BretaÀské pomûry - zlom
17.7.2014
8.18
Stránka 7
DEN PRVNÍ Toho roku byl 7. červenec nádherný letní den. Jeden z těch velkolepých atlantských dnů, které komisař Dupin tak miloval. A zpravidla mu výrazně zlepšily náladu. Vypadalo to, jako by se vše utápělo v modrých barvách, vzduch byl na bretaňské poměry velmi teplý, a to už brzy ráno, a přitom jasný, průzračný. Všechny objekty stvrzovaly svoji existenci ostrými konturami. Ještě předešlého večera mohl mít člověk dojem, že se blíží konec světa; po obloze uháněly nízké, hrozivě černé a přímo obludné mraky, z nichž se snášel prudký déšť, který nemilosrdně bičoval krajinu. Concarneau, nádherné „modré město“ (dodnes takto nazývané kvůli zářivě modrým rybářským sítím, které v minulém století zdobily nábřeží po celé délce), přímo zářilo. Komisař Georges Dupin seděl v Amiralu, úplně na konci baru, jako obvykle s novinami rozprostřenými před sebou. Kulaté hodiny na krásné staré budově tržnice, kde si lidé mohli každý den koupit čerstvé úlovky z moře, vše, co v časných ranních hodinách uvízlo v sítích místních rybářů, ukazovaly 7 hodin 30 minut. Amiral, kavárna a restaurace (a svého času také hotel s bohatou tradicí), se nacházela přímo na nábřeží, naproti proslulému Starému městu. Ville close, chráněná mohutnými hradbami a obrannými věžemi, byla zbudovaná na malém, podlouhlém ostrůvku, který se 7