Prolog
pP ·panûlsko 1812 VÁLKA BYLA UâINùNÉ PEKLO, ale dopisy od pfiíbuzn˘ch nûkdy b˘valy je‰tû hor‰í. Ten den byl pln˘ stfielby a ‰arvátek. Randall se dobelhal zpátky do stanu, zaprá‰en˘ a prahnoucí po dvanáctihodinovém spánku. Spláchnout prach bylo snadné. Schopn˘ sluha Gordon uÏ ãekal s pfiipravenou vodou. Se spánkem to v‰ak bylo hor‰í. Bolavé stehno mu nedopfiávalo úlevy. Dnes pfii‰el Randall o jednoho vojáka, nezku‰eného irského nováãka s dychtiv˘m úsmûvem, coÏ znamenalo, Ïe bude muset chlapcovû rodinû napsat dopis. To byla ta nejhor‰í povinnost, která z dÛstojnické hodnosti vypl˘vala, ale kaÏd˘ si zaslouÏí uznání a v‰echny rodiny mûly právo vûdût, jak jejich ãlen pfii‰el o Ïivot. „Po‰ta z Anglie, pane.“ Gordon podal Randallovi tfii zapeãetûné dopisy. Randall je prolistoval. První byl od vévody z Ashtonu, star˘ pfiítel ze ‰koly mu psal nejãastûji. Druh˘ byl od Kirklanda, dal‰ího b˘valého spoluÏáka, na kterého bylo spolehnutí. A ten poslední… Upfienû se zadíval na naduté písmo, jímÏ byl dopis 7
Mary Jo Putn eyová ofrankován. Daventry. Zhouba jeho existence. Randallovi bylo pût, kdyÏ mu rodiãe zemfieli na horeãku. Následkem toho byl pfiedán do poruãnictví svého str˘ce, hrabûte z Daventry. Následující léta byla nejhor‰í v Randallovû Ïivotû. Pfievezli ho do sídla Daventryov˘ch, Turville Parku, a umístili do dûtského pokoje spoleãnû s dûdicem, devítilet˘m lordem Branfordem. Branford, mohutn˘ na svÛj vûk a pov˘‰en˘ tak, Ïe by to nebylo normální ani u dospûlého, byl surovec a tyran. Randall se brzy nauãil prát. ProtoÏe dûdic se pochopitelnû niãeho nevhodného dopustit nemohl, byl z problémÛ vinûn Randall a uÏ v útlém vûku ho poslali do ‰koly, vlastnû do nûkolika, tûch nejlep‰ích v Anglii. Poté, co ho z nich v rychlém sledu vylouãili, skonãil na Westerfieldské akademii. Lady Agnes Westerfieldová, majitelka a zároveÀ fieditelka, ráda fiíkávala, Ïe je to ústav pro chlapce dobrého pÛvodu, ale ‰patného chování. Ve ‰kole, kterou Daventry povaÏoval za trest, Randall nalezl laskavost a pfiátelství. Prázdniny v Turville sná‰el smífienû a se zaÈat˘mi pûstmi. Nenávidûl Daventryho i Branforda a oni jím na oplátku opovrhovali. Na‰tûstí zdûdil slu‰n˘ pfiíjem. Jakmile vy‰el ze ‰koly, koupil si právo velet armádû a ignoroval své vlivné pfiíbuzné stejnû odhodlanû, jako oni ignorovali jeho. AÏ doposud. Randall pfiem˘‰lel, co mu ten mizera Daventry asi chce. Zlomil voskovou peãeÈ a pfielétl pohledem pár fiádkÛ napsan˘ch v˘razn˘m hrabûcím rukopisem. TvÛj bratranec Rupert Randall je mrtv˘. Teì jsi presumptivním dûdicem titulu Daventry Ty. Musí‰ prodat dÛstojnickou hodnost a vrátit se domÛ. Oãekávám, Ïe si bûhem pfií‰tího roku najde‰ manÏelku a oÏení‰ se. 8
