Návrat na Lauenstein - zlom
8.4.2014
22.26
Stránka 7
1
V
‰ak on nás jistû rovnou nepovûsí.“ Gerlin z Loches chtûla sice tûmito slovy manÏela povzbudit , ale spí‰ to vyznûlo, jako by si sama potfiebovala dodat odvahy. Florís, v jehoÏ tváfii se cestou z jejich hradu Loches do PafiíÏe po celou dobu stfiídal zachmufien˘ v˘raz s obavami, se tomu také jen pousmál. „O tom ani já nepochybuji,“ opáãil se zfiejmou snahou o Ïertovn˘ tón. „Jsme pfiece urozeného pÛvodu. Máme nárok na smrt meãem.“ Gerlin se pousmála. „Ale jdi, Florísi, jin˘m Richardov˘m leníkÛm taky nic neudûlal. Naopak. Doposud byly v‰echny pfiísahy vûrnosti blahosklonnû pfiijaty. Filip mÛÏe b˘t rád, Ïe mu teì zemû pfiipadne bez války. Dostane pfiesnû to, co chtûl. Tak proã by nemûl jednodu‰e potvrdit tvé postavení a...“ „Napadá mû celá fiada dÛvodÛ,“ poznamenal Florís a pfiezkoumal, uÏ nejménû podesáté, zda mu drah˘mi kameny posázen˘ pás správnû sedí na jemné vlnûné tunice. Mûl pfii sobû meã, jinak ale ozbrojen˘ nebyl. Dnes byl koneckoncÛ spí‰e prosebníkem neÏ hrd˘m rytífiem a pánem hradu Loches. „Copak si nepamatuje‰ na bitvu u Frétevalu? A na tu vûc s dítûtem?“ „To bylo pfiece tak dávno...,“ namítla Gerlin a pohlédla na svého syna.
„
7
Návrat na Lauenstein - zlom
8.4.2014
22.26
Stránka 8
Dietmar, kterému uÏ bylo skoro deset let, stál za nimi a byl obleãen podobnû jako jeho nevlastní otec Florís. Gerlin na jeho odûv pouÏila stejnou u‰lechtilou vlnûnou látku jako na odûv svého manÏela; oba mûli svûtlé vlasy a modré oãi a tmavá modfi jim slu‰ela. Sama pro sebe zvolila co nejnenápadnûj‰í ‰at, prosté roucho zlatohnûdé barvy, ne pfiíli‰ vystfiiÏené. Své pfiekrásné ka‰tanové vlasy skryla pod pfiísn˘m ‰lojífiem. „Král uÏ se na nás nebude vÛbec pamatovat,“ prohlásila. Florís se na ni pochybovaãnû podíval. Nedovedl si pfiedstavit, Ïe by nûkdo mohl na jeho manÏelku, jakmile jednou pohlédl do jejích záfiících akvamarínov˘ch oãí, zapomenout. A francouzsk˘ král Filip August si ji urãitû prohlédl velmi pozornû. „Seigneur a Madame z Loches? Jeho Veliãenstvo vás hned pfiijme!“ NeÏ staãil Florís cokoli odpovûdût, dvefie do královsk˘ch pfiijímacích komnat se otevfiely. Do sálu, v nûmÏ ãekala Gerlin se svou rodinou, vy‰el FlorísÛv star˘ pfiítel a spolubojovník Justin de Frênes, vyprovázen˘ sluhou. Na Justinovû tváfii se zraãila zfietelná úleva. Pfiinejmen‰ím jeho tedy král povûsit nehodlá. „Jaká je nálada?“ otázal se ho Florís pfiesto s urãit˘mi obavami. Gerlin je‰tû jednou podrobila svÛj odûv a odûv svého syna kontrole. Nervóznû si pfiejela rukama po ‰íji; medailonek, kter˘ obvykle nosila, dnes vystfiídal prost˘ fietízek. Bez svého oblíbeného ‰perku, daru královny Eleonory k její první svatbû, si pfiipadala jako nahá. Ale na audienci u francouzského krále si jej radûji sundala. Nemusí mu pfiece zavdávat podnût k tomu, aby se na ni rozpomnûl... „Jeho Veliãenstvo je v nejlep‰í náladû...,“ pravil Justin ponûkud trpce, „... a je nanejv˘‰ blahosklonn˘. Na krále Richarda
8
