1 Most
P
fied nûkolika lety jsem se ‰el podívat do dvou velk˘ch mrakodrapÛ, spojen˘ch mostem ze silného prÛhledného skla. Pfiímo pod podlahou jsem vidûl ulice mûsta, leÏící nûkolik set metrÛ pode mnou. Chtûl jsem vstoupit na most, ale pfii prvním kroku v‰echny mé svaly ztuhly. Srdce se mi rozbu‰ilo a zaãal jsem se potit. Zmocnil se mû nepfiekonateln˘ strach. „Ten most mû nemÛÏe udrÏet,“ pomyslel jsem si. „Pokud se ho pokusím pfiejít, propadne se a já se zabiju.“ Paralyzující strach asi není reakce, kterou byste oãekávali od nûkoho, kdo vyrÛstal a získal vzdûlání v tradicích tibetského buddhismu a je uãitelem a rádcem lidí po celém svûtû. Nevím mnoho o zku‰enostech jin˘ch uãitelÛ. Mohu fiíci pouze to, Ïe i já se úplnû stejnû jako kdokoli jin˘ obãas ocitnu v podmínkách, které mû vydûsí, zmatou, rozesmutní nebo jinak znepokojí. Musím se vypofiádat se stejn˘mi situacemi jako kdokoli jin˘. Ale díky mnoha hodinám stráven˘m se sv˘mi uãiteli, Ïáky, rodinou a pfiáteli jsem se nauãil vnímat tyto zku‰enosti jako prostfiedek k pochopení, Ïe jiÏ samotn˘ fakt, Ïe Ïiji, je zázrak. Lidé na celém svûtû vÏdy procházeli tûÏk˘mi zkou‰kami, jako jsou války, pfiírodní katastrofy, finanãní pohromy, politické spory a tak dále. V dobû, v níÏ Ïijeme, tomu není jinak. V celé známé historii se lidé vÏdy pot˘kali s podobn˘mi problémy. 13
OTEV¤ENÉ SRDCE, OTEV¤ENÁ MYSL
Ov‰em odvaha, jakou lidé projevují tváfií v tváfi utrpení, ukazuje, Ïe si vÏdy uvûdomovali, jak˘ je Ïivot zázrak a jak úÏasné je „b˘t naÏivu“. Mnozí ztratili domov, dûti, jiné ãleny rodiny a pfiátele. Ale i v nejhlub‰ím zármutku a bolesti mají vÛli jít dál, zachránit nebo znovu vybudovat to, co mohou. Chtûjí Ïít – ne v zoufalství ze dne na den, ale s pocitem, Ïe z ve‰kerého jejich úsilí budou mít prospûch budoucí generace.
PROBUZENÍ Uãíme-li se Ïít s odvahou, musíme se vydat na objevnou cestu za podstatou v‰ech sv˘ch obtíÏn˘ch úkolÛ, za vlastní podstatou i za podstatou samotné reality. Nabízí se nám pfiíleÏitost vidût ji ve zcela novém svûtle. Je to proces, kter˘ Buddha i v‰ichni uãitelé kráãející v jeho ‰lépûjích pfiirovnávali k probuzení ze snu, v nûmÏ proÏíváme vûci, které nejsou zcela opravdové, ale nám se jeví, jako by opravdové byly, a tak je vnímáme. Jistû jste nûco podobného zaÏili i vy. Mnoho lidí mi vypráví, Ïe je pronásledují nepfiíjemné sny. Honí je stra‰idla, pohybují se v domech s tajn˘mi komorami ãi se setkávají v nejpodivnûj‰ích situacích s lidmi, které znají. KdyÏ zazvoní budík nebo se probudí dûti a bûÏí za vámi do loÏnice, kdyÏ za‰tûká pes, zamÀouká koãka nebo vám do tváfie zafuní jiné domácí zvífiátko a doÏaduje se snídanû, opustíte svût snÛ a dostanete se do odli‰né reality. Probuzení mÛÏe b˘t náhlé a trochu nepfiíjemné. My‰lenky, pfiedstavy a pocity se ve vás je‰tû chviliãku vzná‰ejí jako pavuãina v mírném vánku a její vlákno se nûkdy o cosi zachytí. Obãas nás dokonce stra‰í cel˘ den. SnaÏíme se ho setfiást a nakonec se nám to vût‰inou podafií.
