráÏel a posmíval se jim, jak to ãinili nûktefií jeho druhové, ktefií naopak Ïili v pfiesvûdãení, Ïe i to patfií k trestu. VÏdycky se k nim choval s úctou jako k lidsk˘m bytostem, k BoÏím stvofiením, která se jen fiízením osudu dostala na scestí a od kter˘ch musí b˘t lidská spoleãnost oãi‰tûna. Jan Pavel se obával, aby jeho syn nebyl vystaven stejnému opovrÏení jako on. VÏdyÈ v fiadû lidí bylo stále zakofienûné pfiesvûdãení, Ïe kata lze urazit ãi mu jinak ublíÏit, aniÏ je tfieba obávat se potrestání. Jan byl rozhodnut˘ postavit se v‰emi sv˘mi silami proti tomu, aby byl Karel v dospûlosti odsouzen ke stejnû podfiadnému postavení ve spoleãnosti jako on. Jen on sám vûdûl, jaké kruté poníÏení a utrpení to pro nûho mnohokrát znamenalo! Vzhledem ke své hluboké zboÏnosti mu nebyla nijak proti mysli touha jeho Ïeny Ludmily mít ze syna knûze, sluhu BoÏího. Dávno uÏ pochopil, Ïe v Ïivotû nic není zadarmo a Ïe k uskuteãnûní jejich pfiání je zapotfiebí mnoho udûlat. Hlavní bylo dopfiát Karlovi náleÏité vzdûlání. Mosteck˘ kat mûl doma fiadu knih o léãiv˘ch bylinách s jejich vyobrazením i obrázky domácích zvífiat s popisem jejich chorob a zpÛsobu léãby. Do jeho nepfiíli‰ rozsáhlé knihovny patfiily samozfiejmû i biblické pfiíbûhy psané velk˘mi písmeny a doprovázené obrázky, z kter˘ch po veãerech pfii svitu petrolejky rodinû pfiedãítal. Jednoho dne pfiistihl malého Karla – bylo mu tehdy jen pouh˘ch pût let –, jak sedí pfiikrãen˘ v koutku a listuje si v knize. Chvíli ho mlãky pozoroval. Neubránil se rozechvûní a srdce se mu rozbu‰ilo nadûjí. Pak k nûmu pfiistoupil a zeptal se vlídnû: „Chtûl bys rozumût tomu, co je tam psáno?“ 12
Kat lidumil - zlom
12.6.2014
20.24
Stránka 13
„Ano,“ pfiik˘vl chlapec. A od toho dne vûnoval Jan Pavel Karlovu vzdûlání kaÏdou volnou chvilku. Uãil ho ãíst, psát, poãítat; i tûm nûkolika latinsk˘m slovÛm, jeÏ sám znal. A mûl obrovskou radost, kdyÏ vidûl, jak uãení Karla baví a jaké dûlá pokroky. KdyÏ napsal Karel sám na tabulku poprvé své jméno, smazal ho a bûÏel pro Ïenu. „Pojì se podívat, rychle pojì za mnou!“ Vrátil se ke Karlovi a pfiikázal mu: „Tak, ukaÏ matce, jak umí‰ napsat své jméno!“ A kdyÏ se to dítûti bez potíÏí zdafiilo, byli rodiãe na vrcholu blaha. Pak vyzval Jan Pavel syna: „A teì napi‰, jak se jmenuje tvá matka. Lud-mi-la!“ hláskoval srozumitelnû, a jelikoÏ vidûl, Ïe chlapec trochu váhá, povzbuzoval ho: „Jen se do toho pusÈ! Uvidí‰, Ïe to dokáÏe‰!