Návrat na Lauenstein - zlom
8.4.2014
22.26
Stránka 9
se mû skoro vÛbec neptal. Právû tak málo ho zajímaly okolnosti, za kter˘ch jsem získal své léno...“ Justin byl také pánem na jednom z hradÛ ve Vendôme a správu svého léna nastoupil krátce po Florísovi a Gerlin. Oba hrady patfiily k vlastnictví anglického krále na francouzské pevninû. Zemû se kdysi jakoÏto vûno královny Eleonory dostala pod vládu PlantagenetÛ a král Richard ji drÏel a bránil proti v‰em dobyvaãn˘m pokusÛm francouzské koruny. Florís a Justin bojovali v armádû krále Richarda a v bojích se vyznamenali. Odmûnou jim obûma bylo léno na sporném území – které mûli v drÏení jiÏ devût let. Poté, co francouzsk˘ král Filip utrpûl v roce 1194 v boji s Plantagenetem poráÏku – sice ne zniãující, av‰ak nav˘sost nepfiíjemnou –, vzdal se dal‰ích pokusÛ pfiiãlenit ke sv˘m korunním zemím i kraj Vendôme a ostatní zemû. A teì, pomyslel si Florís hofice, mu je pfiedloÏíme jako na talífii. „Rytífi de Trillon...“ Sluha se objevil znovu, tentokrát proto, aby ke králi uvedl Floríse a jeho rodinu. Král ho volal pod jeho rodn˘m jménem; to nebylo dobré znamení. Filip August se evidentnû dobfie pamatoval na pÛvod pána hradu v Loches. „Tak tedy hodnû ‰tûstí!“ popfiál jim Justin, dosud mlad˘ a pohledn˘ rytífi v temnû rudé tunice. Florís a Gerlin mu pok˘vli na pozdrav. Urãitû nebude ãekat, aby zjistil, jak to s jeho pfiáteli dopadne. Bylo na nûm vidût, jak je rád, Ïe opou‰tí Louvre, a pfiitom je stále pánem svého hradu. Jak vidno, král jeho pfiísahu vûrnosti milostivû pfiijal. Florís, Gerlin a trochu zaraÏen˘ Dietmar následovali sluhu do královsk˘ch pfiijímacích pokojÛ. Komnaty byly, stejnû jako v‰echno ve Filipovû právû dobudovaném paláci, nové a zafiízené drahocenn˘m nábytkem. Palác Louvre byl pfiista-
9
Návrat na Lauenstein - zlom
8.4.2014
22.26
Stránka 10
vûn zvenku k pafiíÏskému mûstskému opevnûní a Filip August ho nechal vybudovat proto, Ïe stará pevnost na Île de la Cité jiÏ v˘znamu vzkvétajícího hlavního mûsta jeho fií‰e nedostaãovala. Gerlin a Florís stavbu náleÏitû obdivovali. Pfied devíti lety, kdyÏ tu byli poprvé, byl hrad je‰tû rozestavûn˘. Panovníka v audienãním sále samozfiejmû obklopovali v‰emoÏní rádci a dvofiané, rytífii, pano‰i a sluhové. Gerlin a její rodina procházeli ‰palírem pánÛ a dam v drahocenn˘ch odûvech, ale pfiipadalo jim to spí‰ jako uliãka hanby. Koneãnû poklekli pfied trÛnem francouzského krále. Zprvu se zdálo, Ïe se o nû Filip August pfiíli‰ nezajímá. Byl totiÏ ponofien do Ïivého rozhovoru s dámou vedle sebe. Je to královna, nebo milenka? Gerlin to bylo v podstatû jedno. Ráda by jen na sebe upoutala jeho pozornost..., ale ne zase moc velkou. Pokornû sklopila oãi, kdyÏ král své náv‰tûvníky koneãnû vyzval, aby vstali. Florís se naopak pfiimûl pohlédnout svému budoucímu pánovi do oãí. Na rozdíl od Gerlin se s ním je‰tû nikdy osobnû nesetkal, ale urãitû by ho hned poznal kdekoli. Filip August byl vysok˘, pohledn˘ muÏ s dlouh˘mi svûtlehnûd˘mi vlasy, na