14
MOST
HRNâͤSK¯ KRUH Ale i kdyÏ to protentokrát zvládneme, polapí nás jin˘ sen – sen kaÏdodenní reality, kdy zakou‰íme mnoho nejrÛznûj‰ích strachÛ a ublíÏení, o jejichÏ existenci a opravdovosti vÛbec nepochybujeme. Ale pozor! Podíváme-li se na nû zblízka, zjistíme, Ïe nejsou zdaleka tak skuteãné a opravdové, jak se nám zdálo. Pro toto „denní snûní“ neboli snûní v bdûlém stavu (jehoÏ souãástí jsou i obvyklé sny) má sanskrt slovo sansára (samsára) a tibet‰tina khorlo. Oba termíny lze chápat jako kolo, které se nepfietrÏitû otáãí stejn˘m smûrem. Sansára b˘vá srovnávána s hrnãífisk˘m kruhem. Hrnãífi pfiihazuje hlínu, zruãnû ji tvaruje a pfiitom otáãí kolem zpravidla stále stejn˘m smûrem. âasto se chováme podobnû. Pohybujeme se, nûco dûláme, pfiípadnû se nûco dûje na‰ím pfiiãinûním. A pozdûji se ukáÏe, Ïe dûláme pofiád dokola totéÏ. Stále máme stejné psychické nebo citové návyky, zacházíme s nimi zpÛsobem, kter˘ se celá léta nezmûnil, a dûláme v‰echno pro to, aby se nበpsychick˘ a emocionální hrnãífisk˘ kruh nepfiestal toãit. Pfiitom si stále myslíme nebo cítíme, Ïe „tentokrát bude v˘sledek jin˘“. AÈ otáãíme kruhem seberychleji, aÈ jsme sebezruãnûj‰í a snaÏíme se vytvofiit nûco krásného nebo trvalého, zaÏíváme stále nová a nová zklamání. Na‰e dílo se zbortí nebo rozbije. Vztahy se rozpadají. Nûkdy ztratíme práci i domov. Nedávno jsem sly‰el citát od velkého psychologa Carla Junga: „Cel˘ svût si pfieje mír a cel˘ svût se pfiipravuje na válku.“ Jin˘mi slovy: to, co si pfiejeme, je odli‰né od toho, co skuteãnû dûláme, jak myslíme a cítíme. Od okamÏiku, kdy se probudíme, aÏ do chvíle, kdy vyãerpaní usínáme, se vût‰ina z nás ocitá v mnoha obtíÏn˘ch situacích – sociálních, psychologick˘ch, ekologick˘ch ãi ekonomick˘ch. KdyÏ pfiem˘‰líme o souãasn˘ch problémech svûtové ekonomiky, nedozírn˘ch 15
OTEV¤ENÉ SRDCE, OTEV¤ENÁ MYSL
dÛsledcích globálních klimatick˘ch zmûn, o pfiírodních katastrofách a epidemiích, násiln˘ch ãinech jednotlivcÛ i skupin lidí, pfiipadá nám svût, v nûmÏ Ïijeme, jako tikající ãasovaná bomba, která musí kaÏdou chvíli vybuchnout. Na‰e nitro pfiitom odráÏí tyto nejrÛznûj‰í podoby nefunkãnosti vnûj‰ího svûta. Stali se z nás odborníci na uvaÏování o nekoneãném poãtu moÏn˘ch katastrof. Mysl pracuje jako stále zapnut˘ zpravodajsk˘ kanál, kdy se v hlavní ãásti obrazovky objevují obrázky ilustrující nejdÛleÏitûj‰í událost dne, v postranních oknech mÛÏeme sledovat dûní na burze a v˘voj poãasí a v dolním pruhu se pohybují nejnovûj‰í, ãasto senzaãní aktuality. Nebo je to obrácenû? Je moÏné, Ïe