Dáma s ta jemstvím Randall upfienû hledûl na siln˘ papír a slova, z nichÏ ãi‰ela hofikost. Branford uÏ pfied lety tragicky zahynul v opilosti a Daventryho druh˘ syn, odmaliãka neduÏiv˘, zesnul velmi mlad˘. Pfiesto spousta bratrancÛ mûla k titulu blíÏ neÏ major Alexander Randall. Pfiem˘‰lel o rodokmenu své rodiny. Vlastnû nemûl tak rozvûtvené pfiíbuzenstvo – Randallovi zjevnû nebyli moc plodní. Ostatní dûdici byli vût‰inou v letech – RandallÛv otec byl o hodnû mlad‰í nevlastní bratr souãasného hrabûte. Teì, jak se zdálo, v‰ichni bratranci zemfieli a Ïádné syny nezanechali. Randall si zasmu‰ile uvûdomil, Ïe po nûm uÏ nikdo dal‰í není. Jinak by Daventry pravdûpodobnû doufal, Ïe opovrhovan˘ synovec zemfie v bitvû nebo na nûjakou nemoc a po nûm nastoupí dal‰í presumptivní dûdic. JenÏe Ïádn˘ neexistoval a Daventry byl na svÛj titul nesmírnû hrd˘. Dokonce i vyhlídka, Ïe hrabství pfiejde na muÏe, kterého nesná‰í, byla lep‰í neÏ vûdomí, Ïe titul zcela zanikne. Randallov˘m prvním nutkáním bylo Daventryho pfiíkaz odmítnout jako vÏdy, kdyÏ mu str˘c nûco poruãil. Ale byl uÏ dospûl˘, nikoli chlapec, a pfiedstava, Ïe by vojenskou kariéru ukonãil, ho velmi lákala. Byl unaven˘ válkou i neustálou bolestí, ponûvadÏ noha se mu z loÀského zranûní stále úplnû nezahojila. Armáda ho nepotfiebovala. I kdyÏ byl dobr˘ dÛstojník, jiní byli nepochybnû stejnû schopní. S povzdechem Daventryho dopis sloÏil. Vrátit se do civilního Ïivota bude snadné. Najít si manÏelku uÏ bude tûωí.
9
Kapitola první
pP Lond˘n PO DLOUHÉ CESTù ZE ·PANùLSKA pÛsobil na Randalla pohled na velkolepé sídlo Ashton House jako balzám. Ta budova byla nejvût‰í soukromou rezidencí v Lond˘nû a vÏdy, kdyÏ do ní vstupoval, se neubránil pomy‰lení, Ïe je mnohem impozantnûj‰í neÏ str˘cÛv lond˘nsk˘ dÛm Daventry House. JelikoÏ panství bylo pro jednu osobu zbyteãnû velké, vévoda z Ashtonu propÛjãil Randallovi vlastní komnaty, které mohl pouÏívat, kdykoli byl v Lond˘nû, a Randall se v Ashton House cítil doma víc neÏ kdekoli jinde. Tady ho vÏdy pfiijali s otevfienou náruãí. Majordomus Holmes se témûfi usmíval. „Majore Randalle, vítejte! Oznámím Jeho Milosti, Ïe jste pfiijel.“ Randall setfiásl de‰Èové kapky z klobouku a podal mu ho. „Jsou vévoda s vévodkyní doma?“ „Ov‰emÏe jsou,“ ozval se odnûkud zezadu AshÛv znám˘ hlas. Randall se obrátil a uvidûl, jak jeho pfiátelé vstupují do ‰iroké vstupní haly. Plavovlasá, krásná a laskavá Mariah popo‰la dopfiedu a Randalla objala. „Takové milé pfiekvapení! ZdrÏíte se v Lond˘nû dlouho?“ 11
