Pohádková lampiãka
27.2.2003 11:12
Stránka 7
pohádka
vodniãí
Byl jednou jeden rybník a v tom rybníku sem tam nûjak˘ kapr. KaÏd˘ kapr roste jako z vody. První rok váÏí asi jako pÛl ‰pekáãku, druh˘ rok mívá i jako pût ‰pekáãkÛ a tfietí rok se lidé o nûho pfietahují, aby byl zrovna u nich na ‰tûdroveãerní veãefii. KdyÏ mu v‰ak PánbÛh poÏehná a doÏije se ãtvrtstoletí, je tak tûÏk˘, Ïe se nedá vytáhnout ze dna. DoÏije-li se sta let, promûní se v kámen. A za tfii sta let kámen pukne a vylíhne se z nûj vodník. Takhle sloÏitû je to na svûtû pro vodníky zafiízeno. Îabák má Ïábu, mlynáfi mlynáfiku a kaãer kaãku. Jenom vodník, chudák, nemá Ïádnou vodnici, která by se s ním hádala, které by dûlal nepofiádek, a která by mu pfiivádûla na svût malinkaté vodníãky. Nikdo mu je nepfiivede na svût, zrovna tak jako mu nikdo nepfiipraví snídani, nikdo se s ním nevítá, 7
Pohádková lampiãka
27.2.2003 11:12
Stránka 8
kdyÏ se odnûkud vrátí a nikdo se ho nezeptá, jestli si nezapomnûl kapesník, kdyÏ se nûkam vypravuje. Ov‰em jen tak pro krásné oãi se nov˘ hastrman z toho kamene pfiece jenom nevylíhne. Kapra, kter˘ se doÏije sta let, musí si vodník vyhlédnout a vychovat. KdyÏ je kapfiík malink˘, musí ho chránit pfied ‰tikami. Cel˘ Ïivot ho musí kartáãovat a hfiebelcovat, aby se na nûm nedrÏely pijavky-chobotnatky a kapfiivci. A kdyÏ je v˘lov, musí ho zavfiít do sklepa, aby neskonãil v kádi na vánoãním trhu. O tomhle v‰em si povídal ko‰íkáfi Opálka s vodníkem na Vackovû. Ten rybník, co „byl jednou jeden“, byl totiÏ na Vackovû a tam je první pofiádn˘ rybník na âernovickém potoku. Vamberák je sice vût‰í, ale vackovsk˘ rybník vÏdycky uÏivil ml˘n a dvÛr. Opálka Ïil v chatrné haluznû za ml˘nem a vodník Hrouzek v rybníku pod kofieny prastaré vrby. Skamarádili se, nejspí‰e Ïe na tom byli oba stejnû: vodník nemûl vodnici, protoÏe tu nemá Ïádn˘ vodník. Ale ani ko‰íkáfi nemûl ko‰íkáfiku, která by mrmlala, Ïe u nich hastrman zacamrá podlahu. On tedy Ïádn˘ ko‰íkáfi neb˘vá pro Ïenskou obzvlá‰tní terno, ale která vidûla Opálku, fiíkala: „Panenko svatohorská, toho bych si vzala, jen kdyby bylo opravdu nejhÛfi. Kdybych – nedej Pánbu – pfii‰la o nohu, o oko nebo o rozum.“ A jak léta bûÏela, pro Ïádnou nikdy 8
Pohรกdkovรก lampiรฃka
27.2.2003 11:12
Strรกnka 9
Pohádková lampiãka
27.2.2003 11:12
Stránka 10
nebylo nejhÛfi, a tak byl ko‰íkáfi nakonec rád, Ïe se skamarádil s vodníkem. Skamarádili se tak dávno, Ïe uÏ si ani nemohli vzpomenout kdy. Ale bylo to v zimû, protoÏe pod Svidníkem jsou zimy jako bfiitvy. Tam ãasto zamrzají potoky aÏ na dno a rybníkÛm k tomu moc neschází. A takové zimy nemûl vodník Hrouzek rád. Taktak se v tûch mrazech vy‰krábal na led dírou, kterou mlynáfi prosekával, aby se v rybníku v‰echno neudusilo. Chodil po bfiehu a po hrázi, mûl zmrzlé vousy i vlasy a oboãí, a chrastil, jak z nûj pfii kaÏdém kroku padal led. Jednou takhle chrastil pfied ko‰íkáfiovou haluznou, kdyÏ Opálka náhodou vy‰el pfiede dvefie. „Pojì se tro‰ku ohfiát,“ fiekl vodníkovi, a ten ‰el, a rád. Od té doby k nûmu chodil nejménû dvakrát v t˘dnu. Na jafie s ním sedával hastrman na dvorku, nejradûji kdyÏ ko‰íkáfi drhal pruty. KdyÏ jim loupal kÛru. A je‰tû radûji, kdyÏ ko‰íkáfi pruty vafiil. „To je vÛnû! To je vÛÛÛnû!!!“ pochvaloval si vodník a nasával tu vafienou vrbovou vÛni do nosu stejnû, jako lidé nasávají vÛni peãené husiãky. Opálka pletl ko‰íky, pfiidávaãky a nÛ‰e sice také z neloupan˘ch prutÛ, ale z loupaného proutí vydrÏely dvakrát tak dlouho. Proutí na nû musel ov‰em vafiit ve staré plechové vanû. Loupané ko‰íky i nÛ‰e dûlaly parádu, proto10