by trauma, které zfiejmû proÏívá svûtové jevi‰tû, bylo odrazem na‰eho vnitfiního rozbitého svûta? Svûta, v nûmÏ se spolu pere tolik vûcí najednou? Na jedné stranû touha cítit se dobfie, na druhé v‰ak i naléhavá potfieba bojovat proti v‰em a v‰emu, co nás ohroÏuje. A do tohoto boje se zapojují na‰e zábrany vybudované ze strachu a osamûlosti a také ze zoufalství, kdyÏ nûkdo ãi nûco u‰tûdfií na‰emu srdci ránu, kterou podle v‰eho nelze vyléãit. Jako lidské bytosti se ocitáme v nezávidûníhodném postavení. SnaÏíme se najít rovnováhu mezi my‰lenkami, pocity a jednáním, které mÛÏeme do jisté míry vûdomû fiídit, a my‰lenkov˘mi a pocitov˘mi návyky ãi zpÛsoby jednání, které jsou v˘sledkem pÛsobení faktorÛ mimo na‰e vûdomí. Leckomu se pak mÛÏe zdát, jako by vedl dvojí Ïivot. Jako by nás pronásledoval jak˘si stín, jakési jiné já za osobností, jejíÏ existenci vûdomû uznáváme a kterou pfiedvádíme svûtu. Marná snaha o pochopení tohoto stínu a vyrovnání se s ním nás znepokojuje. Ale má to i svou svûtlou stránku. JestliÏe je tu stín, musí existovat i zdroj svûtla, a kdyÏ se nauãíme rozeznávat a také uznávat „stínové já“, mÛÏeme se vydat na cestu za svûtlem.
16
MOST
POMALU A VYTRVALE Objevování tohoto svûtla je postupn˘ a hluboce osobní proces. Najednou vidíme pfiíãiny a dÛsledky sv˘ch my‰lenek, pocitÛ a chování jasnûji a Ïivûji neÏ dfiíve. KdyÏ tímto procesem procházíme, zaãínáme podobnû jasnû chápat – v mezích sv˘ch schopností – podmínky, v nichÏ se rodí my‰lenky, pocity a jednání jin˘ch lidí. A rozpoznáváme i jejich pfiíãiny. S nûkter˘mi z tûchto lidí se pfiímo setkáváme. Se ãleny rodiny, s pfiáteli, s kolegy. S jin˘mi, napfiíklad s vysoko postaven˘mi ekonomy a politiky, nejsme v tak úzkém kontaktu, av‰ak jejich jednání ovlivÀuje na‰e Ïivoty. Po celém svûtû ãiní lidé v zasedacích síních rozhodnutí, která jsou zcela zásadní pro to, zda najdeme nebo si udrÏíme práci, zda zaplatíme úãty a nûkdy také – zda pÛjdeme do války. Neznáme je osobnû a oni neznají nás, ale jejich rozhodnutí mají dopad na nበÏivot. Díky ‰ílenému technologickému v˘voji posledních let máme video, blogy, webové stránky a jiná fóra, na nichÏ lidé komentují spoleãenské dûní a navazují nebo udrÏují kontakty. PÛsobí na nás mnoha zpÛsoby, nûkdy jemnû a nevtíravû, jindy násilnû a brutálnû. V nûkom vyvolávají strach, znechucení ãi deziluzi, jiní je vítají s nad‰ením. Mnozí si stûÏují na „informaãní pfietíÏení“. Svût je zaplaven tolika my‰lenkami, argumenty a daty, fiíkají. Já v‰ak nechápu tuto „rozpínavost informací“ jako nûco