Mary Jo Putn eyová „Dost na to, abyste mû mûli aÏ po krk.“ Randall její objetí opûtoval a pfiitom mu prolétlo hlavou, jaké má Ashton ‰tûstí. „Trochu si vydechni a pak za námi pfiijì do jídelny.“ Ash uchopil manÏelku za paÏi. „Jíme neformálnû, takÏe se nemusí‰ pfievlékat, a na‰eho dal‰ího hosta rád uvidí‰. AspoÀ si poslechneme v‰echny novinky najednou.“ S takovou pfiíjemnou vyhlídkou trvalo Randallovi jen pár minut, neÏ se umyl, navodil úctyhodn˘ vzhled a se‰el do pfiízemí. Jakmile vstoupil do jídelny, známá mohutná postava odloÏila sklenku s vínem a zamífiila k nûmu, aby ho pozdravila. „Ballarde!“ Randall popadl starého pfiítele za ruku. „Byl jsem pfiesvûdãen˘, Ïe jsi v Portugalsku.“ „A já si o tobû zas myslel, Ïe jsi ve ·panûlsku.“ Justin Ballard si s ním radostnû potfiásl rukou a ‰edé oãi v jeho opáleném obliãeji jasnû záfiily. Jeho rodina vlastnila znám˘ podnik na v˘robu portského vína a provoz v Portugalsku spadal pod jeho péãi. „Musel jsem v Lond˘nû vyfiídit nûjakou obchodní záleÏitost a kromû toho byla vhodná doba na návrat. Rád si kaÏd˘ rok nebo dva pfiipomínám, Ïe jsem Brit.“ „Díky lond˘nskému poãasí si to uvûdomí‰ témûfi okamÏitû,“ utrousil Randall a pfiijal od Ashtona klaret. Cítil, jak ho ve vlídné atmosféfie opou‰tí napûtí. Bylo pfiíjemné b˘t doma s pfiáteli a setkání s optimistick˘m Ballardem ho mimofiádnû potû‰ilo. Od jejich posledního setkání v Lisabonu uplynulo nûkolik let. „Jak se ti dafií v Portu?“ „Teì uÏ mnohem líp, kdyÏ jste vy, vojáci, odtáhli do ·panûlska.“ Ballard znovu zvedl sklenku a usrkl. „Pfiijel jsi domÛ na dovolenou?“ Randall zavrtûl hlavou. „Nedávno jsem se stal Daventryho presumptivním dûdicem, takÏe bylo na ãase vrátit se k civilnímu Ïivotu.“ 12
Dáma s ta jemstvím „Prodal jsi vojenskou hodnost?“ zeptal se Ashton pfiekvapenû. „To jsem neãekal.“ Randall pokrãil rameny. „Vlastnû neprodal, ale vûnoval schopnému kapitánovi bez prostfiedkÛ.“ „Velkorysé gesto,“ poznamenal Ballard, kdyÏ se pfiesunuli k prostfienému jídelnímu stolu. „Ani ne. ProtoÏe mé povinnosti tak schopnû pfievzal, mohl jsem odjet s ãist˘m svûdomím.“ Mariah na nûj upírala ‰iroké hnûdé oãi. „Nest˘ská se vám po armádû?“ „Po nûkter˘ch lidech ano,“ pfiipustil pomalu, „ale celkovû jsem byl tak jako tak pfiipraven˘ odejít. Vojenská disciplína mû nikdy nelákala. A neb˘t války, uÏ bych nûkolikrát stanul pfied vojensk˘m soudem za neposlu‰nost.“ Ostatní se zasmáli, i kdyÏ to byla spí‰ pravda neÏ Ïert. Ashton soucitnû poznamenal: „Pfiedpokládám, Ïe ti jako dûdici oznámili, Ïe je tvou povinností se oÏenit a pfiivést na svût potomka. Podobnému tlaku jsem byl vystaven léta.“ Láskyplnû pohlédl na manÏelku. „Stojí za to poãkat si na tu pravou.“ „Neãekám, Ïe budu mít takové ‰tûstí jako ty.“ Randall zvedl sklenku k vévodkyni v neformálním pfiípitku. „Mariah je jen jedna.“ „Lichotníku,“ pokárala ho. „KdyÏ jsme se vidûli poprvé, povaÏoval jste mû za prospûcháfiku, která do bezmocného Ashe zaryla ostré drápy.“ „To je pravda,“ pfiipustil, „ale pozdûji jsem svou chybu pfiiznal.“ „To od vás bylo velmi ‰lechetné!“ dobírala si ho. „A pokud jde o va‰e tvrzení, Ïe Mariah je jen jedna, nezapomeÀte, Ïe mám jednovajeãné dvojãe. Sarah vypadá skoro stejnû jako já, a protoÏe ji vychovávali normálnû, má mnohem vût‰í právo zaãlenit se mezi britskou ‰lechtu.“ 13
