001-003 Uzdrav sam sebe_Sestava 1 5/3/16 2:05 PM Strรกnka 1
UZDRAV Sร M SEBE
001-003 Uzdrav sam sebe_Sestava 1 5/3/16 2:05 PM Stránka 3
Jo Marchantová
UZDRAV SEBE Na cestě za poznáním, jak mysl ovlivňuje naše tělo
Rodičům Jimu a Dianě Marchantovým. Děkuji vám, že jste mě naučili myslet, ptát se a poznávat.
UZDRAV SAM SEBE.indd 5
6.4.2016 17:53:55
POZNÁMKA AUTORKY
Při psaní této knihy jsem čerpala z poznatků a zkušeností mnoha vědců a pacientů. Jmenovitě se o všech na těchto stránkách nezmiňuji, ale všem jsem nesmírně vděčná. Citace, které nejsou uvedeny v poznámkách, pocházejí z mých vlastních rozhovorů s pacienty a praktiky. Citace uvedené v poznámkách pocházejí jak z rozhovorů, tak z jiných publikovaných zdrojů a jsou v textu označeny příslušnými odkazy. Z důvodu ochrany soukromí jsem změnila jména některých osob – v tom případě uvádím pouze jejich křestní jméno. Úplné jméno značí pravé jméno zmiňované osoby. (Výjimkami jsou David v kapitole 1 a Fhena v kapitole 10, jež jsou jejich pravými křestními jmény.)
9
UZDRAV SAM SEBE.indd 9
6.4.2016 17:53:55
ÚVOD
Loni v létě jsem byla jednou ve všední den dopoledne s dětmi v parku. Jako na dlani se přede mnou rozprostíral obraz spokojeného života v jižním Londýně. Děti se cákaly ve fontánkách a na trávníku hrály fotbal. Seděla jsem u pískoviště se dvěma dalšími matkami, v rukou krémy proti slunci a rýžové chlebíčky, a společně jsme sledovaly své ratolesti, jak zářivě barevnými plastovými lopatičkami stavějí neforemné hrady. Jedna výřečná a energická maminka, kterou jsem tam potkala poprvé, vykládala, jak se homeopatiky zbavila dlouhodobého trýznivého ekzému. „Zbožňuju homeopatii!“ prohlásila. Jako vědec jsem musela protestovat. Homeopatika jsou v podstatě jen voda (nebo kuličky cukru) v pěkných lahvičkách a účinná látka je v těchto lécích naředěná do té míry, že v nich nezůstává jediná molekula. „Ale v homeopaticích nic není,“ namítla jsem. Žena se na mne s opovržením podívala: „Nic měřitelného,“ opáčila, jako bych byla slabšího ducha, když nechápu, že léčebné vlastnosti homeopatik jsou dány nedefinovatelnou, vědecky neprokazatelnou esencí. Cítila jsem, že těmito dvěma slovy vystihla jeden z největších myšlenkových střetů dnešní medicíny. 11
UZDRAV SAM SEBE.indd 11
6.4.2016 17:53:55
UZDRAV SÁM SEBE
Na jedné straně stojí obhájci akademické západní medicíny. Jsou racionální, redukcionističtí a zakotvení v materiálním světě. Podle jejich paradigmatu je tělo jako stroj. Myšlenky, přesvědčení a emoce většinou nehrají při léčbě žádnou roli. Když se porouchá stroj, také se s ním nebavíte. Lékaři používají k diagnostice a léčbě rozbitých součástek fyzikální metody – skenování, testy, léky, operace. Na druhé straně jsou všichni ostatní: následovníci starobylé, alternativní a východní medicíny. Holistické tradice staví nemateriální nad materiální, lidi nad nemoci, subjektivní prožitky a přesvědčení nad objektivní výsledky studií. Terapeuti nepředepisují léky, ale akupunkturou, duchovním léčením a reiki se spíš snaží využít nehmotných energetických polí. Zastáncům homeopatie nevadí, že homeopatika neobsahují ani stopu aktivní látky, neboť věří, že se nedetekovatelně vtiskla do „paměti“ léku. Tradiční akademická medicína na západě stále převažuje, ale v alternativní medicínu začínají věřit miliony lidí. Ve Spojených státech se o zázracích duchovního léčení a reiki pravidelně diskutuje v televizním zpravodajství. Až 38 % dospělých využívá některé formy komplementární či alternativní medicíny (a celkem 62 %, počítáme-li v to i modlitbu). Každý rok v této oblasti utratí zhruba 34 miliard USD1, což odpovídá 354 milionům návštěv (v porovnání s přibližně 560 miliony návštěv u lékařů primární péče)2. V Londýně, kde žiji, matky zcela běžně dávají miminkům jantarové náhrdelníky ve víře, že je to drahokam, který má moc zažehnat bolesti při prořezávání zoubků. Inteligentní, vzdělané ženy nedávají své děti očkovat a stejně jako známá z parku vítají vědecky neopodstatněnou léčbu. Není divu, že se vědci brání. Odborníci a skeptici na obou stranách Atlantiku – James Randi a Michael Shermer, kteří odhalují chybná tvrzení, mýty či myšlenky, blogaři Steven Salzberg a David Gorski, biolog a autor Richard Dawkins – pranýřují 12
