Kdo seje vítr - zlom
■
8.4.2014
21.25
Stránka 11
Pondělí, 11. května 2009
Právû vy‰lo slunce, kdyÏ za sebou zavfiel branku zahrady a s pu‰kou na rameni se jako kaÏdé ráno vydal mírnû stoupající cestou k lesu. Hrubosrst˘ hnûd˘ pudlpointr Tell se hnal nûkolik metrÛ pfied ním, ãenichal kolem a sv˘m jemn˘m ãichem lapal tisíce pachÛ, které po sobû zanechala noc. Ludwig Hirtreiter se zhluboka nadechl svûÏího chladného vzduchu a zaposlouchal se do ptaãího koncertu. Na louce pod lesem se pásly dvû srny. Tell zvedl hlavu a zadíval se na nû, ale nezdálo se, Ïe by je chtûl vypla‰it. Byl to chytr˘ a poslu‰n˘ pes, kter˘ vûdûl, Ïe zvûfi ho smí zajímat aÏ ve chvíli, kdy mu to jeho pán dovolí. „Hodnej kluk,“ zabruãel Ludwig Hirtreiter. Z jeho statku nebylo k lesu daleko. Minul ãervenobílou závoru, jejíÏ zbudování se pfied nûkolika lety ukázalo jako nutné, protoÏe na krok líní víkendoví náv‰tûvníci z Frankfurtu zajíÏdûli autem hluboko do lesa. Dne‰ním lidem, hlavnû tûm z mûsta, naprosto chybûla pokora pfied pfiírodou. Nedokázali odli‰it jeden strom od druhého, hulákali tu doslova „jako na lesy“ a nechávali své nevychované psy volnû pobíhat i v dobû hájení. Nûktefií se dokonce bavili, kdyÏ se jim podafiilo vypla‰it a ‰tvát zvûfi. Pro takové chování nemûl Ludwig Hirtreiter pochopení. Pro nûj byl les svat˘. Znal ho stejnû dobfie jako svou zahradu, znal osamûlé paseky, vûdûl, kde se pohybuje vysoká zvûfi a jak˘mi cestami chodí divoãáci. Pfied nûkolika lety sám navrhl a rozmístil ukazatele lesní nauãné stezky Lindenkopf, aby nevûdom˘m pfiiblíÏil tajemství lesa. 11 ■
Kdo seje vítr - zlom
8.4.2014
21.25
Stránka 12
Sluneãní paprsky se prodíraly hust˘m listím a mûnily les v tichou zlatozelenou katedrálu. Na prvním rozcestí Tell odboãil doprava, jako by svému pánovi ãetl my‰lenky. Kráãeli kolem mohutného dubu a do‰li aÏ na m˘tinu, kde vichfiice v minulém roce vytvofiila prÛsek. Ludwig Hirtreiter se náhle zarazil. Také Tell strnul a napfiímil u‰i. Zvuk motoru! To nemohli b˘t lesní dûlníci, protoÏe v tuhle roãní dobu nemûli v lese co dûlat. Hirtreiter cítil, jak v nûm stoupá prudk˘ hnûv. Otoãil se a vykroãil smûrem, odkud se oz˘val typick˘ zvuk. Srdce mu prudce bu‰ilo. Tu‰il, Ïe se nedrÏeli dohody a bez okolkÛ zahájili kácení, aby pak mohli obãanské shromáÏdûní postavit pfied hotovou vûc. Po nûkolika minutách se jeho obavy naplnily. Sehnul se pod ãervenobílou páskou, která byla napjatá kolem paseky pod horsk˘m hfiebenem, a uÏasle hledûl na zaparkované oranÏové náklaìáky a pÛl tuctu muÏÛ, ktefií ãile pobíhali kolem. Znovu zajeãela motorová pila, tfiísky odletovaly od kmene stromu. Velk˘ smrk se zakymácel a pak se s praskotem zfiítil na paseku. Zatracení darebáci! Roztfiesen˘ zlostí sundal Ludwig Hirtreiter pu‰ku z ramene a odjistil ji. „Stop!