Mary Jo Putn eyová „Pfiesto není zdaleka tak zajímavá jako vy,“ namítl okamÏitû. Aãkoli tu poznámku prohodil lehkováÏn˘m tónem, myslel ji zcela upfiímnû. Mariah se díky nekonvenãní v˘chovû stala neobyãejnou Ïenou a na rozdíl od „normálních“ sleãen byla obdafiena znaãnou vnímavostí a houÏevnatostí. „Lichotky vám opravdu jdou ãím dál líp. Pokud hledáte manÏelku, je to uÏiteãn˘ rys.“ Do jejího v˘razu se vloudil hloubav˘ pohled. „Urãitû máte svou sestru pfiíli‰ ráda, neÏ abyste ji pfiedhodila takovému bruãounovi, jako jsem já!“ „To ano,“ souhlasila, „ale byl by z vás moc hezk˘ pár. Jen si pfiedstavte ty rozko‰né blonìaté dûtiãky, které byste spolu mûli!“ „Pokud uÏ vyzdvihujeme schopnosti mlad˘ch dívek vstoupit do manÏelství, stála by za úvahu moje sestra Kiri,“ prohodil Ashton napÛl v Ïertu. „Pochopitelnû z tebe bude jen hrabû, ale jako vévodovu dceru ji bude tûÏké provdat dle jejího postavení.“ „Také mám sestru,“ vloÏil se do fieãi Ballard. „Pfiipou‰tím sice, Ïe je jí teprve ãtrnáct, ale zatím jeví ve‰keré známky toho, Ïe by z ní byla vynikající hrabûnka.“ Zakfienil se. „Tedy nejrad‰i by se stala princeznou, ale vysvûtlil jsem jí, Ïe v okolí se zkrátka nedostává princÛ.“ „V‰echny va‰e sestry jsou pro mû aÏ pfiíli‰ dobré,“ utnul je Randall ráznû, „a nakonec se nejspí‰ po nûjaké manÏelce poohlédnu, ale nespûchám na to. Nechci, aby si Daventry myslel, Ïe ho opravdu poslouchám.“ „Chvátat k oltáfii by byla hloupost,“ pfiik˘vl Ashton. „A navíc stále nemበdûdictví jisté, protoÏe tvÛj str˘c je‰tû mÛÏe zplodit syna.“ „MoÏná, i kdyÏ jeho manÏelka uÏ na to nemá vhodn˘ vûk,“ fiekl Randall. „Na to, aby mûla dûti, je moc stará, ale jinak manÏela pravdûpodobnû pfieÏije.“ 14
Dáma s ta jemstvím Ash se zamraãil. „Vzhledem k tomu, jak otfiesnû se zachoval k tobû, by mohl najít zpÛsob, jak svou Ïenu odstranit a vymûnit ji za mlad‰í.“ „Snad nenaznaãuje‰, Ïe by se jí zbavil tfieba tím, Ïe by ji shodil ze schodÛ?“ Randall zavrtûl hlavou. „I kdyÏ mû obãas touÏil vidût mrtvého, nemyslím si, Ïe je vrah, a souãasnou hrabûnku má rád. Je to uÏ jeho tfietí manÏelka. Mûl na nû i na dûti smÛlu a nikde není psáno, Ïe by nová krev jeho ‰ance zv˘‰ila.“ „Jestli si dobfie vzpomínám, dal‰í dûdice nemá,“ prohodil Ballard. „TakÏe se s tebou bude muset usmífiit.“ „Asi ano, ale ne hned. Po‰lu mu vzkaz, Ïe jsem vystoupil z armády, ale místo abych ho nav‰tívil, pojedu rad‰i do Skotska. Za Kirklandem. Vychutnat si svûÏí chladn˘ vzduch, ve kterém nelétají kulky z mu‰ket.