negativního. Naopak, pokud budeme z tûchto pramenÛ správnû ãerpat, nabízejí se nám dal‰í pfiíleÏitosti k osobnímu rozvoji a rÛstu. V‰echno, co mi sdûlili moji uãitelé a co jsem pochopil díky zku‰enostem z vlastního Ïivota i zku‰enostem sv˘ch uãitelÛ, ÏákÛ a pfiátel, mû pfiesvûdãuje o na‰em talentu uãit se a rozvíjet schopnost hlub‰ího ponoru do vlastních my‰lenek a pocitÛ, neÏ jsme kdy pokládali za moÏné. MÛÏeme se nauãit 17
OTEV¤ENÉ SRDCE, OTEV¤ENÁ MYSL
pfiistupovat k rozhodnutím, která jsme uãinili my sami nebo ti, jeÏ máme tendenci pokládat za „ty druhé“, s respektem, ohleduplností a soucitn˘m pochopením. âasem pfiestaneme soudit sebe i druhé a otevfieme se moÏnostem, které dnes odmítáme nebo jednoznaãnû zavrhujeme. Pokud pfiipustíme, Ïe je moÏné pochopit roli pfiíãin a podmínek v na‰em v˘voji, tedy ve v˘voji konkrétní bytosti, a Ïe lze porozumût my‰lenkám a pocitÛm, které motivují nás i ty, s nimiÏ sdílíme Ïivot, zaãneme otevírat svá srdce. Nauãíme se milovat nejen sami sebe, coÏ pfii nesprávném v˘kladu slova „láska“ ãasto pokládáme za nûco zvráceného, ale i bytosti, s nimiÏ se dûlíme o tuto planetu plnou zázrakÛ. MÛÏeme vnímat vfielost a laskavost tak, jak jsme si nikdy nedokázali pfiedstavit.
JE T¤EBA SE DÍVAT Îivot je v˘zva. A zároveÀ i pfiíleÏitost. OkamÏik za okamÏikem, den za dnem, t˘den za t˘dnem, rok za rokem pfiekonáváme nejrozliãnûj‰í pfiekáÏky a podrobujeme zkou‰kám svou sílu, víru a trpûlivost. âasto se díváme s pocitem bezmoci, jak se stáváme otroky mezinárodních spoleãností, nadfiízen˘ch, ale i pfiátel, rodiny – a ãasu. Ale toto poddanství nemusíme sná‰et. MÛÏeme vyrazit na cestu, na níÏ se znovu spojíme s obrovsk˘m potenciálem pro otevfienost, srdeãnost a moudrost. Tento potenciál v sobû máme. Je v‰ak tfieba dívat se z nového úhlu pohledu na v‰echny okolnosti provázející nበÏivot – od chronické nemoci, bolesti, kterou jsme si pfiinesli z dûtství, pfies problémy ve vztazích aÏ po ztrátu zamûstnání nebo domova. I kdyÏ poselství, které mi bylo pfiedáno, pochází od ãlovûka, kter˘ Ïil pfied dvûma a pÛl tisíci lety, zÛstává stále stejnû Ïivé. 18
MOST
Jak zní toto poselství? Dívejte se na svÛj Ïivot! Pozorujte, jak˘m zpÛsobem hodnotíte, kdo jste a ãeho jste schopni dosáhnout. Jaké máte cíle? Jak˘mi tlaky na vás pÛsobí lidé kolem vás i kultura, v níÏ jste vyrostli? A dívejte se znovu a znovu, dokud si neuvûdomíte, respektive nepocítíte a nezakusíte, Ïe jste mnohem více neÏ to, co jste podle svého názoru „vy“ a co pokládáte za své „já“. Dívejte se, dokud neobjevíte zázraãné srdce, nádhernou