UZDRAV SAM SEBE.indd 12
6.4.2016 17:53:55
ÚVOD
náboženství, pseudovědu, a zejména alternativní medicínu. Kniha epidemiologa Bena Goldacreho Bad Science (Prolhaná věda) z roku 2009, v níž autor tepe zneužívání vědy k vytváření neopodstatněných závěrů, se prodalo více než půl milionu výtisků ve 22 zemích. K boji se připojili dokonce i komici Tim Minchin či Dara Ó Briain, kteří se v komických výstupech zastávají racionálního myšlení a poukazují na absurdnost léčebných metod, jako je homeopatie. Příznivci skeptiků se staví proti vlně iracionality při různých setkáních, v článcích, protestních akcích a iniciativách, jež vědecký žurnalista Steve Silberman nazývá „radikální opozicí proti pseudovědeckým názorům“3, k nimž patří i petice podepsaná stovkami britských lékařů, v níž požadují, aby Národní ústav zdraví přestal utrácet peníze za homeopatickou léčbu. Klinické studie prokazují, že většina alternativních léků má účinky srovnatelné s placebem (nepravým, předstíraným lékem), a skeptici upozorňují, že lidé, kteří je užívají, jsou obětí podvodu. Mnozí požadují, aby se s těmito falešnými léky skoncovalo. Ve zdravotnictví si plně vystačíme s tradičními, vědecky ověřenými léčebnými postupy. Plně hájím racionální pohled na svět. Beze zbytku věřím ve vědeckou metodu: mám doktorát z genetiky a lékařské mikrobiologie a během studia jsem ve špičkové londýnské nemocnici věnovala tři roky zkoumání vnitřního světa buněk. Věřím, že klademe-li správné otázky, lze veškeré děje v přírodě vědecky zkoumat, a že veškeré léčebné metody, v něž vložíme důvěru, by měly být důkladně testovány ve studiích. Skeptici mají pravdu: vzdáme-li se vědy ve prospěch zbožných přání, můžeme se stejně dobře vrátit do středověku, kdy jsme pálili čarodějnice, pouštěli žilou a prosili Boha, aby nás uchránil před morem. Nejsem si však jistá, že je správné zcela zavrhnout alternativní medicínu. Ve své práci vědecké žurnalistky se setkávám nejen 13
UZDRAV SAM SEBE.indd 13
6.4.2016 17:53:55
UZDRAV SÁM SEBE
s nemocnými, které vyléčila moderní medicína, ale i s těmi, jimž nepomohla: s pacienty dlouhodobě sužovanými trávicími potížemi nebo únavou, kteří jsou odbýváni, protože nemají žádné „skutečné“ onemocnění, s lidmi trpícími chronickou bolestí či depresí, jimž jsou předepisovány zvyšující se dávky léků spojených s vedlejšími účinky a rizikem závislosti, které však neřeší základní příčinu, s onkologickými pacienty, kteří dostávají další a další cykly agresivní léčby ještě dlouho poté, co již není žádná reálná naděje na prodloužení života. A pravidelně narážím na vědecké poznatky – někdy v hlavních novinových titulcích, častěji však skryté v odborných časopisech – svědčící o tom, že těžko postižitelná, nehmotná léčba má skutečný fyzický přínos. Pacienti, jimž byla před operací provedena hypnóza, mají méně komplikací a rychleji se zotavují. Meditací se v buňkách aktivují molekulární změny. Jak se přesvědčíme v první kapitole, jestliže léčba nepředčí placebo, neznamená to, že není účinná – pouhá víra, že dostáváme účinný lék, má výrazné biologické účinky. Matky v mém okolí, které používají jantarové náramky a homeopatické granule, nejsou nevzdělané ani hloupé. Z vlastní zkušenosti vědí, že tyhle věci opravdu pomáhají. Takže i když mám pocit, že si obhájci alternativní medicíny svými řečmi o paměti vody a léčivé energii jenom něco namlouvají, nemyslím si ani, že skeptikové mají absolutní pravdu. Do psaní této knihy jsem se pustila s touhou získat odpověď na otázku, zda v jejich stejně jako v lékařském pojetí tělesného zdraví nechybí jedna nezbytná složka, faktor, na nějž se zapomíná, ale který přispívá k nárůstu chronických onemocnění a posílá rozumné, inteligentní lidi k alternativním praktikům. Ano, mám na mysli psychiku.