“ zafival, kdyÏ motorová pila pfie‰la do tlumeného volnobûhu. MuÏi se k nûmu otoãili a nûktefií si posunuli helmy do t˘la. Hirtreiter vy‰el na paseku s Tellem tûsnû u nohy. „Zmizte!“ zavolal na nûj jeden z muÏÛ. „Tady nemáte co pohledávat!“ „Vy zmizte!“ odpovûdûl Hirtreiter vztekle. „A hned! Jak si dovolujete tady kácet stromy?“ Pfiedák si v‰iml pu‰ky a odhodlaného v˘razu v Hirtreiterovû tváfii. „Hele, uklidnûte se.“ Konej‰ivû zvedl ruce. „My dûláme jenom svou práci.“ „Ale ne tady! Ven z lesa! A okamÏitû!“ Ostatní muÏi pfiistoupili blíÏ. Motorová pila zmlkla. ■ 12
Kdo seje vítr - zlom
8.4.2014
21.25
Stránka 13
Tell hlubok˘m hlasem zavrãel a Hirtreiter poloÏil ukazovák na spou‰È. Myslel to váÏnû. Zahájení stavby bylo stanoveno na zaãátek ãervna a tohle probíhající kácení bylo nelegální, pfiestoÏe se dûlo s tich˘m souhlasem starosty nebo dokonce zemské rady. „Máte pfiesnû pût minut na to, abyste si sbalili sv˘ vûci a vypadli!“ vykfiikl na skupinu. Nikdo se nepohnul. PfiiloÏil tedy pu‰ku k líci, zamífiil na motorovou pilu v ruce jednoho z dûlníkÛ a stiskl spou‰È. Zaznûl v˘stfiel. AÏ v poslední chvíli zvedl Hirtreiter pu‰ku trochu v˘‰, takÏe kulka proletûla asi metr nad muÏovou hlavou. Nûkolik vtefiin stáli jako ochromení a bez hnutí ho pozorovali. Pak se dali na útûk. „Toho budete litovat!“ zakfiiãel na nûj pfiedák. „Zavolám policii.“ „Klidnû,“ pfiik˘vl Ludwig Hirtreiter a zase si hodil pu‰ku na rameno. Nikdo nezavolá policii, protoÏe tím by si ti prolhaní darebáci jenom ublíÏili. Skoro jejich pokryteck˘m slibÛm uvûfiil. Ani jedin˘ strom pr˘ nepadne pfied definitivním rozhodnutím. Tak svatosvatû uji‰Èovali je‰tû v pátek. Pfiitom uÏ v tu chvíli musela b˘t odeslaná objednávka firmû, která tu provádûla m˘cení. Jinak by tûÏko zahájila práce v pondûlí. Poãkal, aÏ nákladní auta opustí paseku a v dálce dozní zvuky motorÛ, pak opfiel pu‰ku o nejbliωí kmen a pustil se do odstraÀování ãervenobílé pásky. Tady uÏ nepadne jedin˘ strom, pokud bude v jeho silách tomu zabránit. Byl odhodlan˘ bojovat.
*** Pia Kirchhoffová stála u pásu se zavazadly a právû natahovala ruku po svému kufru, kdyÏ jí v kapse nûco zavrãelo. Chvíli trvalo, neÏ si spojila zvuk s mobilem, kter˘ krátce po pfiistání zapnula. Tfii nádherné t˘dny mobil mlãel a z jed13 ■
Kdo seje vítr - zlom
8.4.2014
21.25
Stránka 14
né z nejdÛleÏitûj‰ích pomÛcek jejího bûÏného Ïivota se stala naprosto bezv˘znamná vûc. Její zavazadlo v‰ak bylo momentálnû neporovnatelnû dÛleÏitûj‰í neÏ telefonát. ChristophÛv kufr vyjel jako jeden z prvních a on s ním vy‰el ven v domnûní, Ïe Pia ho bude hned následovat. Musela ale ãekat minimálnû dal‰ích patnáct minut, protoÏe kusy zavazadel z letu ãíslo LH 729 ze ·anghaje se objevovaly na dopravním pásu s nervy drásající nepravidelností a mnohametrov˘mi odstupy. Teprve kdyÏ uloÏila ‰ed˘ skofiepinov˘ kufr na zavazadlov˘ vozík, sáhla do kapsy pro telefon. Hlá‰ení z reproduktorÛ hfimûlo halou, nûkdo jí tvrdû vrazil vozíkem do holenû a nezmohl se ani na omluvu. Dal‰í letadlo vyplivlo pasaÏéry a pfied celním odbavením byla zácpa. Pia koneãnû na‰la neúnavnû bzuãící mobil a zvedla ho k uchu. „Právû jsem u odbavení!