mysl – samotn˘ základ své bytosti. V oné specifické situaci, kdy jsem mûl pfiejít sklenûn˘ most, jsem slova sv˘ch uãitelÛ o dívání bral opravdu váÏnû. Místo abych ‰el jinudy, ustoupil jsem o krok dozadu a sledoval, jaké mnoÏství lidí chodí po mostû obûma smûry. Nûktefií pfied sebou dokonce táhli vozíky naloÏené tûÏk˘mi bednami. Vypadali vesele a bezstarostnû, prostû jenom konali svou práci. „Proã tedy mám takov˘ strach?“ uvaÏoval jsem. Po chvíli mû to „trklo“. Jako dítû jsem hodnû riskoval, lezl jsem na nejdel‰í vûtve stromÛ a ‰plhal na horské srázy, kam se bály jít dokonce i kozy. Pfii tûchto dobrodruÏstvích jsem nejednou spadl a bolest, kterou jsem cítil, zanechala stopy na mém tûle. Fyzická bolest vyvolala emocionální reakci strachu z moÏnosti pádu. V˘sledkem tûchto fyzick˘ch a emocionálních reakcí pak byla samozfiejmû pfiedstava, Ïe v˘‰ky jsou nebezpeãné. Prostû a jednodu‰e, vytvofiil se vzorec, respektive model ãi struktura – pevnû utaÏen˘ uzel tûlesn˘ch, du‰evních a my‰lenkov˘ch reakcí, kter˘ jsem pfiijal jako nûco skuteãného, jako pravdu o tom, kdo jsem a v jaké situaci jsem se ocitl. KdyÏ jsem se poprvé pokusil vstoupit na most, bez námitek jsem poslechl svÛj vzorec. Dostal jsem strach. MÛj strach se stal mnou a naopak. „Dobfie,“ fiekl jsem si, „vidím zde vzorec, kter˘ je ve mnû zapsán, ale je správné pouÏít ho právû teì a tady?“ 19
OTEV¤ENÉ SRDCE, OTEV¤ENÁ MYSL
Ov‰emÏe ne. Sklo bylo pevné. Ostatní lidé chodili pfies most bez obav. Moje chování podle zafixovaného vzorce bylo nesmyslné. Pokusil jsem se znovu vstoupit na most – opût bezúspû‰nû. I kdyÏ mi rozum fiíkal, Ïe nespadnu, nedokázal jsem vykroãit. Tak jsem znovu ustoupil a opût uvaÏoval, co mi nedovolí jít dál. Po nûkolika minutách jsem si uvûdomil, Ïe vzorec strachu se vryl tak hluboko do m˘ch my‰lenek, emocí a tûlesn˘ch pocitÛ, Ïe jsem ho pfiijal jako neoddûlitelnou souãást svého „já“ a svého vidûní okolního svûta. Tento druh ztotoÏnûní je „lepidlo“, které drÏí vzorec pohromadû.
LASKAVOST KdyÏ jsem pochopil, Ïe moji reakci zpÛsobuje vzorec, k nûmuÏ jsem byl pfiipoután, uvûdomil jsem si nûco je‰tû dÛleÏitûj‰ího. K vzorci jsem se choval nelaskavû. Chtûl jsem se ho zbavit, prostû ho zahodit. Neudûlal jsem si ãas, abych mu naslouchal nebo se z nûj pouãil. âasto totiÏ trvá dost dlouho, neÏ si vzorec vybudujete, a vidût a pochopit ho a následnû rozvázat uzly, které ho drÏí pohromadû, vyÏaduje také urãit˘ ãas. Musíme s ním pracovat laskavû a vlídnû – stejnû jako kdyÏ rodiãe konej‰í dítû plaãící ve tmû. ProtoÏe jsem sám