*** 14
UZDRAV SAM SEBE.indd 14
6.4.2016 17:53:55
ÚVOD
Znáte ten pocit provázející příval adrenalinu, když jste například o chloupek unikli projíždějícímu autu? Vzrušení, když zaslechnete hlas svého milého? Nevolnost, když spatříte v odpadcích červy? Pokud ano, poznali jste, jak výrazně dokážou duševní pochody ovlivnit fyzické tělo. Bez přestání přicházející informace o psychickém stavu pomáhají organismu adaptovat se na okolí, i když si toho nejsme vědomi. Spatříme-li hladovou šelmu nebo blížící se nákladní auto, tělo se připraví na útěk. Uslyšíme-li, že přinášejí jídlo, chystáme se na příjemnou, pohodovou chvíli trávení. Tohle všechno dobře víme. Ovšem co se týče zdraví, tak věda a medicína vliv duše na tělo často zlehčuje. Uznává se, že negativní psychické stavy jako stres či úzkost jsou z dlouhodobého hlediska zdraví škodlivé (ač i to bylo ještě před několika desítkami let ostře napadáno). Avšak na názor, že to platí i obráceně, tedy že emoční stav se může podstatným způsobem podílet na zažehnání nemoci nebo že může mít lidská duše „léčivou moc“, je v extrémních případech pohlíženo jako na něco ztřeštěného. Z odtržení psychiky od těla v západní medicíně je obecně obviňován francouzský filozof René Descartes. Staří lékaři, kteří neměli k dispozici téměř žádné jiné prostředky než placebo, věděli velmi dobře, že duše a tělo jsou propojené. Starověký řecký lékař Hippokrates, často uváděný jako otec medicíny, hovořil o „vnitřní přirozené hojivé síle“ a doktor Galén žijící ve 2. století tvrdil, že „důvěra a naděje dokážou víc než lékař“.4 Descartes v 17. století však začal rozlišovat dvě základní substance: fyzické objekty, jako je tělo, které je možné zkoumat vědeckou metodou, a nehmotnou duši, kterou považoval za dar od Boha, který není možné vědecky studovat. Třebaže tyto dvě substance mohou spolu komunikovat (Descartes se domníval, že se to děje prostřednictvím hypofýzy uložené v mozku), 15
UZDRAV SAM SEBE.indd 15
6.4.2016 17:53:56
UZDRAV SÁM SEBE
uzavřel, že jsou na sobě nezávislé. Když po smrti ztratíme fyzické tělo, samostatná duše žije dál. Většina filozofů a neurovědců dnes dualismus duše a těla odmítá. Domnívají se, že jakýkoli stav mozku, jakékoli uspořádání neuronů je zákonitě spojeno s určitou myšlenkou nebo stavem mysli a že tyto dva stavy nelze od sebe oddělit. Descartes však nesmírně ovlivnil vědu a filozofii, které přišly po něm. Subjektivní myšlenky a emoce jsou stále považovány za méně vědecké, méně přístupné rigoróznímu zkoumání, a dokonce méně „reálné“ než fyzické, měřitelné jevy. Faktický pokrok v medicíně vyhostil duši ještě zřetelněji než filozofická debata. Vědci vynalezli diagnostické přístroje, jako jsou mikroskop, stetoskop a tonometr na měření krevního tlaku, a v 19. století v Paříži pitvu. Předtím lékaři diagnostikovali nemoci na základě výčtu pacientových příznaků; nyní mohli své závěry opřít o strukturální, viditelné změny. Nemoc již nebyla definována subjektivním prožitkem pacienta, ale tělesným stavem. Bylo dosaženo bodu, že když se pacient cítí nemocný, ale lékař na žádný problém nepřijde, není pacient za nemocného považován. Další výrazný odklon od hodnocení subjektivního prožitku přišel v 50. letech se zavedením randomizovaných, kontrolovaných studií. Aby se předešlo různým systémovým chybám, lékaři ani pacienti nevědí, jaký lék je podáván, a výsledky jsou analyzovány důkladnými statistickými metodami. Nespolehlivé pocity jednotlivce jsou nahrazeny tvrdými čísly. To je nepochybně jeden z nejdůležitějších myšlenkových přínosů moderní doby. Díky objektivní metodě zjišťování účinnosti léčby se již lékaři nemusejí spoléhat na pochybné postupy. Novodobý materialistický přístup k medicíně dosáhl výsledků, které nejsou daleko od zázraků. Máme antibiotika, která ničí infekce, chemoterapeutické prostředky, jež pomáhají v boji 16
UZDRAV SAM SEBE.indd 16
6.4.2016 17:53:56
ÚVOD
s rakovinou, a vakcíny, které chrání děti před nebezpečnými nemocemi od poliomyelitidy po spalničky. Nemocné orgány dokážeme nahradit zdravými, umíme diagnostikovat Downův syndrom již v průběhu nitroděložního vývoje a vědci pracují na kmenových buňkách, jimiž bude možné nahradit poškozené oči, srdce a mozek. Toto paradigma je však již méně úspěšné v odvracení složitých problémů, jakými jsou chronická bolest a deprese, nebo v zastavení nárůstu chronických chorob, jako jsou srdeční onemocnění, diabetes a demence. Vinou toho lékaři a vědci opomíjejí mnohé z činností organismu, jež většině běžných lidí připadají zcela přirozené. Zaměření převážně na fyzické – a měřitelné – odstavilo hůře postižitelný vliv mysli na vedlejší kolej. Přehlížené léčivé síly mysli či přesvědčení se začali zmocňovat nejrůznější jedinci od snílků až po cynické obchodníky. Vědecké důkazy se ignorují nebo hrubě zkreslují. Svépomocné knihy, webové