“ vykfiikla. „Zavolejte pozdûji!“ „Aha, promiÀ, prosím tû,“ odpovûdûl vrchní komisafi Oliver von Bodenstein na druhé stranû. ·éfÛv hlas znûl pobavenû. „Myslel jsem, Ïe jste se vrátili vãera veãer.“ „Olivere!“ Pia si povzdechla. „Je mi líto. Nበlet mûl devût hodin zpoÏdûní, takÏe jsme pfiistáli teprve teì. Co se dûje?“ „Trochu problém,“ odpovûdûl Bodenstein. „Máme tu mrtvolu, ale dneska v jedenáct se koná civilní svatba Lorenze a Thordis. Kdybych se tam neukázal, rodina by mû nejspí‰ vydûdila.“ „Mrtvola? Kde?“ Pia chtûla projít celní kontrolou, ale malá obtloustlá úfiednice, která s bezv˘raznou tváfií sledovala procházející pasaÏéry, zvedla ruku. Piina poslední poznámka zfiejmû probudila její zájem. Není moudré proná‰et nahlas taková slova, kdyÏ má ãlovûk naspûch. „V budovû jedné firmy v Kelkheimu,“ odpovûdûl Bodenstein. „Právû pfii‰lo hlá‰ení. Posílám tam na‰eho nováãka, ale byl bych rád, kdybys tam taky mohla zajet.“ „Máte nûco k proclení?“ zavrãela úfiednice. ■ 14
Kdo seje vítr - zlom
8.4.2014
21.25
Stránka 15
„Ne,“ zavrtûla Pia hlavou. „Jak – ne?“ zeptal se Bodenstein udivenû. „Ne, chtûla jsem fiíct – ano,“ pronesla Pia nervóznû. „Ne, nemám nic k proclení. Ano, pojedu tam.“ „Co to znamená?“ Úfiednice zvedla oboãí. „Otevfiete prosím kufr.“ Pia si vtiskla mobil mezi tváfi a rameno, prsty hledala uzávûry kufru a pfii otvírání si zlomila nehet. Pocit osvûÏení z dovolené se rychle rozpl˘val. Stres ji mûl opût ve své moci. „Ano, zajedu tam. Dej mi adresu.“ Kufr se s klapnutím otevfiel. Úfiednice rozváÏnû prohrabávala peãlivû sloÏen˘ obsah kufru, zfiejmû v nadûji, Ïe mezi ‰pinav˘m prádlem objeví ilegálnû propa‰ovanou vázu z období Ming, láhev pálenky nebo pár kartonÛ cigaret. Za Piou uÏ se hromadili dal‰í cestující. KdyÏ ji úfiednice po bezv˘sledném pátrání blazeovan˘m pokynem hlavy propustila, obdafiila ji Pia zufiiv˘m pohledem. Pfiibouchla víko kufru, hodila ho na vozík a vydala se k v˘chodu. Dvefie z mléãného skla se odsunuly. Za zábranou ãekal Christoph s trochu unaven˘m úsmûvem ve tváfii a vedle nûj stál viditelnû ‰patnû naladûn˘ Piin exmanÏel, doktor Henning Kirchhoff. Je‰tû tohle! Z leti‰tû je pfiece mûla odvézt Miriam, která se bûhem Piiny nepfiítomnosti na Birkenhofu starala o zvífiata. Je‰tû pfied jejich odletem si kvÛli tomu volaly. „MÛj kufr byl na pásu poslední,“ omlouvala se Pia. „A pak ho ta Ïenská z celní kontroly je‰tû musela prohrabat. Je mi líto. Co ty tady dûlá‰?“ Poslední vûta byla adresovaná b˘valému manÏelovi. Proti Christophovi s ãínsk˘m opálením vypadal Henning bled˘ a huben˘. „Taky tû rád vidím,“ usmál se sarkasticky. „Moje auto stojí uÏ víc neÏ hodinu na zákazu zastavení. Jestli tam bude pokuta, po‰lu ti úãet.“ „PromiÀ.“ Pia políbila Henninga na tváfi. „Díky, Ïe nás odveze‰. Co je s Miriam?“ 15 ■