nichÏ se nyní skvûla zlatá obrouãka jako odznak královské hodnosti. Jeho oãi byly modré, snad trochu pichlavé a ponûkud blízko u sebe. Zkoumavû si rytífie prohlíÏely. A také chlapce, kter˘ kleãel vedle nûho, a Gerlin, rytífiovu Ïenu. „Jsem pfiekvapen, Ïe vás tu vidím, Seigneur de Trillon – nebo de Loches,“ oslovil král Floríse. „A vás, paní Gerlindis – kdysi z Lauensteinu, jestli si dobfie vzpomínám. Nemûli byste spí‰e cestovat do Anglie, abyste PlantagenetÛm pfiedstavili neãekaného dûdice?“ Gerlin se silnû zaãervenala. „Veliãenstvo,“ chopila se slova, neÏ staãil Florís nûco odpovûdût. „Musím se vám omluvit...“
10
Návrat na Lauenstein - zlom
8.4.2014
22.26
Stránka 11
Král se zazubil. „To skuteãnû musíte. Ale shrÀme si to je‰tû jednou. Vy jste bezpochyby ona dáma, která se pfied lety objevila u mého dvora, aby mi pfiedstavila své dítû jako syna anglického krále...“ Gerlin se kousla do rtÛ. „Ne tak úplnû,“ ozvala se. „Ve skuteãnosti mû va‰e oddíly zajaly... za dost ne‰Èastn˘ch okolností. PovaÏovali mû za Ïidovku. Jen jsem nechtûla, aby mû upálili...“ „Ale to... K takov˘m obavám pfiece nebyl Ïádn˘ dÛvod.“ Filip se teì trochu o‰íval, nebyl rád, kdyÏ se mu pfiipomínaly nûkdej‰í násilnosti vÛãi pafiíÏsk˘m ÏidÛm. „Tenkrát ano,“ namítla Gerlin odváÏnû. „KaÏdopádnû mi to tehdy pfiipadalo jako jediné v˘chodisko pokusit se vás obelhat. Je mi to samozfiejmû nesmírnû líto.“ Král si odfrkl. „Ach tak, teì vám je to líto, zatímco je‰tû pfied pár mûsíci jste nejspí‰ byla hrdá na to, jak jste krále Francie vodila za nos. Co na tu historku vÛbec fiekl král Richard – BÛh mu buì milostiv? ¤ekl bych, Ïe taky mohl upadnout v poku‰ení vás za to upálit!“ Gerlin se znovu zaãervenala. „On... necítil potfiebu dítû uznat,“ hlesla a král se boufilivû rozesmál. „Aãkoli...“ Gerlin chtûla podotknout, Ïe mezi její rodinou a rodinou anglického krále stále trvají pfiátelské svazky, ale Filip August si to vyloÏil jinak. „... aãkoli by se mu mal˘, pûkn˘ synáãek mohl docela hodit,“ smál se král. „Vlastnû by se jemu a Anglii nemohlo pfiihodit nic lep‰ího. Chlapec vypadá zdravû a je dobfie rostl˘.“ „To také je, pane,“ prohlásila Gerlin a postrãila Dietmara pfied sebe. „Smím vám pfiedstavit Dietmara z Ornemünde na... momentálnû na Loches? Ale je vlastnû legitimním dûdicem OrnemünderÛ na Lauensteinu.“ Dietmar se poslu‰nû uklonil. Na francouzského krále to bylo trochu moc rychlé.
11
Návrat na Lauenstein - zlom
8.4.2014
22.26
Stránka 12
„Po kolika otcích hodlá ten mladík vlastnû dûdit?“ otázal se. „KdyÏ uÏ Richard Plantagenet propásl ‰anci strãit tomu svému nevyvedenému bratfiíãkovi pod nos vlastního potomka?“ „No...“ Gerlin se nadechla k vysvûtlení, ale Florís nyní rychle vyuÏil pfiíleÏitosti obrátit hovor ke své pÛvodní Ïádosti. „OdpusÈte, Veliãenstvo, ale kdyÏ teì padlo jméno krále Jana... My jsme... totiÏ já jsem... Ta pfiísaha vûrnosti...“ Král Filip mávl rukou. „Ach ano, pane Florísi, já vím, co vás sem pfiivádí. A cítím se samozfiejmû poctûn, Ïe dokonce i moji nejstar‰í nepfiátelé...