rodiã, pochopil jsem, Ïe v tomto pfiípadû musím ãasto sáhnout hluboko do srdce, abych na‰el zpÛsob, jak dítûti sdûlit, Ïe jeho strach a nepfiíjemné pocity jsou normální, a zároveÀ mu vysvûtlil, Ïe strach, chlad nebo hlad jsou doãasné a nejsou jeho pravou podstatou. Postupoval jsem tedy podobnû a fiekl jsem si: „Dobfie, mበpocit, Ïe zemfie‰, kdyÏ na most vstoupí‰, a domnívበse, Ïe se tento pocit zakládá na pravdû. City a my‰lenky mají sice velkou moc, fiíkají v‰ak pravdu? Podívej se na v‰echny ty lidi, 20
MOST
ktefií chodí po mostû sem a tam. MoÏná jsou také nervózní, bojí se, a pfiesto pokraãují v cestû. TakÏe i já se pokusím ho pfiejít, i kdyÏ z nûj mám hrÛzu.“ Potfietí jsem vstoupil na most, a aã jsem byl vydû‰en˘, ‰el jsem dál. Pokraãoval jsem mal˘mi, nesmûl˘mi krÛãky a nechal jsem svÛj strach stranou. VÏdyÈ moje otevfiené nitro ho jistû ukonej‰í, nemá smysl ho násilnû zahánût. S kaÏd˘m krokem jsem získával vût‰í sebedÛvûru. Pevn˘ uzel fyzick˘ch pocitÛ, emocí a my‰lenek se zaãal uvolÀovat. Tak jsem do‰el aÏ doprostfied mostu. Budova na druhé stranû záfiila jasnûji. Lidé pfiecházející most rovnûÏ záfiili v jasu rozlévajícím se po mostû. I já jsem cítil, Ïe záfiím. Pod sebou jsem vidûl lidi chodící po ulicích v mnohem vût‰í tmû. UvaÏoval jsem. „Cítili nûkdy tuto záfi, toto svûtlo?“ Tato zmûna perspektivy mi pomohla nejen hloubûji pochopit, jak fungují vzorce, ale i to, jak s nimi pracovat. Velkou pfiekáÏku v Ïivotû pfiedstavuje nበsklon nechat se ovládnout my‰lenkami, emocemi a fyzick˘mi pocity i uzly, do nichÏ se splétají. Akceptujeme je jako pravdu, která nám brání udûlat první krok a vstoupit na nበvnitfiní most. KaÏd˘ má vlastní vzorce, zakofienûné modely a struktury – mosty, které je tfieba pfiejít. Nûktefií z nás se uvûznili v navyklém zpÛsobu dívat se na sebe jako na ohroÏené, neschopné, nesympatické, vystresované ãi unavené. V ostatních vidíme ohroÏení nebo konkurenci. Reagujeme negativnû na nejrozliãnûj‰í okolnosti, s nimiÏ se setkáváme – od dopravní zácpy aÏ po ‰patné poãasí. Nebo se na sebe díváme prizmatem chronické nemoci, cítíme se fyzicky nebo citovû zneuÏíváni. Ani na okamÏik nechci zlehãovat jakoukoli reakci, která se dostaví, kdyÏ dorazíme k urãitému mostu a ztuhneme strachem, takÏe ho nedokáÏeme pfiejít. Chci jen ukázat, Ïe to mÛÏeme dokázat. Staãí, kdyÏ se po prvním kroku, kter˘ nás vyleká, na chvíli zastavíme, pfiezkoumáme své my‰lenky, vjemy 21
OTEV¤ENÉ SRDCE, OTEV¤ENÁ MYSL
a pocity a zeptáme se, zda to v‰echno, co pfiijímáme jako skuteãnost, je skuteãnû pravdivé.