Kdo seje vítr - zlom
8.4.2014
21.25
Stránka 16
Vztah mezi jejím exmanÏelem a její nejlep‰í pfiítelkyní byl komplikovan˘ od chvíle, kdy Henning upadl do podezfiení, Ïe je otcem zatím nenarozeného dítûte své b˘valé milenky. Po nûkolikamûsíãní absolutní pauze, v níÏ Henning váÏnû zvaÏoval, Ïe se zbabûle odsune do zahraniãí, se ti dva opût sblíÏili, ale mluvit v jejich pfiípadû o harmonickém dÛvûrném vztahu by bylo pfiehnané. „Miriam má v devût nûjakou schÛzku v Mohuãi, nemohla ãekat, aÏ koneãnû pfiistanete,“ vysvûtloval Henning s vyãítav˘m podtónem cestou z leti‰tní haly. „Napadlo ji, Ïe já to sem nemám z ústavu daleko. No a jaká byla vlastnû dovolená?“ „Pûkná,“ odpovûdûla Pia a vymûnila si rychl˘ pohled s Christophem. Pûkná, to bylo naprosté podcenûní proÏit˘ch dnÛ. Tfii t˘dny v âínû byla jejich první opravdová dovolená a nemûla daleko k dokonalosti. PfiestoÏe uÏ spolu byli vlastnû dost dlouho, pohled na Christopha v ní pofiád je‰tû vyvolával to radostnû vzru‰ující ‰imrání kolem Ïaludku. Obãas vÛbec nemohla pochopit ‰tûstí, které ji potkalo v osobû toho muÏe. Seznámili se v létû pfied tfiemi lety pfii vy‰etfiování vraÏdy, kdy uÏ se Pia témûfi smifiovala s my‰lenkou, Ïe zbytek Ïivota stráví sama se sv˘mi zvífiaty v Birkenhofu. OkamÏitû to mezi nimi zajiskfiilo. Tehdy ho Bodenstein je‰tû povaÏoval za hlavního podezfielého, coÏ celou záleÏitost právû neusnadÀovalo. Chladn˘ vzduch ãasného kvûtnového rána zpÛsobil, Ïe se Pia zachvûla zimou. Po ãtrnácti hodinách letu se cítila ulepená a ‰pinavá a touÏila po spr‰e. Ale na tu si zfiejmû bude muset je‰tû chvíli poãkat. Henningovo auto vydrÏelo na místû bez pokuty, coÏ moÏná zpÛsobila cedulka lékafi ve sluÏbû, umístûná na viditelném místû za pfiedním sklem. Spoleãnû s Christophem uloÏili oba kufry do zavazadlového prostoru, zatímco Pia rychle vklouzla na zadní sedadlo mercedesu. „Kam mበpak namífieno?“ zeptala se, kdyÏ Henning ■ 16
Kdo seje vítr - zlom
8.4.2014
21.25
Stránka 17
o nûkolik minut pozdûji najel na dálnici smûrem na Kelsterbach. KvÛli lidem, ktefií jeli do Frankfurtu do práce, pokraãovali jen pomalu. „Proã?“ zeptal se okamÏitû nedÛvûfiivû. Pia zakroutila oãima. Nikdy nedokázal dát pfiímou odpovûì na pfiímou otázku! Masírovala si spánky. V uplynul˘ch tfiech t˘dnech skuteãnû absolutnû vysadila, potlaãila kaÏdodenní starosti, my‰lenky na práci, dokonce i na hrozící nafiízení o strÏení Birkenhofu. Teì se na ni v‰echno zase valilo. Bez zaváhání by si dovolenou prodlouÏila na neurãito, ale moÏná bylo pravé ‰tûstí zrovna v tom omezení. „Musím k nálezu mrtvoly do Kelkheimu,“ odpovûdûla. „Právû volal ‰éf. Dovolená zfiejmû opravdu skonãila.“