stránky a blogy prosazují přemrštěná tvrzení: zklidnění emočního konfliktu dokáže vyléčit rakovinu (Ryke Hamer, zakladatel Germánské nové medicíny); mysl kontroluje DNA (buněčný biolog Bruce Lipton ve svém bestselleru Biologie víry [The Biology of Belief ]); člověk s harmonickou myslí neonemocní (Rhonda Byrneová ve fenomenální knize Tajemství [The Secret], které se prodalo mnoho milionů výtisků). Mysl je nabízena jako všelék, jenž bezpracně vyléčí všechny nemoci, což zajišťuje narůžovo obarvenému pohledu na svět oblibu. Léčivá síla mysli či její chybění se tak stala hlavním předmětem sporu v dalekosáhlejším boji proti iracionálnímu myšlení. Problém je v tom, že čím víc se pochybovači snaží prokázat pomýlenost bezhlavých tvrzení logikou, důkazy a vědeckou metodou, tím víc izolují ty, které chtějí postavit na svou stranu. Odmítáním toho, co se mnoha lidem jeví jako naprosto zřejmé – že psychika zdraví skutečně ovlivňuje, že alternativní 17
UZDRAV SAM SEBE.indd 17
6.4.2016 17:53:56
UZDRAV SÁM SEBE
medicína je v mnoha případech účinná –, přispívají ke ztrátě důvěry ve vědu, ne-li přímo k vědomému odporu k ní. Pokud vědci tvrdí, že jsou ty či ony léky neúčinné, dokazuje to jen, kolik toho vědci nevědí. Co když zaujmeme jiný přístup? Uznáme-li význam mysli pro zdraví, vyrveme ji ze spárů pseudovědy? Při psaní této knihy jsem cestovala po světě, abych poznala, co se právě děje v této oblasti výzkumu. Mým cílem bylo vystopovat vědce plovoucí proti hlavnímu názorovému proudu, kteří zkoumají vliv psychiky na tělo a nabytých znalostí využívají při léčbě pacientů. Co všechno psychika vlastně dokáže? Jak funguje a proč? A jak můžeme využít tyto nejnovější poznatky ve vlastním životě? Začneme patrně nejzjevnějším příkladem vlivu mysli na tělo – placebo efektem – a výzkumem zaměřeným na odhalení toho, k čemu vlastně dochází, užijeme-li předstíraný lék. Poté se budeme zabývat některými úchvatnými metodami, jimiž lze mysl obratně vmanipulovat do boje s nemocí, kupříkladu hypnózou, při níž se zpomalí střevní činnost, či tréninkem imunitního systému, při němž se tento systém naučí reagovat na chuťové a čichové podněty. Dozvíme se, že správná slova vyřčená pečujícím člověkem mohou být rozhodující pro to, zda budeme, či nebudeme potřebovat operaci – a také dokonce jak dlouho budeme žít. Ve druhé polovině knihy se od bezprostředního vlivu myšlenek a přesvědčení přesuneme k pojednání o tom, jak stav mysli působí v průběhu života na riziko nemoci. Navštívíme vědce, kteří pomocí zobrazování mozku a analýz DNA zkoumají, zda metody ovlivňující duši a tělo, jako je meditace či biofeedback, skutečně zlepšují zdravotní stav. A podíváme se, jak vnímání okolního světa ovlivňuje stavbu těla včetně aktivity genů. 18
UZDRAV SAM SEBE.indd 18
6.4.2016 17:53:56
ÚVOD
Zároveň budeme narážet na limity psychologických triků a léčebných metod. Co mysl nedokáže? V jakých případech jsou tvrzení holistických léčitelů přehnaná? A co se stane, když psychika situaci zhorší? Psaním této knihy jsem se dostala dál, než jsem si dovedla představit, od házení sněhových koulí v pomyslném ledovém kaňonu až po koupající se poutníky v Lurdech. Inspirovala mě věda, kterou jsem objevila, a lékaři a výzkumníci, kteří se snaží zlomit odpor na všech úrovních, tedy praktické, ekonomické a filozofické, aby znovu spojili mysl a tělo. Nejvíce mě však ovlivnili pacienti a účastníci studií, s nimiž jsem se osobně setkala, a jejich odvaha a důstojnost, s níž čelí utrpení. Od nich a mnohých dalších jsem se především poučila, že mysl není všelék. Někdy má na tělo pozoruhodný a okamžitý vliv. Jindy je jedním z mnoha důležitých, avšak slabě účinných faktorů, jež utvářejí dlouhodobý zdravotní stav podobně jako strava či pohyb. Občas vůbec nepůsobí. Zatím všechno neznáme. Doufám však, že tahle kniha přesvědčí skeptiky, aby se snažili znovu promyslet věci, které možná přehlédli. Kamarádce z pískoviště chci říct toto: Dnes už nemusíme opouštět pole důkazů a racionálního myšlení, abychom mohli čerpat z léčivých vlastností psychiky. Máme na to vědu. Podívejme se, co nám k tomu řekne.
19
UZDRAV SAM SEBE.indd 19
6.4.2016 17:53:56
1 PŘEDS TÍRÁNÍ: Jak to, že to funguje?
Parker Beck z Bedfordu v New Hampshire byl spokojený, zdravý chlapec. To se však změnilo několik měsíců po jeho druhých narozeninách. Začal se vzdalovat světu, přestal se usmívat, mluvit a odpovídat rodičům. V noci se často budil, pronikavě ječel a trápily jej zlozvyky – například se točil dokolečka nebo si bušil ručkama do hlavy. Rodiče Victoria a Gary u lékaře slyšeli slova, jichž se už předem děsili: jejich syn vykazuje klasické příznaky autismu. Navzdory veškerému úsilí a nejlepší péči se stav Parkera zhoršoval. Až do dubna 1996, kdy byly Parkerovi tři roky. Tehdy se stalo něco úžasného. Jak je u autistických dětí běžné, Parker měl též gastrointestinální potíže včetně chronického průjmu. Victoria jej vzala ke Karoly Horvathové, gastroenteroložce na marylandské univerzitě. Doktorka Horvathová Parkerovi doporučila běžné endoskopické vyšetření, při němž se do trávicí trubice zavede kamera upevněná na konci ohebné trubice. Vyšetření samotné nic neodhalilo. Ovšem takřka přes noc se Parkerův stav dramaticky zlepšil. Trávicí obtíže se zmírnily a začal tvrdě spát. Začal také komunikovat – usmívat se, navazovat oční kontakt a po období 20