SKUTEâNÉ, ALE NEPRAVDIVÉ MÛj strach byl skuteãn˘ – v tom smyslu, Ïe jsem ho plnû proÏíval –, ale nezakládal se na pravdiv˘ch faktech. Byl v˘sledkem vzpomínek na minulé záÏitky, kdy jsem padal z velk˘ch v˘‰ek a cítil bolest, a zároveÀ i nesprávného vnímání souãasn˘ch okolností. Most byl zcela zfiejmû pevn˘, ov‰em strach, kter˘ jsem z nûj mûl, zÛstával stejnû siln˘, pfiestoÏe se po nûm pohybovalo tolik lidí a nikdo z nich nespadl. Vedl jsem rozhovor sám se sebou: „Ano, co cítí‰, je skuteãné. Uznávám to a beru to na vûdomí. Ale tento strach se nezakládá na pravdivé situaci.“ V urãitém bodû mého boje s touto zku‰eností mû napadla jedna mantra. Mantra je termín ze sanskrtu, speciální kombinace slabik, jejichÏ úãinek byl znám˘ jiÏ ve starovûku. Pomáhají pfii modlitbû nebo meditaci otevfiít se hlub‰ímu spojení s moÏnostmi za hranicemi na‰eho bezprostfiedního vnímání. V mém malém pfiíbûhu s pfiecházením mostu ne‰lo o Ïádné mysteriózní slabiky, ale podstatná byla ãtyfii prostá slova: Skuteãné, ale nepravdivé. Tuto mantru si nyní opakuji ãasto. Vím, Ïe kdyÏ mû cokoli trápí, pocity spojené s tímto trápením a potfiebou se ho zbavit jsou skuteãné, pokud se pohybujeme v pojmech my‰lení a cítûní. Av‰ak jakkoli jsou silné, nevycházejí pfiímo ze situace, v níÏ se právû nacházíme. Pochopil jsem, Ïe v˘zva k pfiekroãení mostu znamenala vlastnû pfiíleÏitost k promûnû ãásti mého já, která se ztotoÏÀovala se vzorcem strachu. Mantra pfiedstavuje prostfiedek k rozhovoru s vlastními my‰lenkami a pocity. Je to stará metoda, která pro‰la zkou‰22
MOST
kou ãasu. Nûkdy se jí fiíká také modlitba. Ve skuteãnosti se v‰ak jedná o zaãátek konverzace mezi srdcem a myslí. Rád bych, abyste si vyzkou‰eli malou mantru, kdyÏ máte pfied sebou nûjak˘ problém, aÈ uÏ máte pfiejít sklenûn˘ most, uvíznete v dopravní zácpû nebo se obáváte, Ïe pfiijdete pozdû do práce, na jednání s kolegou, s fieditelem, na schÛzku s manÏelem, partnerkou, s dûtmi nebo s bankovními úfiedníky. Zhluboka se nadechnûte a sledujte nádech a v˘dech. Pak pozdravte své pocity jako hosty. ¤eknûte jim „ahoj“ a zaãnûte konverzaci. MÛÏete si na zaãátek fiíci nûco jako „ano, já vím, Ïe jste skuteãné“. Potom se jich zeptejte: „Jste pravdivé? Vycházíte se souãasné situace, nebo z minul˘ch zku‰eností?“ Ptejte se znovu a znovu, zda to, co proÏíváte, je skuteãné, nebo pravdivé, dokud va‰e rozumová i emocionální stránka neakceptuje fakt, Ïe pocity sice skuteãné jsou, ale okolnosti, na nichÏ se zakládají, pravdivé b˘t nemusejí. Takové chvilkové zastavení zmûní vበpohled na sebe i na va‰e schopnosti a souãasnû mÛÏe dodat odvahu i druh˘m, aby vstoupili na své vlastní mosty a zaÏili tutéÏ záfi a lehkost. Tato kniha je o pfiecházení mostÛ. Ale také o zastaveních, která nám dovolí pfiistupovat k na‰im vzorcÛm strachu, rozhofiãení, závisti, Ïalu a hnûvu s respektem a ohleduplností. Je o tom, abychom si udûlali chvilku ãasu a pfiipomnûli si, kdo opravdu jsme, i to, Ïe máme b˘t laskaví k sobû, kdyÏ se chytíme do klece sv˘ch pevnû zabudovan˘ch vzorcÛ, i k druh˘m, ktefií se uvûznili ve sv˘ch vlastních klecích.
KDYÎ NASTANE KONFLIKT MEZI VZORCI Tato kniha je také o stavûní mostÛ. KdyÏ rozpoznáme vlastní vzorce, které jsme si zkonstruovali, a zaãneme s nimi pracovat, spustí se fietûzec nenápadn˘ch, ale v˘znamn˘ch událostí. 23