*** Velká brána útulku pro zvífiata byla zamãená, parkovi‰tû pfied nízkou správní budovou prázdné. Mark neklidnû pfiecházel podél vysokého plotu a kaÏdou chvíli se díval na mobil. âtvrt na osm. Kde je ta Ricky? Nejpozdûji za dvacet minut bude muset odjet. Kdyby se na vyuãování opozdil jen o minutu, uãitelé by zase ztropili povyk. Psali matce e-maily jen proto, Ïe si párkrát dovolil jít za ‰kolu. Je to dûs. Proã rodiãe nechápou, Ïe ho ‰kola vÛbec nebere? Od té doby, co se vrátil z internátu, mu Ïivot pfiipadal odcizen˘ a fale‰n˘. Mark by tisíckrát rad‰i dûlal nûco rozumnûj‰ího, ale nutili ho prosedût celé hodiny ve ‰kole. Tfieba nûco se zvífiaty. Taky by chtûl mít vlastní byt se psy a koãkami, jak to vidûl u Ricky a Jannise. To by bylo skvûlé. Ale kdyby s nûãím takov˘m vyrukoval, otce by nejspí‰ ranila mrtvice. Maturita a studium byly povinností, nûkolik zahraniãních semestrÛ vítané zpestfiení. V‰echno ostatní byl póvl. Absolutní selhání. Pfiímá cesta mezi nezamûstnané. 17 ■
Kdo seje vítr - zlom
8.4.2014
21.25
Stránka 18
Dobfie odtud vidûl na asfaltovou lesní cestu, která vedla aÏ dolÛ do Schneidhainu, ale kromû nûkolika ãasn˘ch majitelÛ psÛ se na ní nikdo neobjevil. PÛl noci prosedûl u poãítaãe, protoÏe nemohl spát. Jakmile zavfiel oãi, vynofiily se vzpomínky. Napsal Ricky esemesku a ona odpovûdûla, Ïe bude ráno v sedm u útulku. Teì uÏ bylo skoro pÛl osmé. Mark se rozhodl, Ïe jí pojede naproti. KdyÏ ho tehdy soudkynû poslala na 80 hodin obecnû prospû‰n˘ch prací do útulku, mohl se z toho zbláznit. Taková hrÛza! Ale pak poznal Ricky a jejího pfiítele Jannise a najednou zase mûl nûco, na co se mohl tû‰it. Práce v útulku ho bavila a chodil tam pomáhat dál, pfiestoÏe trest uÏ si dávno odpykal. Jako by u Ricky a Jannise na‰el nov˘ domov, novou rodinu, kde je vÏdycky vítan˘. Jannis byl jeho velk˘m vzorem, nûkdy celé veãery diskutovali o vûcech, které Marka do té doby vÛbec nezajímaly: o konfliktu v Afghánistánu, osadách v Izraeli, pfiijetí vûzÀÛ z Quantanama v Nûmecku nebo Jannisovû oblíbeném tématu – klimatické lÏi. Jannis byl o v‰em dÛkladnû informovan˘ a mûl naprosto jiné názory neÏ MarkÛv otec, kterého vzru‰ila nanejv˘‰ daÀová politika spolkové vlády nebo leviãáci a Zelení. A Jannis pfiedev‰ím promûÀoval slova v ãiny. UÏ nûkolikrát ho Mark smûl doprovodit na demonstrace a shromáÏdûní a udûlalo to na nûj dojem, protoÏe Jannis znal spoustu lidí. Nasadil si helmu a nastartoval skútr, ale pak zjistil, Ïe se po silnici do kopce blíÏí Ricky ve svém tmavém kombíku. Srdce mu poskoãilo, kdyÏ zastavila vedle nûj a stáhla okénko. „Dobr˘ ráno,“ usmála se. „PromiÀ, Ïe jedu pozdû.“ „Dobr˘.“ Uvûdomil si, Ïe se ãervená. To pitom˘ ãervenání byla bohuÏel jeho bûÏná reakce. „Pomoz mi s krmením,“ navrhla. „Pfiitom si mÛÏeme promluvit, souhlasí‰?“ Mark zaváhal. Ale co, ka‰le na ‰kolu! Nauãil se tam v‰ech■ 18
Kdo seje vítr - zlom
8.4.2014
21.25
Stránka 19
no, co je pro Ïivot nutné. A prav˘ Ïivot se stejnû odehrává jinde. „Jasnû,“ pfiik˘vl.