UZDRAV SAM SEBE.indd 20
6.4.2016 17:53:56
PŘEDSTÍRÁNÍ
téměř naprosté němoty dokázal zničehonic pojmenovat obrázky na kartičkách a po roce mutismu (nemluvnosti) říkat „máma“ a „táta“. Diagnóza autismu zahrnuje široké spektrum poruch charakterizovaných jazykovými problémy a potížemi v sociální interakci. Ve Spojených státech onemocnění postihuje kolem půl milionů dětí. Některé vykazují poruchu vývoje již od narození, jiné jako Parker se jeví normálně a později je u nich zaznamenán regres (zhoršování stavu). Některé příznaky je možné léčit léky. Velice přínosná bývá výchovná a behaviorální terapie (dětí i rodičů). Neexistuje však žádná účinná metoda, která by nemoc vyléčila. Victorii se Parkerova nenadálá proměna jevila jako zázrak. Přemluvila pracovníky nemocnice, aby jí do posledního detailu vysvětlili postup při Parkerově endoskopickém vyšetření včetně dávky použitého anestetika. Když vyloučila všechny ostatní možnosti, dospěla k přesvědčení, že změna synových příznaků byla způsobena podáním gastrointestinálního hormonu sekretinu. Ten stimuluje sekreci trávicí šťávy ve slinivce břišní a Parkerovi jej podali proto, aby zjistili, zda nemá sníženou funkci slinivky. Victoria byla již dlouho přesvědčená, že synovy trávicí obtíže a příznaky autismu spolu souvisejí, a došla k závěru, že výrazné zlepšení muselo být nastartováno podáním hormonu. Usilovně se snažila sehnat pro Parkera další dávku, proto zavolala a napsala lékařům z marylandské univerzity, aby je se svou teorií seznámila, nikdo však neprojevil zájem. Kontaktovala též výzkumníky a lékaře z různých koutů země, kteří byli specializovaní na problematiku autismu, a poslala jim videonahrávky dokumentující Parkerův pokrok. V listopadu 1996 její zpráva konečně zaujala Kennetha Sokolskiho, odborného asistenta psychofarmakologie na kalifornské univerzitě v Irvine, 21
UZDRAV SAM SEBE.indd 21
6.4.2016 17:53:56
UZDRAV SÁM SEBE
jehož syn Aaron také trpěl autismem. Sokolski přesvědčil tamního gastroenterologa, aby Aaronovi provedl tentýž test, jaký byl udělán u Parkera. I Aaron začal navazovat oční kontakt a opakovat slova. To dostatečně přesvědčilo doktorku Horvathovou z marylandské univerzity, aby sekretin podala třetímu chlapci. Také on se zlepšil. Lékařka dala druhou dávku Parkerovi a Victoria zaznamenala v synově stavu další významný posun k lepšímu. V roce 1998 doktorka Horvathová publikovala v lékařském časopise článek o léčbě tří chlapců sekretinem, v němž uvedla „výrazné pozitivní změny chování, jež se projevily lepším očním kontaktem, pozorností a rozšířením jazykových vyjadřovacích schopností“.1 Avšak odmítla pokračovat v léčbě Parkera sekretinem s odvoláním na to, že látka není schválena jako léčebný prostředek. Victoria však nakonec našla jiného lékaře, jenž byl ochotný Parkera léčit, a 7. října 1998 se o jeho příběhu dozvěděly miliony diváků z pořadu NBC Dateline. V pořadu byl Parker představen jako hravý, komunikativní chlapeček a byla uvedena svědectví rodičů, kteří poté, co se doslechli o Parkerově pokroku, hormon vyzkoušeli také. Jedna maminka se rozplývala: „Po sekretinu žádné průjmy, začal chodit na nočník, díval se mi do očí, mluvil, řekl například: ,Venku je hezky!‘“ Druhá vyprávěla: „Díval se mi přímo do tváře, hleděl mi do očí, jako by říkal: ,Mami, celý rok jsem tě neviděl!‘“2 V pořadu Dateline zaznělo, že z 200 dětí s autismem, jimž byl hormon podán, byl u více než poloviny zaznamenán pozitivní výsledek. Za pouhé dva týdny byly vyprodány všechny zásoby sekretinu, jejž vyráběla jediná farmaceutická společnost, která měla v USA povolení k jeho produkci. Dávky sekretinu byly na internetu přeprodávány za tisíce dolarů. Objevily se zprávy o rodinách, které dávaly do zástavy domy, aby si ho mohly dovolit, 22
UZDRAV SAM SEBE.indd 22
6.4.2016 17:53:56
PŘEDSTÍRÁNÍ
