NANO
/ 9
Cyklista se rozhodl vyjet si na relaxační projížNku – skutečný trénink mu silniční okruh u Carterova jezera, měl znovu začít v úterý, po absolvování dalších testů. Trenéři usoudili, že Boulder, Colorado bude dobré, když se projede, aby roneděle 21. dubna 2013, 08.28 zehnal určitou ztuhlost, která se u něj včera projevila, ale trvali na tom, že se nesmí příliš přepínat. Také se ujistili, že má obvyklé senzory pro srdeční tep, frekvenci dechu a parciální tlak kyslíku, a také GPS, aby mohl být důkladně monitorován. Trasa, kterou mu určili, vedla na sever od Boulderu ke Carterově jezeru a zpět. Celkem měřila asi sto dvacet kilometrů, ale po cestě nebylo žádné velké převýšení. Pokud se čekalo, že cyklista a jeho kolegové budou závodit na zamýšlené úrovni, měli by ujet sto dvacet kilometrů v převážně rovném terénu bez velké námahy. Po několika kilometrech se cyklista začal nudit a ztrácet trpělivost. Věděl, že se nemá přespříliš namáhat, ale cítil se tak dobře, jako by se vznášel nad silnicí. V nohou měl mnohem větší sílu než kdy předtím, a nejenže mu nedocházel dech, ale dýchal pravidelně a lehce jako při procházce v parku. Byl krásný jarní den a cyklista si vychutnával hřejivé slunce, které se mu opíralo do zad. Navzdory varováním se mu zachtělo vyvinout větší energii. Proč by neměl využít toho, že se cítí tak dobře? Možná ho nějak potrestají, nicméně cyklista pevně věřil, že ti lidé nesplní žádnou ze svých hrozeb a jeho rodině tam doma neublíží. Tyto sankce platily pro případ, kdyby se pokusil uprchnout, a ne že se při tréninku bude příliš snažit. Dokonce si pomyslel, že za takové očividné zlepšení kondice by ho mohli třeba odměnit. K čertu s tím! řekl si jezdec a opřel se do pedálů, usilovně šlapal a zvyšoval rychlost, těsně shrbený nad řídítky, aby zmenšil odpor větru. Věnoval se cyklistice jen asi rok, ale pochyboval, že je na světě někdo, kdo by ho předčil. Neměla snad jeho země brzy dokázat světu, že její sportovci mohou závodit na světové úrovni a ve všech disciplínách založených na vytrvalosti? Trasa měla jedno výraznější stoupání a cyklista na ně tvrdě zaútočil, přičemž zpočátku zadržel dech. Nijak nezpomalil a ujížděl po asfaltové silnici, jako by byla rovná, a ne se sklonem šest procent. Opravdu teN závodil, přímo letěl, celý vzrušený. Najednou v půli kopce nemohl dýchat a v hrudi a levém podžebří se mu ozvala ostrá bodavá bolest. Automaticky zvedl ruku k hrdlu, jako by cítil, že se mu svírají dýchací cesty. Pokusil se
Prolog