“ „To je rozumné.“ Mariah zajiskfiilo v oãích. „A cestou se mÛÏete zastavit v Hartley, protoÏe to není daleko. Tfieba je moje sestra zajímavûj‰í, neÏ si vzpomínáte.“ „UváÏím to.“ Randall si vzal peãené hovûzí a yorkshirsk˘ pudink. Mariah mûla s ohledem na svou sestru pravdu. Sarah byla pfiesnû typ dívky, s níÏ by se mûl oÏenit – pfiitaÏlivá, rozumná a ãasem schopná naplnit povinnosti hrabûnky. Nûkomu se stane vynikající manÏelkou. Pfiesto jediná Ïena, která v posledních deseti letech upoutala jeho zájem, nebyla dívka a podle názoru spoleãnosti ani dáma. Paní Bancroftová – Julia – byla ovdovûlá porodní bába a léãitelka v Hartley a blízká pfiítelkynû Mariah. Chovala se tak nenápadnû, Ïe byla témûfi neviditelná, a o Randalla neprojevovala ani náznak zájmu. Byla zcela nevhodná. Pfiesto ho v my‰lenkách neustále pronásledovala. Jestli Randall nav‰tíví Townsendovy, moÏná by se mohl zastavit i u ní. Byla to po‰etilá my‰lenka. Ale zároveÀ neodolatelná. 15
Kapitola druhá
pP „PANÍ BANCROFTOVÁ?“ ZAVOLAL SLAB¯ Ïensk˘ hlas poté, co zvonky nade dvefimi do chalupy zacinkaly a ohlásily náv‰tûvu. „To jsem já, Ellie Flynnová.“ „Dobré odpoledne, Ellie.“ Julia vy‰la z kuchynû do o‰etfiovny a od mladé Ïeny pfievzala do náruãe batole. „Jakpak se dnes dafií mladému panu Alfredovi?“ „Mnohem líp, paní Bancroftová.“ Îena se láskyplnû usmála na rusovlasého syna, kter˘ se natahoval po Juliinû koãce. „Po tom jableãníkovém ãaji s medem, kter˘ jste mi dala, uÏ skoro neka‰le.“ „To je lék proti ka‰li od vévodkynû z Ashtonu.“ Julia chlapeãka prohlédla. Spokojenû se na ni kfienil. „Ten název léãí z poloviny sám.“ Recept na zmiÀovan˘ ãaj se nauãila od pfiítelkynû Mariah, která tehdy je‰tû nebyla vévodkyní. Mariah vyrÛstala v péãi babiãky, vesnické léãitelky, která se navíc vyznala v bylinkách. Julia se nauãila pfiipravovat nûkolik jednoduch˘ch lékÛ od porodní báby, která ji vy‰kolila, ale Mariah jich znala mnohem víc a její recepty znaãnû roz‰ífiily Juliiny léãebné prostfiedky. Vrátila chlapeãka matce. „Roste jako z vody. Dobfie se o nûj staráte, Ellie.“ „Bez va‰í pomoci bych to nezvládla. KdyÏ se narodil, 16
Dáma s ta jemstvím sotva jsem poznala, kter˘ konec je kter˘!“ Ellie, nanejv˘‰ devatenáctiletá rusovláska, jí pla‰e podala obno‰enou plátûnou ta‰ku. „Mám pro vás ãerstvá vejce, jestli chcete.“ „To je skvûlé! Zrovna jsem potfiebovala vajíãka k svaãinû.