nebo nakupovaly na černém trhu hned celá balení z Mexika a Japonska. V následujících měsících užívalo sekretin více než 2 500 dětí a úspěšných příběhů přibývalo. Pediatr Adrian Sandler z Asheville v Severní Karolíně vzpomíná: „Bylo to obrovské nadšení. Telefony zvonily v jednom kuse, protože rodiče autistických dětí, které byly v naší péči, je chtěli léčit sekretinem.“3 Lékaři se však obávali možné zdravotní krize. Protože nebyla k dispozici žádná nezpochybnitelná data, která by dokládala, že sekretin je při opakovaném užívání bezpečný, natož jestli je vůbec účinný, bylo na lékařských pracovištích po celé zemi urychleně zahájeno více než tucet klinických studií. Sandler vedl první publikovanou kontrolovanou studii 60 autistických dětí. Jak je v takových studiích běžnou praxí, byli účastníci tohoto výzkumu náhodně rozděleni do dvou skupin. Jedna dostávala hormon, druhá předstíranou léčbu neboli placebo (v tomto případě injekci fyziologického roztoku). Aby byl sekretin posouzen jako účinný lék, musel by vykázat lepší výsledky než placebo. Příznaky u dětí hodnotili před injekcí a po ní lékaři, rodiče a učitelé, aniž by někdo z nich tušil, kterou léčbu děti dostaly. Sandlerova práce se objevila v prestižním časopise New England Journal of Medicine v prosinci 1999 a výsledky byly překvapivé a zničující zároveň.4 Mezi oběma skupinami nebyly zaznamenány žádné statisticky významné rozdíly. Výsledky ostatních studií byly tytéž: sekretin se v porovnání s předstíranou léčbou nevyznačoval absolutně žádným přínosem. Jako lék na autismus byl k ničemu. Veškerý účinek sekretinu byl zjevně pouhou iluzí, jež se zrodila v hlavách rodičů, kteří tak moc chtěli u svých dětí zaznamenat zlepšení, že si ho doslova vymysleli. Bublina se sekretinem splaskla. Opravdu? Závěr Sandlerovy studie se vejde na jeden řádek: „Jedna dávka syntetického lidského sekretinu není účinnou 23
UZDRAV SAM SEBE.indd 23
6.4.2016 17:53:56
UZDRAV SÁM SEBE
léčbou autismu.“ V článku však nenapsal, jak byl ohromen skutečností, že došlo k významnému zlepšení v obou skupinách. Svěřil se mi: „Velice mě zaujalo, že se zlepšily děti v obou skupinách. K významné léčebné odpovědi došlo jak ve skupině, která dostávala sekretin, tak ve skupině léčené fyziologickým roztokem.“ Šťastná shoda okolností? Podobně jako příznaky řady chronických onemocnění mohou i příznaky autismu v průběhu času kolísat. Jedním z důvodů, proč je důležité testovat nové léky proti placebu, je skutečnost, že jakákoli případná změna příznaků po užívání léku může být náhodná. Sandlera však překvapilo, jak velké zlepšení to bylo. Děti v jeho studii byly hodnoceny na oficiální stupnici Autism Behavior Checklist, jež postihuje široké spektrum pří znaků od toho, zda dítě reaguje na bolestivou řeznou ránu nebo modřinu, až po schopnost někoho obejmout. Na stupnici od 0 do 158 značí vyšší čísla závažnější příznaky. Děti ve skupině placeba v Sandlerově studii začaly s průměrným skóre 63. Měsíc po aplikaci injekce předstíraného hormonu (fyziologického roztoku) dosáhly v průměru hodnoty 45.5 Skóre se tedy během několika týdnů zlepšilo bezmála o 30 %, což by rodiče mnohých autistických dětí považovali za zázrak. Navíc účinek nebyl ve skupině rovnoměrně rozložený. Některé děti neprokázaly žádnou odpověď, jiné reagovaly velmi znatelně. Tahle charakteristika Sandlerovi napověděla, že Beckovi ani další rodiče přesvědčení o přínosu léčby si změny u svých dětí nevymysleli. Příznaky nemoci se u dětí skutečně zlepšily. Se sekretinem to však nemělo nic společného.
***
24
UZDRAV SAM SEBE.indd 24
6.4.2016 17:53:56
PŘEDSTÍRÁNÍ
Bonnie Andersonová zjistila, že má v kuchyni na podlaze rozlitou vodu, až když bylo pozdě. Jednoho letního večera v roce 2005 usnula tato pětasedmdesátiletá žena doma na gauči při sledování televize.6 Nepamatuje si, co zrovna dávali, možná zábavný pořad nebo nějaký starý film (nemá ráda moderní filmy plné vulgarit ani krváky). Když se už za tmy probudila, šla se bosa do kuchyně napít, ale nerozsvítila si. Jenže v kuchyni tekl vodní filtr a na podlaze byla voda. Uklouzla na mokrých dlaždicích a spadla na záda. Bonnie nebyla schopná pohybu, zato pocítila ukrutnou bolest v páteři. Říká: „Bylo to strašné. Napadlo mě, že jsem si zlomila páteř.“ Její partner Don ji odtáhl do pokoje a přikryl dekou. Po několika hodinách byla schopná vyškrábat se na gauč. Naštěstí nebyla ochrnutá, ale měla zlomeninu obratle, což je častý úraz starších lidí, kteří mají kosti oslabené osteoporózou. Bonnie bydlí s Donem v malém bílém bungalovu v Austinu v Minnesotě. Pracovala 40 let jako telefonní operátorka pro největšího zaměstnavatele ve městě a byla činná až do důchodu. Líčí se oranžovým make-upem, má bohatou bílou kštici a nade vše miluje golfovou hru na 18 jamek. Golfu holduje celý život. Po nehodě se jí však celý život zhroutil. Měla ustavičné bolesti a nedokázala ani umýt nádobí. Popisuje: „Nemohla jsem spát. Nemohla jsem hrát golf, který jsem hrát chtěla. Musela jsem si zalézt do kamrlíku a sedět tam se zahřívací lahví.“ Po několika měsících se Bonnie zúčastnila studie slibné metody zvané vertebroplastika, při níž se vpraví do zhrouceného obratle speciální zpevňující kostní cement. Don přivezl Bonnie do nemocnice – na kliniku Mayo v Rochestru v Minnesotě – za úsvitu jednoho chladného říjnového rána. Po operaci vycházela z nemocnice v mnohem lepším stavu. Říká: „Bylo to báječné. Vážně mě to zbavilo bolesti. Mohla jsem se vrátit ke golfu a ke všem ostatním činnostem.“ 25
