Prolog
A
ť nevěří, že bych mohl udělat výjimku! Trvám na tom, musím jednu z loutek rozříznout,“ prohlásil „ pruský strážný u městské brány do Berlína. „A to odshora dolů. Předpis je předpis.“ Julius Klingenthal, majitel loutek, zbledl jako stěna. „To nemůžete udělat! Zničíte mi tak můj způsob obživy. Přece jsem vám řekl, že jsem břichomluvec a každá ta loutka je pro mě nenahraditelná.“ „A já mu zase řekl, že nemůžeme dělat žádné výjimky.“ Strážný se přísně zahleděl na Klingenthala. „Když se mu to nelíbí, může si stěžovat na vyšších místech.“ „Já si nechci stěžovat, přicházím s pokojnými záměry, chci ve městě pořádat představení. Ale než bych dopustil, abyste jediné mé loutce zkřivil vlas na hlavě, tak se raději obrátím a půjdu jinam a Berlín mi může být ukradený!“ Klingenthal se chystal obrátit káru, na které sedělo jeho šest loutek, ale strážný ho zadržel. „Co to má znamenat?“ zamračil se Klingenthal. „Tak lehký, jak si to myslí, to není! Vzbudil podezření, velké podezření. Šest loutek na káře, každá jiná, jako houf cikánů, kdoví, co všechno je v nich ukryté. Pistole, střelný prach, bajonety? Po Prusku se netáhne se zbraněmi, rozhodně ne, když je člověk nízkého rodu, a to von je, nebo ne?“ Klingenthal se kousl do rtů. Není sice šlechtického původu, ale pochází z dobré rodiny, z domu, kam chodívali 11
LOUTKAROVA HRA.indd 11
16.11.2014 9:30:06