*** Ranní slunce se zrcadlilo ve vysoké sklenûné fasádû futuristicky vyhlíÏející budovy, která trÛnila v prÛmyslové oblasti uprostfied peãlivû posekaného trávníku jako nûjaká kosmická loì pfiipravená ke startu. Henning zajel s kombíkem na parkovi‰tû, které je‰tû zelo prázdnotou. Vyndal ze zavazadlového prostoru dva hliníkové kuffiíky a zabruãel jenom „to je dobr˘“, kdyÏ mu Pia chtûla jeden odebrat. Od chvíle, kdy pfied ãtvrthodinou vysadili Christopha u brány Birkenhofu, nerudnû mlãel, ale Pia za nûj byla ‰estnáct let vdaná a znala v‰echny jeho nálady, takÏe ji nemohl pfiekvapit. Obãas nepromluvil tfieba tfii dny. Pfie‰li dláÏdûné prostranství s bohatû osázen˘mi kvûtinov˘mi záhony a ka‰nou, u níÏ parkovaly dva hlídkové policejní vozy. Pia si cestou v‰imla firemního ‰títu. WindPro s.r.o. Stylizovan˘ vûtrník naznaãoval, ãím se firma zab˘vá. Jeden zívající policista stál na schodi‰ti pfied vstupními dvefimi a s k˘vnutím je nechal projít. Nezamûniteln˘ nasládl˘ zápach rozkládajícího se masa vnikl Pie do nosu, jakmile ve‰li do impozantní otevfiené vstupní haly. „No, v tomhle inkubátoru zfiejmû nûkdo leÏel celej víkend,“ poznamenal Henning vedle ní. Pia ignorovala jeho cynismus. Zadívala se nahoru do tfietího poschodí, kam bylo moÏné se dostat buì po toãitém schodi‰ti, nebo prosklen˘m v˘tahem. Pfied dlouh˘m pultem z u‰lechtilé oceli na pravé stranû haly sedûla na Ïidli pfiedklonûná Ïena, lokty se opírala o kolena a tváfi skr˘vala v dlaních. Kolem ní stálo nûkolik uniformovan˘ch policistÛ a muÏ v civilu. To musel b˘t ten nov˘ kolega, o kterém ji informoval Bodenstein. 19 ■
Kdo seje vítr - zlom
8.4.2014
21.25
Stránka 20
„Ale, podívejme,“ pronesl Henning. „Co je? Znበho?“ „Ano. Cemalettin Altunay. Dûlal na K11 v Offenbachu.“ Jako zástupce fieditele Ústavu soudní medicíny ve Frankfurtu znal Henning vût‰inu kolegÛ z oddûlení násilné trestné ãinnosti v celé oblasti Rhein-Main a jiÏního Hesenska. Pia pozorovala muÏe, kter˘ se sklánûl nad Ïenou a ti‰e na ni mluvil. Odhadla jeho vûk na tûsnû pfied ãtyfiicítkou a ryze opticky znamenal v porovnání se sv˘m pfiedchÛdcem Frankem Behnkem v˘razné zlep‰ení. Snûhobílá ko‰ile, ãerné dÏíny, nale‰tûné boty, husté ãerné vlasy vojensky nakrátko zastfiiÏené – dokonal˘ zjev. OkamÏitû jí bylo je‰tû nepfiíjemnûji ve zmuchlaném ‰edém triãku, zpoceném v podpaÏí, a obno‰en˘ch dÏínách. Pfiece jenom se mûla osprchovat a pfievléknout. Ale bylo pozdû. „Dobr˘ den, doktore Kirchhoffe,“ pronesl nov˘ muÏ pfiíjemn˘m hlubok˘m hlasem, pak se otoãil k Pie a podával jí ruku. „Vrchní kriminální komisafi Cem Altunay. Tû‰í mû, Ïe tû poznávám, Pio. Kai a Kathrin mi toho o tobû uÏ dost fiekli. Mûla jsi pûknou dovolenou?“ „Já… no, ano, tak dûkuju,“ koktala. „Pfiistála jsem pfied pÛl hodinou, let mûl devût hodin zpoÏdûní…“ „A hned mrtvola. To je mi líto.“ Cem Altunay se omluvnû usmál, jako by za to mohl. Nûkolik vtefiin se na sebe dívali, pak Pia sklopila oãi. Jeho ãokoládov˘ pohled ji mátl. Bylo ticho, mlãení zaãínalo b˘t trapné. Henning za ní trochu posmû‰nû sykl, a to ji vrátilo do reality. Vzpamatovala se. „Tak co tady máme?“ zeptala se. „Mrtv˘ se jmenuje Rolf Grossmann a pracoval ve firmû uÏ nûkolik let jako noãní stráÏn˘. Vypadá to jako nehoda,“ odpovûdûl Cem Altunay. „Jedna z jeho kolegyÀ objevila mrtvé tûlo dneska ráno kolem pÛl sedmé. Pojì se mnou.“ ■ 20