“ „Byl jsem vûrn˘m poddan˘m krále Richarda,“ prohlásil Florís dÛstojnû, „ale nikdy jsem nebyl va‰ím nepfiítelem.“ Král se rozesmál. „To ale máte zvlá‰tní zpÛsob jak projevovat své pfiátelství,“ poznamenal. „Copak jste proti mnû nepozvedl meã?“ „Stejnû jako v‰ichni ostatní rytífii a pánové hradÛ v zemi PlantagenetÛ. Zavázáni lenní pfiísahou právoplatnému dûdici...“ Florís byl tehdy pfiísnû vzato je‰tû potuln˘ rytífi a nebyl tedy zavázán nikomu. Ke králi Richardovi se pfiidal hlavnû proto, Ïe ho obdivoval jako rytífie a vojevÛdce. Ale o tom se teì rad‰i nezmínil. „Copak král Jan není právoplatn˘m dûdicem?“ KrálÛv hlas znûl ostfie. Florís se kousl do rtÛ. To byla otázka, které se jako v‰ichni ostatní hradní páni obával. Jako drÏitel léna v zemích PlantagenetÛ byl zavázán vûrností k Richardovu následníkovi. A aÈ uÏ uvede jakkoli dobré dÛvody, svou pfiítomností zde se dopou‰tí zrady vÛãi svému pánovi. „Veliãenstvo,“ pronesl nakonec ztrápenû. „Vy pfiece znáte krále Jana. A já jsem tady, abych pfiísahal vûrnost vám. Jsem zde, abych...“
12
Návrat na Lauenstein - zlom
8.4.2014
22.26
Stránka 13
„Jste tady, abyste pfie‰el na druhou stranu!“ pfieru‰il ho král pfiísnû. „ProtoÏe se vám nelíbí, jak vበkrál vládne.“ „Vy jste na‰ím králem! Nebo vlastnû... Artur z Bretanû...“ Florís se o‰il. Ve skuteãnosti bylo následnictví více neÏ sporné. Vazalové krále Richarda ve francouzsk˘ch drÏavách po jeho nenadálé smrti nejprve pfiísahali vûrnost jeho nástupci Janovi – i kdyÏ dûdická práva uplatÀoval i mlad˘ princ Artur z Bretanû. Pak samozfiejmû do‰lo k dal‰ím bojÛm mezi Filipem a Janem, v nichÏ Angliãan své muÏe pfiíli‰ nepodpofiil. Namísto toho zbabûle utekl do Anglie a vût‰í ãást Normandie uÏ tehdy pfiipadla Filipovi. Krátce nato Jan je‰tû ke v‰emu unesl akvitánskou princeznu, oÏenil se s ní a její rodina poté zahájila spor o léno. Jan se tak dlouho vzpouzel pfiedstoupit pfied soud, aÏ ten nakonec vynesl kontumaãní rozsudek. Jan oficiálnû ztratil v‰echny své francouzské statky a zemû pfie‰la pod vládu krále Filipa. Teprve teì v‰ak byli vazalové Plantageneta ochotni to také uznat. Pfiitom hrálo svou roli i zatãení prince Artura z Bretanû, neboÈ se rozneslo, Ïe Jan nechal svého rivala popravit. Pro jeho leníky na pevninû to byla poslední kapka. Se stejnou rozhodností, s jakou bojovali za Richarda Planatageneta, se nyní bez váhání pfiiklonili k Filipovi. Jan nebyl svého dûdictví hoden. Jeho leníci jeden po druhém pfiedstupovali pfied Filipa Augusta, aby mu pfiísahali vûrnost. Ale jen nûkteré z nich zpovídal král tak dÛkladnû jako nyní Gerlin a Floríse de Trillon z Loches. „Ale jak mám poznat, Ïe to myslíte váÏnû?“ zeptal se král pfiísnû. „Ve válkách s králem Richardem jste mi pÛsobil potíÏe, kde jste jen mohl...“ Florís sklopil oãi. V skrytu du‰e doufal, Ïe král neví, kdo je odpovûdn˘ za Richardovo pfiekvapivé vítûzství u Frétevalu, ale Filipovi samozfiejmû nezÛstala jeho a Gerlinina role utajena.