UZDRAV SAM SEBE.indd 25
6.4.2016 17:53:56
UZDRAV SÁM SEBE
Je to už bezmála deset let, ale Bonnie je s výsledkem stále spokojená. Pochvaluje si: „Je hotový zázrak, jak výborně to dopadlo.“ Třebaže ji teď začínají brzdit v jejích aktivitách dýchací obtíže, záda ji v pohybu nikterak neomezují. Uchechtává se: „Blíží se mé narozeniny, bude mi osmdesát čtyři. Přesto si na léto plánuju, že budu trochu hrát.“ Vertebroplastika u Bonnie očividně odstranila všechny následky kompresivní zlomeniny páteře. Jenomže v době studie Bonnie netušila, že je zařazená do skupiny, u které se neplánuje skutečně provést vertebroplastiku. Zákrok, který podstoupila, byl předstíraný. V roce 2005, kdy Bonnie uklouzla na mokré podlaze, získávala technika vertebroplastiky rychle na popularitě. Jerry Jarvik, radiolog z University of Washington v Seattlu, o tom vykládá: „Prováděli ji ortopedi. Prováděli ji rehabilitační lékaři. Prováděli ji anesteziologové. Existuje nepřeberné množství neoficiálních zpráv o tom, jak je tato metoda účinná. Pacient se položí na stůl, doktor mu píchne cement a pacient vyskočí jako rybička.“7 Lékař David Kallmes z kliniky Mayo, jenž Bonnie ošetřoval, říká, že i on viděl „pozitivní“ výsledky metody, která pomohla přibližně 80 % pacientů.8 Přesto začal mít pochybnosti. Množství cementu, které lékaři do obratlů vstřikovali, bylo patrně bezvýznamné. A Kallmes věděl o několika případech, kdy byl cement omylem vpraven do jiné části páteře, a přesto se pacientům ulevilo. Vysvětluje: „Existovaly jisté náznaky, že cement není to jediné, co pomáhá.“ S cílem přijít tomu na kloub se Kallmes spojil s Jarvikem, aby provedli něco průlomového – alespoň v chirurgii. Rozhodli se, že otestují účinnost vertebroplastiky porovnáním se skupinou nemocných, jimž bez jejich vědomí provedou předstíraný zákrok. I když se placebem ověřované studie běžně provádějí při testování nových léčiv, jako je například sekretin, 26
UZDRAV SAM SEBE.indd 26
6.4.2016 17:53:56
PŘEDSTÍRÁNÍ
u chirurgických postupů se obvykle nepoužívají, protože se většinou považuje za neetické provádět pacientům předstíranou operaci. Kallmes však upozorňuje, že nevyzkoušená léčba ohrožuje v chirurgii miliony pacientů stejně jako ve farmakoterapii. Říká: „Na studii s předstíranou či placebovou léčbou není nic neetického. Neetické je nedělat žádnou studii.“ Z 11 lékařských pracovištích z celého světa zařadili Kallmes a Jarvik do studie 131 pacientů se zlomeninami páteře, včetně Bonnie. Polovině z nich byla provedena vertebroplastika a druhé polovině předstíraný zákrok. Pacienti věděli, že budou cementem léčeni jen s padesátiprocentní pravděpodobností, ale Kallmes udělal maximum, aby předstíraný zákrok proběhl co nejrealističtěji a účastníci studie nemohli poznat, do které skupiny patří. Každého pacienta přivezli na operační sál, kde mu aplikovali do páteřního kanálu krátce působící lokální anestetikum. Teprve poté chirurg otevřel obálku, aby zjistil, zda příslušnému pacientovi provede skutečnou, nebo předstíranou vertebroplastiku. V obou případech operační tým postupoval přesně podle předem daného scénáře. Volil stejná slova, otevřel nádobku s cementem, takže se místností linul charakteristický pach odlakovače na nehty, a tlakem na pacientova záda simuloval vpíchnutí jehly používané při vertebroplastice. Jediný rozdíl spočíval v tom, zda chirurg cement skutečně zavedl. Poté byli všichni nemocní měsíc sledováni. Formou dotazníku odpovídali na otázky týkající se bolesti a postižení. Studie byla publikována v roce 2009.9 A přestože měl Kallmes o metodě určité pochybnosti, výsledky jej šokovaly. Navzdory zjevnému přínosu vertebroplastiky nebyl v míře zlepšení zaznamenán žádný významný rozdíl mezi ní a předstíranou operací. Stav pacientů se podstatným způsobem zlepšil v obou skupinách. Skóre bolesti se snížilo průměrně na polovinu (z hodnoty 7/10 na 4/10). Skóre postižení vycházelo z otázek typu: 27
UZDRAV SAM SEBE.indd 27
6.4.2016 17:53:56
UZDRAV SÁM SEBE