“ Julia dárek pfiijala, ode‰la do kuchynû a vyndala vejce ze slamûného obalu, aby mohla ta‰ku vrátit. Nikdy neodmítla matku ani dítû v nouzi, takÏe i kdyÏ si mnoho jejích pacientÛ nemohlo dovolit platit hotovû, o jídlo v Juliinû domácnosti nouze nebyla. KdyÏ paní Flynnová s chlapeãkem ode‰la, Julia se posadila ke stolu a doplnila záznamy o pacientech, které ten den prohlédla. Vedle ní podfiimovala Míca, její mourovatá koãka. Julia dopsala, opfiela se, hladila koãku a rozhlíÏela se po svém království. Pfiední ãást Rose Cottage tvofiily dvû místnosti. Jednu pouÏívala jako o‰etfiovnu, kde prohlíÏela pacienty a skladovala léky, a druhá slouÏila jako ob˘vací pokoj. V zadní ãásti chalupy se nacházela kuchynû, spiÏírna a loÏnice. Úzké schodi‰tû vedlo do dal‰ího prostorného pokoje se zkosen˘m stropem. Za chalupou byla stáj pro poklidného poníka a zahrada s bylinkami a zeleninou. Pfied domem kvetly kvûtiny, protoÏe Julia byla pfiesvûdãená, Ïe jejich krásu potfiebují v‰ichni. Nevyrostla v tomto domû, ale její b˘val˘ Ïivot ‰patnû skonãil. Tento byl o mnoho lep‰í. Získala domov a pfiátele a v této zapadlé vesnici poskytovala cenné sluÏby. JelikoÏ nablízku Ïádn˘ lékafi nebyl, stala se z ní víc neÏ jen porodní bába. Rovnala kosti, o‰etfiovala zranûní a léãila lehãí choroby. Nûktefií tvrdili, Ïe je ‰ikovnûj‰í neÏ doktofii v Carlisle. Rozhodnû byla levnûj‰í. Aãkoli ji v˘let do Lond˘na, kter˘ pfied nûkolika mûsíci podnikla s Mariah jako gardedáma, mírnû rozru‰il, byla 17
Mary Jo Putn eyová v Hartley vût‰inou spokojená. Vûdûla, Ïe nikdy nebude mít vlastní dítû, ale mûla jich kolem sebe spoustu a získala si úctu celé vesnice. Byla hrdá na tento Ïivot, kter˘ si vlastní tvrdou prací vybudovala. Dvefie se otevfiely a dovnitfi vbûhla mladá Ïena s batoletem na boku a plátûnou ta‰kou pfiehozenou pfies rameno. Julia se na dal‰í dvû ãlenky své domácnosti usmála. „Jsi zpátky nûjak brzy, Jenny. Jak se mají paní Wolfová a Annie?“ Jenny Watsonová se rozzáfiila. „Jsou spokojené a zdravé. ProtoÏe jsem Annie odrodila sama, vÏdy kdyÏ ji vidím, jsem hrdá, jako by snad dûti byly mÛj vlastní vynález.“ Julia se zasmála. „Znám ten pocit. Pomáhat novorozenûti na svût je radost.“ Jenny sáhla do ta‰ky. „Pan Wolf posílá pofiádn˘ kus slaniny.“ „Bude se dobfie hodit k vejcím od Ellie Flynnové.“ „Tak já udûlám svaãinu.“ Jenny zamífiila do kuchynû a poloÏila dceru do kolébky u krbu. âtrnáctimûsíãní Molly zívla na celou pusu a schoulila se do klubíãka, aby si zdfiímla. Julia dítû láskyplnû pozorovala. Jenny nebyla první zoufalá tûhotná dívka, která se objevila na Juliinû prahu, ale jako jediná se stala souãástí domácnosti. Vdala se za muÏe, s nímÏ její rodina nesouhlasila, a kdyÏ ji opustil, v‰ichni se k ní obrátili zády s tím, Ïe jak si ustlala, aÈ si také lehne. Témûfi vyhladovûlá Jenny nabídla Julii, Ïe jí bude slouÏit bez jakékoli mzdy, jen za stravu a stfiechu nad hlavou. Ukázalo se, Ïe je to chytrá a pracovitá dívka, a po Mollyinû narození se stala Juliinou uãednicí. V‰e naznaãovalo, Ïe z ní ãasem bude dobrá porodní bába, a Julia je obû zaãala povaÏovat za svou rodinu. 18