13
Návrat na Lauenstein - zlom
8.4.2014
22.26
Stránka 14
„... a k tomu je‰tû to ‰vindlování va‰í manÏelky, pochybn˘ pÛvod jejího syna... Máte pfiece v úmyslu tomu chlapci Loches jednou odkázat, ne?“ Král vrhl pfiísn˘ pohled na Dietmara. Chlapec zvedl oãi. „Ne, pane!“ pronesl pfiekvapivû jasn˘m hlasem. „Eh... Veliãenstvo... Já... jednou nastoupím své dûdictví ve Francích.“ Král svra‰til ãelo. „A to tam ãeká jen na vás, Dietmare z... Ornemünde?“ Gerlin se podivila, Ïe si král chlapcovo jméno zapamatoval, ale Ornemünderové byli ‰iroce rozvûtven˘ rod, kter˘ mu byl bezpochyby znám˘. „Ne, Veliãenstvo,“ prohlásil hoch klidnû. „Budu ho muset dob˘t. Momentálnû je obsazené uzurpátorem. Ale mÛj otãím, pan Florís, mû v‰emi silami podpofií a...“ Král se zasmál. VáÏnost toho mladíka ho dojala. „Aha,“ podotkl a obrátil se opût ke Gerlin a jejímu manÏelovi. „Jak fiíkám, pomûry v pevnosti Loches jsou pochybné a mírnû fieãeno nepfiehledné. Co kdyÏ zítra odtamtud stáhnete ve‰keré rytífistvo a vydáte se na taÏení proti hradu v nûmeck˘ch zemích? TakÏe znovu, pane Florísi. Jak mám vûdût, jestli vám mÛÏu vûfiit?“ Gerlin krátce zapfiem˘‰lela. Hlavou jí probûhla my‰lenka, ale je moÏné, Ïe tím krále proti sobû popudí je‰tû víc, aÏ ten návrh vysloví. Na druhé stranû – tûÏko na tom mohou b˘t hÛfi neÏ teì, pokud jde o jeho pfiízeÀ... „Veliãenstvo,“ ozvala se. „Co kdybychom vám poskytli nûjakou záruku? Vy pfiijmete na‰i pfiísahu vûrnosti a my vám dáme mého syna jako rukojmí!“ Zdálo se, Ïe Florísovi ten troufal˘ návrh vyrazil dech. Taková ujednání byla ve skuteãnosti celkem bûÏná – ne v‰ak mezi králem a bezv˘znamn˘m hradním pánem. V˘mûna rukojmí probíhala vût‰inou mezi ‰lechtick˘mi rody, které si byly rovny,
14
Návrat na Lauenstein - zlom
8.4.2014
22.26
Stránka 15
nebo mezi vládci, ktefií byli pfiibliÏnû stejnû silní. Rovnalo se to jakémusi paktu o neútoãení, kdyÏ dítû jednoho vládce vyrÛstalo u dvora toho druhého. Pfiítomnost vlastního potomka na hradû nûkoho jiného zaruãovala dodrÏení smluv a dohod, které nebylo moÏné prosadit násilím. Naproti tomu pro Filipa Augusta by bylo jednodu‰‰í, kdyby se Floríse de Trillon a jeho více ãi ménû legitimního potomstva zbavil; staãilo rytífie nechat zatknout a jeho rodinu vykázat z hradu. V‰ak si také panovník Gerlin zprvu mûfiil nanejv˘‰ nevûfiícnû. Pak se ale znovu rozesmál. „Vy jste neuvûfiitelná, Gerlindis z bÛhvíodkud na Loches!“ vyrazil ze sebe mezi dvûma záchvaty smíchu. „Proã to nefieknete rovnou? Chcete zÛstat na svém útulném hradû a zahfiívat svému rytífii lÛÏko, a já mám zatím vychovávat va‰eho syna, aby pak mohl úspû‰nû vést svÛj boj ve Francích!“ Gerlin se usmála. Mûla odjakÏiva okouzlující úsmûv. Ani král Richard nedokázal odolat jeho úãinku. „Jsem pfiesvûdãena,“ prohlásila, „Ïe mÛj syn vám bude dûlat ãest!“ Král pokynul chlapci, aby k nûmu pfiistoupil. „Tak ty bys byl rád pano‰em u mého dvora?“ zeptal se. Dietmar pfiik˘vl. „Mûl jsem b˘t vychován u dvora krále Richarda,“ vysvûtloval dobromyslnû – coÏ byla okolnost, o které by se Gerlin radûji nezmiÀovala. „Ale... ale...“ Gerlin se kousla do rtÛ. Jestli teì její syn plácne nûco o nejznámûj‰ím dvofie kfiesÈanstva – za ten byl totiÏ dvÛr krále Richarda a jeho matky královny Eleonory bezpochyby povaÏován –, tak bylo v‰echno nadarmo! Ale Dietmar se projevil jako dÛstojn˘ potomek svého biologického otce, jenÏ sice nebyl Ïádn˘ velk˘ váleãník, zato ale nadan˘ diplomat. „... ale teì, kdyÏ jsem uvidûl tuto pevnost! Je velkolepá, Veliãenstvo, ty hradby, vûÏe, cel˘ palác... To je... to je... Veli-
15
Návrat na Lauenstein - zlom
8.4.2014
22.26
Stránka 16
ãenstvo, pokud bych zde smûl slouÏit... Tohle je zajisté ten nejv˘znamnûj‰í dvÛr kfiesÈanstva!“ Král se blahosklonnû usmál. „Chytr˘ chlapec, paní Gerlindis,“ poznamenal. „Tak dobfie, Dietmare, zÛstane‰ u nás jako pano‰. A vy, madame, a Seigneur de Loches, mi nyní smíte pfiísahat vûrnost a odejít. Jsem si jist˘, Ïe hrad i pevnost v Loches budou nadále spravovány v mém zájmu.“
16