„Dokážete obejít blok nebo jít do schodů, aniž byste se museli držet zábradlí?“ Na začátku studie pacienti odpověděli záporně v průměru na 17 ze 23 otázek, což bylo hodnoceno jako „závažné postižení“. Měsíc po zákroku bylo průměrně jen 11 záporných odpovědí. Někteří měli po operaci stále bolesti, jiní podobně jako Bonnie byli prakticky vyléčeni. Další studie vertebroplastiky provedená v Austrálii byla zveřejněna přibližně ve stejné době s velmi podobnými výsledky. Zlepšení stavu pacientů bylo pravděpodobně způsobenou řadou faktorů. Jednak intenzita bolesti kolísá a jednak se zlomeniny obratlů časem pomalu samy zhojí. Kallmes a Jarvik se však domnívají, že tak prudké zlepšení musí být vyvoláno něčím jiným – čímsi v pacientově mysli. Stejně jako u sekretinu se zdá, že pouhá víra pacientů v to, že byli léčeni účinnou metodou, stačí na zmírnění – a v některých případech odstranění – jejich potíží. Uzdravení po podání předstírané léčby je fenomén nazývaný placebový účinek, jenž je v medicíně velmi dobře známý. Klinické studie opakovaně prokazují silný placebo účinek u celé řady onemocnění od astmatu, přes vysoký krevní tlak a trávicí poruchy až po ranní nevolnost a erektilní dysfunkce. Obecně však vědci a lékaři pokládají placebo efekt za přelud či iluzi: buď za statistickou anomálii, v jejímž rámci by se stav nemocných zlepšil bez ohledu na to, zda byli, či nebyli léčeni; nebo za morálně pochybný fenomén, kdy je zoufalým či důvěřivým lidem vnucena představa, že se jejich stav zlepšil, i když se ve skutečnosti nezlepšil. V jednom článku v lékařském časopise The Lancet z roku 1954 stojí, že placebo utěšuje ego „neinteligentních nebo neschopných pacientů“.10 Ačkoli by to dnes lékaři nevyjádřili tak neomaleně, názory se od té doby příliš nezměnily. Placebem ověřované studie, jež se právě tehdy začaly provádět, jsou jednou 28
UZDRAV SAM SEBE.indd 28
6.4.2016 17:53:56
PŘEDSTÍRÁNÍ
z nejdůležitějších událostí v lékařství, která umožňuje vědecky zjistit, který lék je účinný a který není, a zachránit přitom bezpočet životů. Oprávněně tvoří základ moderní lékařské praxe. V rámci tohoto pojetí však zájem o placebo nepřesahuje jeho funkci coby zabezpečení klinických studií. Pokud se o nadějné léčbě prokáže, že není lepší než placebo, je zamítnuta. Výsledky studií svědčí o tom, že ani sekretin, ani vertebroplastika nemají žádný významný účinek. Takže podle pravidel medicíny založené na důkazech je zlepšení u pacientů, jako jsou Parker a Bonnie, bezcenné. Jenomže když Sandler při studii sekretinu oznámil, že u hormonu nezjistil v porovnání s placebem žádný přínos, přesto celých 60 % rodičů jej pro své děti žádalo.11 Obdobně se radiologové odmítli vzdát vertebroplastiky. Poté co Kallmes a Jarvik zveřejnili svou studii, byli napadáni v nepřátelsky naladěných editorialech i osobních dopisech, dokonce na ně kdosi křičel na schůzi. Jarvik říká: „Kolegové to vnímali mimořádně intenzivně tak, že jim bereme něco, co pomáhá jejich pacientům.“ Ve Spojených státech mnohé pojišťovny zákrok dosud hradí a rovněž Kallmes přes výsledky vlastní studie vertebroplastiku stále provádí, protože pro spoustu pacientů nenachází jinou možnost. Říká: „Vidím, že se pacientům namnoze uleví. A tak metodu používám. Člověk zkrátka dělá, co dokáže.“ S podobnými případy se setkáváme opakovaně. V roce 2012 vyšlo najevo, že oblíbená skupina nebenzodiazepinových léků na spaní nemá v porovnání s placebem žádný účinek.12 V témže roce byl testován sedativní účinek ketaminu v dvojitě zaslepené studii bolesti u onkologických pacientů. V předchozích studiích byly jeho účinky popisovány jako „dokonalé“, „výrazné“ a „vynikající“, přesto nebylo prokázáno, že by byl lepší než placebo.13 V roce 2012 odborníci analyzovali 53 placebem ověřovaných studií slibných chirurgických postupů u diagnóz od angíny po 29
UZDRAV SAM SEBE.indd 29
6.4.2016 17:53:56
UZDRAV SÁM SEBE
artrotická kolena a zjistili, že u poloviny z nich byla předstíraná operace stejně přínosná.14 Možná byli lékaři a pacienti ve všech těchto případech ošáleni kombinací náhody a zbožného přání. Nemůžu se však zbavit pocitu, že pokud bychom nadále odmítali zkušenosti tolika lidí, možná bychom zavrhovali možnosti skutečné pomoci. Ptám se tedy: Co když placebo není pouhou iluzí, kterou nemusíme brát vážně, ale má skutečný klinický význam? A pokud ano, dokážeme jej využít tak, abychom pacienty méně vystavovali riskantním léčebným postupům? Nebo jinak: Může mít prostá víra, že se uzdravíme, opravdu moc léčit?
*** Rosanna Consonniová sedí shrbená u psacího stolu, levou rukou se přidržuje okraje desky. Před ní leží šedivý obdélníkový trackpad. Nejistě pokládá pravý ukazovák na zelené kolečko uprostřed. Vždy po několika sekundách se na různých místech na okraji ovladače objeví červené kolečko. Jakmile se rozsvítí, Rosanna musí co nejrychleji přesunout prst ze zelené na červenou. Úkol, který by většině lidí nečinil sebemenší potíže. Ovšem čtyřiasedmdesátiletá žena vraští soustředěním čelo jako dítě, které se učí psát. Silou vůle se snaží ruce poručit, ale prst se vleče jako šnek, jako by ani nebyl její. Mladá výzkumnice v bílém plášti Elisa Frisaldiová jí radí: „Dýchejte.“ Vždycky když Rosannin prst úspěšně dorazí na červenou, objeví se na obrazovce počítače doktorky Frisaldiové modrá úsečka na grafu znázorňující čas, který na to byl potřebný. Jsme na oddělení neurovědy v Ospedale Molinette v italském Turínu. Je časně ráno a venku svítí jarní slunce. Nedaleko 30
UZDRAV SAM SEBE.indd 30
6.4.2016 17:53:56