Pohádková lampiãka
27.2.2003 11:12
Stránka 11
Ïe jim nabarvil kolem dokola dvojit˘ ‰tráfek buì ãervenû, nebo modfie. âastûji v‰ak chodil hastrman ke ko‰íkáfii v prosinci, lednu a únoru, kdy to nûkdy bylo pod ledem k nevydrÏení. JestliÏe byla obzvlá‰È psí zima, dal Opálka Hrouzkovi ke ‰tokrleti teplou vodu do ‰kopíku a hastrman se zul, strãil si do ‰kopíku nohy a za chvíli byl v náladû. To toho napovídal, Ïe by z toho ‰la kdekomu hlava kolem. Ale Opálkovi ne. Jednou na jafie, kdyÏ mu hastrman zvyprávûl kdeco, zeptal se ho ko‰íkáfi: „A co malej?“ Malej, to byl kapfiík, kterého si hastrman vybral a pûstoval na budoucího vodníka. „Malej?“ zamyslel se Hrouzek. Pak mávnul rukou a fiekl: „Je moc rozmazlenej.“ „I ne!“ divil se ko‰íkáfi a vodník na to: „I jo. Pofiád by se jenom houpal. Od rána do veãera musím dûlat na rybníku vlnky. Nic jiného ho nebaví, jen se houpat a jen se houpat.“
Pohádková lampiãka
27.2.2003 11:12
Stránka 12
„To ví‰, je to je‰tû dítû,“ konej‰il ho ko‰íkáfi. Pak pfii‰la zima, hastrman sedûl u Opálky, nohy ve ‰kopíku s teplou vodou a kdyÏ zvyprávûl kdeco, zeptal se ho zase ko‰íkáfi: „A co malej?“ „Malej zlobí,“ mávnul rukou Hrouzek. „Pofiád omrzuje s tím houpáním. Já se nevyspím, on se nevyspí.“ „To ví‰, je to pofiád je‰tû dítû,“ konej‰il ho zase ko‰íkáfi. „Jak mám ale dûlat vlnky, kdyÏ je na rybníku let tlust˘ jako slamník?“ „A co kdybys ho houpal na kolenou, to by mu nestaãilo?“ „Staãilo, ale kdo to má vydrÏet?“ AÏ do rána pfiem˘‰lel ko‰íkáfi, jak by se daly dûlat vlnky na zamrzlém rybníku. Ráno si nabrousil pilu a hoblík a dal se do práce. Do obûda mûl nafiezáno, do veãefie ohoblováno, do druhého obûda mûl hotové ãepy a kolíãky, do druhé veãefie mûl v‰echno sesazíno a do t˘dne mu na tom uschly barvy. Vodník Hrouzek netu‰il nic, jenom fiíkal: „Smrdí ti tu fermeÏ.“ Sedm˘ den se ko‰íkáfi zeptal: „A co malej?“ „Pofiád zlobí,“ mraãil se Hrouzek. „Pofiád omrzuje s tím houpáním.“ 12
Pohádková lampiãka
27.2.2003 11:12
Stránka 13
„Tak aÈ se houpá,“ zdvihl se ze Ïidle Opálka a ‰el ven. „Jak, kdyÏ je na rybníku led tlust˘ jako dva slamníky,“ volal za ním hastrman. Ko‰íkáfi se vrátil a postavil pfied hastrmana – kolébku! „Je z ol‰ového dfieva. To vydrÏí pod vodou ãtyfii sta let. Dalo mi to t˘den práce.“ Hastrmanovi dojetím div nevstoupily slzy do oãí. „Ta je krásná! – A je vodnická, je natfiená na zeleno! Copak si ji mohu vzít? Co tû to napadlo, dûlat si takovou ‰kodu?“ „Jakoupak ‰kodu? Ol‰ová prkna se válej mlynáfii ve stodole uÏ druh˘ rok a fermeÏ i barvu jsem si od nûho pÛjãil.“ „No jo, ale ona se asi na dnû neudrÏí,“ polekal se Hrouzek. „Ona asi vyplave, kdyÏ je dfievûná!“ „Nevyplave, na to jsem taky myslel,“ vysvûtloval mu Opálka. „Udûlal jsem ji hlubokou. Dospod naskládበkameny a ty budou drÏet kolíbku u dna. A na nû teprve nastele‰ kapírkovi prameniãku, laku‰ník, pfiesliãku ãi stolístek, aby ho to netlaãilo. A bude se houpat a houpat jako hrabûcí synek.“ „Ty mÛj kamaráde!“ popadl hastrman kolébku, „za tohle ti na jafie vypûstuju na sv˘ch vrbách takové proutí, Ïe si je‰tû le13
Pohádková lampiãka
27.2.2003 11:12
Stránka 14
tos bude‰ moct koupit kozu – aÈ kaÏd˘, kdo pfiijede sem do Vackova mlít, pukne závistí!“ Oba mûli pravdu. Kolébka ze dna nevyplavala, hastrmanÛv kapfiík se v ní houpal jak hrabûcí synek a dal pokoj. Hastrman pak hnojil vrby hvûzdn˘m prachem a vypûstoval na nich pro ko‰íkáfie takové proutí, Ïe si opravdu mohl koupit kozu. Harckou! A ta netrkala a dojila div ne jako kráva! A jestli neumfiela, dojí tolik dodnes.
14