“ A jeho nad‰ení neznalo mezí, kdyÏ to Karel dokázal – i kdyÏ váhavû a s jen nepatrnou otcovou pomocí. Karel se radoval z radosti sv˘ch rodiãÛ. Mûl vynikající pamûÈ a brzy bylo vidût, Ïe mu uãení nedûlá Ïádné potíÏe. Nyní bylo zfiejmé, Ïe by rodiãe mohli dosáhnout svého cíle, a otec své úsilí je‰tû znásobil. Rozhodl se, Ïe bude syna vzdûlávat, se sobû vlastní zarputilou tvrdohlavostí. Bral s sebou Karla do pfiírody, kdyÏ sbíral léãivé byliny, z kter˘ch pak vyrábûl doma rÛzné lektvary, tinktury a masti. Jednoho dne, kdyÏ se právû vûnoval Karlovû v˘uce, pfiibûhla do katovny venkovská Ïena a zoufale spínala ruce: „Pane mistr, pane mistr…“ „Nejsem Ïádn˘ mistr,“ odmítal její slova zamraãenû Jan Pavel a poslal Karla do vedlej‰í místnosti. Nepfiál si, aby sly‰el, Ïe má Ïena na mysli „mistra popravãího“. „Copak je?“ zeptal se pak Ïeny. „Johann, tedy nበãeledín, spadl ve stodole ze Ïebfiíku a od t˘ chvíle leÏí jako mrtvej, nemÛÏe se hnout. Teda on mluví, oãi má otevfien˘, i rukama hejbá, ale postavit se nemÛÏe, nohy mu visí jako kus hadru, jako kdyÏ nepatfií k jeho tûlu,“ hovofiila Ïena o pfiekot zmatenû. „Pojede‰ se mnou,“ pohlédl Jan Pavel na syna. 13
Kat lidumil - zlom
12.6.2014
20.24
Stránka 14
Nasedli k Ïenû do dvojkolky taÏené konûm a uhánûli do blízké vsi Zahájí. Cestou se Huss vyptával: „UÏ jste s ním nûco dûlali?“ „Pokou‰eli jsme se, ale on na sebe nedá ani sáhnout, five bolestí, sotva se ho nûkdo dotkne. Tak mi soused poradil, abych zajela za váma, Ïe vy jste takovej hodnej, laskavej ãlovûk, Ïe mu pomÛÏete,“ lichotila Ïena Hussovi. Ten si jen pomyslel: Ano, kdyÏ mû potfiebují, jsem pro nû „hodn˘ a laskav˘ ãlovûk“, ale jinak se mû straní. Nicménû kdyÏ ta slova usly‰el, pohlédl py‰nû na syna vedle sebe. Byl rád, Ïe Karel sly‰í z cizích úst takovou chválu. Témûfi dvacetilet˘ mladík leÏel uÏ na posteli na duchnách pln˘ch mûkkého pefií, Ïe ho v nich nebylo ani vidût. „PoloÏte ho sem na lavici,“ nafiídil Huss a pfiítomní muÏi poslechli. Mladík pfiitom nepfiestával sténat. A pak následovaly otázky jedna za druhou: „Která noha?“ „Tahle,“ ukázal mládenec rukou. „Otoã se na bok!“ Mladík se za vydatné pomoci ostatních obrátil na bok tak, aby nehybná noha byla nahofie. Huss ohmatal nejdfiíve kotník, koleno, ale hned na první pohled mu bylo jasné, Ïe noha je vykloubená aÏ nahofie v kyãli. Nebylo to jednoduché, kyãel byla mnohem obtíÏnûj‰í místo neÏ ruka vymknutá v rameni. Chvíli váhal, nemá-li si pfiivolat na pomoc doktora AmbroÏe a pfienechat mu rozhodnutí, jak provést nápravu. Krátce pohlédl na Karla, kter˘ na nûj upíral oãi, a vmÏiku se rozhodl. AniÏ mladíka pfiedem nûjak upozornil, chytil pravou rukou nohu, ponûkud ji vyboãil vzhÛru a levou udefiil dosti silnû na kloubní jádro, které pod kÛÏí zfietelnû vystupovalo. Ozvalo se slabé lupnutí, jak jádro zapadlo do kloubního pouzdra, a zároveÀ se ozval mladíkÛv fiev. „Tak, hotovo,“ fiekl Huss spokojenû. „Zah˘bej nohou!“ „NemÛÏu,“ úpûl mládenec. „Jen to zkus, uÏ to pÛjde!“ Mladík pomalu, opatrnû natáhl nohu, pak ji pokrãil a znovu pln˘ údivu pohyby opakoval, jako by se nemohl nabaÏit toho, Ïe ho noha opût 14